|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
3953.
Odpovědi:
I. ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o zabrání budovy bývalé německé školy v Studénkách, okrese jihlavském na Moravě (tisk 3780/XIII.);
II. ministra financí na interpelaci posl. dra Hanreicha a druhů o jazykových přehmatech berních úřadů (tisk 3740/V.);
III. ministra vnitra na interpelaci posl. Zierhuta a druhu o četnické kontrole ve vlacích (tisk 3700/VII.);
IV. ministra vnitra na interpelaci post. dra Hanreicha a druhů o jazykových přehmatech okresní správy politické v Chomůtově tisk 3740/VIII);
V. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Tománka a soudruhů ve věci censury našich slovenských časopisů (tisk 3808/I.);
VI. vlády na interpelaci posl. Práška a spol. o právním postavení československé církve a jejím pronásledováni se strany státních úřadů (tisk 3700/VIII.);
VII. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Lukavského, dra Hajna a soudr. ve příčině německých učebnic na školách národních i středních s vyučovacím jazykem německým (a z části i učebnic polských na školách polských) (tisk 3780/IV);
VIII. vlády na interpelaci posl. Tománka a druhů pro nespravedlivé censurování slovenských časopisů (tisk 3808/II)
IX. ministra vnitra na interpelaci posl. Kučery a soudr., proč se nevypisují obecní volby v Křinci (tisk 3853/VIII);
X. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Lelleyho a soudr. o zkušebním jazyku přísných a státních zkoušek na právnické fakultě Komenského university (tisk 3795/I.);
XI. ministra železnic na interpelaci posl. Vrabca a spol. vo veci prepušťania slovenských železničiarov a prijímania exponovaných a pomerov služobných (tisk 3780/III.);
XII. ministra spravedlnosti na interpelaci post. Kučery a druhů pro konfiskaci besídky "Rozjímání o legalitě a ilegalitě" v čísle 9 časopisu "Zájmy československých obchodních a dopravních dělníků" z 25. září 1922 (tisk 3816/V.);
XIII. predsedu vlády a ministra školstva a nár. osvety na interpeláciu posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. o svevolnom určovaní národnosti čiže materinského jazyka a o školských neprístojnostiach s týmto súvisiacich (tisk 3690/II.);
XIV. ministra vnitra a ministra pošt a telegrafů na interpelaci posl. J. Mayera a druhů o potrestání německých poštovních úředníků v Marianských Lázních (tisk 3670/X.);
XV. ministra spravedlnosti a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o vyhlášení boykotu Svazem českých textilních obchodníků německým warnsdorfským firmám (tisk 3610/VII.);
XVI. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci post. Scharnagla a druhů o zabaveni periodického časopisu "Westböhmischer Grenzbote" v Tachově (tisk 3853/IV.);
XVII. ministra spravedlnosti na interpelaci post. dra Schollicha a soudr. o zabavení časopisů "Deutsche Volkszeitung" a "Deutsche Volkswehr" (tisk 3816/XIX.);
XVIII. vlády na interpelaci posl. dra Medingera a druhů o působnosti pozemkového výboru zvoleného bývalou kusou sněmovnou (tisk 3781/X.);
XIX. ministra školství a nár. osvěty a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera a druhů o zabrání německé mateřské školy v Karvinné ve Slezsku pro české školní účely (tisk 3785/XVII);
XX. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Brunara, dra Schollicha a druhů na chování se státního zastupitelství v Opavě (tisk 3610/IX.);
XXI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. J. Mayera a druhů pro zabavení periodického časopisu "Deutscher Landruf" v Chebu (tisk 3808/VI);
XXII. ministra školství a nár. osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o zavření německé soukromé obecné školy ve Znojmě-Hradišti (tisk 3550/IX.)
XXIII. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Schälzkyho a druhů o zabavení periodického časopisu "Deutsche Zeitung" v Bruntále (tisk 3853/XXVI);
XXIV. ministra vnitra na interpelaci posl. Beutela, Grünznera, Kirpalové. a druhů, že ústecká okresní správa politická zabavila 20. číslo časopisu "Verbandzeitung" ze dne 20. října 1922, vycházejícího v Ústí n/L. (tisk 3816/XV.);
XXV. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o postupu správce okresní správy politické Ščavy v Novém Jičíně (tisk 3610/XXIII.).
