Poslanecká sněmovna N.S.R.Č
|
I. volební období |
7. zasedání |
4041.
Interpelace:
I. posl. dra Budayho a spoločníkov na min. vnútra vo veci zneužívania úradnej moci na Slovensku,
II. posl. Patzela a druhů min. spravedlnosti o neodůvodněném zabavení časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ,
III. posl. dra Lodgmana a druhů min, vnitra o nezákonném rozkazu okresní politické správy v Teplicích-Šanově, aby byly z knihkupeckých výkladů odstraněny mapy spisu ťNáš stát a světový mírŤ od Hanuše Kuffnera,
IV. posl. dra Lodgmana a druhů min, vnitra o rozkazích ústecké okresní politické správy pro sbírání darů na stavbu pomníku skladateli státní hymny,
V. posl. dra Lodgmana a druhů min, školství a národní osvěty o vyvěšování obrazu presidenta Masaryka ve školách,
VI. posl. dra Lodgmana a druhů předsedovi min. rady o jazykové praxi,
VII. posl. Kostky, dra Kafky a druhů vládě o prodloužení lhůty pro přihlášku o nároky pro válečné poškozence podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z, a n
VIII. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o soustavné štvanici proti německým státním úředníkům a důstojníkům,
IX. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra, že byly zakázány sbírky milodarů pro strádající Němce v obsazeném území,
X. posl. dra Lodgmana a druhů min. spravedlnosti o postupu kutnohorského krajského soudu stran užívání státního jazyka německými obcemi,
XI. posl. inž. Kalliny a druhů vládě, jak se užilo hospodářského přebytku někdejší akce pro zlevnění potravin v báňském revíru karlovarsko-falknovském,
XII posl. Schweichharta, Čermaka a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení deníku ťNordböhmischer VolksboteŤ v Podmoklech,
XIII. posl. J. Fischera a druhů min. vnitra a min. spravedlností o zabavení časopisu ťDeutscher LandboieŤ ze dne 7. listopadu 1922,
XIV. posl. Matznera a druhů min, spravedlnosti o zabavení časopisu ťFreudenthaler ZeitungŤ,
XV. posl. Skaláka a soudr. min. spravedlnosti stran konfiskace časopisu ťKomunismusŤ č. 2 roč. II,
XVI. posl. Marka, Böhra a druhů min. spravedlnosti a min. vnitra o neodůvodněném zabavení čísla 122 ze dne 24. října 1922 Periodických časopisů ťEgerllandŤ či ťMariembad-Tegler BezirksblattŤ,
XVII. posl. Roschera, Schäfera a druhů min. školství a nár. osvěty o nepřijetí školních dítek do německé občanské školy v českém Dubě,
XVIII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky, Kostky a druhů min. školství a nár. osvěty o nepřijetí školních dítek do německé občanské školy v Českém Dubě,
XIX. posl. dra Czecha, dra Haase, Tauba a druhů min. spravedlnosti o přehmatech státních zastupitelstev při zabavování časopisů,
XX. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o výnosu MNO č. 643908 s. o. 39 ex 1922,
XXI. posl. inž. Kallliny a druhů předsedovi vlády, jakož i ministrovi vnitra a min. školství a národní osvěty o správních a školských poměrech v německém městě Dobšině na Slovensku,
XXII. posl. dra Lodgmana a druhů min, vnitra, že českolipská okresní politická správa zabavila obecní přirážky.
I./4041.
Interpellácia
posl. dr. Budayho a spoločníkov na ministra vnútra
vo veci zneužívania úradnej moci na Slovensku.
Citujem pôvodinu ťOsvedčeniaŤ, ktoré znie: ťPodpísaný osvedčujem sa, že mi ludanský p. notár dňa 3. febr. 1923 zdelil, že dostal výzvu, aby z každej obce vyslal niekoho na poradu do Nitry na mestský dom, že sa tam bude pojednávať dávka z majetku a prírastku, že to bude gazdovské shromaždenie 4. febr. 1923 dop. o ½ 10. A to bolo agrárnícke-domovinárske shromaždenie, kortešovanie. Boli tam delegáti až od Párkaň-Nany, číri Maďari, ktorí tiež preto prišli, že ich notár vyslal, že na gazdovskom shromaždení sa dávka z majetku a prírastku bude pojednávať. Ludanice, 10 febr. 1923. Gerhath Martin v. r.Ť
Ako z tohoto osvedčenia vidno, notári okresu nitrianskeho, - zaiste z naloženia vyššej vrchnosti, - zneužitím svojej úradnej moci, úradným nátlakom naháňali občanov na konferenciu jednej politickej a síce československej republikánskej strany zemedelského a maloroľníckeho ľudu. O veci tohoročné 30. číslo ťSlov. DenníkaŤ píše: ťKonferencia Republikánskej strany zemedelského a maloroľníckeho ľudu bola 4. febr. vo veľkej dvorane mestského domu v Nitre, na ktorej boly zastúpené všetky dediny okresu svojimi delegátmi. Pravdaže ťboly zastúpené všetky dediny okresu:Ť, kedže ta sohnané úradnou mocou pod falošným predstieraním, ťže sa tam bude pojednávať o dávke z majetku:Ť.
