XX./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o označování jména republiky Československé v německém jazyku.
Výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 5461 pros. 21/VI 1922 (vyhlášeným ve VěstníkuŤ ministerstva školství a národní osvěty č. 8 ze dne 15. srpna 1922) uveřejňuje se k zavedení jednotného způsobu psaní jména republiky Československé, ťaby bylo dbáno toho, aby se při označování jména našeho státu v jazyce německém užívalo psaní s ťČŤ a jednoduchým ťvŤ, tedy ťČechoslovakische RepublikŤ, ježto tento způsob psaní plně odpovídá originalitě slova, a mimo to se ho užívá i v úředním německém překladě Sbírky zákonů a nařízení. Stejně jest postupovati i při užívání přídavného jména ťčechoslovakischŤ.
Potud výnos. Původcem tohoto výnosu není určitě žádný Němec, poněvadž se při nesčetném počtu úředníků ministerstva školství a národní osvěty dostalo dosud jen jedinému německému úředníku cti, býti povolán do ministerstva, ač by Němci v poměru svého obyvatelstva měli nárok na 13 míst. Domnívali bychom se, že čeští úředníci, kteří si osobili spravovati německé kulturní statky, mají plné porozumění pro to a především také velmi zevrubně znají tvoření a rozvoj německého jazyka. Původce tohoto výnosu nezná však ani německé abecedy, neboť jinak by musil věděti, že tato nemá hlásky ťČŤ. V každé řeči tvoří se a vyjadřují cizí hlásky složením několika písmenek a tak odpovídá v němčině českému ťčŤ pouze ťtschŤ. Rovněž tak místo českého ťvŤ jest němčině ťwŤ, takže jméno může zníti správně jen ťTschechoslowakische RepublikŤ a přídavné jméno ťtschechoslowakischŤ.
Napříště by se doporučovalo, chce-li české ministerstvo školství a národní osvěty neodolatelným pudem své panské povahy vydávati německé menšině v tomto státě již i předpisy o jejím jazyku a jejím pravopisu, aby se otázalo především německého jazykového spolku po jeho mínění. Ostatně ministerstvo v dobách, kdy se ve všech kulturních státech důkladně pracuje o školské reformě, má zajisté řešiti důležitější úkoly než vydávati takovéto nesmyslné výnosy.
Podepsaní se proto táží pana ministra školství a národní osvěty:
Jest ochoten odvolati uvedený výnos a připustiti, aby byl stát podle jazykové praxe správně označován jako ťTschechoslowakische RepublikŤ?
V Praze dne 1. září 1922.
Dr. Schollich,
dr. Radda, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, Heller, Böllmann, Böhr, Knirsch, Patzel, Röttel, Pittinger, Windirsch, dr. Hanreich, Schubert, dr. Kafka, J. Mayer, Bobek, inž. Kallina, Mark, dr. Lodgman, dr. Brunar.
XXI./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi železnic
o ozdobování nádraží prapory.
V československém státě stalo se zvykem, že při všech možných a nemožných slavnostech čeští přednostové stanic často i v německém jazykovém území nařizují, aby nádraží bylo vyzdobeno. Když se na př. konal v Moravské Ostravě sokolský slet, byla všechna nádraží na trati severní dráhy ozdobena křiklavými českými barvami. Také orelský slet v Brně zavdal několika přednostům stanic i na severní dráže podnět k vyzdobení nádraží. Nevím, zda ministerstvo železnic nebo jednotlivá ředitelství státních drah vydávají zvláštní pokyny či zda se to jen řídí podle politické příslušnosti onoho přednosty stanice k té či oné straně. Naproti tomu nutno konstatovati, že i při velkých německých slavnostech jako na př. při německém sletu Turnérů v Chomůtově a jinde nebyla nádraží vyzdobena německými prapory, ač by přece němečtí občané mohli také požadovati týchž práv pro sebe jako Češi.
Železnice měla by býti v každém kulturním státě jen dopravním zařízením, které má sloužiti všem občanům státu stejně. Má se zdržeti jakékoliv stranickosti a národní nenávisti a všechna zařízení konati jen s hlediska účelnosti. V československém státě se zdá ovšem, že jest o tom jiné mínění a železnice se staly nejdůležitějším počešťovacím nástrojem.
Ostatně vyzdobení nádraží vyžaduje mnoho času na úkor služby, jehož by se lépe použilo k práci, zvláště když železniční správa, jak známo, jest beztoho těžce pasivní, nemluvě o tom, ze takováto maškaráda musí raniti národní city části státních občanů, na projíždějící cizince působí však směšně.
