aa) Okresní sociálně pojišťovací soudy.
§ 154.
Okresní sociálně pojišťovací soud se zřídí v sídle okresní sociální pojišťovny při okresním soudě obecném jako jeho samostatné oddělení a to pro její obvod.
Okresní sociálně pojišťovací soud jest utvořen z předsedy, jeho zástupce a z náležitého počtu přísedících.
Předsedou jeho jest přednosta obecného okresního soudu, k němuž jest přičleněn okresní sociálně pojišťovací soud. Jeho zástupcem jest, kdo zastupuje přednostu okresního soudu v jeho nepřítomnosti.
Práce kancelářské a manipulační spojené s tím obstará kancelář obecného okresního soudu.
§ 155.
Před okresní sociálně pojišťovací soud patří rozhodovati spory mezi pojištěnci a mezi okresní sociální pojišťovnou o dávky z pojištění pro případ nemoci.
Uplatnění těchto nároků se děje ve formě žaloby, kterou dlužno podati v neprodlužitelné lhůtě čtrnácti dnů po doručení výměru (písemného) okresní sociální pojišťovny, v němž se nárok pojištěncův na nemocenské dávky zamítá zcela nebo částečně.
§ 156.
Okresní sociálně pojišťovací soud jedná a rozhoduje dle zásad obdobných soudnímu řízení ve věcech nepatrných (§ 448 násl. civ. ř. s.).
§ 157.
Proti rozsudku a usnesení okresního sociálně pojišťovacího soudu lze podati odvolání nebo rekurs (stížnost) k zemskému sociálně pojišťovacímu soudu, v jehož obvodu leží okresní sociálně pojišťovací soud, pokud jest to přípustno v soudním řízení ve věcech nepatrných (448 násl. civ. ř. s.).
bb) Zemské sociálně pojišťovací soudy.
§ 158.
Zemský sociálně pojišťovací soud zřídí se v sídle zemských úřadoven ústřední sociální Pojišťovny (v Praze, Brně, Bratislavě) při tamním sborovém civilním soudě I. stolice jako samostatné jeho oddělení.
§ 159.
Zemský sociálně pojišťovací soud jest utvořen z předsedy (presidenta) a z jeho zástupců, jakož i z náležitého počtu přísedících. Předsedu (presidenta) a jeho zástupce jmenuje ministr spravedlnosti. Ustanovení §u 154 poslední odstavec platí obdobně.
§ 160.
Před zemské sociálně pojišťovací soudy patří rozhodovati:
1. spory mezi pojištěnci (inkl. příslušníky jejich) a Ústřední sociální pojišťovnou o dávky z pojištění invalidního a starobního a o důvodnost zavedení t. zv. řízení léčebného (§ 82, 83),
2. spory mezi sociálními pojišťovnami a lékaři, kteří byli pověřeni pojišťovnami lékařskou službou,
3. odvolání proti rozsudkům a stížnosti proti usnesením okresních sociálně pojišťovacích soudů.
§ 161.
Uplatnění nároků (sporů) naznačených v §u 160, čís. 1 a 2 se děje žalobou, kterou dlužno podati v nepřekročitelné lhůtě třiceti dnů po doručení výměru pojišťovny druhé sporné straně, v němž žádost byla zcela nebo z části zamítnuta.
§ 162.
Zemský sociálně pojišťovací soud jedná a rozhoduje dle zásad obdobných soudnímu řízení před okresními soudy (§ 431 násl. civ. ř. s.).
První rok dle obdoby §u 239 civ. ř. s. se konejž však před předsedou příslušného senátu bez přísedících.
§ 163.
Proti rozsudkům a usnesením vydaným ve sporech naznačených v §u 160, č. 1 a 2, možno podati odvolání a stížnost (rekurs) vrchnímu sociálně pojišťovacíma soudu.
cc) Vrchní sociálně pojišťovací soud.
§ 164.
Vrchní sociálně pojišťovací soud se zřídí při nejvyšším správním soudě v Praze jako jeho samostatné oddělení.
Kancelářské a manipulační práce obstará kancelář nejvyššího správního soudu.
§ 165.
Vrchní sociálně pojišťovací soud jest utvořen z předsedy (presidenta), jeho náměstka a potřebného počtu radů. President a polovina radů musí míti způsobilost vykonávati soudcovský úřad.
