Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.

Po dva roky proti časopisu ťRudé PrávoŤ je provozována nepřetržitě pražskou censurou konfiskační prakse, která má ráz vysloveně persekuční. Konfiskována jsou místa a úvahy takového rázu, že z konfiskací je na prvý pohled zřejmo, že pražská censora pro konfiskace tyto ve většině případu nemá pražádného zákonného zdůvodnění přes to, že konfiskace dle ustanovení trestního zákona odůvodniti se snaží. Abychom ukázali, jakou měrou jedná tu pověstná pražská censora proti výslovnému znění zákona a do jakých až konců její konfiskační prakse zabíhá, citujeme některé ze zvláště křiklavých konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ,

Tak zabavila v tomto listě dne 8. srpna 1922 v ranním vydání celý článek pod nadpisem ťHumanita v Masarykově republiceŤ, ve kterém líčena jsou prostá fakta o událostech ze dne 30. července t. r. v Košicích. Na doklad uvádíme celé znění příslušného článku:

Humanita v Masarykově republice.

ČKK. Košice, 7. srpna 1922. Sděluje se s námi: Zásluhou pověstného polic. ředitele Klímy nabyla košická policie převeliké slávy v celé republice. Klímův režim. vykonal dne 30. července t. r. mistrovský kousek. Klidně se procházející dělníci, ženy a děti byli surově přepadeni, zbiti gumovými obušky a potom hromadně zatýkáni. Po zatčení začalo týrání soudruhů; muži, žerty a děti byli zuřivými policisty zcela bez příčiny přepadeni a krvavě zbiti. Příznačné pro nesmyslnou zuřivost policie je-okolnost, že státní návladnictví všechny zatčené pak propustilo. Odchovanci Klímovi nespokojili se však s těmito hrdinskými kousky. Uspořádali štvanici na maďarské emigranty, ať již se demonstrace zúčastnili, či nikoliv! Velký počet jich byl zatčen a někteří ihned byli odevzdáni maďarským úřadům. Co to znamená, pochopí velmi snadno každý, kdo někdy slyšel o hrůzách horthyovských žalářů. Ministerský předseda Beneš svého času velmi slavnostně slíbil, že právo asylu maďarských politických uprchlíků je zajištěno a tento samozřejmý slib po tři roky častěji opakoval. Přes to však byli pro srážku dne 30. m. m. tři emigranti: Petr Bodnár, Emerich Gábor a Ladislav Rosenbaum po zatčení ihned s obejitím zákonných forem vypovězeni. Tato bezohlednost v mezinárodní právní praksi je neslýchaná, dokazuje znovu, jak se to ve skutečnosti s tou slavnou ťdemokraciíŤ a ťhumanitouŤ v republice presidenta Masaryka má.

Dne 30. července, za krvavé neděle v Košicích, zatkla policie při srážce se skauty 20 košických soudruhů a soudružek. Jelikož však se ukázalo, že tito soudruzi vlastně ničeho se nedopustili, musili být propuštěni na svobodu. Ale to, co za krátký čas tvého žalářováni zažili, charakterisuje s dostatek ťdemokratický režimŤ, který na Slovensku provádí jménem pražské vlády bývalý rakouský,policajt dr. Klima. Dotyční soudruzi vyprávějí úžasné věci o době, kterou ztrávili v košickém vězení a vznášejí na zodpovědné či hele vlády hroznou obžalobu. Od té chvíle, kdy byli zatčeni, nepřestávalo jejich týrání ani na okamžik. Když byli vedeni do věznice, byli biti na každém kroku. Soudruha Löwyho Hermana bili policisté do hlavy ještě na ulici a když se v bezvědomí, potácel se a padal, chytili ho, vykroutili mu ruce dozadu a tak ho vedli do žaláře, kde znovu ho zbili gumovými obušky. Soudružku Pasternákovou bili do rukou a potom jeden z policistů udeřil ji tak silně do boku, že padla k zemi. Když se vzpamatovala a vstala, vzali ji znovu do žaláře a potom na dvoře věznice uspořádali t. zv. ťuliciŤ. Policisté postavili se dvěma řadami a tímto špalírem musila soudr. Pasternáková jít, při čemž policisté s obou stran ji bili, kopali a plivali do oči. Soudružku Boženu Pethovou rovněž zbili a do krvava zranili na ruce, takže jizva dosud jest patrna. Soudružku Irenu Fischlerovou surově mlátili do boků a zbili obušky, takže jen ztěží držela se na nohou. Pří vchodu do věznice tlupa měštáckých zhovadilých žen štvala proti ní policisty a tito, zřejmě povzbuzeni ohlasem zfanatisované, slepé ulice, horlivě se přičiňovali. Vůbec toto divadlo velmi připomínalo středověk, kdy podobným způsobem řádilo se proti ťrozkolníkům a jazyčníkůmŤ. Na strážnici byl zbit soudruh Kadaňka z Prešova, soudr. Luter z Krompachu a mnoho jiných. Nikdo ze zatčených nedostal se do vězeňské cely dříve, dokud ho policisté nezboxovali a nezbili obušky. Zavírání do cel dělo se tím způsobem, že zatčeného soudruha vší silou mrštili otevřenými dveřmi do cely, takže si div hlavu o stěnu nerozbil. Soudruhy Löwyho a Balogu zbili pak dodatečně v cele tak, že byli úplně zkrvaveni. Zacházeni s vězni zcela odpovídá povaze slovinské policie, mezi níž jsou individua nejhoršího druhu. Když soudružka Pethová hlásila se o lékařskou pomoc u dra Slaniny, dotyčný místo prohlídky a pomocí ji vyslýchal, a když žádala, aby ji uložil na lůžko, jmenovaný lékař se cynicky vysmál a odbyl ji, že pro ni tam postele nesou. Zatčené vyslýchal policejní úředník Zikmund a protože někteří ze soudruhů umí pouze maďarsky, byl nucen vyslýchající vzíti si tlumočníka; jímž byl jeden z policistů, který zatčené soudruhy mlátil obuškem a přirozeně ťpřekládalŤ to, co chtěj. Přímo zvěrsky však zacházeli tito katani se soudruhem Ladislavem Fenyö, kterého tak zbili, že padl bez vědomí a zůstal ležet. Detektivové vzali si jmenovaného soudruha mezi sebe a bili do něho tak dlouho, dokud jim stačily síly. Tak prý bude naloženo s každým bolševikem, prohlašovali cyničtí pochopové!

