Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

PŘÍLOHA A.

OZNAČOVÁNÍ VZDUCHOLODÍ.

ODDÍL I.

VŠEOBECNÉ.

a) Značkou státní příslušnosti bude velké písmeno abecedy latinské, na příklad Francie........F.

Značkou immatrikulační bude skupina čtyř velkých písmen; každá skupina bude obsahovati při nejmenším jednu samohlásku, při čemž písmeno Y pokládá se za samohlásku. Úplné skupiny pěti písmen bude užíváno jako volacího signálu vzducholodi, když jí bude vyslati nebo přijmouti signály radiotelegrafické, nebo pro každý jiný způsob sdělení, vyjímajíc sdělení signály optickými, kde bude použito metod obvyklých.

Značky státní příslušnosti a immatrikulační budou shodny s údaji seznamu při oddílu VIII. této přílohy.

b) Na všech vzducholodích, mimo vzducholodi státní a obchodní, bude značka. immatrikulační podtržena černou čarou.

c) Rejstřík matriční a certifikát immatrikulační musí obsahovati popis vzducholodi a udávati: číslo nebo jinou značku totožnosti, kterou výrobce přístroji dodá; značku immatrikulační a značku státní příslušnosti, o nichž se nahoře stala zmínka; mateřský přístav vzducholodi; jméno a příjmení, státní příslušnost a bydliště majitele, jakož i datum immatrikulace.

d) Každá vzducholoď musí býti opatřena kovovou deskou, umístěnou na snadno viditelném místě loďky nebo trupu, na níž napsány jsou jméno, příjmení a bydliště majitele, značka státní příslušnosti a immatrikulační značka vzducholodi.

CERTIFIKÁT IMMATRIKULAČNÍ

(prozatímní vzor).

Státní příslušnost……………………………

Značka státní příslušnosti…………………

Značka immatrikulační………………………

Datum immatrikulace………………………

Druh vzducholodi

Vzducholoď turistická………………………

Vzducholoď obchodní………………………

Vzducholoď státní……………………………

Jméno výrobce………………………………

Číslo serie……………………………………

Popis…………………………………………

Majitel (jméno a příjmení)…………………

Sídlo majitele…………………………………

Státní příslušnost majitele……………………

Mateřský přístav vzducholodi…………………

Podpis a razítko úřadu, který certifikát vydal

ODDÍL II.

UMÍSTĚNÍ ZNAČEK NA STROJI.

Značky státní příslušnosti a immatrikulační buďtež namalovány černě na půdě bílé a umístěny takto

a) Létadla. Značky jest malovati jednou na spodním povrchu ploch dolních a jednou na horním povrchu ploch horních, při čemž hořejšek písmen namířen jest ku přední hraně. Buďtež namalovány také na každé straně trupu mezi křídly a zadními plochami stroje. Nemá-li stroj trupu, buďtež značky namalovány na loďce.

b) Řiditelné vzducholodi a balony. Na řiditelných vzducholodích jest značky umístiti pokud možno nejblíže k největšímu příčnímu řezu; opakují se na obou stranách a nahoře, při čemž značka posléze uvedená má býti ve stejných vzdálenostech od značek na stranách.

Na balonech jsou značky dvakrát a jsou namalovány na největším vodorovném obvodu co nejdále jedna od druhé.

U řiditelných vzducholodí a u balonů musí býti značky na bocích stejně dobře viditelny se stran i se země.

ODDÍL III.

DALŠÍ UMÍSTĚNÍ ZNAČEK STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI.

a) Létadla a řiditelné vzducholodi. Značku státní příslušnosti jest umístiti na obou stranách spodního povrchu, a to buď pevné plochy spodní na zádi nebo kormidla výškového a rovněž na horním povrchu pevné plochy horní nebo kormidla výškového, je-li toto širší. Tyto značky opakují se na obou stranách kormidla směrového anebo na vnějších stranách vnějších kormidel, má-li stroj několik kormidel směrových.

b) Balony. Značky státní příslušnosti jest vymalovati na loďce.

ODDÍL IV.

