Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání |
3853.
Interpelace:
I. posl. dra Jabloniczkého min. předsedovi o převzetí státních zaměstnanců propuštěných v roce 1919,
II. posl. Krause a druhů min. předsedovi o přeskočení německých úředníků při obou posledních jmenováních vrchních berních správců berními řediteli;
III. posl. Simma a druhů min. vnitra o přehmatech, jichž se dopustili četníci v Jablonci n. N.,
IV. posl. Scharnagla a druhů mina vnitra a spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ v Tachově.
V. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra a min. pošt o otvírání dopisů na žateckém poštovním úřadě,
VI. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti, že liberecký krajský soud nedbá jazykových předpisů,
VII. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o vládním nařízení ze dne 19. prosince 1921, č. 463 o odstupňování školného na středních školách,
VIII. posl. Kučery a soudr. min. vnitra, proč se nevypisují obecní volby v Křinci,
IX. posl. Tausika a soudr. min. vnitra v záležitosti úřední Č. T. K. v časopisech republiky Československé a za hranicemi rozšířených zpráv o atentátu na ministra Udržala,
X. posl. Tausika a soudr. min. vnitra o nezákonném jednání policejních úřadů v Podkarpatské Rusi,
XI. posl. Tausika a soudr. min. vnitra o stálých národnostních a třídních provokacích obyvatelstva východního Slovenska,
XII. posl. Housera, Hakena, Warmbrunna a soudr. ministru školství a národní osvěty o bezdůvodném potrestání profesorů J. Kamenáře a V. Tučka v Prostějově,
XIII. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o polní střelbě na ostro u Dobřan,
XIV. posl. dra Keibla a druhů min. spravedlnosti a porušení jazykového zákona pražským vrchním zemským soudem,
XV. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o licenci pro biograf města Podbořan,
XVI. posl. dra Lodgmana a druhů min. pošt a telegrafů o jazykové praksi poštovního šekového úřadu,
XVII. posl. dra Lodgmana a druhů min. nár. obrany o odpovědi (tisk 3794/XIX) na interpelaci (tisk 3519/XXIII) o nezákonném postupu vojenských úřadů při stavbě kasáren,
XVIII. posl. dra Keibla a druhů min. železnic, že královéhradecké a pražské ředitelství státních drah zneužívá jazykového zákona,
XIX. posl. dra Sehollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, že zápisy do škol na Těšínsku konali vládní komisaři,
XX. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o označování jména republiky československé v německém jazyku,
XXI. posl. dra Schollicha a druhů min. železnic a ozdobování nádraží prapory,
XXII. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o ubytování mužstva 151. pluku na obranu proti letadlům v Bratislavě,
XXIII. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o výbuchu francouzských děl vz. 1897,
XXIV. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů min. školství a nár. osvěty o nepřístojnostech při školních zápisech na Těšínsku,
XXV. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o praksi úřadů při vydávání cestovních pasů.
XXVI. posl. Schälzkyho a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Bruntále,
XXVII. posl. Budiga, Schälzkyho, Böhra a druhů min. vnitra, spravedlnosti a školství a národní osvěty o přehmatech, náboženství nepřátelských a právu se příčících, v Hodonicích na Moravě,
XXVIII. posl. dra Spiny, Röttela a druhů vládě, že finanční strážník Pešina ze stanice hornolipecké, inspektorátu králického, v noci ze dne 4. na 5. listopadu t. r. zastřelil státního příslušníka prý pro podloudnictví,
XXIX, posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty, že v Olomouci byly opět odňaty německé školní místností pro české školy.
Překlad ad I./3853.
Interpelace
poslance dra J. Jabloniczkého a soudy. ministerskému předsedovi
o převzetí státních zaměstnanců propuštěných v r. 1919.
Jíž skorem 4 roky usilují státní zaměstnanci na Slovensku, kteří na jaře 1919 byli protiprávně propuštěni, aby stát uznal jejich práva.
Vlády přicházely a odcházely; každá slibovala propuštěným státním zaměstnancům brzkou nápravu.
Nesčetné žádostí a deputace chodily do Prahy k ministerským předsedům, ministrům financí, ministrům železnic a pošt a přes příznivé přípovědi není tato otázka stále ještě vyřízena. Posledně to byl bývalý ministerský předseda pan dr. Beneš, který vyzval propuštěné, aby mu jednotlivě podali své žádosti, že se postará, aby byly příznivě vyřízeny.
