Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1992

3740.

Interpelace:

I. posl. Tesky, Merty a soudruhů ministru vnitra o konfiskační praxi v Českých Budějovicích,

II. posl. Modráčka, Hudce, Stejskala a druhů vládě o udělování remunerací a výpomocí, dále o jmenování kancelářských úředníků ve státním pozemkovém úřadě,

III. posl. Vrabca a súdr. min. zemedelstva vo veci mzdovej a uzavretia kollektivnej smluvy pre robotníkov pracujúcich pod správami v Baňskej Bystrici, Žarnoviciach atď.

IV. posl. dra Brunara a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ,

V. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů min. financí o jazykových přehmatech berních úřadů,

VI. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů min. pošt a telegrafů o dvoujazyčném vyřizování německých spisů,

VII. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra v duchcovské okresní správní komisi,

VIII. posl. dra Hanreicha, Bollmanna a druhů min. vnitra o jazykových přehmatech Chomutovské okresní politické správy,

IX. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení čísla 139. I. periodicky vycházejícího časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 16. června 1922,

X. posl. Witticha, dra Czecha, Čermaka, Hackenberga a druhů vládě, že se moučná dávka uložená podle opatření Stálého výboru č. 494, 1920, Sb. z. a n. vymáhá exekučně,

XI. posl. Schuberta a druhů vládě o zamýšlené změně ministerské příslušnosti ve věcech vodního práva,

XII. posl. Janalíka, Fr. Navrátila a druhů ministru zemědělství o opatření laciného krmiva a steliva,

XIII. posl. Szentiványiho a súdr. vláde o zakázaní shromaždenia sdružených opposičných strán v Ypelských Šahoch,

XIV, posl. Szentiványiho a súdr. min. zemedelstva a zásobovania v záujme zrušenia opatrení učinených vo veci vymoženia neodvedeného v r. 1920 obilia,

XV. posl. Szentiványiho a súdr. min. školstva a nár. osvety o tom, aby boly učiteľ-om škoľ cirkevných, ktorí boli vo válečnom zajatí, poukázané mimoriadné drahotné prídavky pre dobu ztrávenú v zajatí,

XVI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě, že vojenské hudby dělají konkurenci hudbám občanským,

XVII. posla dra E. Feyerfeila a druhů min. železnic o poměrech na středošumavských drahách,

XVIII. posl. dra Brunara a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ,

XIX. posl. Windirsche a druhů min. financí o výnosu min. financí ve věci oceňování válečné půjčky při předpisu dávky z majetku ze dne 29. května 1922, č. 43619/5390/22-III/6 A,

XX. posl. dra Raddy a druhů min. spravedlnosti a vnitra o zabaveném provolání.

I./3740.

Interpelace

poslanců Josefa Tesky, Rudolfa Merty a soudruhů

ministrovi vnitra

o konfiskační praxi v Českých Budějovicích.

Konfiskační praxe v Čes. Budějovicích je neobyčejně ostrá. Uvedli jsme již příklady v předcházejících interpelacích a musíme dnes konstatovati, že se nic nezměnilo. Časopis ťJihočeský DeníkŤ je opětně konfiskován a to svévolně. V čís. ze dne 15. června byl na př. zabaven článek o Masarykovi, zcela slušný a neurážlivý. Případ ten nad jiné ilustruje svévoli censora v čes. Budějovicích. Článek zní:

Komunisté jsou proti pres. Masarykovi.

Každou chvíli čteme v státotvorných listech a také od protivníků slýcháme na schůzích, že komunisté jsou proti pres. Masarykovi a voláme-li po nastolení diktatury malých sedláků a dělníků, že chceme svrhnouti také pres. Masaryka.

Předem nutno vyzdvihnouti, že my nikdy nespílali jsme profesoru Masarykovi. My se ale také neplazíme před presidentem Masarykem. Nebyli jsme vůči němu hulváty ve dnech jeho ponížení, když jej uráželi i čeští spisovatelé, volající naň ústy Hejdukovými, že jej nezrodila matka česká, ale spíše netvorná, zlo sálající saň, a posílající jej pérem Schulzovým ťk čertuŤ jako ohavného zrádce (ťNárodní ListyŤ 19. února 1887), nepodávali jsme naň žaloby jako dr. Rašín pro výrok o desíti zlodějích na radnici staroměstské, ale my mu také servilně nepodkuřujeme dnes, kdy jest presidentem republiky.