ROZMĚRY ZNAČEK STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI A IMMATRIKULAČNÍCH.

a) Létadla. Výška značek na plochách křídel a na plochách na zádi budiž čtyři pětiny jich příslušné šířky; na směrovém kormidle buďtež značky co možno největší. Na trupu nebo na loďce budiž výška značek čtyři pětiny největší výšky měřené v nejužším místě trupu anebo loďky, na němž jsou namalovány.

b) Řiditelné vzducholodi a balony. - Při značkách státní příslušnosti, vymalovaných na plochách na zádi, budiž výška písmen rovna čtyřem pětinám šířky zadní plochy, na kormidle buďtež tyto značky co možno největší. Výška ostatních značek nesmí býti menší než dvanáctina obvodu největšího příčného průřezu řiditelné vzducholodi.

U balonů budiž výška značek státní příslušnosti čtyři pětiny výšky loďky; výška ostatních značek budiž rovna nejméně dvanáctině obvodu balonu.

c) Všeobecná ustanovení. - U žádné vzducholodi nemusí výška značek státní příslušnosti a značek immatrikulačních přesahovati 2 metry 50.

ODDÍL V.

ROZMĚRY, TYPY PÍSMEN ATD.

a) šířka písmen budiž rovna dvěma třetinám jich výšky. Tloušťka jejich tahů budiž rovna šestině téže výšky. Písmeny buďtež obvyklého plného typu, všechny téhož typu a těchže rozměrů; prostor mezi nimi budiž ponechán rovný polovině šířky písmen.

b) U písmen podtržených mějž podtrhovací čára tutéž tloušťku jako písmena, a týž prostor budiž ponechán mezi spodkem písmen a hořejškem podtrhovací čáry.

ODDÍL VI.

Prostora mezi značkou immatrikulační a značkou státní příslušnosti, kde značka immatrikulační a značka státní příslušnosti jsou pospolu, musí býti odděleny vodorovnou čarou, jež se délkou rovná šířce písmeny.

ODDÍL VII.

UDRŽOVÁNÍ.

Značky státní příslušnosti a immatrikulační musí býti umístěny co nejlépe, při čemž musí býti brán zřetel na tvar vzducholodi. Tyto značky musí býti udržovány stále čisty a musí zůstati vždy viditelnými.

ODDÍL VIII.

SEZNAM ZNAČEK.

Značka státní příslušnosti každého ze států v dalším vyjmenovaných vztahuje se i na vzducholodi,jeho dominií, osad, protektorátů, dependancí nebo zemí spravovaných jím na základě mandátu Společnosti národů.

PŘÍLOHA B.

CERTIFIKÁT O ZPŮSOBILOSTI K PLAVBĚ.

Základní podmínky požadované pro vydání certifikátu a způsobilosti k plavbě jsou tyto:

1. Pokud se týče bezpečnosti, musí býti vzducholoď stavěna tak, aby splnila jisté minimální podmínky.

2. U každého strojového typu, jenž byl podroben zkoušce, musí býti podán dostatečný důkaz o skutečné schopnosti k letu pokusným letem, splňujícím jisté minimální podmínky. Jakmile však jest některý typ schválen, jsou ostatní stroje, které by byly později stavěny dle téhož vzoru, od těchto zkoušek osvobozeny.

3. Konstrukce každé vzducholodi musí býti schválena, pokud se týče materiálu a provedení. Posuzování konstrukce a vzorků musí vyhovovati jistým minimálním podmínkám.

4. Každá vzducholoď musí býti opatřena přístroji, nutnými pro bezpečnost plavby.

5. Minimální podmínky, o nichž mluví hořejší odstavec 1. až 3., budou ustanoveny později Mezinárodní komisí pra vzduchoplavbu. Před tím ustanoví každý ze smluvních států sám pravidla, jež budou směrodatna při vydávání certifikátů o schopnosti k plavbě a pro zachování jich v platnosti.

PŘÍLOHA C.

LODNÍ KNIHY.

ODDÍL I.

CESTOVNÍ ZÁPISNÍK.

Tento zápisník musí míti každá vzducholoď a musí býti v něm obsaženy tyto údaje:

a) kategorie, ke které vzducholoď patří, značka státní příslušnosti a značka immatrikulační, jména, příjmení, státní příslušnost a bydliště majitele, jméno výrobce a užitečné zatížení vzducholodi;

b) kromě toho pro každou cestu

1. jméno, státní příslušnost a bydliště pilota a každého ze členů posádky;

2. místo, datum a hodinu odjezdu, sledovaný směr cesty a všechny příhody na cestě, přistání v to počítajíc.

ODDÍL II.

KNÍŽKA VZDUCHOLODI.

