VII/3995.
Interpelace
poslance Josefa Skaláka a soudruhů ministerskému předsedovi a ministru vnitra
o rozpuštěni Dělnické Tělocvičné Jednoty ve Vonoklasech.
Výnosem zemské správy politické ze dne 30. prosince 1922 č. 2/A 4001/5 č. z. s. p. 466779 rozpuštěna byla Dělnická Tělocvičná Jednota ve Vonoklasech s odvoláním na § 113 ústavní listiny. V tomto paragrafu ústavní listiny se praví, že spolek může býti rozpuštěn jen když jeho činnosti byl,porušen trestní zákon nebo veřejný,pokoj a řád. Na odůvodnění, že se tak stalo, uvádí okresní správa politická na Smíchově svým průvodním výměrem toto:
ťKonaným šetřením bylo zjištěno, že jmenovaná Jednota zúčastnila se korporativně politické schůze, totiž tábora lidu, pořádaného dne 1. května 1922 v Letech stranou komunistickou. Mimo to bylo zjištěno, že táž Jednota vystoupila na slavnosti v Praze za Maninách v r. 1921,pořádané ťFederací DTJŤ, v kroji a odznacích FDTJ a že označovala se střídavě na vývěskách o zábavách, divadlech a jiných oznámeních jáko ťFDTJ a DTJ.Ť Z těchto důvodů vyplývá, že zemská správa politická, resp. okresní správa politická na Smíchově, dopustily se rozpuštěním DTJ ve Vonoklasech hrubého porušení zákona, resp. uvedeného §u 113, ústavní listiny. Den 1.května je zákonitě ustanoveným dnem svátečním, v jehož oslavě ani žádným korporacím, ani stranám politickým neklade se žádných překážek. Žádným zvláštním zákonem nebo nařízením není zapovězeno spolkům účastniti se úředně povolených projevů kterékoliv strany politické. Jestliže v účastí na manifestací 1.května vidí úřady porušení trestního zákona nebo veřejného pořádku při DTJ ve Vonoklasech, pak dopustily se tohoto přestupku tisíce a tisíce jiných spolků a korporací v RČS, které v den oficielního státního svátku ťúčastnily se korporativněŤ politických schůzí a táborů lidu, pořádaných různými stranami politickými na různých místech a musela by veliká většina spolků všech politických směrů odstínů v celé republice v důsledku toho býti rozpuštěna, což ovšem mohlo by se státi jen násilným výkladem zákona a hrubým porušením téhož § 113 ústavní listiny, jehož odstavec 1. zabezpečuje všem občanům ťprávo klidně a beze zbraně se shromaždovati a tvořiti spolky.
Z rozhodnutí okresní správy politické vyplývá tudíž stranické a nenávistné jednání, které se nedá odůvodniti žádným poukazem na porušení trestního zákona nebo veřejného pořádku a které musí býti oprávněně označeno jako nebezpečný výstřelek byrokratické zlovůle.
Stejně je tomu s druhým důvodem, že táž jednota zúčastnila se cvičení na Maninách. Není žádného zákonného důvodu, pro nějž nesměla by se zúčastniti kterákoliv tělocvičná jednota a spolek libovolné tělocvičné slavnosti a důvod takový je v daném případě neslýchaným dokladem malicherné stranickosti a politické chikany, s jakou úřady republiky vystupují proti jednotlivým:korporacím a spolkům bez podstatných zákonných důvodů.
K tomu přistupuje způsob, jakým úřady zasáhly bezprostředně po rozpuštění Jednoty, vyslavše do etice deset četníků, kteří za nepřítomnosti povolaných odpovědných funkcionářů spolkových provedli násilným způsobem v příbytcích jejich prohlídku a tahali se s dělnickými ženami o jednotlivé kusy spolkového inventáře. Takovéto jednání je nejméně vhodným způsobem důkazu, že úřadům záleží na zachování veřejného pokoje a řádu.
Podepsaní se táží:
1. Ví p. min, předseda a p. min, vnitra o tomto případu byrokratické libovůle?
2. Co hodlají oba pánové podniknouti na ochranu nestranného dodržování zákonů republiky a jmenovitě § 113 ústavní listiny, aby jednotlivé spolky tělocvičné nemohly býti a nejmalichernějších důvodů a zákonu odporujících příčin rozpouštěny a jmění jejích zabavováno?
3. Jest p. min. vnitra ochoten dáti místa důvodům odvolání DTJ ve Vonoklasech proti rozpouštěcímu výměru zem. správy politické, výměr tento zrušiti a poučiti příslušné orgány úřední o jejich povinnosti, aby zachovávali spravedlnost vůči všem občanům bez rozdílu?
V Praze dne 13. února 1923.
Skalák,
Kreibich, Haken, Tausik, Kunst, Krejčí, Svetlik, Nagy, Teska, dr. Šmeral, Warmbrunn, Koutný, Mikulíček, Rouček, Bubník, Blažek, Kříž, J. Burian, Toužil, Houser, Kučera
VIII./3995 (překlad).
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
ministrovi vnitra
o zabaveni jazykové mapy.
