X./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dra Lelley-ho a
soudruhů
o zkušebním jazyku přísných a státních zkoušek na právnické, fakultě Komenského university (tisk 3795/I).
Podle § 5. vládního nařízení ze dne 11. srpna 1921, čís. 276 Sb. z. a n., mohou býti do 31. července 1924 absolventi maďarské právnické fakulty v Bratislavě a právnické akademie v Košicích připuštěni na právnické fakultě university Komenského ku státním zkouškám nebo přísným zkouškám doktorským podle zkušebního řádu, platného dříve na Slovensku, při čemž však jest v každém případě přihlížeti v jednotlivých zkušebních předmětech k právu československému.
Jazyková otázka podle úsudku zkušebních komisí nepůsobí při tom kandidátu újmy, neboť examinandi, o něž jde, na tolik již vesměs ovládají jazyk československý, že se až na některé obraty a výrazy v jazyku tomto správně a souvisle vyjadřují. Těch několik pak málo, kteří si dosud neosvojili ani to nejnutnější, nemůže padati na váhu, když se při zkouškách klade beztak hlavní důraz na obsah vědomostí a jazyková stránka posuzuje se, hlavně pokud jde o terminologii, co nejliberálněji.
V Praze dne 20. prosince 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Bechyně, v. r.
XI./3953
Odpověď
ministra železnic
na interpelláciu post. J. Vrabca a spoločníkov vo veci prepušťa-
nia slovenských železničiarov a prijímania exponovaných a pomerov služebných (tisk 3780/III).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti jak následuje Československá státní správa železniční postupuje ve všech záležitostech personálních věcně a nestranně, bez ohledu na politickou nebo národní příslušnost zaměstnanců, podle platných předpisů.
Při obsazování uprázdněných míst na Slovensku, jakož i při přijímání personálu, pokud toto vůbec podle vydaných směrnic bylo nebo jest možno, béře se zejména zřetel na uchazeče slovenské, kteří při stejné kvalifikaci požívají přednosti. Průkaz odborného vzdělání příslušnými zkouškami železničními jest nezbytným předpokladem uspokojivého výkonu služebního a tím i v zájmu bezpečnosti dopravy.
Přijímání a propouštění dělníků na výpomoc řídí se podle potřeby mimořádných prací a výše povolených prostředků. Tak byl u odboru pro udržování dráhy ve Vrútkách zaměstnán značný počet rasi 200) dělníků na výpomoc ku zdolání větších prací udržovacích. Když práce tyto byly skončeny, bylo 25 dělníků, kteří by jinak byli bývali propuštěni, poukázáno, aby se hlásili o práci u odboru pro udržování dráhy v Rožnavě (v jehož obvodu leží Plešivec), zde bylo potřeba dělníků na výpomoc k mimořádným pracím přechodné povahy (novopokládka). Dělníkům těm bylo výslovně řečeno, že si musí sami, reflektují-li na onu práci, opatřiti byt nebo nějaké přístřeší. Dělníci však si útulek neopatřili a vrátili se opět domu, když pak i pro další dělníky na výpomoc u odboru pro udržování dráhy ve Vrútkách nebylo již práce, propustil jich odbor ve Vrútkách dne 25. května 1922 96 ze služeb. Z těchto 96 dělníků bylo později, když zase nastala potřeba sil pro nové mimořádné práce, 25 opět přijato; při tom byl vzat zřetel v prvé řadě na dělníky ženaté, déle pracující a potřebné.
Pokud se pak týče užívání jazyka slovenského u státních drah na Slovensku, vydávány jsou v obvodu slovenských ředitelství státních drah železničním úřadům úřední listy, předpisy a oběžníky jazykem slovenským, podobně i manipulační tiskopisy železniční pořizují se postupně ve slovenské úpravě.
Posléze bylo by uvésti, že v nejbližší době zahájeny budou stavební práce na 3 úsecích projektované dráhy Zvoleň-Krupina a že i zahájení stavby ostatních na Slovensku projektovaných železnic závisí jedině na povolení nutných finančních prostředků.
V Praze dne 3. ledna 1923.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
XII./3953.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Ladislava Kučery a druhů
pro konfiskaci besídky ťRozjímání o legalitě a illegalitě v čísle 9 časopisu ťZájmy československých obchodních a dopravních dělníkůŤ z 25. září 1922 (tisk 3816/V).