Ostatní členové buďte vybráni z konceptního úřednictva právního a z odborníků v sociálním pojištění.
Členy vrchního sociálně pojišťovacího soudu jmenuje president republiky Československé.
§ 166.
Vrchní sociálně pojišťovací soud jedná a rozhoduje zpravidla v senátech pětičlenných (předseda senátu a 4 radové). Rozhodovati věci rázu formálního a rozhodovati o rekursech stačí senát tříčlenný.
Při rozhodování záležitostí uvedených v §u 171, čís. 2 a 4 jest třeba, aby senáty byly složeny z členů oprávněných vykonávati soudcovský úřad.
V jiných případech stačí, když jsou takto kvalifikováni jen dva členové senátu.
§ 167.
Stížnosti, rekursy, odvolání a jiná sdělení potřebují podpisu advokátova.
Při jednáních před tímto soudem potřebují strany zastoupení advokátem.
§ 168.
Vrchní sociálně pojišťovací soud rozhoduje o rekursech a odvoláních veřejně jen kde to uzná za vhodné.
§ 169.
Vrchní sociálně pojišťovací soud může pokutovati stranu do tisíce Kč za odvolání nebo rekurs podaný zjevně svévolně.
O záměně pokuty platí obdobně ustanovení §u 148, odst. 3. Záměny však vyřkne vrchní sociálně pojišťovací soud.
§ 170.
Vrchní sociálně pojišťovací soud rozhoduje zpravidla sám ve věci.
Jest však oprávněn věc vrátiti k novému rozhodování zemskému sociálně pojišťovacímu soudu:
a) kde rozhodovaná záležitost není k rozhodnutí zralá, nebo kde
b) jest potřebí nového jednání proto, že rozhodnutí zemského sociálně pojišťovacího soudu bylo nutno zcela nebo z části zrušiti pro zmatečnost.
§ 171.
Vrchnímu sociálně pojišťovacímu soudu patří rozhodovati:
1. o stížnostech proti rozhodnutí správních úřadů státních, která jsou v rozporu s ustanovením tohoto zákona. Stížnost ta však předpokládá, že záležitost byla administrativně již rozhodnuta ve všech instancích,
2. o odvoláních proti rozsudkům a rekursech proti usnesením zemských sociálně pojišťovacích soudů,
3. o stížnosti ministerstev sociální péče, obchodu a zemědělství, že byl porušen zákon,
4. o otázkách právních, předkládaných soudu ministerstvem spravedlnosti, kde je různě a nesprávně rozhodly sociálně pojišťovací soudy.
§ 172.
Stížnosti, odvolání a rekursy uvedené v §u 171, čís. 1 a 2 dlužno podati do třiceti dnů po doručení naříkaného rozhodnutí.
§ 173.
V ostatním směru se řídí řízení před vrchním sociálně pojišťovacím soudem předpisy platnými pro řízení před nejvyšším správním soudem.
2. Exekuce.
§ 174.
Právoplatná rozhodnutí úřadů správních a sociálně pojišťovacích soudů, jakož i smíry před nimi uzavřené jsou exekučními tituly. K žádosti o exekuci dlužno připojiti jedno vyhotovení tohoto smíru nebo rozhodnutí, opatřené doložkou o pravoplatnosti a vykonatelnosti.
Exekuci prováděti přísluší politickým úřadům nebo řádným soudům dle předpisů dosud platných.
3. Vzájemný poměr rozhodnutí soudních k správním.
§ 175.
Správní úřady státní, jakož i sociálně pojišťovací soudy jsou navzájem vázány pravoplatnými rozhodnutími vydanými v mezích své působnosti.
Sporná strana má právo žádati za obnovu řízení, v němž pravoplatné rozhodnutí politického úřadu státního nebo sociálně pojišťovacího soudu spočívá na rozhodnutí předurčující otázky, k jejímuž rozhodnutí tento úřad nebo soud nebyl příslušný, jestliže
a) tato předurčující otázka byla jinak dodatečně pravoplatně rozhodnuta příslušným soudem nebo úřadem a
b) jestliže strana beze svojí viny to neuplatňovala v řízení předchozím.
C) Ustanovení závěrečná.
I. Připojištění.
§ 176.
V invalidním a starobním pojištění může si pojištěnec zajistiti nárok na důchod vyšší než zákonný placením zvláštních příspěvků k tomu účelu (t. zv. připojištění).
