|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
3967.
Interpelace:
I. posl. dra Lodgmana a druhů min. pro věci zahraniční, že prý Jindřich Skorpil byl zavlečen do francouzské cizinecké legie,
II. posl. Merty, Roučka, Buriana a soudr. min. spravedlnosti o konfiskační praxi na Moravě,
III. posl. Housera, Hakena, Warmbrunna a soudr. min. školství a nár. osvěty o příkazu, aby členové okresních školních výborů zachovávali úřední tajemství,
IV. posl. Najmana, Horáka a druhů min. zásobování o zdražení cukru,
V. posl. Pastyříka, Mlčocha, Vávry a druhů min. soc. péče o zadání objednávky ošacovací akce pro děti nezaměstnaných,
VI. posl. Najmana, Horáka a druhů min. financi o potravní dani z masa, placené venkovskými řezníky,
VII. posl. Simma a druhů min. pošt a telegrafů o jazykových přehmatech poštovních úřadů,
VIII. posl. Simma a druhů min. vnitra o přehmatech vrchlabské okresní politické správy,
IX. posl. Krause a druhů min. financí, zda peněžní vklady uložené v Československu, budou se Čechům, žijícím ve Vídní vypláceti nehledě k jejich státnímu občanství,
X. posl. Hellera a druhů min. vnitra, že politická expositura v České Kamenicí sabotuje vnos pražské zemské politické správy,
XI. posl. Tausika a soudr. min. spravedlnosti o konfiskační praxi v Košicích,
XII. posl. Floriána Tománeka a spol. ministru spravedlnosti v záležitosti zhabania časopisu ťSlovenské Ludové NovinyŤ pre úvodný článok ťAndrej HlinkaŤ, uverejnený v tomže časopise dňa 1. decembra 1922,
XIII. post. J. Mayera a druhů min. vnitra a spravedlnosti o opětovných zabaveních časopisu ťDeutscher LandrufŤ,
XIV. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení článku v periodicky vycházejícími časopise ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ,
XV. posl. Patzela a druhů min. spravedlnosti o zabavení spisu ťMacht und RechtŤ.
I./3967 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi pro věci zahraniční,
že prý Jindřich Skorpil byl zavlečen do francouzské cizinecké legie.
Nedávno byl uveřejněn v časopisech dopis jakéhosi Jindřicha Skorpila, psaný v Légion étrangére, 1. Régiment, Sidi bol Abbés, Alžír (Afrika) dne 25. srpna 1922, z něhož vysvítalo, že jmenovaný byl zavlečen do cizinecké legie.
Podepsaní se táží pana ministra, je-li ochoten zahájiti vyjednávání s francouzskými úřady o propuštění Skorpila, je-li skutečně proti své vůli držen v cizinecké legii.
V Praze dne 20. listopadu 1922.
Dr. Lodgman.
Matzner, dr. Radda, Simm, Kraus, Bobek, Knirsch, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, dr. Medlnger, dr. Keibl, Patzel, dr. Petersilka, inž. Jung, Böhr, dr. Brunar, dr. Schollich, Mark, Zierhut, J. Mayer, dr. Lehnert.
II./3967.
Interpelace
poslanců Rudolfa Merty, Jar. Roučka, Edmunda Buriana a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskační praxi na Moravě.