V čísle 184 ťVečerníku Rudého PrávaŤ zabavena byla v lokálce Rozsudek jménem kapitalistické republikyŤ (i nadpis tento byl konfiskován) stať, ve které je učiněna zmínka o výroky krajského soudu v Písku v líčení proti soudružce Lenkové z Plzně a soudruhu Vojtovi. Zabavená stať zní, že ťrozsudek vyřknut byl republikánským soudem ve jménu republiky ve státě, nazývaném demokratickým a v době, kdy ve vládě sedí šest socialistických ministrů. Mezi těmi ministry je také Habrman.Ť

Tedy i konstatování fakta, že rozsudek soudu vynesen byl v době, kdy ve vládě sedí ministři -socialisté, přivádí pražskou censoru z míry a z mezí, požadované zákonné objektivity. Soudíme jistě správně, že tato konfiskace byla provedena jen proto, že byl kritisován rozsudek nad obžal. Vojtou, který odsouzen byl pro výrok: ťSoukromé vlastnictví je zločin, páchaný na chudém pracujícím lidu.Ť

V čísle ze dne 16. srpna 1922 v ranním ťRudém PrávuŤ zabaveny byly tyto stati (Lokálky):

Strach z komunismu. Příšera komunismu nadá spáti lidem, kteří nemají klidného svědomí. Manévry se blíží a záložníci budou rukovat a mezí nimi značný počet komunistů. V ministerstvu národní obrany se boji agitace mezi vojskem a vydávají oběžník za oběžníkem, domnívajíce se, že zastaví proud událostí papírovou hrází výnosů a tajných rozkazů. Jeden z polekaných denních rozkazů, vydávaných vojenskými pány, otiskujeme pro obveselení našich čtenářů: V příštích dnech nastoupí činnou službu vojenskou záložníci, v jejichž řadách budou příslušníci komunistické strany. Vzhledem k tomu, že podvratná činnost této organisace v armádě jest zjištěna (?!), jest nutno, aby všichni důstojníci, poddůstojníci a dozorčí orgány (co tohle je?) svou pozornost po dobu činné služby záložníků v tom směru zvýšili a sebemenší kladné výsledky pozorování bezodkladně hlásili posádkovému velitelství. Upozorňuje se, že komunistická agitace jest provozována v kasárnách agitátory ve vojenských uniformách, předstírajícími návštěvu známých vojínů. (!!) Věnujte proto cizím vojínům zvláštní pozornost!Ť - Vedle tohoto básnění obsahuje tajný rozkaz zákaz povolení účasti vojínů při cvičeních FDTJ, dále zákaz kolportování komunistických časopisů a konečně tento pozoruhodný odstavec jakoby otisknutý z rozumu dobrého vojáka Švejka: ťProto jest nutno, aby nadřízení byli ve stálém spojení mezi sebou i s vojíny a tak z vlastní zkušenosti znali duševní sklony a mravní úroveň mužstva, aby dovedli s ním promluviti, na srdce vojínů působiti, patriotism a odvahu, v nich probuditi a tak mravní hodnotu vojska povznésti. V přestávkách rozprávějte s mužstvem (víz přípis MNO č. j. 62.963/vých. 9221).Ť Takovýhle tajný rozkaz rozhodné komunistům definitivně odzvoní!

Ještě diplomatické aféry. Cestovatel Frič vydal otevřený list, adresovaný Klecandovi, vulgo Havlasovi, býv. československému vyslanci v Brasilii, jimž žádá Havlasu, aby vysvětlil, na čí rozkaz pracoval k tomu, aby byl Frič doma ostouzen; dále má Havlasa podati vysvětlení o zamýšleném prodeji majetku vyslanectví a koupi kávové plantáže a objasniti aféry konsula Barchana, sl. Kulhánkové a Hunči. Nebylo by rovněž bez zajímavosti, kdyby Havlasa zaujal stanovisko k jiným otázkám A. V. Friče: Jak se má věc s nedostavěným pavilonem rep. čs. na výstavě centauria, kterýmžto podnikem utrpěla republika mimo morální i peněžité ztráty v obnosu téměř půl druha milionu korun?Jak je to s tak zvanými representačními výdaji?Ť Frič vyzývá rovněž Havlasu, aby veřejně prohlásil, zda přišel do Evropy v disciplinárním vyšetřování, nebo, jak Havlasa prohlásil brasilské veřejnosti, pouze na dovolenou, aby zde dělal propagandu, podle svého slibu Brasilii. A. V. Frič rozeslal tento otevřený list všem čelnějším listům s poznámkou o ututlaných diplomatických skandálech, které Československu mnoho ctí nepřidají: Aféra Mečířova v Bruselu skončila Mečířovým přeložením do Athén; ostuda vyslanectví v Londýně (Veverka), skandál ve Spojených státech, Lejhonec v Pešti, ťpetrolejovýŤ vyslanec Čermák v Bukurešti, špionážní aféry a krádeže, jež provádělo vyslanectví v Tokiu, odvolání Štěpánka korunuje teď aféra Perglerova. Ostudy, pranice, ztráty a podivné účty na vyslanectví v Brasilii` nepřispěly rovněž československému jménu v cizině.

V čísle 192. ťRudého PrávaŤ ze dne 18. srpna t. r. byly zabaveny zprávy o událostech na Slovensku, které se odehrály dne 1. máje t. r. a jež uváděl tajemník soudruh Verčík ze Slovenska. na schůzi, konané dne 17. srpna v Praze na Žofíně. Líčení těchto událostí nenalezlo milost před zraky pověstného pražského censora a proto škrtl obsah téměř celé této řeči: Uvádíme konfiskovanou její část:

Ze Slovenska teče krev proudem...

Od 14. mája čsl. vojska ustupovali od hraníc a vo Fiľakove boli zavraždení 4 nevinný ľudia. Poviete, že to bola vojna. Nie, nebola to vojna a predsa zverskosti holi strašné. Pred odchodom čsl. vojakov veliteľ dovolil 2 hodinové drancovanie Fiľakova. Dne 14. máje zatknuli vojaci Egyedi Lajosa, 74 ročného roľníka, Teleka 63 ročného roľníka, Ohrensteina, 30 ročného rušňovodiča, Vyležala, 22 ročného zamestnanca smaltovne vo Filakove. Roľníci Egyad a Felek, dva starci, jeden 72 ročný, druhý 64 ročný. Oba boli zatknutí preto, lebo ich vnuk resp. synovec Evžen Monár, poslucháč medicíny v Budapešti, bol rudým vojakom sovietskeho Maďarska. Egyedi i Felék boli lynčovaní a obesení. Starí otec za svojho syna bol zabitý, lekárske vysvedčenie hovorí, že má 1 prst na pravej ruke odrezaný, mal na ňom prsteň, skrz ktorý mu bol prst urezaný, fotografický doklad tu vám ukazujem.

Mimo to má ľavé oko vytlčené, na ľavej strane tváre má oko dlaň velikú ránu. Príčina smrti zardusením následkom obesenia.

Fraňo Telek, strýc rudého vojáčka Monára, dľa lekárskeho smrtného -listu má rany na čele, tváry a na celom tele škuteniny. Príčina smrti zadusenia následkom obesenia.

Ohrenstein má na celom tele znaky rán, príčina smrti zadusenie následkom obesenia. Vyležal má hlavu otlučenú, príčina smrti zadusenie následkom obesenia.

O zverskosti, ktorou boly tieto vraždy provedené, hovoria očití svedkovia strašné výjavy.

Vražda od italských legionářů.

Dne 7. júna boly boje kolo Zvolena. Tu som bol očitým svedkom lynčovania a vražd talianských legionárov. Najprv bol zverským zpôsobom bitý, vlečený po ulici Zvolena voják, ktorý sa pridal k rudým a bol zajatý. Celé telo mal ako uhol čierne, od bitky polomrtvý chlap bol povesený pred stanicou na telegrafné stlpy. Ako boto tomuto človeku, stačí konstatovat, že čsl. vojákmi a občanmi smrti zasvätený, keď ho zdvi hali do smyčky a keď nestačili ľudia, ktorí vykonávali trest, odsúdenec chytil sa krížovej priečky telegrafnej týči a sám dobrovolne vstrčil si hlavu do smyčky a spustil sa.

