Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že se moučná dávka, uložená podle opatření Stálého výboru č. 494 1920, Sb. z. a n., vymáhá exekučně.

Aby se moučné výrobky a chléb tak prodávaly, aby výrobní náklady nebo nákupní náklady byly částečně hrazeny, usnesl se Stálý výbor Národního shromáždění republiky československé na opatření, že zaměstnavatelé mají zaplatiti za každého zaměstnance podrobeného nemocenskému pojištění obilnímu ústavu denně 1 Kč.

Stálý výbor usnášeje se na tom, vycházel jistě z toho předpokladu, že tato částka jest ekvivalentem za skutečně odebraný moučný výrobek.

Město Bratislava nebylo mezitím v několika obdobích v měsíci červenci a srpnu zásobovacího roku 1921 takřka naprosto s to, aby dodalo části obyvatelstva, přikázané veřejnému zásobování dávku mouky, takže obyvatelstvo bylo nuceno, hraditi svoji potřebu ve volném obchodu.

Obilní ústav, který jest vlastně hlavním původcem toho, že veřejné zásobování v Bratislavě v létě 1921 úplně selhalo, vymáhá nyní s bezohledností, která nezná hranic, nezaplacené moučné dávky exekučně a ohrožuje svým postupem existenci mnoha drobných obchodníků a živnostníků.

Uváživše, že exekuční vymáhání nezaplacené moučné dávky v Bratislavě za měsíce červenec a srpen 1921 pro nedostatek ekvivalentu za to poskytnutého jest vyloženým bezprávím, tážeme se:

1. Jest vláda ochotna, úředně zjistiti, je-li pravda, že bratislavské obyvatelstvo v měsících červenci až srpnu 1921 nedostalo od veřejného zásobovacího úřadu moučných výrobků, a

2. jest vláda ochotna, podle výsledku úředního zjištění zastaviti nebo zmírniti exekuční vymáhání nespravedlivě uložených dávek?

V Praze dne 20. června 1922.

Wittich, dr. Czech, Čermak, Hackenberg,

Schuster, Taub, dr. Holitscher, Schweichhart, Kaufmann, R. Fischer, Hoffmann, Kirpal, Häusler, Borovszky, Uhl, Dietl, Pohl, Deutsch, S. Mayer, dr. Haas, dr. Földessy.

XI./3740 (překlad).

Interpelace

poslance Otakara Schuberta a druhů vládě o zamýšlené změně ministerské příslušnosti ve věcech vodního práva.

Podle doslechu má se prý příslušnost ve věcech vodního práva, vyhrazená dosud ministerstvu zemědělství, přenésti na ministerstvo veřejných prací.

Skoro na všech věcech vodního práva má již předem zájem zemědělství a lesnictví, již se stanoviska vlastnictví půdy. Aby se Povznesla jeho výroba, což jest nutné pro to, aby se zlepšilo zásobování lidu a učinilo nezávislým na cizině, zamýšlí ministerstvo zemědělství ve svém podpůrném programu učiniti důležitá a dalekosáhlá opatření ve vodním hospodářství, takže věci vodního práva již z tohoto důvodu nesmějí býti odňaty tomuto ministerstvu.

Podepsaní se táží:

1. Zamýšlí vláda změniti vylíčenou příslušnost ve věcech vodního práva?

2. Jaké pohnutky má vláda pro tento svůj úmysl?

V Praze dne 21. června 1922.

O. Schubert,

Pittinger, Böhr, dr. Luschka, J. Mayer, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Schollich, inž. Jung, Budig, Palkovich, Mark, Bobek, Knirsch, dr. Lelley, Röttel, dr. Kafka, dr. Radda, dr. Keibl, Matzner, dr. Baeran, Kostka, Füssy, Schälzky, dr. Jabloniczky.

XII./3740.

Interpelace

poslanců Frant. Janalíka, Frant. Navrátila a soudruhů

ministru zemědělství

o opatření laciného krmiva a steliva.

Okresy položené v hornaté krajině Českomoravské Vysočiny již druhý rok jsou postiženy katastrofálním suchem. Následky této katastrofy byly již velmi zhoubně citelné tento hospodářský rok a budoucí rok budou tím strašnější. Nehledě ani k slabé sklizni obilní, hrozí kraji celému nedostatek píce. S nedostatkem píce ale ohrožena jest také existence rolnictva, jehož hlavním zdrojem příjmů jest dobytkářství. Již loni museli se zbavovat rolníci pro nedostatek píce dobytka a letos ani pro zbytek jeho nebudou míti píce. To však znamená zhoubu celého širého kraje a podlomení jeho hospodářské zdatnosti na mnoho let.

Za takových poměrů jest pomoc státní pro obyvatelstvo nezbytně nutna.