Ďalej ten istý ťSlov. Denník v svojom tohoročnom 49. čísle uverejňuje protest proti Hlinkoví a slov. ľudovej strane, na konci ktorého dodáva: ťNasleduje 17 obecných pečatí tých obcí, ktoré boly zúčastnené na Hlinkovej schôdze v Michalovciach.Ť
Tieto obecné pečate dostatočne svedčia, že celý protest sa stal pod úradným nátlakom!
My však tak vieme, že v právnom štáte obecnú pečať slobodno použiť len na úradné písma, nie však na hnusný pamflet politicky a to ešte proti politickej strane, ktorá v patričnej obce má premnohých svojich prívržencov.
Z týchto dvoch prípadov vidno akým trestuhodným spôsobom sa zneužila na Slovensku, úradná moc k politickým cieľom, Takéto činy hrozne škodia dobrému menu republiky na Slovensku a preto proti takýmto činom by sa zišiel ťZákon na ochranu republikyŤ.
Preto pýtame sa, pána ministra, či má o tomto vedomosť a či je ochotný vinníkov potrestať na výstrahu, aby sa ďalej takéto republike škodlivé veci na Slovensku nedialy?!
Praha, dňa 8. marca 1923.
Dr. Buday,
Bobok, Onderčo, dr. Kubiš, Hancko,dr. Gažík, dr. Juriga, Tomik, Windirsch, Tománek, Böllmann, Mlčoch, Pastyřík, Horák, Vávra, Anděl, dr. Labay, J. Mayer, Heller, Schubert, Najman, Hlinka,
II/4041 (překlad).
Interpelace
poslance J. Patzela a druhů ministrovi spravedlnosti
o neodůvodněném zabavení časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ,
V čísle 93 časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ ze dne 9. prosince 1922 ,jáchymovský okresní spolek německé národně-socialistické strany dělnické uveřejnil tuto zprávu:
ťNásilný čin. V čísle 92 časopisu ťSt. Joachimsthaler ZeitungŤ jest zpráva, že jakýsi Čech německému učni strhl odznak. Německá národně-socialistická dělnická strana si přeje, aby se úřady tímto případem zabývaly. Neztratíme ho s očí. Dny převratu a panství legionářů uplynuly. Jáchymovští nejsou německými studenty v Praze a onen Čech nechť se zde nepovyšuje za zástupce Pražské pouliční lůzy. Jaké odznaky se nosí v Jáchymově, určujeme ještě zatím my. Nejen své straníky, nýbrž všechny národně uvědomělé obyvatele Jáchymova žádáme, aby se zdobili německými barvami a odznaky. Nositi barvu, znamená ctíti ji. Naše přísně organisovaná strana,může ochrániti každého, na koho učiněn bude útok proto, že nosí náš povolený odznak. Jednomu byl stržen, tisíce jiných jej musí nositi. To jest jediná správná odpověď.Ť
V této zprávě jáchymovská okresní politická správa zabavila proložená místa, kdežto na jiných místech zpráva tato vyšla bez překážek, a vůbec se zdá, že v Jáchymově jest zcela zvláštní tisková censura. Poněvadž veřejné nošení nezakázaných odznaků, zdůraznění pohostinství, vůči nově nastěhovaným spoluobčanům a výzva k úřadům, aby chránily osobní bezpečnost, podle našich právních pojmů není zakázaným činem, tážeme se -pana ministra spravedlnosti, co podle jeho mínění v tomto článku odporuje platným zákonům, a je-li ochoten, vhodnými pokyny uvésti v platnost modernější tiskové poměry?
V Praze dne 6. února 1923.
Patzel,
inž. Kallina, dr. Radda, Mark. Böhr, Szentiványi, dr. Brunar, Palkovich, dr. Körmendy-Ékés, dr. Petersilka, Scharnagl, inž. Jung, Simm, Kostka, Fűssy, dr. Lodgman, dr. Kafka, Knirsch, Wenzel,
dr. Jabloniczky, Kraus.