Převzal jsem zodpovědění této interpelace za ministra vnitra, poněvadž zabavení, o něž jde, nařídil úřad mně podřízený, totiž státní zastupitelství v Praze.
Jest správno, že uvedený periodický tiskopis byl státním zastupitelstvím v Praze pro shora uvedený článek zabaven. V interpelaci však uvedená místa od slov "Socialistu rozděluje lidstvo na dvě části..." až "ti nechá platiti na armádu, četnictvo, soudy, chtí zabaviti peníze v bankách, vzíti továrníkům továrny a velkostatkářům zámky a půdu", zabavena nebyla.
Ku zabavení došlo proto, že státní zastupitelství shledávalo v obsahu závadných míst skutkovou povahu trestných činů podle §§ 65a) a 305 tr. zák.
Zabavení to bylo nálezem zemského trestního soudu v Praze z 28. září 1922, Pr. 1 317/22-2 potvrzeno. Proti nálezu tomu námitky podány nebyly a stal se tudíž nález ten pravoplatným. Že tedy jde v závadných místech o skutkovou povahu trestných činů, uznal i neodvislý soud.
Zabavení je však odůvodněno také tím, že skutečně byl zde veřejný zájem na tom, aby závadná místa propuštěna nebyla, poněvadž pod rouškou humorného srovnání pokusu komunistů o převrat s boji husitskými popuzuje se v zabavených místech k nenávisti proti dnešní státní správě a schvalují se činy nezákonné, a nebylo by správným dopouštěti, aby podobné projevy rázu trestného občanstvo zneklidňovaly.
Není proto správným tvrzení, že by zabavení toto bylo důkazem, že svoboda tisku podle § 113 ústavní listiny zabezpečena není.
V Praze dne 21. prosince 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XIII. / 3953 (původní znění).
Odpoveď
predsedu vlády a ministra školstva a nár. osvety
na interpelláciu posl. dra Körmendy-Ékesa
a súdruhov
o svevoľnom určovaní národnosti čiže materinského jazyka a o školských neprístojnostiach s týmto súvisiacich (tisk 3690/II).
Ponosy, ktoré interpellácia uvádza, neodpovedajú skutočnosti, lebo zisťovanie národnosti detí školou povinných deje sa iba tak, aby odpovedalo skutočnému stavu. V Kajdanove nebolo povolené otvorenie cirkevnej ľudovej školy s naukosdelnou rečou maďarskou, poneváč miestnosť pre ňu určená nevyhovovala školským účelom ani po stránke technickej ani hygienickej. K sriadeniu štátnej školy maďarskej v tejto obci nedošlo zčiastky pre malý počet detí školou povinných národnosti maďarskej, zčiastky preto, že tieto deti môžu dochádzať a skutočne tiež dochádzajú do susednej školy maďarskej v Rákošove, len 12 km vzdialenej.
V Košiciach bola národnosť detí školou povinných určovaná podľa údajov v dotazníkoch. Poneváč tieto dotazníky boly rodičmi alebo oprávnenými ich zástupcami vlastnoručne podpísané, nie je možné prizvukovat, že v tejto veci postupovaly školské úrady ľubovoľne. Jestli sa stalo v ojedinelých prípadoch, že slovenské deti boly zapísané do škôl maďarských alebo naopak, stalo sa tak iba preto, že nemohla byť materinská reč dieťaťa zistená nepochybne. Akonáhle však okolnosť táto bola zistená, boly deti, o ktoré išlo, hneď prevedené do škôl svojho materinského jazyka; pri tom sa vôbec nehľadelo k zvuku mena detí alebo k ich náboženskému vyznaniu. Tak na príklad nariadil referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave výnosom zo dňa 31. marca 1922, č. 9951/I-1, aby bolo prevedené 8 detí do maďarských škôl, ačkolvek mnohé z nich maly priezvisko neodškriepiteľne slovenského pôvodu (Vavreková, Novák atp.). Zo spisu je vidno, že školské úrady postupovaly vôbec vo veci objektivne. Je síce pravda, že na štátnom reálnom gymnáziume v Košiciach nebolo dbané pri robení statistiky žiactva jednotného stanoviska, ale bolo urobené opatrenie, aby sa podobné veci nemohly opakovat. Tiež odpovedá skutočnosti, že boly podané ponosy od niektorých rodičov proti zaradeniu ich deti do škôl alebo že niektorí rodičia nechceli uposluchnúť rozhodnutia školských úradov, ale zistilo sa, že všetky tieto zjavy vyplývaly z agitácie, ktorá bola vo verejnosti rozšírená. Školské úrady boly preto povinné, aby urobily opatrenia, ktorými by bola získaná, platnosť zákonitým predpisom. Preto tiež nejednal škôldozorca v Košiciach proti zákonu, keď netrpel, aby učitelia posielali deti svoje do pokútnych škôl, ač v mieste boly školy verejné. V žiadnom prípade však nebol nikto z učitelstva na svojich prímoch skrátený. V štátnom detskom asyle a dievčenskom domove u sv. Antona a sv. Jozefa bolo urobené len opatrenie, aby deti -z menovaných ústavov chodily do škôl svojho materinského jazyka. Zo spisov nie je však vidno, že by bolo pri tej príležitosti urobené nejaké násilné opatrenie, alebo také, ktoré by ústavy hmotne poškodilo.