I./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o zabrání budovy bývalé německé školy v Studénkách, okrese jihlavském na Moravě (tisk 3780/ XIII).
Spisy správní stran této věci jsou nyní u nejvyššího správního soudu, můžeme tedy - pokud to lze učiniti beze spisů - podati pouze tuto odpověď:
Osada Studénky vyloučena byla ze svazku obce Kosova z důvodů správních a hospodářských, jest od Kosova vzdálena 3 km, od Puklic pak, kamž přivtělena, pouze 16 km. Z dítek, které chodily do německé školy ve Studénkách, byly pouze 3 dítky německé národnosti. Nejbližší německá škola je v Kosově, vzdáleném, jak nahoře řečeno, 3 km.
Budova bývalé německé školy, zatím prodaná manželům Pauserovým, získána podle 13 7. zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189, nuceným nájmem pro školu českou.
Poněvadž Pauserovi nehodlali dobrovolně odevzdati zabranou budovu pro účely české školy, obdržel úředník okresní politické správy v Jihlavě služební rozkaz, aby provedl exekučně vyklizení budovy a odevzdal ji inspektoru menšinových škol Komrsovi.
Za tím účelem odebral se úředník dne 28. dubna 1922 do Studének, dodal majitelům budovy a soukromému učiteli Schäferovi rozhodnutí okresní politické správy stran exekučního vyklizení budovy a vyzval je, aby mu budovu odevzdali.
K žádosti soukromého učitele Schäfera povolil mu zmíněný úředník lhůtu 8denní k vyklizení a odevzdání jeho bytu, do kteréžto doby Schäfer se zavázal byt vykliditi.
Z bývalé učebny byl přenesen pouze stůl a několik knih do bytu učitele Schäfera, který věci ty převzal. Učitel Schäfer vlastního nábytku neměl, nýbrž jednotlivé části zařízeni měl vypůjčeny od různých místních usedlíků.
Celá budova, kromě bytu pro učitele, byla pak převzata inspektorem škol menšinových. Soukromý učitel Schäfer bytu v dané 8denní lhůtě nevyklidil a odejel ze Studének, jmenovav u okresní politické správy svým zmocněncem místního rolníka Fr. Czermaka. Proto došlo 19. května k exekučnímu vyklizení a odevzdání bytu učitelova.
Nábytek převzal výše uvedený zmocněnec Fr. Czermak, do jehož domu byl na jeho žádost nábytek odnesen. Poněvadž jmenovaný jest též obecním knihovníkem, převzal také obecní knihovničku, která byla v bytě učitelově. Rovněž knihovnička ta byla na jeho žádost přenesena do bytu.
Z uvedeného vyplývá, že vyklizení budovy bylo provedeno se všemožným ohledem a nikdo ze nájemníků nestěžoval si vůbec na způsob exekučního vyklizení, o čemž svědčí příslušné protokoly, všemi interesenty podepsané.
K námitkám, pokud se vztahovaly na správnost nuceného nájmu, nemohlo se ovšem přihlížeti. Rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty o nuceném nájmu bylo též proti soukromému učiteli Schäferovi vykonatelné, poněvadž si byt najal teprve potom, když bylo zahájeno řízení ohledně nuceného nájmu.
V době, kdy zmíněný státní úředník konal ve Studénkách šetření stran zabrání budovy bývalé německé obecné školy, budova tato nebyla totiž ještě učiteli Schäferovi pronajata, jak majitel na výslovnou otázku úředníkovu udal; majitel Josef Pauser prohlásil tehdy na další otázku politického úředníka, k čemu použije budovy té, že si ji ponechá za výměnek.
Již z tohoto vysvětlení plyne, že případ studénecký je poněkud jiný, než případ orlovický, o němž se interpelace zmiňuje. Ostatně je věc předmětem stížnosti, podané u nejvyššího správního soudu, jehož rozhodnutí nutno vyčkati.
