X./3975 (původní znění)
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Lehnerta a druhů
o dvoujazyčných místních tabulkách v libereckém okrese (tisk 3887/XI).
Podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. a prováděcího nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n. ustanovuje ministr vnitra úřední názvy, které si vytvořil jazyk československý. Názvy takové zjišťují se v historických pramenech, v místopisné literatuře a také pátráním v divé řeči lidu. Ustanovení úředního názvu československého není po zákonu vázáno na podmínku, aby v obci žil určitý počet českého obyvatelstva, nebo na okolnost, zda obec jest staršího nebo novějšího založení. Názvy v interpelaci jmenované byly dvěma způsoby shora naznačenými (v literatuře a v živé řeči) zjištěny.
Svrchu zmíněným zákonem a vládním nařízením uložena byla obcím povinnost opatřiti nové místní tabulky s nápisy v jazyku státním na prvém místě. Tam, kde obce dobrovolně této své povinnosti zadost neučinily, byly politické úřady provádějící zákon nuceny zjednati samy odpomoc na náklad a nebezpečí obce. Poněvadž jest povinnost obcí opatřiti nové tabulky zcela nepochybně v zákoně vyslovena (§§ 11 a 22 zák. a čl. 6 cit. vlád, nařízení) a poněvadž náhradní úkony, jež jsou politické úřady nuceny dáti na náklad a nebezpečí obce prováděti, aby zákon byl splněn, jsou přípustným prostředkem exekutivním (§ 10 citovaného nařízení, § 5 nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z.), nelze v postupu úřadů spatřovati protizákonná nebo násilná opatřeni.
V Praze dne 30. ledna 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XI./3975 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Schälzkyho a druhů
o užití zbraně četníky v Darkovicích (tisk 3887/VII).
Po vykonaném šetření pokládám si za čest odpověděti toto:
Dne 6. listopadu 1922 po 19. hod. zpozorovala četnická hlídka o 2 mužích a jeden finanční strážmistr nedaleko říšské hranice mezi obcemi Darkovicemi a Hátí, že překročil hranici z Pruska cyklista, který shlédnuv hlídku obrátil kolo a hleděl ujetí zpět do Pruska.
Poněvadž přechod přes státní hranice po 18. hodině není dovolen a cyklista byl podezřelý z podloudnictví, vyzval jeden četník prchajícího hlasitým zvoláním, aby zůstal stát, a úřední orgány vyskočily zároveň z místa, na němž seděly, aby prchajícího zadržely. Při tom nevysvětleným způsobem vyšla ze služební karabiny jednoho z četníků střelná rána. Cyklista Alfons Krajčík na to, zanechav kolo na silnici prchl přes hranice do Itálie.
Dle údajů na hlídce zúčastněných bezpečnostních orgánů rána z karabiny vyšla náhodou. Teprve tři dny později dověděli se -četníci, že Alfons Krejčík byl prý při této příležitosti Zasažen projektilem a je v ošetřování v nemocnici v Ratiboři.
Proti dotčenému četníkovi bylo zavedeno trestní řízení, které dosud není skončeno.
Náhradu škody poraněnému nelze přižnati, protože přišel přes hranice v době, kdy to není dovoleno a mimo to před pohraničními orgány prchal.
V Praze dne 30. ledna 1923.
Ministr vnitra
J. Malypetr, v.r.
XII./3975 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra.Lehnnerta a druhů
o dvoujazyčných pouličních tabulkách v Mladé Boleslavi (tisk 3887/XII).
Ustanovení bud zákonného neb jiného, podle něhož by bylo město Mladá Boleslav jakožto sídlo župy povinno míti dvoujazyčné místní a uliční tabulky, není. O místních tabulkách ustanovuje čl. 6. vlád. nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb.z a nař., že nápisy na nich musí býti v jazyku státním a usnese-li se na tom obecní zastupitelstvo, mohou býti také v jazyku jiném. O tom, v jakém jazyku mají býti pojmenovány ulice, usnáší se podle čl. 5 téhož citovaného nařízení rovněž obecní zastupitelstvo s výhradou, že v obcích, v nichž podle posledního sčítání lidu obývá alespoň 20 proc. státních příslušníků jazyka československého, jakož i v obcích, jež jsou sídlem soudů a úřadů politické, správy, jejichž působnost se vztahuje na soudní okres, v němž obývá alespoň 20 procent státních občanů jazyka československého, a v místech lázeňských, musejí býti ulice označeny vždy na prvém místě v jazyku státním.