V r. 1921 vyšla v knihkupectví jazyková mapa střední Evropy, na níž,byl také vytištěn tento text:
ťNěmecké právo sebeurčení! Přes slavné přislíbení práva sebeurčení německý národ byl smlouvami versaillskou a st. germainskou rozdělen na 12 států; více než 15 milionům Němců jest odepřeno právo sebeurčení a spojení s mateřskou zemí. Bílá čára na mapě nerozřezává jen na kusy tělo německého národa; ona jest také trhlinou ve věrnosti a víře, trhlinou v lidské důstojnosti a spravedlnosti.Ť
Po těchto mapách, které byly jíž dlouhou dobu bez překážky zasílány a rozšiřovány, letos v letě náhle pátralo četnictvo a výtisky, které nalezlo zabavilo a dokonce proti hostinským a jiným majetníkům veřejně přístupných místností, v nichž tato mapa byla dosud bez překážky vyložena nebo vyvěšena, činilo trestní oznámení pro přečin.
Tuto jazykovou mapu pokládáme za všeobecný vzdělávací prostředek, potřebný pra náš národ a zpráva na ní uvedená o právu sebeurčení jest nejčistší pravda, jíž nelze nikdy a nikde utajiti.
Tážeme se tedy:
1. Ví pan ministr vnitra o zmíněném pronásledování německé osvěty a potlačování pravdy četnictvem?
2. Chce pan ministr vnitra zastaviti osvětový boj proti německému národu a potlačování pravdy četnictvem?
3, Chce pan ministr naříditi, aby odňaté jazykové mapy byly vráceny, nebo aby za ně aspoň byla dána náhrada?
V Praze dne 5. prosince 1922.
Zierhut,
Heller, Schubert, J. Mayer, Böllmann, Schälzky, Mark, Böhr, dr. Spinna, Scharnagl, Kostka, Windirsch, J. Fischer, dr. Petersilka, Bobek, Röttel, dr. Luschka, dr. Kafka, dr. Hanreich, Pittinger,
Kaiser.
IX/3995 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů předsedovi vlády
o nařízení státní statistické rady, aby si obce kupovaly formuláře pro statistické zprávy.
Přípisem ze dne 15. prosince 1922, č. 5380/II byla vyzvána města s více než 10.000 obyvateli, aby dosavadní týdenní zdravotní zprávy podávala nyní každého půl měsíce na novém formuláři, jejž státní statistická rada připojila, pří čemž sne poznamenává, že města jsou povinna opatřiti si potřebné formuláře ze stádní tiskárny na vlastní útraty a včas. Podepsaní se táží, zda a kde bylo vyhlášeno takové usnesení státní statistické rady, a podle jakých zákonných ustanovení jsou obce povinny opatřovati si formuláře na vlastní útraty, Dovolání §u 4 zákona ze dne 28. ledna 1919, č. 49 Srb, z. a n. nemůže nahraditi vyhlášení takového usnesení státní statistické rady, jelikož obce jsou pouze zavázány k součinností v mezích usnesení státní statistické rady, z čehož vyplývá, že jest nutno, aby tato usnesení byla náležitým způsobem vyhlášena. Tohoto vyhlášení nemůže také nahraditi sdělení státního statistického úřadu.
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Lodgman,
J. Mayer, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Lehnert, Matzner, dr. Medinger, Bobek, dr. W. Feierfeil, Böhr, Schubert, dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Keibl, inž, Kallina, dr. Hanreich, Wenzel, Patzel, Simm, dr. Radda, Zierhut,
X/3995 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o jazykové praxi politických úřadu ve styku s obecními úřady.
Poslední dobou lze pozorovati pozoruhodnou změnu v užívaní jazyka v písemném styku politických úřadů s německými obcemi a okresy, kdežto dříve okresní politické správy dopisovaly v německém jazyku, vydávají nyní své výnosy, přípisy atd. obcím česky a přikládají k tomu jen nepodepsaný německý překlad.
Tážeme se pana ministra vnitra, zakládá-li se tato nová praxe okresních politických správ na nějakém pokynu ministerstva nebo zemských úřadů?
V Praze dne 26. ledna 1923.
Dr. Lodgman,
dr. Medinger, Böhr, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Simm,dr. W. Feierfeil, Röttel, Mark, Bobek, Böllmann, Schälzky, dr. Radda, dr. Schollich, J. Mayer, Zierbut, dr. Lehnert, Matzner, Kraus, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina.
XI/3995 (překlad).
Interpelace poslance dra Kafky, Kostky a druhů
vládě,
že v Bratislavě jsou vyloženy voličské seznamy jen ve slovenském jazyku.