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Ministr vnitra
Malypetr, v, r.
Ministr školství a národní osvěty
Bechyně, v. r.
II./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů
o jazykových přehmatech berních úřadů (tisk 3740 /V).
Ministerstvo financí dalo po dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem školství a národní osvěty příslušným úřadům poukaz, aby při jazykové úpravě platebních seznamů pro učitele bylo přísně dbáno všeobecného ustanovení §u 2 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n.
Bernímu úřadu v Horní Plané dostalo se pokynu, aby dosavadní návěštní tabulku nahradil označením česko-německým.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr financí
Dr. Al. Rašín v. r.
III.3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Zierhuta a druhů o četnické kontrole ve vlacích
(tisk 3700/VII).
Ve smyslu nařízení vlády ze dne 9. června 1921, čís. 215 Sb. z. a n. mohou cizinci překročiti hranice republiky Československé jen na základě řádného cestovního pasu opatřeného předepsaným visem.
Předpis tento byl zhusta obcházen a to tak. že cestující vystupovali před kontrolní pohraniční stanicí, přešli tajně přes hranice a ve vnitrozemí vstoupili opět do vlaků. Nebyly to ovšem živly nejspolehlivější, které tímto podloudným způsobem přecházely hranice vyhýbajíce se úřední kontrole.
Je proto přirozeno, že státní správa učinila, opatření, aby takové pochybné živly byly dle možnosti zjištěny po podloudném překročení hranic. Proto byla zavedena kontrola cestujících ve vlacích jedoucích od hranic do vnitrozemí. K ní používá se ovšem také četnictva, které podle §u 9. služební instrukce četnické zakročuje v plné zbroji. Kontrola cestujících děje se na základě 13. ministerské vyhlášky ze dne 10. května 1867, číslo 80 ř. z., dle něhož jest každý cestující povinen na vyzvání příslušných orgánů předložiti výkazy o svojí osobě.
Ustanovení toto platí i v dobách mírových. Upustiti od této kontroly nelze, protože by se tím usnadnil vstup do Československé republiky živlům, které ohrožují veřejný klid, pořádek a bezpečnost.
Pasovou revisí nevykonává se nepřípustný policejní dozor nad obyvatelstvem a neporušuje se též vážnost voleného zástupce lidu.
Četnický strážmistr Bromm, jemuž pan poslanec Zierhut nebyl osobně znám, konal svor povinnost a není příčiny, aby byl z okresu přeložen.
V Praze dne 8. prosince 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
IV./3953 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů
o jazykových přehmatech okresní správy politické v Chomůtově (tisk 3740/VIII).
Spis čís. 13.169 v interpelaci uvedený nebylo na ten čas možno opatřiti.
Avšak podle záznamu v podacím protokole okresní správy politické v Chomůtově dlužno míti za to, že nešlo o český přípis okresní správy politické, nýbrž krajského soudu v Litoměřicích, a sice o žádost tohoto soudu, aby mu bylo sděleno, jakou má pověst osoba v něm jmenovaná. Obec Čermíky zaslala spis ten okresní správě politické s poznámkou, že není českého jazyka mocna. Okresní správa politická vyhotovila, ač k tomu povinna nebyla, překlad zmíněného přípisu krajského soudu a vrátila celý spis pod č. j. 13.169 obci německým přípisem podotknuvši, že jest obec povinna ve smyslu zákona ze dne 29. února 19120, č. 122 Sb. z. a n., české přípisy přijímati a vyřizovati a že jest věcí obce, aby si budoucně opatřila překlad ve vlastním oboru působnosti.
Tato poznámka odpovídá zákonnému stavu, neboť souhlasí s ustanovením § 3. jazykového zákona a jest odůvodněna také v tom směru, že jazykový zákon neuložil okresním správám politickým žádné překladatelské funkce pro obrn. Okresní správa politická učinila pro obec více, než tato byla podle jazykového zákona oprávněna na ni požadovati, nehledě ani k tomu, že jí dopsala pouze německy, ač se podle § 2. jazykového zákona mělo tak státi česko-německy.
Nemám příčiny, abych ve věci učinil nějaké opatření.