Z uvedeného je vidno, že nie je možné hovoriť o prenásledovaní niektorej národnosti. Kde musely školské úrady zakročiť, stalo sa jedine preto, aby bola zjednaná platnosť zákona.
V Prahe dňa 6. novembra 1922.
Predseda vlády:
Švehla, v. r.
Minister školstva a národnej osvety:
Rud. Bechyně v. r.
XIV./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra pošt a telegrafů na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů
o potrestání německých poštovních úředníků v Marianských Lázních (tisk 3670/X).
V neděli dne 21. května 1922 mluvil pan poslanec Dr. Alois Baeran na veřejném shromáždění německé národní strany v Marianských Lázních v sále hotelu Continental o hospodářské a politické situaci. Řečník nešetřil ostrých slov, aby proti Československému státu, vojsku a proti státní správě a jejím funkcionářům vzbudil u posluchačstva největší nenávist, takže úřední zástupce předsedu schůze dvakrát upozornil na nepřípustné výroky řečníka. Tyto hrubé útoky řečníka způsobily ovšem znané pohoršení mezi posluchači národnosti české, které vzrůstalo, když řečník na zakročení úředního zástupce nebral zřetele, až posléze řídící učitel Hořejší z Marianských Lázní povstal a rozhořčeně zvolal: "Těchto urážek je již dosti". Po jeho poznámce účastníci schůze jali se přítomným Čechům spílati, pěstmi a holemi je ohrožovati, bylo slyšeti nadávky "Hunde" a "čechische Bagage", Hořejším bylo smýkáno, takže úřední zástupce, aby zabránil dalšímu rušení veřejného klidu a pořádku, schůzi rozpustil. Proti těm, kteří se na této schůzi protizákonností dopustili, bylo zavedeno trestní řízení soudní. Disciplinární řízení proti poštovním úředníkům a úřednicím německé národnosti v Marianských Lázních pro účast na schůzi pana poslance Dra Baerana nebylo zavedeno a ani disciplinární oznámení nebylo podáno.
V důsledku toho stává se požadavek interpelace, - aby disciplinární řízení proti těmto úředníkům bylo zastaveno - bezpředmětným.
Tvrzení interpelace, že disciplinární řízeni nařídil vrchní poštovní rada Vlk, není správným, poněvadž dle služební pragmatiky o zavedeni disciplinárního řízení rozhodovati přísluší toliko disciplinární komisi. Jmenovaný funkcionář pověřen byl ředitelstvím pošt a telegrafů v Praze toliko předběžným vyšetřením stavu věci o obviněni. 12 úředníků německé národnosti, ustanovených u poštovního úřadu v Marianských Lázních, jež proneseno bylo v časopise "Národní Politika" ze dni 25. května 1922, čís. 141 v článku "Dr. Baeran v Marianských Lázních. K tomuto zjištěni byla poštovní správa povinna.
Vyšetřování provedeno bylo způsobem účelu zcela vyhovujícím, v předepsané formě, věcně a nestranně a byly při něm výpovědi německých úředníků plně hodnoceny. K disciplinárnímu zakročení proti vrchnímu poštovnímu radovi Vlkovi není tedy důvodu.
Řídící učitel Hořejší jest služebně přikázán v Marianských Lázních na území Československé republiky a nemůže proto býti řeči o německém pohostinství, jemu poskytovaném. K jeho přeložení z Marianských Lázní nadřízené školní úřady nemají příčiny - interpelace konkrétních důvodů pro to neuvádí - pokud bude svědomitě zastávati své učitelské povinnosti.