Je všeobecně známo, jakým způsobem řádí censoři opatrující bezpečnost republiky Československé ve sloupcích dělnických časopisů. Není jediného dne, aby celá řada dělnických listů nevycházela plna bílých skvrn. To je všeobecně známo. Vyjímáme nejpodařenější ukázky censurní praxe v Brně, Třebíči a j., abychom je s připojenými otázkami p. ministrovi předvedli nejširší veřejnosti k posouzeni, nebát je opravdu zajímavé, když dělnický list nesmí přinésti ani zcela objektivní zmínku o milionových bankrotářích a jejich okrádání státu (JiskraŤ 7. září 1922, článek ťBankrotyŤ) anebo nesmí-li uveřejniti ani data o vIastních konsumních družstvech (ťJiskraŤ 7. září 1922, článek ťNejvětší konsumní spolky v ČeskoslovenskuŤ). Čeho se censor pro stát obává z uveřejnění počtu členů konsumních družstev, nebo z uveřejnění celkového ročního obratu, zůstává našemu rozumu tajno. Poněvadž pak podobných výtečnostíŤ máme celou sbírku, uvádíme některé z nich:
ťJiskraŤ 17. srpna 1922:
Článek Vojna jako řemen. Do jihlavských kasáren dostavili se na cvičení reservisté. První pohled na tyto lidi, když nyní přicházejí ulicí, svědčí o tom, že vojenská správa si práce a námahy nedává, aby vypadali jako lidé. Oděv, kterého se jim dostalo, jsou rozbité, špinavé hadry, kterých již nelze nositi. Prádlo nedostali žádné a mají prý nositi svoje. Je přirozeno, že toto jednání působí na vojáky, přicházející z občanského života velmi nepříznivě. Nad to dostává se jim dlouhých učených přednášek o povinnostech vojáků, které se divně shodují s hadry, do nichž byli vojáci oblečeni k zaučování a přípravě na hájeni vlasti proti nepříteli zahraničnímu i vnitřnímu, jak správně poznamenal jeden důstojník. My jsme mu vděčni za jeho otevřenost. Máme však jeden dotaz na vojenskou správu: Jak je možno povolati záložníky na cvičení, není-li je do čeho obléci? Žádá se po nich, aby svoje vlastní prádlo na vojně ničili a dávali tak militarismu nejen svoje zdraví, ale i svůj těžce vydobytý majetek. i je na vojně zas takový-pořádek jako byl za starého Rakouska? Jsme toho názoru, že na tento neblahý zjev bude muset býti upozorněno ministerstvo. Armáda stojí ročně stát kolem tří miliard Kč a to je dle našeho laického rozumu obnos, který musí dostačiti, a nikdo nemá právo nutiti občany tohoto státu, aby dobrovolně přispívali na militarismus. Je kontrastem do očí bijícím, vidíme-li na ulici důstojníka a reservistu. Jeden vyfintěný jako panenka od hlavy do paty, vše se na něm leskne, a druhý v ubohém stavu bez košile, špinavý, plouží se ulicemi opatrně, aby nenarazil na nikoho ze známých, protože se stydí za hadry, do nichž ho republika obléká. Chce-li vojenská správa šetřiti, musí začíti jinak. Chtíti však ušetřit to, co na druhé straně vyhazuje, tomu nebudeme rozumět.
ťJiskraŤ z 24. srpna 1922:
Kritika není dovolena. Dnes poznovu pokusíme se kritisovati poměry v armádě, ne v naší republice, neboť u nás je všecko v takovém pořádku, že se nedá nic kritisovat. Tedy budeme mluviti o republice Čuchonců v Asii, kdež presidentem je profesor, filosofa Tento malý stát vznikl nedávno a aby se ubránil proti obklopujícím jej nepřátelům, vydržuje si velikou armádu. Je samozřejmo, že tato armáda stojí peníze. Tak v každém rozpočtu figuruje položka několika miliard. Armáda však v republice Čuchonců není budována jedině a výhradně proti zahraničnímu nepříteli, nýbrž také, jak se v poslední době ukazuje, proti nepříteli vnitřnímu. To také velitelé a důstojníci nijak nezapírají a nedávno to prohlásil jeden plukovník, když reservisty, jdoucí na cvičení, v kasárnách vítal a připomínal jim jejich povinnosti. Vojáci si pozvolna vybavují dojmy v myslích svých a docházejí k poznání, že ve střední Evropě, dokud stávala monarchie rakouská, že zrovna takové to bylo v tomto státě, jenom s tím rozdílem, že monarchie se postarala, aby vojáci vypadali jako lidé a ne jako trhani. Jedna radost byla, podívati se na špinavé a roztrhané reservisty republiky čuchonců, chodící po garnisoně města Jihlavy: Pod špinavým a roztrhaným šatem marně by jsi hledal prádlo: Republika Čuchonců chce míti velikou armádu a nemá peněz, aby opatřila svému vojsku prádlo. Na jiné věci je peněz dosti. Kontrastem přímo do očí bijícím je důstojník a voják reservista. Důstojník v elegantním šatě s bičíkem v ruce, pyšně, jak by byl všemohoucím pánem, vykračuje si po ulici. Voják v rozedraném šatě, špinavém, jsoucím k nepotřebě, vláčí se po ulicí a je rád, že nepřijde do styku s některým známým, aby se nemusel stydět. Prádlo je považováno za luxus a proto se žádné nevydává. Konečně je léto, kdy se příjemně chodí bez něho: Takové jsou poměry v republice Čuchonců. Pana censora upozorňujeme, že aby si nemyslil, že míníme demokratickou republiku humanisty Masaryka. To nás ani ve snu nenapadlo, neb tam je vše v pořádku.
