X./3853.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů ministrovi vnitra
o nezákonném jednání policejních úřadů v Podkarpatské Rusi.
Byl mi zaslán následující dokument nezákonného a přímo zlovolného jednání hlavního policejního kapitána Blehy z Beregsászu:
Hlavní policejní kapitanát v Beregsászu č. j. 741 ai 22 pres.
Panu
Eugenu Tuscherovi, tajemníku komunistické strany v Beregsászu.
V Beregsászu 26.1X. 1922.
Na základě postrkových předpisů čís. 9389 ze dne 14. února 1885 vyhošťuji Vás z obvodu města Beregsászu na dobu tří (3) let a nařizuji Vám, abyste po uspořádání svých věcí, nejdéle však do 48 hodin po doručení tohoto nálezu vyhosťovacího, pod následkem nuceného vyvedení, město Beregsász opustil.
Důvody:
Vzhledem k rozsudku sedriálniho soudu v Beregsászu Vr 819/22 ze dne 25. července 1922, kterým jste byl dle §u 4 odstavce 2 zák. z r. 1914:XI a §u 5 č. 97 tr. z. odsouzen k 6tinedělnímu vězení a vzhledem k zavadení trestního řízení brigádního soudu v Užhorodě sub. 13 tr. 154122 pro přečin dle §u 269 voj. tr. z. je tento vypovídací rozkaz právem odůvodněn. Jak je prokázáno, je Vaše činnost i mezi dělnictvem destruktivní a žádoucí konsolidaci zdejších poměrů na újmu. Proti tomuto rozkazu vypovídacímu možno se Vám během 15 dnů po doručení odvolati prostřednictvím zdejšího úřadu k županskému úřadu do Munkačeva. Toto odvolání nemá však ve smyslu §u 8 odst. 13 zák. z r. 1901:XX účinku odkládacího.
Považueme toto vypovědění bez odkladného účinku za vyložené nepřátelské štvaní příslušníků komunistických organisací, proti kterému co nerozhodněji protestovati pokládáme za svou povinnost.
Podepsaní táží se proto pana ministra, zda mu je toto svévolné jednání známo a zda hodlá exemplárně potrestati jeho původce hl. pol. kapitána Blehu.
V Praze dne 10. listopadu 1922.
Tausik, Mikulíček, Bubník, Warmbrunn, Nagy. Kreibich, Teska, Blažek, Koutný, Malá, Skalák, Merta, Haken, Krejčí, Darula, dr. Šmeral, Burian, Kučera, Svetlik, Kunst, Houser, Toužil, Rouček.
XL/3853.
.Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů ministrovi vnitra
o stálých národnostních a třídních provokacích obyvatelstva Východního Slovenska.
V Košicích byl před převratem a dva roky po převratu policejní bezpečnostní aparát čítající necelých 50 osob, které řídil policejní kapitán VIII. hodnostní třídy. Začátkem r. 1921 byl vládou jmenován policejním ředitelem v Košicích dr. Klima. Zřídil v budově, kde před tím umístěn byl celý prapor válečného stavu a vojenské úřady, úřadovnu policejního ředitelství. Vládou byla jemu dána úplná volnost rozhodovati při nákladech přestavby budovy a zaopatřování personálu pro policejní ředitelství. Přijímal většinou úřednictvo a mužstvo, které pro jejich předválečné monarchistické smýšlení ostatní části republiky Československé nemohly potřebovati. Dnešní stav personálu policejního aparátu pouze v Košicích jest tento:
1 ředitel ministerský rada V. hodn. třídy, 3 policejní radové v VII. hodnostní třídě, 2 vrchní ústřední inspektoři v VII. a VIII. hodnostní třídě, 2 vrchní policejní komisaři v VIII. hodnostní třídě, 1 bývalý maďarský úředník t. č. v pensi v VII. hodn. třídě, 1 jízdní vrchní komisař v VIII. hodn. třídě, 4 okresní inspektoři v IX. hodn. třídě, 3 revírní inspektoři I. třídy, 1 kancelářský adjunkt v IX. hodn. třídě, 2 revírní inspektoři II. třídy v XI. hodn. třídě, 54 detektivů, asi 250 uniformovaných strážníků pěších, přes 30 uniformovaných strážníků jízdních, přes 50 kancelářských úředníků, 2 policejní soudcové bez právní kvalifikace, přes 50 tak zv. policejních konfidentů obé. ho pohlaví, kteří dostávají odměny za svou provokatérskou činnost.
Tento policejní aparát, dosahující výše 500 osob, pod vedením býv. monarchistického provokatéra, nynějšího ministerského rady republiky Československé dra Jaroslava Klímy, který za dva roky svého působení vynasnažuje se provokací národností a tříd opodstatniti vládním kruhům nezbytnost nákladného policejního aparátu.