Z uvedených předpisů nevyplývá, že by v Mladé Boleslavi měly býti místní nebo uliční tabulky označeny v jazyku německém. Jiných předpisů o těchto tabulkách není.
V Praze dne 30. ledna 1923.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XIII./3975.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance J. Tesky a soudruhů
o soustavném konfiskováni časopisu ťJihočeský DělníkŤ v Českých Budějovicích (tak 3862/XVIII).
Odpovídám, ač se obrací páni interpelanti i na ministra vnitra, na interpelaci sám, poněvadž prohlídku časopisu ťJihočeský DělníkŤ vykonává výhradně státní zastupitelství v Českých Budějovicích a ne okresní politická správa.
Správno je, že číslo 82 a 85 zmíněného časopisu bylo státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích zabaveno pro místa v interpelaci uvedená, z nichž však stát článku ťOslava výročí naší svobodyŤ není co do rozsahu zabavení uvedena správně, neboť z článku toho bylo zabaveno toliko místo: ťNad Tatrou se také blýsk፠až k slovům ť Tomu všemu se říká samostatnost a svoboda.Ť
Ku zabavení došlo proto, poněvadž státní zástupce viděl v obsahu těchto článků skutkovou povahu zločinů a přečinů podle §§ 64 a, 300, 305 a § 491 tr. z., a čl. V. zák. ze 17. prosince 1852, č. 8 ř. z. z roku 1863.
Tato zabaveni-byla krajským soudem v Českých Budějovicích vesměs potvrzena.
Námitky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly a byla tedy odňata možnost, aby týž neb vyšší soud správnost nálezu krajského soudu přezkoušel.
V Praze dne 21. ledna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XIV./3975.(původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o výbuchu francouzských děl vzor 1897 (tisk 3853/XXIII).
Předčasné výbuchy granátů u 75 mm francouzských kanonů vyskytly se loňského roku při cvičné střelbě v Malackách dvakráte a bylo při prvním výbuchu zraněno 5 mužů, z nichž 2 zemřeli, při druhém nikdo.
Tyto výbuchy nebyly zaviněny děly, nýbrž střelivem. Přímá příčina nemohla býti zjištěna. Explose toho druhu vyskytují se u střeliva všech států, konstruktérům nepodařilo se dosud nikde tyto úplně znemožniti.
Proto bylo nařízeno, aby v míru při střelbě granátů bylo dělo odpalováno toliko z úkrytu. Ve válce má se tak díti tehdy, je-li to možno.
Za maďarského bolševického vpádu na Slovensko byla zakoupena všechna hotová děla ze Škodových závodů, poněvadž však nebylo pro ně dostatek munice, bylo nutno koupiti též děla francouzská i s municí. Děla tato byla starší, proto byla komissionelně vyzkoušena a pokud obstála, převzata. Poškozená děla byla odmítnuta.
Francouzskými kanony, ráže 75 mm, jest vyzbrojen jeden lehký dělostřelecký pluk, který si velmi chválí tento materiál, pokud se týče přesnosti střelby.
Tři baterie tohoto pluku byly již přezbrojeny kanony škodovými a budou postupně přezbrojovány i další baterie.
Samozřejmě jest všechen dělostřelecký materiál, náš i francouzský, odborně prohlížen před i po střelbě a shledá-li se sebe menší závada, nepoužívá se děla, dokud závada není odstraněna.
V Praze dne 18. ledna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XV./3975 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů
o ubytování mužstva 151. pluku na obranu proti letadlům v Bratislavě
(tisk 3853/XXII).
Nedostatky ubytování 5. a 6. baterie protiletadlového pluku 151. jsou mi známy. Z toho důvodu bylo také moji snahou,aby byla náprava co nejrychleji zjednána. Stane se výstavbou polopermanentních ubikací jež jsou projektovány již v tomto roce a načež jest v investičním rozpočtu na rok 1923 zaraděna položka Kč 600.000.--.
