IX./3967 (překlad).
Interpelace
poslance Krause a druhů
ministrovi financí,
zda peněžní vklady, uložené v Československu: budou se Čechům, žijícím ve
Vídni, vypláceti nehledě k jejich státnímu občanství.
Čechové žijící ve Vídni, v jejichž čele stojí pan Slavíček z Vídně-VIII, Strozzigasse 45, podali prostřednictvím pražského dra Saynera československé vládě u ministerstva financí žádost o milost, aby ve Vídni žijícím rakouským Čechům byly vyplaceny jejich peněžní vklady, uložené v Československu, v české valutě.
Pan Slavíček, jenž tuto žádost sám v Praze zastupoval, dostal prý od ministerstva financi závazný slib, že žádost bude příznivě vyřízena, ovšem s podmínkou, že se žadatelé mohou vykázati členskou legitimací některého z českých národních spolků (Komenského nebo Sokola).
Podepsaní se táží pana ministra financí: Dalo ministerstvo financi skutečně takové sliby, jimiž by vláda jednostranně nadržovala vídeňskému češství a jest pan ministr financí ochoten, jelikož všichni občané jsou si před zákonem rovni, naříditi, aby sudetským Němcům, žijícím v Rakousku, bylo přiznáno stejné právo, a aby jim byly jejich peněžní vklady, uložené v Československu, vyplaceny v české valutě?
V Praze dna 19. prosince 1922.
Kraus,
inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Schollich, Wenzel, Knirsch, Zierhut, Pittinger, dr. Spina, J. Mayer, Simm, inž. Jung, dr. Radda, Matzner, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Medinger, Schubert, dr. Lehnert, Böhr, Patzel.
X./3967 (překlad).
Interpelace
poslance F. Hellera a druhů
ministrovi vnitra,
že politická expositura v České Kamenici sabotuje výnos pražské zemské politické správy.
Výnosem pražské zemské politické správy ze dne 2. října 1922, č. 18/B-891 bylo nařízeno okresním politickým správám, aby v politických obcích vyšetřily a zemské politické správě podaly zprávu:
1. Zdali v politických obcích byli někteří rolníci tak postiženi živelními pohromami, že jest tím jejich existence ohrožena nebo aspoň těžce poškozena,
2. jestliže ano, aby dali obcemi poříditi soupisy o potřebě -slámy, otrub a bramborů, jež moji býti poukázány označeným zemědělcům, a aby tyto seznamy předložily zemské politické správě v 16denní lhůtě, t. j. do 18. října 1922. Ve výnosu bylo ještě poznamenáno, že cena uvedených krmiv bude činiti přibližně 50% bursovní ceny franko vykládací stanice a že rozhodnutí o přídělu těchto krmiv jest ponecháno volnému uvážení zemské politické správy.
Česko-kamenická politická expositura nikterak nevyhověla tomuto výnosu, lhůta k podání těchto požadavků uplynula dnem 18. října 1922, takže tímto opomenutím bylo zemědělství v okrese česko-kamenickém těžce poškozeno. Stav zemědělství v okrese česko-kamenickém dlužno označiti za nanejvýš nepříznivý, poněvadž většina tamějších obci leží nad mořem 725 m i výše, v mnoha obcích průměrný čistý katastrální ýynos činí méně než 20 Kč z 1 ha, ba docela klesá až i na 11 Kč, dále, že v mnoha obcích polní plodiny neuzrály a ještě nyní jsou na poli.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest pan ministr ochoten v okrese českokamenickém dáti dodatečně konati šetření podle uvedeného výnosu?
2. Jest pan ministr ochoten provinilého úředníka pohnati k odpovědnosti?
V Praze dne 10. prosince 1922.
Heller,
dr. Spina, Zlerhut, dr. Hanreich, Pittinger, Křepek, Budig, dr. Kafka, Schälzky, dr. W. Feierfeil, Windirsch, dr. Petersilka, J. Mayer, Kostka, Böllmann, J. Fischer, Schubert, Röttel, Böhr, Mark, Scharnagl.