Tato knížka jest předepsána jenom pro vzducholodi, sloužící hromadné dopravě osob nebo zboží. Má obsahovati tyto údaje:

a) kategorii, ke které vzducholoď patří, značky immatrikulační a státní příslušnosti, jméno, příjmení, státní příslušnost a bydliště majitele, jméno výrobce a užitečné zatížení vzducholodi;

b) typ a číslo serie motoru, typ vrtule s číslem, stoupáním a průměrem, jakož i jméno výrobce;

c) typ přístroje pro jiskrovou telegrafii, namontovaného na vzducholodi

d) návěští, dávající personálu, zodpovědnému za výkonnost a udržování vzducholodi, všechna nutná poučení, týkající se upevňování lany;

e) úplné a podrobné technické zprávy o dřívější službě vzducholodi, v to počítajíc zkoušky při převzetí, revise, výměnu součástí, opravy a všechny práce toho druhu.

ODDÍL III.

KNÍŽKA MOTORU.

Tato knížka jest předepsána jenom pro motory na vzducholodích užívaných pro dopravu cestujících a zboží. Pro každý motor musí býti zvláštní knížka, která jej vždy doprovází. Knížka má obsahovati tyto údaje:

a) typ motoru, číslo serie, jméno výrobce, výkon a normální maximální počet obrátek motoru, datum výroby a datum, od kdy koná službu;

b) immatrikulační značku a typ vzducholodí, na kterých byl motor instalován;

c) úplné a podrobné technické zprávy o dřívější službě motoru, v to počítajíc zkoušky při převzetí, počet již vykonaných pracovních hodin, revise, náhrady součástí, opravy a všechny práce toho druhu.

ODDÍL IV.

ZÁPISNÍK PRO SIGNÁLY.

Tato kniha jest předepsána jenom pro vzducholodi, užívané pro hromadnou dopravu cestujících nebo zboží. Má obsahovati tyto údaje:

a) kategorii vzducholodi; značky státní příslušnosti a immatrikulační; jméno, příjmení, státní příslušnost a bydliště majitele;

b) místo, den a hodinu vydání nebo přijetí signálu;

c) jméno nebo určení každé osoby nebo každé stanice, kterým signál byl poslán, nebo od nichž signál byl přijat.

ODDÍL V.

PŘECHOVÁVÁNÍ LODNÍCH KNIH.

a) Výrobce má pokud možno vyplniti a podepsati první zápisy v lodních knihách; další zápisy provádí a podpisuje pilot nebo jiná osoba k tomu oprávněná.

b) Opis certifikátu o způsobilosti k plavbě má býti přechováván v deskách knížky vzducholodi.

c) Všechny zápisy musí býti provedeny inkoustem, vyjímajíc v cestovním zápisníku a v zápisníku pro signály; záznamy, které dlužno provésti, mohou býti tužkou sepsány v knize konceptů, musí však býti přeneseny inkoustem do lodních knih každých 24 hodin. Při úředním šetření jest možno sáhnouti k záznamům v knize konceptů.

d) V lodních knihách nesmí býti škrtáno a stránky nesmí býti vytrhány.

e) Každá lodní kniha musí obsahovati opis těchto předpisů.

PŘÍLOHA D

PŘEDPISY O SVĚTLECH A SIGNÁLECH.

PRAVIDLA LÉTANÍ.

DEFINICE.

Slovo "vzducholoď" znamená všechny balony, připoutané nebo volné, draky, řiditelné vzducholodi a létadla.

Slovo "balon" označuje vzducholoď buď upoutanou nebo volnou, která užívá plynu lehčího než vzduch, aby se udržela v ovzduší, a nemá žádného vlastního pohonu.

Název "řiditelná vzducholoď" označuje vzducholoď, která užívá plynu lehčího než vzduch, aby se udržela v ovzduší, a má vlastní pohon.

Slovo "létadlo" označuje všechny aeroplany, hydroplany (s plováky nebo člunem) nebo každou jinou vzducholoď těžší než vzduch, která má vlastní pohon.

O řiditelné vzducholodi jest za to míti, že jest "v letu", není-li upoutána ani na zemi, ani na jiném předmětu, který se nalézá na zemi nebo na vodě.

ODDÍL I.

PŘEDPISY O SVĚTLECH.

V těchto předpisech slovo "viditelný", užito o světlech, znamená: viditelný za temné noci a při průhledném ovzduší, úhly viditelnosti, o nichž se v dalším jedná a které jsou v dolním náčrtu zobrazeny, předpokládají, že vzducholoď jest ve své normální poloze letu přímočarého a vodorovného.