Výsledek byl ten, že žádosti buď byly vráceny s nicotným odůvodněním nebo byly postoupeny jiným ministerstvům, kde sdílely osud dřívějších žádostí; zmizely bez vyřízení.
Tento způsob nakládání se státními občany, kteří jsou toho mínění, že na nich byla spáchána křivda, není vhodným k tomu, aby byl základem uklidnění a spokojenosti.
Již 4 léta musejí slušní otcové rodin s ženami a dětmi strádati, mnoho se jich musilo vystěhovati, aby neumřeli hladem a byli vyhnáni z úřadu často jen ze šovinistické msty a často ze závisti o kus chleba, když po celá desítiletí poctivě a svědomitě vykonávali svoji službu.
Nehledíme k lidskosti, která má v tomto státě na úředních místech jen málo zástupců, zvláště se zřetelem na menšiny, poukazujeme však na platné zákony, zvláště také již zde ratifikovanou trianonskou smlouvu, podle níž státním zaměstnancům bývalého státu byly zaručeny nároky na plat a pensi, na kterou někdy po celá desítiletí platili.
Nejde tedy o almužnu, nejde o výhody, nýbrž o zákonité právo a skvěle svědčí o disciplíně propuštěných státních zaměstnanců, že se pokoušeli uplatniti svá práva zákonitou cestou dosud vždy jen jako prosebníci, často již jako prosící žebráci s prázdným žaludkem.
Uklidňování těchto nejnešťastnějších a prázdné sliby, kterými se pokoušeli vládní činitelé se jich zbaviti, musíme veřejně označiti za nedostatek mravního pojmu o státě. Také my nečiníme nároků, aby se oněm zaměstnancům dostalo almužny nebo přízně, žádáme, a to také v zájmu státu, aby se uplatnilo právo.
Jestliže však jsou mezi propuštěnými tací, kteří se provinili proti svým povinnostem, nechť jsou potrestáni cestou disciplinárního vyšetřování předepsaného pro státní zaměstnance, chtíti však nezákonitě trestati nevinnou většinu, bylo by doznaným popřením právního státu a demokracie, na kterýchžto obou pilířích podle milionů úředních a neúředních projevů jest prý vybudována Československá republika.
Podle všech známek dosud však jen na papíře!
Aby se tento pojem nestal přesvědčením menšin, tážeme se:
1. Jest pan ministerský předseda ochoten bez prodlení prozkoumati otázku státních zaměstnanců, kteří v r. 1919 byli na Slovensku nespravedlivě propuštěni, a dáti provésti urychlené vyšetřováni?
2. Jest pan ministerský předseda ochoten, poněvadž státní zaměstnanci mohou býti propuštěni jen po disciplinárním řízení, postarati se, aby ministerská rada poukázala přiměřenou zálohu na jejich požitky těm, kdož bez takového řízení byli vyhnáni?
3. Jest pan ministerský předseda ochoten podati ve sněmovně uklidňující prohlášeni o opatřeních, k nimž sáhne proto, aby právo znovu zavládlo?
Obracíme se s důvěrou, avšak také zcela rozhodně na pana ministerského předsedu a doufáme, že se o této palčivé otázce bude tentokráte jednati s přiměřenou vážností.
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Dr. Jabloniczky,
Szentiványi, Füssy, dr. Schollich, Böhr, dr. Radda, Pittinger, Röttel, dr. Lelley. Palkovich, Křepek, dr. Petersilka, Kaiser, inž. Kallina, Patzel, dr. Körmendy-Ékes, Schälzky, Knirsch, Zierhut, Simm, Schubert.
Překlad ad II./3853.
Interpelace
poslance Krause a druhů ministerskému předsedovi
o přeskočení německých úředníků při obou posledních jmenováních vrchních berních správců berními řediteli.