Podrobné předpisy o tom budou vydány nařízením vlády.
II. Dobrovolné pojištění.
§ 177.
Jest na vůli pojištěnce, který vystoupil z povinnosti pojistné, aby v pojištění pokračoval dalším dobrovolným placením premií. Podrobná ustanovení o tom vydá vláda nařízením.
III. Převod premiových reserv.
§ 178.
Vstoupí-li pojištěnec do služby veřejné a do služby postavené jí na roveň, převede Ústřední pojišťovna veřejnému zaměstnavateli prémiovou reservu invalidního a starobního pojištění. Takový pojištěnec má poté vůči novému zaměstnavateli nárok na takový důchod invalidní a starobní, na jaký měl nárok v době přestupu.
Vstoupí-li veřejný zaměstnanec nepensionovaný nebo propuštěný z trestu bez pense nebo zaměstnanec postavený jemu na roveň do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, vydá jeho dřívější zaměstnavatel Ústřední sociální pojišťovně peníz, odpovídající prémiové reservě invalidního a starobního pojištění dle tohoto zákona vypočtený za dobu veřejného zaměstnání nového pojištěnce. Zaměstnanec nabývá tím právo na důchod (dávku) invalidního a starobního pojištění ale tohoto zákona, odpovídající převedené reservě.
§ 179.
Vstoupí-li pojištěnec do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost dle jiného zákona, převede Ústřední pojišťovna sociální na nového nositele pojištění prémiovou reservu invalidního a starobního pojištění. Vůči novému nositeli pojištění nabývá tím pojištěnec nároku na takovou dávku (důchod), která odpovídá převedené prémiové reservě.
Vstoupí-li někdo ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost dle jiného zákona do zaměstnání povinného pojištěním dle tohoto zákona, převede jeho dřívější nositel pojištění na Ústřední sociální pojišťovnu prémiovou reservu svého dosavadního pojištěnce.
Tím nabývá pojištěnec práva na důchod (dávku) invalidního a starobního pojištění dle tohoto zákona, odpovídající převedené reservě.
§ 180.
Převod prémiových reserv (§§ 178 a 179) dlužno provésti do třiceti dnů od vyzvání dřívějšího zaměstnavatele nebo nositele pojištění. Při překročení této lhůty platí se 5%ní úroky z prodleni.
IV. Postihové nároky.
§ 181.
Nárok na náhradu škody, který patří osobám oprávněným dle tohoto zákona z invalidity nebo smrti pojištěncovy proti třetím osobám, přechází na nositele pojištění (sociální pojišťovny) do výše jejich závazku k pojistným dávkám.
Závazek posléz uvedený lze kapitalisovati dle početních základů příslušné sociální pojišťovny.
§ 182.
Okresní sociální pojišťovna jest povinna poskytovati dávky nemocenského pojištění i tehdy, onemocní-li pojištěnec následkem podnikového úrazu.
Poskytla-li tu okresní pojišťovna nebo zaměstnavatel podporu po čas, po který patří osobě podporované nárok vůči úrazové pojišťovně zřízené dle zákona ze 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na 1888, přejde na ně tento nárok do výše poskytnuté podpory a jen oni jsou oprávněni jej vymáhati.
V. Výměry sociálních pojišťoven.
§ 183.
Jakákoliv oznámení a opatření sociálních pojišťoven určená pro účastníky (strany) dlužno jim doručiti písemně.
Výměr o nároku na jakoukoliv dávku z pojištění dle tohoto zákona dlužno doručiti do vlastních rukou oprávněné osoby dle zásad platných pro doručování soudních žalob (§ 106 násl. civ. ř. s.). Doručení ostatních výměrů děje se dle obdoby předpisů o doručování dle §u 87 násl. civ. řádu s., pokud to připouští povaha věci.
Uznává-li pojišťovna požadovaný nárok, obsahujž výměr výši a výpočet přiznané dávky. Výměr zamítnutý i z části bud odůvodněn.
Proti výměru pojišťovny o nároku z pojištění sociálního možno odpírati žalobou u příslušného sociálně pojišťovacího soudu dle ustanovení §u 139 násl.