Úřední zástupce, na schůzi intervenující, byl dle zákona oprávněn a povinen, aby za okolností z předu vylíčených zakročil rozpuštěním schůze. Příčinu k rozpuštění schůze nedala však, jak z hořejšího patrno, česká menšina, a proto není důvodu, aby se učinilo opatření, jež interpelace navrhuje.
V Praze dne 2. listopadu 1922.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
XV./3953 (původní znění).
Odpověď
ministrů spravedlnosti a vnitra
na interpelaci poslance dra Rud. Lodgmana a druhů
o vyhlášení boykotu Svazem českých textilních obchodníků německým warnsdorfským firmám (tisk 3610/VII).
Konaným šetřením bylo zjištěno, že článek v interpelaci uvedený byl skutečně uveřejněn v čísle 116 periodického časopisu "Národní Politika" ze dne 28. dubna 1922.
Tento časopis zabaven nebyl, a to proto, že státní zastupitelství v Praze, vykonávající jeho tiskovou přehlídku, mělo za to, že skutková povaha přečinu dle § 302 tr. zák. dána není. Nejedná se o boykotování uvedených v interpelaci firem z toho důvodu, že jsou národnosti německé, nýbrž jen a jedině proto, že nechtějí vůbec s českými lidmi česky korespondovati a že vrátily česky psaný dopis Svazu československého textilního obchodnictva zpět s tím, že češtině nerozumějí a že chtějí míti dopis pouze v řeči německé.
Tomuto postupu státního zastupitelstva nelze činiti výtek a nelze proto také zahájiti trestní řízeni proti Svazu podle §u 302 tr. zák.
Ovšem ale bylo proti němu zakročeno podle spolkového zákona.
V Praze dne 22. října 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
XVI. / 3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Scharnagla a druhů o zabavení periodického časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ v Tachově
(tisk 3853/ IV).
Okresní správa politická v Tachově zabavila číslo 80 ze dne 28. října 1922 v Tachově vydávaného periodického tiskopisu "Westböhmischer Grenzbote" pro úvodní článek, který jest v interpelaci otištěn, shledavši v něm skutkovou podstatu trestného činu.
Vrchní zemský soud v Praze, který v této záležitosti jako konečná instance rozhodoval, shledal v zabaveném článku skutkovou podstatu zločinu podle § 65. lit a) tr. zák., konfiskaci potvrdil a nařídil zničeni zabavených exemplářů. Jde tedy o pravoplatné rozhodnutí soudní.
Protože stát má na tom nesporný zájem, aby nebyli občané jeho proti němu a jeho správě popuzováni, byla i druhá zákonná podmínka pro zakročení státního zástupce, veřejný zájem na zabavení a vydání objektivního nálezu splněna a nelze proto mluviti o tom, že by šlo o nějaký svévolný přehmat orgánů, vykonávajících přehlídku tisku a není tedy důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 12. prosince 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XVII./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a soudruhů
o zabavení časopisů ťDeutsche VolkszeitungŤ a ťDeutsche VolkswehrŤ (tisk 3816/XIX).
Číslo 42. periodického tiskopisu "Deutsche Volkswehr" z 21. října 1922 bylo zabaveno státním zastupitelstvím v Moravské Ostravě, a číslo 120 periodického tiskopisu "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen" z 20. října 1922 bylo zabaveno státním zastupitelstvím v Novém Jičíně, obě pro článek v interpelaci uvedený, v němž státní zastupitelstva shledávala skutkovou podstatu zločinů podle §§ 58 c), 65 a) b) tr. z. a přečinů podle §§ 302, 305 tr. z.
Obě zabavení byla potvrzena nálezy krajského jako tiskového soudu v Novém Jičíně z 21. října 1922, č. j. Pr. VI 20/22 a krajského jako tiskového soudu v Moravské Ostravě z téhož dne č. j. Pr. II 174/22.
Proti nálezům nebylo užito opravných prostředků zákonem přípustných.
Že nešlo o pouhou kritiku, jak tvrdí páni interpelanti, je zjevno z celého obsahu článku, zvláště pak z onoho místa, kde se vybízí k činům, pro něž hrozí prý šibenice, žalář a proléváni krve.