Novinářskými články časopisů různých stran, v řečích poslanců v Národním shromáždění vládě a veřejnosti bylo nesčíslněkráte dokázáno na podkladě skutečných událostí, že policejní aparát v Košicích nepůsobí v intencích bezpečnosti a že jest založen a prováděn svým iniciátorem výhradně k stálému politickému znepokojování obyvatelstva Východního Slovenska. Vyjímáme z nesčetných dokladů následující z poslední doby:
Před zahájením školního roku dne 30. července t. r. hodlaly maďarské měšťanské strany uspořádati projev v otázce menšinového školství.
Za vědomí a spoluúčasti úřednictva policejního ředitelství bylo agitováno rozbíti tuto schůzi. Schůze také byla skutečně rozbita, což mělo za následek, že maďarští příslušníci dokazovali v zahraničním tisku útisk národnostních menšin v republice Československé. Z této schůze uspořádali čeští a slovenští účastníci průvod ulicemi košickými, kde maďarské obyvatelstvo, které ne zúčastnilo se zpěvu národních hymen, bylo insultováno. Průvod za provolávání národnostně-šovinistických hesel a zpěvu ubíral se, policií nerušen, po ulicích košických. Téhož dne odpoledne uspořádala komunistická strana úřadům ohlášený projev mládeže. Když účastníci tohoto projevu ubírali se klidně kolem budovy policejního ředitelství, vyhrnulo se pod velením maďarského policejního úředníka přes 30 gumovými obušky ozbrojených policejních strážníků v uniformách i v civilu a tlouklo do mužů, žen a dětí. O tomto případě policejní ředitelství košické podalo úřední ČTK košické hodinu po události úplně nepravdivou zprávu pro noviny. V této zprávě tvrdilo se, že bylo při srážce 8 strážníků těžce raněno a dopraveno do nemocnice. Pravda je, že bylo policejními orgány zraněno několik účastníků a pouze dva strážníci stěžovali si, že utrpěli odřeniny.
Nesčetné jsou vyprovokované případy pronásledování politického přesvědčení a konstruování maďarských iredentistických procesů. Za tímto účelem získal dr. Klima od zpravodajského oddělení 11. divise bývalého poručíka Habana a stejně tak bývalého kapitána auditora divisního soudu v Košicích Bendu, který za svého dřívějšího působení vedl všechny procesy, vyprovokované známou provokační Šrobárovou kanceláří. Benda byl ihned při převzetí do služeb policejních jmenován policejním radou a v jeho kanceláři přímo se vyrábí iredenta maďarská pomocí placených konfidentů obého pohlaví. Z jeho resortu podávají se také vykonstruované informace pražské vládě o ťnebezpečnýchŤ politických poměrech na Východním Slovensku. Proti dělnictvu, pracujícímu na Východním Slovensku delší dobu, jehož příslušnost státní při dnešním stavu právního chaosu v záležitostí státní příslušnosti není dosud určitě rozhodnuta, postupuje se bezohledným způsobem vypovídáním za hranice. Při tom postupuje se absolutisticky, nehledě ani k asylnímu právu těch nešťastníků, kteří před horthyovskými katy hledí zachrániti holý život. Na rozkaz policejního rady Bendy a schválení dra Klímy byli dělníci, kteří delší dobu v Košicích pracovali, jako političtí uprchlíci, vypovězeni do Maďarska a vydáni tak teroru bílých banditů. Naproti tomu pochybným individuím maďarské příslušnosti, která konají kanceláři policejního rady Bendy konfidentské služby, dává se nerušeně povolení k pobytu. Shromažďovací právo dělnickým organisacím komunistickým, politickým i odborovým, se nepřiznává a jejich shromáždění jsou policejním aparátem bezdůvodně rušena a rozpouštěna. Policie při svém postupu řídí se dle nálady politické a ne dle zákonů a pravidel republiky Československé. Jako pomůcky pro rozšiřování falešných zpráv o politických poměrech v Košicích používá policejní ředitelství mimo úřední Č. T. K. v Košicích také v plné míře v Košicích vládou vydávaných časopisů ťSlovenský VýchodŤ a ťMagyar HirlapŤ (interpelace komunistického klubu č. XIIIl3230 ze dne 3. prosince 1921, která do dnešního dne nebyla zodpověděna), které téměř každodenně uveřejňují drem Klímou inspirované útoky nacionálně-šovinistické jakož i proti politickým stranám a jednotlivcům, Klímovi nepříjemným, zahrocené.
Podepsaní se proto táží:
Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi vyšetřování, zda bylo a jest vydržování nákladného policejního aparátu v Košicích nezbytné?