Ostatní výměry pojišťoven lze bráti v odpor námitkami resp. stížnostmi, podanými u příslušného politického úřadu v nepřekročitelné lhůtě čtrnácti dnů ode dne doručení podle předpisů uvedených v §u 135 násl.
VI. Počítání lhůt.
§ 184.
Lhůty řečené v tomto zákoně se počítají dle obdoby § 125 a 126 c. ř. s.
VII. Spolupůsobení veřejných úřadů.
§ 185.
Státní a samosprávné úřady, jakož i ostatní veřejné korporace jsou v mezích své působnosti povinny bez prodlení vyhověti dožádáním sociálních pojišťoven, jsou povinny je podporovati a jim sdělovati i bez vyzvání vše, co jest důležito při provádění tohoto sociálního pojištění i pro správu pojišťoven sociálních. Sociální pojišťovny mohou zejména žádati za spolupůsobení veřejných úřadů a korporací při zjišťování všech okolností a skutečností důležitých pro stanovení pojistné povinnosti pojištěnců.
Finanční prokuratura však nesmí sociální pojišťovny zastupovati ani na jejich výslovnou žádost.
VIII. Povinnost zachovávati tajemství.
§ 186.
Všichni činovníci, úředníci a ostatní zaměstnanci a zmocněnci sociálních pojišťoven jsou povinni přísně mlčeti o všech obchodních a provozovacích poměrech pojišťovny, pokud o nich nabyli vědomosti v tomto svém postavení.
IX. Poměr sociálního pojištění k chudinství.
§ 187.
Poskytla-li obec nebo jiná korporace při vykonávání své zákonné nebo statutární péče chudinské nebo jiné péče výživu, zaopatření (ošetření) nebo nějakou podporu osobě oprávněné k dávce dle tohoto zákona, může žádati na příslušné sociální pojišťovně náhradu za poskytnuté plnění nejdéle do roka po poskytnutém plnění, avšak před tím, než byly dávky pojištěnci nebo jiným oprávněným osobám poukázány k výplatě.
Výše náhrady nesmí přesahovati polovici dávek patřících pojištěnci nebo jiným oprávněným osobám za příslušné období. Ustanovením tímto nejsou dotčeny předpisy o chudinství platné dosud a nároky náležející veřejným nemocnicím a léčebným ústavům.
X. Osvobození od berní.
§ 188.
Všechna jednání právní a všechny listiny, jichž je třeba,- aby byly založeny a vyřízeny právní poměry mezi pojišťovnami a mezi jejími členy, jsou, pokud nejde o připojištění a pojištění dobrovolné, prosty kolků a bezprostředních poplatků. Sociální Pojišťovny požívají také úlevy na kolcích a bezprostředních poplatcích vytčených v zákoně z 15. dubna 1885, čís. 51 ř. z., jsou osvobozeny od daně výdělkové a důchodové, včetně důchodové daně dle zákona ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n., čl. 1, odst. 3. Důchody a dávky přiznané sociálními pojišťovnami dle tohoto zákona jsou prosty daně důchodové.
XI. Ustanovení trestní.
§ 189.
Přestupku dle tohoto zákona se dopouští:
1. kdo neučiní řádně a včas bez náležité omluvy oznámení a přihlášku uvedené v §u 13 a násl. Přihláška učiněná na místě nepříslušném není přestupkem,
2. zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně jemu uloženou povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy,
3. zaměstnavatel, který pojištěnci zaměstnanému u něho z jakéhokoli důvodu účtuje při výplatě mzdy nebo služného více na pojistných příspěvcích než jest přípustno dle tohoto zákona;
4. zaměstnavatel, který neužije k pojištění příspěvků stržených pojištěnci zaměstnanému u něho,
5. pojištěnec, který sám zapravuje příspěvky, z jakéhokoliv důvodu žádá na zaměstnavateli více než jest přípustno, aby mu přispěl na příspěvky ty,
6. pojištěnec, který neodvede příspěvek na pojištění vybraný od zaměstnavatele,
7. kdo jsa k tomu dle tohoto zákona povinen učiní oznámení a přihlášku nebo předloží zápisy (mzdové neb jiné), o nichž ví nebo při obyčejné péči může věděti, že neodpovídají pravdě,
8. kdo v řízení o přiznání některé dávky dle tohoto zákona udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že neodpovídá pravdě,
9. kdo docílí nějakou dávku z tohoto pojištění na základě simulace dokázané lékařsky, byť ani nepodléhající zákonu trestnímu,
10. kdo poruší povinnost mlčeti jemu zákonem uloženou (§ 186),
11. kdo nevyhoví jiné závazné povinnosti dle tohoto zákona.