V Praze dne 8. prosince 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
V./3953.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Floriána Tománka a soudruhů
ve věci censury našich slovenských časopisů (tisk 3808 / I)
V interpelaci uvedené články č. 26 periodického časopisu "Slovenské Ludové Noviny" ze dne 23. června 1922, byly skutečně statním zastupitelstvím v Bratislavě zabaveny, a to ještě před účinností zákona z 23. května 1922, č. 168 Sb. zák. a nař., tedy ve výkonu předběžné censury.
Předem musím podotknouti, že články v interpelaci uvedené nesouhlasí úplně s původními články, jak otištěny byly v uvedeném čísle periodického časopisu "Slovenské Ludové Noviny", nebol; právě nejzávadnější místa byla v interpelaci vynechána nebo změněna.
Než i ve znění v interpelaci obsaženém jest obsah článků trestným souhlasím proto se státním zastupitelstvím v Bratislavě a hlavním státním zastupitelstvím v Bratislavě, že články zabaveny byly právem. V prvním článku podněcuje se k nenávisti proti třídám a národnostem a vyzývá se, aby odepřena byla poslušnost nařízením (1.a 2. odst. 1, a 2. zák. čl. V. z r. 1878), v druhém pak podněcuje k zášti proti Čechům a uráží se vláda pro výkon jejího povolání (172. odst. 2. zák. čl. V. z r. 1878 a S§ 2. a 3. č. 2. zák. čl. XVI. z r. 1914).
V Praze dne 12. listopadu 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
VI./ 3953.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Práška a spol.
o právním postavení československé církve a jejím pronásledováni se strany státních úřadů (tisk 3700/VIII).
Československá církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla jakožto náboženská společnost uznána na základě 1. a 2. zákona ze dne 20. května 1874, čís. 68 ř. z., vyhláškou ministra školství a národní osvěty ze dne 15. září 1920, čís. 542 Sb. zák. a nař.
Ústava této církve byla vzata na vědomí výnosem téhož ministra ze dne 15. října 1921, čís 87.471.
Ihned po vzniku československé církve bylo v četných obcích a osadách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přistupováno ke zřizování náboženských obcí na podkladě zákona nahoře citovaného. Podle předpisů tohoto zákona musí býti zřízení takovéto obce schváleno státní správou kultovou, nalež teprve může se obec ustaviti a započíti svou činnost. Toho však, pokud je státní správě kultové známo, nebylo dbáno, nýbrž takměř všude tyto obce ihned po zřízeni, nevyčkavše státního schválení, začaly působiti, volily si rady starších a duchovní správce a vůbec vyvíjely činnost tak, jako by byly již schváleny, nedbajíce toho, že až do státního schválení k tomu nemají oprávnění.
Žádosti, které byly podávány o schválení náboženských obcí československé církve jejich zřizovateli jednak přímo u ministerstva školství a národní osvěty, jednak u nižších státních úřadů kultových, byly těmito úřady brány v projednávání úřední zejména po té stránce, aby bylo vyhověno všem podmínkám, které jako předpoklad schválení požaduje 4.-6. zákona výše uvedeného.
Státní úřady kultové jsou zavázány dbáti při úředním jednání o takovémto schválení náboženských obcí předpisů zákona tu citovaného a není jim proto možno při sebe liberálnějším vykládání těchto předpisů jich prostě nedbati a přes ně se přenésti; z toho důvodu musilo se trvati na tom, aby podmínky tu několikráte zmíněné a tímto zákonem požadované byly u jednotlivých obcí před jejich schválením splněny, resp. aby bylo jejich splnění v žádosti a v jejich přílohách náležitě prokázáno. Citovaný zákon neobsahuje bližších ustanovení o tom, jakým způsobem jest požadovati splnění podmínek, a ponecháno jest tudíž státní správě kultové, aby postupovala podle svého volného uvážení.