My to říkáme docela otevřeně, že se dnes v mnohém s Masarykem ideově rozcházíme. Nechceme žít na cizí účet a na cizí svědomí a nežijeme v myšlénce, co o nás řekne soused. Jsme svými a právě proto se stavíme na tvrdou půdu svého vlastního přesvědčení. Tak to doslovně doporučoval i Masaryk. A on sám napsal, že modly se uctívají jen na oltářích pověry a proto nám ani Masaryk není modlou. A říkáme-li, že dnes žijeme v republice, která je buržoasním státem, pak to není žádný neomalený útok na velikého filosofa Masaryka. Je to prostě ničím nesmazatelná pravda. Masaryk, který kdysi hlásal, že první novodobý komunista byl český a naši Táboři, že byli prvními novodobými komunisty. Masaryk, který na táboru lidu na Havlíčkově náměstí v Praze (24. září 1905) volal k dělnictvu: ťChápu vaše rozhořčení a chápu, že se připravujete ku generální stávce.Ť To není násilí, to je obrana našeho lidství, ten Masaryk nechápal v prosinci 1920 generální stávku dělnictva. Proto se s Masarykem dnes české dělnictvo, hrdě se hlásící ke komunismu, ideově rozchází a má k tomu plné právo.

Když president Masaryk 21. prosince 1918 vstoupil na Staroměstské náměstí a stanul poprvé před pomníkem mistra Jana Husi, obnažil hlavu a řekl: ťNezapomenu nikdy, že jsem vyšel z lidu. Náš stát musí býti demokracie. Bude to vláda lidu, lidem a pro lidŤ. Bylo to řečeno v prosincový den na Staroměstském náměstí, kde zbožný Ferdinand dal popraviti vůdce českého povstání - buřiče a kacíře. Za krátko přišly prosincové dny 1920. České dělnictvo, vyprovokováno útokem na svůj majetek, zahájilo generální stávku. Bránilo své lidství. Volalo po splnění slibů, obsažených v pařížské deklaraci presidentem Masarykem podepsané. Tvrdilo s Masarykem, že náš stát musí býti demokracií, že to má býti vláda lidu, lidem a pro lid.

A co se stalo? Vytrhli mu z rukou presidenství darebáci, vysmáli se jeho humanitě a ostatní je známo. I to trýznění bezbranných mužů, žen i dětí, o němž tvoří interpelace našich poslanců, i ty politické procesy s dělnickými ťvelezrádciŤ. Tohle, že je ta slibovaná demokracie? Ta vláda lidu, lidem a pro lid? Ne to je diktatura buržoasie, to je pořádková akce kapitalismu v Československé republice. To je produkt třídního boje mezi ozbrojeným kapitalismem a bezbrannou prací. To je třídní buržoasní nadvláda, opřená o monstrosní paragrafy a policejní methody starého Rakouska. To je pohrdavé plivnutí na všechno, co bylo pracujícímu lidu v Československé republice slavně slibováno. To není duch Masarykův, to není Masarykova republika demokratická, to je buržoasně-policejní stát. Proto se s presidentem Masarykem rozcházíme, neboť ani on se svou skvělou minulostí nedovedl pracujícímu lidu dáti to, co slavnostně mu jeho ústy bylo slíbeno. Pakli dnes kritisujeme činnost presidenta Masaryka, neznamená ještě, že jsme proti němu, ale chceme vrátiti jej jeho minulosti a chceme jej vrátiti dělnictvu. Podaří-li se nám to a půjde-li pak s námi, nelze dnes říci, ale rozhodně trváme na jeho slovech, aby u nás vládnuto bylo lidem a pro lid.

Podepsaní se táží, zda pan ministr ví o této praxi konfiskační, a co hodlá učiniti, aby zastavena byla svévole censorů, konfiskujících každé slovo i úplně nezávadné a obtěžující tak zbytečně tisk?

V Praze dne 21. června 1922.

Teska, Merta,

Kunst, Darula, dr. Šmeral, Rouček, Svetlík, Malá, Tausik, Skalák, Blažek, Krejčí, Bubník, Toužil, Kreibich, Houser, Haken, Kučera, Warmbrunn, Nagy, Burian.

II./3740.

Interpelace

poslanců Modráčka, Hudce, Stejskala a druhů

vládě

o udělování remunerací a výpomocí, dále u jmenování kancelářských úředníků ve státním pozemkovém úřadě.