Však medzičasom prišiel vlak od Fiľakova, v ňom rukojmy čsl. občania jedou, z nich starý železničiar bol shodený ako baťoch z vagóna. Poneváč bol celou cestu bitý, nemohl stáť. Píchaním bajonetmi ho donutili isť. Najprv ho chceli obesiť, ponevač nenašli štranku, viedli ho za neustalej bitky von zo stanice. Bol zastrelený, že ťmal spojenie s bolševikmiŤ. Bolševických zajatcov mohl kto chcel bíť. Jeden Čech, rudoarmejec, bol bodnutý bajonetem. Viedli ho k poprave. Za stanicou, smerom k Lučencu, boli rukojmí zavraždeni.

Vražděni ve Vrútkách, v Šáryši, v Novopečaskej Vsi, v Michalovcach....

Na Vrútkách obesený občan, na ktorého povedali, že má vlastizradne dokumenty v podražke. Samozrejme po poprave sa nenašlo nič. Tam chceli poslanca Kríže taktiež povesiť. Je záhadou, ako vyviaznul.

V Šaryši boli zatknuti bratia Lefkovičovci a Fleischerovci v Novopečanskej Vsi, vraj rukojmi. Vyviezli ich na pole, boli zavraždení a okradení. Túto vec interpeloval posl. s. Tausik, odpoveď žiadna.

V Michalovciach plukovník 28.p. p. dal volnosť drancovanie, strielalo sa na ľudi, ti, ktorí boli schovaní v pivniciach, boli atakovaní s ručnými. granátmi. Občan Zobej, otec 4 detí; zabitý ako rukojem. I toto je interpelácia s. Tausika a súdr.

V článku ťKlerikální moc nad republikouŤ ve kterém líčeny jsou události při dobývání kostela a fary ve Vysokém Mýtě československými katolíky, v ranním ťRudém PrávuŤ ze dne 19. srpna 1922 zabaven byl posudek rozsudku, vyneseného nad československými katolíky republikánským krajským soudem v Chrudimi. Zabaven tento citát ve dvou větách:

ťVčera byl vynesen v Chrudimi krutý rozsudek nad československými katolíky Vysokomýtska. Ve světle tohoto rozsudku vidíme, jak se nadržuje římskýrn klerikálům ve sporech církevních.Ť

V ranním ťRudém PrávuŤ ze dne 19. srpna zabavena byla dále tato lokálka:

Ostudné konce Udržalova a Macharovskobechyňovského ťdemokratismuŤ. Od ženijního pluku č.4 v Bratislavě! Z Bratislavy: Viděli jsme již mnohou nepřístojnost zde na Slovensku, ale takovou, která bije tak přímo do oči a jest možna snad někde v zemi naprosto necivilisované na divokém západě mimo evropský kontinent vzdělaných národů, nebylo nám posud možno shlédnouti. Přičiněním našeho velitele, p. majora Husárka, byla však nám dána tato možnost a to jeho nařízením, které vyšlo v plukovním rozkaze ze dne 16. srpna 1922 a které zní následovně:ťÚčast vojínů při cvičeních a slavnostech FDTJ....- zákaz. Zakazuji vojínům členství ve federovaných dělnických tělocvičných jednotách a účast na všech slavnostech a podnicích těmito jednotami pořádaných.Ť - Jest to věru k neuvěření, neboť, jak dobře víme, nebyl dán tento zákaz odněkud ťse shoraŤ, nýbrž jest jedině výplodem ťbratraŤ majora Husárka, který byl též ruským legionařem a jenž tak rád mluví na nádvoří kasaren o ťdemokraciiŤ v armádě a v republice. Zde nejlépe jest viděti tu jeho ťdemokraciiŤ, kterou on nám tak často rád maluje na nos! Vyzýváme naše poslance, aby protestovali proti tomuto zlořádu, který se zahnizďuje na našem Slovensku; my pak, vojínové ženijního pluku č. 4 v Bratislavě jsme zvědavi na to; jak se k tomuto ťdemokratickémuŤ jednání zachová ťnašeŤ slavné M. N. O. a zemské vojenské- velitelství pro Slovensko. Tento příklad ale nám bude poučením, že idea, kterou jsme s nadšením jako bývalí dělníci přijali, je správna a proto je pronásledována. Persekuce a brutalita nás nezlomí. Jsme si pevně vědomi svých povinností k sobě samým. Vojínové ženijního pluku č. 4 v Bratislavě. - Vojínům-soudruhům jsme povinni říci důtklivé slovo: Nechť je nepřekvapí nikde podobné rozkazy a zákazy. Je to už čtvrtý případ zákazu tohoto druhu, namířený proti Federovaným děl. tělocv. jednotám. Je to systém. Je na tom příliš patrný vliv ťdůvěrnéhoŤ rozkazu ministerstva N. O. za blahorodého panování agrárnického ministra, rozkazu to z měsíce května; kterým bylo zůstaveno místním velitelům rozhodování nad tím, smí-li či nesmí-li dělník-voják do FDTJ. Milí vojáčkové, to jsou ta zadní dvířka; která p. Udržal ráčil laskavě otevříti zlobě všech ťpřátelŤ komunistické strany, jejíž ne poslední složkou FDTJ. jsou. A pamatujte si, že FDTJ. a komunistická strana nikdy nebudou v oblibě těch pánů, kteří považují za svou výhradní povinnost v útvaru dnešního režimu střící zájmy třídního kapitalistického státu. Mezi ty patří v prvé řadě ťsprávciŤ našeho státu. Proto se nedivte, když vás tahají od FDTJ. a když vás ve své ťstátnické nestrannostiŤ budou cpát třeba jednou i násilím do Sokola, k jednuškářům nebo k Orlům! Všeho toho jsou tito lžidemokrati schopni. Ale vy zachovejte svou hrdost!

V ranním ťRudém PrávuŤ ze dne 3. září zabaven byl pozdravný dopis vojínů z Josefova odeslaný k manifestaci zářijového dne komunistické mládeže. Zabavený dopis zní:

Vojíni zdraví mladé své soudruhy v občanském šatě v mezinárodní den komunistické mládeže: Došel nás srdečný a statečný pozdrav vojínů 52. p. pl. v Josefově manifestující naši mládeži. Vojíni posílají pozdrav všem těm, kdož jdou pod rudými prapory komunismu manifestovaci pro jednotnou proletářskou frontu, proti milita-rismu a proti všemu bezpráv, páchanému na dělnické třídě. Tiskneme vám ruku a v duchu kráčíme s vámi v ulicích měst, abychom spolu s vámi vznesli na představitele kapitalistických států krutou obžalobu o duševním a mravním našem útisku, a vznášíme svůj hlavní požadavek - odzbrojení! Dosud nejsou smyty stopy 4letého světového vraždění, dosud máme v živé paměti útrapy vojínů na frontách; dosud plouží se ulicemi tisíce beznohých, bezrukých a tuberkulosních obětí této hrozné války. A přece znovu zase počínají se nad námi shrnovati nová černá mračna; hrozící novým krveprolitím,a vražděním, k němuž dojde, jestli včas dělnictvo a hlavně mládež dělnická nezakřiknou nové toto připravování válečných hrůz. Také nám, proletářům v uniformách; nastávají těžké úkoly. - Také nikdy nezapomeneme, že patříme v řady těch tisíců utlačovaných, už proto, že na svých bedrech nejvíce cítíme okovy militarismu. - Hrdě a otevřeně se hlasme pod prapory komunismu! Práci čest!