Táží se tudíž podepsaní:

1. Jest panu ministru zemědělství známa smutná situace rolnictva v krajích na Českomoravské Vysočině?

2. Jest pan ministr ochoten vstoupiti ihned ve vyjednávání s majiteli velikých komplexů lesů, aby tito rolnictvu za cenu přiměřenou poskytli list a hrabůvky ze svých lesů?

3. Jest ochoten pan ministr postarati se, aby do státu našeho bylo přivezeno dostatek píce a slámy za ceny nejlevnější?

4. Co hodlá pan ministr zaříditi, aby rolnictvu byl umožněn nákup laciných a vydatných krmiv pro dobytek?

5. Co hodlá pan ministr zemědělství podniknouti na záchranu rolnictva v těchto horských katastrofálním suchem postižených krajích?

V Praze dne 22. června 1922.

Janalík, Fr. Navrátil,

Adámek, dr. Nosek, dr. Dolanský, dr. Mazanec, Sedláček, Košek, Čuřík, Šamalík, dr. Hruban, Rozsypalová, Šrámek, Bezděk, Záruba, Roudnický, Myslivec, Adamovský, Kopřiva, Rýpar, Kaderka.

XIII./3740 (překlad).

Interpellácia

poslanca Szentiványiho a súdruhov vláde o zakázaní shromaždenia sdružených

opposičných strán v Ipelských Šahoch.

Pred niekoľkými týždňami odbývali československé politické strany ľudové shromaždenie v Ipelských Šahoch a toto čiročiste maďarské mesto použili ku štvaniciam proti tamojším Maďarom. Nečinili by sme žiadnych námietok proti tomu, keby československé politické strany svoju organisačnú činnosť rozšírily tiež na maďarských vidiekoch a svoje shromaždenia odbývaly na týchto vidiekoch, a to ani vtedy nie, keby - ako aj v tomto prípade sa stalo - zvláštnymi vlaky dopravovali tam slovenské posluchačstvo, avšak rozhodne musíme zaujať stanovisko proti tomu, aby svojich shromaždení používali ku štvaniu proti maďarstvu. V Ipelských Šahoch sa stalo to, že mierumilovné maďarské obyvateľstvo Ipelských Šahov a okolia pridružilo sa tiež k posluchačom a keď dalo výraz svojmu prianiu, aby slová slovenských rečníkov boly pretlmočené do maďarčiny, bo ich chcú počuť tiež po maďarsku, napadli ho rečníci a predáci shromáždenia tým najhrubším tónom, a potom takto naštvaní Slováci, ktorí tam boli úradne dopravení, spolu s prítomným četníctvom a vojskom útočili na tamojších Maďarov a paliciami, pažbami a bodákmi rozbili ich vo vlastnej domovine.

Sdružené strany opposičné, které zastupujú velké massy maďarstva, pokladaly a pokladajú za svoju povinnosť dať odpoveď na tento brutálny útok, ktorý nešetrí ani národnú česť maďarstva. Za týmto účelom ohlásily sdružené politické strany: kresťansko-sociálna, krajinská strana maďarských maloroľníkov, roľníkov a remeselníkov, taktiež maďarská právna strana na deň 11. t. m. spoločné shromaždenie ľudové, ktoré bolo správnemu úradu prvého stupňa dľa predpisu oznámené. Okresný hlavný slúžny sa vyjadril, že shromaždenie na pokyn shora nepovoľuje, a jeho usneseníe bolo schválené aj od županu, ba aj od ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, hoc i pohlavári zmienených strán ručili za udržovanie poriadku a kľudu, čo mohli učiniť tým väčšmi, poneváč k tomu politická dospelosť, bezpodmienečná disciplinovanosť a rozšafnosť maďarského ľudu bez toho už záruku poskytovaly.

Tážeme sa vlády:

1. Zda vie o jednaní slovenských úradou?

2. Či je ochotná bezzákonnosť tohoto jednania vyšetrovaniu podrobiť?

3. Je-li ochotná vyhoveť oprávnenému a slušnému požiadavku maďarstva, aby oproti udalostiam prihodivším sa na zmienenom československom shromaždení mohlo usporiadať kľudnú a disciplinovanú demonštráciu?

V Prahe, dňa 14. júna 1922.

Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Baeran, Knirsch, Budig, Simm, dr. Petersilka, Schälzky, Kaiser, dr. Schollich, Füssy, Palkovich, dr. Lelley; Böhr, inž. Kallina, Patzel, Pittinger, Křepek, Zierhut, dr. Radda, dr. Hanreich.

XIV./3740 (překlad).

Interpellácia

poslance Szentiványiho a súdruhov ministrom zemedelstva a zásobovania v záujme zrušenia opatrení učinených vo veci vymoženia neodvedeného v r. 1920 obilia.

Hospodársky úrad na Slovensku zaslal v minulých týždňoch gazdom výzvu, v ktorej požaduje odvedenie obilia na nich v r. 1920 vyrobeného avšak neodvedeného, ináč že bude uplatňovat trestné sankcie v patričnom nariadení ústanovené.