XI./3967.
Interpelace
posl. Tausika a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskační praxi v Košicích.
Časopis ťKassai MunkacsŤ v Košicích je ustavičně konfiskován a to i pro pouhá fakta. Tak byl právě skonfiskován tento článek, v němž obsažen byl obsah toho, co poslanec Tausik zjistil v Podkarpatské Rusi:
Dej Bože smrt! 150.000 dětí, žen a mužů umírá hladem na Verchovině. Jak jest zvykem, že na den Dušiček, chodí lidé na hřbitov navštíviti své drahé zemřelé, tak jsme se i my vypravili na Verchovinu, navštívili 150.000 hladem umírajících lidí. Jest hrozný pohled na tento zvláštní hřbitov, kde lidé předem k smrti odsouzení, položiví a v hrozných hladových mukách se svíjejíce čekají své vysvobození - smrt 150.000 nešťastníků šeptá v hladové horečce poslední žádost: ťDej bože smrt!Ť
Proto voláme do celého světa, aby každý to uslyšel a aby to slyšeli hlavně ti, kteří za tuto hladovou katastrofu nesou vinu. Nechť každý zapamatuje si slova 42leté sedřené a zubožené ženy z Verchoviny, která na otázku, co bude jíst s dětmi, nám odpověděla: Dej Bože smrt!
V Beskydách je již tuhá zima a celá příroda pokryta je silně sněhem. Všude je pusto a ticho. A pusto a ticho je také v srdcích hladem zmořených lidí a zvláště dětí. Do školy děti nechodí, protože nemají obuv a šaty, třesou se zimou polonahé v bídných dusných jizbách a marně doufají v nějakou pomoc. Za to, že rodiče neposílají děti do školy, vyměřují se jím přísné peněžité tresty až 185 Kč! Není to cynismus? Otec není s to zaplatiti pokutu a tak přijde exekuční vykonavatel a prodá nešťastné rodině poslední dobytče, které dcera za dlouhá léta těžké práce u boháče vysloužila. Když exekuce dopadne velmi šťastně, jest alespoň otec - odsouzen na týden do žaláře a takový výsledek je pro nešťastnou rodinu ještě velikou radostí. Odsouzený otec jde rád do žaláře, protože tím jest zbaven strašného pohledu na nešťastnou hladovící rodinu a kromě toho dostává se mu alespoň na čas zaopatření a jídla, čímž ušetří poslední skývu chleba pro své hladové drahé.
Na Verchovině je chléb velmi řídkou lahůdkou. V nejbohatších domech jedí chléb jen o velkých svátcích, jako o vánocích a velikonocích. A to ještě jen s přimísením roztlučených brambor a neslaný. V rodině, kde si tuto lahůdku mohou dovolit, mají ji zavřenou na zámek: Jedna mladá žena na naši žádost otevřela nám takovou spižírnu, aby nám ukázala chléb. Jak to zpozorovaly děti, vrhly se k matce hladové a polonahé a s úpěnlivým křikem a pláčem prosily o kousek chleba, nebyl to však chléb, nýbrž -jakási odporná masa páchnoucí a téměř nestravitelná.
V Praze na Hradčanech filosof humanista Masaryk, který ve svých dřívějších lepších dobách napsal celé knihy o sociální otázce a blaženosti lidské. V parlamentě ťzástupci liduŤ, dobře krmeni a oblečení přednášejí pokrytecky své farizejské řeči, sociálně-demokratičtí poslanci mluví o evoluci a klidném vývoji a president Masaryk radí k trpělivosti. V bohatých kavárnách, barech a jiných zábavních místnostech vesele a bezstarostně prožívá buržoasie dni svého života. A na Verchovině 150.000 lidí jde neúprosně vstříc hladové smrti.