1. Pravidla, týkající se světel, platí po celou dobu od západu slunce až do východu, během této doby nesmí býti zažehnuto žádné jiné světlo, které by mohlo býti pokládáno omylem za předepsané světlo vzduchoplavecké. Světla nesmí oslňovati.

2. Létadlo má míti, ať jest ve vzduchu nebo provádí pohyby na zemi nebo na vodě pomocí vlastních prostředků, tato světla:

a) na předu bílé světlo viditelné v úhlu 220, rozpůlené osou symetrie vzducholodi; toto světlo musí býti viditelno ze vzdálenosti nejméně 8 km,

b) na straně pravé světlo zelené, umístěné tak, že vrhá do předu nepřerušenou zář mezi dvěma svislými plochami, které tvoří úhel 110 a z nichž jedna jest rovnoběžná se svislou rovinou, proloženou podélnou osou stroje. Toto světlo musí býti viditelno ze vzdálenosti nejméně 5 km;

c) na straně levé světlo červené umístěné tak, že vrhá kupředu nepřerušenou zář mezi dvěma svislými plochami, tvořícími úhel 110, z nichž jedna jest rovnoběžná se svislou rovinou proloženou podélnou osou stroje; toto světlo musí býti viditelno na vzdálenost nejméně 5 km;

d) postranní světla, zelené a červené, musí býti umístěna tak, že světlo zelené nelze viděti s levé strany vzducholodi a světlo červené se strany pravé;

e) na zádi co možno nejdále bílé světlo namířené dozadu a viditelné na vzdálenost nejméně 5 km v sektoru 140, rozdělené na 2 stejné části svislou rovinou, procházející podélnou osou stroje;

f) ukáže-li se ku provedení hořejších pravidel nutným, aby některé jednotné světlo bylo nahraženo několika světly, musí býti pole viditelnosti každého z nich omezeno tak, aby bylo vždy viděti jenom jedno světla.

3. Pravidla, týkající se světel na létadlech, platí i pro řiditelné vzducholodi s těmito obměnami

a) všechna světla musí býti zdvojena, a to světla napředu a vzadu ve svislém směru, světla na stranách ve vodorovném směru na přímce rovnoběžné s osou řiditelné vzducholodi;

b) světla každé dvojice napřed a vzadu musí býti viditelna současně.

Vzdálenost mezi dvěma světly téže dvojice nesmí býti menší 2 metrů.

4. Řiditelná vzducholoď ve vleku musí míti světla udaná v odstavci 3. a mimo to světla udaná v odstavci 6. pro řiditelné vzducholodi vzdušnými proudy stržené.

5. a) Pluje-li létadlo nebo řiditelná vzducholoď na povrchu vody, aniž lze ji opanovati, t. j. je-li neschopna manévrovati tak, jak jest stanoveno v předpisech pro zabránění srážek na moři, musí míti dvě světla červená vzdálená od sebe nejméně 2 m, postavená nad sebou a tak upravená, aby je bylo viděti ve všech směrech na vzdálenost nejméně 3 km.

b) Vzducholoď, která se nalézá ve stavu právě zmíněném, nesmí míti, je-li nepohybliva, světel postranních; je-li však v letu, musí je míti.

6. Řiditelná vzducholoď, která z jakékoliv příčiny jest stržena větrnými proudy se své dráhy, anebo která dobrovolně zastavila motory, musí, mimo ostatní udaná světla, ukazovati velmi zřejmě dvě světla červená jedno nad druhým, oddělená od sebe prostorou nejméně 2 m a viditelná ve všech směrech na vzdálenost nejméně 3 km.

Za dne musí řiditelná vzducholoď, jež jest ve vleku anebo se nemůže z jakékoli příčiny sama říditi, ukazovati velmi zřetelně dvě koule nebo černé předměty o průměru 60 cm, umístěné jeden nad druhým a oddělené od sebe vzdáleností alespoň 2 m.

Řiditelná vzducholoď, jež je upoutána nebo má v letu motory dobrovolně zastaveny, musí za dne ukazovati velmi zřetelně kouli nebo předmět o průměru 60 cm a jest ji pokládati ostatními vzducholoďmi za vzducholoď strženou.