Jest pan ministr vnitra ochoten vyšetřiti případ zřejmého provokování národnostního a dělnického hnutí na Východním Slovensku?
A jest pan ministr ochoten pohnati hlavní vinníky tohoto štvaní k zodpovědnosti?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Tausik,
Mikulíček, Bubník, Warmbrunn, Nagy, Kreibich, Teska, Blažek, Koutný, Malá, Skalák, Merta, Haken, Krejčí, Darula, dr. Šmeral, Burian, Kučera, Svetlik, Kunst, Houser, Toužil, Rouček.
XII./3853.
Interpelace
poslanců Fr. Housera, Jos. Hakena, Fr. Warmbrunna a soudr. ministrovi školství a národní osvěty o bezdůvodném potrestání profesorů J. Kamenáře a V. Tučka v Prostějově.
Na prostějovském gymnasiu je ředitelem p. Václav Kubelka. Je mu 63 let a 6 roků jíž přesluhuje. V době popřevratové prokázal o něm jeho sbor, že není schopen vésti ústav, poněvadž byl hned s tím hned s oním profesorem ve sporu a spory ty se vybíjely pravidelně rozčilenými, hlučnými výstupy v konferencích i mimo ně a stěžovaly nesmírně učitelskou a vychovatelskou práci. Proto byl na čas se svého úřadu suspendován. Řízení proti němu vedené se vleklo asi rok. Z průtahů vznikla přirozeně domněnka o možnosti jeho návratu na ústav, a tu počali někteří členové jeho sboru původní své mínění o řediteli opravovat a vyhledávali hromosvod, po němž by se eventuelní blesky daly neškodně svést. Tak se podařilo suspendovanému řediteli, jenž se ostatně svezl s četnými jinými podobnými případy z ťdoby očistnéŤ, vrátit se na původní místo.
Návrat jeho působil na mravní charakter sboru velmi neblaze. Vedle jiných událostí je důkazem toho denunciace, kterou spáchalo 14 tamních profesorů, podavších někdy počátkem r. 1921 stížnost na tři své kolegy k zemské školní radě moravské. Stížnost ta byla napsána po vzájemném čestném slovu, jímž se 14 profesorů zavázalo, že vše udrží v nepřísnější tajnosti, načež byla odevzdána řediteli, aby ji úředně odeslal k zemské školní radě.
Ředitelovou povinností bylo, aby upozornil stěžovatele na platné nařízeni, podle něhož patřila ta věc v každém případě nejprve na forum konferenční, odkud pak ve formě protokolu mohla jakožto stížnost jíti k úřadům vyšším. Ředitel však této své povinnosti nedbal a expedoval denunciaci.
Z pozdějšího vývoje té věci je patrno, že stěžovatelům i řediteli záleželo hlavně na postižení prof. J. Kamenáře, jenž kdysi jako organisační důvěrník zasílal námitky sboru proti řediteli t. zv. školské očistné komisi na její výzvu a ovšem ne tajně. Prof. Kamenář měl být oním hromosvodem.
Stížnost byla zemskou školní radou jako bezdůvodná zamítnuta, ale denuncovaní profesoři, A. Dokoupil, J. Kamenář a V. Tuček, nevědí dodnes, čím se vlastně provinili. Ani toto zamítnutí totiž neohlásil podle své povinnosti ředitel V. Kubelka ve sborové konferenci. Z toho je patrno, že denunciaci kryl. Jan pouhou náhodou se stalo, že inspektor p. Fr. Žlábek se asi po půl roce při příležitostné návštěvě ústavu o ní soukromě zmínil, a tím byla věc prozrazena. Očernění tři profesoři se potom arci dovolávali satisfakce.
Výsledek je prozatím takovýto: Jeden z účastníků tajné oné stížnosti, prof. J. Moric, dostal dovolenou a 12.000 Kč ze státní pokladny do Londýna, načež se stal asi v 38 letech svého věku správcem státního gymnasia. Dva tehdejší suplenti. L. Ambrožek a F. Hynek, se stali bez závady definitivními profesory na státních ústavech. Třetí, F. Vašek byl jmenován dokonce dvakrát brzy po sobě; jednou na Slovensko a ještě tam ani nenastoupil už dostal definitivu na gymnasiu prostějovském, kamž byla cesta zvlášť upravena tím, že místo stabilisované pro filosofickou propedeutiku bylo proměněno v místo skupiny jeho (Č. 1. ř.). Ostatní stěžovatelé byli ponechári na místech dřívějších a sunuti do vyšší hodnostní třídy. Pokárání za denunciaci se jim nedostalo žádného.