Verchovina je nejhornatější část Podkarpatské Rusi a je známa již z doby maďarské vlády, jako území často se opakujícího hladomoru. Lid, byl naprosto zanedbáván zodpovědnými činiteli, jest zaostalý, neumí číst ani psát a jest nejhorším způsobem vykořisťován velkostatkáři: Když bylo povstání Rakocziho zdoláno, dala Vídeň svým žoldnéřům Verchovinu za odměnu. Při té příležitosti dostal svůj žold také pruský junker hrabě Schönborn-Buchheim a sice tak zv. Munkáčské knížectví. Od té doby vládnou tito dravci na Verchovině a pro chudý pracující lid znamená jich panství krvavou kalvarii. Ani za Československé republiky se nic nezměnilo. Na Verchovině je všecko Schönbornovo: pole, louky, lesy, cesty, hory, mlýny, zkrátka všecko, co může dát výživu chudému lidu. Podkarpatský chudý mužik kamkoliv obrátí svůj zrak, všude narazí na Schönbornovy ochránce: četníky, policajty, župany i nejvyšší úředníky, kteří všichni stojí na straně zpupného hraběte a za žádnou cenu nedají mu ublížiti v jeho majetkových právech. Velké množství krásného dříví hnije v lesích, lid má dříví obrovský nedostatek, ale četnický bajonet chrání les a běda mužikovi, který by se opovážil vzíti si kousek dřeva k topení. Čeká na něho pokuta, žalář a snad i smrt.
14. t. m. odebral jsem se na Verchovinu v průvodu soudruhů Šafránka, Petruse a Župaje a na celém tom území, kde jsme se ptali, čí jsou to pole a lesy, bylo nám odpověděno, že hraběte Schönborna. V obci Verečce vešli jsme do domu jisté občanky Lopotové. Dům je 4 metry dlouhý, 4 m široký a 2 m vysoký. Třetinu prostoru zaujíma pec. A v této místnosti bydlí 7 lidí. Majitel má 4 korce půdy, čili je to už bohatší sedlák a dovoluje si velký luxus, neobvyklý na Verchovině: má totiž doma sůl. V domě mají také ťchlébŤ, t. j. hrubě semletý oves, smísený a upečený na ohni, který se však rozpadává, protože těsto jest samá sláma a nedrží pohromadě. Úroda polní stačí mu na 8 měsíců. Na naši otázku, co bude jíst ostatní 4 měsíce, odpověděl, že neví. Občan Legesič Vasil má dům 5 m dlouhý, 4 m široký a 2 m vysoký. Má 7 dětí, takže celá rodina čítá 9 členů. Na 2 korcích potní půdy urodilo se mu 1½ q ovsa: To stačí na měsíc na chléb. Prohlásil, že od velikonoc ještě chléb nikdo z jeho rodiny nejedl. Děti mají chodit do školy, ale nemají šatů. Jeho pokutovali 185 Kč. Když nemohl zaplatit, sáhli na poslední jeho majetek - na tele, za které jeho dcera Marta těžce sloužila 7 let u boháče. Na velké prosby, že je to jediné věno nešťastného děvčete, bez kterého by se nevdala, konečně tele jeho dceři ponechali, za to však odvedli otce do žaláře. Když jsme přišli, právě se připravoval do Munkačeva do trestnice a byl velmi rád, že bude na nějaký čas zaopatřen a že zachrání tak jedinou pýchu svého hospodářství hladem vyhublé tele - a že jeho dcera Marta bude se moci vdát, protože má tak ťbohatéŤ věno. Také se těšil, že si snad v žaláři uspoří chléb a přinese ho domů, jako pochoutku. Občan Štefan Selančin má ve své chudé domácností jedinou kravičku, ale v jeho chlévě probořil se strop, takže bylo nutno jej opraviti. Šel do lesa, aby přinesl kousek dřeva na opravu. Strážník ho však chytil a dostal za to pokutu 50 Kč. Nešťastník však nemá ani haléře. Samozřejmě, že jeho osud je rovněž zpečetěn: - Občan Michajl Prendalovič má 2 děti a na jeho políčku urodí se mu právě výživa na dva týdny: A to