V ranním ťRudém PrávuŤ ze dna 6. září v článku ťBoj naších soudruhů v Košicích s korupcí a násilímŤ, ve kterém líčena je hospodářská krise na Slovensku a oproti tomu sneseny doklady o korupci na Slovensku úřady republiky za režimu policejního ředitele a bývalého rakušáka dra Jar. Klímy provozované. Byla tu zabavena tato charakteristická úvaha:

Vláda poznává svou úplnou neschopnost zabrániti rozkladu průmyslových podniků a přikročuje k reakčním prostředkům, využívajíc svého aparátu. Není jednoho týdne, kde by dělnická veřejnost nedozvěděla se o brutálním postupu četnictva a státní policie na Slovensku proti proletariátu, který žádá práci a chleba. ťDemokratickýŤ režim československý na Slovensku odpovídá na toto volání střelbou, četnickou kolbou, bajonetem aneb policejním pendrekem. Provokační postup buržoasně byrokratického systému lze sledovati zejména na vých. Slovensku.

Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ číslo 213. dne 19. září zabaven byl tento celý feuilleton ťZe vzpomínek vojínů na manévryŤ:

Ze vzpomínek vojínů na manévry.

Co nám píší záložníci. Bývalí hlasatelé ťantimilitarismuŤ a pokroku i humanity hrají si dnes, kdy ještě včera zuřila litice války, na vojáčky a pořádají salonní manévry s parádním defilé; aby zažehnali nudu a pobavili se pohledem na tisíce znavených a uštvaných lidí. A zatím co tisíce záložníků neužitečně se honí po polích (neboť válečná strategie tím pro praktickou zkušenost nezíská praničeho), rodiny záložníků jsou doma bez výdělku otcova a s netrpělivostí čekají návratu svého živitele; strádajíce zcela zbytečně. Kolik sociálních úkolů mohlo býti vykonáno nebýti této velmi nákladné několika desítimilionové atrakce! Na nějaký humánní ústav se musí přímo každý haléř subvencí státních heverem dobývat a zde je hned peněz jako plev. A při tom zakoušelo mužstvu všeobecně hlad a nedostatek. A jak by ne, když jeho zásobování selhávalo ještě hůře, než za bývalé správy vojenské. Nemohlo býti jinak. Na příklad celá zásobovací kolona, ježe měla na př. dodati chléb a proviant v dopoledních hodinách do Čes. Brodu, byla dirigována do Kouřimi, a tak dělo se i jinde podobně..Těm pánům ťantimilitaristůmŤ, kteří nevěděli, jak jinak se zabavit, snad by se mohli napříště koupit cínoví vojáčci, aby si s nimi mohli doma dosyta pohráti. Bylo by to lacinější a záložníci nemuseli by zbytečně nastupovat k bezúčelnému plahočení se po polích. Či je to všechno také na podporu vzestupu raší koruny a zahraniční prestiže státu? "Pochybujeme, že tím bude získáno prakticky. Dělníci, bratři, soudruzi, navrátivší se z manévrů, vzpomínají jistě s nevolí na toto opětné navrácení se starého systému ve zhoršeném vydání. Do jednotné fronty k úplnému otevření mozků všech vrstev dělnických a pracujících k zamezení nového zotročení lidstva starými zřízeními kapitalismu. - F. V., záložník.

Záložníci 33. pěš. pluku v Chebu nám píší: Když jsme narukovali k letoš. cvičení zůstali jsme řadu dní bez přikrývek a postojí: Spali jsme ve slamné cuchanině jako ta ťboží hovádkaŤ, ťmundurŤ byl ve strašném stavu. Šlo to zde hodně zostra a komisně! I vojáci, kteří byli superarbitrováni za republiky, byli uznáni schopnými ke službě ve zbrani. Šmahern všechno jako za působení gen. vrch. lékaře Halbhubra blahé paměti. A dokonce donucen i invalida s průstřelem levého kolena (pod jablkem), který má i jednu nohu slabší než druhou, uznán schopným řádné služby, ač ho z vojny pustili po válce s podmínkou, že se k žádné,službě vojenské nehodí! Po-: volali ho, vyrvali ho ze zaměstnání, živnostníka- začátečníka a invalidu a uznali ho -ťschopnéhoŤ! Takové lidi nutí československá republika ke konání vojenské služby! Ale když narukují, nikdo se o ně nestará.

Od vojínů 28. pěš. pluku: ťVaší tatínkové nám na vás málo dávají!Ť, vyslovil se v Milovicích před odchodem na manévry pan plukovník Weber, velitel pluku, při stížností vojínů na malou dávku potravy při tak velkých pochodech a cvičeních, jež mužstvu bylo podnikati. Slíbil však, že ze skrovných zásob, kterými disponují, přilepší se nám pří těžkých pochodech. Avšak byli jsme znovu poučeni o planosti těchto slibů, když ke konci manévrů jsme nejedli 24 i více hodin, než ťčernou kávuŤ a namnoze ani tu ne! Chléb byl k požívání naprosto nezpůsobilý, neboť byl napolo syrový; a i toho bil nedostatek. Při takovém ťzásobováníŤ byli jsme nuceni poslední dny býti na nohou takřka ve dne v noci a pochodovati v plné výzbrojí nepřetržitě 2-3 hodiny! Taktéž na přehlídce po hlavním-boji, jíž zúčastnily se špičky t. zv. ťspolečnostiŤ, čekali jsme hladoví a nevyspalí přes 4 hodiny, umísťování s místa na místo, nesmějíce si ani odložiti, ani si usednouti!! Avšak ještě ke všemu nás páni ťrepresentantiŤ čs. armády ťpřehlídliŤ, aniž by řekli obvyklé ťNazdar!Ť Přijedše zpět do kasáren četli jsme v měšťáckých časopisech plno chvály a krásných slov ťo zdařilých manévrechŤ a vyspělosti armády, a nóta bene, ťo výborném stravování vojákůŤ. To se snad hodilo na generální štáb a představitele armády. Úsudek, přes veškerá krásná tištěná slova a fráze, učinil si každý voják záložník i aktivní sám, neboť to prožil a na svém těle cítil. Co se týče ťnadšeníŤ pro armádu, to mohli páni pozorovat při odchodu záložníků a mohou pozorovat při demobilisaci aktivního mužstva. Pravdu nám mluví ti pánové, že ťnaši tatínkové na nás málo dávajíŤ. My nejlépe vidíme, na koho se platí, samozřejmě na nás zbýva z toho málo. Co se týče šikanování to je již všední věci v naší ťdemokratickéŤ armádě, což dokazují i sebevraždy. Zde by měl pan Bechyně velmi bohaté pole pro hledáni rozvratitelů armády, ty však nechce vidět, protože to nejsou - komunisté.