III/4041 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra
o nezákonném rozkazu okresní politické správy v Teplících-Šanově, aby byly z knihkupeckých výkladů odstraněny mapy spisu ťNáš stát a světový mírŤ od Hanuše
Kuffnera,
V nakladatelství Strachově ve Varnsdorfu vyšel překlad svrchu uvedeného spisu od Hanuše Kuffnera s příslušnými k tomu mapami. Tento spis byl vyložen ve výkladu Pörzlerova knihkupectví a na telefonický rozkaz ministerského rady Heslova musil býti z výkladu odstraněn. Pro tuto věc jest příznačné: Mapy, přiložené k tomuto spisu, jsou označeny názvem ťČechyŤ pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, poněvadž v době, kdy tento spis vznikl, v roce 1917, jak známo ještě označení ťČeskoslovenskoŤ nebylo. V překladu bylo tedy slovo ťČechyŤ přeloženo slovem ťČechienŤ. Výraz ťBöhmenŤ nemohl se ovšem zvoliti, poněvadž znamená něco jiného než nadpis ťČechyŤ na mapách a rovněž tak se nemohl zvoliti výraz ťČeskoslovenskoŤ, poněvadž by to bylo nesouhlasilo s původním spisem. Na stížnost Čechů pro užívání tohoto, prý zakázaného slova, dal ministerský rada Heslova politickým úředníkem zemské -politické správy vyšetřiti, že v tamto případě nelze slova ťČechienŤ vytýkati, poněvadž se ho neužilo ke snížení českého státu před veřejností a že tedy také není důvodu pro zabavení map, které ostatně byly předloženy censuře. Přes to však telefonicky nařídil, aby mapy byly z výkladů odstraněny. Abychom již napřed znemožnili oblíbenou úmluvu, že mapami byl porušen veřejný pokoj a řád, poznamenáváme, že v Teplicích nikterak pokoj a řád porušen nebyl a že mapy byly odstraněny jen na přání českého četníka.
Podepsaní se táží: Ví pan ministr o tomto nezákonném jednání okresní politické správy, které se stalo bez jakéhokoliv právního podkladu?
Jest ochoten prohlásit, že telefonický rozkaz byl protizákonný a tedy nezávazný a zamýšlí učiniti opatření, aby se takovéto svévolné činy neopakovaly?
V Praze dne 7. února 1923.
Dr. Lodgman,
Kraus, Böhr, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Matzner, Dr. Scholiich, Dr. Radda, dr. Brunar, dr. Medinger, Simm, Wenzel, dr. Luschka, dr. Lehnert, Mark, dr. E, Feyerfeil, dr. Keibl, inž. Kallina, Zierhut, Patzel, inž. Jung, J. Mayer,
IV/4041 (překlad),
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra
o rozkazích ústecké okresní politické správy pro sbíráni darů na stavbu pomníku skladateli státní hymny.
Ústecká okresní politická správa zaslala dne 28.prosince 1922 pod č. 76.411/22 tento rozkaz obecnímu úřadu v Předlicích.
ťSbírka na stavbu pomníku skladateli státní hymny.
3 přílohy.
Obecnímu úřadu v Předlicích.
Přiložené sběrací archy buďtež vedle razítka okresní politické správy opatřeny tamějším obecním razítkem a na písemné potvrzení o příjmu
(jména spolku a přejímajicího činovníka), která sem buďtež obratem pošty předložena, buďtež dodána po jednom výtisku těmto spolkům:
ťSpolek majitelů domůŤ,
ťFiliálka zemského svazu živnostníků a obchodníkůŤ,
ťNárodní jednota severočeskáŤ,
Sběrací archy náležitě opatřené obecním razítkem nechť spolky odvedou nejpozději do 15. února 1923, uvedouce čísla výnosu 76.411 okresní politické správě poštou a poštovní poukázkou: nebo osobně v pokoji č. 14.
Ministerský rada: Sedláček v. r.Ť
Obec samozřejmě není povinna vyhověti tomuto rozkazu zákonem neodůvodněnému.
Podepsaní se táží:
Jest pan ministr ochoten tento nezákonný výnos z úřední mocí zrušiti?