ještě jenom brambory. V domě nemají chléb už přes rok. - V obci Latorce byli jsme u občana Ilky Latorky, který má dům 3 m dlouhý a široký a 2 m vysoký. Má doma 40 kg ovsa a 1 q bramborů, což jest celá zásoba několikačlenné rodiny na zimu. Samému jest 42 let. Chléb nejedli rovněž více než rok. Brambory vaří ve vodě bez soli, bez omastku a děti jsou rády, jen když mají aspoň tuto potravu. Místnímu knězi musí však zaplatiti daň, t. j. míru ovsa, vůz palivového dříví a 1 den musí pracovat. Jinak by byl trestán. Pracuje prozatím u krčmáře-žida a ten platí mu za 5-denní práci 26 kg bramborů. Jeho žena vyhublá a churavá pláče a naříká a neví co s dětmi bude dělat za měsíc. Se slzami v očích nám pravila: Jen kdyby nám bůh dal, abychom umřeli. Občan Vasil Vološin je ženatý a má 4 děti, toho dům je 5 m dlouhý, 4 m široký a 2 m vysoký: Nábytek pozůstává z 1 lavice, kolébky zavěšené na špakátě a t. zv. postele, sbité ze dvou prken. Celá jejich zásoba jsou 4 q bramborů. 40 kg ovsa a 18 kg žita. Maso ještě nikdy nejedli. Žena si vzpomněla, že ještě za svobodna, když žila u rodičů, otec zabil svini a tehdy naposled jedli maso.
Takto mohl bych pokračovat do nekonečna. Všecko toto děje se v Československé republice, kde buržoasie oplývá v nadbytku, kde se miliony a miliony vyhazují na militarismus a jiné nepotřebné věci.
Verchovina - to jest ten pravý obraz buržoasního hospodářství a filosofického lžihumanismu.
Podepsaní se táží:
Je pan ministr ochoten na censurním úřadě v Košících zjednati nápravu?
V Praze dne 23. listopadu 1922.
Tausik,
Haken, Bubník, Svetlik, Darula, Toužil, Teska, Kučera, Merta, Blažek, Burian, Malá, Skalák, Kreibich, Nagy, Krejčí, Rouček, Kunst, Koutný, Houser, Mikulíček.
XII./3967.
Interpellácia
poslanca Floriana Tománeka a spoločníkov
ministru spravodlivosti
v záležitosti zhabania časopisu ťSlovenské Ľudové NovinyŤ pre úvodný článok ťAndrej HlinkaŤ, uverejnený v tomže časopise dňa 1. decembra 1922.
1. Spomenutý článok bol písaný na meniny vodcu Slovenského národa, Andreja Hlinku. V článku je vyjadrená úcta a vďaky tatíčkovi národa, p. Andrejovi Hlinkovi.
2. V článku sa odsuzuje husitstvo a vyzdvihujú zásluhy Andreja Hlinku, ktorý sa odváži čeliť šíreniu tohoto pre slovenský národ skazonosnému smeru.
3. Andrej Hlinka sa postavil brániť oproti šovinistom na národnú smrť odsúdený slovenský národ, ktorý šovinisti idú nám brať vieru, reč, chlieb, česť, právo a krajinu. Pre národ svoj milený nebojí sa žiadneho utrpenia. Jeho cesta je cestou krížovou, ktorá vedie až po Mirov.
Tento článok vyzdvihuje len veľké zásluhy vodcu slov. národa a nie je proti štátu, ani proti vláde, ani proti Čechom.
Nech rozpráva článok sám:
Andrej Hlinka.
Píše: Dr. Ferdiš Juriga.
Dušou národa je národné podanie a dejiny. Obsahom národného podania a dejín je borba národa o život, o chlieb, o právo, o česť, o svoju krajinu. V každom boji musí byt vodca, hlava. Naším vodcom, slovenského národa otcom je Andrej Hlinka. Vďak a úcta národa oproti svojmu vodcovi - otcovi je nielen povinnosťou, lež aj spôsobom tvoriť národné podanie a dejiny, posilňovať seba a celý národ vo svojom povedomí a v boji národnom:
A preto keď by aj vodca - otec nečakal od nás úctu a vďak, je našou potrebou použiť príležitosť na prejavenie vďaky a úcty, aby sme posilnili seba, národné povedomie tvorením národného podania a dejín.