Stálé voličské seznamy pro město Bratislavu byly v době od 15. do 25. prosince minulého roku vyloženy jen ve slovenském jazyku, ačkoliv proti takovému postupu bylo již několikráte protestováno. Tento postup odporuje §u 2 jazykového zákona, gorile něhož v obcích, kde jest aspoň 20% menšina, dlužno všechna uveřejnění a vyhlášky konati také v jazyku menšiny. Tím, že se stále voličské seznamy vykládají pouze ve slovenském jazyku, znemožňuje se německému obyvatelstvu, aby uplatnilo svá práva, jež mu příslušejí podle zákona o stálých voličských seznamech. Nutno tedy považovati za přehmat politických úřadů, že vyložily stálé voličské seznamy pouze ve slovenském jazyku. Podepsaní se tedy táží:
1. Ví vláda o samovolném jednání bratislavských úřadů při vyložení stálých voličských seznamů,
2. jest vláda ochotna učiniti ihned opatření, aby stálé voličské seznamy byly vyloženy také v německém jazyku a aby se umožnilo německému obyvatelstvu, aby uplatnilo svá práva zákonem mu přiznaná?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Kafka, Kostka,
Windirsch, dr. Petersilka, Křepek, dr. Spina, Kaiser, Schubert, Scharnagl, Budig, Böhr, Wenzel, Patzel, Zierhut, Bobek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Hanreich, Mark, Schälzky.
XII/3995 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
vládě,
že bratislavské policejní ředitelství zamítlo stanovy ochranného svazu majetníku válečných půjček.
V listopadu minulého roku podal právě založený ochranný svaz majetníků válečných půjček na Slovensku a v Podkarpatské Rusi své stanovy bratislavskému policejnímu ředitelství. Poněvadž tento spolek má mezi svými členy Němce, Maďary a Slováky,byly jeho stanovy sepsány ve třech řečích. Policejní ředitelství vrátilo tyto stanovy, poněvadž 1. v německém znění bylo užito místního názvu Pressburg, v maďarském Pozsony, 2.poněvadž v nich nebylo ustanovení, že jmění spolku při rozchodu připadá výhradně ťvlasteneckýmŤ účelům. Námitka ad 1. opírá se o nařízení ministra Šrobára ze dne 4. listopadu 1920, č. 7951,námitka ad 2. o nařízení téhož ministra ze dne 30. prosince 1920 č. 3906.
Jak si bratislavské policejní ředitelství vyskládá tento výnos, jest podle zákona úplně neodůvodněné, neboť i ministerstva železnic a pošt uznala nepřípustnost názvu Pressburg a Pozsony, a v žádném zákoně není ustanoveno, že tato označení jsou nepřípustna. Stran druhého bodu jest toto odmítnutí násilným zasažením do spolčovacích práv, neboť dlužno zůstaviti každému spolku na vůlí, aby určil, rozejde-li se, komu své jmění věnuje. Jen tehdy, kdyby toto věnování podporovalo nějaký účel státu nepřátelský nebo velezrádný, může zasáhnouti státní moc. Jinak však nemůže státní moc činiti žádných námitek, jestliže se jmění spolku při rozpuštění předem určuje účelu, který je mu vhod. Spolkový zákon klade jen podmínku, že musí býti postaráno,aby při rozchodu spolku bylo předem učiněno opatření o jmění. Podepsaní se tedy táži:
Jest vláda ochotna zrušiti nařízení ministra Šrobára ze dne 4. listopadu a 30. prosince 1920, která jsou úplně nezákonitá a naříditi bratislavskému policejnímu ředitelství, aby vyhovělo žádosti, ochranného svalu majetníků válečných půjček o schválení jeho stanov?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Kafka, Kostka,
Böhr, Bobek, Budig, dr. Petrsilka, Schälzky, Křepek, Patzel, dr. J. Feierfeil, Wenzel, dr. Spína, Simm, Kaiser, Windirsch, Mark, Schubert, Scharnagl, dr. Luschka, Zierhut, dr. Hanreich.
XIII./3995 překlad).
Interpelace
poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů ministrovi vnitra,
že bylo zrušeno usnesení kraslického obecního zastupitelstva, jímž se postavilo proti odsunutí obecních voleb,
Kraslické městské zastupitelstvo se ve své veřejné schůzi ze dne 15. prosince 1922 jednomyslně usneslo na tomto protestu:
ťV řádu volení v obcích podle zákona ze dne 31.ledna 1919, č. 75 Sb. z. a m. ustanovuje se v §u 10, že první volby,podle tohoto řádu: volení mají býti vykonány na tři léta. Podle tohoto zákona byla by doba úřadování nynějších městských zastupitelstev uplynula dnem 15. června 1922 a byly by musily býti podepsány nové volby. Nový řád volení v obcích odsunuje nyní tyto volby na rok 1923, proti čemuž se městské zastupitelstvo co nejostřeji ohrazuje, poněvadž se tím voličstvo připravuje o svá státoobčanská práva a poněvadž se takovýto postup příčí zásadám čestné demokracie.Ť
Zemská politická správa nálezem ze dne 3. listopadu 1922, č. 32.439 zakázala provésti toto usnesení a tento nález oznámila purkmistrovi poznamenavši, že v tomto případě bylo povinností purkmistrovou podle §u 56, odst. 3 obecního řádu, aby provedení tohoto usnesení zastavil a vyžádal si rozhodnutí okresní politické správy, lze-li toto usnesení pronésti či nikoliv, a udělila purkmistrovi důtku a naznačila mu že dopustil-li by se nového porušení povinnosti náležející mu podle § 56, odst. 3 ob. ř., byl by podle §u 100, odst. 3 obecního řádu zbaven úřadu purkmistra. Odvolání proti tomuto podanému zemská politická správa podle nálezu, proti němuž byla podána stížnost, nevyhověla s odůvodněním, že zmíněné usnesení obecního zastupitelstva obsahuje skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a purkmistr byl proto povinen provedení takovéhoto usnesení zastaviti podle §u 56 obecního řádu.