Výzva hospodárského úradu nemá zákonitého podkladu, bo v r. 1920 prevádzala sa rekvirácia, nakoľko s každým, kto bol povinen plodiny odvádzat, súčtovali a všetky prebytky mu sebrali. V každej obci bola vykonaná jedna rekvirácia miestnymi úrady, druhá však od tak zv. lietacej komissie. Mimo toho z obilného nariadenia z r. 1921, kterým sa kontingentuje množstvo odvedením povinných plodin dľa výmery pôdy, vyplýva, že predchozie nariadenia pozbavené boly platnosti a tým musíme výzvu pokladať buďto za omyl, vyplývajúci z prehnanej horlivosti hospodárského úradu alebo kvalifikovat ho za tendenciu, ktorá používa každého prostriedku vedúceho ku zničeniu gazdovskej triedy.

Ohradzujúc sa proti tomuto novšiemu útoku, pýtame sa pánov ministrov:

1. Či majú vedomosť o jednaní hospodárskeho úradu?

2. Zda sú ochotní postarať sa o to, aby toho jednanie, ktoré móže byt pokladené za prenásledovanie triedy gazdovskej, bolo nemožným učinené?

V Prahe, dňa 14. júna 1922.

Szentiványi,

Füssy, dr. Lelley, Böhr, inž. Kallina, Patzel, Palkovich, Pittinger, Simm, Kaiser, Schälzky, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Radda, dr. Petersilka, Zierhut, Křepek, Budig, Knirsch, dr. Baeran, dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky.

XV./3740 (překlad).

Interpellácia

poslanca Szentiványiho a súdruhov ministrovi školstva a národnej osvety o tom, aby boly učiteľom škôl církevných, ktorí holi vo válečnom zajatí, poukázané mimoriadné druhotné prídavky pre dobu ztrávenú v zajatí.

Učitelia škôl cirkevných, ktorí boli prez niekoľko rokov vo válečnom zajatí, boli v niektorých škôldozoreckých okresoch úradne vyzvaní, aby o poukázanie ustálenej pre učiteľov mimoriadnej drahotnej podpory žiadali tiaž pre tú dobu, ktorú ztrávili v zajatí. Táto žiadosť učiteľov cirkevných škôl bolo predsa odmietnutá tým odôvodnením, že mimoriadna drahotná podpora pre dobu v zajatí ztrávenú prislúcha a môže byť poukázaná iba učiteľom vo službe štátnej.

Poneváč štátní učitelia v takýchto prípadoch mimoriadnu drahotnú podporu obdrželi a poneváč takéto rozlišovanie medzi štátnymi a cirkevnými učiteľmi je neslušné a nespravodlivé, pýtame sa pána ministra národnej osvety:

Je-li ochotný rozdiely medu štátnymi a cirkevnými učiteľmi, ktorí boli vo válečnom zajatí, zrušiť a nariadiť, aby mimoriadna drahotná podpora pre dobu zajatia poukázaná bola tiež učiteľom škôl cirkevných?

V Prahe, dňa 14. júna 1922.

Szentiványi,

Füssy, Palkovich, Simm, dr. Baeran, Schälzky, Patzel, inž. Kallina, Budig, Křepek, Böhr, Knirsch, dr. Lelley, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, Kaiser, dr. Petersilka, dr. Hanreich, dr. Körmendy-Ékes, Pittinger, dr. Radda.

XVI./3740 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Kafky, Kostky a druhů vládě, že vojenské hudby dělají konkurenci

hudbám občanským.

Již ve starém Rakousku mnoho trpěly občanské hudby konkurencí hudeb vojenských. Tento stav se v republice československé nezlepšil, nýbrž ještě se zhoršil. Občanské hudby musí ze svého, ne příliš velkého výtěžku platiti všechny možné dávky nebo daně. Vojenské hudby jsou přirozeně od nich úplně osvobozeny. Jest proto pro vojenské hudby snadné hráti daleko pod cenami, které občanské hudby ve svém svazu ustanovily a často se tedy přihází, že podnikatelé pro značně levnější ceny dávají přednost hudbám vojenským před hudbami občanskými. Tím přirozeně trpí všichni. Tak se také stává, že jest velká část občanských hudebníků bez zaměstnání a jejich bída a nouze roste vždy více. Poněvadž podle novinářských zpráv podnikatelé stále více najímají vojenské hudby a vojenské hudby sjednávají smlouvy na letní období, jest nezbytně nutno zakročiti. Vojenských hudeb smí se užívati jen k vojenským věcem. Nikdy se však nesmí užívati vojenských hudeb, které své mužstvo neplatí a jsou ode všech dávek osvobozeny, aby části poplatného obyvatelstva způsobovaly takové citelné škody.

Podepsaní dovolují si tedy tázati se vlády:

1. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby se neužívalo vojenských hudeb jako konkurenčních podniků hudeb občanských?