Při posledních jmenováních berních úředníků do VII. a VIII. hodnostní třídy byl znovu v okrsku pražského zemského finančního ředitelství značný počet schopných a osvědčených německých berních úředníků z postupu vyloučen z toho důvodu, poněvadž jim byl svévolně snížen kvalifikační výsledek pro nedostatečnou znalost českého jazyka. Tito tak potrestaní němečtí úředníci byli nejen citelně poškozeni ve svém dalším postupu - až 217 mladších úředníků je přeskočilo - nýbrž byli i velice těžce uraženi ve svém služebním citu pro čest, poněvadž přes obětavé přísné konání povinností nebyli povýšeni, jak toho plně zasloužili, a mnohdy byla dána přednost méně schopným kolegům.
Tento svévolný postup, postrádající právního odůvodnění, jejž zahájily přední úřady jedině proto, aby zatlačily německé berní úředníky, není způsobilý k tomu, aby udržel známý cit pro povinnost a služební horlivost německých berních úředníků, naopak musí podkopati každou disciplínu u veškerého berního úřednictva, poněvadž jeho uznáni a postup se činí závislým ne na služební schopnosti a věrném konání povinnosti, nýbrž jedině na národní příslušnosti.
Podepsaní se však dověděli, že se toto pominutí německých úředníků stalo na základě jakéhosi usnesení ministerské rady, ačkoliv dřívější ministerský předseda, pan dr. Beneš ujistil, že při tehdy chystaných jmenováních vrchních správců na berní řediteli nebudou němečtí úředníci pominuti. Přes to byla jmenována pouze nepatrná část Němců, avšak přeskočeno více než sto německých vrchních správců.
Toto neuvěřitelné jednání ministerské rady jest ve skutečnosti ničím neodůvodněným odstrčením německých úředníků.
Podepsaní se proto táži pana ministerského předsedy:
Jest pan ministerský předseda ochoten dodatečně jmenovati přeskočené německé vrchní berní správce berními řediteli a přiznati jim dřívější pořadí, které by potrestaní byli měli, kdyby byli bývali povýšeni současně s jmenovanými?
V Praze dne 24. října 1922.
Kraus,
dr. Baeran, Matzner, Röttel, dr. Spina, dr. W. Feierfeil, Knirsch, Schubert, Mark, Böllmann, dr. Brunar, dr. Lehnert, inž. Kallina, Kostka, Pittinger, J. Fischer, Schälzky, dr. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Radda, Bobek, J. Mayer.
Překlad ad III./3853.
Interpelace
poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra
o přehmatech, nichž se dopustili četníci v Jablonci n./N.
V hotelu ťKoruněŤ v Jablonci n. N. jest nyní ubytován větší počet četníků, které si vyžádala příslušná okresní politická správa k udržení klidu a pořádku při demonstracích nezaměstnaných.
Tito bezpečnostní činitelé se odvážili v sobotu dne 28. října přehmatu, jenž rozhodně vyžaduje, aby byl disciplinárně potrestán představeným úřadem.
Toho dne četníci považovali za nutné vyvěsiti z oken hotelu ťKorunyŤ papírové praporečky v českých národních barvách a nevyžádali si k tomu dovolení vlastníka domu. Upozorněn lidmi přecházejícími po ulici, dal vlastník hotelu ťKorunyŤ nebo jeho zástupce tyto praporečky odstraniti. Musilo se to státi za nepřítomnosti četníků, poněvadž všichni, ačkoliv měli pohotovost, nebyli doma, aby se mohli zúčastniti průvodů toho dne pořádaných. Když se vrátili, zatkli zástupce domovníka hotelu ťKorunyŤ, poněvadž se domnívali, že on sňal papírové praporečky. Zatčený byl jako těžký zločinec odveden k okresnímu soudu, až do neděle držán ve vazbě a teprve toho dne na zakročení rozličných osobností znovu propuštěn. Tato věc jest ohromným přehmatem.
Tento případ svědčí o tom, že četníci ani zdaleka nemají zdání o ustanoveních zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a nař., a o nařízení ze dne 20. srpna 1920, čís. 512 Sb. z. a nař., jimiž bylo upraveno užívání státní vlajky. Podle toho lze jí užíti jen k výzdobě budov státních úřadů a v předepsaných formách.
Postup četníků stran výzdoby soukromé budovy a svévolné oloupení o svobodu dávají podepsaným podnět, aby se tázali pana ministra vnitra:
1. Ví-li o tomto případu?
2. Jest pan ministr ochoten přiměřeně potrestati přehmat četníků, kterého se dopustili zvláště svévolným zatčením jisté osoby?