1. Zákonem ze dne 31. ledna 1922 povolen byl úvěr 100 milionů Kč k úhradě zvýšených nákladů spojených s rozšířením pracovního programu státního pozemkového úřadu na rok 1922. Nařízením vlády ze dne 9. března 1922 upraveny byly jednotlivé položky tohoto úvěru a ve výdajích pamatováno bylo znova (vedle řádného rozpočtu) na odměny a výpomoci u ústředí státního pozemkového úřadu penízem 300.000 Kč a u obvodových úřadoven penízem 1,200.000 korun.

Podepsaní jsou toho názoru, že pokud jde o remunerace úředníků, vláda zamýšlela v souhlasu s přáními projevenými téměř ode všech stran v rozpočtovém výboru při projednávání rozpočtu na rok 1922 poskytnouti nadlepšení zejména úředníkům-referentům mimořádně pilně na díle pozemkové reformy pracujícím a služebními požitky za svou píli nedostatečně odměňovaným.

Na začátku června t. r. rozdíleny byly ve státním pozemkovém úřadě remunerace, avšak tak, že po názoru podepsaných nebylo veskrze šetřeno zásady shora uvedené:

Z úředníků-referentů toliko zcela nepatrný počet dostal remuneraci a to ještě nepoměrně nízkou u srovnání s remuneracemi úředníků nevykonávajících zodpovědnou službu. Tak na př. staří emeritní advokáti vstoupivší do služeb státního pozemkového úřadu a pracující za 1.600 Kč měsíčně, poděleni byli remunerací dva po 600 Kč a jeden 900 Kč, rada zemského soudu v. v. jako smluvní úředník státního pozemkového úřadu obdržel 900 Kč remunerace. Naproti to mu mladí kancelářští úředníci, někteří bez středoškolského vzdělání a požívající presidiálního přídavku, obdrželi po 1.200 Kč, 1.000 Kč, 700 Kč. U některých zaměstnanců podřadné služby doplněna byla remunerace výpomocemi až do 3.600 Kč.

2. Téměř u všech odvětví státní správy vyžaduje se od zaměstnanců mimořádné kvalifikace, mají-li býti přibráni ke službě pro ústřední úřady, nebo mají-li v těchto býti povyšováni. Této zásady však nezachovává veskrze státní pozemkový úřad, jemuž postačí často u poměrně mladého úředníka, tak na př. pro službu kancelářskou, necelá občanská škola, aby dosáhl takové hodnostní třídy, jaké dosahují u tohoto úřadu úředníci s plným vysokoškolským vzděláním, s praksí nejméně 15letou. U státního pozemkového úřadu povýšeni byli v poslední době opětně zcela mladí kancelářští úředníci do IX. třídy hodnostní, jejichž kolegové se stejnou praksí a se stejným nebo vyšším vzděláním u ostatních oborů státní správy a také u státního pozemkového úřadu jsou dosud buď kancelářskými pomocníky nebo nejvýše v XI. hodnostní třídě. Tyto nesrovnalosti mohou snadno vzbuditi dojem, že zde jde o jmenování a povyšování úředníků náležejících určité klice, jež s kvalifikaci, délkou služební doby a se stavovskými zájmy úředníků nemá co činiti.

Kromě toho nesluší přehlížeti, že tyto křiklavé poměry u státního pozemkového úřadu ohrožují důvěru zaměstnanců v objektivní ocenění jejich výkonnosti a tím i jejich důvěru ve spravedlnost představených. Poněvadž důsledky těchto zjevů, měly-li by déle trvati, mohou býti velmi nežádoucí, táží se podepsaní vlády:

Jest ochotna vláda

1. vyšetřiti pomoci nejvyššího účetního kontrolního úřadu, jak rozdíleny jsou remunerace a udíleny výpomoci u státního pozemkového úřadu, zejména se zřetelem na osobní kvalifikaci zaměstnanců, jejich dosavadní praksi, přidělení a výkonnost,

2. vyšetřiti rovněž pomocí nejvyššího účetního kontrolního úřadu, zda jmenování a povyšování úředníků z pravomoci předsedy státního pozemkového úřadu nevybočuje z mezi a ze zásad, zachovávaných v ostatních ústředních úřadech,

3. předložiti podrobnou zprávu o výsledku šetření nejvyššího účetního kontrolního úřadu Národnímu shromáždění?