Z Hranic. Jak známo z různých měšťáckých časopisů, dopadly naše první manévry slavně, až na tu taktiku, s jakou se prováděly. Do Hranic na Moravě nastěhován byl pěší pluk. Různí ťkvartýrmachřiŤ s pomocí místní policie prohlíželi byty ve městě a zabírali přes veškeré protesty postele pro pp. důstojníky, kolik potřebovali. Postižené rodiny byly nuceny nocovat po půdách a na senníku. A to prý ještě nic není, vyjádřil se jeden z těchto pánů. Za rok prý budou manévry mnohem ostřejší! Neměl bych nic proti tomu, kdyby tito pánové byli ubytování u různých representantů obce a všelikých těch ťhurávlastencůŤ. Jak známo, je v Hranicích Akademie pro výchovu důstojníků, kde umístěno bylo v roce 1915 120 tisíc raněných, ale to jim nic nevadí, aby neobtěžovali občanstvo. Za Rakouska mívali pp. důstojníci různé výhody, ale teď myslíme, že by takoví páni mohli si demokraticky lehnout, jako my vojíni, venku, aspoň by si zvykli skutečnému polnímu tažení. Ty doby, kdy bylo mezi vojskem nadšení, jíž minuly. Jest nejvyšší čas, aby od slov přikročeno bylo k činům a přestalo se už s budováním válečných armád ve kterých vidíme příští armádu mrzáků a nesnesitelně nákladnou železnou krávu státního rozpočtu. Věnujte miliardy, vynakládané na. vojsko, na zmírnění sociálních bolestí a útrap lidu, na zaopatření slepců, invalidů válečných, sirotků a pozůstalých po padlých, na zmírnění nezaměstnaností, na podporu výroby a na ochranu dělnictva! To bude moudřejší státnické umění. A. H.

V ranním čísle ťRudého PrávaŤ ze dne 24. záři 1922 zabaven byl z ťProjevu říšské konference komunistické strany ČeskoslovenskaŤ, tento závěr:

.. i všechny ostatní pracující vrstvy obyvatelstva, jejichž zájmy jsou bližší zájmům dělnickým než zájmům velkokapitálu, a jako přechod k další etapě, k epoše diktatury proletariátu a komunistické výstavby....

V Československu dělnická vláda bude míti dva charakteristické, se specielními domácími poměry související rysy. Ona jediná jest způsobilá uvažovati o částečném aspoň rozřešení národnostních poměrů státu, obývaného několika národy. Mezi dělnickými stranami země jest komunistická strana nejsilnější a tato měla by proto už v období dělnické vlády největší vliv i zodpovědnost.

Konference, pojednavši také o zahraniční politice čs. vlády, konstatuje, že politika tato i v minulých měsících tak jako dříve je úplné jednostranným nástrojem imperialismu francouzské buržoasie. V poslední době, po pražských poradách Malé dohody, byl tento její směr ještě zesílen. Tato zahraniční politika zvyšuje stav všeobecné nejistoty, možnost nových válečných dobrodružství (obsazení Rakouska) a těžce poškozuje životní zájmy země i lidu. Velká nebezpečí, která hrozí v celé střední Evropě, nemůže Československo od sela odvrátiti francouzskou orientací v rámci nemožného versailského míru, nýbrž úplnou změnou dosavadní linie, opřením se o proletariát v zemích sousedních a společně s blokem států střední a jihovýchodní Evropy přimknutím se k sovětovému Rusku.

V článku ťCestou vývojeŤ v ranním ťRudém PrávuŤ z 8. října 1922 uveřejněném, zabavena byla tato závěrečná úvaha:

Troufalost posílené buržoasie a válečných zbohatlíků roste měrou neslýchanou. Buržoasie podniká generální útok na hubené mzdy dělnictva, usiluje o zrušení zákona o osmihodinné době pracovní a tak, dělnictvu dokazuje, co že je to buržoasní stát. Dnes je každému jasno, že i republika, třeba nad ní vlál prapor naší národní samostatnosti, pokud v ní vládne buržoasie, jest ten červenobíle přemalovanou mašinou na vysávání a vykořisťování dělnictva. Dělnictvo poznalo, že dnešní ťdemokracieŤ není nic jiného, než diktatura buržoasie. Proti ní jest možným jen jediný prostředek, a to jest boj - všeho sjednoceného proletariátu. Bude-li republika socialistickou či nikoliv, o tom nebude rozhodovati nějaký dr. Kramář, nýbrž československý proletariát, u něhož již úplně zmizelo nadšení z 28. října 1918 a jenž pochopil nutnost jednotné fronty.

Dále zabaveny byly v témže čísle tyto stati, a to lokálka ťPod okny presidenta MasarykaŤ:

Veliké lány pozemků knížeti Fürstenbergovi ještě zbyly a je zajímavo čísti dopis zemědělského dělníka z tohoto panství, jenž informuje nás o poměrech tamního dělnictva: ženatý zemědělský dělník požívá této měsíční mzdy: 40 kg žita, 30 kg pšenice, 50 kg bramborů, půl metru dříví, dva q uhlí, k tomu 125 Kč měsíčně a na bydlení rozmoklou, špinavou a hnojnicí zapáchající díru, do níž fouká ze všech stran. V takovém blahobytu žijí zemědělští dělníci pod okny pana presidenta Masaryka na křivoklátském panství, jehož majitelem jest občan kníže Fürstenberg.

A v lokálce ťOdepření uznání definitivy pro civilní zaměstnance min. národní obranyŤ tento závěr:

Na nás invalidy-legionáře se nehledí, zato však naši ťbratřiŤ důstojníci-legionáři mají postup, který předčí daleko bývalé pověstné povyšování arciknížat v armádě rakouské. Není vzácnosti, postoupí-li ťbratrŤ rotmistr během dvou let na plukovníka a přednostu správního odboru při min. nár. obrany. Nyní bude generálem s tučným platem. Tak republika honoruje pp. důstojníky-legionáře. Nás vyhazuje na dlažbu! Takto se mrhá se státními penězi; páni důstojníci povyšují jeden druhého navzájem, myslí, že jsou stále na Sibiři a že jsou placení z peněz ukořistěných, na nichž nezáleží. Kde je to bratrství, páni legionáři. kdys sami se domáháte tučných příjmů, a nás, kteří jsme ztratili zdraví ve službě, vyhazujete na ulici? Málokdo ví, jakým způsobem jste se dostali do vašich vysokých hodností; započítajíce sobě každý rok od 21. roku třikráte do postupu, takže není žádnou vzácností, pakliže důstojník-legionář s 5 lety má 30 let započteno do platu. Tak se měří pánům důstojníkům a na nás, chudácích, se to má ušetřiti! Každému hrají ale jen jednou.

A konečné v ťHlídce mládežeŤ zabaveno provolání: ťKomunistické mládeži v ČeskoslovenskuŤ, jak následuje:

Komunistické mládeži v Československu!

Soudruzi a soudružky! Po druhé během dvou let zasadila reakční kláda československé republiky, která prý je ťdemokratickouŤ, komunistickému hnutí mládeže ránu. Jako tomu bylo jíž po prvé, chce vláda i tentokráte prohlídkami, konfiskacemi a zatýkáním, zkrátka pronásledováním a terorem učiniti hnutí komunistické mládeže v Československu konec. Měšťácko-socialistická koalice má za úkol znovuvybudování kapitalismu na úkor proletariátu a je proto její surový postup proti každému svobodnému hnutí dělnictva pochopitelný. Odboj proti společnosti, která je vinna, že dělnické mládeží je snášeti hlad a bídu, nezaměstnanost a pracovati jen dva, tři dny, odboj proti stupňujícímu se vykořisťování dělnické mládeže je den ze dne silnější, a komunistická mládež kráčí v tomto boji v prvních řadách jako předvoj dělnické mládeže. K tomu bojuje komunistická mládež s důslednosti proti československému militarismu, který je oporou imperialistické politiky Masarykovy republiky. Vše to bylo československé vládě, která tak jako tak stojí na vratkých základech, vítanou příležitostí k nové persekuci hnutí komunistické mládeže.