Mnohé ze zjištěných závad byly však pokud možno - ihned odstraněny. Tak nelze již mluviti o přeplnění baráků, poněvadž při narukování nováčků byl přidělen 6. baterii ještě jeden barák, také střechy byly vyspraveny a rovněž čištění se řádně provádí. Výkrm vepřů byl zrušen již v srpnu.
Oděv mužstva, který byl z počátku špatný, byl postupné vyměněn za lepši, jednotlivé části oděvu však vojínům nikdy nescházely a rovněž mužstvo nikdy nevyrukovalo boso.
V Praze dne 19. ledna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XVI./3975 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o polní střelbě na ostro u Dobřan (tisk 3853/XIII).
K této interpelaci, která mi byla doručeni již po skončení cvičení ve střelbě, dovoluji si uděliti, že již na žádost ťSvazu zemědělců v DobřanechŤ a na protest obcí Litic, Šlovic a Lhoty proti střelbě byla vyslána dne 7. července 1922 do jmenovaných obcí zvláštní vojenská komise, která vyslechla stížnosti a žádosti zástupců zemědělců shromážděných na obecních úřadech. Zemědělci si stěžovali zejména na nevhodné roční období, ve kterém se střelba koná, na opozděné odvolávání stráží, které uzavírají ohrožený prostor a zároveň žádali aby byla čára strážných posunuta tak, aby se mohlo pracovati na polích ležících bezprostředně západně silnice Litice, Šlovice, směr Lukavice.
Mezí vojenskou komisí a zástupci zemědělců byla sjednána úplná dohoda v tom smyslu, že program střelby byl pozměněn, takže od 19. do 30. července se vůbec nestřílelo. Také v ostatních bodech bylo docíleno úplné dohody, o čemž byl sepsán zvláštní protokol podepsaný starosty v Dobřanech, Liticích, Šlovicích a ve Lhotě.
Škody způsobené střelbou byly komisionelně zjištěny a intendancí 2. divise zaplaceny.
V Praze dne 12. ledna 1923.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XVII./3975 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů,
že liberecký krajský soud nedbá jazykových předpisů (tisk 3853/VI).
Služební seznam porotců pro druhé porotní období 1922 byl u krajského soudu v Liberci sestaven tím způsobem, že u porotců české národnosti bylo jméno, povoláni a bydliště uvedeno jazykem českým, u porotců národnosti německé jazykem německým. Úprava tato neodpovídá přesně předpisům jazykového zákona, avšak v jiném směru, než soudí páni interpelanti: Seznam služební jest podle předpisy §§ 18 a násl. zákona ze dne 23. května 1919, č. 278 b. z. a n. o sestavováni seznamů porotců, vlastně jen interní pomůckou soudu, a má tudíž býti sdělán jazykem státním. Jedině pokud se doručuje podle §u 303, tr. ř. obžalovaným, kteří jsou příslušníky jazyka menšiny, má se tak za podmínek §u 2 jazykového zákona státi jazykem státním a jazykem menšiny a to i v označení zaměstnání a bydliště. Obžalovaným, kteří jsou příslušníky státního jazyka, doručuje se seznam opět jen v jazyku státním.
Poukazuji krajský soud v Liberci, aby napříště postupoval přesné podle předpisů jazykového zákona.
Pokud v interpelací se vytýká, že soud jméno ulice ťFalkengasseŤ svémocně přeložil ťFalkenova uliceŤ, poukazuji proti tomu na ustanovení čl. 5 vládního nařízení za dne 25. srpna 1911, č. 324 Sb. z. a noř., podle něhož mají býti ulice v Liberci označeny také ve státním jazyku. Kdyby byla obec včas učinila zadost této povinností, nebyl by si musil soud vypomáhati vlastním překladem.
Seznam porotních připadů byl u soudu vyvěšen ve znění českém a německém, což odpovídá §u 2 posl. odst. jazykového zákona. Nepříčí se nikterak plátnem předpisům, byla-li v českém znění jména (křestní) obžalovaných uvedena ve formách, jež pro ně vytvořil český jazyk. Křestní jména jsou volně přeložitelná, zápis v matrice nemá při nich toho významu, jako při jménech vlastních. Odpovídá též všeobecné praxi, uvádějí-li se v českém kontextu křestní jména českými tvary. Nemám tedy příčiny, abych v tom směru nějak zakročoval.