Podepsaní táží se proto pana ministra železnic:
1. Z jakého podnětu a na čí rozkaz se příležitostně vyzdobují nádraží?
2. pole jakých hledisek se při tom postupuje? Uděluje se povolení bezvýjimečně při slavnostech všech českých stran nebo jen při některých?
3. Jste ochoten toto vyzdobování napříště úplně zakázati?
4. Neste-li však ochoten tuto nepřístojnost odstraniti, jste ochoten naříditi, aby nádraží byla ozdobována i při německých slavnostech?
V Praze dne 1. září 1922.
Dr. Schollich,
dr. Radda, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Zierhut, Böllmann, dr. Medinger, Mark, Röttel, J. Mayer, dr. Baeran, dr. Keibl, Kraus, inž. Kalina. Pittinger, Heller, Windirsch, Schubert.
XXII./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra H. Brunara a druhů ministrovi národní obrany
o ubytováni mužstva 151. pluku na obranu proti letadlům v Bratislavě.
5. a 6. baterie 151. pluku na obranu proti letadlům jest posádkou na posádkové střelnici v Bratislavě. Mužstvo, v němž jest většina Němců, jest ubytováno v barákách, a to trvale, ačkoliv baráky sloužily dříve jen k přechodnému ubytování mužstva. V místnosti 6X7 m jest ubytováno úhrnem 200 mužů, což jest výsměchem každého předpisu a nejmenších požadavků hygienického ubytování. Baráky lze větrati jen nedostatečně, neboť v každém baráku jsou jen čtyři zcela malá okna, která se nedají ani docela otevříti. Baráky se hemží hmyzem, jsou špinavé a nečisté, krátce jsou vším jen ne obydlím pro lidi. Jsou čistěny rovněž úplně nedostatečně a nehygienicky, takže podlaha pod baráky jest stále vlhká a tím zdraví naprosto škodlivá. Také umývárny pro mužstvo naprosto nepostačují a docela podle starorakouského zvyku se jich užívá jen ťk ozdoběŤ. Kuchyně pro mužstvo jest v jakési kůlně a to 10 kroků proti zcela zanedbanému záchodu se žumpou. K barákům pro mužstvo jsou přistavěny chlévy pro prasata, v nichž jsou krmena prasata odpadky z kuchyně pro mužstvo.
Právě tak špatné jako ubytování jest také oděv tohoto mužstva. Několikráte se stalo, že vojáci bosi vyšli na cvičeni a také většina nemá ani celých kalhot.
Podepsaní táží se tedy:
1. Ví pan ministr o těchto vadách?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby tyto hrozné poměry co nejdříve byly odstraněny?
V Praze dne 24. října 1922.
Dr. Brunar,
dr. Radda, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, dr. Lehnert, Heller, Windirsch, Patzel, dr. Medinger, Mark, Böhr, dr. Baeran, Kraus, dr. Schollich, Röttel, Pittinger, inž. Kallina, Schubert, Böllmann, J. Mayer, Bobek.
XXIII./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů ministrovi národní obrany
o výbuchu francouzských děl vz. 1897.
Dne 30. června 1922 vybuchl při cvičení ve střelbě na dělostřeleckém cvičišti u Malacek blíže Bratislavy granát a roztrhl nabíjecí komoru francouzského děla vz. 1897, ráže 75 mm, při čemž byli poraněni 2 vojíni těžce a 3 lehce. Oba těžce ranění, Čech, jemuž byly utrženy obě nohy, a Slovák, jemuž byla utržena jedna noha, zemřeli následující soboty následkem zranění, totiž vykrvácením a otravou krve.
Vybuchnuvší dělo jest jedním z koupených od Francie, která se kdysi kupovala po 250.000 Kč za kus, ač Škodovka současně nabízela již hotová děla 8centimetrová vz. 1917 po 170.000 K. U francouzského materiálu jde tedy o děla, kterých se již užívalo, jichž samozřejmě nelze skorem upotřebiti, kdežto děla nabízená Škodovkou, kdysi rakouská, byla úplně nová. Francouzský dělový materiál jest pro obsluhující mužstvo přímo nebezpečný, jelikož od uvedeného výbuchu na malackém cvičišti vybuchla znovu 2 jiná děla, která však nikoho neporanila, neboť ve správném poznání vlastního dělového materiálu dostalo obsluhující mužstvo rozkaz, aby se při cvičeních ve střelbě zakopalo a děla odstřelovalo provazem asi 6metrovým. Že taková obsluha polního děla může samozřejmě vzbuditi jen útrpný úsměv, jest samozřejmé.