Všeobecnou príležitosťou na prejavenie vďaky a úcty osobám v národe zaslúžilým bývajú ich meniny. Dňa 30. novembra slávime deň sv. Andreja, meniny našeho vodcu - otca Andreja Hlinku. Má nám to byt milou a vítanou príležitosťou vyjadriť naše vďaky a našu úctu tatíčkovi slovenského národa, p. Andrejovi Hlinkovi.
Dokiaľ len slovenský národ žiť bude, žiť bude aj bôľne slávne meno Andreja Hlinku.
Andrej Hlinka bol prvý v národe, ktorý bystrým okom zbadal a jemným radcom vycítil po prevrate, že husitstvo na smrť odsúdilo katolíctvo na Slovensku. Oklamaním sklamaný celou silou duše svojej vrhnul sa proti ohňovlnám husitstva a chlebářstva na obranu kresťanstva, slovenčiny a živnosti slovenského národa.
Odhodlaný na potupu a biedu, na žalár a na smrť, ide cestou kalvárie cez Poľsko, Rumunsko, Taliansko do Paríža a späť na Mirov do bratrského žalára a týmto utrpením svojím prebudí už-už zamierajúci národ.
A čo svojím utrpením od smrti vykúpi, to úmornou prácou, ktorá nezná noci a dňa, zimy a horúčavy, nebezpečenstvo zdravia, života, biedy, pestuje, chová k životu ten svoj národ:
Som svedkom života, práce a obetí jeho. Viem, že za slovenský národ toľko obetí či ohľadom peňazí, či pohodlnosti, či práce, či slobody, či cti, či zdravia dosiaľ ešte nikto nepriniesol jako Andrej Hlinka.
Úctivou vďakou sa pred tebou kloníme z príležitosti tvojich menín, tatičku náš! Tatíčku Slovenského národa a dobrorečíme tebe, že si nás umučením tvojím a prácou tvojou z omámenia prevratového k životu vzkriesil. Surové krivdy, ohavné potupy na tebe páchané, k precitnutiu priviedly slovenský národ, ktorý dnes chvála Bohu napriek smrteľnému ortieľu nad ním - žije a vie, že ubiť chceli, chcú teba, aby ubil národ, aby na ňom svoj smrteľný výrok previedli:
Sláva ti! Bože daj boju našemu zdaru a žehnaj našemu otcu! Sláva!
Pýtame sa pána ministra spravodlivosti, je-li ochotný zakročiť oproti cenzorom, ktorí celý nový náklad novín zhabú už až na stanici a tak veľkú škodu zapríčinia tomuže časopisu, vzdor tomu že pán minister sa vyjadril, že vydal nariadenie cenzorom, aby časopis prezreli a redakcii sdělili, či ho prepustia alebo nie, aby redakcia mohla ešte v ten deň nové opravené číslo vydať.
Praha, 5. decembra 1922.
F. Tománek,
Hlinka, Hancko, Najman, Pastyřík, Böhr, Bobok, Tausik, dr. Labay, dr. Buday, dr. Juriga, dr. Kubiš, Schälzky, Mark, Budig, Horák, Mlčoch, Anděl, Vávra, Onderčo, dr. Gažík.