Zcela jinak se zatočilo s profesory denuncovanými. Jeden z nich, V. Tuček, jenž byl na ústavě definitivním ad personam, se hlásil o místo, tou dobou na prostějovském gymnasiu vypsané. Ač byl ze žadatelů věkem i služebními léty nejstarší a měl kvalifikaci po všech stránkách velmi dobrou, přece místa, o něž se hlásil, nedostal, formálně asi pod tou záminkou, že roztrpčen neochotou sboru dáti satisfakci, prohlásil, že za těch okolností netouží býti členem sboru, jenž má takovou podivnou představu o cti. Vypsané místo obdržel tedy profesor jiný a V. Tuček byl přeložen bez jakékoliv žádosti na učitelský ústav do Kroměříže.
Druhu z denuncovaných profesorů,.I. Kamenář, byl pominut při obecném povyšováni do vyšších hodnostních tříd, pak mu byla udělena disciplinární výtka pro nedosti kolegiální chování ke sboru, přes to, že nebyl náležitě vyšetřen ani jediný případ chování takového, dále byl potrestán za neznámou vinu tím, že jemu jedinému byla odepřena vysokoškolská remunerace 1.600 Kč, a v zápětí byl přikázán službou na gymnasium vyškovské a tak odtržen od své rodiny a přinucen mařiti čas občasným dojížděním do Prostějova, kde má na gymnasiu, z něhož byl odstraněn, tři studující děti.
Je třeba zvláště zdůraznit, že zájem vyškovského gymnasia přikázání toho nikterak nevyžadoval, jak dokazuje toto faktum: Do příchodu prof. J. Kamenáře byly na vyškovském gymnasiu primy dvě, a počet žádné z nich nedosahoval předepsaného maxima 60 žáků. Po jeho příchodu bylo rozděleno žactvo na a, b, c a v I. c přikázáno prof. Kamenářovi 18 učebných hodin (latiny, matematiky, češtiny a němčiny). Asi po 14 dnech byla I. c ministerstvem zrušena, a prokázáno bylo takto názorně to, co pravil ředitel p. F. Teplý prof. Kamenářovi, když se podle rozkazu u něho hlásil: ťJá vás tu vlastně na nic nepotřebuji.Ť Zájem školy nijak tudíž nevyžadoval, aby byl na vyškovské gymnasium komandován učitel, jehož tam nebylo třeba, jenž však měl na gymnasiu prostějovském 24 hodin svého odboru, moderní filologie, to jest úvazek o 7 hodin převyšující povinné maximum. Za nynější nouze o středoškolské učitelstvo je tahle ekonomie v záležitostech školských opravdu na pováženou, nehledíme-li ani na plýtvání penězi, jež takové služební přikázání stojí, a jichž by stát měl užívati pro účely potřebnější.
Třetí z denuncovaných profesorů, A. Dokoupil, nebyl postižen nijak, což je dosti nápadné. Vysvětlit si to však možno tím, že právě on svého času z neznalosti věci jakožto legionář se veřejně vyšetřovaného ředitele Kubelky podepsaným článkem v prostějovských novinách zastal.
Podepsaní poslanci se táži:
1. Jsou tato fakta panu ministrovi školství a pár. osvěty známa, a ne-li, je ochoten je objektivně vyšetřiti?
2. Jest ochoten zjednati oběma nespravedlivě vypuzeným profesorům J. Kamenářovi a V. Tučkovi satisfakci tím, že je vrátí jejich dřívějšímu působišti?
3. Jest ochoten dáti svým úřadům pokyn, aby nečinily stížnosti předmětem jakéhokoliv jednání bez slyšení strany obviněné, a pokyn, aby denunciantů nenechávaly bez náležitého pokárání?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Houser, Haken, Warmbrunn,
Bubník, Kunst, Malá, Darula, Mikulíček, Skalák, Burian, Blažek, Nagy, Merta, Tausik, Krejčí, Koutný, Kreibich, Kučera. Svetlik, dr. Šmeral, Teska, Toužil, Rouček,
XIII./3853 (překlad).
Interpelace poslance dra Brunara a druhů ministrovi národní obrany
o polní střelbě na ostro u Dobřan.
Plzeňská okresní politická správa číslem 56.293 ze dne 13. června 1922 oznámila litickému obecnímu úřadu, že 2. divise pěchoty z Plzně bude konati polní cvičení ve střelbě na ostro od střelnice dobřanské směrem k Plzni a Liticím, a současně prohlásila, že celé údolí Radbuzy až k Plzni leží v nebezpečném pásmu. Toto střílení se má konati od 19. do 30. června, dne 1., 3., 17., 18., 19., 25., 26., 27., 28. a 31. července a prvních pět dnů v srpnu denně od 7. do 13. hodiny.