ťJiskraŤ ze 7. září 1922:
Bankroty. Znakem hospodářské krise našeho státu jest celá řada úpadků, která roste každým dnem. Pořádný ťkotrmelecŤ udělala firma A. M. Konrát, obchod soukenným zbožím v Brně, jejíž neuhrazené dluhy činí 22 milionů korun. Zajímavé je, že státu dluhuje tato firma 15 milionů korun. Dělnickým podnikům se dá půjčka pouze na záruku, ale soukromým podnikatelům bez záruky. Pro dělnické podniky peněz není, na druhé straně se jimi hazarduje.
Tamtéž článek:
Největší konsumní spolky v Československu. (První číslice značí počet členů, druhá tržbu, třetí závodní podíly, čtvrtá reservní fond, pátá úspory.) V těchto deseti družstvech je organisováno více než 200.000 členů. To znamená, že je jimi zásobováno téměř 1 milion obyvatelů. Tržba činila za jeden rok více než 650 milionů Kč. To jsou zajisté číslice opravdu úctyhodné, číslice, které v organisací společnosti něco znamenají...
ťŠlehyŤ, list politicko-humoristický, 11. října 1922:
Páté přes deváté.
ťProsím tě, jen se nediv. Cožpak nevíš, co ta naše pytlem praštěná policie vyvádí?Ť
ťPolicie sem, policie tam...Ť
ťTobě se to řekne, ale kdybys viděl, jak ti naši páni policajti prohlíželi ty komunisty, pak bys mluvil jinak!Ť
ťA copak,zas ti chlupatí něco prohlíželi? No, vidíš, já o tom nič nevím!Ť
ťAle jdi, cožpak nečteš noviny?Ť
ťTo si nemyslí. Já čtu panečku ťŠlehyŤ od titulku až po označení tiskárny a někdy čtu i ťRovnostŤ.
ťŠmarjájozef, a tys to nečetl o tej mládeží?Ť ťCo jsem měl číst, když tam ten osel ušatej nechal jenom tak velké bílé fleky?Ť
ťSvatý Rudo Bechyně, nemluv, prosím tě, tak kacířsky o našem šmatlavém censoru. Vždyť ten kmotr je schopen, že našemu redaktorovi zase něco vybílí!Ť
ťVšak by to nebylo po prvé, ani naposledy. Viděl, jak zase ryl v posledním našem čísle?Ť ťViděl, viděl, a taky jsem si pořádně odplivnul. Kdybych býval měl toho úředního ušatce po ruce, tak bych ho byl secsakramentsky změřil po hlavě.Ť
ťNo no, jen se tak nerozčiluj!Ť
ťKdopak by se neměl rozčilovat, když takový přitroublý floutek zabaví satiristickou básničku na toho Janka Masarykova, a u toho obrázku na poslední stránce sežere i nadpis: Důsledky masarykovské demokracie.Ť
ťMáš pravdu, je to už vrchol drzosti!Ť
ťNo, to zas není pravda! Vrcholem drzosti bylo teprve potvrzení konfiskace, kde se povídalo, že onou básničkou o Honzovi Masarykovic je ohrožována správa státu!Ť
ťAle tak on ten legrační rada, když to projel v cizině, spravuje teď stát, svého tatíka, no potom se nemáme mít dobře.Ť
ťAntimilitaristickou propagandu? Prosím tě, co je to?Ť
ťTo je to, když naše mládež říkala vojákům, že jsou na vojně jenom proto, aby se naučili vraždit své bratry a že je kapitalisté potřebuji, aby v případě revoluce stříleli a sekali do svých bratrů.Ť
ťA tohle že se nesmí vojákům říct?Ť
ťNo pravda, to je prej velký zločin, neboť v demokratické republice máme svobodu slova a tisku jenom na papíře!Ť
ťVíš, já říkám jako ten starej: já neříkám tak ani tak, ale uvidíš, že na má slova dojde. Vždyť přece ti hoši, co je páni navlíknou do těch roztrhanejch a strakatejch uniforem, nejsou taky tak zabednění, aby jednou stříleli proti dělníkům. Vždyť většina z nich vyšla z dělnických řad a zas se po čase do nich navrátí!Ť
ťNo, máš pravdu, však nechť jen to Udržal zkusí s nějakou válkou a bude hned vidět, jak se mu ti jeho čiperní hoši rozutekou přes frontu k ťnepříteli!Ť
ťŠmárjájozef, nekřič tak, ať to neslyší ten ušatec, anebo nám to ještě zkonfiskuje!Ť
Tamtéž: Na světě není nic dokonalého.