3. Jest pan ministr ochoten odvolati četníky z Jablonce n. N. kam býli kdysi přiděleni, poněvadž zmizel každý důvod pro to, aby tam déle byli ponecháni?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Simm,
dr. Jabloniczky, Budig, dr. Radda, Scharnagl, J. Mayer, dr. Keibl, Windirsch, Matzner, dr. Petersilka, dr. Brunar, Wenzel, Pittinger, inž. Junt, Röttel, dr. Körmendy-Ékes, Knirsch, Patzel, dr. E. Feyerfeil, Heller, Szentiványi, dr. Lelley.
Překlad ad IV./3853.
Interpelace
poslance Scharnagla a druhů ministru vnitra a spravedlnosti
o zabavení periodického časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ v Tachově.
Tachovská okresní politická správa zabavila číslo 80. ze dne 28. října 1922 v Tachově vycházejícího periodického časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ. Milosti v očích censora nedošel úvodní článek s tímto zněním:
ťPravda vítězí!
Úvahy ke dni 28. října.
Ve světových dějinách zajisté zřídka některý stát přišel na svět za takových bolestí, zajisté zřídka bylo při politickém poměru tolik a tak různých pomocníků při porodu činných jako před čtyřmi léty. Pamatujeme se ještě na tyto šedé, pochmurné říjnové dny, kdy se začala německá bída a německé utrpení.
Nový stát se narodil za noc a kmotři, kteří stáli u jeho kolébky, vynašli pro něj heslo: Veritas vincit..... die Wahrheit siest.....nebo, abychom se aspoň o narozeninách vyslovili pěkně krásně v státním jazyku: Pravda vítězí!
Zní to jako ironie skutečných událostí, a přece jest tato průpověď na novém státním znaku, a státní občané druhé třídy mají v to věřiti: Avšak ve sváteční náladě, kterou předpokládáme i u hodného československého censora německé, maďarské, polské, slovenské a české národnosti, doufá národ, jenž se prozatím nesmí ještě jmenovati pravým jménem, že se může bez závady pohřížiti do politických úvah.
1. Byl jednou jeden císař a ten velmi mnoha lidem odpouštěl a proto se dnes prohlašuje za neschopného panovníka. Souhlasí tato pravda.....?!?
2. Pravda vítězí, proto si sestavili podle ťKrálovédvorského rukopisuŤ historické hranice a vypověděli duševní válku celým světovým dějinám.
3. Pravda vítězí. Ústava republiky byla vybudována na demokratickém základě. Žijeme v demokratické republice. Státní občani druhé třídy si ještě tu a tam připomenou poučku: Demokracie je zásada samosprávy všech! Avšak ti.... (člověk jest skoro v pokušení užíti výrazu státu nebezpečného), tedy lidé německého jazyka, bydlící v německém jazykovém území bývalých Čech, ve skutečnosti bývají přehlasováni většinou, ačkoliv dýchají, žijí, pracují, působí a hospodaří. Tato pravda zvítězila, ona, na kterou pomýšlela průpověď, snad jednou zvítězí, ne vincit, nýbrž vincet...
4. Pravda vítězí.... a poněvadž se v pravdu tohoto hesla tak skálopevně věří, zakázalo se Němcům, aby svoji vlast jmenovali jazykově správně.
5. Pravda vítězí... to skvěle dokáže státnímu národu sčítání lidu, tak se říkalo! Není čistě německého území! Pravda zvítězila, pomohlo se jí k vítězství.... přesunováním vojsk.
6. Pravda vítězí a aby mohla zvítěziti, dlužno ji neprodyšně uzavírati před zlou cizinou, když cizozemská propaganda nepřináší žádaného ovoce. Proto sestátnění pohraničních lesů ze..... strategických důvodů.
7. Pravda vítězí. Byl jednou jeden filosof; jenž ve vídeňském parlamentě skvěle řečnil o rovnoprávnosti a právu sebeurčení. Pak se podstrčilo tomuto filosofovi presidentské křeslo a nová vítězná pravda zněla: Katolíci budou míti v tomto státě jen to právo, které si vybojují. Pravda vítězí také bez důslednosti..... má-li někdo moc.