Poněvadž se však zde dne 19. t. m. všeobecně začíná senoseč, převážná část luk leží v radbuzském údolí jakož i v prostoru uzavřeném strážemi, poněvadž dále v polovici června se začínají žně, zdejší rolnické obyvatelstvo pokládá to za překážku v nejnutnějších pracích sklizňových, což těžce poškozuje domácí obyvatelstvo a což také s hlediska národohospodářského určitě dlužno odsouditi.
Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:
1. Jest ochoten dáti přerušiti cvičení ve střelbě a přeložiti je na vhodnější dobu?
2. Jest ochoten naříditi, aby se postiženému obyvatelstvu nahradila škoda způsobená střelbou, zvláště také ztráta výdělku?
V Praze dne 23. června 1922.
Dr. Brunar,
Budig, inž. Kallina, Wenzel, Bobek, dr. Lodgman, Windirsch, Schälzky, Matzner, dr. Keibl, Kostka, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Mark, J. Mayer, Simm, inž. Jung, dr. Lehnert, Böhr, Kraus, Schubert.
XIV./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů ministrovi spravedlnosti
o porušení jazykového zákona pražském vrchním zemským soudem.
Pražský vrchní zemský soud vydal před nedávnem presidiu libereckého krajského soudu výnos, jímž zakázal soudům tohoto obvodu, poukazuje na jazykový zákon, aby mezi sebou nadále korespondovaly jazykem německým. Kdyby jednaly proti tomu, pohrozil disciplinárním stíháním. Jazyk, jímž se mezi sebou dorozumívají československé soudy, praví se v tomto výnosu, jest výhradně jazyk československý.
Tento výnos jest nesporně protizákonný, neboť soudy libereckého krajského obvodu jsou v místech a okresích s českou menšinou, která sotva stojí za zmínku, nikterak však takovou, která dosahuji 20% obyvatelstva, mimo to otázka, jakým jazykem se mají dorozumívati soudy mezi sebou, jest platným jazykovým zákonem vyhrazena prováděcímu nařízení a toto prováděcí nařízení dodnes vydáno nebylo.
Se zřetelem na uvedenou věc, táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:
1. Zná uvedený výnos presidia pražského vrchního zemského soudu?
2. Jest ochoten rozkázati presidiu pražského vrchního zemského soudu, aby tento uvedený výnos jako protizákonný neprodleně odvolalo?
V Praze dne 13. července 1922.
Dr. Keibl,
dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Medinger, inž. Kallina, Röttel, Schubert, Knirsch, Mark, J. Mayer, Patzel, Babek, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Baeran. Matzner, Zierhut, Heller, Windirsch, Böllmann.
XV./3853 (překlad).
Interpelace.
poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra o licenci pro biograf města Podbořan.
Zemská politická správa udělila obci Podbořanům výnosem ze dne 16. srpna 1922, č. 8B/393/9 podle §u 4 ministerského nařízení ze dne 18. září 1912, č. 191 ř. z. nepřevoditelné povolení konati kinematografická představení podle §u 3, odst. 2 uvedeného ministerského nařízení. Provozování licenci pro biograf jest mezi jiným vázáno také podmínkou, že se účetní dohled a dozor na finanční stav biografu vyhrazuje mimo Zemskému úřadu pro válečné poškozence v Čechách, také Československé Sokolské Obci v Praze. Jak již lze pochybovati o dozoru Zemského úřadu pro válečné poškozence, poněvadž podle platného obecního zřízení nenáležejí obce pod dozor ministerstva sociální péče a jemu podřízených úřadů, jest přímo neslýchané, že veřejnoprávní územní korporace, jakou jest obec, dává se pod dohled a dozor soukromého spolku, jakým jest Československá Sokolská Obec.
Podepsaní se proto táží pana ministra vnitra, čím odůvodní tento podivuhodný postup pražské zemské politické správy?
V Praze dne 24. října 1922.
Dr. Lodgman,
dr. Brunar, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Baeran, Mark, J. Mayer, Bobek, Pittinger, Windirsch, dr. Medinger, dr. Schollich, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Röttel, Zierhut, Heller, Böllmann, Knirsch, Simm, dr. Lehnert, Matzner.
XVI./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o jazykové praksi poštovního šekového úřadu.
