Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3975.

Odpovědi:

I. ministra s plnou mocnu pre správu Slovenska na interpelláciu posl. Igora Hrušovského a spol. vo veci konfiskovania plakátu, vydaného k 25. ročnému jubileu československej strany socialistickej (tisk 3690/V),

II. min. školství a národní osvěty na interpelaci posl. H. Simma a druhů o překládáni učitelstva z trestu (tisk 3816/XIII),

III. min. vnitra na interp. posl. Simma a druhů o přehmatech, jichž se dopustili četnici v Jablonci n./Nisou (tisk 3853/III),

IV. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dra Raddy, Pittingera a druhů o událostech ve znojemském obecním zastupitelstvu (tisk 3781/XXIII),

V. min. spravedlnosti na interp. posl. Buriana a soudy o konfiískační praxi v Moravské Ostravě (tisk 3862/XIII),

VI. min. veřejných prací na interp. posl. Tausika a soudr. o uzavření opálových dolů v Dubníku u Prešova (tisk 3862/XX),

VII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Jurigy a druhů pro konfiskaci č. 193 časopisu ťSlovákŤ z 27. srpna 1922 (tisk 3862/XVII),

VIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Housera, Hakena, Warmbrunna a soudr o bezdůvodném potrestání profesorů J.Kamenáře a V. Tučka v Prostějově (tisk 3853/XII),

IX. předsedy vlády na interp. posl. dra E. Schollicha a druhů o odpovědích na interpelace (tisk 3781/XII,

X. min. vnitra na interp. posl. dra Lehnerta a druhů o dvoujazyčných místních tabulkách v libereckém okrese (tisk 3887/XI),

XI. min. vnitra na interp. post. Schälzkyho a druhy o užití zbraně četníky v Darkovicích (tisk 3887/VII),

XII. min. vnitra na interp. posl. dra Lehnerta a druhů o dvoujazyčných pouličních tabulkách v Mladé Boleslavi (tisk 3887/XII),

XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Tesky a soudr. o soustavném konfiskování časopisu v ťJihočeský dělníkŤ v českých Budějovicích (tisk 3862/XVIII),

XIV. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara a druhů o výbuchu francouzských děl vzor 1897 (tisk 3853/XXIII),

XV. min. národní obrany na interp. posl. dra Brunara o ubytování mužstva 151. pluku na obranu proti létadlům v Bratislavě (tisk 3853/XXII),

XVI. min. národní obrany na interp. posl. Brunara a druhů o polní střelbě na ostro u Dobřan (tisk 3853/XIII),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Windirsche a druhů, že liberecký krajský soud nedbá jazykových předpisů (tisk 3853/VI).

I./3975.

Odpoveď.

ministra s plnou mocnu pro správu Slovenska

na interpelláciu posl. Igora Hrušovského a spol.

yo veci konfiskovania plakátu, vydaného k 25ročnému jubileumu československej strany socialistickej (tisk 3690/V.).

Vyšetrovaním tohoto prípadu, prevedaným ešte prv,kým interpellácia bola podaná, sa zistilo, že policajný kapitán v Baň. Bystrici skutočne nedovolil vyvesenie plakátu.

Opatrenie to, prevedené na základe platných ustanovení tlačového zákona bolo nutné previesť z toho dôvodu, že obsahom plakátu by boly urazené v značnej miere city obyvateľstva v Baň. Bystrici, ktoré je silne nábožensky založené.

Podavateľom interpellácie sú známe odlišné pomery na Slovensku, ktoré boly jedine príčinou tohoto úradného zákroku.

Bolo zakázané len plakát v Baň. Bystrici vyvesiť, konfiskovaný nebol. Opatrenie samo nikterak nesmerovalo proti organizovaniu sa československej strany socialistickej.

V Bratislave, dňa 30. októbra 1922.

Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. z.

II./3975 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci posl. H. Simma a druhů

o překládání učitelstva z trestu (tisk 3816/XIII.).

Podle §u 16 zemského zákona pro Čechy ze dne 19. prosince 1875, čís. 86 z. z., přísluší zemské školní radě právo, aby překládala učitele z příčin služebních. Zjistil jsem, že zemská školní rada užívá práva toho výhradně jen v zájmu školy a v případech velmi řídkých, je-li přeložení učitele nezbytné. Tvrzení interpelace, že byl poslední dobou přeložen veliký počet učitelů, není správné, neboť šlo na př. v Čechách toliko o pět případů, tedy při 25.000 učitelích o počet nepatrný.