XIII./3967 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti o opětovných zabaveních časopisu ťDeutscher LandrufŤ
Chebské státní zastupitelství v poslední době slaví přímo orgie v zabavování časopisů a zasahuje při tom do věcí do nichž mu skutečné nič není, které jsou často čisté soukromé věci dvou lidí, kteří by si byli věc spolu vyřídili, místo aby se jedna strana schovávala pod ochranu státního zástupce. Tak v č. 92, ze dne 10, srpna ve článku ťDr. Beneš a válečná půjčkaŤ byla zabavena tato místa:
1. ťHladké způsoby pana Beneše jsou známě a bylo by lze se s nimi smířiti, kdyby se v nich... nemísila do prohlášení pana předsedy vlády tak vtíravým způsobem jako tentokráte, což se, v časopiseckých zprávách tak velmi zřejmé projevuje. Pokrytecký poukaz, že vládě záleželo jen na tom, aby zachránila úspory drobných důchodců atd....Ť
2.... projevuje se však jindy velmi ostře a nesmíme se diviti, že poslanec, který se zúčastní veškerých trapných vyjednávání v této otázce v Praze, musí se přede poněkud diviti troufalosti pana předsedy vlády.Ť
3. ťPan Beneš nechť, nyní sám řekne, zda po těchto skutečnostech jeho odpověď majetníkům válečných půjček ve Františkových Lázních byla něco jiného než:..Ť
V čísle 110 ze dne 23. září byla zabavena ve článku ťProti postátnění pohraničních lesůŤ tato místa: ťPřed námi se vynořuje otázka, máme-li si klidně dáti líbiti... či nikoliv. Stojíme, jako již tak:častokráte před rozhodnutím, mámě-li se i v této věci postátnění pohraničních lesů spokojiti s usneseními, která končí jako vše pozemské, totiž v koši na papíry vládních úřadů, či zda se konečně vzchopíme k činu... i. tehdy, jde-li jen o německé vlastnictví.:.Ť
V čísle 123 ze dne 24. října ve zprávě o posledním českém vpádu do Chebu byly nejneslýchanějším způsobem zabaveny dokonce i řečí německých senátorů a poslanců. Tak byla zabavena věta ťto není umění, to je ostuda, to je zneužití státních bezpečnostních činitelůŤ z řečí senátora Friedricha, a poznámka poslance Mayera... a dále zadržel státní zástupce před veřejností tyto výroky poslance Mayera:
1. Pozoroval jste dnes obličeje četníků, kteří dnes musili proti nám postupovati s napraženými bodáky? Byly to obličeje úředníků proniknutých svou povinností či byli to čeští fanatikové?Ť
2. ťDovedeme si jíž nalézti cestu, kterou nám ukládá naše národní vědomí...Ť
3. ťMusíme však říci, že za to musíme děkovati ani ne tak svému jistě skvělému nástupu, nýbrž těm, kdož podnikli útok na okna, jimž jistě mohu jménem vás všech poděkovati.Ť
V čísle 124 ze dne 25. října byty zabaveny v otevřeném listě chebskému státnímu zastupitelstvu tyto řádky: ťRádi připouštíme, že nemáme vynikajících rozumových sil jichž se státním činitelům dostává již z moci úřadu, avšak my jsme se stále ještě tolik neodrakouštili, abychom mohli porozuměti tomu, že totéž státní zastupitelství, téhož dne (doufáme jen, že aspoň ne táž osoba!) zabavilo v našem listě místa z řečí členů parlamentu, která časopis ťEgerer ZeitungŤ mohl uveřejniti klidně a bez překážky.Ť
Konečně se dopouští státní zastupitelství dosud ještě nebývalé a neslýchané věci, že zabavilo z části interpelaci, podanou v senátě: a to o odstavci pořadu protestní schůze.., a dále tato místa: ťVyklizování se dělo nanejvýš nedůstojným, sprostým a surovým způsobem. Četníci, s napřaženými bodly a ranami pažeb. divoce řvouce, hnali před sebou davy lidí v jednotlivých ulicích, puškami mířili do otevřených oken a hrozili, že budou stříleti, ač nikdo se proti vyklizeni nebránil.Ť Všechna tato místa, shledaná závadnými, obsahují většinou zprávy: které se shodují se skutečnostmi anebo líčí náladu a pocity které právem vnukla ona chvíle. Na každý způsob jest to neslýchané omezení volného projevu mínění, zakazuje-li se v tak zvané demokratické republice uveřejňovati věci, které byly ještě možny i ve starém Rakousku. Člověk by si myslil, že se za takovýto postup musí zastyděti roní vládní vinitelé, kteří přece vyšli z parlamentních vrstev a proto se podepsaní táži:
Jsou páni ministři ochotni vydati konečně pokyny, které učiní přítrž tomuto ustavičnému rdoušení tisku a které v plném rozsahu zaručí svobodny projev mínění?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
J. Mayer,
Zierhut, Heller, Windirsch, Matzner, Kostka, Budig, Schälzky, Scharnagl, dr. Petersilka, Patzel, dr. Spina, dr. Medinger,Böhr, Knirsch, Křepek, Schubert, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes, dr.W.Feierfeil, dr. Kafka, dr. Leley, Pittinger.