Přední z těchto podmínek jest, že obec má míti a při žádosti o schválení obce ke schválení předložiti svůj statut, po případě, že se má opříti místo toho o ústavu celé církve. Protože všechny obce bez rozdílu ve svých žádostech odvolávaly se na ústavu československé církve, resp. připojovaly ke svým žádostem výtisk návrhu této ústavy, tak jak byl ministerstvu školství a národní osvěty mezitím československou církví předložen, nemohla býti po této stránce podmínka tato považována za splněnu, až teprve když, jak bylo výše poznamenáno, byla vzata ústava této církve ministerstvem školství a národní osvěty na vědomí a tím byla vzata na vědomí také ona její část, jež obsahuje ustanovení o zřizování a působnosti jednotlivých náboženských obcí této církve.
Leč velká část žádostí o schválení náboženských obcí a zejména všechny ony žádosti, které byly předloženy v první době po vzniku a státním uznání československé církve, neprokazovaly bud vůbec nebo alespoň ne dostatečně splněni ostatních podmínek § 4.-6. zákona ze dne 20. května 1874, čís. 68 ř. z., zvláště pak, že obec je s to, aby vyhověla svým úkolům po stránce náboženské a vyučovací jakož i že jest její trvání finančně zabezpečeno.
Ač v dřívějších dobách státní správa kultová splnění podmínky finanční schopnosti nové náboženské obce k existenci praktikovala způsobem daleko rigorosnějším, spokojila se nynější státní správa vzhledem na poměry a na nutnost, uvésti právní stav v soulad se stavem faktickým, u náboženských obci československé církve tím, že požaduje jen rozpočet finančního hospodářství nové obce jakož i věrohodný výkaz některých členů obce, jejichž společenské a hmotné postavení by poukazovalo na to, že obec resp. její příslušníci budou s to unésti náklad, jenž by za nedostatečnosti jiných zdrojů příjmů musil býti na ně vznesen ve formě náboženské daně při plnění úkolů obce, po zákonu jí příslušejících.
Pokud jde o průkaz místnosti bohoslužebné jakož i úřední místnosti pro duchovního správce, považuje je státní správa kultová za nepostradatelné, má-li zajištěno býti, že obec jest schopna dostáti svým úkolům v bohoslužebném oboru a vykonávati duchovní funkce, k nimž právě jest zřízena. Mimo to jest třeba úřední místnosti duchovního správce také pro matriční úkoly, které rovněž mají býti podstatnou náležitostí nové obce.
Jest zřejmo, že opatření takovýchto místností musí býti prokázáno spolehlivým způsobem a že možno při tom míti zření pouze k místnostem "jejichž získání stalo se způsobem právně nezávadným, nebol; jenom místnosti takto nabyté nejsou ohrožovány jejich opětným pozbytím a zaručují trvalé a bezpečné užívání.
Získání těchto místností požaduje státní správa kultová jen pro sídlo náboženské obce, nikoli též pro jednotlivá místa jejího obvodu. V případě náboženské obce neveklovské stalo se požadování průkazů o několika bohoslužebných místnostech omylem, zaviněným samými žadateli, a byla tato věc již uvedena do pořádku. Co se týče obvodu náboženských obcí, jest nutno udati jej v žádosti o jejich schválení přesně, jelikož ve výnose ministerstva školství a národní osvěty, kterým se schvaluje zřízení, podle ustáleného zvyku a potřeby cituje se výslovně tento obvod. Jest toho třeba také z toho důvodu, že náboženská obec bude míti matriky o narození, sňatcích a úmrtí a že tudíž jest potřebí jak pro úřady, tak i pro příslušníky obce, o které se při tom jedná, aby na jisto věděli, jaký jest její obvod, po případě, které politické obce a osady do něho patří.
Zemská správa politická a okresní politické správy ve své funkci jako nižší státní úřady kultové jednaly a jednají o žádostech náboženských obcí československé církve za schválení podle těchto zásad "jimiž se řídí i samo ministerstvo školství a národní osvěty. Toto úřední jednání děje se bez jakéhokoliv zdržování, ba naopak v zájmu věci pokud možno urychleně. Jest možno, že v některých případech se úřední jednání protáhlo, leč příčinu toho lze vysvětliti tím, že většina žádostí byla nedostatečně instruována a že proto musilo býti požadováno jejich doplnění, a to i několikráte po sobě, tak, aby bylo dosaženo splnění všech zákonných podmínek a mohlo býti rozhodnuto o schválení obce.