§ 190.
Přestupky jmenované v předchozím u se trestají dle stupně zavinění a dle výše škody peněžitou pokutou do tří tisíců Kč, v případě nedobytnosti vězením do tří měsíců. Spáchán-li jednáním tím současně trestný čin přísněji stíhaný dle jiných zákonů, trestá se podle těchto zákonů.
Při odsouzení k peněžité pokutě budiž v trestním nálezu současně určen trest na svobodě (vězení), jenž v nedobytnosti nastupuje místo pokuty tak, že za každých třicet Kč jest vyměřiti jeden den vězení.
Peněžité pokuty jest odvésti příslušné pojišťovně, zřízené dle tohoto zákona, která obnosů těch použije k částečné úhradě svých správních nákladů.
§ 191.
Ustanovení §u 189, č. 1.-8 a 11 vztahují se také k zákonným zástupcům pojištěnců a zaměstnavatelů. Tam, kde podnik podléhající pojištění dle tohoto zákona provozuje v zastoupení zaměstnavatele jakýkoliv jeho zástupce nebo zmocněnec, stíhá ho trest za přestupky v §u 189, čís. 1-4, 7, 8, 11 jmenované, avšak i zde zaměstnavatel ručí za peněžité pokuty uložené pravoplatně.
§ 192.
Trestati přestupky tohoto zákona náleží politickým úřadům I. stolice.
Trestní řízení dějž se dle zásad vyslovených ministerským nařízením ze 3. dub na 1855, č. 61 ř. z. a zákona ze 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a nař. (o nejvyšším správním soudě).
Lhůta rekursní však činí čtrnáct dnů ode dne doručení trestního nálezu.
§ 193.
Přestupek dle tohoto zákona se promlčuje v šesti měsících ode dne, kdy byl spáchán.
Promlčecí lhůta počíná běžeti v případě jmenovaném v §u 189, č. 1 teprve ode dne
a) kdy bylo učiněno předepsané oznámení nebo
b) kdy se pojišťovna jiným způsobem dověděla o výdělečné činnosti, o trvání nebo změně podniku podrobeného pojištění, nebo
c) ode dne, kdy pojištěnec vystoupil z výdělečné činnosti podléhající pojištění, nebo kdy byl závod zastaven.
XII. Služba vojenská.
§ 194.
Jakým způsobem se započítá vojenská služba pojištěncova do doby čekací a do příspěvkových týdnů a měsíců při pojištění invalidním a starobním, určí vláda nařízením.
XIII. Pojištěnci s nestálým zaměstnáním.
§ 195.
Vláda jest oprávněna vydati v duchu tohoto zákona zvláštní ustanovení, směřující k účelnému provádění sociálního pojištění pro pojištěnce; jmenované v §u 4, pro pojištěnce s nestálým zaměstnáním a se zaměstnáním stále místně se měnícím (kočovné a sezonní zaměstnání).
XIV. Poměr k cizině.
§ 196.
Vláda se zmocňuje, aby sjednala s vládami států, v nichž jsou ustanovení obdobná sociálnímu pojištění dle tohoto zákona, zvláštní smlouvy k úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění.
XV. Likvidace nemocenských pokladen.
§ 197.
Okresní a jiné nemocenské pokladny, které poskytují nemocenské podpory osobám podléhajícím nemocenskému pojištění dle tohoto zákona, budou likvidovati.
Do likvidace vstoupí okamžikem účinnosti tohoto zákona.
Likvidace se provede za vedení vládního komisaře, kterého určí místně příslušná okresní politická správa.
Přebytky nemocenských pokladen budou vydány okresní sociální pojišťovny jejich obvodu, aby jich použila k sociálnímu pojištění.
Podrobná ustanovení o likvidaci nemocenských pokladen vydá vláda nařízením.
XVI. Zařizovací náklady.
§ 198.
Zařizovací náklady sociálních pojišťoven budou hrazeny z přebytků likvidovaných nemocenských pokladen. Kdyby přebytky nestačily na to, opatří si sociální pojišťovna potřebné prostředky úvěrem. Podrobnosti vydá vláda nařízením.