Důležitější však, než dokázaná tím neupotřebitelnost francouzských děl, jest to, že život obsluhujícího mužstva jest velice těžce ohrožen u všech baterií, opatřených francouzskými děly. Německé obyvatelstvo tohoto státu, jehož krvavé ztráty za války pro nezměnitelnou věrnost byly zcela ohromné, necítí se naprosto zavázáno obětovati své syny znovu militarismu, jenž lehkovážně ohrožuje život mládeže mu svěřené. Jestliže české obyvatelstvo o tom smýšlí jinak, pak ať vojenská správa učiní opatření, aby se u baterií vybavených francouzskými děly neužívalo příslušníků německého národa.
Podepsaní se tedy táži pana ministra národní obrany:
1. Jest pan ministr ochoten podati sněmovně zprávu o uvedených případech a jejich příčinách?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti způsobilost kdysi převzatých francouzských děl?
V Praze dne 24. října 1922.
Dr. Brunar,
Zierhut, Windirsch, Böllmann, J. Mayer, Kraus, Matzner, dr. Keibl, dr. Schollich, Röttel, Schubert, Heller, Pittinger, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Baeran, Simm, Böhr, Knirsch, dr. Medinger, Bobek.
XXIV./3853 (překlad).
Interpelace
poslanců Heegera, Jokla, dra Haase a druhů
ministrovi školství a národní osvěty o nepřístojnostech při školních zápisech na Těšínsku.
Proti ustanovení školního a vyučovacího řádu, podle něhož zápisy mají konati správcové škol, zakročovali při letošních zápisech do škol ve všech místech Těšínska vládní komisaři se zcela zřejmým úmyslem, aby se německým a polským školám odňalo pokud možno nejvíce dětí, a aby se uvedly do českých škol. Způsoby, jichž při tom užívali, byly v rozličných místech rozličné. Vládní komisař v Těšíně pracoval především s poukazem na státní příslušnost jednotlivých osob, které chtěly dáti zapsati své děti do německých škol. Jste přece ťČechoslovákŤ - touto výzvou pokoušel se vykonati vliv na vůli rodičů. Kde se mu to nepodařilo, nařizoval trapné šetření o národní příslušnosti a obcovacím jazyku rodičů a jejich dětí, měnil svévolně údaje stran a vyžadoval úřední potvrzení o jejich národnosti. Okolnosti, že část těšínského obyvatelstva obyčejně se jmenuje Slezáky (Šlonzáky) použil k tomu, aby prohlásil, že slezské (šlonzácké) jest totožné s českým a děti těchto osob přikazoval české škole. Vládní komisař v Třinci užíval ještě hrubších, často skoro groteskních prostředků, jimiž by postihl německou a polskou školu. Zkoumal rodokmeny mnohých osob a zjišťoval s bujnou obrazotvorností tu a tam českou babičku, vyšetřoval zvuk jmen a prohlásil při tom četné osoby, které nikdy česky nemluvily, za Čechy; řídil se při tom zásadou, že rodiny pocházející z Moravy nejsou Němci; on vůbec nepřiznává občanům třineckým práva, označovati se Němci, jelikož v Třinci není Němců; osoby, které snad jednou náhodou slyšel mluviti slezským nářečím, označil za Neněmce, a to vše ještě více za tím účelem, aby obyvatelstvo zastrašil, a kde se ten pokus nepodařil, zabránil přijetí dětí do německé školy. Vládní komisař ve Fryštátě bojoval rovněž usilovně pro českou školu. Kdo loňského roku posílal své dítě do této školy - činilo to mnoho osob, poněvadž bylo k tomu donuceno českými agitátory, kteří tehdy měli v rukou jejich hospodářskou existenci, - a nyní přišel k zápisu do německé školy, byl zamítnut. Děti, které úplně neovládaly německého jazyka, nebyly přijaty do německé školy i když jejich rodiče se prohlašovali za Němce a o přijetí žádali. Vládní komisař považoval při tom za nutné prohlásiti, že ťgermanisaciŤ nutno učiniti přítrž. Jest sice správné, že také polští rodiče posílali své děti do německé školy a také letos chtěli posílati a že zvláště vesnické obyvatelstvo usiluje o to, aby se dětem ve městě dostalo německého vyučování; avšak zde rozhodují ekonomické a sociální skutečnosti, zvláště to, že venkovské školy nevyhovují požadavkům rodičů. Dokud venkovské obce nemají prostředků, aby své školy výše organisovaly, dokud na těchto školách se nebude vyučovati německému jazyku v dostatečné míře, tak dlouho bude trvati toto tažení do městské školy a usilovaní, aby se za každou cenu vesnickým dětem dostalo výhod městského vyučování. Rozhodně nutno se postaviti proti zamýšlenému, schválně vyvolávanému