8. Pravda vítězí.... proto musel býti osvobozen ubohý, zotročený slovenský národ, ať chtěl nebo nechtěl; vítězství pravdy s bodáky!
9. Pravda vítězí... nesnadněji za války, když se všechno semele dohromady. Pan Beneš potřebuje vysoké valuty, proto k uzdravění financí a ke generálnímu rozřešení mnohého bídného hříšníka.... nebezpečí pro stát a mobilisace.
10. Pravda vítězí a k jejímu vítězství doma potřebuje železnic v bezpečných rukou. Proto vyvlastnění soukromých drah.
Slovo dělá muže...... ministra dělá..... zrušení daného slova. Pravda zvítězila za pomoci sněmovní policie v červnu 1922.
Deset vítězství pravdy! Vyjděme ze začarovaného kruhu úvah, neboť se zlou mocí censora nelze uzavříti rozumného spolku a nelze věřiti ani sváteční náladě.
Zvítězí-li čili nic, ta posmívaná pravda, nám Němcům to může býti jedno, neboť víme..., že zvítězí!
Vincet... non vincit.Ť
Tento článek zabavil censor úplně a to i nadpis. Podle jeho názoru byl zajisté i tento nadpis tohoto dne státu nebezpečný, ačkoliv se nachází na znaku republiky. Článek sám obsahuje jen dějinné událostí.
Podepsaní se tedy táží pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:
1. Souhlasí-li s tímto jednáním censora?
2. Jsou-li ochotni chrániti svobodu tisku před svévolnými přehmaty censorů?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Scharnagl,
Mark, Zierhut, Budig, Böhr, Windirsch, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, Heller, dr. Spina, Schubert, Röttel, Křepek, dr. Petersilka, Bobek, Schälzky, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Kostka, dr. Lelley, Szentiványi.
Překlad ad V./3853.
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů ministrovi vnitra a ministrovi pošt
o otvírání dopisů na žateckém poštovním úřadě.
Od spolku ťReichslandbundŤ v Berlíně se dovídám, že pozvánka Svazu německého venkovského dorostu, podaná v Žatci dne 19. září, byla doručena teprve dne 20. října. Dopis neobsahoval nic jiného, než pozvánku ke schůzi německého venkovského dorostu, která se konala v Liberci dne 28. a 29. října, která byla ohlášena úřadům a proti jejímuž rozeslání -rozhodně nikdo nemůže činiti námitek. Při této příležitosti nutno vůbec poukázati na to, že čenichání v dopisech jest neslýchaným přehmatem úřadu, jenž by měl konečně jednou přestati. Československé vyslanectví v Berlíně často žádá spolek ťReichslandbundŤ o zprávy a laskavosti a spolek, pokud jest mu možno, vyhovuje ochotně těmto tamějším žádostem, aby zahájil přátelský poměr k sousednímu státu. Odpovědí na tuto ochotu jest výše vylíčené jednání při odesílání jednoduchých dopisů spolku ťReichslandbundŤ,
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr ochoten pečovati o to, aby dopisy odevzdané poště byly ihned dopravovány podle svého určení?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby konečně přestalo na poštovních úřadech bezprávné čenichání v soukromých dopisech?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
J. Mayer,
Knirsch, Szentiványi, Křepek, Windirsch, Scharnagl, Schälzky, dr. Medinger, Schubert, Kostka, dr. Kafka, dr. Körmendy-Ékes, dr. Petersilka, dr. W. Feyerfeil, Budig, dr. Lelley. Matzner, Heller, Pittinger, Zierhut, Böhr, dr. Spina, Patzel.
Překlad ad VI./3853.
Interpelace
poslance F. Windirsche a druhů ministru spravedlnosti,
že liberecký krajský soud nedbá jazykových předpisů.
V služební listině pro druhé porotní období 1922 u libereckého krajského soudu jsou uvedena jména českých porotců jakož i jejich povolání a bydliště výlučně v českém jazyku. Označení ulice ťFalkengasseŤ v Liberci bylo libovolně přeloženo na ťFalkenova uliceŤ, Seznam porotních případů pro druhé porotní období byl vyvěšen u vchodu ke schodům libereckého krajského soudu výlučně v českém jazyku. Také vlastní jména německých obžalovaných jsou v tomto seznamu uvedena v českém překladě. Jsme toho náhledu, že každá fysická osoba má právo užívati jen svého vlastního jména, které jí podle matriky přísluší, a že úřady jsou povinny v úředním styku jen tohoto jména užívati. Není tedy úřadům nikterak dovoleno, překládat německé vlastní jméno do češtiny a české vlastní jméno do němčiny.