Naproti tomu purkmistr poukazuje, že nemyslil a ani ještě dnes nemyslí, že toto usnesení překročilo obor působnosti výboru a porušuje platné zákony a proto ani na chvíli na to nepomýšlel, že by mohl, směl nebo musil provedení tohoto usnesení zastaviti. Tím méně si to mohl pomysliti, když usnesení, které se omezuje na projev mínění, ani není ovšem způsobilé, aby bylo provedeno ani provedení nepotřebuje. Ve skutečnosti však tímto zastavením usnesení nebyla ani sprovozena se světa skutečnost, že bylo usneseno, a více nebylo jeho účelem. Avšak není ani naprosto správné, že usnesení jest přečinem podle §u 300 tr. z. Ono ani haněním ani posmíváním ani nepravdivým udáváním nebo převracováním skutečných příběhů nehledí zlehčiti nařízení nebo rozhodnutí úřední,ani se nesnaží nějakým způsobem popuditi někoho k nenávisti, k neúctě nebo k bezdůvodnému stěžováni proti státním nebo obecním úřadům nebo proti jednotlivým činitelům vlády stran jejich úřadování nebo proti svědkovi nebo znalci stran jejich výpovědí před soudem. Usnesení neobsahuje nic jiného než pouhou kritiku zákona, který se přímo týká zájmů obce a k němuž obecní zastupitelství podle §u 28 obecního řádu pro Čechy jest úplně oprávněno zaujmouti stanovisko, a k němuž také bylo povinno, poněvadž má hájiti zájmů a práv obce a svých voličů.
Okresní politická správa měla právě tak málo práva jako zemská politická správa hroziti purkmistrovi sesazením z úřadu, poněvadž žádný zákon nezná disciplinárního prostředku pohrůžky sesazením úřadu proti obecnímu představenému a politické úřady musí při svých úředních jednáních jednati v mezích svého zákonného oboru působnosti, jinak se dopouštějí porušení §u 93 ústavní listiny. Celý obsah rozhodnutí zemské politické správy, proti němuž byla podána stížnost, jest tedy nezákonný.
Tážeme se pana ministra je-li ochoten tento výnos okresní politické správy zrušiti z úřední moci?
V Praze dne 6. února 1923.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. Brunar, J. Mayer, dr. Keibl,dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Schubert, inž. Jung, Schälzky, dr. Luschka, Röttel, Wenzel, dr. Medinger, Mark, Patzel, Böhr, dr. Lehnert, Bobek, Knirsch, Matzner.
XIV./3995 (překlad).
Interpelace
poslanců Hillebranda, Blatné, dra Holitschera s druhů
ministrovi spravedlnosti
o příliš dlouhém trváni vyšetřovací vazby Jana Trizubského.
Dne 15. července 1921 byl na cestě blíže Chodova přepaden dvěma neznámými muži důlní úředník Flauger, zastřelen a oloupen o peněženku se 2.000 K, které byly určeny pro výplatu mzdy horníkům. Pachatelé zmizeli s počátku beze stopy. Počátkem září 1921 byl pak pro podezření z účasti nebo z podněcování k loupežné vraždě zatčen tajemník komunistické strany Jan Trizubský, bydlící v Jáchymové a dopraven k chebskému krajskému soudu. Od té doby již uplynulo 17 měsíců, tedy skorem půl druhého roku, a obviněný dosud nebyl postaven před soudce a nebyla mu dosud dodána obžaloba.
Nemůžeme posouditi, kolik průvodního materiálu o účasti Trizubského na vraždě se podařilo státnímu zastupitelství shromážditi. Ať je tomu jakkoliv, dlužno označiti za neslýchaní a ničím se nedajíci ospravedlniti stav, že obžalovaný jest podroben po tak dlouhou dobu mukám vyšetřující vazby. Každý, kdo jest ve vyšetřovací vazbě, má nezadatelné právo, aby obvinění, vznesená proti němu byla přezkoumána co nejrychleji. To platí v tomto případě právě tak jako o každém jiném obviněném, proti němuž se zamýšlí podati žalobu. Justiční správa, která tak dlouho otálí s podáním žaloby a obviněného po tak neslýchaně dlouhou dobu podrobuje vyšetřovací vazbě, otřásá vírou v právní bezpečnost ve státě.
Ode dne 24. dubna 1922 jest rovněž ve vyšetřovací vazbě komunista Florian Bachmann pro podezření z nějaké účasti na chodovské vraždě. Také tato nenáležitě dlouhá vazba,po které dosud nenásledovalo podání obžaloby, vybízí k nejživějšímu protestu. Taková ostuda, že lidé, kteří ještě nebyli prohlášení za vinné jsou mnohaměsíční vazbou podrobeni mukám oloupení o svobodu, nesmí se přiházeti spořádaném státě.
Proto se tážeme pana ministra:
Jest ochoten oznámiti, co může státní zastupitelství uvésti k ospravedlnění nepřiměřeně dlouhé vyšetřovací vazby v uvedených případech?