Byl zde tudíž i veřejný zájem na zabavení a nemám proto důvodů, abych vydal podřízeným úřadům nějaké pokyny, aby podobné články nezabavovaly a propouštěly.
V Praze dne 2. prosince 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XVIII./3953 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Medingera
a druhů
o působnosti pozemkového výboru zvoleného bývalou kusou sněmovnou (tisk 3781 /X).
Vláda předloží Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 11. června 1919, čís. 330 Sb. z. a n., o pozemkovém úřadě.
Státní pozemkový úřad a vláda, přijímajíce a jmenujíce úředníky pro státní pozemkový úřad, přihlížejí k způsobilosti uchazečů pro služební místa, o něž žádají, bez rozdílu národnosti žadatelů.
Ani zákon o pozemkovém úřadě ani jiný zákon nenařizují, aby vláda jménem státního pozemkového úřadu předkládala Národnímu shromáždění zprávu o činnosti státního pozemkového úřadu. Nelze proto mluviti o tom, že lhůta k podání zprávy již uplynula. Státní pozemkový úřad jest povinen podle §u 11. zákona o pozemkovém úřadě podávati zprávy o své činnosti toliko svému správnímu výboru a to v pravidelných obdobích. Patrně tento předpis zákona mají páni dotazovatelé na mysli.
V Praze dne 20. listopadu 1922.
Předseda vlády:
V z.
G. Habrman, v. r.
XIX./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelací poslanců dra E. Schollicha, Pittingera a druhů
o zabrání německé mateřské školy v Karvinné ve Slezsku pro české školní účely (tisk 3785/XVII).
Německá škola mateřská v Karviné neměla vlastních místností, nýbrž užívala jich společně s českou mateřskou školou. Když bylo nutno opatřiti nové místnosti pro přeplněné české školy, byla německá škola mateřská po dohodě se zástupci německými umístěna prozatímně v asylu. Jakmile bylo však možno, byl ihned zaveden stav dřívější a ještě před prázdninami 1922 bylo v obou mateřských školách nerušeně vyučováno.
Podotýkáme, že v tomto případě nešlo o zabrání státními úřady vůbec, nýbrž toliko o disposiční opatření se strany školní obrn, které se stalo po usnesení místní školní rady, v níž rovněž zasedají zástupcově němečtí.
V Praze dne 5. prosince 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
Ministr vnitra:
Malypetr v. r.
XX./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců dra H. Brunara, dra E. Schollicha a druhů
na chování se státního zastupitelství v Opavě (tisk 3610/IX).
Páni interpelanti stěžují si na domnělé Němcům nepřátelské úřadování opavského státního zastupitelství, odvolávajíce se na postup tohoto státního zastupitelství v trestní věci zemského rady dra Wenzelidesa pro přečin dle § 305. tr. z., v trestní věci proti Arnoštu Sturmovi pro zločin velezrady a v trestní věci proti Bettě Brunarové a spol. pro účast na vyzvědačství.
Na tuto interpelaci odpovídám sdělením, že nelze ničeho namítati proti tomu, pakliže státní zastupitelství dle § 87. tr. ř. zavedlo šetření proti dru Wenzelidesovi na základě článku novinářského a to tím méně, když obsah toho článku shodoval se s pověstmi, jež o vynikající účasti dra Wenzelidesa na demonstraci mezi obecenstvem kolovaly.
Pokud pak státnímu zastupitelství se vytýká že nezařídilo ničeho pro další obsah článku, jenž zakládá prý skutkovou povahu přečinu § 302. tr. z., bylo se stanoviska služebního dozoru čeho třeba zařízeno.
Pokud se pak týká trestní věci proti Arnoštu Sturmovi a spol. pro zločin velezrady, tu mohu rovněž prohlásiti, že v postupu státního zastupitelství opavského v této trestní věci žádné nezákonnosti nebylo. Dne 27. července 1921 učinil totiž časopis "Volkspresse" poznámku o podloudném dopravování zbraní z ciziny na Frývaldovsko a státní policie skutečně našla u jistého hostinského v Dětřichovících 6 beden naplněných pruskými karabinami "Mauser" a velké množství nábojů, u jiného hostinského pak v Dolní Lipové tři bedny pušek z Německa a větší množství nábojů, ve Frýdbergu 26 pušek a dvě pušky strojní. Konaným vyšetřováním bylo zjištěno, že osobou, která zbraně objednávala, na určitá místa dirigovala a svými prostředníky rozprodán ala, je sekretář německonacionální strany ve Frývaldově Arnošt Sturm. Bylo proto proti jmenovanému a celé řadě jiných osob zahájeno trestní vyšetřování pro zločin velezrady, ježto, jak vidno, zjištěná fakta byla nanejvýš podezřelá, Jelikož však kompromitující písemnosti byly asi obviněnými ještě včas odstraněny, bylo trestní řízení pro tento zločin, ježto o účelu těchto zásilek nebylo zjednáno úplné jasno, zastaveno, a Sturm odsouzen byl pro přestupky rozšiřování znepokojujících pověstí a zbrojního patentu ku trestu vězení v trvání dvou měsíců, při čemž zbraně a náboje prohlášeny byly propadlými.