Ostatně jest město Liberec také většinou německým místem, kde není ani 20%ní české menšiny. Právě tak tomu jest s národními poměry obyvatelstva v okrsku libereckého krajského soudu. Z tohoto důvodu jest nutno, aby při vyhláškách libereckého krajského soudu byl brán zřetel na německý jazyk, jak to zákon zaručuje. To se však nestalo, a proto se tážeme pana ministra spravedlnosti:
1. Ví o tom, že liberecký krajský soud nebéře zřetele na ustanovení jazykového zákona?
2. Děje se to s vědomím a souhlasem ministerstva spravedlnosti?
3. Není-li tomu tak; co se stane, aby napříště nebylo protizákonně zanedbáváno užívání německého jazyka?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Windirsch, Scharnagl, Budig, dr. Lelley, Szentiványi, dr. Kafka. Kostka, dr. Körmendy-Ékes, Zierhut, dr. W. Feierfeil. Schälzky, Schubert, Pittinger, Heller, Matzner, dr. Petersilka, Křepek, dr. Spina, Patzel, Knirsch, Böhr, dr. Medinger.
Překlad ad VIL/3853.
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů vládě, o vládním nařízení ze dne 19. prosince 1921, č. 463 o odstupňování školného na středních školách
Vládním nařízením ze dne 19. prosince 1931, č. 463 byla prolomena zásada rovností v placení školného na středních školách a bylo nařízeno, že školné na těchto ústavech má býti odstupňováno podle příjmů osob, jež jsou povinny školní děti vydržovati.
K tomuto účelu byl vydán tiskopis, který se rozděluje vydržovatelům školních dítek, v němž rubriky 1-7 jest povinen vyplniti vydržovatel dítěte, další rubriky berní správa.
Tímto nařízením jest prolomen zákon o dani z příjmů, neboť tento zákon ustanovuje výslovně, že jak berní správy, tak také odhadní komise jsou povinny zachovati tajemství o daňových přiznáních nebo o předepsané dani z příjmů, kdežto nařízení výslovně ustanovuje, že berní správy musí školním úřadům oznámiti předepsané berní sazby a příjem vydržovatelův. Tento stav jest neudržitelný, poněvadž nařízením mlze rušiti zákona a mimo to uveřejněním daňového tajemství musí nastati nebezpečí pro pravdu v daňových věcech. Nařízení jest však i nemorální, poněvadž jak rodiče, tak také školní děti se dovědí sazeb pro daň z příjmů jednotlivých udržovatelů a tím hrozí nebezpečí, že se již ve škole bude vychovávati třídní duch, neboť ví-li dítě, jaké příjmy má jeho vydržovatel, skrývá to v sobě stále ještě velké nebezpečí a mimo to mimovolně nastane mezi dětmi závist a nepřejícnost, dovědí-li se rozdílu mezi příjmy svých vydržovatelů. Musíme však jistě také naléhati na to, aby všichni státní občané měli do všech škol stejný přístup a aby nedošlo k nějakému dávání předností v placení školného. Ti, kdož nejsou s to, aby platili školné, mohou, předloživše vysvědčení nemajetnosti, žádati za osvobození od školného.
Z těchto důvodů jsou podepsaní nuceni tázati se vlády:
1. Ví vláda o nařízení ze dne 19. prosince 1921, čís. 463?
2. Jest si vláda vědoma, jakou nesmírnou odpovědnost si na sebe béře tímto prolomením zákonů a nařízení a jaké nešvary povstávají z uveřejnění daňového přiznání?
3. Jest vláda ochotna učiniti všechna opatření, aby zrušila toto nařízení, které jest jednak nezákonné, jednak nemorální?
V Praze dne 7. listopadu 1922. Dr. Kafka, Kostka,
Szentiványi, Křepek, Kaiser, Böhr, Scharnagl, dr. Lelley, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, Schälzky, dr. Körmendy-Ékes, dr. E. Feyerfeil, dr. Spina, Schubert, Pittinger, Heller, Matzner, Windirsch. Bobek, dr. Keibl.