Na žádost vlastníka účtu v převážně německé obci, aby poštovní šekový úřad na šecích označoval bydliště dvojjazyčně, odpověděl tento úřad pod č. 26119 takto:
ťOdpovídajíce na Váš ctěný dopis ze dne 6. oznamujeme Vám, že podle našich předpisů lze na šecích označovat bydliště jen českým jazykem, kdežto na složenkách v jazyku českém a německém.Ť
Poštovní šekový úřad jest podle zákona ze dne 13. března 1919, č. 140 Sb. z. a poř. státním ústavem a podléhá tedy po stránce jazykové zákonu ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a nař., to jest: ťčeskoslovenskýŤ jazyk jest jazykem poštovního šekového úřadu s výhradou toho, co se ustanovuje v §§ 2 a 5 tohoto zákona. Nyní však ustanovuje se v §u 2, že ťorgányŤ republiky, jejichž působnost se vztahuje na soudní okres, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než československého, jsou ve všech věcech, které se na tento zákon vztahují, povinny dorozumívati se s ťjinojazyčnýmiŤ státními občany dvojjazyčně a proto jest poštovní šekový úřad povinen s německými státními občany převážně německých okresů dorozumívati se ve všech věcech dvojjazyčně. Činí to také potud, že tiskopisy jinak jsou dvojjazyčné, pouze jméno bydliště se uvádí výhradně jazykem českým. Zmíněných předpisů poštovního šekového úřadu ovšem neznáme, ani nejsou pro státní občany směrodatnými, neboť pro tyto platí jen předpisy náležitě vydané ve Sbírce zákonů a nařízení. Při posuzováni této věci jest však třeba uvážiti toto:
Předpisy činí rozdíl mezi ťsloženkamiŤ a ťšekyŤ; důvodu pro to nechápeme. Obojí ťformulářeŤ slouží pro styk ústavu se stranami, zřejmě tedy nejsou na žádný způsob částí tak zvaného ťvnitřníhoŤ nebo úředního užívání jazyka, nýbrž ťvnějšíhoŤ. Bude-li to opíráno, pak jsou uvedené předpisy protizákonné, pak nesmí šekový úřad vydávati vůbec dvojjazyčných formulářů. Vydává-li je však se zřetelem na § 2, odst. 2 jazykového zákona, jest povinen rozšířiti ťdvojjazyčnostŤ na celé vyhotovení, počítaje v to i jméno bydliště, poněvadž jeho ťnepřeložitelnostŤ nikde není stanovena, právě naopak, užívání nečeských místních jmen jest naprosto uznáno, což ostatně také dokazují dvojjazyčné složenky, mnoho názvů stanic a úřední vyřízení. Dokazuje to také výslovně 3. odstavec článku 3 nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 Sb. z. a nař. o názvech měst a obcí, které zní:
ťJe-li pro některé město, obec nebo osadu (nebo část osady) ustanoven za úřední název též název, která vytvořil jazyk národní menšiny, jsou soudy, státní a veřejné úřady, orgány, ústavy a podniky, jakož i strany ve styku s nimi povinny užíti úředního názvu v tom jazyku, v němž sepsán jest i ostatní text.Ť
Proč tedy smí býti německy název sice na složenkách, nikoliv však na šecích, jest naprosto nevyzpytatelné.
Podepsaní se táži pana ministra:
Jaké jsou to předpisy, na něž se odvolává poštovní šekový úřad? Zamýšlí pan ministr naříditi, aby byly přezkoumány s hlediska jazykového zákona a na každý způsob je zrušiti? Ne-li, zamýšlí pan ministr vlastníkům účtů oznámiti tyto předpisy, aby si mohli proti nim stěžovati u nejvyššího správního soudu?
V Praze dne 24. října 1922.
Dr. Lodgman,
Mark, Knirsch, Patzel, Kraus, J. Mayer. Pittinger, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Röttel, inž. Kallina, dr. Radda, dr. Lehnert, Matzner, Zierhut, Heller, Windirsch, Schubert, Böllmann.
XVII./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi národní obrany
o odpovědi (tisk 3791/XIX) na interpelaci (tisk 3519/XXIII) o nezákonném postupu vojenských úřadů při stavbě kasáren.
Tato odpověď na interpelaci zkresluje stav věci. Především není správné, že se německá města zřejmě patrně po vzájemné dohodě staví zásadně proti stavbě kasáren a jednání vojenské správy všemožně zdržují a že jest to známou skutečností. Naproti tomu konstatujeme, že se německá města teprve potom vzájemně dohodla, když vojenští členové komise nesprávně tvrdili, že to neb ono město učinilo ten či onen ústupek v otázce stavby kasáren. Dále není správné, že zástupci měst při jednání slibují vždy nuzné výhody jako staveniště, materiál a pod. s výhradou schválení tohoto ujednání městským zastupitelstvem, městská zastupitelstva pak povolení těchto výhod zamítnou. Naopak jest správné, že zástupci měst, také zástupci města Stříbra uvedeného v odpovědi na interpelaci neučinili žádného ujednání s komisí, nýbrž pouze se uvolili o požadavcích vojenských úřadů podati zprávu městské radě a městskému zastupitelstvu. Členové komise musili věděti, že zástupci obci při komisi naprosto nebyli oprávněni bráti na se závazky nebo zamítati požadavky vojenské správy. Nesměle se proto na žádný způsob tvrditi, že požadavky byly přijaty, dříve než se o tom usnesla městská zastupitelstva a zmocnila výkonné orgány, aby sjednaly smlouvu určitého obsahu. To, že přes skutečný stav věci bylo tvrzeno, že to neb ono město učinilo takový neb onaký ústupek, jest uváděním v omyl ostatní obce. Jestliže zástupci obcí při komisích ihned neodmítli požadavků vojenské správy, nýbrž zavázali se pouze, že o tom podají zprávu pak však ve schůzi obecního zastupitelstva proti těmto požadavkům mluvili a hlasovali, bylo to jejich dobré právo.