Jestliže překládání učitelů neprojednává sborová schůze zemské školní rady, není to v odporu se zákonitými předpisy. Podle §u 44 zákona ze dne 24. června 1890, čís.46 z. z., projednávají se totiž ve sborové poradě zemské školní rady věci, o kterých se má učiniti rozhodnutí nebo návrh ministerstvu. Veškeré ostatní věci vyřizují se na vlastní odpovědnost předsedovu, který v nebližší schůzi oznámí vykonaná opatření. Přeložení učitele podle §u 16 Zemského zákona ze dne 19. prosince 1875, čís. 86 z. z. nyní rozhodnutím, nýbrž služebním opatřením, o němž se ve schůzí zemské školní rady činí pouze sdělení. tento postup byl ve všech případech zachován a není tudíž důvodu, aby provedená přeložení byla přezkoušena. Rovněž není zákonného důvodu, aby učiteli bylo oznamováno, z kterých příčin služebních byl přeložen. Mohu však prohlásiti, že v žádném případě není důvodem k přeložení učitele pouhá jeho činnost politická nebo národní.

Otázka nového disciplinárního řádu učitelského bude řešena v souvislosti s celkovou úpravou služební pragmatiky úřednické a učitelské zajisté se zřetelem k změněným poměrům.

V Praze dne 14. ledna 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

R. Bechyně, v. r.

III./3975 (původní zněni).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance H. Simma a druhů

o přehmatech, jichž se dopustili četníci v Jablonci n. Nisou (tisk 3853/III).

K oslavě Národního svátku dne 28. října 1922 ozdobili četníci, soustředění v Jablonci n. N., okna svých světnic v hotelu ťKorunaŤ, kde byli ubytováni, papírovými praporečky v národních a zemských barvách, jakož i státní vlajkou. Brzy na to byly praporečky i státní vlajka neznámým pachatelem bez vědomí četníků odstraněny a státní vlajka byla potrhána.

Podezření, že praporky odstranil a státní vlajku potrhal, padlo na domovníka Gustava Fleissnera, který byl proto zatčen a dodán okresnímu soudu.

V ozdobě bytů četníků praporečky a státní vlajkou nespatřují přehmatŤ, nýbrž chvályhodný projev loyality četníků. Zatčeni Fleissnera bylo dle platných předpisů odůvodněno.

Nemám tudíž příčiny, abych ve věci činil další opatření.

Soustředění četníci byli z Jablonce n. N. odvoláni, jakmile k tomu pominul důvod.

V Praze dne 24. ledna 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

IV./3975 (původní znění).

Odpověď

ministrů vnitra a spravedlnosti

na interpelaci posla dra Raddy, Pittingera a druhů

o událostech ve znojemském obecním zastupitelstvu (tisk 3781/XXIII).

Ani statut města Znojma, ani zákony pozdější, jimiž změněny byly předpisy statutů a obec. zřízení, nemají výslovného zákazu, že starosta obce nesmí býti ředitelem městských podniků neb členem správních rad těchto podniků nebo podniků soukromých. Státní správa nemá tudíž možnosti, aby zkoumala, zdaž a za jakých okolností stala se volba starosty města Znojma ředitelem, po př. členem podniků a ústavů v interpelaci zmíněných:

Podle § 32. stanov spořitelny města Znojma, schválených býv. ministerstvem vnitra vynesením ze dne 2. října 1917, č. 34.409 9. jest starosta města Znojma vrchním ředitelem spořitelny.Funkci tuto starosta dr. Mareš vykonává, což jest v souhlase se schválenými stanovami...

Okresní správa politická ve Znojmě jmenovala výnosem ze dne 19. února 1921 starostu dra Mareše vládním komisařem okresní nemocenské pokladny ve Znojmě a výnosem ze dne 22. května 1922 vyslovila, že nečiní námitek, aby dni Marešovi po dobu vykonávání jeho funkce jako vládního komisaře byla vyplacena remunerace, jejíž výše však nesmí 500 Kč měsíčně, přesahovati.

Vládní komisař byl již okresní politickou správou odvolán a jmenováno pro okresní nemocenskou pokladnu představenstvo, dozorčí výbor a rozhodčí soud sestavené dle předpisů zákona, pokud se týče stanov pokladny.

Podle zprávy městské rady znojemské má starosta obce osobní funkční přídavek 24.000 Kč a to na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 12. října 1920. Přídavek tento zařaděn byl též do rozpočtu za rok 1921 pod hlavou VII. odd. I. a má právní podklad v ustanovení § 56. statutu města Znojma. Výše jeho jest vzhledem ku nynějším poměrům přiměřenou, zvláště uvážíme-li se, že osobní funkční přídavek i za dřívější správy města v rozpočtu byl zařaděn položkou 5.000 K.