XIV./3967 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
vládě
o zabavení článku v periodicky vycházejícím časopise ť Deutsche Zeitung BohemiaŤ.
Poněvadž se poslední drbou povážlivě množí případy zabavování denních časopisů, bylo by lze se právem domnívati, že vláda dala státním zastupitelstvům pokyn, aby vykonávala svoji nedemokratickou censurní činnost ještě ostřeji, než za dřívějších vlád.
Tak bulo zabaveno číslo časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 11. listopadu, poněvadž v něm bula na druhé stránce uveřejněna pravdivá a objektivní úvaha z časopisu ťStockholms DagbladŤ, kterou napsal švédský plukovník L. af Petersens, o újmě, kterou německému obyvatelstvu působí rozličná vládní opatření, a o vyvlastňovacím manévru, jenž jest výsměchem každému právnímu podkladu.
Zabavený článek zněl:
ťNapsal plukovník L. af Petersens: Známý švédský plukovník L. af Petersens, jenž teprve nedávno svým přísně nestranným a proto Francouzům velice - nepohodlným líčením z obsazených území upoutal pozornost širších vrstev ciziny, zabývá se nyní v časopise ťStockholms DagbladŤ zabavením německého majetku v Československu. Z jeho vývodů, svědčících o přesné znalosti zdejších poměrů, vyjímáme tato místa:
V Československu se provádí počešťování nečeských menšin se vší energií, přirozeně nejsilněji proti 3½ milionovému kontingentu Němců. Jejich postavení má býti podkopáno částečné hospodářskou zkázou, částečně zničením existenčních podmínek jejich osvěty. První velkou ranou proti hospodářskému životu Němců bylo zdráhání Čechů zaplatiti staré válečné půjčky, ačkoliv president Masaryk veřejné uznal, že toto zaplacení jest spravedlivé a zaplacení doporučil. Toto zdráháni způsobilo Němcům ztrátu asi 6 miliard. Nesčíslné osoby ztratili skorem celé své jmění. Nyní napřahují ruku k zničujíci ráně proti vlastníkům pozemků, kteří mají býti oloupeni o své statky, aby byly rozdány legionářům nebo s výhodnými podmínkami odevzdány jiným protežovaným Čechům. Připravuje se také počeštění lázeňských míst.
Na venek líčí se věc jako obyčejná ťpozemková reformaŤ, která vyplývá jedině z hospodářských a obecně prospěšných důvodů. Prohlédnouti tuto soustavu jest však snadno každému, kdo zná poměry - a já jsem je důkladně studoval na jednom statku odsouzeném k ťvyvlastněníŤ: - Věc se má tak, že podle ustanoveni zákona odškodné za hodnotu předválečnou má se platiti nynější měnou! Touto methodou se beze všeho zabaví 90 procent skutečné ceny. Vlastník však nedostane ani zbývajících 10 procent hotově, nýbrž ve státních papírech s úrokovou mírou od 3 do 4 procent, poněvadž však dnes činí úroková míra neméně 8 procent, konfiskuje se tím další polovice ceny, zbývá tedy 5 procent. Avšak i tímto zbytečkem mohou, podle spletitých ustanovení zákona, čeští úředníci v pozemkovém úřadě (v němž není ani jednoho Němce), tak manipulovati, že z odškodnění nezbude nic. Tak se malí věcí ve skutečnosti. Nyní by se mohlo zamítnouti, že Češi byli tak šlechetní, že dovolili že vlastník si smí podržeti 250 ha. To však jest slabá útěcha. Poněvadž se věc týká velkostatků, skládá se těchto 250 ha většinou z parků, zahrad, stavebních míst a velikého zámku, k jehož vydržování ponechaných 250 ha naprosto nestačí. Zničenému velkostatkáři nezbývá zajisté často nic jiného, než zbyteček jmění svých otců přenechati Čechovi, jenž na útraty Němců se obohatil.