§ 199.
Náklady spojené se soudnictvím sociálně pojišťovacím nese při pojištění nemocenském okresní sociální pojišťovna, při pojištění invalidním a starobním Ústřední sociální pojišťovna.
XVII. Tarify. Vykonávací doložka.
§ 200.
Všechny premie a dávky dle tohoto zákona určí pro první tři léta vláda nařízením. Kdyby se objevily premie nedostatečny, může je vláda kdykoliv zvýšiti nařízením.
§ 201.
Vládě republiky Československé se vkládá provésti tento zákon tak, aby se stal účinný nejpozději 1. ledna 1924.
Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechny zákony a nařízení, jež mu odporují.
Odůvodnění osnovy.
Počátky pojištění sahají do dávného starověku. Římané znali nejen t. zv. pojištění námořní (fenus naticum), nýbrž i vzájemné pojišťování organisované v tak zvaných collegiích tenuiorum, jejichž hlavním účelem bylo poskytovati vzájemné podpory členům v čas potřeby a vypravovati pohřby.
Na moderních základech vybudováno bylo pojištění teprve v 19. století, zejména v druhé jeho polovici.
Platí to po výtce o pojišťování soukromém, které před vypuknutím světové války dosáhlo netušených rozměrů a netušeného rozkvětu ve všech kulturních státech.
Toho však nelze říci o pojištění veřejném či pojištění povinném. Pojištění povinné omezovalo se většinou na dělnictvo průmyslové a to zase ve většině států na případ nemoci nebo úrazu. Ostatní vrstvy národa z pojištění povinného byly vyňaty. Ve většině států dělnictvu nebylo poskytnuto pojištění invalidního a starobního.
Ani u nás, v republice Československé, není povinné pojištění a zejména jeho převážná část zvaná pojištěním sociálním na tahovém stupni, jak káže její kulturní, poltická a hospodářská vyspělost. Při obnově státu Československého dne 28. října 1918 převzali jsme zákonodárství sociálně pojišťovací platné do té doby v býv. Rakousku a v Uhrách. Novelisovali jsme je částečně r. 1919 a 1920.
Dnešní naše sociálně pojišťovací zákonodárství týká se jen úrazového pojištění dělnického, nemocenského pojištění dělnického, provisijního pojištění horníků a pensijního pojištěni soukromých zřízenců. Nemáme povinného pojištění invalidního a starobního.
Snahy vybudovati i toto pojištění vtěleny byly v býv. Rakousku do tak zvaného Körberova programu ťreformy a vybudování dělnického pojištěníŤ z r. 1904, který vztahoval se, jak vidno z názvu, jen na dělnictvo. Po něm následovaly vládní předlohy o sociálním pojištění Beckova z r. 1908 a Bienerthova z r. 1911, které reorganisovaly pojištění nemocenské a úrazové a zaváděly - jako nový druh pojištění invalidní a starobní. Posléze dvou uvedených druhů měli se státi účastni nejen dělníci, nýbrž i v míře poměrně úzké samostatně výdělečně činní, jejichž příjem nepřevyšoval předepsané maximum. Roku 1918 před ukončením světové války rakouská vláda však ve svých ťzásadáchŤ opustila směrnice těchto osnov a pomýšlela jen na zavedení sociálního pojištění dělnického. Konec světové války a shrnu-cení Rakouska učinil i konec těmto jejím plánům.
Tím však neutuchl zájem o sociální pojištění, naopak jeho uskutečnění se domáhají čím dál tím hlučněji všechny vrstvy obyvatelů států obnovených i nově vzniklých na troskách rozpadlého Rakousko-Uherska.
Měrou vrchovatou to platí o našem státu. Také vším právem. Vždyť náš stát a široké vrstvy národní pociťují naléhavě hlavně z národohospodářských důvodů nutnost zákonodárné úpravy sociálního pojištění v rozsahu co nejširším a neobmezeném jen na dělnictvo.