Rovněž. disposiční fond v obnose 20.000.Kč zařaděn byl do rozpočtu na rok 1921 pod položkou ťRozličné účelyŤ (odd. 31. rozpočtu) a též do rozpočtu na rok 1922 pod hlavou I. odd. 3. (ťRůzné výdaje správníŤ). Tento fond podléhá kontrole městské rady za spolupodpisu finančního referenta jejího. Obnos tento byl schválen obecním zastupitelstvem při projednávání rozpočtu. Proti dotčené položce rozpočtové nebylo v zákonné lhůtě podáno ani námitek ani odvolání.

Poskytnutí dovoleně soudci dra Josefu Marešovi ve Znojmě k výkonu funkce starosty města Znojma odůvodněno jest ustanovením § 10., odst. III. zákona ze 7. února 1919, č.76 Sb. z. a n., dle něhož veřejným zřízencům, kteří jsou člen obecního zastupitelstva, rad nebo komisí, musí býti bez újmy platových neb postupových nároků poskytnuta možnost tuto funkcí vykonávati.

Tvrzení, že dr. Mareš byl činným soudcovským úředníkem, a současné činným úředníkem obecním, jest, jak patrno, mylné, ježto dr. Mareš po celou dobu, po kterou zastával funkci sta- rostenskou, byl mimo činnou službu soudní.

Při tom dlužno vytknouti, že dr. Mareš požíval dovolené bezplatné, vzdav se, k čemuž dle zákona nutkán nebyl, od prvního začátku po celou dobu trvání dovolené služebních požitků soudcovských.

Pro mínění, že by ta okolnost, že dr. Mareš činnou službu soudní nevykonával, měla býti na závadu jeho povýšení na okresního soudce, nelze nalézti v platných předpisech nijaké opory, u dra Mareše byly veškeré podmínky pro jmenování dány, a nebylo důvodu, aby byl pominut.

Jmenování dra Mareše vrchním magistrátním radou nebylo justiční správě ohlášeno z toho důvodu, ježto dr. Mareš úřadu toho ve skutečnosti nevykonával.

K dalším opatřením nemá justiční správa důvodu, ježto mezitím dr. Mareš na svůj soudcovský úřad resignoval.

V zasedání městského zastupitelstva obce Znojma dne 11. srpna 1921 byl dr. Mareš jmenován definitivním vrchním magistrátním radou města Znojma v VI. hodn. třídě, 2. stupnicí, s tou podmínkou, že nastoupí službu teprve tehdy, až bude k tomu nynějším městským zastupitelstvem vyzván, nejpozději však až přestane nynější městské zastupitelstvo úřadovati, dále, že až do té doby, kdy skutečně službu nastoupí, nebudou mu poukázány žádné požitky a že až do skutečného nastoupení služby nepodléhá disciplinární moci městského zastupitelstva a konečně, že po odchodu magistrátního ředitele Jeschka do výslužby nastoupí na jeho místo automaticky co magistrátní ředitel.

Výtka interpelace, že městská rada k jmenování nebyla příslušnou, postrádá tedy podstaty, ježto dr. Mareš jmenován byl úředníkem obce povolaným k tomu zastupitelstvem obecním. Pokud interpelace dále vytýká, že dr. Mareš jmenován byl magistrátním úředníkem bez rozepsáni předepsaného konkursu jest podotknouti, že zákon ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb. z. a n., kterým upravují se služební poměry při obcích v Čechách,na Moravě a ve Slezsku, nevztahuje se (§ 44) na služební poměry úřadníků statutárních obcí a že tudíž předpis tohoto zákona, že úředníka kromě případu povýšení volí po provedeném veřejném konkursu obecní zastupitelstvo, nemá platnosti pro úředníky města Znojma. Pro jmenování úředníků této obce rozhodnými jsou jediné předpisy organisační a předpisy o platech a pensijních požitcích, jakož i služební pragmatika, jež vydány byly obecním zastupitelstvem.

Ježto v žádném z těchto předpisů nebyla stanovena povinnost, vypsati konkurs na místa úředníků obecních, nebylo překážky, aby zastupitelstvo obecní propůjčilo dru Marešovi místo úřednické bez předchozího konkursu.

Služební pragmatika pro úředníky a zřízence města Znojma stanoví sice pro úředníky nejnižší třídy hodnostní povinnost, aby složili prakticko politickou zkoušku. Poněvadž požadavek ten stanoven byl zastupitelstvem obecním, nelze spatřovati nezákonnosti v tom, jestliže týž sbor, jenž požadavek prakticko-politické zkoušky stanovil, obsazuje určité místo, od něho upustil.