2. Jest vláda ochotna vydati prostřednictvím ministerstva národní obrany nařízení, jímž se činí opatření, že se vojenských hudeb smí užívati jen při vojenských cvičeních a zábavách?

V Praze dne 20. června 1922.

Dr. Kafka, Kostka,

Patzel, Röttel, Böllmann, Knirsch, Schälzky, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, dr. Schollich, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Spina, inž. Jung, dr. Keibl, Mark, Matzner, Kaiser, Bobek, Böhr, Schubert, dr. Medinger.

XVII./3740 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Feyerfeila a druhů ministrovi železnic

o poměrech na středošumavských drahách.

Ačkoliv na mnoha železničních tratích republiky Československé jest již nyní přijatelný, ano na některých tratích skvělý jízdní řád, nakládá plzeňské ředitelství státních drah, které vede provoz na pošumavských místních drahách, s těmito drahami přímo macešsky. Tak na některých dílčích tratích není ještě dosud pravých osobních vlaků, nýbrž jsou jen vlaky smíšené, ačkoliv doprava nákladů jest tak značná, že se velmi často musejí zaváděti vlaky podle potřeby. Tím se velice značně zpožďují smíšené vlaky sloužící osobní dopravě.

Velmi mnoho nedostatků jest stran vlakových spojení a připojení, zvláště podle zimního jízdního řádu. Dlouhé zastávky ve Vimperku a Prachaticích velice zdržují vlaky z Volar do Strakonic a Čičenic. Obyvatelstvo z okolí Českých Trub a Želnavy bolestně postrádá ranního spojení do svého okresního města Prachatic, aby tam dopoledne navštívilo úřady, vyřídilo své věci a mohlo se již v poledne vrátiti.

Velmi tísnivě působí na sílu osobního provozu na pošumavských místních drahách zdvojnásobení jízdních cen proti cenám státních drah, které beztoho jsou již vysoké. Není odůvodněno při skrovných vzájemných plněních dráhy - nepříznivá vlaková spojení, malá rychlost jízdy, staré nepohodlné vagony, pochybná jejich čistota a osvětlení atd.

Nejhůře jest na tom trať U Černého Kříže - Haidmühle. Kdežto na bavorské trati Haidmühle - Pasov jezdí denně 3 páry vlaků, jezdí na jmenované zdejší trati jen jeden pár vlaků denně, který kromě toho jest tak nevhodně položen, že vlak jede v poledne ze stanice U Černého Kříže do Haidmühle a hned se odtamtud vrací. Připojení ze Želnavy-Budějovic a zpět nemá. Proto trať U Černého Kříže - Haidmühle nemá ceny pro osobní dopravu. Skytá charakteristický obraz, pozoruje-li se, jak skoro od každého vlaku přijíždějícího na stanici U Černého Kříže, několik, často dosti mnoho lidí podél dráhy jde pěšky do Tussetu, Neutalu a jiných míst a směřuje zvláště na silně navštěvovanou Třístoličnou horu. Nejen že tito lidé nemohou jeti, dráha ztrácí takto tisíce korun na příjmech, které stát následkem státní záruky musí vydobýti z kapes poplatníků, beztoho již velice silně zatížených. Této vadě by se dalo lehce odpomoci, kdyby se zavedl přímý provoz osobních vlaků z Českých Budějovic do Haidmühle s kyvadlovými spojeními U černého Kříže-Volary.

Tážeme se pana ministra:

1. Ví o těchto vylíčených vadách?

2. Jest ochoten naříditi, aby se na pošumavských místních drahách konečně a to ihned zavedl provoz vlaků přiměřený potřebám obyvatelstva a cizineckého ruchu, a aby se jim dodaly vhodné vozy?

3. Jest ochoten působiti, aby se jízdní ceny na pošumavských drahách snížily na snesitelnou míru?

V Praze dne 13. června 1922.

Dr. E. Feyerfeil,

dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, Kraus, Matzner, Kaiser, Scharnagl, Kostka, Böllmann, Schubert, J. Fischer, Simm, Schälzky, Knirsch, dr. Lodgman.

XVIII./3740 (překlad),

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů předsedovi vlády a ministrovi vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ.