V Praze dne 31. ledna 1923.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Překlad ad II./3975.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Simm und Genossen
in Angelegenheit der strafweisen Versetzungen der Lehrerschaft (Druck 3816/XIII).
Nach § 16 des Landesgesetzes für Böhmen vom 19. Dezember 1875, L. G. B1. Nr. 86, steht dem Landesschulrat das Recht zu, Lehrer aus Dienstrücksichten zu versetzen. Ich habe sichergestellt, dass der Landesschulrat von diesem Recht ausschliesslich im Interesse der Schule und in sehr seltenen Fällen, wenn die Versetzung des Lehrers unerlässlich ist, Gebrauch macht. Die Behauptung der Interpellation, dass in der letzten Zeit eine grosse Anzahl von Versatzungen von Lehrern erfolgt sei, ist nicht richtig, denn es handelte sich zum Beispiel in Böhmen nur um fünf Fälle, somit bei 25.000 Lehrern um eine geringe Anzahl.
Wenn über eine Versetzung der Lehrer nicht in einer Kollegialsitzung des Landesschulrates verhandelt wird, so steht dies nicht, im Widerspruch mit den gesetzlichen Bestimmungen. Nach § 44 des Landesgesetzes vom 24.Juni 1890, L. G. Bl. Nr. 46, werden nämlich Angelegenheiten, rücksichtlich deren eine Entscheidung zu treffen oder ein Gutachten an das Ministerium zu erstatten ist, in einer Kollegialsitzung des Landesschulrates behandelt. Alle übrigen Angelegenheiten werden unter eigener Verantwortung des Vorsitzenden erledigt, welcher die getroffenen Verfügungen in der nächsten Sitzung mitteilt. Die Versetzung eines Lehrers nach § 16 des Landesgesetzes vom 19. Dezember 1875. L. G. Bl. Nr. 86, gilt nicht als Entscheidung, sondern nur als eine dienstliche Verfügung, von welcher in der Sitzung des Landesschulrates nur eine Mitteilung erfolgt. Dieses Vorgehen wurde in vielen Fällen eingehalten, und es besteht daher kein Anlass, die durchgeführten Versetzungen zu überprüfen. Es liegt auch kein gesetzlicher Grund vor, dem Lehrer bekanntzugeben, aus welchen Dienstrücksichten er versetzt wurde. Ich kann aber erklären, dass in keinem Falle bloss die politische oder nationale Betätigung ein Grund für die Versetzung eines Lehrers gewesen ist.
Die Frage einer neuen Disziplinarordnung für die Lehrerschaft wird im Zusammenhag mit der Gesamtregelung der Dienstpragmatik für Beamte und Lehrer gewiss unter Rücksichnahme auf die geänderten Verhältnisse erfolgen.
Prag, den 14. Jänner 1923.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Rudolf Bechyně, m. p.
Překlad ad III./3975.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Simm und Genossen
in Angelegenheit der durch Gendarmerieorgane in Gablonz a. N. erfolgten Uebergriffe (Druck 3853/III).
Zur Feier des Nationalfeiertages am 28. Oktober 1922 schmückten die in Gablonz a. N, konzentrierten Gendarmen die Fenster ihrer Stuben im Hotel ťKroneŤ, wo sie einquartiert waren, mit Papierfähnchen in den National- und Landesfarben, sowie mit der Staatsflagge. Bald darauf wurden die Fähnchen und die Staatsflagge von einem unbekannten Täter ohne Wissen der Gendarmen beseitigt und die Staatsflagge zerrissen.
Der Verdacht, die Fähnchen beseitigt und die Staatsflagge zerrissen zu haben, fiel auf den Hausmeister Gustav Fleissner, der deshalb verhaftet und dem Bezirksgerichte eingeliefert wurde.
In der Ausschmückung der Wohnungen der Gendarmen mit Fähnchen und mit der Staatsflagge erblickte ich nicht einen ťUebergriffŤ, sondern den lobenswerten Ausdruck der Loyalität der Gendarmen. Die Verhaftung des Fleissner war nach den geltenden Vorschriften begründet.
Ich habe daher keine Ursache, in der Angelegenheit weitere Verfügungen zu treffen.
Die konzentrierten Gendarmen wurden aus Gablonz a. N. abberufen, sobald der Grund hiezu weggefallen war.