V interpelaci namítá se dále, že starosta dr. Mareš byl jmenován vrchním magistrátním radou VI. hodn. třídy, pozbyl volitelnosti jako starosta. K námitce této jest poznamenati, že starosta dr. Mareš vzhledem k usnesení městského zastupitelstva ze dne 11. srpna 1921 úřadu magistrátního rady dosud nenastoupil, není tudíž dle předpisů pragmatikálních dosud zaměstnancem obecním a nepodléhá disciplinární moci městského zastupitelstva, nelze proto také na něho vztahovati ustanovení § 5. odst. 1. řádu volení v obcích o vyloučení jeho a volitelnosti.

Kumulace úřadů, již interpelace dále vytýká, se nestala, neboť, jak již uvedeno, starosta města Znojma není dosud úředníkem obecním a služby soudcovské se vzdal.

Pokud pak jde o otázku volitelnosti inž. Karla Marušáka, podotýká se, že dle sdělení zemského výboru moravského inž. Marušák jest služebně přidělen zemskému stavebnímu úřadu, resp. jeho oddělení ve Znojmě, kterýž úřad jest v rámci úřední organisace zemského výboru tomuto podřízen, a inž. Marušákovi přísluší u výkonu jeho úředního postavení pouze dozor nad okresními silnicemi, ložícími mimo obvod města Znojma. Dle toho nejedná se tu o případ vyloučení z volitelnosti dle § 5. odst. 2. řádu volení v obcích. Ostatně se podotýká, že proti volbě obecního zastupitelstva ve Znojmě, dne 11. dubna 1920 pro vedené, podány byly drem Františkem Fritzem námitky, jež směřovaly též proti volitelnosti zvoleného člena obecního zastupitelstva Karla Marušáka. Námitky ty byly rozhodnutím zemské správy politické ze dne 10. června 1920, č. 42.670 zamítnuty. Ježto pak do tohoto rozhodnutí, jež má dle posledního odstavce § 56. řádu volení obcích platnost konečnou, nebyla stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, pokud známo, podána nebylo v této věci pro ministerstvo vnitra pod- nětu, aby učinilo nějaké opatření.

Ohledně členství inž. Karla Marušáka ve správní radě podniku městské, pily, bylo zemským výborem moravským zjištěno, že jmenovaný byl do správní rady delegován městskou radou ve Znojmě a že odměny, které v této své funkci, pokud se týče ve funkci jako místopředseda správní rady řečeného podniku dostával, odpovídají stanovám podniku. Odměna za 3měsíční práci denně věnovanou svěřenému prozkoumání parní pily - a nikoli za zběžné nahlédnutí do knih - nedosahovala dle zprávy zemského výboru moravského ani části odměny, která by mu dle honorářových tabulek byla příslušela. Tvrzení interpelace, že inž. Marušák obdržel za 3denní cestu do Bratislavy v zastoupení pily odměnu 15.000 Kč, lest nesprávným. Podotknouti dlužno, že zmíněný v únoru 1922 vzdal se funkce místopředsedy správní rady podniku městské pily ve Znojmě, podržel toliko prosté členství v této správní radě.

Ve věci jmenování dra Mareše vrchním magistrátním radou podána byla Karlem Veselým stížnost k zemské správě politické, jež byla vyřízena vynesením tohoto úřadu ze dne 21. října 1921, č. 96766. Rozhodnuti tomu nebylo v instanční cestě dále odporováno. Též o dozorčí stížnosti ze dne 23. listopadu 1921 podané drem Frant. Fritzem, advokátem v Brně do jmenování dra Mareše vrchním magistrátním radou na zemský výbor moravský, bylo tímto úřadem rozhodnuto, vynesením ze dne 4. března 1922, čís. III.-2851.

Se zřetelem k tomu, co uvedeno, není podnětu, aby státní správa v daném případě z dozorčího práva učinila nějaké opatření.

V Praze dne 24. ledna 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

V./3975.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Edmunda Buriana a soudruhů

o konfiskační praxi v Moravské Ostravě (tisk 3862/XIII).

Správno je, že úvodní článek čísla 270 periodického tiskopisu ťDělnický DeníkŤ v Moravské Ostravě, nadepsaný ťKatanské dílo čsl. vládyŤ byl zabaven, stalo se tak proto, že v obsahu jeho shledána byla skutková podstata zločinů a přečinů podle §§ 65, 305, 308, 309 tr. z. a čl. IV. zák. z 17. prosince 1862, č. 8 z r. 1863.

Krajský soud v Moravské Ostravě z téhož důvodu zabavení to potvrdil.

Opravné prostředky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly.