Postará se pan ministr, aby konečně nyní byla podána žaloba - jestliže sebraný průvodní materiál k tomu dává podnět - proti Trizubskému a Bachmanovi a aby se provedlo veřejné přelíčení?
V Praze dne 6. února 1923.
Hillebrand, Blatný,dr. Holitscher,
Hoffmaan, Hackenber, Grünzner, Deutsch, Hirsch, Heeger, Schweichhart, Borovszky, Beutel, dr. Czech, S. Mayer, Schuster, Wittich, R. Fischer, Schäfer, Čermak, Jokl, Uhl, dr. Földessy, Hausmann, Taub,
XV./3955 (překlad).
Interpelace
poslanců Hillebranda, Schustera, Betttela a druhů
ministrovi železnic o zdražení osobních sazeb na tratích Karlovy Vary-Marianské Lázně, Tršnice-Schönbach, Ústí nad Labem-Bílina atd.
Plzeňské ředitelství státních drah ode dne 1.ledna 1923 zcela neočekávaně a neoznámivši o tom dříve ničeho, zvýšilo ceny osobních jízdenek na trati Karlovy Vary Marianské Lázně. Toto opatření musí býti přijato jako tím nenávistnější čin, ježto krátce před tím právě byla na této trati doprava nesmírné zhoršena a ježte jde a tret, které neobyčejné užívají dělníci, žáci a osoby dovážející potraviny do Karlových Varů.
Také na místní dráze Tršmice-Schönbach, Ústí n. L.-Bílina a na jiných místních drahách bylo téhož dne zavedeno 50% zvýšení osobních sazeb a také zde považovala ředitelství státních drah za zcela zbytečné podati veřejnosti nějaké vysvětlení o tomto neslýchaném opatření. Nelze popírat, že veřejnost má nárok, aby se dověděla o důvodech ředitelství státních drah, jelikož jiné tratě státních drah ušly tomuto nesmírnému zdražení osobních sazeb .
Jak neslýchaný jest opravdu tento postup, vysvítá z toho, že zdražením jízdy na trati Karlovy Vary-Marianské Lázně jest nyní jízda z Karlových Varů do Marianských Lázní přes Cheb, tedy na trati 83 kilometrové,lacinější, než jede-li se 61 kilometrovou tratí z Karlových Varů do Marianských Lázní.
Přehnaně domýšlivý postup oněch ředitelstev státních drah, která přepadají obyvatelstvo takovým lichvářským zdražením beze slova vysvětlení a odůvodnění, vyžaduje zajisté, aby jej ministr energicky odmítl.
Tážeme se tedy: Jest pan ministr ochoten neprodleně si vyžádati od zmíněných ředitelstev státních drah, aby ospravedlnila zdražení osobní dopravy na uvedených tratích a přiměti je, aby toto opatření zrušila?
V Praze 6. února 1923.
Hillebrand, Schuster, Beutel,
Heeger, Hackenber, dr. Füldessy, Pohl, S. Mayer, Deutsch, Borovszky, Hoffmann, Uhl, Palme, Blatny, dr. Czech, dr. Holitscher, Grünzner, Wittich, Hausmann, Čermak, R. Fischer, Taub, Jokl, Schäfer.
XVI./3995
Interpelace
poslance dra Kafky a druhá vládě
o nezákonitém zasahování bratislavského župního úřadu do soukromých práv ně
meckých obchodníků v Bratislavě.
Na podzim loňského roku dostavili se zřízenci bratislavské státní policie k německým obchodníkům a činili jim výtky, hrozíce jim tresty, poněvadž neměli slovenských nápisů nad obchody a ceníků. Na zakročení bratislavského sekretariátu německé demokratické strany svobody, prohlásil ústřední inspektor státní stráže bezpečnosti, že bezpečnostní stráž jedná na pokyn bratislavského župního úřadu. Tento ťpokynŤ jest neslýchaným porušením mírové smlouvy, ústavy a zákona, neboť jak článek VII.odst. 3 mírové smlouvy st.-germainské, tak také § 128, odst. 3 ústavní listiny zaručuje úplnou svobodu v soukromém styku obchodním. Také jazykový zákon neobsahuje žádného ustanovení, které by omezovalo volnost užívání jazyka ve styku soukromém a obchodním.Proto se táží podepsaní vlády:
Jest vláda ochotna pečovati o to, aby nezákonitý a protiústavní výnos bratislavského župního úřadu byl ihned zrušen a aby původce tohoto výnosu byl příslušným soudem pohnán k odpovědnosti?
V Praze dne 6. února 1923,
Dr. Kafka,
Schälzky, Mark, dr. W. Feierfeil, dr. Hanreich, dr. Luschka, Bobek, Simm, Křepek, Zierhnt, Windirsch, dr. Petersilka, Böhr, Scharnagl, Patzel, Wenzel, Schubert, dr. Spina, Budig, Kostka, Kaiser.
XVII./3995 (překlad).
Interpelace
poslanců Böhra, Křepka, dra Kafky a druhů vládě
o zatlačováni německého jazyka ze styku zemských školních rad s okresními a místními školními radami.