Prag, den 24. Jänner 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Překlad ad IV./3975.
Antwort
des Ministers des Innern und des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Radda, Pittinger und Genossen betreffend die Vorgänge in der Znaimer Stadtvertretung (Druck 3781/XXIII).
Weder das Statut der Stadt Znaim noch die späteren Gesetze mit welchen die Vorschriften der Statute und der Gemeindeordnung abgeändert wurden, enthalten das ausdrückliche Verbot, dass der Gemeindevorsteher nicht gleichzeitig Direktor der städtischen Unternehmungen oder Mitglied der Verwaltungsräte dieser Unternehmungen oder von Privatunternehmungen sein darf. Die Stadtverwaltung besitzt daher nicht die Möglichkeit, zu überprüfen, ob und unter welchen Umständen die Wahl des Bürgermeisters der Stadt Znaim zum Direktor, beziehungsweise Mitglied der in der Interpellation erwähnten Unternehmungen und Anstalten erfolgt ist.
Nach § 32 des Sparkassastatuts der Stadt Znaim, genehmigt durch das ehemalige Ministerium des Innern mit dem Erlasse vom 2. Oktober 1917, Z. 34409, ist der Bürgermeister der Stadt Znaim Oberdirektor der Sparkasse. Diese Funktion versieht der Bürgermeister Dr. Mareš, was im Einklange mit den genehmigten Statuten steht.
Die politische Bezirksverwaltung in Znaim hat mit dem Erlasse vom 19. Februar 1921 den Bürgermeister Dr. Mareš zum Regierungskommissär der Bezirkskrankenkasse in Znaim ernannt und mit Erlass vom 22. Mai 1922 ausgesprochen, dass sie keine Einwendungen erhebe, dass dem Dr. Mareš für die Zeit der Ausübung seiner Funktion als Regierungskommissär eine Remuneration ausgezahlt werde, deren Höhe aber 500 K monatlich nicht übersteigen dürfe.
Der Regierungskommissär wurde bereits von der politischen Bezirksverwaltung abberufen und für die Bezirkskrankenkassa ein Vorstand, Aufsichtsausschuss und ein Schiedsgericht, zusamengesetzt, nach den Vorschriften das Gesetzes, beziehungsweise den Kassastatuten, ernannt.
Nach dem Berichte des Stadtrates von Znaim hat der Bürgermeister der Gemeinde eine Personalfunktionszulage von 24.000 K und zwar aufgrund des Beschlusses der Gemeindevertretung vom 12. Oktober 1920. Diese Zulage wurde ebenfalls in das Budget für das Jahr 1921 unter Kapitel VII. Abteilung I eingereiht und findet seine Rechtsgrundlage in der Bestimmung des § 56 des Statutes der Stadt Znaim. Seine Flöhe ist im Hinblicke auf die derzeitigen Verhältnisse angemessen, insbesondere, wenn erwogen wird, dass die Personalfunktionszulage auch während der früheren Stadtverwaltung in den Voranschlägen mit einem Betrage von 5000 K eingereiht war.
Ebenso wurde ein Dispositionsfond im Betrage von 20.000 Kč in den Voranschlag für das Jahr 1921 unter Post ťVerschiedene ZweckeŤ (Abteilung 31 des Voranschlages) und ebenso in den Voranschlag für das Jahr 1922 unter Kapitel I, Abteilung 3 (ťVerschiedene VerwaltungauslagenŤ) eingereiht. Dieser Fond unterliegt der Kontrolle des Stadtrates unter Mitfertigung ihre Finanzreferenten. Dieser Betrag wurde von der Gemeindevertretung bei der Verhandlung des Budgets genehmigt. Gegen die betreffende Budgetpost wurde in, der gesetzlichen Frist weder eine Einwendung noch eine Berufung eingebracht.
Die Bewilligung eines Urlaubes an den Richter Dr. Josef Mareš in Znaim zur Ausübung der Funktion eines Bürgermeisters der Stadt Znaim ist durch die Bestimmung des § 10, Abs. III, des Gesetzes vom 7. Februar 1919, S. d. G. u. V. Nr. 76, begründet wonach öffentlichen Angestellten, welche Mitglieder der Gemeindevertretung, des Gemeinderates oder von Kommissionen sind, die Möglichkeit der Ausübung dieser Funktionen ohne Beeinträchtigung ihrer Ansprüche auf Gehalt oder Vorrückung gewährt werden muss.