Státní zastupitelství právem mělo za to, že veřejný zájem káže, aby článek ten propuštěn nebyl, poněvadž tendence celého článku je pobuřovati a podněcovati dělnictvo proti vládě a proti opatřením nařízeným ku ochraně občanstva, zamezeni případných nepokojů a násilností.

Že takovýto úmysl zde byl, je patrno z toho, že výnos o učiněných opatřeních nebyl otištěn věrně, nýbrž tendenčně zbarven, aby uveřejnění působilo na nejširší masy dělnické způsobem pobuřujícím. Stačí v tom směru poukázati jmenovitě na to, že plán bezpečnostních opatření výslovně uvádí, že ťjde o opatření proti vnitřním nepokojům, v prvé řadě komunistickým, které by měly za účel, násilím přivoditi změnu stávajícího veřejného řáduŤ, že v oddíle I. mluví se výslovně o tom, že policejní komisařství ťbude nepřetržitě sledovati hnutí komunistické, zvláště pak pozorovati činnost vůdců komunistických a jejich důvěrníků, jakož i osob, které nějak agitačně vystupují, a zostři sledování činnosti Federovaných dělnických tělocvičných jednotŤ. Na místo toho bylo zřejmě k poštvání veškerého dělnictva v otisku opatření uvedeno, že plán směřuje v nejpřednější řadě proti dělnickému hnuti, které by usilovalo o změny ve stávajícím kapitalistickém režimu státu, že bude policejní komisařství nepřetržitě sledovati dělnické hnutí, obstaví dělnické vůdce a veškeré osoby, které jakýmkoliv způsobem agitačně vystupují, rovněž obstaví veškeré dělnické spolky, Federované jednoty atd.

Kdyby bylo státní zastupitelství tento článek a zfalšovaný výnos o opatřeních učiněných, pro případ nepokojů nepotlačilo, právem bylo by mohlo býti činěno spoluzodpovědným za poštvání dělnictva a jeho důsledky.

K nějakému opatření není tudíž důvodu.

V Praze dne 27. ledna 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

VI/3975.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Tausika a soudruhů o uzavření opálových dolů v Dubníku u Prešova (tisk 3862/XX.).

V dolech dubnických na Slovensku vyskytují se opály, vyznačující se zvláštním leskem a krásnou hrou barev, takže tvoří vážnou konkurenci vzácným opálům, které přichází do obchodu z Austrálie.

Doly na opály v Dubníku na Slovensku v župě šaryšské (25 km východně od Prešova) náležely k uherskému státu a byly po obsazení Slovenska, převzaty republikou Československou.

Dubnické doly byly již za maďarské vlády v provozu, která je pro jich nevýnosnost v roce 1896 ponechala jakémusi Egrovi za nájemné 44.000 K. Eger zaměstnával asi 120 dělníků a 12 brusičů, v roce 1897 převzal však dolování opět stát, poněvadž Eger na dolováni musil připláceti.

V posledních létech zaměstnáno bylo v Dubníku asi 27 starších dělníků a pokud se výroby týče, byla celková produkce v roce 1927 1.101 karátů. Při výrobních výlohách 254.854 K a ceně vyrobených karátů dle tuzemského trhu nanejvýše 40.000 K, zůstal závod v tomto rozměru, jak je nyní v provozu, pasivním.

Proto zabývalo se ministerstvo veřejných prací již v roce 1919 úmyslem doly dubnické buďto zastaviti neb pronajmouti.

Z domácích firem zajímal se o ně ťSvaz velkoobchodníků drahokamy v TurnověŤ a ťSdružení brusičů drahokamůŤ tamtéž. Vyjednáváni s prvním interesentem nevedlo k žádnému cili, ježto předseda Svazu namítal, že opály vzhledem k pověře téměř ve všech vrstvách obyvatelstva nemají odbytu.

Později bylo jednáno se ťSdružením brusičůŤ nyní organisovanou společností, která sama velice slabě je financována, a proto neschopna většího podniku, kladla kromě toho požadavek, aby stát předem na vlastní účet dubnické doly dal prozkoumati a brusičům, kteří měli býti dáni Sdružení k dispozici, zvýšil nepoměrně platy. Když ministerstvo veřejných prací trvalo na přiměřené redukci těchto požadavků, přestala tato společnost dále vyjednávati.

V roce 1921 zahájeno bylo jednání o pronájmu dubnických dolů s panem H. Bittnerem Belangenavem, chéfem obchodní mise v Lorientu ve Francii, který byl ministerstvu veřejných prací čsl. ministerstvem obchodu a francouzským vyslanectvím doporučen, hlavně z toho důvodu, že obchodní styky francouzské s východem a znalost obchodu s drahokamy usnadní nalézti pro dubnické opály odbytiště.