V Praze dne 22, června 1922.

Modráček, Hudec, Stejskal,

dr. Lukavský, dr. Hajn, dr. Matoušek, Votruba, Veverka, Purkyňová, Petrovický, Bergmann, inž. Bečka, Rosolová, Mašek, Zavřel, dr. Engliš, dr. Kramář, G. Navrátil, dr. Rašín, Dyk, Špaček.

III./3740.

Interpellácia

posl. J. Vrabca a súdruhov Ministrovi zemedelstva

vo veci mzdovej a uzavretia kollektivnej smluvy pre robotníkov, pracujúcich pod správami v Baňskej Bystrici, Žarnoviciach atď.

Pane ministre!

Robotníkom, pracujúcim pod správami štátnych lesov v Baňskej Bystrici, v Žarnoviciach a na Viglašskom veľkostatku pod štátnou správou sa mzdy stále snižujú a robotníctvo sa prepúšťa z nesprávnych dôvodov.

Stálym robotníkom, pracujúcim u štátnych lesov, válečné roky do služebnej doby nie sú dosaváď započítané.

Slúžobne-pracovný riad a úprava zaopatrovacích požitkov všetkých zamestnancov pri štátnych lesoch na podklade verejnoprávnych noriem robotníctvu nevyhovuje a je pred robotníctvom z čiastky neznamý.

Všeodborové sdruženie kresť.-sociálnaho robotníctva viac razy žiadalo nápravu mzdových a slúžobných pomerov robotníctva i u riaditeľstva v Baňskej Bystrici i u Štátnej lesnej správy v Žarnoviciach, ale náprava sa nestala, ba mzdový pomer robotníctva sa pravidelne už dlhú dobu zhoršuje.

Štátna podpora nezamestnanosti pre nezamestnané robotníctvo, sa nepoukazuje. Podali sme žiadosť na uzavretie kollektivnej smluvy a návrhy smlúv na Riaditeľstvo št. lesov v Baňskej Bystrici a Štát. správe v Žarnoviciach, ale tieto správy nám sdelili, že návrhy prijať nemôžu a ani nemôžu upraviť mzdy robotníctva, lebo že práca, už dlhé roky zamestnaných štát. drevorobotníkov je len núdzová. Dva razy sme sa už obrátili na ministerstvo zemedelstva so žiadosťou, aby podriadeným správam povolilo uzavrieť medzi robotníctvom a správou kollektivnu smluvu, ale ministerstvo zemedeľstva a lesov toto povolenie nedalo, ba uzavrieť kollektivnu smluvu kategorický odmieta. Robotníctvu, ktoré pracuje za priemernú 16 Kč dennú mzdu, mzdy povýšiť nepovoľuje, lebo že súkromný zamestnavatelia na Slovensku vytýkajú lesným správam, že platia štátnym drevorobotníkom mzdy príliš vysoké. V druhom prípise ministerstvo zemedelstva nášmu ústrednému sekretariátu sdeľuje, že dalo podriadeným správam pokyny, ako majú mzdové pomery robotníctva riešiť, ktoré sa udajné osvedčily. Vyzvali sme preto dotyčné správy, aby sa tých pokynov pridŕžaly, a mzdový pomer robotníctva priaznivejšie, ako doteraz rozriešili. Na náš dopis obdržali sme odpoveď Riaditeľstva štát. lesov v Baňskej Bystrici, kde sa podotýka, že mzdový spor v tomto obvode nejestvuje, že robotníctvo je spokojné, jestli že sa mzdové spory schválne nezapričinia.

Preto si dovoľujeme pýtat sa pána ministra zemedelstva:

1. Či ministerstvo a jemu podriadené správy sa domnievajú, že požiadavky robotníctva vymýšľajú odborové organizácie? Pán minister, riaditeľja a správcovia štátnych lesov majú vedieť, že robotníctvo predkladá svoje sťažnosti a požiadavky svojím odborovým organizáciam a od tých žiada, aby za organizované robotníctvo v otázkach mzdových zakročovaly, pojednávaly smluvy a o zlepšenie pomerov organizovaného robotníctva sa staraly.

2. Pýtame sa pána ministra, či je ministerstvo ochotné platiť štátným drevorobotníkom mzdu, z ktorej sa bude môcť každý robotník i s jeho rodinou riadne vyživiť, alebo či chce ministerstvo zemedelstva v Žarnoviciach zdefraudované miliony na mzdách robotníctva vyzískať.