odnárodňování, avšak také proti tomu, aby někdo odvolávaje se na nebezpečí odnárodnění bral dětem možnost požívati výše organisovaného vyučování. Jak vážně vládní komisaři na Těšínsku smýšlejí s prohlášením zásady, že se nesmí poněmčovati, tedy se nesmí odnárodňovati, projevuje se při pozorování jejich postupu proti polským školám. V Německé Lutyni, Polské Lutyni a Věřňovicích byli důvěrníci, které vyslalo polské obyvatelstvo ke kontrole zápisu, z místnosti vykázáni. V Jablunkově se hrozilo polským železničářům, kteří chtěli dáti zapsati své děti do polské školy, přeložením. Třineckým vdovám se hrozilo, že se jim odebéřou podpory, jestliže se nerozhodnou pro českou školu. V Lazech a Orlové bylo množství polských žáků jednoduše převedeno do české školy a rodičům bylo pohrozeno tresty, kdyby se tomu nařízení nepodrobili. V Karvinné se manévrovalo opční otázkou; kdo neposílá svého dítěte do české školy, toho žádost nebude příznivě vyřízena. V Starém Městě u Fryštátu byly docela děti pro českou školu kupovány, jedno za 180 Kč. To jest v několika málo příkladech obraz letošních školních zápisů na Těšínsku. Výsledkem jsou sta žádostí, reklamací a stížnosti u jednotlivých správních úřadů; výsledkem jest, že poněvadž se vyřizuje jen část žádostí a většina vůbec ne, že mnoho set dětí dochází do škol, kterých jim neurčili rodiče, nýbrž vládní činitelé; výsledkem jest, že velmi mnoho dětí vůbec nechodí do školy nebo jest jen nuzně soukromě vyučováno. Výsledkem jest konečně všeobecné rozhořčení těšínského obyvatelstva, jež se marně táže, proč se tak bezohledně porušují jeho základní práva. Se zřetelem na tyto události táží se podepsaní:
Není pan ministr toho názoru, že každému musí býti vyhrazeno právo, aby sám rozhodoval o své národní příslušnosti?
Není pan ministr toho názoru, že práva rodičů nelze se dotýkati a že všechny jiné směrnice, podle nichž se mají konati zápisy, vedou k svévoli a zmatkům?
Není pan ministr toho názoru, že dnešní zápisy na Těšínsku nejen že se příčí nejskromnějím požadavkům demokracie, nýbrž že také jsou schopny vyvolati škodlivý dojem v duších dětí tak drasticky ťzapsanýchŤ a že jest nutno, aby akt zápisu byl zbaven policejního aparátu?
Není pan ministr toho názoru, že organisace těšínských škol, zvláště venkovských potřebuje vybudování, že se však tohoto vybudování nedosáhne uvedenými opatřeními vládních komisařů, nýbrž podle programu, jenž by se měl vypracovati za součinnosti obyvatelstva?
Jest pan ministr ochoten vyžádati si šetření o událostech při těšínských zápisech do škol a naléhati na to, aby všechny reklamace a stížnosti byly ihned vyřízeny a bylo uznáno právo rodičů?
V Praze dne 9. listopadu 1922.
Heeger, Jokl, dr. Haas,
Schäfer, Häusler, Čermak, Hirsch, Palme, Hackenberg, Hoffmann, Roscher, dr. Holitscher, Blatny, Grünzner, Uhl, Hillebrand, Kaufmann, Kirpal, Taub, Beutel, Dietl, Leibl, Schweichhart.
XXV./3853 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhy vládě o praxi úřadů při vydávání cestovních pasů.
Když povstala republika československo, vyžadovalo se k vydání pasu důkazu, že všechny nesplacené daně byly zaplaceny nebo zajištěny. Bylo to ospravedlněno tím, že mělo býti zabráněno tomu, aby jmění jednotlivých státních občanů nebylo zavlečeno do ciziny, a poplatníkům se mělo zabrániti v tom, aby před zaplacením nebo zajištěním daní neuprchli do ciziny. Tato praxe se však udržela i nadále, ač pro to nebylo nutných důvodů. Tím se odňala obchodníkům možnost, konati naléhavé obchodní cesty do ciziny, a často musili upustiti od důležitých cest, poněvadž úřady odepřely vydati pasy, dokud všechny daně nebudou dříve zajištěny nebo zaplaceny. Tato praxe by se dala vysvětliti, kdyby berní úřady byly s to, aby včas dodaly oněm poplatníkům daňové předpisy. Poněvadž se to však neděje, nemohou poplatníci při nelepší vůli vyhověti své daňové povinnosti. To vede k nemožnému a nemorálnímu postupu, že berní úřady, nevydaly-li předpisů, jednoduše požadují zcela libovolné částky jako zajištění od těch, kdož se o pas ucházejí, což někdy se zvrhá v politické výstřednosti berních úřadů, ježto Němcům žádajícím pasu předpisují zcela jiné částky k zajištění než Čechům nebo Slovákům.