V Čechách i na Moravě byl již značný počet náboženských obcí československé církve ministerstvem školství a národní osvěty schválen a počet ten stále roste, zvláště když nyní již žádající obce samy lépe se seznámily s potřebnou formou i obsahem žádosti.
Nějaké zaujatosti kteréhokoliv státního úřadu kultového proti československé církvi nelze shledávati ani u ministerstva školství a národní osvěty, ani u nižších státních úřadů kultových. Všechny postupují se stejnou objektivností jako v záležitostech kterékoliv jiné církve, řídíce se při tom ohledem na § 106 a 124 ústavní listiny. Konkrétní případy neobjektivního postupu jednotlivých úředníků v záležitostech československé církve nebo dokonce nějaké sabotováni těchto záležitostí ministru školství a národní osvěty nejsou známy.
Pokud jde konečně o zabírání kostelů věnovaných římskokatolickému kultu, resp. náležejících římskokatolické církvi od příslušníků církve československé a jejich požadování římskokatolickou církví zpět, byly již v četných případech tyto záležitosti u jednotlivých kostelů v administrativní cestě instanční rozhodnuty s konečnou platností. Bylo-li při tom vysloveno vrácení zabraného kostela církvi římskokatolické a žádalo-li se pak o exekuční provedení tohoto nálezu, postupují státní úřady při něm s všemožnými ohledy, a hledí především smírnou dohodou dosáhnouti obnovy dřívějšího právního stavu. Nevede-li takové jednání k cíli, pak ovšem nezbývá než postupovati dle zákonných předpisů o exekuci podle nařízení ze dne 20. dubna 185, č. 96 ř. z., které připouští použití jako donucovacího prostředku i trestu peněžitého.
Byla-li nějaká pokuta nesprávně snad uložena a domáhá-li se postižený toho, aby mu byla vrácena, může býti o tom rozhodnuto jen instančním postupem na žádost postiženého.
Je-li politický úřad nucen zakročiti proti osobám, které porušily násilnými činy veřejný klid a pořádek anebo se zdráhají vyhověti pravoplatným rozhodnutím, činí tak pouze plně svoji povinnost, při čemž je proň směrodatným pouze zákon, nikoli však ohled na náboženskou příslušnost takových osob.
Také proti ostatním exekučním opatřením může se každý, kdo se jimi pokládá za stižena, domáhati nápravy instančním pořadem.
A dotazu, je-li vláda ochotna odvolati absolutistické fermany z doby rakouského režimu bachovského, se podotýká, že vláda má na paměti reformu trestního řízení policejního a že k ní přikročí ihned, jakmile provedena bude s touto reformou úzce související s již připravovaná reforma a unifikace trestního zákona a řádu. Ostatně zahrnuje zmíněné nařízení z roku 1854 v sobě též základní tou dobou platné předpisy o exekuci politické, jež by v případě zrušení nařízení tohoto musely nezbytně býti nahrazeny předpisy novými.
Pokud se týče vedeni matrik duchovními správami církve československé, neodpovídá skutečnosti tvrzení, jakoby duchovní správy této církve byly nuceny, vésti státní matriky. Páni interpelanti sami se ostatně táží, je-li ministr vnitra ochoten propůjčiti církvi československé právo vésti matriky.
Právo takové ministerstvo vnitra také ihned, jakmile první náboženské obce československé církve dosáhly státního schválení, výnosem svým ze dne 5. července 1922, č. 44.731 / 22, těmto náboženským obcím zásadně propůjčilo zmocnivši zemské správy politické, aby duchovním správám náboženských obcí československých, které jsou na základě zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z., řádně zřízeny a o to zažádají, svěřily právo vésti rodné, oddati a úmrtní matriky. Záleží tudíž na československých obcích náboženských, chtějí-li vedením veřejných matrik býti pověřeny, aby u politického úřadu učinily příslušný návrh.