Také záležitost proti manželce a bratru člena Národního shromáždění dra Brunara nebyla nad potřebu protahována, neb souvisela tato trestní věc s trestní činností pro zločin vyzvědačství odsouzené Růženy Recklebenové, která, jak konaným šetřením bylo zjištěno, před svým zatčením byt poslance dra Brunara navštívila a doptávala se po jeho bratra a manželce.
Uváží-li se, že Růžena Recklebenová byla odsouzena pro prokázané vyzvědačství ku trestu těžkého žaláře v trvání jednoho roku, nutno uznati, že bezpečnost státu toho vyžadovala, aby také proti těm osobám, které podle zjištění s osobou odsouzenou byly ve stycích, trestní řízení bylo zavedeno, třeba stávající podezření nestačilo k tomu, aby podána byla obžaloba.
I v tomto případě jednalo státní zastupitelství v Opavě podle zákona a nelze mu činiti žádných výtek.
V Praze dne 10. listopadu 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XXI./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Mayera a druhů pro zabavení periodického časopisu ťDeutscher LandrufŤ v Chebu (tisk 3808/VI).
Převzal jsem zodpovědění této interpelace za ministra vnitra, poněvadž zabavení, o něž jde, nařídilo státní zastupitelství v Chebu.
Je správným, že místo uvedené v interpelaci propadlo zabavení.
Zabavení stalo se však po právu, poněvadž místo to obsahuje skutkovou povahu přečinu podle 302 tr. z. neboť; se v něm vybízí k boykotu společenskému německých občanů, již prodají nemovitosti Čechům, tudíž popuzuje se k národnostnímu záští a nepřátelskému stranictví. Nejde tedy jen o sdělení pouhých fakt. Že skutková povaha trestního činu je obsahem zabaveného článku založena, uznal také krajský soud v Chebu, když zabavení to nálezem z 12. června t. r. potvrdil.
Proti nálezu tomu nebylo užito námitek, i neměl ani týž ani vyšší soud příležitosti, aby prozkoumal důvody, které by snad uvedeny byly proti názoru, že článek zakládá skutkovou povahu trestného činu.
Nemohu smlčeti, že zabavení bylo zcela na místě i proto, že veřejný zájem káže, aby rozsévání národnostní zášti bylo co možno tlumeno. Právo volného projevu jest dáno i německému tisku, avšak také jen v mezích zákona, jenž zde byl značně překročen.
V Praze dne 9. listopadu 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XXII./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci post. dra Schollicha a druhů o zavření německé soukromé obecné školy
ve Znojmě-Hradišti (tisk 3550/IX).
Ve věci podána byla stížnost k ministerstvu školství a národní osvěty, o níž se dosud koná úřední šetření. Nemohu proto v tomto stadiu předbíhati úřednímu rozhodnutí.
Pokud se interpelace zmiňuje o ministerských výnosech ze dne 30. ledna 1921, čís. 76.089 a ze dne 20. ledna 1921, čís. 78.865, vychází z nich zřejmě najevo, jak zevrubné šetření musí předcházeti dříve, než přikročí ministerstvo školství a národní osvěty ke zrušení některé soukromé školy podle §u 11 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., aby bylo nad pochybnost zjištěno, že jsou tu podmínky citovaného paragrafu. Ve výnosech těch se však nikde nečiní zmínka o veřejném mínění, nýbrž vždy jen ve smyslu citovaného §u 11 o veřejném zájmu.