Přirozeně nemohou žadatelé pasu zaplatiti částek, jež jim berní úřad zcela libovolně ukládá, a proto se zříkají pasů a neprojednávají obchodů, poněvadž jim berní úřady odcestování ztěžují. To vede přirozeně jak k těžkému poškozování obchodnického a živnostenského stavu, tak také k újmě pro stát, neboť tak se ucpávají daňová zřídla. Za dnešních poměrů nenapadne zajisté nikomu, aby pro nesplacené daně utíkal z oblastí republiky.
Poněvadž podle všeho berní úřady nemohou dodati poplatníkům daňových předpisů včas, mělo by se zrušiti trýznivé opatření stran výkazu o zajištění nebo zaplacení nezaplacených daní a tomu, kdož se o pas uchází, měl by se vydati, jako se děje v jiných státech, bez zřetele na jeho berní povinnost a daňové nedoplatky.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Ví vláda o trýznivých opatřeních berních úřadů při vydávání cestovních pasů?
2. Jest vláda ochotna naříditi berním a pasovým úřadům, aby při vydávání pasů šetřily všech opatření vydaných k ulehčení vydávání cestovních pasů, a aby nepotřebně cest do ciziny neztěžovaly?
V Praze dne 9. listopadu 1922.
Dr. Kafka, Kostka,
dr. Luschka, Schälzky, dr. Spina, Wenzel, dr. W. Feyerfeil, Scharnagl, Böllmann, Pittinger, Windirsch, Patzel, Křepek, Bobek, Schubert, Zierhut, dr. Petersilka, Kaiser, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Knirsch.
XXVI./3853 (překlad).
Interpelace
poslance Schälzkyho a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Bruntále.
Bruntálská okresní politická správa zabavila číslo 79 ze dne 4. října 1922 v Bruntále vycházejícího periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ.
Censor, jenž v každé poněkud ostřejší kritice opatření směřujících proti Němcům v tomto státě vidí zločin proti státu, se domníval, že zabavením těchto míst musí zameziti jejich další rozšiřování:
ťZase se naše číslo 78 stalo obětí červené tužky censorovy, v tomto měsíci jíž po druhé. Se shora vane nyní vítr, jenž tak jedovatě dýchá, že chce zahubiti vše, co německy smýšlí a německy cítí. Již několikráte jsme se dožili toho, že tento stát převlékal kůži, dnes se však zdá, že se nahoře provádí docela generální převlékání kůže a někde to asi - zapáchá, silně zapáchá. - Nuže pro nás a za nás může stát a ve státě to smrděti jak chce - my si přejeme, čím více - tím lépe - nemá nám to ani zdaleka překážeti v tom, abychom jako dříve veřejně vyslovovali své mínění, abychom bojovali dále, dokud se nevrátí německému lidu také v této republice svoboda a právo, brutálním násilím mu vyrvané.Ť
ťČeský spolek v Bruntále.
Před několika dny rokovali zdejší Češi, samozřejmě osoby v místě cizí, o založení českého spolku v Bruntále. Spolek má se vybudovati na vědeckém (!) základě a vlastně býti kulturním (!) spolkem. Poněvadž Češi nevynikají zvláště ani ve vědě ani v kultuře, jest to zajisté jen záminka, ve skutečností zde půjde o český útočný spolek. Samozřejmě mu věnujeme zvláštní pozornost a vyjdeme mu vstříc se zvláštní blahovůlí.Ť
Bruntálský časopis ťDeutsche ZeitungŤ těší se, jak se zdá, zvláštní péči a pozornosti censorově, jak dokazuje častější zabavování.
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů vnitra a spravedlností:
1. schvalují-li toto jednání censorovo?
2. jsou-li ochotni chrániti svobodu tisku před svévolnými přehmaty censora?
V Praze dne 9. listopadu 1922.
Schälzky,
dr. Luschka, Böhr, Mark, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Budig, Scharnagl, Patzel, Windirsch, dr. Kafka, dr. Spina, Böllmann, Kostka, Bobek, Röttel, Zierhut, Pittinger, Schubert, Heller, J. Fischer, dr. Hanreich.