VIII./3853.
Interpelace
poslance Ladislava Kučery a soudruhů ministrovi vnitra
proč se nevypisují obecní volby v Křinci.
V Křinci (okres Nymburk) bylo v druhé polovici roku 1921 z důvodů resignace určité části obecních zástupců rozpuštěno obecní zastupitelstvo.
Žádost volební skupiny strany komunistické, aby do šesti naděl vypsány byly nové volby, byla okresní správou politickou zamítnuta.
Podaná stížnost k zemské správě politické byla rovněž bezúčinná.
Zemská správa politická výnosem ze dne 28. listopadu 1921, čís. 4257 O/V ťz důvodu úspornosti, jakož i k žádosti správní komise (!) obce Křince povolila odklad voleb obecního zastupitelstva v Křinci až do všeobecných voleb r. 1922.Ť
Jmenovaná obecní správní komise vládce v Křinci dosud. Veškeré kroky občanstva, aby byly volby konečně vypsány, zůstaly bazvýsledny.
Také tento případ jasně potvrzuje, jaká libovůle ve věcech veřejné správy v Československu se rozhostila.
Uvádíme jej touto cestou na paměť nynějšímu panu ministrovi vnitra a tážeme se:
1. Je ochoten působiti, aby podobné výstřelky byrokratické libovůle přestaly?
2. Je ochoten odstraniti toto prokázané, křiklavé porušování občanských práv a principů samosprávy?
3. Je ochoten naříditi, aby učiněno bylo zadost dosud platným předpisům obecního zřízení?
4. Nařídí rychle okamžité vypsáni obecních voleb v Křinci?
V Praze dne 31. října 1922.
Kučera, Skalák, Tausik, Koutný, Burian. Krejčí, Merta, Teska, Toužil, Nagy, Kunst, Houser, Bubník, Blažek, Malá, Darula, Mikulíček, Rouček, Haken, Warmbrunn, Kreibich.
IX./3853.
Interpelace
poslance Heřmana Tausika a soudruhů ministrovi vnitra
v záležitosti úřední Č. T. K. v časopisech republiky Československé a za hranicemi rozšířených zpráv o atentátu na ministra Udržela.
K domnělému atentátu, o jehož rozšíření v tu i zahraničním tisku má zásluhy dr. Klíma, uvádíme následující:
Dne 2. listopadu t. r. rozšířila úřední Č. T. K. v Košicích pro časopisy v republice československé a za hranicemi tuto zprávu:
ťČTK. Košice. 1. listopadu. Když jel ministr Udržal a generál Mittelhauser z Trebišova do Košic, bylo asi 8 až 9 km před Košicemi a 2 km od policejního rayonu košického slyšeti z levé strany dvě rány rychle za sebou a šofér automobilu, ve kterém seděli ministr Udržal a generál Gajda, postřehl náraz, jakéhosi tělesa na boční stěnu automobilu. Prohlídkou bylo zjištěno, že na automobil byla vypálena rána, jejíž projektil udělal ve vnější stěně automobilu značně velkou díru. Podle velikosti tohoto útvaru soudí se, že rána byla vypálena z nějaké kulovnice. Policie a četnictvo zahájilo ihned pátrání po pachateli. Podle výstřelu a podle jistých okolností se soudí, že pátrání je na správné cestě.Ť
K záležitosti a ke zprávě této nutno předeslati toto:
Počátkem zahraničního revolučního hnutí; zejména v Rusku, vyšel vedle jiných projevů z řad československých dobrovolníků a legionářů také projev, jímž odsouzeni byli v případě dopadení dva rakousko-uherští monarchističtí špiclové Klíma a Slavíček za svou provokatérskou protičeskou činnost k trestu smrti provazem. Mezi inspirátory tehdejšího, z poměru zahraniční revoluce samozřejmě vyplývajícího rozsudku, byl československý kapitán Gajda (Rudolf Haidl).
Doba času vývoje valila se dále a tak shodou okolností jmenován byl před několika dny velitelem 11. pěší divise v Košicích generál československé armády, bývalý kapitán československých legií na Sibiři, Gajda. Vláda republiky Československé, která dle zpráv monarchistických provokatérů a renegátů považuje Východní Slovensko za sídlo protistátního a iredentistického smýšlení, považovala za nutné, aby se hlavně v hlavním městě Východního Slovenska střetly dva mravní směry, které snášejí se vzájemně asi tak, jako voda s ohněm.