Ministr národní obrany musí v případě frýdlantském sám připustiti, že vojenská správa vykonávala na obec, aby jí poskytla výhody, tlak tím, že hrozila zabráním hospodářských budov.
Pokud jde o Stříbro, byla věc ve skutečnosti takováto:
Vojenská komise prohlásila dne 2. září 1922. že Stříbro jest vyhlédnuto pro umístění dělostřeleckého pluku a komise že má vyhledati vhodné staveniště pro stavbu dělostřeleckých kasáren. Obec byla dotázána, zda podle zákona o ubytování vojska chce tato kasárna vystavěti ve vlastní režii a pak že eráru pronajmouti nebo zda chce přispěti bezplatným poskytnutím staveniště, vodovodu, kanalisace a světla. Starosta byl vyzván, aby k jednání s komisí svolal obecní zastupitelstvo, ža by proto členové komise znovu přišli do Stříbra dne 22. února 1922. Tohoto dne pak kapitán inž. Junek prohlásil, že si komise ve Stríbře staveniště již vybrala a že je bude požadovati. Toto staveniště bylo nejlepší ornicí a sousedilo přímo se stavební polohou města, čímž, kdyby se tam vystavěla kasárna, na tomto místě bylo by město zbaveno jakékoliv možnosti se rozšířiti. Obecní zastupitelstvo protestovalo proto proti tomuto úmyslu, načež si zástupci ministerstva národní obrany chtěli vybrati jiné místo, avšak toto místo že uznají za vhodné pro staveniště jen s tou podmínkou, jestliže jim obec vyjde nevětší měrou vstříc. Při tom prohlásil kapitán inž. Turek, že města Liberec, Frýdlant, Rumburk, Podmokly a Tachov poskytla dalekosáhlé výhody (bezplatné staveniště, zařízení vodovodu, kanalisace a elektrického světla, zřízení komunikací), což také může učiniti Stříbro, poněvadž by páni v Praze obci rovněž po každé stránce vyšli vstříc, kdyby se i jim vyšlo vstříc. Lhůt poskytnouti nechtěli a žádali konečné rozhodnutí. Zástupci obce se však zdrželi jakéhokoliv projevu a výhod vůbec neslíbili. Město Stříbro dodatečně odmítá domněnku, že se dorozumělo s jinými městy.
Z uvedeného vylíčení vysvítá, že ministr národní obrany, odpovídaje na interpelaci, vycházel ze zcela klamných předpokladů a z neprokázaných a neprokazatelných domněnek.
Domníváme se proto, že se ho můžeme tázati, je-li ochoten, věc nestranně vyšetřiti a tvrzení ve své odpovědi opraviti.
V Praze dne října 1922.
Dr. Lodgman,
dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Medinger, dr. Baeran. Pittinger, Röttel, Schubert, Windirsch, Böllmann, Mark, Kraus, dr. Schollich, J. Mayer, dr. Keibl, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Zierhut, Heller, Böhr.
XVIII./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů ministrovi železnic,
že královéhradecké a pražské ředitelství státních drah zneužívá jazykového zákona.
Severočeské elektrárnu v Podmoklech se zabývají stavbou elektrického silnoproudého vedení z přespolní centrály v Trmici. Při tom se často stává, že musí býti vedeno přes železniční trať. Aby se tyto křižovatky umožnily, musí uvedená firma podávati ředitelství státních drah žádosti, které se skládají z technického popisu, z rozsáhlého statistického výpočtu, z indukčního výpočtu, z různých situačních plánů a nákresů. Tyto žádosti byly nedávno podávány v Podmoklech, obvyklým tam německým jazykem a byly bez námitek ředitelstvím státních drah v Praze přijímány a vyřizovány.
Již před 2 léty prosily různé příslušné odbory pro udržování tratě, aby adresy na obálkách těchto podání byly psány dvoujazyčně, poněvadž jinak by prý odbor pro udržování tratě musil je sám přeložiti.
Této prosbě bylo pro dobrou vůli beze všeho vyhověno.