ťA teď mně tedy ukažte ty vaše velezrádce. Jsem opravdu zvědav, jak tady u vás ty šelmy krotíte.Ť
Ředitel věznice se na hosta udiveně podíval a posléze pravil: ťKdežpak, my u nás ve Švýcarsku žádné velezrádce vůbec nemáme!Ť
Presidentovo čelo se zachmuřilo, avšak.. po chvílí blahosklonné ředitele věznice utěšovat: Jen si z toho nic nedělejte, milý řediteli. Nic na světě není tak dokonalého, aby se už nemohlo zdokonalit. Přičiní-li se vaše justice poněkud, pak bude ve Švýcarsku i tento nedostatek odstraněn.Ť
Neveselá písnička.
Lhala nám vláda, lhala nám ráda,
bude lhát zas znovu a způsobí moc bolu.
Masaryk a Beneš, jen se hochu nevěš,
slibovali, přísahali, až se hory zelenaly.
Slibovali hory, doly, a při tom nic nedali,
sami ale z korbele pijí hodně vesele.
Ta pařížská deklarace,
to je velká legrace -
co slovo, to lež,
jak babylonská věž. Chlácholení, lhaní,
toť věčný program vládní není přece možno,
by hrbatý šel rovno. Vláda slibuje a lže v chůzi i v leže
a starý, jako mladý, podvádí lidstva davy. Lhala nám vláda, váhala nám ráda,
bude lhát zas znovu a způsobí moc bolu.
Deklarace - legrace.
U nás máme přece legraci,
neboť máme pařížskou deklaraci. Tatíček ji podepsal
a teď se na ni vykašlal!
ťPravdaŤ ze 12. října 1922:
10 let těžkého žaláře.
Fráňa Veiter.
Číslice tvrdá, bolestná, v níž vložena těst nůše utrpení, protkaného kletbou ujařmených rabů, kteří marně tyčí pěsti k oblakům, volajíce po lidskosti a spravedlností, lpí tu jako výsměch bídě chudých chatek, z nichž vane žalov a poroba.
Člověk zachví se mrazivým chladem, tvář jeho zahoří hněvivým nachem a dlaň tiskne se v tvrdou hroudu, při vzpomínce na prosincové dny 1920, kdy demokratická buržoasie ve jménu lidskosti, se znakem svobody na karabáčích, mrskala těla těch, kteří dovolili si ohrožovati její měšec.
Slunce rudého kalichu s obětní krví starých Táboritů s uslzenou tváři sklonilo se za Kalvarii utrpení, na níž celé tisíce českých proletářů neslo své těžké kříže, jež buržoasie za pomoci svých žoldnéřů vložila jim na bedra.
Blýskavé bajonety vítězně řvaly do okolí hymnu svobody, veselé hlady lichvářů líbaly paláce plné nemyslitelného blahobytu a z Kalvarie utrpení zaznívaly povely komandujících najatých pochopů, kteří splňovali rozkazy a přání buržoasie.
Tma rudo-bílého pokroku lehla nad českými lány a jen záře v podobě stočených paragrafů hlásala buržoasií, že toť znamení, ve kterém zvítězí. A kříže, které na výsměch lidskosti vypjaly se na Kalvarii proletářského utrpení, slávu zaprášených zákoníků věštily. Z otevřených ran trpících kapala krev na papírové deklarace, poškrtané planými sliby a ostny z trnových korun, vražených v čela dělníků, dláždily cestu vítězům k blahobytu.
Chatrné nitro doškových chatek dýchalo prokletím, továrny a dílny dřímaly jakoby v drsném obětí vrahů a plesnivé, chladné kobky žalářů plnily se odbojným životem nevinných obětí kapitalistických řádů.
10 let těžkého žaláře...
Z milosti jen pouhých 10 let. Milosrdně hyeny litovaly svých kořistí, které rozsápaly. Krví nevinných zbrocené ruce umyly sobě -v nádobě, přeplněné vlast opěvujícími slovy a hesly, by zakryly sobectví a hanbu humanity tím zmenšily. Měšec svůj opletly sladkými frázemi o napadeném národu a zaslepení rabové jej obdivovali a statečně chránili. Špínu svých těl a duší vstrčily do podstavce modly, jíž učily národ hned v jarém mládí ve školních škamnách se klaněti.