Časopis ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ uveřejňuje v čísle 16. ze dne 4. června 1922 tyto

ťDějiny internování.Ť

Karlův puč vedl v říjnu 1921 k mobilisaci republiky Československé proti Maďarsku, avšak nepřivodil vážných událostí ve vnější politice. V doprovodu k nařízené mobilisaci přišlo, jak známo, v Bratislavě k velkým projevům, ke zboření pomníku Marie Terezie, k odstranění mnoha pamětních desek a konečně také k internování mnoha osob, aniž by pak bylo bývalo proti internovaným zavedeno řádné soudní řízení, které by bylo obyvatelstvu podalo vysvětlení o vině nebo nevině postižených osob, většinou vážených občanů města. Bohužel neučinili nic také zúčastnění, aby úplně vyjasnili svoje tehdejší internování, aby za utrpěné škody dosáhli náhrady a dosáhli potrestání přehorlivých úředních činitelů, takže tehdejší velice těžké zasáhnutí do osobní svobody jednotlivých státních občanů, která jest zaručena státními základními zákony, dosud zůstalo bez vysvětlení, jehož žádá nejvlastnější zájem státu. Jest to tím smutnější, poněvadž pocit právní bezpečnosti v celém obyvatelstvu Slovenska před převratem a po něm beztoho co nejtížeji byl otřesen, a od té doby byl podroben ještě dalším tvrdým zkouškám, takže všechny úřady, politické strany a především všichni skuteční ťvlastenciŤ musí považovati za svoji první povinnost, aby znovu obnovili víru v právo a zákon. Nic z toho všeho se neděje. Naopak, pozoruje se úmysl pokračovati na cestě, na níž se vstoupilo a násilím chtíti prohlásiti bezpráví za právo. Ovšem to v právním státě, jímž prý chceme býti, nejde, naopak vede to stále k novým srážkám a konečně k boji všech proti všem, ano k boji obou státních národů mezi sebou.

Pozoruhodná lhostejnost úřadů (nebo snad to má býti vědomí viny?) právě ve věci tehdejšího internování, dalo nám nyní podnět k tomu, abychom stopovali některé z těchto případů a nerozpakujeme se zde nejdříve na základě podrobného přezkoušení podati veřejnosti k posouzení dějiny jednoho internování, které tehdy se zřetelem na osobu postiženého vzbudilo v našem městě velmi velikou pozornost a zavdalo podnět k nejdivočejším pověstím. Jde o internování pana Vojtěcha Hackenbergera, které působí přímo jako část románu z dalekého západu a které jest opravdu možné jen v ťnejtemnější střední EvropěŤ.

Prvního mobilisačního dne, když vlny ťvlasteneckéhoŤ nadšení byly tak vysoké, že se začalo zbořením pomníku Marie Terezie, táhlo asi 250 demonstrantů před kavárnu Stefanii na náměstí Grassalkovichovu, nyní Hodžovu, vtrhli tam a vyzývali nic netušící hosty přiměřeným voláním, aby kavárnu ihned opustili. Když dosáhli tohoto úmyslu, demonstranti ihned znovu odtáhli, rozbili několik vývěsních tabuli, ačkoliv se skvěly trojjazyčností předepsanou policejním ředitelstvím, a odešli pochodem znovu do města, kde pokračovali v demonstracích a v ničení. Vlastník kavárny pan Hackenberger, nebyl za této příhody ve své kavárně přítomen. Když se o tom dověděl, šel ještě po 10. hodině večer téhož dne na policejní ředitelství, podal tam oznámení o tomto případu a žádal o ochranu. Avšak na policejním ředitelství bylo ještě touto dobou veliké rozčilení, poněvadž demonstrace a ničení stále ještě ve vnitřním městě trvaly, ba nabývaly docela většího rozsahu a hrozilo, jako vždy při takových příležitostech, že dojde k loupení. Policejní rada Herr, na něho se pan Hackenberger obrátil s udáním, vyzval jej, aby ho a připravené detektivy doprovázel do ulice Lorenzertorgasse, kde hrozilo, že ničení a loupení nabude velikého rozsahu, a aby mu po cestě podal zprávu. To se také stalo! V Lorenzertorgasse věnovali demonstranti svojí ťpečlivouŤ pozornost právě firmám Wiegend a Meinl, kde byly okenní tabule rozbity a výklady vyloupeny. Policie zakročila a začala zatýkati, při čemž detektiv Weigert chtěl zatknouti také jednoho demonstranta, legionáře, který žebříkem vytloukal vývěsní štít časopisu ťHiradóŤ. Legionář se bránil, pročež Weigert zavolal na pomoc pana Hackenbergera, aby mohl legionáře zatknouti. S pomocí pana Hackenbergera se podařilo demonstranta odvésti, který se v radniční uličce znovu začal brániti, při tom šlapal nohami po panu Hackenbergerovi, načež dostal políček.

Pan Hackenberger tedy vykonávaje svoji státně-občanskou povinnost na vyzvání policejního činitele spolupůsobil při zatčení toho, jenž přestoupil zákon a policejní ředitelství mělo by povinnost poděkovati mu za jeho podporu tím spíše, že byla spojena pro státního občana věrného své povinnosti také ještě s tím, že zatčený s ním zle nakládal. Tak by tomu bylo bývalo v každém právním státě, ano i ve starém Rakousku. Avšak poněvadž žijeme v ťdruhéŤ polovici republiky Československé a mezi tím jsme se silně ťodrakouštiliŤ, byl další vývoj podstatně jiný.