Podle časopiseckých zpráv byl poslední dobou vydán výnos, podle něhož okresní a místní školní rady ve styku se zemskou školní radou mají užívati toliko jazyka českého (československého). Skutečně německé okresní a místní školní rady dostávají již výnosy zemské školní rady v českém jazyku, aniž by byl k tomu připojen, jak toho vyžaduje jazykový zákon, německý překlad. Dále bylo německým okresním a místním školním radám vytčeno užívání německých razítek a pečetí.
Toto nejnovější nařízení a spojená s ním praxe odporují jazykovému zákonu ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. S okresními a místními školními radami jako s orgány samosprávnými v oboru školství nelze nikterak nakládati hůře než s jednotlivci. Jest naprosto nepřípustné vnucovati jim užívání českého jazyka a brániti jim v užívání vlastního jazyka. Užívání toliko českého jazyka v úředním styku okresních a místních školních rad jest s to, aby nejen rozhořčilo obyvatelstvo německých území a stupňovalo jeho rozčilení způsobené tím, že nebyla vydáno prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, očekávané již přes půl třetího roku, nýbrž také ohrozilo zájmy škody. Není třeba zdůrazňovati, že se uvedený výnos a zahájená jim praxe příčí smlouvě o ochraně menšin ze dne 10. září 1919, č. 508 Sb. z. a n. z r. 1921.
Tážeme se vlády:
1. Jest správné, že byl vydán výnos uvedeného obsahu?
2. Jestliže ano, jak může vláda ospravedlniti tento výnos a obsažené v něm porušení jazykového zákona a smlouvy o ochraně menšin?
3. Jest vláda ochotna pečovati, aby zmíněný výnos byl ihned odvolán a zamýšlí chrániti německé okresy a místní školní rady v užívání německého jazyka, nač podle ústavy mají právo?
V Praze dne 6. února 1923.
Böhr, Křepek, dr. Kafka,
Schälzky, Mark, Scharnagl, Budig, dr. Petersilka, Windirsch, J. Fischer, Kaiser, Zierhut, Heller, dr. Spina, Kostka, Schubert, Röttel, dr. Hanreich, Böllmann, J. Mayer, Bobek,
VIII./3995 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
předsedovi vlády
o přídělu zabrané půdy Clam-Gallasského panství v obci Novém Paulsdorfu, v politickém okrese libereckém.
V katastru obce Nový Paulsdorf leží pozemky zabraného panství Clam-Gallaského v Liberci, o jejichž příděl do vlastnictví se ucházeli sama obec Nový Paulsdorf a částečně také dosavadní nájemci pozemků. Oprávněný nárok uchazečů byl uznán ve schůzí dne 18. ledna 1922, které se zúčastnili odborný poradce pozemkového úřadu a zástupci obce Nového Paulsdlorfu a panství Clam-Gallasského. Po schůzi se mělo za to, že jest vše v pořádku. Velké však bylo překvapení zájemníků, když se náhle prohlásilo, že půdu nemají dostati původně zúčastněný uchazeči, nýbrž, že půda ve výměře 6.1735 ha skorem úplně má býti přidělena teprve nedávno založenému družstvu, jehož členové přísluší jen české národnosti,kdežto k oprávněným a zákonem odůvodněným nárokům obce a jiných uchazečů (pachtýřů) se vůbec nepřihlíží. Tímto přídělem nejen že byla zvrácena platná zákonitá ustanovení, nýbrž bylo také zřetelně projeveno, že byla dána jednostranně přednost jen uchazečům české národnosti a že uchazeči německé národnosti, opírající se o starší práva, byli odstrčeni. Vedle toho se dala přednost českým soukromým zájmům i přes zájmy obce Nový Paulsdorf sloužící veškerenstvu. Postup tento jest v rozporu s platnými zákony a proto se tážeme pana předsedy vlády:
1. Jest ochoten dáti vyšetřiti uvedenou věc o přídělu půdy a oznámiti výsledek vyšetřování?
2. Jest dále ochoten postarati se, aby původní zájemníci a zvláště obec Nový Paulsdorf dostali půdu, které požadují?
3. Jest konečně ochoten působiti, aby se napříště zabránilo straníckému postupu příslušných činitelů pozemkového úřadu?
V Praze dne 6. února 1923.
Windirsch,
dr. Radda, Schälzky, Kostka, inž. Jung, Kraus, Křepek, Scharnagl, Simm, Patzel, Mark, Wenzel, dr. Hanreich, Heller, Böhr,dr. Spina, Kaiser, Zierhut, Budig, dr. Petersilka, Schubert.
XIX./3995 (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů vládě o přepadnutí německých turnérů v noci ze dne 7. na 8. července t. r. ve stanici
Louka-Horní Litvínov.
V noci ze dne 7. na 8. července t. r. udál se ve stanici Louka-Horní Litvínov neslýchaný případ který jasně osvětluje bezpečnostní poměry v nejkonsolidovanějším státě evropském. Zvláštní vlak, který vezl do Chomůtova turnéry na slet svazu turnérů, byl při vjezdu do stanice Louka-Horní Litvínov napaden organisovanou tlupou zákeřníků, která byla rozložena po obou stranách tratí, lokomotiva byla odepjata, strojvůdce hrozbami donucen, aby od vlaku odejel, cestující vlaku byl pak přepaden davem, ozbrojeným holemi, železnými tyčemi a jinými zbraněmi, zraněni a oloupeni o odznaky. Mimo to byly ukradeny tři spolkové prapory. Asi po půl hodině, když zákeřní rytíři dokončili svůj hrdinský čin, mohl konečně vlak v jízdě pokračovati.