V poslední době byly však německy psané žádosti jednoduše zamítány a prý z rozkazu uvedených ředitelstev žádáno, aby veškeré žádosti a podání byly psány dvoujazyčně.
Tento postup nemá zákonného podkladu a odporuje také co nejvíce platným jazykovým předpisům.
Na základě těchto událostí táží se podepsaní pana ministra železnic:
1. Ví pan ministr o vylíčených zde věcech?
2. Jest pan ministr ochoten, odstraniti přehmaty královéhradeckého a pražského ředitelství státních drah, jakož i železničních úřadů, podřízených těmto ředitelstvím a naříditi, aby žádosti, podané jmenovanou firmou v Podmoklech jako ve městě, jehož česká menšina nečiní 20% veškerého obyvatelstva, pouze v jazyku německém, byly přijímány a vyřizovány?
V Praze dne 3. října 1922.
Dr. Keibl,
Mark, Bobek, dr. W. Feyerfeil, Simm, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, Zierhut, dr. Schollich, dr. Lehnert, dr. Hanreich, Pittinger, Heller, Böllmann, Röttel, J. Mayer, Böhr, inž. Kallina, Matzner, Windirsch, Schubert.
XIX./3853 (překlad).
Interpelace
poslance dra Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty, že zápisy do škol na Těšínsku konali vládní komisaři.
Podle platných zákonů mají konati školní správy ve školních místnostech každoročně zápis do škol. Slezská zemská školní rada přímo proti těmto ustanovením nařídila výnosem ze dne 17. srpna 1922, č. III/187/1, že letošního školního roku mají konati zápisy do škol vládní komisaři, tedy podle znění zákona činitelé k tomu neoprávněni a to nikoliv v jednotlivých školách, nýbrž ve společné místnosti.
Následek tohoto nezákonného opatření bylo množství nepřístojností. Vládní komisař v Bohumíně-městě Jan Hodný, bývalý vrchní číšník, konal zápisy do škol v obecní kanceláři dne 29., 30. a 31. srpna, při čemž naprosto nebral zřetele na vůli rodičů, do které školy chtějí své děti posílati, nýbrž postupoval podle vlastního uvážení, způsobem naprosto odporujícím zákonu. Příznačné jest také, že si vládní komisař zapisoval do zvláštního seznamu jména státních zaměstnanců, kteří žádali, aby jejich děti byly zapsány do německých škol; proč tak činil, jest úplně jasné a vyjde na jevo v budoucnosti přeložením oněch zaměstnanců.
Výjevy, ke kterým došlo při těchto zápisech do škol pro nedostatek inteligence vládního komisaře Hodného, nelze vůbec popsati. 40 místních dětí, které většinou již několik let docházely do německých mateřských škol nebo do německých škol, proti každému právu a slušnosti prostě odmítl opět přijmouti.
Týmž způsobem konal zápis do školy vládní komisař Stelovský se dvěma českými členy správní komise ve Frýdku. Rodiče byli podrobeni osobnímu hrdelnímu výslechu, všemi možnými otázkami o státní a národní příslušnosti kladenými na přeskáčku byli přivedeni ve zmatek a na konec několika dětem bylo odmítnuto přijetí do německé školy. Zvláště polsky mluvícím Slezanům pokoušel se vládní komisař vždy vyložiti, že jsou Češi a že jejich děti tedy patří do české školy. Neuvěřitelná zdlouhavost a těžkopádnost, trýznivý postup vládního komisaře byl i zde příčinou nemilých výjevů.
Celý postup byl úplně nezákonným podle ustanovení zákona, podle něhož snad má rozhodovati nerodnost rodičů nebo dětí při otázce zřízení škol, nikdy však při zápisu do škol, při kterých ve Slezsku ještě vždy platí právo rodičů.
Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:
1. Víte o tomto postupu?
2. Jak odůvodníte tento nezákonný výnos slezské zemské školní rady o postupu při zápisech do škol na Těšínsku?
3. Jste ochoten pohnati k odpovědností vládní komisaře pro jejich nezákonný postup, překročující i meze výnosu?
4. Jste ochoten znovu vykonati zápisy do škol na Těšínsku, proti nimž bylo podáno odvolání a přibrati k ním kvalifikovaného úředníka školního úřadu a zajistiti při tom práva rodičům?
V Praze dne 20. října 1922.
Dr. Schollich,
dr. Keibl, dr. Lodgman, inž. Kallina, Böhr, Knirsch, Kraus, dr. Brunar, J. Mayer, Simm, Schubert, dr. Medinger, Mark, dr. Baeran, dr. E. Feyrfeil, dr. Radda, Matzner, dr. Lehnert, inž. Jung, dr. Petersilka, Patzel, Wenzel.