3. Pýtame sa, či chce pán minister povoliť lesným správam uzavretie takej kollektivnej smlúvy medzi robotníctvom a našou odborovou organizáciou, ktorá robotníctvu zabezpečí riadnu výživu?

Ďalej sa pýtame, či pán minister si nechá nadiktovať od nesvedomitých židovských kapitalistov, aké sa môžu platiť robotníctvu mzdy u štátneho podniku.

4. Na koniec sa pýtáme sa ministerstva, či je ochotné na všetkých lesných správach zbytoční počet úradníkov prepustiť a podržiať len odborníkov, ktorí sa do lesného hospodárstva rozumia, ktorí by nenechali drevo hniť, keď sa môže výhodne odpredať, a aby sa takto nezapričiňoval deficit v lesnom hospodárení, ktoré potom musí znášať biedné slovenské robotníctvo na úkor svojej výživy.

Praha, dňa 22. júna 1922.

Josef Vrabec,

Bobok, Hancko, dr. Buday, dr. Juriga, Hlinka, Tománek, Tomik, dr. Petersilka, Schälzky, dr. Labay, Onderčo, dr. Kubiš, dr. Gažík, Horák, Najman, Vávra, Mlčoch, Pastyřík, Anděl, Budig.

IV./3740 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

předsedovi vlády a ministrovi vnitra

o zabavení časopisu ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ.

Německý časopis ťDeutsche Zeitung für die SlovakeiŤ uveřejňuje ve svém čísle 15. ze dne 28. t. m. tento

otevřený dopis

panu presidentovi republiky Československé, dru T. G. Masarykovi.

Pane presidente, dvakráte jsem se již na Vás marně obrátil, a proto se utíkám dnešním článkem k veřejnosti.

Dne 1. srpna 1918 najal jsem od pana Erdelyie jako vlastníka domu hotel ťU zlaté růžeŤ na 3 roky, a nebude-li dána výpověď, prodlouží se nájem na 10 let. Tato nájemná smlouva byla také upsána do pozemkových knih. Když v únoru 1919 byla Bratislava obsazena českým vojskem, přišel ke mně jednoho dne pan Viktor Sekey, ministerský úředník Šrobárova ministerstva a chtěl koupiti můj hotel ťpro státní tiskárnuŤ za 10.000 K. Poněvadž jsem na tuto směšnou částku nepřistoupil, prohlásil tento ministerský úředník. Nedáte-li to po dobrém, půjde to násilím.Ť

Za krátko po tom jednoho rána, když jsme já i moje rodina ještě spali, objevili se u vrátného v hotelu jemu neznámí lidé, kteří najali jeden pokoj. Za hodinu později přišli dva tajní policisté, kteří v onom pokoji provedli prohlídku a při tom mašli karabinu. Po této události odňal mi tehdejší městský hejtman Brunner pro politickou nespolehlivost a státu nepřátelské chování licenci hotelovou a licenci hostinskou. Poněvadž nyní můj hotel nebyl již více pokládán za hotel a pokoje mohly tedy býti rekvírovány, objevilo se náhle vojsko a to velitelství československého pěšího pluku č. 33 a hotel mi obsadilo. Tento stav trval 4 měsíce. V této době byl můj hotel samovolně adaptován akciovou společností ťPráceŤ, která mezitím dům koupila a od té doby ho užívá a má jej ve svém držení. Přes to ještě po právu trvá moje knihovně zapsaná smlouva, poněvadž jsem nedostal žádné výpovědi, můj hotel je stále ještě v držení svrchu uvedené akciové společnosti a dodnes jsem nedostal žádného odškodnění. Všechny moje soudní a úřední kroky byly marné, ztroskotaly, poněvadž právě v té chvíli ony úřady nebyly prý příslušny.

Nyní tedy trvá zahanbující skutečnost pro právní stát, že mi můj hotel byl uloupen, jediný můj prostředek k výdělku a existenci. Pan dr. Vavro Šrobár, tehdy ministr pro Slovensko a zároveň také akcionář ťPráceŤ, na něhož jsem se ve své tísni obrátil o ochranu, odepřel mi ji a jeho ministerský úředník Viktor Sekey, zároveň také ředitel ťPráceŤ, oloupil mne za pomoci ochotných podřízených a nadřízených o mé vlastnictví. ťPráceŤ, ťSlovenská knihtlačiareňŤ a ťSlovenský deníkŤ jsou ještě dnes požívately této loupeže.