Příštího dne v 6 hodin ráno - rodina Hackenbergerova spala ještě spánkem spravedlivých - přišli dva detektivové do bytu pana Hackenbergera a prohlásili nanejvýš překvapenému vlastníkovi kavárny, že mají rozkaz provésti ihned domovní prohlídku. Na otázku: Na čí rozkaz? odpověděli: Na rozkaz policejního ředitele Slavíčka! Soudcovského rozkazu k domovní prohlídce neměli.

Detektivové ovšem nic nenašli. Zabavili však celou soukromou korespondenci, pokud byla maďarská, ale nesepsali o tom žádného zápisu nebo seznamu zabavených dopisů v přítomnosti pana Hackenbergera. Toho naše policie vůbec nedělá, až jednou bude učiněna odpovědnou za ztrátu důležité listiny! Po 14 dnech musila býti zabavená korespondence vrácena, poněvadž se nenalezly žádné přitěžující okolnosti. Nedá se ovšem zjistiti, nesloužila-li k tomu, aby se z ní činil úsudek o jmění nevinně podezřelého.

Po provedené domovní prohlídce vyzvali oba detektivové pana Hackenbergera, aby se oblékl a šel s nimi, že jest internován.

Skutečně byl pan Hackenberger doveden na politické oddělení bratislavského policejního ředitelství, kde mu policejní rada Letovsky - týž, jenž v Kaiserově procesu tak zvláště byl jmenován, aniž se veřejnost dosud dověděla, jaké opatření bylo učiněno na základě výpovědí tam učiněných - prohlásil: Jste zatčen na rozkaz ministrův a budete internován ve Zlatých Moravcích!

To bez udání důvodů, bez nejmenšího zdání trestního činu! Naopak pro podporování policejního činitele při zatýkáni odbojného demonstranta!

Skutečně bylo téhož dne úhrnem 7 bratislavských pánů a jeden Berlíňan eskortováno do Zlatých Moravců, při čemž jim bylo dovoleno zaplatiti si z vlastních peněz fiakru na bratislavském nádraží! Internovaní přibyli na místo svého internování v noci, byli tam dopraveni do zrušeného okresního soudu, kde bylo každému ťnabídnutoŤ po jedné komůrce. Nebylo tam žádného zařízení; v koutech hromady zpráchnivělé slámy, na cihlách byly rozprostřeny špinavé slamníky, každému byla podána zavšivená pokrývka a špinavý slaměný polštář pod hlavu. Tři týdny byli tito lidé bezdůvodně oloupeni o svoji svobodu, ponecháni svému neurčitému osudu; aby neumřeli hladem, musili se sami stravovati za své peníze. V Bratislavě však byly rozšířeny nejdivočejší pověsti o osudu internovaných. Ze prý již byli zastřeleni atd. atd. K tomu mobilisace a nebezpečí války, stanné právo a vojenská vláda. Duševní stav neštastných příbuzných si může každý čtenář sám představiti....

Internovaní žádali ovšem opětovně, aby se dověděli důvody, proč byli zatčeni? Stále znovu žádali, aby byli předvedeni před soudce a vyslechnuti. Jednou přišel policejní rada Herr, jemuž si stěžovali na nedůstojné nakládání, neboť se s nimi nakládalo zcela jako s trestanci a denně musili na dvoře vězení nastoupiti k procházce.

Konečně, po dlouhých třech týdnech, přišel do Zlatých Moravců rozkaz, aby pan Hackenberger byl eskortován do Bratislavy. To se také, stalo. V Bratislavě byl pan Hackenberger znovu předveden k policejnímu radovi Letovskému, jenž mu oznámil: Na rozkaz pana ministra musíte býti dodán k státnímu zastupitelství! A skutečně, v 9 hodin večer byl pan Hackenberger, ač se za něho přimlouvali dlouholetý právní zástupce rodiny dr. Fleischhacker a representant města dr. Ivanka, odevzdán státnímu zastupitelství, dále podržen, ve vazbě a musil ztráviti noc v jedné cele s loupežným vrahem Viršikem, jejž nedávno zdejší soudy odsoudily k smrti. Následujícího dne byl pan Hackenberger na rozkaz státního zastupitelství propuštěn na svobodu.

Při tom bylo panu Hackenbergerovi teprve nyní oznámeno, že jeho trestní věc není ani politickou, ani zločinem, nýbrž že se pouze v sebeobraně dopustil lehkého ublížení na těle na zatčeném legionáři, a že za to bude trestán okresním soudem. Bratislavský okresní stud pak také uznal pana Hackenbergera vinným a odsoudil ho k pokutě 120 K podmínečně na jeden rok, při čemž soudce uznal za nutné zvláště na to poukázati, že jest povinností každého státního občana, pomáhati policii na její žádost! Vinný legionář, jenž chtěl při přelíčení dokázati, že pan Hackenberger pohanil český národ, nebo jeho příslušníky, byl svými svědky úplně ponechán na holičkách a proto musil dosud zachovalý státní občan býti tři týdny internován!