A právě v tom vězí příčina, proč jeden z těchto směrů musel za všech okolností vyhledati příčinu k nutnému sblížení. Tento směr představuje bývalý monarchistický špicl, t. č. ministerský rada republiky Československé dr. Jaroslav Klima, který všemožně usiluje, aby se mu naskytla příležitost dokázati svou naprostou republikánskou oddanost a bdělost o životy našich ťvelkýchŤ mužů. Již při návštěvě presidenta Masaryka na Východním Slovensku rozšiřoval policejní aparát zprávy o chystaném atentátu. Zatýkalo se: mládež, politicky angažovaní lidé. Učiněna vojenská, četnická a policejní bezpečnostní opatření, kterým celá veřejnost se vysmívala. Toto se opakuje, kdykoliv některá z vládních ťveličinŤ přijde na Východní Slovensko.
V těchto dnech odejel ministr národní obrany Udržal na inspekční cestu Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Cesta jeho směrovala do Užhorodu. Po jednodenním odpočinku v Užhorodě nastoupil autem cestu do Košic. Podle zvyků dobrých mravů v armádě vyjel mu naproti velitel 11. pěší divise v Košicích generál Gajda. Zjistili jsme důkladným šetřením o této cestě tyto podrobnosti:
U Michalovic přesedl ministr Udržal do auta generála Gajdy a v cestě ke Košicím bylo pokračováno. Blíže Trebišova stala se obvyklá automobilová nehoda - praskla duše. Při odmontování nezpůsobilého kola vyletělo šoféru z ruky dláto a způsobilo nepatrnou díru do karoserie auta. Po nápravě pneumatikového defektu jelo se nerušeně do Košic dále. Před sborovým velitelstvím bylo obvyklé uvítání ministra a představování hodnostářů. Po delší přestávce odejel ministr Udržal společně s generálem Gajdou k slavnostní panychidě za vojíny ve válce padlé na hřbitov košický. Teprve po smutečním aktu náhle přichvátal k ministru Udržalovi policejní ředitel dr. Klima a zděšeným hlasem sděloval shromážděným hodnostářům, že na cestě z Michalovic do Trebišova byl spáchán zákeřný atentát, iredentistickým maďarským komplotem a že při cestě ze hřbitova do města jsou dle přesných, jemu došlých zpráv připravovány ještě dva další atentáty na ministra Udržala a generála Gajdu. Jako doklad svého tvrzení poukazoval na díru v karoserii auta. Ujišťoval současně pány, že učinil všechna bezpečnostní opatření a hlavně že zprávu o atentátu ihned dá za souhlasu postižených pánů do ČTK.
Že tato zpráva byla úplně vylhána a bezpodstatna, potvrzuje výsledek úředního šetření referátu četnictva se výslovně tvrdí, že, kdyby se mělo jednati o případný atentát střelnou zbraní, musel by seděti útočník v koruně dubu, který označen byl policii za místo, se kterého vystřel měl padnouti. Před četnictvem vyšetřovalo místo domnělé události taky po dvakráte 24 detektivů, 6 policejních úředníků a chvalně známý policejní pes z košického policejního ředitelství pod vedením okresního inspektora Tvrdého. Z uvedeného je zjevno, že celé tvrzení a zpráva úřední ČTK o atentátu je produkt zlomyslné ctižádosti policejního řiditele Klímy v Košicích, který svým aparátem všemožně chce dokazovati nebezpečné politické poměry na Východním Slovensku a tím nezbytnost špiclovského, policejně provokatérského systému.
Podepsaní se táží: Jest pan ministr vnitra ochoten podati plenu sněmovny zprávu, co učinil proti provokační činnosti ministerského rady dra Klímy?
V Praze dne 10. listopadu 1922.
Tausik,
Mikulíček, Bubník, Warmbrunn, Nagy, Kreibich, Teska, Blažek, Koutný, Malá, Skalák, Merta, Haken, Krejčí, Darula, dr. Šmeral, Burian, Kučera, Svetlik, Kunst, Houser, Toužil, Rouček.