XXVII./3853 (překlad).
Interpelace
poslanců Budiga, Schälzkyho, Böhra a druhů
ministrovi vnitra, spravedlnosti, školství a národní osvěty
o přehmatech, náboženství nepřátelských a právu se příčících v Hodonicích na Moravě.
V sobotu dne 28. října 1922, sňal učitel české menšinové školy v Hodonicích na Moravě o vlastní újmě a netázav se nikoho, ve školní místnosti, již spolu užívají i německé školní děti, kříž a pověsil na jeho místo obrazy Husa a Žižky. Kromě toho se učitel provinil ještě jinými svévolnými činy.
Katolické obyvatelstvo hodonické, rozhořčené odstraněním kříže ze třídy, žádalo energicky, aby kříž byl znovu zavěšen, a aby zamezil případným výtržnostem, odebral se místní starosta Echsel, odpovědný za klid a pořádek v obci, s předsedou místní školní rady Mossböckem do školy k českému učiteli a žádali jej, aby odstranil obrazy Husa a Žižky, které se většině obyvatelstva nelíbí, a aby zavěsil kříž na jeho staré místo. Jak jest zvykem prostých, rozčilených, ve svých nejsvětějších náboženských citech uražených sedláků, dělali oba rukama posunky, avšak ani slovem ani posunkem učitele nikterak neohrožovali, a žádali, aby vše bylo uvedeno každým způsobem do dřívějšího stavu. To se také stalo a lid zachoval klid.
V úterý dne 31. října odpoledne náhle četnictvo zatklo oba jmenované, kteří přece jen vykonávali převzaté veřejné povinnosti a hájili obecních zájmů a veřejného klidu a pořádku a odvedlo je k znojemskému krajskému soudu pro zločin podle §u 98 jako těžké zločince, kde do dneška jsou ještě ve vazbě, ačkoliv vyšetřující soudce navrhl jejich propuštění, s kterýmžto návrhem radní komora souhlasila, a jenž nebyl proveden pro úplně nepochopitelnou námitku státního zastupitelství.
Poznamenáváme ještě, že při prvním výslechu na hodonické četnické stanici přidělený tam mladší četník strkal do místního starosty Echsla, všeobecně váženého i u znojemské okresní politické správy, což zajisté nesouhlasí s jeho služebními předpisy.
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů:
1. Co řekne pan ministr školství k tomuto zřejmému porušení nedávno vydaného zákazu veškeré protináboženské propagandy ve škole, když se český učitel sám přiznal, že jest Husitou a že proto sňal kříž a zavěsil na jeho místo obrazy Husa a Žižky?
2. Co řekne pan ministr vnitra na to, že obecní starosta vykonávaje svoji povinnost, kterou byl přislíbit, že bude pečovati o klid a pořádek, a člen místní školní rady vykonávaje stejnou povinnost, byli zatčeni a uvězněni?
Jaké zadostiučiněni bude oběma zatčeným dáno, kteří přece jednali zcela správně a podle zákona?
Jak bude potrestán onen četník, který strkal do obecního starosty Echsla?
3. Zavede pan ministr spravedlnosti vyšetřování o tom, které tajemné síly způsobily zatčení obou po čtyřech dnech, zatčení a vazbu, které nebyly nutné, jelikož oba jsou vlastníky usedlostí a nejsou vůbec podezřelí z útěku?
Vyžádá si pan ministr spravedlnosti od znojemského státního zastupitelství vysvětlení o tom, proč oba ještě nebyli propuštěni z vazby a nařídí, aby byli ihned propuštěni?
Jaké dostiučinění se nabídne oběma, pro nezaviněnou delší vazbu?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Budig, Schälzky, Böhr,
Scharnagl, Zierhut, dr. Petersilka, dr. Luschka, Böllmann, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, Heller, Windirsch, dr. Spina, Patzel, Kostka, Mark, Bobek, Pittinger, Röttel, Schubert, J. Fischer, dr. Hanreich.
XXVIII./3853 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, Röttela a druhů vládě,
že finanční strážník Pešina ze stanice hornolipecké, inspektorátu králického, v noci ze dne 4. na 5. listopad t. r. zastřelil státního příslušníka prý pro podloudnictví.
Dne 4. listopadu t. r. odešlo 7 mladíků z obcí Velké a Dolní Moravy přes blízkou hranici do Pruska, aby tam, jak jest zvykem v pohraničním území, vypili láhev vína. V noci se vraceli a vzali s sebou drobnosti pro domácí potřebu, jako plechovou misku, hrnec a něco koření. Pruská pohraniční kontrola v Bobišově je důkladně na těle prohledala a pak je bez překážky propustila. Podle výslovné výpovědi pruské stráže nebyly u nich zbraně nalezeny.