Die Behauptung, dass Dr. Maraeš aktiver Gerichtsbeamte und gleichzeitig aktiver Gemeindebeamte gewessen ist, ist wie ersichtlich irrig, da Dr. Mareš während der ganzen Zeit, während welcher er die Funktion des Bürgermeisters vorsah, ausserhalb des aktiven Gerichtsdienstes stand.
Hiebei muss hervorgehoben werden, dass Dr. Mareš einen unentgeltlichen Urlaub genoss, indem er, wozu er nach dem Gesetze gar nicht gezwungen war, vom ersten Anfange an für die ganze Dauer des Urlaubes auf die richterlichen Dienstbezüge verzichtete.
Für die Anschauung, dass der Umstand, dass Dr. Mareš nicht aktiven richterlichen Dienst machte, ein Hindernis für seine Beförderung zum Bezirksrichter hätte sein sollen, kann in den geltenden Vorschriften keinerlei Begründung gefunden werden, bei Dr. Mareš waren alle Bedingungen für seine Ernennung gegeben und es bestand kein Grund für seine Uebergehung.
Die Ernennung des Dr. Mareš zum Obermagistrate war der Justizverwaltung aus dem Grunde nicht angemeldet worden, weil Dr. Mareš dieses Amt in Wirklichheit nicht ausgeübt hat.
Zu einer weiteren Verfügung hat die Justizverwaltung keinen Anlass, da Dr. Mareš inzwischen auf sein Richteramt resigniert hat.
In der Sitzung der Stadtvertretung der Gemeinde Znaim vom 11. August 1921 wurde Dr. Mareš zum definitiven Obermagistratsrat der Stadt Znaim in der VI. Rangsklasse, 2. Gehaltsstufe mit der Bedingung ernannt, dass er seinen Dienst erst dann anzutreten habe, bis er hiezu von der derzeitigen Stadtvertretung aufgefordert werde, spätestens aber bis die jetzige Stadtvertretung aufhören wird zu amtieren, ferner, dass bis zu dem Zeitpunkte, wo er tatsächlich den Dienst antritt, ihm keine Bezüge angewiesen werden, und dass er bis zum tatsächlichen Dienstantritte nicht der Disziplinargewalt der Stadtvertretung unterliege, und endlich, dass nach dem Abgange des Magistratsdirektors Jeschek in Pension er an seine Stelle automatisch als Magistratsdirektor treten werde. Der Vorwurf der Interpelation, dass der Stadtrat zur Ernennung nicht kompetent war, entbehrt also seiner Grundlage, da Dr. Mareš zum Gemeindebeamten durch die hiezu berufene Gemeindevertretung ernannt worden ist. Soferne weiter die Interpellation den Vorwurf erhebt, dass Dr. Mareš ohne Ausschreibung des vorgeschriebenen Konkurses zum Magistratsbeamten ernannt worden ist, muss bemerkt werden, dass das Gesetz vom 23.Juli 1919, S. d. G. u. V. Nr. 443, womit die Dienstverhältnisse bei den Gemeinden in Böhmen, Mähren und Schlesien geregelt werden, sich (§ 44) nicht auf die Dienstverhältnisse der Beamten der statutalischen Gemeinden bezieht, und dass daher die Vorschrift dieses Gesetzes, dass ein Beamte, ausser dem Falle der Beförderung, nach durchgeführtem öffentlichen Konkurse von der Gemeindsvertretung gewählt wird, keine Giftigkeit für die Beamten der Stadt Znaim hat. Für die Ernennung der Beamten dieser Gemeinde sind einzig und allein die Organisationsvorschriften und die Vorschriften über die Gehalte und Pensionsbezüge, sowie die Dienstpragmatig massgebend, welche alle von der Gemeindevertretung herausgegeben worden sind.
Da in keiner dieser Vorschriften die Vorschriften die Verpflichtung festgesetzt worden ist, einen Konkurs für die Stellen der Gemeindebeamten auszuschreiben, bestand kein Hindernis, dass die Gemeindevertretung dem Dr. Mareš eine Beamtenstelle ohne vorhergehenden Konkurs verlieh.