Odevzdávám tyto skutečnosti úsudku veřejnosti a očekávám od Vás, pane presidente, že mi dopomůžete k mému právu a lupičům k zaslouženému trestu.

V Bratislavě dne 17. května 1922.

Podepsaní se zřetelem na stížnosti a obvinění uvedená v ťOtevřeném dopiseŤ, táží se pana předsedy vlády a pana ministra vnitra:

1. Víte o vylíčeném stavu věcí?

2. Jste ochoten ihned zavésti nestranné vyšetřování o těchto a mnoha podobných přehmatech a porušeních zákona v Bratislavě?

V Praze dne 8. června 1922.

Dr. Brunar,

inž. Kallina, Matzner, dr. Lodgman, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Böllmann, dr. Radda, dr. Hanreich, Mark, Schälzky, dr. Luschka, Kostka, Kaiser, J. Mayer, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, dr. Spina, Schubert, Windirsch, Böhr, Kraus, dr. Keibl.

V./3740 (překlad).

Interpelace

Poslanců dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky

a druhů ministrovi financí

o jazykových přehmatech berních úřadů.

Jednotlivé berní úřady vyplácejí učitelstvu měsíční platy a měsíční požitky na základě platebních listin, které správy oněch škol před tím přiměřeně musejí vyplniti. Platební listiny byly dosud německé. Od nějaké doby vydávají však berní úřady v německých školních okresích čistě české platební listiny a tvrdí, že státní tiskárna netiskne již více platebních listin německých nebo dvoujazyčných. Poněvadž jest však mnoho okresů skorem čistě německých, nebo aspoň takových, které nevykazují 20% Čechů, není tento postup oprávněný.

Právě tak libovolným jest, že berní úřad v Horní Plané dostal jen čistě českou tabuli s označením úřadu.

Podepsaní se táží:

1. Ví pan ministr o těchto přehmatech?

2. Jest pan ministr ochoten tyto přehmaty ihned co nejenergičtěji odstraniti a vinníky pohnati k odpovědnosti?

V Praze dne 16. června 1922.

Dr. Hanreich, dr. Schollich, Schälzky, inž. Jung, dr. Kafka,

Budig, dr. Lodgman, dr. Radda, inž. Kallina, Böhr, J. Mayer, Kaiser, dr. W. Feierfeil, dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, dr. Petersilka, Simm, J. Fischer, Heller, Böllmann, dr. Brunar.

VI./3740 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky

a druhů ministrovi pošt a telegrafů

o dvoujazyčném vyřizování německých spisů.

Jak se dovídáme z novin, bylo dne 5. května 1922 telefonicky rozkázáno všem oddělením pražského poštovního ředitelství, aby vyřizovala všechna německá podání dvoujazyčně (česko-německy). Nemá se teprve čekati, až dojde tento výnos písemně, nýbrž má se ihned začíti s dvoujazyčným vyřizováním.

Toto opatření poštovní správy se sice nepříčí §u 2 jazykového zákona ze dna 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jenž zavazuje všechny soudy, úřady a orgány republiky, aby od příslušníků jazykové menšiny nejméně 20% přijímaly podání v témž jazyku a tato podání vyřizovaly nejen v jazyku československém, nýbrž i v jazyku tohoto podání; není však pochybnosti, že se tímto dvoujazyčným vyřizováním úřadování velice ztěžuje a prodlužuje.

Podepsaní jsou názoru, že jazyková nařízení mají býti přizpůsobena potřebě obyvatelstva, a že při nich nesmějí rozhodovati nějaké důvody prestiže a proto se táží:

Čím může pan ministr ospravedlniti výše zmíněné nařízení pražského poštovního ředitelství, které může míti jen ten účinek, že německá podání budou prodlužována?

V Praze dne 16. června 1922.

Dr. Hanreich, dr. Schollich, Schälzky, inž. Jung, dr. Kafka,

Budig, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Radda, Kaiser, Böhr, dr. W. Feferfeil, dr. E. Feyerfeil, Scharnagl, dr. Petersilka, J. Mayer, Simm, J. Fischer, Heller, Böllmann.

VII./3740 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra

o duchcovské okresní správní komisi.