Konečně uzavřena byla pak dne 3. května s platností od 1. července 1922 s panem Bittnerem-Belargenavem nájemní smlouva, dle které mu bylo platiti Kč 50.000 ročního nájemného, načež nájemce převzal provoz dubnických dolů se současně tam zaměstnanými 25 dělníky a 3 jinými zaměstnanci.

Nájemce dolů vypověděl však 22. září t, r. smlouvu, odvolávaje se na neudržitelnost smluvních podmínek pro náhle zaniklou možnost odbytu, zůstav dlužen dělnictvu mzdy a státu spotřebované materiálie, což činí do 5. listopadu t. r. v celku asi KČ 100.000.-.

Tato výpověď nebyla ministerstvem veřejných prací uznána, neboť tu nebylo podkladu pro výpověď dle smluvních podmínek a vyzvalo nájemce prostřednictvím čsl. vyslanectví v Paříži, aby zaplatil dluhující částku nejdéle do 15. listopadu 1922.

Potom bylo pak v ministerstvu veřejných prací jednáno s panem Bittnerem-Belangenayem dne 22. prosince v Praze o konstituování nové společnosti, jejímž representantem má býti největší klenotnická firma pařížská ťSéchaud et Comp.Ť kromě ťPrůmyslové bankyŤ v Paříži.

Ve vědomí, že pan Bittner-Balangenay skutečně vážně se exponoval pro rozvoj našeho opálového průmyslu, dosáhnuv toho, že dovedl lacinou methodou zušlechtiti méně cenné opálové odpadky a v úvaze, že soudní vymáhání dlužných obnosů mělo by málo naděje na výsledek, poněvadž dle informaci u ministerstva spravedlnosti, měly by zákroky jen tehdy jaksi účel, kdyby delegační cestou mohla býti dokázána možnost ťsoudní reciprocityŤ francouzského občana v naší republice, bylo ministerstvo veřejných prací ochotno k obnovenému jednání na uzavření nové smlouvy s novou společností za těchto podmínek.

Samozřejmé jest, že při uzavírání nové smlouvy buď pan Bittner-Belangenay, neb nová společnost převezme celou režii a že stát již žádných záloh platiti nebude.

Pokud se týče nynějšího stavu na dolech v Dubníku, sděluje se, že provoz dolů byl zastaven. Dělníci byli z práce propuštěni. Byli však zároveň vyzváni, aby hlásili se o přijetí do práce u státního solivaru v Solnohradě. Většina dělníků však práci v solivaru nenastoupila.

Státní správa vyplatila dělnictvu zadržené mzdy. Dohled na důlní zařízení v Dubníku byl svěřen jednomu úředníkovi.

Nájemce dolů, ztrativ hlavně následkem konkurence australských opálů finanční podporu svých společníků, zaměstnával dělníky probíráním starých hald a štěrku, z tohoto bezcenného materiálu svou vlastní methodou (barvením a broušením) podařilo se mu získati obchodu schopný materiál.

Nezakládá se však na pravdě, že ťsebral celou těžbu drahého kameneŤ, ježto celá těžba jest uzavřena a zajištěna v závodní pokladně. Pan Bittner-Belangenay s vědomím ministerstva veřejných prací pořídil si několik výbrusů zušlechtěného materiálu dosud bezcenných poloopálů, které pak sloužily mu co ukázky a reklama pro české opály v Idaru (na Rýně, v Paříži a v Amsterodamě).

Jisté jest, že pan Bittner-Belangenay již před dvěma roky na počátku vyjednávání koupil od ústřední správy státních báňských a hutnických závodů za Kč 80.000.- broušených opálů za cenu daleko výhodnější pro stát než nabízeli domácí obchodníci, a že dosud se mu nepodařilo prodati ani tyto vzácné opály v jindy obvyklém odbytišti mahomedánského východu. Pro velikou stagnaci při prodeji drahokamů a hlavně opálů nemůže ministerstvo veřejných prací nyní samo znovu přivésti do provozu zastavené doly kdyby jednání s novou společností ztroskotalo, ježto by to bylo spojeno pro stát s určitou finanční ztrátou.

V Praze dne 29. ledna 1923.

Ministr veřejných prací:

Srba, v. r.

VII./3975.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Ferd. Jurigy a druhů

pro konfiskaci č. 193 časopisu ťSlovákŤ z 27. srpna 1922 (tisk 3862/XVII.).

Odpovídám na interpelaci, ač se obrací i na ministra vnitra, sám, poněvadž přehlídku časopisu ťSlovákŤ vykonává státní zastupitelství Bratislavě, tedy úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti.