Tyto události, o kterých se ostatně všeobecně ví, poněvadž jejich vylíčení prošlo všemi novinami, upomínají co do romantiky na divoký západ. Jestliže již samo o sobě jest prazvláštní, že se takové loupežné přepadení může státi ve státě, který stále poukazuje, že jest jediným konsolidovaným státem, pak chování úřadů při těchto událostech do ostrého světla staví právní bezpečnost v tomto státě. Podle zpráv v časopisech nebylo dosud možno zjistiti původce a účastníky tohoto lupičského přepadnutí.
Takovéto tvrzení jest největším výsměchem. Nelze se přece dobře domnívati, že by dopravní úředník, který tuto nešťastnou noc konal službu na stanici Louka- Horní Litvínov, nezporoval naprosto žádných příprav k přepadnutí. Vždyť některé zbraně,jichž zákeřníci použili,jako staré šrouby a pod., pocházely podle všeho ze stálých zásob stanice, vždyť také cestující, kteří chtěli jeti později přijíždějícím osobním vlakem, nebyli před přepadnutím vpuštěni na nástupiště, nýbrž zavřeni v čekárně. Mimo to podle výpovědí pana Weissera z Broumova,kterýsi železniční zaměstnanec se služební Lucernou vyzval turnéra, aby vydal odznak. To vše dokazuje, že staniční personál nejen a zamýšleném přepadnutí věděl, nýbrž se zákeřníky byl přímo za jedno. Avšak také vlaková četa (železniční zaměstnanci doprovázející vlak) byla, jak se zdá, do věci zasvěcena, neboť proč by jinak v Podmoklech byl vydán rozkaz, aby prapory dosud uložené ve služebním voze, byly vzaty do jednotlivých vozů?
Úřady, (které projímaly vyšetřování právě tak málo vážně v tomto případě jako ve všech předcházejících, při nichž šlo o přepadnutí Němců příslušníky státního národa,musejí si to ujasniti... Z chování vlády v této věcí bude vidno, zda jsou správny svrchu uvedené úsudky.
Podepsaní se tedy táži:
1. Schvaluje vláda noční lupičské přepadnutí v Louce-Horním Litvínově a zamýšlí je se vší přísností potrestati?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten státní činitele, kteří vyšetřovali tak nedostatečně, že nebyl zjištěn ani jediný pachatel, pohnati k odpovědnosti a co po této stránce učinil?
3. Jest dále ochoten naříditi nové vyšetřování?
4. Jest pan ministr železnic ochoten oznámiti tazatelům přísežné výpovědi staničního personálu v Louce-Horním Litvínově, zvláště výpověď dopravního úředníka, který měl službu v noci ze dne 7. na 8.července t. r., dále zřízenců na lokomotivě a vlakové čety zvláštního vlaku 7,
5. Jest pan ministr železnic konečně ochoten nahraditi okradeným a poraněným způsobenou škodu a zvláště nahraditi ztrátu tří uloupených praporů?
V Praze dne 25. října 1922.
Inž. R. Jung,
Pittinger, dr. Baeran, Matzner, Röttel, dr. Hanreich, Mark, Böhr, dr. W. Feierfeil, Křepek; Scharnagl,dr. Petersilka, Simm, Patzel, Knirsch, dr. Kafka, dr. Schollich, dr. Lodgman, inž. Kalina, dr. Radda, Schubert.
XX./3995.
Interpelace
poslance Skaláka a soudruhů ministru vnitra
o konfiskaci časopisu ťSvobodaŤ na Kladně.
Bezdůvodné konfiskace množí se den ze dne Snaha utlumiti každý volnější projev, nebo jakoukoliv kritiku všude je zjevna. Nemůžeme mlčeti k tak zřejmému potlačování pravdy jak se stalo v časopise ťSvobodaŤ na Kladně konfiskováním míst, která tuto přinášíme:
I. ťDělnictvo jest vydáno na pospas ťhumánníchŤ zákonů a nařízení, jimiž se povoluje části nezaměstnaných dělníků podpora. A dnes tisíce mladých dělníků jsou zase odkázány vládním nařízením, aby zůstaly nadále přítěží sedřeného a využitkovaného otce. A tím vnáší stát do dělnických rodin chaos, ba i nesvár. A není se co divit, když otec vychová svého syna, aby mu byl nápomocen k uhájení životní existence; tu již zase jest propuštěn z práce, aby bylo dosaženo kapitalistického cíle, k čemuž vláda jest nápomocna celým svým jednáním.