V Praze dne 7. února 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Lehnert, Böhr, J. Mayer, Simm, dr. Schollich, Wenzel, dr. Radda, Mark, dr, Medinger, Patzel, inž. Jung, Matzner. Schälzky, Knirsch, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Kraus, dr. Petersilka,
V/4041 (překlad),
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o vyvěšováni obrazu presidenta Masaryka ve školách,
Předsedové okresních školních výborů znovu rozkázali místním školním radám, aby opatříly pro školy obrazy presidenta Masaryka. Ve výnose presidia zemské školní rady v Praze ze dne 20. prosince 1922, č. 6515 se sice uvádí mmoha ustanovení zákonů nebo vládních nařízení, avšak ve skutečnosti žádné z nich nezavazuje místních školních rad, aby opatřily obrazy Masaryka. Ponevadž takový závazek místních školních rad nikde zákonitě nebyl ustanoven, táží se podepsaní:
Jest pan ministr ochoten prohlásiti, že místní školní rady takového závazku nemají?
Jest ochoten úřední výnosy, tomu odporující, z úřední povinnosti zrušiti? Ne-li, o jaká zákonná ustanovení může se opříti?
V Praze dne 13. února 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Lehnert, Böhr, Mark, Matzner, J, Mayer, dr. Keibl, Simm, dr. W. Feierfeil, Schubert, Knirsch, Kraus, dr. Medinger, Wenzel, dr. Brunar, dr. Schollich, Patzel, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, dr. Radda, Zierhut.
VI/4041 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů předsedovi ministerské rady
o jazykové praxi.
Státní soudní úřady a činitelé v soudních okresích, v nichž podle výsledku posledního soupisu lidu německá menšina činí méně než 20% veškerého obyvatelstva, dopisují si s německými obcemi a s Příslušníky německých menšin v těchto okresích jedině česky a zásadně odmítají přijímati a vyřizovati německá podání. Jest sice správné, že se stanoviska §u 2 jazykového zákona ze dne 29, února 1920, č. 122 Sb. z. a n. nelze tomuto:postupu odporovati. S druhé strany však vylíčená praxe úřadů jest Předbíháním dosud nevydanému prováděcímu nařízení k jazykovému zákonu, které ve všem v duchu tohoto zákonaŤ také upraví užívání jazyků pro úřady samosprávné, zastupitelské sbory a korporace (§ 8 jazykového zákona). V tomto nařízení musejí býti podle předpisu zákona obsaženy také předpisy o tom, co opatřiti jest k usnadnění úředního styku se stranami neznalými jazyka, v němž při tom kterém soudu, úřadu nebo orgánu po rozumu tohoto zákona se úřaduje, jakož i k ochraně stran Před škodami právními,.jež by jím z neznalosti jazyka vzejíti mohly, Okolnost, že vláda otálí s vydáním prováděcího nařízení k jazykovému zákonu nemůže nikterak ospravedlniti, že se bezvýjimečným doslovným užíváním §u 2 stranám neznalým českého jazyka odpírá i samým jazykovým zákonem zajištěná ochrana před právními škodami.
Od německých obcí v Převážně českých okresích dostáváme pro tuto jazykovou praxi úřadů nepřetržitě stížnosti, které jasně ukazují, že se označenou jazykovou praxí znemožňuje příslušníkům německých menšin hájení jejich práv a zájmů. Většinou jde o malé německé obce, které pro sebe a své obyvatele naprosto nemohou zříditi překladatelské kanceláře.
Podepsaní se táží:
Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti na ochranu postižených obcí a soukromníků?
Kdy zamýšlí vláda vydutí prováděcí nařízení k jazykovému zákonu?
V Praze dne 13. února 1923.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Schollich, Patzel, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Zierhut, dr. Radda, dr. Medinger, Wenzel, Kraus; Matzner, J. Mayer, dr. Keibl, Knirsch, Simm, dr. W. Feierfeil, Mark, Böhr, dr. Lehnert,
VII/4041 (překlad),
Interpelace
poslanců Kostky, dra Kafky a druhů vládě
o prodloužení lhůty pro přihlášku o nároky pro válečné poškozence podle zákona ze dne 20.února 1920, č. 142 Sb. z. a n.
Zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n. ustanovuje konečnou lhůtu pro přihlášku o důchod válečných poškozenců, vdovský a sirotčí podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. dnem 31. prosince 1921.