Když mladíci kolem 12. hodiny noční přecházeli přes hranici blíže Heřmanic u Králíků pod Špiklickým Sněžníkem, vystřelil český finanční strážník Pešina ze vzdálenosti 6 až 10 kroků, aniž by dříve byl zavolal, 5kráte rychle za sebou ze své služební pušky na 7 mladíků, kteří šli nic netušíce, tedy neutíkali. Účinek byl strašný. Rolnický syn Jan Bierent z Velké Moravy byl střelen do prsou a ihned mrtev, druhý jménem Habich z Dolní Moravy byl těžce raněn byv zasažen do břicha a brzy na to zemřel, třetí jménem Rotter z Dolní Moravy byl těžce poraněn na ruce a na rameni a nyní v červenovodské nemocnici zápasí se smrtí. Čtvrtý byl rovněž raněn. Lékařská prohlídka zjistila, že bylo vystřeleno z bezprostřední blízkostí.
Poblíže střílejícího finančníka Pešiny byli finanční strážníci Mokrý a Blecha, kteří prý výstřelů neslyšeli a teprve na volání o pomoc šli k místu neštěstí. Tři uvedení finanční strážníci nejen že neposkytli žádné pomoci těžce raněným, ani je nedopravili do bezpečí ani neobvázali, finanční strážníci nespěchali také hned pro pomoc, nýbrž čekali na ráno, takže teprve v 8 hodin přišla z Králíků pomoc na místo neštěstí, když těžce ranění skoro již vykrváceli.
Komise našla vedle mrtvého Bierenta revolver, z něhož však poslední dobou nebylo vystřeleno. Pešina tvrdí, že byl tímto revolverem ohrožován. Proti tomuto tvrzení stojí okolnost, že bylo slepě stříleno na mladíky, kteří šli nic netšíce, a že když je pruská stráž důkladně prohledala na těle, nenašla u nich žádných zbraní. České obyvatelstvo králické roztrušuje zprávu, že Němci dovážejí zbraně z Pruska, aby zde organisovali vzbouření. Skutečností jest, že se poslední drbou potloukal po severomoravském a českém pohraničním území zjednaný pobuřovač, jenž se vykazoval padělanými razítky německých stranických organisací a sliboval obyvatelstvu, že mu dodá zbraně.
Strašný, zcela ničím neodůvodněný krvavý čin Pešinův a barbarské chování finančních strážníků vůči těžce raněným hluboce rozhořčilo obyvatelstvo celého okolí.
Tážeme se tedy příslušných ministrů:
1. Zamýšlí vláda finančního strážníka Pešinu, jenž bezpříkladným nedbáním svých služebních předpisů zničil a těžce poškodil kvetoucí mladé lidské životy, co nejpřísněji potrestati a jeho čin odevzdati soudu?
2. Jest vláda ochotna vydatně se postarati o příslušníky a pozůstalé po zabitých?
3. Zamýšlí vláda přiměřeně potrestati barbarské chování českých finančních strážníků vůči těžce raněným?
4. Zamýšlí vláda oznámiti, zda snad se zřetelem na směšné pověsti o podloudném dovážení zbraní a zamýšleném německém vzbouření nebyly finančním strážníkům vydány tajné instrukce o přísnějším užívání zbraně?
V Praze dne 8. listopadu 1922.
Dr. Spina, Röttel,
J. Mayer, Bobek, Heller, Böhr, Böllmann, Patzel, dr. Luschka, dr. Hanreich, Pittinger, dr. Radda, inž. Kallina, Windirsch, Wenzel, dr. Petersilka, Scharnagl, Křepek, Zierhut, Schubert, Mark, Schälzky, Budig.
XXIX./3853 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty, že v Olomouci byly opět odňaty německé
školní místnosti pro české školy.
Od té doby, co trvá Československá republika, byl veden proti německému školství v Olomouci zvláště mocný, soustavný boj. Tomuto boji padly dosud za oběť olomoucká pětitřídní chlapecká obecná škola a pětitřídní dívčí škola, jedna odbočka při dívčí obecné škole II. v Olomouci, trojtřídní chlapecká obecná škola v Olomouci v Nové ulici, dvě třídy obecné školy v Olomouci-Pavlovicích a jednotřídní smíšená obecná škola v Olomouci-Neřetíně, tedy 18 tříd a mimo to 3 mateřské školky. Ze školních budov, náležejících Němcům, byly jim úplně odňaty 3 a to ťElisabethinumŤ, školní budova v Jánské ulici a školní budova v Olomouci-Neřetíně.