Správno je, že báseň ťBabylonŤ v č. 193 periodického tiskopisu ťSlovákŤ byla zabavena. Státní Zástupce spatřoval v obsahu této básně skutkovou povahu přečinů a zločinů podle § 172. odst. 2 a 134, 127 odst. 3 tr. zák.

Sedrie v Bratislavě rozhodnutím z 31. srpna 1922 B 922/1922 zabavení potvrdila, a to z týchž důvodů. Námitky proti potvrzujícímu nálezu podány nebyly.

Zabavení stalo se právem. Není to jediné místo, které je namířeno proti státu a jeho správě. Časopis ťSlovákŤ užívá k tomu prostředků různého druhu. Jednou líčí irský odboj, schvaluje postup, jakého odbojníci používají, i pro poměry domácí, jindy, jako právě zde, uveřejňuje báseň politickou, v níž každý čtenář najde onoho ducha, jenž vane z ostatních statí časopisu, a jenž štve proti republice Československé, zvané v přítomné básni vlastí ťlvaŤ.

Není příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 27. ledna 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

VIII./3975.

Odpověď

ministra školství a národní -osvěty

na interpelaci poslanců Fr. Housera, Jos. Hakena, Fr. Warmbrunna a soudruhů o bezdůvodném potrestání profesorů J. Kamenáře a V. Tučka v Prostějově (tisk 3853/XII).

Příčinou sporu, který propukl počátkem roku 1921 v profesorském sboru státního gymnasia v Prostějově, nebyl ani poměr k řediteli ani školská práce, nýbrž veřejná a zejména politická činnost některých profesorů. Když se v tomto sporu objevily v komunistické ťStráži liduŤ některé články proti prof. Soškovi, které prozrazovaly příliš mnoho podrobností ze života na gymnasiu, domnívali se členové profesorského sboru, že bud pisateli nebo inspirátory jsou profesoři Kamenář, Tuček a Dokoupil, kteří byli členy strany komunistické. Když pak napaden byl i profesor Lexa, sešli se členové profesorského sboru vyjímaje Kamenáře, Tučka a Dokoupila dne 13. ledna 1921 k úradě, a podali prostřednictvím ředitelství stížnost zemské školní radě, v níž upozorňovali na veřejnou činnost uvedených tří profesorů, na její vliv na ústav, pak uvedli hanobení profesora Sošky a Lexy, z něhož obviňovali ony tři profesory, a konečně žádali zemskou školní radu o ochranu ve prospěch ústavu a jednotlivých členů sboru.

Ředitelství předložilo stížnost zemské školní radě bez poznámky. Ta ji však vrátila na základě usnesení ve schůzi dne 23. května 1921 podotknuvši, ť že není prokázáno, že by autorem zmíněných článků ve ťStráži liduŤ byl některý z jmenovaných profesorů.Ť Poněvadž stížnost byla a limine zamítnuta, odpadlo každé vyšetřování. Ředitelství oznámilo písemně vyřízení stížností stěžovatelům a stížnost jim vrátilo.

Způsob podání stížnosti a oznámení jejího vyřízení nebyl jistě vhodný a přiostřil jen poměry na ústavě.

Když později náhodou obvinění tři profesoři zvěděli o obsahu stížnosti, dovolávali se satisfakce. Malé nedorozumění o tom, jak se o stížnosti dozvěděli, přiostřilo spor, zakončený však přece soudním smírem.

Současně zabýval se věcí olomoucký krajinský odbor Ústředního spolku čsl. profesorů na žádost profesora Kamenáře a uznal, že ve formě podání stížnosti stala se chyba, odepřel však o ní jednati v tom smyslu, že by stížnost byla denunciací. Na to profesor Kamenář z organisace profesorské vystoupil a věc přenesl na novinářské forum (ťStráž liduŤ, 24. února 1922).

Když pak v poradě profesorského sboru dne 27. ledna 1922 profesor Kamenář věc přinesl opět na přetřes a řediteli činil tónem prudkým a nepřípustným výtky, odňal mu ředitel po napomenuti slovo a učinil disciplinární oznámení.

V poradě 8. března 1922 snažil se zemský školní inspektor František Žlábek spory urovnatI. Snaha jeho však zůstala bez výsledku, ježto profesor Kamenář neústupně žádal satisfakce, neuznávaje, že dostatečné satisfakce dostalo se mu tím, že zemská školní rada stížnost vrátila. Tehdy prohlásil sám profesor Tuček, že jediné rozřešení sporu je rozdělení obou skupin.