... Několik železnic bylo ťznárodněnoŤ, to jest zabaveno. Německý personál se vyhání a Češi se ustanovují. Zvláště nepříjemná jsou Cechům lázeňská místa. lem se schází celý mezinárodní svět a ke svému údivu shledává, že tato země jest čistě německá. Proto nutno tuto ťchybuŤ napraviti. Jest liž vypracován zákon ke ťznárodněniŤ, t. j. zabavení lázeňských míst. Lázně, jako na př: Karlovy Vary, se mají znárodniti, ťdobýti zpětŤ ze ťzněmčenéhoŤ území, - území, které nikdy nebylo české, nýbrž které vzdělávali Germáni, staletí před tím, než svět uslyšel české jméno, území, jehož krásná údolí stále obývají jejich potomci. Město Karlovy Vary listě nikdy nebylo české, od té doby, kdy je před 600 léty založil německý císař Karel IV. Nyní jména Karlsbad, známé celému světu, mění se v nesrozumitelné jméno Karlovy Vary, Jeho zřídla, jež jsou v německém vlastnictví, se mají postaviti pod českou správu atd.
Češi se pokoušejí horlivou propagandou v cizině zastříti zmíněné násilností. Avšak doma říkají otevřené, oč usiluji, snad v domnění, že ostatní Evropa neporozumí, co se česky říká. Ve svém vlastním zájmu začala Evropa blíže studovati poměry v Československu. Ostatně v jiných nové utvořených nebo zvětšených zemích, Polsku, Jugoslavii, Rumunsku nejsou lepší. Vzal jsem však Československo jako příklad, jednak proto, že tamější poměry znám nejlépe, jednak proto, poněvadž česká otázka pro přímo očekávanou konfiskaci jest palčivá a německými žalobami a stížnostmi dostává se před Svaz národů. Nejbezohlednější útisky Čechů neschvalují ani Ligy pro Svaz národů, ani Meziparlametní Unie. Tyto mezinárodní organisace, jež mají zajisté všechny předpoklady pro nestranná vyšetřování, vyšetřily důkladně poměry. Čechům se tedy nedostává opory ve světovém právním citu. Skládají svojí důvěru v bodáky a černé hordy Negrů svého ochránce, není však zcela jisto, zdali to jest pro budoucnost nejlepší oporou.Ť
Zmínky zasluhuje že tento článek v několik německých časopisech prošel bez závady. Každému nestranně myslícímu obyvateli této země jest jasno, že v tomto článku, jenž padl za obět červené tužce, všechny údaje souhlasí s pravdou, a právě v tomto případě se ukazuje, že vládní praktiky může snadno prohlédnouti i kdo není domácí.
Úřad však, pamětliv jsa pokynu své vlády, myslí, že každá křivda spůsobená Němcům dá se zastříti, zabráni-li se, aby se nepříjemný projev mínění nerozšířil ve veřejnosti a to tím spíše v tomto případě, že tuto úvahu napsal cizinec.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Proč vláda trpí, aby od jejího nastoupení státní zastupitelstva zahájila zostřenou censurní praxi proti německému tisku?
2. Co zamýšlí vláda konečně podniknouti, aby vstala censurní opatřeni, která nikterak nesouhlasí s demokratickou soustavou státní?
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Dr. Kafta, Kostka,
dr. Lodgman, Heller, dr. W. Feierfeil, Kraus, Mark, Böhr, inž. Kallina, Scharnagl, Křepek,dr. Luschka, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, Budig, dr. Spina, dr. Petersilka, J. Fischer, Pittinger, Bobek, Schubert, dr.Keibl. dr. Medinger,