Národu vzrostlí hrdinové, bohatcům vzkvétal jich blahobyt a chudině otevřela se cesta - ke hrobu. Buržoasie dokázala, že ve prospěch svých bezedných žoků dobře dovede využíti veškerých mocenských prostředků proti těm, kteří opováží se při konání svých povinností žádat také svá práva.
Zasazená rána na proletářském těle se zacelila velmi brzy, zůstává však jizva vzpomínek, které svírají dlaně v pěst. Z bolestných vzdechů trpitelů vzrostly rudé květy v srdcích prostých dělníků, z nichž budoucnost uvije věnec svobody pracujícím lidem.
A květy ty zrudly dnes a mocně vůní svou rozčeřily proletářský svět, neboť poslední trpitel snímá s hlavy své - trnovou korunu.
Podčárník.
Osiřely ťBoryŤ..
Borské žaláře promluvily jasně humánní řeč o lidskosti, když tichou chodbou zaduněl krok bezprávné uvězněných dělníků.
Chladné kobky, otevřené hroby.
Vyrvána svobodě, zcizena světu, oloupena o radosti ze života, zabíjela tam své zdraví řada poctivých dobrých hochů, kteří mučivou touhu po práci trýzněni museli býti pro svůj vzdor vůči panské chátře, nechtějíce býti otroky zlotřilých rozmarů svých vládců.
V bezmocném vzteku, tupě hleděli do plesnivých koptů. přeplněných těžkou nudou, svírali pěstě k odvetě, než pohled na černé a silné mříže je lehce krotil -- odzbrojoval.
ťJiskraŤ z 12. října 1922:
Zpověď na vojně.
(Pokračování.)
čas na vojně ztrávený považoval a považuji dodnes za největší darebáctví, jaké jen se může na člověčenstvu páchat. Z tradice dávnověku vydržuji nynější buržoasní držitelé státní moci vojska jen k udržení jejích mocí ve státech proti myšlénce sbratření národů - nikoliv jen národnostního sbratření- nýbrž proti sbratření takovému, kdy není hranice konečným cílem touhy, ale sbratření takovému, aby více nepozvedly se zbraně proletáře proti proletáři.
ťJiskraŤ ze dne 19. října 1922:
ťVýbory proletářské jednotyŤ.
Za takových poměrů vzniká situace, kdy dělnictvo bojujíc proti plnému zotročení musí přistoupiti k samostatným akcím.
Parlament nebyl nikdy tribunou- lidovou, nýbrž tribunou třídní, t. j. tribunou té třídy, která má státní moc v rukou. Třídní rozpory, které se hromadí, a stupňují stále víc a více, nemohou býti odstraněny mírnou cestou dohody kapitálu a práce na poli tak zv. demokratického státu. A právě proto, že dělnická třída není ještě tak silná, aby mohutným společným úderem odstranila proletariátu zřejmě škodlivou vládu, ale je dostatečně silna k tomu, aby zřídila si své orgány obranného boje, které by mohla úspěšně používati proti drzému diktátu kapitalistů mimo parlament a mimo vládu a ve vhodný okamžik přeměniti je v orgány státní moci.
Tyto orgány obranného boje v různých zemích, za různých okolností mohou míti svérázné formy, ale musí míti jeden společný cíl a to organisaci revolučního proletariátu bez rozdílu politického přesvědčení k odražení kombinovaného útoku buržoasie.
ťRovnostŤ z 24. října 1922:
Koaliční vláda a jednotná fronta dělníků.
Velkokapitál, jenž si vytvořil v poválečné době splehlivý státní aparát třídního násilí, aby se zajistil proti možným ťdělnickým nepokojůmŤ, pořídil si nyní takovou vládu, která by mohla a skutečně dovedla útočiti na proletářské masy právě v tom okamžiku, kdy kapitalistickým šarfmachrům je přítomná doba nejpříznivější a dělnictvu nejnepříznivější. Nová vláda za daných okolnosti není ničím líným, než uskutečněnou jednotnou frontou velkobank (Rašín), agrárního velkokapitálu (Švehla) a sociálních zrádců proti zbídačeným masám dělnictva, jehož umělé tříštěni soustavně provádějí reformističtí odborářští byrokraté, aby tak znemožnili uskutečnění jednotného obranného prostředku proletariátu - jednotné fronty proletářské. Nová vláda také v hornické stávce ihned skutkem dokázala, že naděje v ni kladené buržoasií byly plně oprávněny. Bude, jak se dalo očekávati, politickou filiálkou Živnokoncernu (s kterým jsou pevně spřaženi Guttmannové, Rotschildové a Larischové), opřenou o četníky a policajty.