Mimo to byly do jiných 4 německých školních budov přeloženy české třídy a to:
do Olomouce - ťJuliusbergŤ, česká mateřská školka,
do Olomouce - Nové ulice, české třídy obecné školy,
do Olomouce - Pavlovic, české třídy občanské školy,
do Olomouce - Nového Světa, české třídy obecné školy.
Jaké nešvary po stránce zdravotní byly způsobeny tímto směstnáním, vysvítá z toho, že obě dívčí občanské školy a dívčí obecná škola musily býti ubytovány z nouze a bídně ve 3. poschodí reálky, kde děti trpí množstvím prachu pro špatné podlahy, průvanem a špatným umělým osvětlením. Také 3 třídy německé chlapecké obecné školy na ťJuliusberguŤ musily býti ubytovány ve 3. poschodí německého ústavu pro vzdělání učitelů, částečně v bývalé malé hudební místnosti, takže nejmenší žáci 1. a 2. třídy musí 4krát denně stoupati do mnoha schodů do 3. poschodí, což se naprosto příčí zákonným požadavkům o ubytováni nižších tříd.
V posledních říjnových dnech se vynořil nový plán, odníti německé škole na ťJullusbergnŤ další třídy pro ubytování českých tříd. Olomoucká městská rada přes protest veškerého německého obyvatelstva a přes odůvodněné námitky německých městských radů skutečně také vyslovila zabrání 3 učebných místností v německé školní budově na ťJuliusberguŤ.
Jak přeplněna byla již tato německá školní budova, lze posouditi z toho, že 3 třídy německé chlapecké obecné školy, které tam byly umístěny, musily býti přeloženy do státního ústavu pro vzdělání učitelů. V této budově jest nyní ubytováno 6 tříd občanské školy a 4 třídy obecné školy, německá živnostenská pokračovací škola se 420 učedníky a německá mateřská školka. Nyní mají tam býti přeloženy, vedle jíž umístěné tam české mateřské školky, ještě 3 třídy české občanské školy. K tomuto účelu mají býti uprostřed školního roku upraveny kabinety na učebné pomůcky, kancelář ředitele a část ředitelova bytu.
Němečtí městští radové namítali, že ve starém semináři a Comeniu v Olomouci, jsou prázdné místnosti, pro vyučováni nevyužité, jichž by bylo lze užíti pro české školy. Mimo to jest prý v české škole v Sokolské ulici 5 prázdných učebných síní, které mafií býti vyhrazeny pro rozšíření českého dívčího lycea; nová česká velká školní budova v Olomouci-Hodolanach, která stála přes 6 milionů korun a samozřejmě byla částečně zřízena z německých daní, jest prý rovněž částečně prázdná a ředitel této školy má prý k volnému použití veliký byt. V nové, Němcům odňaté, moderní školní budově, užívané nyní pro české školy v Jánské ulici, jest také konferenční místnost, kabinety a pod., které by stejným právem mohly býti zabrány pro českou občanskou školu a upraveny jako místnosti v německé školní budově na ťJuliusberguŤ, sloužící témuž účelu.
Z těchto věcí jest patrno, že jde jen o nový, bezdůvodný útok proti německému olomouckému školství.
Všechna vylíčená opatření proti-německému školství byla provedena olomouckou městskou radou, která má českou většinu, aniž se dotázala nebo podala o tom dříve zprávu německému okresnímu školnímu výboru a německému městskému školnímu výboru. Naopak se nyní usiluje o to, i tento potlačiti ustavením smíšené městské školní rady.
Tážeme se proto pana ministra, ví-li o těchto školních poměrech v Olomouci a je-li ochoten ubytovati české třídy, aniž k tomu použil již beztoho do krajnosti stísněného německého školství v Olomouci, zvláště aby zabránil zamyšlenému zabrání tří školních místností v německé školní budově na ťJuliusberguŤ; konečně, je-li pan ministr ochoten naříditi podle §u 22 nového zákona o dozoru nad školami ze dne 9. dubna 1920, čís. 292, aby německá olomoucká městská školní rada byla nadále ponechána?
V Praze dne 10. listopadu 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feyerfeil, Simm. dr. Kafka,
dr. Radda, inž. Kallina, dr. Petersilka, Zierhut, Windirsch, dr. Spina, dr. Lodgman. Křepek, Wenzel, Röttel, Kostka, Patzel, Schälzky, dr. Brunar, Heller, dr. Luschka.