Sta, ba tisíce válečných poškozenců však z neznalosti zákonných ustanovení.zmeškalo lhůtu pro přihlášku o tyto důchody podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. Hlavně se to týká předkův, tedy starých lidí, kteří světovou válkou ztratili poslední oporu ve stáří, mnohdy nedovedou ani čistí, ani psáti a Proto nevěděli nic o tomto zákoně a mnohem méně ještě věděli, že mají znovu předložiti přihlášky v určité Lhůtě, Dlužno se ještě zmíniti, že berní úřady vyplácely těmto lidem vyživovací příspěvky tak dlouho, dokud jich zemská vyživovací komise všeobecně nezastavila a teprve tehdy, když byly příspěvky zastaveny, prohlásily berní úřady postiženým, že státní vyživovací příspěvek byl zastaven, poněvadž byla zmeškána přihláška o nároky podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142. Když to však bylo postiženým oznámeno, lhůta pro přihlášku již také uplynula. Přes to však mnoho důchodců, kteří zmeškáním lhůty ztratili nárok, podalo přihlášky, zemský úřad pro válečné poškozence je však,odmítl s odůvodněním, že podali přihlášky po uplynutí přihlašovací lhůty. Také oboustranní sirotci, jejichž poručníci rovněž neznalí zákonných ustanovení tímto způsobem v tisících Případech ztratili nárok na důchody. Totéž se také týká válečných invalidů a válečných vdov. Zmeškání lhůty zavinilo většinou.nedostatečné vyhlášení zákona a poukazujeme jen, že přes to, že podle svrchu uvedeného,zákona zvláště obecní úřady byly povinny pomáhati válečným Poškozencům při uplatňování jejích nároků, to jest upozorniti je také, jakým způsobem je mají uplatňovati, tohoto závazku nesplnili a stalo se to opět proto, že mnoho obecních úřadů nevědělo, že: zákon o péči o válečné poškozence byl vydán,
Již při projednávání v sociálně-politickém výboru v poslanecké sněmovně žádali poslanci německých stran, aby lhůta byla prodloužena n.a 5 let, česká většina však jejich požadavky zamítla. Nyní se však ukazuje, že jest nezbytně nutné tuto lhůtu prodloužiti, nechce-li vláda nečinně přihlížeti, jak tisíce ubohých nevinných obětí války krutým odnětím jejích důchodu jest vydáno na:pospas žebrotě nebo smrti hladem.
Podepsaní se tedy táží vlády;
1. Jest vláda ochotna v nejkratší době Předložiti poslanecké sněmovně novelu ke svrchu jmenovanému zákonu, jíž se prodlužuje lhůta Pro Přihlášku o nároky válečných poškozenců, vdov a sirotků podle,zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. nejméně ještě na jeden nok?
2. Jest vláda ochotna rozkázati politickým úřadům I. stolice, aby ony důchodce, kteří zmeškáním přihlašovací lhůty ztratili požitky důchodů, upozornily, že mohou své přihlášky Bodati dodatečně, poněvadž jinak znovu hrozí nebezpečí, že by se o prodloužení této lhůty nedověděli?
V Praze dne 27. února 1923.
Kostka, dr. Kafka,
J. Fischer, Zierhut, Kaiser, Böllmann, Budig, Scharnagl, Mark, Simm, Wenzel, dr. Spina, Schubert, inž. Jung, dr. Hanreich, dr. Petersilka, J. Mayer,
Windirsch, Bobek, Křepek, dr. Luschka,
VIII/4041 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů vládě
o soustavné štvanici proti německým státním úředníkům a důstojníkům.
Poslední dobou se stále více množí případy ponižujícího odstrkování německých úředníků a důstojníků a nenávistných útoků proti ním,
Jestliže to dosud byla nedostatečná prý znalost státního jazyka, která byla brána za podnět k snížení kvalifikace a tím i možností postupu německých státních zaměstnanců, domnívají se nyní, že mohou již Postrádati tohoto pláštíku a vede se útok proti každému povýšení německých úředníků, proti každému uznání jejich výkonů, proti každému svěření jim vedoucího místa, byť sebe podřízenějšího, jen proto, poněvadž i jsou německé národnosti,
Že se při tom nešetří nesprávností a padělání, netřeba zajisté zvláště zdůrazňovati při způsobu, jakým se bojuje proti Němcům v republice. Výmluvným příkladem toho jest válečné tažení tisku, ke kterému zavdala podnět poslední jmenování u pražského ředitelství pošt a telegrafů v službě administrativní a účetní,
V obou odborech se pracovalo s nesprávnými údaji a jistě nikoliv nezamýšleným zatajováním. V právnické administrativní službě se vzali za záminku jmenování Němce, který prý přeskočil dva české úředníky Z obou nejmenovaných úředníků lest však jen ojeden Lech, druhý jest bezvadně kvalifikovaný Němec; při tom bylo však velmi moudře zamlčeno, že k zachování parity byli současně jmenováni dva Češi pořadím mladší.