Pana ministra se ptáme: Jest mu tato konfiskační praxe známa?
Chce učiniti přítrž tomuto svévolnému, dělnický tisk těžce poškozujícímu řádění censury?
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Merta, Rouček, Burian,
Blažek, Svetlik, Nagy, Houser, Skalák, Malá, Kučera, dr. Šmeral, Darula, Krejčí, Tausik, Bubník, Koutný, Haken, Kreibich, Kunst, Teska, Mikulíček, Warmbrunn.
III./3967.
Interpelace
poslanců Fr. Housera,J. Hakena, Fr. Warmbrunna a soudruhů
ministru školství a národní osvěty
o příkazu, aby členové okresních školních výborů zachovávali úřední tajemství,
Presidium zemské školní rady v Praze vydalo výnos z 20. listopadu 1922, č. 6585 pres. ai 1922 tohoto znění: Jest zásadně nutno trvati na povinnosti členů okresních výborů školních, aby zachovávali úřední tajemství o všech věcech ve školním výboru projednávaných. Jest však možno, aby na požádání v konkrétním případě zprostil pan předseda členy okresního výboru školního povinnosti zachovávati úřední tajemství, jestliže podle jeho mínění jde o věc, v níž není třeba úřední mlčelivosti.Ť
Toto opatření zemské školní rady v Praze pokládáme za projev reakčních tendencí, které se v našem školství uplatňuji.. členům okresních školních výborů je tím znemožněno, aby otázky školské veřejně s občanstvem projednávali a po případě je kritisovali, nesouhlasí-li s opatřením okr. školního výboru. Na tomto stavu ničeho nemění, jestliže výnos zem. pol. správy zmocňuje předsedy okr. školních výborů, aby členy úředního tajemství zprošťovali, poněvadž bude vždy na vůli předsedové, zprosti-li člena čilí nic.
Tážeme se pana ministra:
1. Zná pan ministr zmíněný výnos zemské školní rady v Praze?
2. Je pan ministr ochoten naříditi zrušení tohoto výnosu?
V Praze dne 25. ledna 1923.
Houser, Haken, Warmbrunn,
Toužil, Kučera, Skalák, Malá, Blažek, Nagy, MIkulíček, Tausik. Teska, dr. Šmeral, J. Kříž, Merta, Burian, Rouček, Kunst, Krejčí, Darula, Bubník, Koutný, Kreibich, Svetlik.
IV./3967.
InterpeIace
poslanců J. V. Najmana, Františka Horáka a druhů
ministru zásobování
o zdražení cukru:
V době, kdy vláda činila nátlak na obchodnictvo a živnostnictvo, by odbourávalo ceny, kdy malí lidé bývají stíháni pro naprosto nepatrné příčiny a stavěni před lichevní soudy, byla veřejnost nemálo překvapena zdražením cukru.
Rafinerie cukru odůvodňovaly zdražení tím, že na světovém trhu stouply ceny surovin. Odůvodnění toto postrádá jakékoliv oprávněnosti. Prvotní sníženi cukru stalo se v době, kdy cukrovka se zpracovávala a tudíž dle toho ceny cukrovky stanoveny byly. Jest také známo, že rafinerie koupily od surováren surový cukr za levné ceny a proto vidno, že zdražení cukru jest naprosto bezdůvodné. Ostatně z každoročních bilancí, které rafinerie na valných hromadách předkládají a jež pak v denních listech veřejně jsou uváděny, jest zřejmo, že rafineriím vede se přímo brilantně. Neboť mohou-li vypláceti rafinerie 20 až 30% dividendy, jak se každoročně děje, jest to nejlepším důkazem, že rafinování cukru jest neobyčejně výnosným. Jak již nahoře uvedeno, ministerstvo zásobováni i úřady lichevní stíhají s nebývalou krutostí malého obchodníka neb živnostníka a jest s podivením, jak bylo možno, že ministerstvo zásobování dovolilo zvýšení cen cukru rafineriím.
Podepsaní táží se proto:
1. Ví pan ministr zásobování o tomto bezdůvodném zdražení cukru?
2. Jest pan ministr zásobování ochoten zakročiti proti zdražení cukru?
V Praze dne 6. února 1923.
Najman, Horák,
Pastyřík, dr. Jurlga, Tomik, Mlčoch, Hlinka, Onderčo, Hancko, Vávra, Tománek, Stejskal, Modráček, Hudec, dr. Gažík, dr. Buday, Anděl, Vrabec, dr. Labay, dr. Kubiš, Bobok.