Proto všechny naše dosavadní vlády vážně se obíraly a obírají úpravou a vybudováním sociálního pojištění. Přípravné práce vlády naší pokročily dle výroku ministra sociální péče Habrmana tak, že ťněkteré části předlohy zákona o starobním a invalidním pojištění dělnictva a samostatných proletářských existencí jsou již hotovy, že do léta budou státním statistickým úřadem dohotoveny výsledky posledního sčítání lidu, jichž bude použito k výpočtům a k propočítání příspěvků a pojistných sazeb a nároků. Na podzim snad v zimním období bude cely soubor prací předložen sněmovnám Národního shromáždění.Ť
Avšak vedle vlády v naší republice dvě socialistické strany podaly svoje zvláštní návrhy předloh zákona a sociálním pojištění.
První přišli čeští sociální demokraté ťs návrhem post. Václava Johanise a soudruhů na vydání zákona o sociálním pojištěníŤ, datovaným 26. října 1920.
Po nich přišli čeští (národní) socialisté s dvěma návrhy a to:
a) 31. května 1921 ťs návrhem posl. Rudolfa Laubeho a soudruhů na vydání zákona o nemocenském, invalidním a starobním pojištěníŤ a
b) 11. ledna 1922 ťs návrhem posl. Slavíčka a spol. na vydání zákona na zavedení nemocenského a starobního pojištění osob samostatně výdělkově činnýchŤ.
Návrh sociálně demokratický upravuje nemocenské, úrazové, invalidní a starobní pojištění osob nesamostatně výdělečných, nikoliv však samostatně výdělečných. Návrh českých (národních) socialistů z 1. května 1921 jedná o nemocenském, invalidním a starobním pojištění dělníků (osob nesamostatně výdělečně činných). Jejich druhý návrh ze dne 11. ledna 1922 týká se sice osob samostatně výdělečných, avšak jen pojištění pro případ nemoci (léčebné péče) a pojištění starobního. Všechny tyto osnovy jsou tudíž příliš úzce vybudované.
Sociální pojištění nutno upraviti pokud možno jednotně, jedním zákonem a na podkladě nejširším, aby se blížilo ideálu národního pojištění. Sociální pojištění a zejména jeho větve: pojištění invalidní a starobní musí se vztahovati nejen na nesamostatně výdělečné, nýbrž musí zahrnovati i všechny vrstvy samostatně výdělečné.
Zdá se, že i nynější vláda v chystané své osnově ťo invalidním a starobním pojištěníŤ hodlá přiznati dobrodiní tohoto po jištění jen dělnictvu a oněm vrstvám samostatně výdělečných, které nazývá ministr sociální péče Habrman ťsamostatnými proletářskými existencemiŤ.
Nám však - politické straně československých národních demokratů - záleží - na tom, aby sociální pojištění bylo zbudováno řádně věcně na nejširších základech a v prvé řadě se zřetelem na zájem celého našeho národa a nikoliv jen se zřetelem na určité jeho třídy.
Poněvadž pak nemáme záruku, že taková osnova bude podána, vypracovali jsme svoji vlastní osnovu zákona o sociálním pojištění, která by vyjadřovala všechny tyto požadavky.
Veškeren materiál osnovy zákona o sociálním pojištění shrnuli jsme z důvodů technických ve 3 části: v ustanovení všeobecná, zvláštní a závěrečná.
V ustanoveních všeobecných (1-56) jedná osnova o rozsahu sociálního pojištění, o roztřídění pojištěnců do pojistných tříd, o přihlašování pojištěnců, o úhradě nákladů sociálního pojištěni prémiemi, o uplatnění nároků v pojištění, o poukazování dávek ze sociálního pojištěni, o nedovolených úmluvách a jednáních a konečně o zániku pojistné povinnosti a nároků z pojištění.
Ustanovení zvláštní (§§ 57-175) osnovy jsou věnována jednotlivým druhům sociálního pojištění: pojištění nemocenskému, invalidnímu a starobnímu, organisaci sociálních pojišťoven a soudnictví.
Ustanovením závěrečným (§ 176 násl.) jsme vyhradili předpisy takového rázu, které nejsou ani všeobecné ani zvláštní, nýbrž které se sociálním pojištěním souvisejí buď přímo nebo nepřímo, nebo jsou povahy přechodné. Do závěrečných ustanovení jsme proto zařadili normy o připojištění, o dobrovolném pojištění, o převodu prémiových reserv, o výměrech sociálních pojišťoven, o počítání lhůt, o spolupůsobení veřejných úřadů, o povinnosti zachovávati tajemství, o poměru sociálního pojištění k chudinství, o osvobození od berní, o trestech a pod.