Podobným překrucováním se pracuje při útocích proti jmenování mimo pořad německého vrchního účetního rady, při čemž se jednak Podle potřeby sčítá dohromady status rozličných účetních oddělení, jednak se zamlčují současná jmenování pří jiných ředitelstvích. Jak při každém podobném podnětu byl také tentokráte podroben kritice poměr německých a českých úředníků ve vyšších hodnostních třídách a ve vedení oddělení, pří čemž však všichni zasvěcení vědí, že jednotliví Němci na vyšších místech u pražského ředitelství pošt jsou trpěni jen proto, že při přidělování k ministerstvu a na jiná ústřední a vedoucí místa Němci
zůstali nepovšimnuti až na zcela ojedinělé výjimky (po jednom v rozličných skupinách). Nevysvětlenou zůstává pro nás Němce hluboce politování hodná skutečnost, že německého dorostu skoro vůbec není, a že všude tam, kde se přijímají mladší sílu, tak na příklad v inspekční službě, zatlačování Němců pokračuje stále rychleji,
Přes vše to ubližování a odstrkování se vytvářil především zásluhou německých úředníků poměr úředníků mezi sebou zcela snesitelně, Každý, kdo nechce pravdy bití v tvář, musí právě uznati, že němečtí úředníci vykonávají své povinností bez výhrad a svědomitě,
Tento stav se však nehodí jednotlivým štváčům, kteří v národním zaslepení mají před očima jen jediný cíl, totiž pomoci každému Čechovi bez ohledu na schopností a způsobilost k pokud možno nejrychlejšímu postupu a každého Němce odstrkovati a utlačovati. Tyto stále vždy obnovované útoky a utrhání vytvořují tak pohnuté ovzduší, že se tím znemožňuje klidná práce požadavkům služby od,povídající a že se tím vážně ohrožuje disciplína.
Poněvadž se podobné útoky jednotlivců opakují právě tak v poštovní službě jak i v jiných odvětvích a tím se nenávistně ztěžuje služba několika Němcům ještě trpěným v státní službě, táží se Podepsaní: Co zamýšlí vláda učiniti, aby zamezila nebo odvrátila podobné nepřetržité útoky jednotlivých individuí a jistých časopisů, které znají ohroziti existenci Němců, najisto jím však ztěžují řádné vykonávání služby?
V Praze dne 27. února 1923,
Dr. Kafka, Kostka,
J. Fiscber, Zierhut, Kaiser, Böllmann, Budig, Scharnagl, Mark, Simm, Wenzel, dr. Spina, Schubert, inž. Jung, Windirsch, Křepek, dr. Hanreich, J.Mayer,
Bobek, dr. Petersilka, dr. Luschka,
IX/4041 (překlad).
Interpelace
poslance J. Mayera a druhů ministrovi vnitra,
že byly zakázány sbírky milodarů pro strádající Němce v obsazeném území,
Hned když se veřejnost dověděla o nesmírných přehmatech, kterých se dopustili Francouzově při protiprávním obsazení Porýní, nezdráhala se většina německého obyvatelstva přes vlastní bídu a těžkou dobu sáhnouti do kapsy a přispěti svou hřivnou ke zmírnění nouze, která tam povstala. Nebylo zapotřebí sbírati, lidé přinášeli rádi dobrovolně, co komu zbylo a určené sběrny měly pak pouze úkol převzíti došlé.příspěvky.a odevzdati je jejích určení, Nemálo překvapilo,že tento ryze humánní čin způsobil nevůli vlády a že policie náhle žádala, aby tak zvané sbírky byly zastaveny, loňského roku byly také podobné sbírky uspořádány pro hladovějící dítky v Rusku a byly přijaty jako samozřejmá věc, Jakým právem možno se dnes stavěti proti sbírkám, které jsou konány ve prospěch krutě potlačovaných německých obyvatelů Porýní?
Podepsaní se táží:
Ví pan ministr o zastavení sbírek a co zamýšlí učiniti, aby toto neslýchané omezení osobní svobody v budoucnosti navždy znemožnil?
V Praze dne 27. února 1923.
J. Mayer,
dr. Spina, Kaiser, Zierhut, Simm, Křepek, inž. Jung, Kraus, Patzel, Knirsch, Wenzel, Böhr, Budig, Schälzky, dr. Luschka, Bobek, dr. E, Feyerfeil, J.
Fischer, Mark, inž. Kallina, dr. Hanreich,
X/4041 (překlad),
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi spravedlnosti
o postupu kutnohorského krajského soudu stran užívání státního jazyka německými obcemi.