V./ 3967.
Interpelace
poslanců,J. Pastyříka, R. Mlčocha, V. Vávry a druhů
ministru sociální péče
o zadání objednávky ošacovací akce pro děti nezaměstnaných.
Na základě resoluce poslanecké sněmovny Národního shromáždění usnesla se ministerská rada uvolniti ze státního rozpočtu na rok 1923 na podporu akce pro děti nezaměstnaných 15 milionů Kč.
Z tohoto má býti použito 10 milionů Kč na akci ošacovací, kterými disponovati má ministerstvo - sociální péče, a 5 milionů Kč na výživu, o nichž rozhodovati má ministerstvo zásobována.
Proti této akci nelze ničeho namítati, naopak nutno uznati, že stát jest povinen přispěti těm, kdož nezaviněně jsou v bídě. Zaráží však způsob provádění tohoto kroku, jenž má sloužiti ku zmírnění bídy. Živnostnictvo, jako velká složka poplatnictva, přispívá na tyto věnované miliony značnou částí daněmi a nejenom to, ono jest vždy parní, které na veškeré účely jak humánní, tak národní klade svojí hřivnu. Proto právem očekávalo, že v nynější výrobní krisi bude při zadávání ošacovací akce s ním počítáno, nebrat podpory se nedožaduje, ač jest bez zaměstnáni. Nezaměstnanost, kterou doprovází bída, dosáhla v mnoha tisících malých živnostenských rodinách svého vrchole a v této době, kdy lidé tito prosí pouze o kousek práce, aby mohli rodiny své alespoň uživiti a dostáti daňovým povinnostem, zadává ministerstvo sociální péče celou objednávku za obnos 10 milionů Kč socialistické velkonákupně!
Rodiny malých živnostníků. zbaveny jsouce nezaměstnanosti všech existenčních prostředků, potřebují právě tak podpory jako děti nezaměstnaných. Tato mohla jim býti poskytnuta ve formě zaměstnání, o které však marné na všech stranách prosí. Místo aby umožnilo se jim přetrvati nynější krisi, místo aby poskytnuta jim byla možnost sebe skrovnějšího výdělku, zadá se práce velkonákupně, která požívá od státu všech možných výhod a na živnostníku bez zaměstnání, trpícím bídu, vymáhají se daně se vší krutosti.
Předpokládáme, že ministerstvo sociální péče není zřízeno pouze proto, aby podporovalo velkokapitalistické firmy, a tážeme se pana ministra sociální péče, zda o případě tomto ví a zda hodlá tuto sociální nespravedlnost napraviti a objednávku rozděliti tak, aby drobné živnostnictvo bylo alespoň z části zaměstnáno a neupadlo ještě do další bídy?
Při té příležitosti musíme znovu zdůrazniti, že Jest nejenom v zájmu nezaměstnaných, ale I v zájmu státu, by státní dodávky byly spravedlivě rozdělovány, nebo(jen tak předejde se stálým výtkám na stranické jich zadávání a umožni se poplatnictvu, by povinnostem svým vůči státu mohlo dostáti.
V Praze dne 6. února 1923.
Pastyřík, Mlčoch, Vávra,
Hlinka, Bobok, dr. Juriga, Tománek, Onderčo, Tomik, Hancko, dr. Labay, dr. Kubiš, Vrabec, Anděl, Najman, Horák, dr. Buday, Stejskal,dr. Gažík, Modráček, Hudec.
VI./3967.
Interpelace
poslanců J. V. Najmana, Františka Horáka a druhů
ministru financí
o potravní dani z masa, placené venkovskými řezníky.
Do nedávna byla potravní daň z masa paušalována, což jisté vyhovovalo nejenom státní pokladně, ale i řezníkům: Nyní však vybírá se tato daň a sice na venku obnosem 44 h z 1 kg, v Praze pak 54 h z 1 kg. Jíž tím jistě se pro státní pokladnu vybírání velice ztěžuje, daleko hůře však vypadá to u řezníků, kteří venku dobytek poráží a maso do Prahy dovážejí. Tito řeznicí musí doma zaplatiti z 1 kg masa 44 h, když pak maso dovezou do Prahy, musí na potravní čáře znovu zaplatiti 54 h z i kg. Mají ovšem právo požadovati zpět, co doma zaplatili, musejí však za tou příčinou podati žádost a trvá často několik týdnů, než peníze jsou jím zpět vrácený. Stává se však také, že řezníci, aby byli krytí před případnou pokutou ohlašují doma větší váhu zabitého dobytčete, maso pak cestou ztratí na váze, takže finanční úřady odpírají vrátiti řezníkům daň doma zaplacenou, tvrdíce, že Jedná se o jiný kus dobytka. Tím stává se, že řezníci malí značné peníze za dvakráte zaplacenou daň potravní a že se jim stěžuje provozování obchodu jejich v nynější velké nouzí o peníze.