A tak když stát stojí tu s takovým stanoviskem vůči nezaměstnaným, zvláště k mladým dělníkům, jest povinností všech, aby svůj osud svěřili sami sobě. Musí býti vytvořena organisace bojovná, která musí býti opatřena všemi prostředky, které ji povedou k vítězství nad stávajícím zlořádem. Zapotřebí jest, aby byla vytvořena jednotná fronta všech nezaměstnaných a ta bude při dobré úvaze dělníků nezaměstnaných uskutečněna. Organisace tato bude muset býti ze všech organisací, co doposud stávají, nejbojovnější, poněvadž v ní bude udávati taktiku boje dosavadní zkušenost, získaná postupem vůči nezaměstnaným. Jednotná fronta bude míti velikou úlohu při dnešní přeměně lidské společnosti.Ť
II. ťA na koho a na co vlastně musíš platiti krvavé daně?
Předně veliké miliony sežere u nás militarism. Manévry stojí asi 54 miliony, generálové, auta pro generály, důstojníky a přirozeně také pro bobečky, kobylky pro oficíry a nějaká ta korupce - a miliony praskají... Církve sežerou na 60 milionů, špiclové vyčerpají 17 milionů, francouzská mise přes 12 milionů, disposiční fond (podplácení a kupování duší) 8 milionů, representace a jiné vyhazování milionů, což dohromady činí sumy přímo závratné. Nechceme zde ani všechny položky uváděti.
Dřou tě zkrátka bez nože a to nemilosrdně, bez ohledu, zda ti béřou poslední kus chleba nebo co jiného.Ť
III. ťO tomto novém zmetku státotvorné koalice napsal pan Vyškovský článek s nadpisem: ťDoba protestů minula.Ť Pánové z pozemkového úřadu se domnívají, že tento zmetek řeší spravedlivě otázku zabezpečení zaměstnanců na zabraném majetku pozemkovém.Ť
IV. ťkde byl podroben výslechu, jehož obsah připomíná výslech, který ve známé humoristické publikaci provádí ožralý četnický stážmistr s dobrým vojákem Švejkem, na př.:
V. ť... My zvlášť upozorňujeme zaměstnance, aby na tento hloupý švindl pánů Vyškovských a Biňovců byli obzvlášť opatrni.Ť
Ptáme se pana ministra:
Ví o těchto způsobech censorů?
Co učiní pan ministr, abychom nebyli na dále nuceni den ze dne přicházeti s interpelacemi novými?
V Praze dne 13. prosince 1922.
Skalák, Haken, Tausik, Teska, Blažek, Toužil, Rouček, Svetlík, Kreibich, Bubník, Burian, Merta, Malá, J. Kříž, Mikulíček, Houser, Koutný, Kučera, Darula, Kunst, Krejčí, Nagy, Warmbrunn.
XXI./3995.
Interpellácia
poslancov Sopku, Dr. Klímu a spoločníkov na ministra obchodu v otázke pozdvihnutia hospodárstva na Slovenskom Východe.
Roľník Slovenského Východu, ktorý miluje Republiku československú ako svoju vlastnú matku, aj cítiť sa chce vo svojej vlasti ako vlastné dieťa, preto žiada pre seba aspoň to, čo iní občania republiky požívajú. Nechce pre seba výhody, lebo rovnoprávnosť mu je smernicou, ale ani krivdu nemôže trpeť. A poneváč doposaváď roľník Slovenského Východu bol a je v nevýhode, nutné je, aby tieto nevýhody bez otáľania odstránené boly.
V prítomnej interpelácii poukázať chceme len na tú nevýhodu. ktorá roľníka na Slovenskom Východe tlačí následkom vysokých dopravných železničných poplatkov. Keď si roľník z Východu objedná a dá dopraviť umelého hnojiva, zaplatí zaň za každý 1% 4.10 korún, kým na iných stranách republiky platí se za 1% 3.40 korún. To je rozdiel tak veliký, že východný roľník musí zaplatiť za 1. železničný vozeň umelého hnojiva o 1300 korún viacej, než roľník z iného kraja.
Keď ale zase predať chce východný roľník obilie, každý kupec vytasí sa mu s tým, že železničná doprava je drahá, túto mu z ceny obilia strhne a tak východný roľník ukrátený je so dvoje.
Poneváč je záujmom republiky, aby aj slovenský východ prekvietal a poneváč tento východ je prevažne roľnický, republika sa musí postarať o to, aby roľníkovi na východe poskytla všetky prostriedky, ktoré mu umožnia život, poťažne, ktoré mu podporú zveľadenie hospodárstva. A toto má poskytnúť úprava železničného dopravného poplatku pri umelých hnojivách a pri obilí.
Jaro sa blíži, pomoc je súrne potrebná.
Preto spytujeme sa pána ministra obchodu:
1. či je náklonný porobiť potrebné kroky v to smere, aby železničný doprávný poplatok od umelých hnojív a obilia vzhľadom na Slovensko, ale menovite vzhľadom na Slovenský Východ upravený bol?
2. či je náklonný tieto kroky porobiť hneď, aby ku jarným prácam 1923 roľníci slovenského Východu mohli si už zadovážiť a dopraviť potrebné množstvo umelého hnojiva?
V Prahe, dňa 16. februára 1923.
Sopko, dr. Klímo,
dr. Kubíček, Jan Černý, Mach, dr. Černý, Haupt, Vraný, Dubický, dr. Blaho, Oríšek, dr. Vanovič, inž. Botto, Molík, Malík, Túma, Stodola, dr. Šrobár, dr. Medvecký, Branecký, Janček, Staněk, Rychtera, Mašata, Bradáč, Beran.