Die Dienstpragmatik für die Beamten und Angestellten der Stadt Znaim normiert zwar für die Beamten der niedrigsten Rangsklasse die Verpflichtung, die praktisch-politische Prüfung abzulegen. Da aber dieses Erforder ist von der Geimeindevertetung aufgestellt worden ist, kann eine Ungesetzlichkeit nicht darin erblickt werden, wenn dieselbe Körperschaft, welche das Erfordernis der praktisch-politischen Prüfung aufgestellt hat, bei Besetzung einer bestimmten Stelle davon Abstand nimmt.
In der Interpellation wird weiter eingewendet, dass der Bürgermeister Dr. Mareš durch seine Ernennung zum Obermagistratsrate der VI. Rangsklasse die Wählbarkeit als Bürgermeister verloren habe. Zu dieser Einwerdung muss bemerkt werden, dass der Bürgermeister Dr. Mareš im Hinblicke auf den Beschluss der Stadtvertretung vom 11. August 1921 das Amt eines Magistratsrates bisher noch nicht angetreten hat, er daher nach den pragmatikalischen Vorschriften bisher noch nicht Gemeindeangestellter ist und der Disziplinarmacht der Stadtvertretung nicht unterliegt, es kann daher auch die Bestimmung des § 5, Abs. 1 der Gemeindewahlordnung, betreffend seine Ausschliessung von der Wählbarkeit, auf ihn nicht bezogen werden.
Eine Aemterkumulierung, welche die Interpellation weiter ausstellt, hat nicht stattgefunden, da, wie bereits angeführt, der Bürgermeister der Stadt Znaim bisher noch nicht Gemeindebeamte ist und sich des Richterdienstes begeben hat.
Was ferner die Frage dar Wählbarkeit des Ing. Karl Marušák anbelangt, wird bemerkt, dass nach Mitteilung des Landesausschusses von Mähren Ing. Marušák dienstlich dem Landesbauamte, resp. seiner Abteilung in Znaim zugeteilt ist, welches Amt im Rahmen der Amtsorganisation des Landesausschusses diesem unterstellt ist, und Ing. Marušák steht bei Ausübung seiner amtlichen Stellung lediglich die Aufsicht über die ausserhalb des Bereiches der Stadt Znaim gelegenen Bezirksstrassen zu. Demnach handelt es sich hier nicht um einen Fall der Ausschliessung von der Wählbarkeit nach § 5, Abs. 2, der Gemeindewahlordnung. Im übrigen wird bemerkt, dass gegen die Wahl dar Gemeindevertretung, in Znaim, die am 11. April 1920 vorgenommen worden ist, von Dr. Franz Fritz Einwendungen erhoben worden sind, welche ebenfalls gegen die Wählbarkeit des gewählten Mitgliedes der Gemeindevertretung Karl Marušák gerichtet waren. Diese Einwendungen würden durch die Entschei dung der polit. Landesverwaltung vom 10. Juni 1920, Z. 42570, abgewiesen. Da gegen diese Entscheidung, welche nach dem letzten Absatze des § 56 der Gemeindewahlordnung endgiltig ist, keine Beschwerde an das Oberste Verwaltungsgericht, soweit bekannt, eingebracht werden ist, lag für das Ministerium des Innern in dieser Agelegenheit kein Grund vor, irgendeine Verfügung zu treffen.
Hinsichtlich der Mitgliedschaft des Ing. Karl Marušák im Verwaltungsrate der städtischen Säge wurde vom Landesausschusse von Mähren sichergestellt, dass der Genannte vom Stadtrate in Znaim in den Verwaltungsrat delegiert worden ist und dass die Remunerationen, die er in dieser seiner Funktion, beziehungsweise in der Funkcion als Vizepräsident des Verwaltungsrates des gennanten Unternehmens erhalten hat, den Statuten des Unternehmens entsprechen. Die Remuneration für die dreimonatliche, der Ueberprüfung der Dampfsage täglich gewidmete Arbeit - und keineswegs für eine flüchtige Büchereinsicht - erreichte nach dem Berichte des Landesausschusses für Mähren nicht einmal einen Teiliener Remuneration, die ihm noch den Honorartabellen gebührt hätte. Die Behauptung der Interpellation, dass Ing. Marušák für eine dreitätige Reise nach Bratislava in Vertretung der Säge eine Entlohung von 15.000 Kč erhalten habe ist unrichtig. Es muss bemerkt werden, dass der Genannte sich im Februar 1922 der Funktion eines Vizepräsidenten das Verwaltungsrates der städtischen Sägeunternehmung in Znaim begeben hat und lediglich die einfache Mitgliedschaft in diesem Verwaltungsrate beibehalten hat.