Starostenský úřad města Trmic dostal dne 13. ledna 1923 od kutnohorského krajského soudu dotazník o podmíněně odsouzeném Bedřichovi Gaube, aby jej vyplnil. Starostenský úřad odpověděl na příslušné otázky slovem ťNeinŤ a vrátil dotazník. Na to obdržel od kutnohorského krajského soudu dopis, jenž v německém překladě zní takto:
ťVr. VI. 963/21.
Obecnímu úřadu v Trmících
se vrací připojený dotazník, aby byl vyplněn českým jazykem a vrácen do 8 dnů, poněvadž podle platných zákonitých ustanovení ve styku s úřady v Československé republice jest užívati jazyka státního, tedy českého státního jazyka.Ť
Podle § 3 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. jsou obecní úřady povinny přijímati ústní i písemná podání učiněná v jazyku československém a je vyřizovati, československé úřady považují, ačkoliv jest to při nejmenším sporné, za podání také přípisy a výnosy jiných veřejných úřadů. Připusťme tedy, že trmická obec byla povinna přijmouti a vyříditi české přípisy kutnohorského krajského soudu. Žádným slovem nezavazuje § 3 uvedeného jazykového zákona samosprávné úřady, aby česká podání vyřizovaly v českém jazyku. Podle §u 8 nařízení státní moci výkonné upraví v duchu jazykového zákona také užívání jazyků pro úřady samosprávné, Z toho vyplývá,.že užívání jazyků není nyní ještě pro samosprávné úřady upraveno, Není tedy správné, že podle platných zákonitých předpisů ve styku s úřady v Československé republice dlužno užívati státního jazyka, tedy českého státního jazyka. Tedy kutnohorský krajský soud nemohl a nesměl od trmické obce žádati vyřízení v českém jazyku,
Tážeme se, je-li pan ministr spravedlnosti ochoten z úřední moci zrušiti zmíněný přípis kutnohorského krajského soudu jako nezákonitý?
V Praze dne 20. února 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Lehnert, Zierhut, dr. Schollich, Patzel, J. Mayer, dr. Keibl, inž. Jung, Matzner, Mark, dr. Medinger, inž. Kallina, Bobek, Simm, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, Böhr, Wenzel, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Kraus, dr. Radda, Knirsch,
XI/4041 (překlad),
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů vládě
jak se užilo hospodářského přebytku někdejší akce pro zlevnění potravin v báňském revíru karlovarsko-falknovském,
Výnosem c. k. ministerstva veřejných prací ve Vídni ze dne 5. září 1918, č. 76271-XIII bylo pro zaopatření horníků potravinami a v zájmu udržení a stupňování uhelné těžby povoleno, aby báňské podniky revíru falknovského, loketského a karlovarského vybíraly cenové přirážky 20 h za 1 q všech druhů uhlí pod podmínkou, že budou této přirážky užívati ke zlevnění potravin pro horníky a jejich rodiny,
Tuto přirážku čsl. ministerstvo veřejných prací později zvýšilo od 1. ledna 1921 n.a 40 h a.od 31. ledna 1921 na 50 h za 1 q.
Horníky zaopatřoval lacinými potravinami potravinový fond těžařského sdružení, jemuž se odváděly vybrané potravinové příspěvky 20 h, pak 40 h a naposled 50 h,
Se zlepšením vyživovacích poměrů se stala tato akce zbytečnou a potravinový fond byl počátkem roku 1922 likvidován. Při této likvidaci prý zůstati hospodářský přebytek několik milionů Kč.
Podle toho, co jsme výše vylíčili, není právního podmětu, jehož by tento majetek byl a vláda prý si krátce přivlastnila právo rozhodovati o něm a sjednala prý smlouvy s organisacemi horníků o užití peněz, jež hlavně směřují k tomu, že stát věnuje peníze na stavbu velkých representačních domů s byty pro ťrevírní radyŤ, místnostmi hostinskými, biografy atd.
Tyto domy mají ubýti ťvlastnictvím státuŤ a sociálně-demokratickým českým a německým dělnickým organisacím, jakož i české národně-socialistické straně mají býti knihovně vyhrazena užívací práva.