Nechceme na tomto místě vypočítávati vůbec všechna porušení zákona v této skutečné události, které od zneužiti úřední moci vedly až k násilnému zbavení svobody. Stačí položiti jednu otázku: Co dosud učinili odpovědní činitelé, aby smířili tento neslýchaný, přímo středověký, čin a aby oběti takové svévůle zjednali dostiučinění? Známe ovšem odpovědi Nic, neboť žijeme na Slovensku, na druhém břehu Moravy, v nejtemnější střední Evropě!

Ale uvedené týrání nebylo ještě všechno! Když hlava vážené bratislavské rodiny byla zavlečena do žaláře, pokusila se ještě také policie, aby zničila existenci internovaného. Prvního či druhého dne po internování dostavil se do kavárny policejní úředník, aby na rozkaz policejního presidenta sepsal inventář a zapečetil kavárnu. Současně si vyžádal živnostenský úřad I. stolice (magistrát) živnostenský list a odebral internovanému či jeho rodině živnostenské povolení. Svorné společné působení úřadů ke zničení státního občana tedy fungovalo bezvadně. Ani jeden z těchto úřadů, jak je zřejmo, neměl nejmenších výčitek svědomí pro svůj protizákonný postup, jenž jest paškvilem každé demokracie, ano i nejjednodušších pojmů lidskosti!

Ke vší starosti o hlavu rodiny, spadla na těžce postižené ještě starost o ztrátu velkých majetkových hodnot. Není divu, že nešťastná paní se skorem zhroutila a potřebovala skorem osmi dnů k zahájení alespoň prvních kroků. Vzchopila se a šla k dlouholetému právnímu zástupci rodiny dru Fleischhackerovi, ten jí však pravil, že jest bezmocný a dodal: Zde si musíme vzíti dra Ivanku. Ustrašená paní s tím souhlasila, šla s drem Fleischhackerem k zástupci města dru Ivankovi, který jí prohlásil asi toto: Velectěná paní, rád se budu zabývati tou věcí; půjde to velice ztěžka, avšak musíte se písemně zavázati, že za otevření kavárny a za osvobození svého manžela z internace zaplatíte 50.000 K.

Ve své oprávněné starosti a z rozčilení podepsala paní Hackenbergerová tento závazek a oněch 50.000 K bylo také dru Ivankovi vyplaceno. Potvrzení o tomto platu, stilisované velice opatrně, podáváme na 1. stránce našeho dnešního čísla ve snímku, neboť stojí za to, aby jako kulturní dokument naší doby a našich správních poměrů byla co nejvíce rozšířena, i proto, poněvadž dr. Ivanka, jenž tak zuřivě Maďary nenávidí, neostýchá se v takovém případě činiti velice daleko jdoucí koncese svým názorům o užívání státního jazyka.

Mezitím se p. Hackenberger vrátil z internace a byl propuštěn z vazby. Poněvadž se vrácení licence protahovalo, šel s drem Fleischhackerem znovu k dru Ivankovi. Tento oznámil, že také převezme tuto licenční věc, ale že to stojí také 50.000 korun. Při tom dr. Ivanka poukázal na to, že p. Hackenberger může míti licenci ve třech dnech, on (Ivanka) prý již s ministrem mluvil. Když p. Hackenberger tuto žádost s oprávněným rozhořčením odmítl, mínil dr. Ivanka: Co mluvíte, já jednám s lidmi podle kabátu; venku sedí také klient, který platí za venkovskou licenci v obci s 2.000 obyvateli 20.000 korun.

Pan Hackenberger trval však na svém, prohlásil, že této částky ani nemůže zaplatiti a odešel. Tak potom přece ještě dostal svoji licenci, o tom podáme zprávu jindy. Dr. Ivanka však dostal alespoň 50.000 korun.

Zdržujeme se každé další poznámky k tomuto vylíčení. Upadli bychom do tonu, jehož nemáme rádi. Víme také, že toto uveřejnění nám vynese výtku ťstátního nepřátelstvíŤ, jak se vždy stává, když popisujeme skutečnosti tak, jaké jsou a saháme do vosího hnízda ťsmělýchŤ správních zvyků na Slovensku! Budiž! Jsme na to již dávno zvyklí snášeti těžší věci než výčitky, které vyplývají z osobních zájmů. Ale budeme se starati, aby správní ostudy alespoň v Bratislavě přestaly, a aby se ukončilo zamoření a zludračení našeho veřejného života. Dosti dlouho trvaly tyto nedůstojné poměry. Jsme jen zvědavi, zdali pražský parlament nabude odvahy, aby vyčistil tento augiášův chlév na Slovensku. Snad to vzpruží jeho síly, doví-li se, že tento případ a ještě několik jiných typických případů bylo předloženo Lize pro Svaz národů.