7. Volný balon musí míti světlo zářivé, bílé, umístěné alespoň, 5 m nad loďkou a viditelné ve všech směrech na vzdálenost nejméně 3 km.

8. Balon přivázaný musí míti na místě bílého světla, zmíněného v odstavci 7., tři světla umístěná tak jako ono světlo a rozložená svisle ve vzdálenostech nejméně 2 m od sebe. Prostřední světlo jest bílé, obě ostatní jsou červená, všechna tři světla musí býti viditelna ve všech směrech na vzdálenost nejméně 3 km.

Nad to musí míti lano na každých 300 m, počínajíc loďkou, skupinu 3 světel, umístěných tak, jako světla nahoře udaná. Mimo to musí předmět, na kterém jest balon upoután na zemi, býti osvětlen skupinou podobných světel, která označují jeho polohu.

Za dne musí míti lano a to v téže poloze jako světla nahoře uvedená a na jich místě, větrnice o průměru nejméně 20 cm a délce 2 m, označené střídavě pruhy bílými a červenými o šířce 50 cm.

9. Řiditelná vzducholoď, upoutaná u země, musí míti světla popsaná v odstavci 2. pod a) a e) a v odstavci 3.

Mimo to, je-li upoutána vysoko nad zemí, musí býti řiditelná vzducholoď, lano i předmět, na kterém jest upoutána, označeny jako v odstavci 8.

Kotvy mořské nebo boje, jichž užívají řiditelné vzducholodi, aby se zakotvily na moři, jsou osvobozeny od zachovávání těchto pravidel.

10. Létadlo, jež se zastavilo na zemi nebo na vodě, ale není ani zakotveno ani upoutáno, musí míti světla popsaná v odstavci 2.

11. Aby se zabránilo srážkám s loďmi, musí míti

a) létadlo zakotvené nebo upoutané na vadě napředu v místě nejnápadnějším bílé světlo, viditelné odevšad na vzdálenost nejméně 2 km;

b) létadlo o délce 50 m anebo více, zakotvené nebo upoutané na vodě, napředu podobné světlo jako je světlo nahoře popsané a druhé světlo, umístěné vzadu nebo poblíže zádi, a to nejméně o 5 m níže než světlo přední; délkou létadla rozumí se celková vzdálenost mezi jeho konci;

c) létadla o rozpětí padesáti nebo více metrů, zakotvená nebo upoutaná na vodě, mimo to na každém konci spodního křídla musí míti světlo umístěné tak, jak jest popsáno v odstavci a) tohoto článku.

Slovem "rozpětí" létadla rozumí se jeho největší šířka.

12. Jestliže během noci některé z předepsaných světel shasne, musí vzducholoď přistáti, jakmile jest jí to možné bez nebezpečí.

13. V žádném případě nesmí hořejší pravidla býti překážkou, aby bylo dbáno zvláštních pravidel, vydaných některým státem o doplňovacích světlech signálových nebo polohových pro vzducholodi vojenské nebo pro vzducholodi letící ve formaci. Pravidla ta nesmí býti také překážkou, aby bylo užíváno signálů poznávacích, které zavedl si některý vlastniti vzducholodi, když k tomu byl zmocněn svojí vládou, signály řádně byly zapsány a vyhlášeny.

ODDÍL II.

PŘEDPISY O SIGNÁLECH.

14. a) Vzducholoď, která chce v noci přistáti na letišti, na němž jest personál strážní, musí dříve než tak učiní, vypustiti zelenou raketu Véry nebo musí dávati přerušované signály zelenou lampou. Mimo to musí, užívajíc mezinárodní abecedy Morseovy, vytvořiti skupinu písmen, které tvoří její volací signál.

b) Dovolení k přistání bude jí dáno opakováním téhož signálu volacího, následovaného zelenou raketou Véry anebo přerušovanými signály zelenou svítilnou.

15. červená raketa anebo červené světlo na zemi znamená, že vzducholoď nesmí přistáti.

16. Vzducholoď, která jest nucena přistáti v noci, musí dříve, než tak učiní, vypustiti červenou raketu Véry anebo dáti svými plavebními světly řadu krátkých a přerušovaných signálů.