Taková representační budova má býti postavena také ve Falknově. Nuže, ve Falknově jest, jak známo, jako na mnoha jiných místech velká bytová nouze a od let musí mnoho set rodin živořiti v bytech, jichž nelze prostě popsati, Všechny pokusy činěné u vlády, aby se dosáhlo subvence na stavbu zamýšlených 25 obytných domů pro dělníky, byly dosud marné. Nyní mimo to den ode dne vzrůstá zástup nezaměstnaných pro zastavování provozu a jejích počet se zvětšuje propouštěním u buštěhradské dráhy, Člověk by se tedy domníval, že vláda užije hospodářských přebytků likvidovaného fondu potravinového především k mimořádné podpoře nezaměstnaných, kteří trpí nouzi, nebo aspoň k provedení zamýšlené stavby dělnických obytných domů,
Podepsaní se tedy táží:
1. Jak veliký jelit přebytek, jenž zbyl při likvidaci potravinového fondu téžařského sdružení z výše uvedené akce?
2. Jest pravda, že ho vláda chce se souhlasem dělnických organisací užíti ke stavbě representačních budov? Jestliže ano, jaké smlouvy sjednala s uvedenými dělnickými organisacemi?
3. Jakým právem disponuje vláda společně s hornickými organisacemi fondem, jenž byl sebrán z peněz spotřebitelů, a to k účelům, které nemají nic společného s původním určením - nýbrž mají sloužiti čistě účelům stranickým?
4. Jest vláda ochotna užíti těchto pěnez k mimořádné podpoře nezaměstnaných v těchto uhelných oblastech, nebo
5. jest vláda ochotna vžíti veškerých těch peněz aspoň ke stavbě dělnických obytných domů v tomto území?
V Praze dne 20. února 1923.
Inž. Kallina,
dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, Kraul, dr. Metzner, dr. Schollich, Bobek, Zierhut, dr. Lehnert, Böhr, Simm, dr. Lodgman, dr. W, Feierfeil, J. Mayer, Mark, Patzel, Schubert, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, dr. Radda, Wenzel.
XII/4041 (překlad),
Interpelace
poslanců Schweichharta, Čermaka a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabaveni deníku ťNordböhmischer VolksboteŤ v Podmoklech.
Sociálně demokratický deník vycházející v Podmoklech nad Labem ťNordböhmischer VolksboteŤ ze dne 24. února t. r. byl celý zabaven pro článek, jak následuje, vzatý doslova z pražského časopisu ťSozialdemokratŤ ze dne 23. února 1923, str. 4 ťObrazy Masaryka a prapory pro německé školyŤ: ťObrazy Masaryka a prapory pro německé školy. Presidium pražské zemské školní rady uložila všem místním školním radám, aby všechny německé školy opatřily obratem presidenta republiky, jinak že by byly eventuálně rozpuštěny. Zemská škodní rada učinila to tak, že uvedla množství zákonných ustanovení, která měla ospravedlňovati tato nařízení. Avšak všechny tyto uvedené zákony a nařízení nejsou,s to, aby ospravedlnily nějaký nátlak k opatření obrazů hlavy státu na útraty místních školních rad. Rovněž tak nařízení ministerstva školství a národní osvěty ustanovilo, že do inventáře každé veřejné školy nebo školy s právem veřejnosti jest zařaditi aspoň jeden státní prapor a v poslední
době také,smuteční prapor. Také zde musíme zdůrazniti, že pro místní školní rady není zákonného závazku míti v inventáři prapory na vlastní útraty, a že nařízení ministerstva nebylo vydáno podle §u 55 ústavní listiny. Pokus o nátlak na německé místní školní rady, aby si opatřily obrazy presidenta a prapory pro německé školy nemá tedy žádného zákonného podkladu; zasahuje dokonce i do soukromoprávní stránky správ státních občanů a domácích korporací. Tím nezákonnější jest ovšem pohrůžka rozpuštění místních školních rad. Také takové opatření by se mohlo zakládati na zákonném podkladě. Při těchto donucovacích nařízeních se má nedostatek zákonného závazku nahraditi pohrůžkou rozpuštěním zdráhajících se místních školních rad. Výnos zemské školní rady drasticky vyznačuje byrokratickou svévoli, která nelibá ani zákona ani práva a pohrůžkami a násilnými opatřeními se pokouší vynutiti plnění, k nimž zákonného závazku není.Ť
Se zřetelem na tento zřejmý přehmat děčínského censurního úřadu, kterého nelze věcně odůvodniti, táží se podepsaní;
Jest ministerstvo spravedlnosti ochotno zrušiti toto zabavení, příkře porušující právní cit, znemožňující každou kritiku a děčínskou okresní politickou správu náležitě poučiti?
V Praze dne 27. února 1923.
Schweichhart, Čermak,
Pohl, der. Holitscher, Schäfer, Wittich, Uhl, R. Fischer, Schuster, Hackenberg, Rascher, dr. Czech, Hillebrand, Blatny, Häusler, Leibl, Beutel, Jokl, Heeger, Palme, Hirsch, Hoffmann