Se zřetelem na obvinění vznesená v uvedeném článku, táží se podepsaní pana předsedy vlády a pana ministra vnitra:

1. Víte o výše vylíčených skutečnostech?

2. Jste ochotni zavésti ihned nestranné vyšetřování o přehmatech a podobných porušeních zákona v Bratislavě?

V Praze dne 8. června 1922.

Dr. Brunar,

dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Keibl, Matzner, Windirsch, Kaiser, Böllmann, Kostka, Scharnagl, Schälzky, J. Mayer, Böhr, Mark, dr. Hanreich, dr. Luschka, dr. Spina, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, dr. Schollich.

XIX./3740 (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi financí

o výnosu ministerstva financí ve věci oceňování válečné půjčky při předpisu dávky z majetku ze dne 29. května 1922, č. 43619/5390/22-III/6 A.

Podle časopiseckých zpráv vydalo ministerstvo financí zemským finančním ředitelstvím tento výnos ze dne 29. května 1922, č. 43619/5390/22-II/6 A:

Mnoho berních správ a často také odhadní komise oceňují válečné půjčky ze závažných praktických důvodů prozatím jen 40% jmenovité hodnoty nebo také nějakým jiným kursem.

Proti tomuto postupu bylo podáno mnoho námitek právního rázu. Berní správy se tedy vyzývají, aby válečné půjčky na tak dlouho vyloučily z vyměřovací základny, pokud nevyjde zákon o ocenění válečné půjčky, jak to zamýšlí, ovšem jen potud, pokud jde o přiznání, odstavec 2 prováděcího nařízení k §u 15, odstavci I. zákona o dávce z majetku; lombardové dluhy jako dluhy osobní jsou položkou odčítací v plné výši (§ 18, odstavec 1 zmíněného zákona). V Platebním příkaze budiž v takovém případě uplatněna výhrada dodatečného předpisu, až vyjde zákon o ocenění. Byl-li ten, kdo jest Povinen dávkou z majetku, z tohoto důvodu od dávky z majetku osvobozen, budiž mu Podána zpráva o osvobození s obdobnou výhradou.

Odvolání proti vyměření dávky, která byla podána z toho důvodu, že válečné půjčky byly Pojaty do vyměřovací základny nějakou cenou, nebuďtež prozatím v tomto bodě podrobována úřednímu řízení.

Ministr financí dovoluje, aby pro onu část předepsané dávky, o kterou bylo vyměřeno více, tím, že byly válečné půjčky pojaty do vyměřovací základny, byla povolena lhůta pro sproštění úroků z prodlení, až bude správně vyměřena dávka z majetku po vydání zákona o ocenění. Podmínkou pro tuto výhodu jest, že strana o to zažádá řádně kolkovanou žádostí a že cena, jíž válečné půjčky byly pojaty do jmění podléhajícího dávce z majetku, činí více než pětinu tohoto jmění.

Proti poslednímu odstavci tohoto výnosu dlužno podati odpor, poněvadž od stran, které dosud dostaly předpisy na dávku z majetku, a dávku z přírůstku na majetku a jejichž válečné půjčky byly do vyměřovací základny započteny 40%, nelze žádati, aby na tento nezákonný postup berních správ upozorňovaly podáváním zvláštních žádostí a ještě k tomu kolkovaných.

V §u 15, odstavci 1, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. a prováděcím nařízení k tomu zákonu ze dne 27. července 1920, č. 463 Sb. z. a n. jest jasně vysloveno, že válečná půjčka nemůže býti potud předmětem dávky z majetku, pokud zákonem nebylo upraveno ocenění válečných půjček. Jestliže přes to v obvodu mnohých berních správ válečné půjčky byly oceněny, pak jest povinností finanční správy, aby sama napravila následky své přílišné horlivosti. Z tohoto důvodu musí býti také poslední odstavec uvedeného výnosu jinak formulován, musí v něm býti jasně řečeno, že ve všech případech, kde byla válečná půjčka pojata do vyměřovací základny, ona část předepsané dávky z majetku, která připadá na válečnou půjčku, musí býti všeobecně a automaticky odepsána, jako osvobozená od dávky z majetku do té doby, až bude správně vyměřena dávka z majetku po vydání zákona o ocenění válečné půjčky.

Se zřetelem na důležitost tohoto předmětu, tážeme se pana ministra financí:

1. Jest ochoten naříditi, aby zmíněný výnos byl odvolán?

2. Jest dále ochoten, výnos před novým jeho vydáním tak změniti a doplniti, aby tím byla zachována dosavadní ustanovení zákona?

V Praze dne 19. června 1922.

Fr. Windirsch,

Pitinger, Böllmann, Bobek, J. Fischer, Schubert, Knirsch, Mark, Szentiványi, Simm, Palkovich, dr. Spina, dr. Medinger, dr. Jabloniczky, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Röttel, Heller, Patzel, Zierhut, dr. Radda, inž. Kallina.