Avšak vláda svým novým aktem násilí, touto novou persekucí hnutí komunistické mládeže nezničila, naopak, ona komunistickou mládež jen ještě více povzbudila k práci, třeba za těžších okolnosti. Tak jako komunistická mládež Velké Prahy a Velkého Brna na útok vlády pohotové odpověděla výzvou k další práci propagační a prohloubení práce uvnitř hnutí, tak musí veškerá komunistická mládež celé československé republiky svoji činnost zdvojnásobit, nepoměrně zvýšit, aby hanebný útok a řádění reakce vyzněl na prázdno! Měšťácká společnost nachází se všude a zvláště v Československu v ohromně krisi, jejíž následky má nésti celá dělnická třída. Třídně uvědomělý proletariát, aby nepropadl úplnému zotročení, sráží v důsledcích toho stále pevněji svoje řady v jednotnou frontu; které se buržoasie nesmírně bojí. Tato situace, kdy československá vláda ve své tísní zasadila nám ránu, nesmí nás učiniti malomyslnými. Naopak! Daleko více, daleko obětavěji, daleko vytrvaleji musíme nyní pracovati! Buržoasie sáhá jako tonoucí po stéblu slámy, po surovém teroru, který ji má zachrániti. Musíme proto stále mohutněji a silněji, stále odvážněji a bojovněji organisovati své řady v továrnách, závodech, dílnách, velkostatcích, školách a kasárnech, uvědomovati i mládež, která dosud není u nás, a tuto vésti do boje! Veškerá dělnická mládež musí viděti, že vedeme dále směle a odhodlaně, připravení k obětem, boj za zájmy proletářské mládeže. Nepomohou nářky a kolísání, nýbrž v této situaci, kdy se ukázala buržoasie a její vláda ve své plné nahotě, jako vláda násilí pod rouškou demokracie, může pomocí jediné pevně odhodlání pracovati s odvahou dáte, přes všecky překážky!

V úvodní lokálce nadepsané ťPeníze, penízeŤ v ranním ťRudém PrávuŤ z 10. října zabavena byla tato stať:

Ta jen zabavuje komunistická provolání a dbá přísně nad tím, aby se nezhoršila veřejná mravnost nepatřičným vytažením sukně o nějaký ten centimetr. Josefské pohlednice a všelijaké filmy přece prospívají pouze blahodárně. Že se tím kazí vkus a smysl pro krásu, poskvrňuje kultura? Což jich národ, dělník, člověk vůbec potřebuje? Ať jenom řádně platí daně a nestará se o umění, alespoň pak nebude všelijaký hladový básník a učitel mít právo křičet, aby mohl žít: Stát nemá přece času ani peněz pro své velké. Což oni stvořili stát? Myslíš, že jsi to ty, Havlíčku, Nerudo, Smetano, Němcová, Březino, Mánesi, Bezruči a jiní, který jsi stvořil stát? Ten přece tvořili Němcové, Švehlové, Tusarové, a ne ty, kumštýři hloupý. Naopak, seješ jen rozvrat u proto, co nám po tobě? míní buržoa. Jde o cla, prasata,o brambory. Jde o to, lak strhnout dělníkům ze mzdy, aby páni kolohnátové mohli vyrábět levněji filmy. Vám, nebe-li už jinak, musí stačit pár frází a slibů v nějaký oficielní den. A tak může kdokoli přijít kšeftařit s duchovními statky lidstva i národa. Pro dělníka ducha i rukou je jenom jediné právo: mlčet, Tak nařizuje zákon, který po věčné časy chrání třebas i nakradený majetek, ale který vydává ve psí všecku nezištnou a ryzí práci.

Dále v témže čísle zabaven byl celý článek o poměrech v armádě:

Poměry v armádě.

Buržoasie, zpitá moci, které se jí tak lacino zradou sociálních patriotů dostalo, myslí, že lenošivý její život je pojištěn opět na desítky let, vidí-li, jak vojáci ťštramŤ salutují a poslušné stojí v pozoru před důstojníky, honbou za hodnostmi a vnějším leskem zdemoralisovanými. Kázeňský řád, surovější než rakouský, podepsaný franc. generálem Pellém, trestající čsl. občany na základě vnitřního výnosu gen. štábu proti výslovnému znění ústavního zákona, to je ta hybná síla, lež vede vojákovi ruku nahoru a tlačí ho v otrockou poslušnost.

Rozumní lidé tvrdí, že vnitřní hodnota každé armády leží v lásce, kterou chová voják k tomu, co má chrániti a v dobrovolné úctě, vyvolané přesvědčením, k vnitřnímu státnímu řádu a společensko-hospodářským poměrům a vztahům mezi chráněnými občany. Nemiluje-li voják toto, pak nikdo ho k hazardování svým životem pro cizí zájmy nedonutí. Čím má se nadchnouti voják v Československu? Snad prací Svazu bank nebo Svazu průmyslníků. kde sloučený českoněmecký kapitál svorné ždíme všechen lid? Což změnily se jen o vlas k prospěchu nemajetných tříd majetkové poměry oproti starorakouským? Což nesedí v týle občanstva této republiky 15000 četnických bodáků a tolikéž pomalu civilních i uniformovaných státních policistů?! Což nevlastni čsl. ťosvobozenou zemíŤ stejně jako za éry ťstařičkého mocnářeŤ Lichtenstein, Schwarzenberg, římský klerus atd.? Čí jsou hory, lesy, doly československé? Čí je Ostrava, Kladno atd.? Což nepřijaly oficielní kruhy na výsměch, všem internovaním do čsl. armády krvavého generála Stadlera? Což nevelí moravským vojínům generál Podhajský ověnčený všemi rakouskými řády? Což je u hlavního štábu branné naší moci jediné oddělení, kde by přednostou byl člověk; jenž nesloužil až do posledního dechu monarchii, císaři? Kolík je u MNO. přednostů odborů, kteří hledí na občanstvo, ba i na ty ťlidové zástupceŤ a branné výbory jako na inferiorní element, jako na ťschaebige CivilistenŤ, kteří mají jediné právo - dodati jim k rozhazování a na neplodné panáčkování čtyři miliardy daní.

Ministerstvo národní obrany má třikráte tolik důstojnictva ve svých kancelářích, než poválečné ministerstvo Francie a o 250 důstojníků více, než dnešní francouzské ministerstvo války! Zemské velitelství české má ve svém stavu více důstojníků, než všechny pluky jemu podléhající dohromady.

O vyhazování peněz v armádě svědči případy, kdy ničí se statisícové zásoby ručních Janečkových granátů (jeden po 55 KČ) náhle a beze smyslu a to tak, že při tom hynou vojáci i důstojníci a že, se kazí statisíce raket (jedna po 18 Kč).