V té době promluvil profesor Kamenář na veřejných schůzích lidu v Prostějově a Kojetíně řeči, které zavdaly podnět k novému disciplinárnímu oznámení.

Ovzduší, které se vytvořilo na státním gymnasiu v Prostějově, stálo se všem členům sboru profesorského nesnesitelným a výchově žactva nebezpečným, zejména když obyvatelstvo jevilo o poměry na ústavě živý zájem a spory se vyřizovaly i v místních časopisech. Bylo povinností školské správy za každou cenu přivésti ústav do poměrů normálních, když pokus o smírné vyřešení sporů selhal, tím více, když profesor Kamenář výnos, jimž se mu oznamovalo udělení výtky disciplinární komisí při české sekci zemské školní rady v Brně pro nekolegiální chování a pro protistátní výroky na schůzích v Prostějově a v Kojetíně, připevnili ve sborovně na černé prkno s poznámkou, že tento ťmoudrý výnosŤ je pěknou vyhlídkou na kolegiální soužití v příštím školním roce. Pro toto zlehčení úředního výnosu bylo na něho učiněno opět oznámení u disciplinární komise.

Profesoru V. Tučkovi nemohlo býti uděleno definitivní místo profesorské při státním gymnasiu v Prostějově proto, že současně s jeho žádostí o místo došla zpráva zemské školní rady v Brně, že proti němu bylo zahájeno soudní vyhledávání podle § 85 a) trestního zákona. Jeho poměr k ostatním členům sboru profesorského byl nadále neudržitelný, ježto prohlásil, že s nimi jedná len písemně ve věcech úředních, a to prostřednictvím ředitelství.

Fakt, že profesor Dokoupil zůstal v Prostějově na gymnasiu, jest jen důkazem, že školské správě nešlo o pronásledování, nýbrž jen o rájem školy. Ze profesor Dokoupil obhajoval kdysi veřejné ředitele Kubelku, nebylo ministerstvu školství a národní osvěty dosud známo.

K ostatním bodům interpelace podotýkám, že u profesorů, kteří podepsali stížnost, bylo při jejich jmenování, povyšování a při posuzování jiných výhod, kterých se jim dostalo, dbáno vždy platných předpisů o naprosté objektivnosti.

Opatření, jež byla učiněna, bylo nutno učiniti jen proto, aby ostré spory v profesorském sboru státního gymnasia v Prostějově neporušily nutné kázně žáků a aby zajištěn byl zdar školské práce.

V Praze dne 22. ledna 1923.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

IX./3975 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o odpovědích na interpelace (tisk 3781 /XII).

Interpelace čís. tisku 950 a čís, tisku 1180 týkají se vyjádření ministra zemědělství Brdlíka, eventuelně zpráv o prohlášení německých rolníků vůči němu při pobytu jeho ve Slezsku v měsíci říjnu r. 1920. Interpelace čís. tisku 950 byla doručena vládě dne 24. prosince 1920, interpelace čís. tisku 1180 dne 15. ledna 1921, tedy delší dobu po návštěvě ministra ve Slezsku.

Jest samozřejmé, že po tak dlouhé době nebylo možno upamatovati se na přesné znění prohlášení, jež učinil ministr i rolníci a bylo proto nutno zjednati si potřebných informaci, jak písemně tak ústně u zástupců úřadů, kteří byli přítomni. V důsledku toho se zodpovědění protáhlo, k čemuž přispěla nemálo i ta okolnost, že příslušní referenti byli pracemi přetíženi.

Dvouměsíční lhůtu u druhých dvou interpelací (čís. tisku 708 a 1156) nebylo lze dodržeti, poněvadž zodpovědění obou interpelací, zejména dotazů, jak ospravedlní ministr vnitra zastavení činností spolku ťNordmarkŤ a rozpuštění spolku ťDeutsch-mährischer VolksbundŤ zemskou vládou slezskou, pokud se týče splnomocněným komisařem republiky Československé pro Ratibořsko, vyžádalo delšího šetření, které ve lhůtě dvouměsíční nemohlo býti skončeno. Vzhledem k politickému významu obou interpelaci a zvláštnímu zájmu pánů interpelantů seznati ve věci stanovisko ministra vnitra, měl dotázaný ministr za to, že pánům interpelantům více záleží na meritorním zodpovědění obou interpelací, než na pouhém dodrženi shora zmíněné lhůty, v níž by bylo bývalo možno odpověď na obě interpelace z nedostatku potřebného materiálu pro meritorní odpověď buď výslovně odepříti, anebo omeziti na pouhé sdělení, že šetření ve věcí nemohlo býti ještě skončeno.

V Praze dne 1. února 1923.

Předseda vlády:

v. z.J. Malypetr, v. r.