Podepsaní táží se proto:
Ví pan ministr financí o těchto případech? Jest pan ministr ochoten pracovati k tomu, aby daň tato opět byla paušalována?
Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, aby s největším urychlením daň byla vrácena a řezníci nebyli zbytečně poškozováni?
Nemohl by pan ministr financí uvažovati, zdaž bylo by vhodno vydati nařízení, aby úřady vybíraly jen rozdíl potravní daně při dováženém mase do Prahy, t. j. 10 h z 1 kg?
V Praze dne 6.února 1923.
Najman, Horák,
dr. Buday, Onderčo, Mlčoch, dr. Juriga, Hlinka, Hancko, Pastyřík, Tománek, Tomik, Vávra, dr. Gažík, Stejskal, Modráček, Hudec, dr. Kubiš, dr. Labay, Bobok, Anděl, Vrabec.
VII./3967 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o jazykových přehmatech poštovních úřadů.
V sobotu dne 2. prosince 1922 byl podán u libereckého poštovního úřadu telegram s místem určení ťJungbunzlauŤ, který byl téhož dne z Prahy vrácen s poznámkou, že ťJungbunzlauŤ není ani v poštovním a telegrafním seznamu, ani v novém bernském seznamu.
Tento případ jest neslýchaná jazyková provokace. Nelze za to míti, že ministerstvo pošt a telegrafů chce příště českým úředníkům dovoliti takové národně-šovinistické hračičky jako jest tento případ. Naopak jsme toho názoru, že pan ministr bude ochoten vydati přísné pokyny, aby se zabránilo hospodářským poruchám, způsobeným každým takovýmto jednotlivým případem: Jest to naprosto nutno. Kdyby se rozmohlo vylíčené pochybení, mělo by to za následek, že by se Němci musili domnívati o Mladé Boleslavi, s níž jsou ve spojení nejen jako s krajským městem, nýbrž také v mnoha obchodních věcech, že jí skutečně není více.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Jest ochoten vylíčený přehmat odmítnouti?
2. původce jeho potrestati a
3. vydati pokyny, které by takové šikanováni napříště pro vždy znemožnily?
V Praze dne 5. prosince 1922.
Simm,
dr. Lodgman, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, Böhr, dr. Petersilka, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Lehnert, dr. Luschka, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, Schälzky, inž. Jung, Knirsch, Wenzel. Scharnagl, Bobek.
VIII./3967 (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi vnitra
o přehmatech vrchlabské okresní politické správy.
Dne 19. listopadu 1922 měla německá národně-sociální dělnická strana v Roedlingově hostinci ve Vrchlabí pořádati přednášku profesora Otmara Kühna z Vídně o ťPravém třídním a osvětovém bojiŤ. Tato přednáška byla včas oznámena příslušně okresní politické správě dne 7. listopadu 1922 a leště téhož dne vrchlabská okresní politická správa odpověděla na ně rozhodnutím čís. 36489, jímž vyzvala německou národně-sociální dělnickou stranu, aby do pěti dnů předložila znění přednášky, jinak že nebude moci uděliti povolení k pořádání této přednášky.
Tento požadavek vrchlabské okresní politické správy považuje národně-sociální dělnická strana za neslýchané pronásledování, tím spíše, že přec z předmětu přednášky jíž předem bylo lze seznati osvětový ráz celého večera. Vrchlabská okresní politická správa libuje si již delší dobu v podobných činnostech, jimiž zřejmě chce překážeti vývoji národně-sociální -dělnické strany ve východních Čechách.
Podepsaní si dovolují tázati se pana ministra:
1. Je-li ochoten uznati, že výše vylíčený požadavek okresní politické správy jest pronásledováním?
2. Je-li ochoten naříditi vrchlabské okresní politické správě, aby napříště jednou pro vždy upustila od takových opatření?
V Praze dne 5. prosince 1922.
Simm,
Knirsch, Schälzky, Wenzel, inž. Jung, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, dr. Lehnert, Kraus, dr. Medinger, Böhr, dr. E. Feyerleil, dr. Petersilka, Scharnal, dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Keibl, Kostka, dr. Kafka.