Jsou garnisony, kde vojáci jsou trvale ubytováni ve stájích, ale pří tom se vyhazuji miliony na operetní manévry, které po úsudku všech odborníků dopadly směšně. Na politické demonstrace a vojenské reklamy se vyhodily 42 miliony a vojáci se nemají do čeho obléci. Nám se říká, že agitujeme mezi vojskem a jsme konfiskováni, ale správě armádní je docela dovoleno, proti zákonu: zneužívati instituce osvětových referátů: po vůli presidenta v armádě zavedené, k agitaci pro buržoasní, kapitalistický řád, k spílání socialismu. Činnost osvětových referentů, to není agitace ve vojsku?! To není zneužívání moci pro třídní zájmy vládnoucích vrstev, duševní násilí nad bezbrannými, komandovanými k přednáškám syny proletářů? A dnes slouží jen proletáři: Ze 70.000 branců bývá ročně pouze na 2000 těch, jimž zámožnější rodičové umožnili studium a tím přístup do škol záložního důstojnictva, kam se mohou dostati pouze absolventi měšťanek nebo středních nižších a vyšších škol. V celé čsl. armádě nebyla dodnes přednesena ani jediná přednáška s příznivou tendencí pro socialism, ale naopak tisíce, ve kterých bylo štváno proti jinak bezzubému socialismu z Hybernské ulice. My jsme příliš tvrdí, jde-li nám o vítězství pravdy a spravedlnosti a persekuce na nás působí opačně. My si z těch 70.000 branců nedáme nadělati poturčenců, my jich nepřestaneme upozorňovati, aby nezapomněli svých udřených matek a otců. V čsl. armádě slouží na 9000 důstojníků a my víme, na čí straně toto důstojnictvo v těžkých chvílích zoufalství pracujícího lidu stálo a bude; až na světlé výjimky, státi. Žádá-li stát od našich stoupenců brannou povinnost, musí připustiti, abychom se bránili, jsou-li důstojnictvem vyučováni buržoasní morálce a světovému jejímu názoru. My dobře víme, jak si vojáka nynější velení představuje. ťMaul halten und weiterdienenŤ zůstalo devizou dodnes. Vojenská správa sama neví, jaký chaos její důstojnictvo tvoří, jaký morální Babylon to je, ona ví, že téměř denně jí přicházejí návrhy na zbavení hodnosti a my si nenecháme vzíti právo, abychom přihlíželi k osudu svých branců ve svazku a v podřízení takových důstojníků se nacházejících a mohli je bráti v každém ohledu v ochranu!

V ranním ťRudém PrávuŤ ze dne 11. října ve článku ťJednotná protirevoluční frontaŤ zabaveny byly úryvky polemik proti pražským časopisům ťPráva LiduŤ a ťČasuŤ. V polemice proti ťPrávu LiduŤ po propuštěné větě ťSurovosti, které ťBílé PrávoŤ vrhá na naše soudruhy, kteří byli v Moskvě, nepřinášíme,Ť zabavena byla v závěru stať tohoto znění:

nebol nedosahují ani výše opovržení, které každý čestný dělník cítí k lidem, kteří denně pášou zločiny proti dělnické třídě tohoto státu, kteří každé vraždění našich dělníků v Praze, v Mostě, Krompaších, Novém Městě atd. bud přímo vyvolali anebo alespoň dodatečně schválili! Pašol, pokrytci, hnus jímá člověka, musí-li o vás jen zavadit!

V polemice proti ťČasuŤ pak zabaven byl tento pasus:

Cynism,o kterém ťČasŤ mluví, existuje pouze v hlavách chlebodárců ťČasuŤ. To je cynism, že mu rovno není, a...

V témže čísle zabavena byla dále první lokálka s nadpisem ťNa Slovensku se zase střílíŤ, kterýžto nadpis byl rovněž zkonfiskován. Nesmí tedy už býti ani konstatováno, že na Slovensku na dělnictvo je stříleno. Po nadpisu zabaven byl tento závěr:

Důvěrník stávkujícího dělnictva soudruh Obuch musel se před četnictvem ukrýti. O 11. hodině v noci dostavilo se však do bytu soudruha Obucha 40 četníků, kteří rozbili pažbami bránu a kuchyňské dveře, vnikli do obydlí, vsadili před zraky 3 dětí ženě hledaného soudruha bajonety na prsa a takto ťvyslýchaliŤ, kde se soudruh Obuch nalézá. Druhý den po této události přihnali četnicí cizí dělníky na panství biskupa, při čemž-tloukli ty, kteří se zdráhali konati stávkokazecké služby tak; že jeden z nich zůstal krví zbrocen ležeti. Soudruh Obuch, jenž mezitím odjel do Bratislavy, aby sekretariátu zemědělské organisace v Bratislavě hlásil neslýchané události, které k vyšší slávě boží a za asistence pokrokových republikánských orgánů se konaly na velkostatku biskupa v Mocenku, vrátil se 5. t. m. do Mocenka a pří návratu jej četníci zatkli. V odpoledních hodinách shromáždili se před četnickou strážnicí stávkující dělníci a žádali propuštění svého důvěrníka, soudruha Obucha. Četnictvo však Obucha, jenž se ničím jiným neprovinil, nežli že hájil hospodářské zájmu dělníků proti vypasenému služebníku páně, dalo do želez a spoutaného odvádělo na nádraží. Při nastalém shluknutí vystřelili četníci do davu a bylo několik lidí zraněno. Podle dosud došlých zpráv byl četnictvem smrtelně zraněn zemědělský dělník a otec rodiny Michal Sládeček, a zůstal na místě mrtev. Dělník Kalman Vagunda byl střelen do pravé strany prsou a dopraven jako těžce raněný do nemocnice v Nitře. Ministerstvo v Bratislavě vyslalo do Mocenek komisi, která má celý případ četnického postupu, jenž se stal na rozkaz jeho eminence pana biskupa, vyšetřiti. Jaký výsledek takovéto vyšetřující komise, na Slovensku mívají, je naší soudružské veřejnosti dostatečně známo. Na místo události odejel za náš poslanecký klub soudruh Nagy. V Mocenku a v okolí je soustředěno četnictvo z celého kraje.

V ranním ťRudém PrávuŤ ze dne 13. října 1922 zabaveny byly tyto statě: V úvodním článku ťVylidňující se SlovenskoŤ zabaven byl jeho závěr v tomto znění:

Nezmění-li se poměry brzy, velmi brzy, nastane umírání hladem. A za těchto poměrů má vlastenecký list cynickou drzost, volati ke Slovákům, aby neopouštěli rodné půdy, přežvykuje odporné fráze, že jest povinností příslušných činitelů, vysvětliti slovenskému lidu, že jest jeho povinnosti, zůstati v osvobozené vlasti a pomoci ji znovu budovati. A dochází-li k bouřím zoufalství, žvaní se o protistátní agitaci a krisi rozřešiti se posílají četníci. Je to hospodářství darebáků a hlupáků. Na Slovensku je zle: A bude ještě hůře, nevezme-li všechen slovenský proletariát svoje věcí do rukou sám. Částečná okamžitá pomoc jest možná: Rozdělit velkostatky a zaměstnat, byt i bez výdělku, lidi ve státních lesích a pilách. Kdyby v nynější vládě. byla jen nepatrná špetka pochopení, musila by to učinit ihned.