Ve příčině úpravy poměrů mezi státem a církví, zejména pokud jde o užíváni kostelů příslušníky jiných vyznání, se podotýká, že v ministerstvu školství a národní osvěty konají se příslušná studia a práce, aby byl získán materiál pro zákonodárnou činnost.
V Praze dne 15. prosince 1922.
Předseda vlády:
V z.
G. Habrman, v. r.
VII./3953.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci post. dra F. Lukavského,
dra A. Hajna a soudruhů
ve příčině německých učebnic na školách národních i středních s vyučovacím jazykem německým (a z části i učebnic polských na
školách polských) (tisk 3780/IV).
Nedostatky, které interpelace poslance dra Lukavského, dra Hajna a soudruhů vytýkají čítance Heimat od E. Wagnera, čítance dra Latzka, mluvnici od Mertha a Wolmanna, jsou ministerstvu školství a národní osvěty známy, a učinil jsem již opatření, aby byly odstraněny.
Při vydání posledních dílů čítanky Heimat (I a J) podrobeny byly přehlídce všechny její díly posud vyšlé a skladatelům čítanky uloženo vynesením čís. 62.976 ze dne 14. července 1922, aby články zeměpisné a dějepisné, pokud se jimi doplňují výklady z vlastivědy a z reálií, seznamovaly žáky s územím, životem a událostmi důležitými pro celou republiku Československou v duchu pravé snášelivosti a nikoli v duchu národní výlučnosti. V tomto směru uloženo bylo doplniti články zeměpisné a dějepisné v díle I a J čítanky Heimat a při nových nákladech i v jejich dílech B, C, D, E, F, G a H. Proto také do dílu I vložen článek 223 "Der Staat". Do téhož dílu vložen čl. 252 "Aus Präsident Masaryk´s Jugendzeit" a do dílu J čl. 217 "Aus Präsident Masaryk´s Lernzeit".
V interpelaci dále uvedené závadné věty byly jednak vyloučeny, jednak opraveny. Vypuštěny byly vůbec články "Ein Heldenherz", "Andreas Hofers Tod", "Zeppelin III" a všechny články "Aus der Zeit des Weltkrieges".
Pokud jde o čítanky pro střední školy, sestavené drem Rudolfem Latzkem, podotýkám, že schváleny byly sice v roce 1920, ale pouze z nedostatku knih jiných na dobu přechodnou, než sestaveny budou čítanky nové, upravené podle nynějších poměrů. Proto bylo také zdejším výnosem ze dne 15. července 1922, číslo 67.747, nakladatelství Františka Krause v Liberci "jež je převzalo od Prager Verlagsgesellschaft, uloženo, aby je sem znovu předložilo k aprobaci. Do té doby jest jejich další užívání zastaveno.
Mluvnice od Mertha a Wolmanna nemá sice vět o našem státě a o jeho representantu, ale schválena byla r. 1920 na dobu první potřeby a další vydáni její budou vhodně doplněna.
Pokud se týče polských učebnic pro školy národní, vyzvalo ministerstvo školství a národní osvěty 29. září 1920, číslo 79.754 Státní nakladatelství, aby pořídilo polské učebnice pro školy na Těšínsku. Vynesením ze dne 29. listop. 1920, číslo 80.257, uložilo zemské školní radě v Brně a v Opavě, aby prohlédly polské učebnice posud na školách národních užívané a zmocnilo zemskou školní radu v Opavě vynesením ze dne 24. září 1921, čís. 50.878, aby sestavila komisi "jež by pořídila polské učebnice pro školy národní. Zemské školní rady v Brně a v Opavě přehlédly posavadní užívané učebnice, vyřadily všechny, které neodpovídaly novým poměrům politickým, navrhly, by některých užívalo se beze změn, z jiných aby se závadná místa odstranila, což vynesením ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. března 1922, číslo 1529, bylo schváleno. Čítanková komise v Č. Těšíně složila již I. díl nové čítanky pro školy polské (Czytanka dla szkol ludowych), jenž dne 6. dubna 192, čís. 36.609 byl schválen a tiskne se ve Státním nakladatelství.