Příslušný odstavec ministerského výnosu zní: "Pokud jde o zrušování soukromých škol obecných a ústavů výchovných ve smyslu §u 11 zákona ze dne 3 IV. 1919, čís. 189 erb. z. a n. jest bezpodmínečně nutno, aby ve spisech bylo náležitě zjištěno a prokázáno, že skutečně veřejný zájem (nikoli tedy veřejné "mínění") žádá zrušení té které školy, a to konkrétně, v čem se onen veřejný zájem jeví se zřetelem ke konkrétní škole. Šlo-li by o zrušení školy z jiných závažných důvodů, budiž ve spisech prokázáno, které jsou to konkrétní důvody a v čem tkví jejich závažnost. Jde tedy o náležité prokázání důvodu pro zrušení a ne o pouhé tvrzení, byt vycházelo se strany úřadů".
V tomto znění byl též ministerský výnos presidiem moravské zemské školní rady panu starostovi města Znojma intimován, takže výtka. pánů interpelantů spočívá patrně na nedorozumění.
V Praze dne 10. prosince 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
R. Bechyně, v. r.
XXIII./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Schälzkyho a druhů o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Bruntále (tisk 3853/XXVI).
Okresní správa politická v Bruntále zabavila č. 79 v Bruntále vydávaného časopisu "Deutsche Zeitung" ze dne 4. října 1922 pro dva články v interpelaci otištěné, shledavši v nich skutkovou podstatu trestného činu. Zabavení bylo zemským jakožto tiskovým soudem v Opavě pro §§y 300 a 302 tr. z. potvrzeno. Jde tu tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno jedině pořadem instancí soudních.
Protože pak projevy takové nenávisti proti státní správě, jaké obsaženy jsou ve stati "Beschlagnahmt", jsou na překážku potřebné důvěře obyvatelstva k orgánům státním, a poněvadž dále klidné soužití obou národností, české i německé, ohroženo jest články, jimiž se jedna národnost proti druhé popouzí, zvláště když jde o články, jež vztahují se na poměry místní, kázal i veřejný zájem, aby časopis byl zabáven a nelze mluviti o svévolném přehmatu úřadu, vykonávajícího přehlídku tisku.
V Praze dne 12. prosince 1922.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XXIV./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Beutela, Grünznera, Kirpalové a druhů,
že ústecká okresní správa politická zabavila 20. číslo časopisu ťVerbandszeitungŤ ze dne 20. října 1922, vycházejícího v Ustí n. L. (tisk 3816/XV).
Okresní správa politická v Ústí n. L. zabavila na základě §u 487 tr. ř. č. 20 v Ustí n. L. vydávaného časopisu "Verbandszeitung" ze dne 20.října 1922 pro obsah části článku nadepsaného "Der Streik ein Verbrechen", shledavši v něm skutkovou podstatu trestného činu dle §u 300 tr. z.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Litoměřicích k návrhu státního zastupitelství z téhož důvodu potvrzeno.
Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež může býti změněno jedině pořadem řádných instanci soudních. Není proto příčiny, aby byla udělena okresní správě politické v Ustí n. L. důtka.
V Praze dne 8, prosince 1932.
Ministr vnitra:
J.Malypetr, v. r.
XXV./3953 (původní znění).
odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o postupu správce okresní správy politické Ščavy v Novém Jičíně (tisk 3610/XXIII).
Spolek "Männergesangverein" v Novém Jičíně súčastnil se dne 7. března 1922 korporativně, se spolkovým praporem a spolkovými odznaky pohřbu učitele Bedřicha Kubieny bez úředního povolení.
Prapor spolku, který jest podle schválených stanov barvy červenobílé s červenou stuhou a znakem lyry, ověšen byl také stuhami barvy černo-červeno-žluté a nesen byl praporečníkem v kroji.
Okresní správa politická v Novém Jičíně vytkla výměrem v interpelaci reprodukovaném spolku "Männergesangverein" tento způsob jednáni, při čemž upozornila na opravný prostředek odvolání proti svému rozhodnutí.
Poněvadž spolek odvoláni nepodal, neměly nadřízené úřady příležitost zabývati se opatřením okresní správy politické v Novém Jičíně.
Neužijí-li strany samy opravných prostředků proti rozhodnutím politických úřadů, aby dosáhly rozhodnutí cestou instanční, nemám příčiny, abych ex offo do věci zasahoval. Není žádného důvodu, aby bylo proti správci okresní správy politické v Novém Jičíně, Ščavovi, zakročeno.
V Praze dne 19. prosince 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.