Dále v referátě o Žofínské schůzi den před tím konané pod nadpisem ťStanovisko Komunistické strany k nové vláděŤ zkonfiskovány byly z řečí referentů na schůzi této vystoupivších v témže čísle listu tyto partie: z řeči poslance Kreibicha tyto části:

Říká se, že tato vládní forma neodpovídá zcela zásadám demokracie a parlamentarismu. Odpovídáme v prvé řadě: co je důležitějším, přesné udržování demokraticko-parlamentní etikety anebo životní zájem proletariátu? Cožpak není již první krok k osvobození proletariátu z jařma kapitalistického vykořisťování věcí, která by stála za to, aby byly dotčeny některé paragrafy ťdemokraticko-parlamentníhoŤ zákoníka? Jakým právem odvoláváte se na tento parlamentarism a na tuto demokracii právě vy, kteří jich zneužíváte k maskování diktatury kapitalismu? Myslíte, že hladovící proletáři budou míti respekt před tím demokratickým švindlem, kterým jste to dotáhli tak daleko, že dnes skutečná vláda ČSR. sedí v paláci živnostenské banky, zatím co pro masy a veřejnost na hradě a v Rudolfinu hraje se cen Vládní a sněmovní komedie?

A dále:

.... jehož majetek za to je před německým a českým dělnictvem chráněn četníky s legionářskými odznaky. Pak je trpělivost tupostí, zbožného odevzdání se do osudu, zřeknutí se jakéhokoliv boje: To je trpělivost nevolníků a otroků. Co však má tato trpělivost společného se socialismem, s revolucí, s Táborem, tedy s věcmi, kterých pan president tolik hájil? Ale my neznáme trpělivost! Naším cílem je revoluční netrpělivost, rozhodnutá k boji, která boj připravuje, která bojujíc hledá příhodný okamžik k zahájení poslední rozhodné bitvy, To je naše proletářská ctnost, diktovaná jistotou, že i nejnovější švindl, chtěl jsem říci i tato koaliční vláda brzo se zhroutí a že pak bude bíti hodina proletariátu, zdaří-li se tomuto vybudovati zatím jednotnou frontu. Proto my nežádáme od vás klid; nýbrž vášnivou, neúnavnou práci k vybudování a organisování jednotné proletářské fronty, k upevnění a sesílení komunistické strany, která jest tito jednotné fronty páteří.

Z řeči poslance Buriana škrtnuta pak censurou tato závěrečná část:

Proletariát bude se bránit; zvedne se k odporu a k ochraně. Komunistická strana již dnes volá do boje proti této vládě silné ruky, která slouží kapitalismu a reakci, je potřebí, aby to poznání proniklo indiferentní dělnictvo a dělnictvo všech stran, českých socialistů I sociálních demokratů, mají-li ještě jaké dělníky ve svých stranách, že proti koaliční vládě nutno vytvořit koalici proletariátu. (Potlesk.) Je potřebí vytvořit výbory proletářské jednoty, jejichž ústřední orgán by řešil otázky a spory sociální, které vzejdou a vzniknou, a aby se ujal vedení těch zápasů, jimiž jdeme vstříc, v době, kdy tato koaliční vláda nebude míti ani dostatek dobré vůle ani dostatek schopností ku řešení těchto sporů.

Z řeči dalšího řečníka redaktora A. Muny nenašel milosti před pražskou censurou tento závěr:

Po hornících v Ostravě vstoupí do boje ostatní revíry a přijde čas, že do stávky půjdou také železniční zřízenci. Tu pak musíme přejít k útoku, abychom povalili jakoukoliv koaliční vládu, abychom nastolili vládu dělníků, která se bude opírati ne o militaristickou armádu a kapitalistický stát, ale o ozbrojenou moc dělnictva:

Z řeči dalšího řečníka, poslance dra Bohumíra Šmerala, zabavena byla tato charakteristika osobnosti ministerského předsedy nové vlády:

Řeč soudruha Šmerala:

......jméno Švehla, to je symbol: Symbol politické bezideovosti, symbol politiky ke všemu odhodlané a všeho schopné. Jméno Švehla je symbol největší reakce a není bez tragiky prs ideu, která nám je cizí, ale za kterou poctivě mohou stát lidé jiného světa, pro ideu nacionální a pro ideu osvobození nacionálního a buržoasního státu, že v této chvílí; kdy přestává vládnout podvod, když přestává na ministerských křeslech zasedat poutá dekorace, kdy ukazuje se, co skutečně je, že ten nově utvořený stát je symbolisován jménem Švehla. I kdo necítí nacionálně, dovede se vmyslit v myšlení lidí, kteří za cílem nacionálním poctivě a nadšeně stojí, a trpce nese, když po 300letém národnostním porobení, po národnostní cizovládě, kdy utvořil se český stát, jemuž předcházelo tolik ideového proudění, tolik obětavosti v nacionálních kruzích a tolik naději na jeho utvořeni, vidí, co se v Československu děje. Kdyby pro mne byl největším ideálem nacionalism, a šílel bych zoufalstvím nad tím, co je v Československu po 28. říjnu. Když dohlédneme kolem sebe, je nám jakoby se tímto převratem všechno změnilo, jakoby místo idealismu prosadilo se nejbrutálnější, nejnižší, soukromé, sprosté sobectví, vyděračnost, keťasina, redlovství, kramářství, provokatérství a špiclovství. Je-li v Československu politická individualita, která politicky vyjadřuje všechno to neštěstí, tu dekadenci národního ducha po převratu, pak je to nynější ministerský president. Celý veřejný život a zejména třídu dělnickou očekávají bolestné chvíle. Nemluvím jen o tisících bolestech, o hospodářských bojích a útrapách, také těžkých, morálních pohromách. Jestli od převratu celá česká literatura nejen propotila do bezmocnosti, jestli v kulturním světě českého národa vidíte, že všechny vyšší vzněty vymizely, že na všech stranách jeví se jen malicherný, denní materialistu a sobectví a jestli vidí se; jak ve velkém se provozuje korupce tisku, podvádění veřejného mínění, kupování duši, organisace špiclovství, provokatérství a denunciace, pak ten, kdo od začátku za vším stál, všechno provádí, ten vstupuje na jeviště a můžeme vítat, že ho vidíme před sebou a kritisovat celou jeho činnost, neboť pří všech činech reakce od převratu stál Švehla v zákulisí. Po 28. říjnu on je prvním ministrem vnitra, který proti zákonu přejímá četnictvo z organisace vojenství, aby mohl vykonávat co možná veliký tlak v zájmu kapitálu.

Z toho zjevno, že pražská censura považuje za svůj úkol a svou oprávněnost (která vzbudí zajisté podiv i za hranicemi tohoto státu), zabavovati i osobní kritiku vyšší úřední osobnosti, dokonce i představitele vlády. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že poměru tiskové v Praze vyvíjejí se formou i se zákonem a s právním názorem o svobodě tisku a občanské kritiky správy státu, naprosto ne slučitelnou. Poukazujíce k této podivuhodné konfiskační praxi v Praze, která nemá sobě rovné snad na celém kontinentu Evropy, táží se podepsaní interpelanti:

Jsou tyto případy neslýchané konfiskační praxe, provozované pražskou censurou vůči čas. ťRudé PrávoŤ a vzbuzující přímo úžas celé pokrokové veřejnosti v naší republice, ale i za hranicemi tohoto státu, vládě známy? Co míní vláda učiniti aby tato persekuční konfiskační praxe, která je skvrnou dobré pověsti republiky Československé zde i za hranicemi, ihned byla zastavena?

V Praze dne 24. října 1922.

Toužil,

Burian, Bubník, Kunst Skalák, Warmbrunn, dr. Šmeral, Kreibich, Koutný, Merta, Darula, Houser, Mikulíček, Svetlík, Kreičí, Blažek, Haken, Malá, Rouček, Teska, Tausik.