Dne 14. června 1921 podali podepsaní panu ministrovi vnitra tuto interpelaci:

Duchcovské okresní zastupitelství bylo podle platných zákonitých ustanovení rozpuštěno a nahrazeno okresní správní komisí. Okresní správní komise se skládá ze 14 členů a to z 8 Němců a z 6 Čechů. Předsedou správní komise byl nejprve jmenován pan Josef J. Krisch, bývalý starosta duchcovský, který se však pro vysoké stáří vzdal úřadu svěřeného mu proti jeho vůli. Místo něho byl prozatímně pověřen předsednictvím pan Václav Draxl, poslanec v Duchcově. Zároveň slíbila podepsaným německým stranám duchcovská okresní politická správa, že bude jmenovati německého předsedu. Německé strany se spokojily tímto prozatímním rozhodnutím očekávajíce, že obsazení místa panem Draxlem má jen prozatímní ráz. Dnes uplynul od nastoupení úřadu panem Draxlem více než 1 rok, a provisorium se neodstranilo a slib daný německým stranám se nesplnil. Pan Václav Draxl podpisuje stále ještě jako zástupce předsedy správní komise, to jest tedy stav, který odporuje nejen národnímu poměru v duchcovském okrese, nýbrž i zákonu.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten vyhověti požadavku německých stran z duchcovského okresu a co nejdříve jmenovati německého předsedá okresní správní komise?

Na to byla dána dne 22. září 1921 tato odpověď:

ťKdyž se předseda okresní správní komise v Duchcově Josef G. Krisch vzdal této funkce, vedl předsednictví náměstek, poslanec Václav Draxl v Duchcově. O jmenování nového předsedy této okresní správní komise bude dle předpisu §u 81 zákona o okresních zastupitelstvech zemskou správou politickou v dohodě se zemským správním výborem rozhodnuto, jakmile skončeno bude šetření, jež ve věci zavedeno.Ť

Od té doby znovu uplynulo několik měsíců a na poměrech se nic nezměnilo. Poněvadž státní úřady nic nepodnikly k obnovení zákonitého stavu, podaly německé národní strany dne 22. dubna 1922 duchcovské okresní politické správě žádost k pražské zemské politické správě a v této žádosti žádaly, aby se nezákonitý stav zrušil, a jako kandidáta za předsedu, který měl býti jmenován, uvedly pana Maxa Pinla, lékárníka v Duchcově, znajícího obě zemské řeči slovem a písmem. Tato žádost putovala mezi státními úřady duchcovskýrni a pražskými sem a tam, byla předložena okresní správní komisi k vyjádření, Draxl ji však vrátil bez vyjádření okresní politické správě a tato konečně oznámila zástupci národních stran, že se češi staví proti jmenování Pinlovu pro jeho německo-nacionální smýšlení.

Národní strany podáním ze dne 2. prosince 1921 protestovaly proti tomuto postupu, současně však navrhly jako druhého kandidáta městského radu Karla Jahnela, když je byla okresní politická správa ujistila, že Češi nemají námitek proti osobě Jahnelově. Znovu byl spis ťposunovánŤ mezi Duchcovem a Prahou s tím konečným výsledkem, že podle oznámení okresní politické správy také tato kandidatura byla zamítnuta s odůvodněním, že Jahnel nezná českého jazyka. Podáním ze dne 29. března 1922 národní strany znovu protestovaly proti této protahující taktice. Poněvadž se však okresní správní komise usnesla, že předseda musí znáti oba zemské jazyky, navrhly národní strany, aby protivné straně odebraly každou záminku třetího kandidáta, v osobě profesora dra Raimunda Henke, jenž zná oba zemské jazyky.

Podepsaní se táží:

Kdy se konečně ukončí řízení podle zákona 0 obecních zastupitelstvech?

Zamýšlí pan ministr konečně vyhověti oprávněným stížnostem v tomto směru a jmenovati německého předsedu?

V Praze dne 14. června 1922. Dr. Lodgman,

dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Radda, Matzner, dr. Keibl, Kraus, Böhr, dr. Hanreich, Schubert, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Kaiser, dr. Spina, dr. Luschka, Mark, Windirsch, Kostka, J. Mayer, inž. Kallina, dr. Brunar.

VIII./3740 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Hanreicha, Böllmanna a druhů

ministrovi vnitra

o jazykových přehmatech chomůtovské okresní politické správy.