In Angelegenheit der Ernennung des Dr. Mareš zum Obermagisratsrate wurde vom Karl Veselý eine Beschwerde bei der politischen Landesverwaltung eingebracht, welche mit Erlass dieser Behörde vom 21. Oktober 1921. Z. 96766, erledigt worden ist. Gegen diese Entscheidung wurde im Instanzenweg kein weiterer Einspruch erhoben. Ebenso wurde über die von Dr. Franz Fritz, Advokat in Brünn eingebrachte Aufsichtsbeschwerde vom 23. November 1921 gegen die Ernennung des Dr. Mareš zum Obermagistratsrate an den Landesausschuss von Mähren von dieser Behörde mit Erlass vom 4. März 1922, Z. III/2851 entschieden.
Mit Rücksicht auf das Obangeführte liegt keine Ursache vor, dass die Staatsverwaltung im gegebenen Falle aufgrund des Aufsichtsrechtes irgendeine Verfügung zu treffen hätte.
Prag, am 24. Jänner 1923.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.
Der Justizminister:
Dr. Dolanský, m. p.
Překlad ad IX./3975.
Antwort
des Vorsitzenden der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Schollich und Genossen.
betreffend Interpellationsbeantwortungen (Druck 3781/XII).
Die Interpellationen Druck Nr. 950 und Druck Nr. 1180 betreffend die Aeusserungen des Ministers für Landwirtschaft Brdlík, bezw. die Berichte über Erklärungen der deutschen Landwirte ihm gegenüber bei seinem Aufenthalte in Schlesien im Monate Oktober d. J. 1920. Die Interpellation Druck Nr. 950 wurde der Regierung am 24. Dezember 1920, die Interpellation Druck Nr. 1180 am 15. Jänner 1921, also längere Zeit nach dem Besuche des Ministers in Schlesien übermittelt.
Es ist selbstverständlich, dass es nach einer so langen Zeit nicht möglich war, sich an den genauen Wortlaut der Erklärung zu erinnern, die der Minister und die Landwirte abgegeben haben, und es war daher notwendig, sich die notwendigen Informationen sowohl schriftlich als auch mündlich bei den Vertretern jener Behörden zu beschaffen, die anwesend waren. Demzufolge hat sich die Beantwortung verzögert, wozu zum eicht geringen feile auch der Umstand beitrug, dass die betreffenden Referenten mit Arbeit überlastet waren.
Bei den anderen zwei Interpellationen (Druck Nr. 708 und 1156) konnte die zweimonatliche Frist nicht eingehalten werden, weil die Beantwortung der beiden Interpellationen und insbesondere der Anfragen, wie der Minister des Innern die Einstellung der Tätigkeit des Vereines ťNordmarkŤ und die Auflösung des Vereines ťDeutsch-mährischer VolksbundŤ durch die schlesische Landesregierung bezw. durch den bevollmächtigten Kommissär der Čsl. Republik für das Gebiet von Radbor rechtfertigt, eine längere Untersuchung erfordert hat, die in der zweimonatlichen Frist nicht beendet werden konnte. Im Hinblicke auf die politische Bedeutung der beiden Interpellationen und auf das besondere Interesse der Herren Interpellanten, in diesen Angelegenheiten den Standpunkt des Hernn Ministers des Innern kennen zu lernen, war der befragte Minister der Annahme, dass es den Herren Interpellanten mehr an der meritorischen Beantwortung der beiden Interpellationen, als an der blossen Einhaltung der oberwähnten Frist gelegen ist, in welcher die Antwort auf beide Interpellationen mangels des für die meritorische Beantwortung notwendigen Materials hätte entweder ausdrücklich abgelehnt, oder auf die blosse Mitteilung eingeschränkt werden müssen, dass die Untersuchung in der Angelegenheit noch nicht beendet werden konnte.
Prag am 1. Februar 1923.
Der Vorsitzende der Regierung:
I. V. J. Malypetr, m. p.