Z dokladů, jež jsem uvedl, jde najevo, že závady, o nichž se zmiňuje interpelace, bud byly již z učebnic odstraněny, nebo bylo učiněno opatřeni, aby se jim vyvarovalo ve vydáních nejblíže příštích, k nimž dojde v době nejkratší, ježto se náklady učebnic rychle obnovují.
V přechodné době nebylo vyhnutí než z nouze schváliti učebnice, jichž se interpelace týče, ale ministerstvo školství a národní osvěty postaralo se již, aby nová vydání vyhovovala změněným poměrům politickým. Nemám proto za účelno, abych zaváděl vyšetřování proti těm, kteří schvalování učebnic v interpelaci uvedených prováděli.
Učebnic pro školy německé, přizpůsobených již novým poměrům politickým, vydává se nyní tak hojně, že za krátko budu vhodnými učebnicemi opatřeny téměř všechny předměty škol národních i středních. Není proto nutno, aby ministerstvo školství a národní osvěty samo dávalo psáti učebnice pro tyto školy, ale učiní tak bez rozpaků, ukáže-li se toho v nejbližší době potřeba.
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Bechyně, v. r.
VIII. / 3953.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Floriána Tománka
a druhů
pro nespravedlivé censurování slovenských
časopisů (tisk 3808/II).
Správno je, že článek "Slovenská svoboda" v čísle 130 periodického tiskopisu "Slovák" byl celý zabaven. Stalo se tak ještě za platnosti předběžné censury, která byla zákonem z 23. května t. r. čís. 168 Sb. z. a n. odstraněna.
Mluví-li však pp. interpelanti o tom, že takové konfiskace jako je právě konfiskace tohoto článku, jsou "duchovraždou a okrádáním slovenského čtenářstva o duševní pokrm", dlužno v tom spatřovati nejméně nadsázku.
Obsah článku, zejména i některých zvláště ostrých míst, jež v interpelaci opakována nejsou, je takový, že nelze nikterak mluviti o tom, že je účelem jeho odhaliti domnělé křivdy, ale jde ve skutečnosti o štvaní nejhrubšího druhu nejen proti druhým politickým stranám a proti vládě, ale proti Čechům vůbec.
Nemá proto vláda možnost orgány provádějící přehlídku tisku na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro takováto zabavování, jak si přeji pp, interpelanti, potrestati.
V Praze dne 16. prosince 1922.
Předseda vlády:
V z.
G. Habrman v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr.Dolanský v. r.
IX. /3953.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Ladislava Kučery a soudruhů,
proč se nevypisuji obecní volby v Křinci (tisk 3853/VIII).
Po rozpuštění obecního zastupitelstva v Křinci, jež bylo nařízeno výnosem zemské správy politické v Praze ze dne 19. října 1921, čís. 217.345, bylo uloženo obecní správní komisi provedení nových voleb do 6 neděl. Avšak správní komise předpokládajíc, že nové všeobecné volby do obcí budou provedeny do června 1922 a že při této příležitosti i v Křinci znova obecní volby by se musely konati, zažádala v dohodě se všemi politickými stranami zastoupenými v této komisi, aby z důvodů úspornosti neprováděly se dvojí volby v brzku za sebou, nýbrž aby bylo povoleno odložení volby až do všeobecných voleb r. 1922.
Důsledkem tohoto všeobecného přání byla politická expositura v Nymburce výnosem zemské správy politické z 28. listopadu 1921, čís. 4257-O-V. zmocněna, aby provedení obecní volby do té doby odložila.
Když však vešla v působnost novela k obecnímu volebnímu řádu ze 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a n., kterouž bylo prodlouženo první období volební obecních zastupitelstev na 4 léta, nařídila zemská správa politická, vycházejíc ostatně již ze správného názoru, že funkční období nového zastupitelstva následkem rozpuštění prvního zastupitelstva bude v každém případě čtyřleté počítaje od pravoplatnosti nové obecní volby, výnosem ze dne 20. listopadu 192, čís. 1776-0-V, rozepsání nových voleb v Křinci po dni 1. února 1923 na některou neděli koncem února nebo počátkem března 1923.
Tím bylo intencím pánů interpelantů vyhověno, takže není důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 20. prosince 1922.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.