Obecní úřad Čermíky obdržel dne 13. t. m. pod č. 13169 přípis chomůtovské okresní politické správy psaný úplně českým jazykem.

Obec, mající ze 160 obyvatelů 15 českých, vrátila spis chomutovské okresní politické správě s poznamenáním, aby jej přeložila do německého jazyka. Okresní politická správa žádosti vyhověla, připojila však tento přípis:

ťPo vyhovění vracíme.

Obecní úřad se však upozorňuje, že jest ve smyslu zákona ze dne 20. února 1920 č. 122 povinen, přijímati a vyřizovati podání v jazyku českém.

Příště budiž překlad opatřen ve vlastním oboru působnosti.Ť

Podepsaní se táží:

1. Ví pan ministr o tomto postupu chomůtovské okresní politické správy?

2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby takovéto přehmaty na příště znemožnil?

V Praze dne 16. června 1922.

Dr. Hanreich, Böllmann,

Kaiser, inž. Kallina, Bobek, Szentiványi, Schubert, J. Fischer, Scharnagl, J. Mayer, Heller, Mark, dr. W. Feierfeil, Palkovich, Pittinger, Simm, Zierhut, dr. Spina, dr. Radda, Knirsch, Röttel, dr. Jabloniczky, dr. Medinger.

IX./3740 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Kafky, Kostky a druhů

vládě o zabavení čísla 139. I. periodicky vycházejícího časopisu ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 16. června 1922.

V periodickém časopise ťDeutsche Zeitung BohemiaŤ ze dne 16. června 1922 č. 139 byl zabaven článek dra Arnošta Sommera, uvedený v rubrice ťZe soudní síněŤ, a to v těchto místech:

ťDobré zákony jsou nebezpečné, jestliže předsudky pomáhají doplňovati rozsudek. Co se však dá učiniti ze špatného zákona, jestliže schopnosti soudcovy nevyrovnávají neschopnosti zákonodárcovy?Ť

A dále místo:

ť... poněvadž byl rozsudek, byť i jen domněnkami, přece odůvodněn. Kdo by chtěl se zabývati těmito důvody, kolísal by mezi zlostí a soucitem, rozhořčením a smíchem. Zdali však tyto důvody odpovídaly skutečnosti, neměl nejvyšší soud zkoumati.

Dva ubozí šibalové byli tedy odsouzeni každý na 7 měsíců, poněvadž kráčeli cestou tehdy ne neobyčejnou, a vyměňovali tabák za potraviny. Sedm měsíců za ťpletichyŤ, které záležely v tom, že měli tabák za smělé dobrodružství, že v chebském nářečí chtěli svojetínským sedlákům vyložiti, že hlad trápí a tabák jest prospěšnější sytým než hladovým.

Kdo může porozuměti duševnímu stavu oněch přísedících, kteří je prohlásili za vinné? Dráždila snad soudce drsná němčina pachatelů, snad úmysl ze srdce země dovézti potraviny do poněmčeného hraničního území? Jestliže oba vězňové jsou filosofy, pak těch sedm měsíců svého vězení svým soudcům odpustí. Jsou-li prostoduší, budou trest považovati za řízení osudu. Jsou-li však chytří a mstiví, pak si zapíší těch sedm měsíců vězení k dobru, aby na společnosti, která je nevinně uvrhla do vězení, vylákali lstí protihodnotu v podobě skutečného zločinu.Ť

Zabavená místa neobsahují nic protizákonného, nýbrž jeví se jen veskrze oprávněnou kritikou soudního nálezu. Zabavení se stalo tedy neprávem a jest neoprávněným zasáhnutím do práva svobodného projevu mínění.

Podepsaní se tedy táží vlády:

1. Ví vláda o tomto zabavení?

2. Jest vláda ochotna se postarati, aby pražské státní zastupitelství dostalo pokyn, že příště se má vystříci takových nespravedlivých zabavení, která poškozují vydávání časopisu?

V Praze dne 20. června 1922.

Dr. Kafka, Kostka,

Knirsch, Patzel, dr. Radda, inž. Kallina, Röttel, Kaiser, Böllmann, dr. Spina, dr. W. Feierfeil, dr. Brunar, Mark, Schälzky, dr. Keibl, dr. Schollich, Böhr, inž. Jung, Schubert, Matzner, dr. Medinger, Bobek.