17. Žádá-li vzducholoď v tísni o pomoc, musí za tím účelem užíti buď současně nebo odděleně těchto signálů:

a) mezinárodního signálu s. o. s., daného pomocí signálů optických nebo radiograficky;

b) signálu tísňového, daného pomocí vlajek N C mezinárodní abecedy;

c) dálkového signálu, vytvořeného čtyřhrannou vlajkou s koulí nebo s podobným předmětem buď nad nebo pod vlajkou;

d) táhlého zvuku vydaného jakýmkoli nástrojem s pronikavým hlasem;

e) signál vytvořeného řadou bílých raket Véry, vypalovaných v krátkých přestávkách.

18. Má-li se naznačiti nějakému létadlu, že se nalézá v blízkostí oblasti zapovězené a že má změniti svou cestu, jest užívati těchto signálů:

a) za dne tří střel vypálených za sebou v přestávkách 10 vteřin, jichž výbuch způsobí 3 obláčky bílého kouře, naznačující směr, kterým se má vzducholoď dáti;

b) v noci tří střel vypálených v přestávkách 10 vteřin, jichž výbuchy dají 3 bílé hvězdy naznačující směr, kterým se má vzducholoď dáti.

19. Má-li se dáti vzducholodi rozkaz, aby přistála, jest užíti těchto signálů:

a) za dne tří střel vypálených v přestávkách 10 vteřin, jichž výbuchy způsobí obláček kouře černého nebo žlutého;

b) v noci tří střel, vypálených v přestávkách 10 vteřin, jichž výbuchy způsobí světla anebo hvězdy červené. Mimo to, chce-li se zabrániti přistání jiného létadla, než o které jde, namíří se na létadlo posléze zmíněné reflektor s přerušovaným proudem světelným.

20. a) Když páry nebo mlhy učiní letiště neviditelným, lze je označiti balonem, sloužícím za vzdušnou boji, anebo jakýmkoli jiným schváleným prostředkem.

b) V párách, za mlhy, za sněhové vánice nebo za silného deště musí vzducholoď, která se nalézá na vodě, dávati ve dne i v noci tyto signály pronikavého zvuku:

1. Není-li ani zakotvena ani upoutána v přestávkách nejvýše 2 minut zvuk složený ze dvou signálů o trvání asi 5 vteřin, oddělených přestávkou asi jedné vteřiny.

2. Je-li zakotvena nebo upoutána, musí rychle zvoniti na zvon nebo na gong o dostatečně silném hlase po dobu 5 vteřin a s přestávkou nejvýše 1 minuty.

III.

ŘÁD LÉTÁNÍ VE VZDUCHU.

21. Létadla mají vždy ustoupiti balonům upoutaným nebo volným a řiditelným vzducholodím. Řiditelné vzducholodi mají vždy ustoupiti balonům ať volným ať upoutaným.

22. Řiditelná vzducholoď, která již není pánem svého směru, musí býti pokládána za balon volný.

23. Dovolují-li tomu okolnosti, lze nebezpečí srážky s jinou vzducholodí předvídati, pozoruje-li se pečlivě směr a sklon dráhy jí sledované. Jestliže ani jedna z těchto složek nedozná pozoruhodné změny, dlužno pokládati srážku za možnou.

24. Výraz "nebezpečí srážky" zahrnuje každé nebezpečí nahodilé, způsobené příliš velkým přiblížením dvou vzducholodí. Každá vzducholoď, které hořejší předpisy ukládají povinnost vyhnouti se jiné vzducholodi, aby bylo zabráněno srážce, musí udržeti od ní dostatečnou vzdálenost, majíc zřetel k daným poměrům.

25. Vzducholoď motorová musí, řídíc se pravidly o nebezpečí srážky, obsaženými v odstavci 24., konati vždy pohyby dle předpisů stanovených odstavcem 22. a následujícími, jakmile zpozoruje, že by míjela druhou vzducholoď ve vzdálenosti menší než 200 m, kdyby sledovala dále svoji cestu.

26. Když se dvě vzducholodi motorové potkají, letíce přímo nebo skoro přímo proti sobě, musí se každá z nich vyhnouti do prava.

27. Když dvě vzducholodi motorové sledují dráhy, které se křižují, má vzducholoď, která vidí druhou vzducholoď po své pravici, jí ustoupiti.

28. Vzducholoď, která dostihuje jinou, musí, chce-li ji předletěti, vyhnouti se jí tím, že se odchýlí na pravo, ne však tím, že ji podletí.

Když se nějaká vzducholoď blíží ke druhé vzducholodi, sledujíc dráhu odkloněnou o více než 110 od dráhy druhé vzducholodi, t. j. když jest v takové poloze vzhledem k ní, by v noci nemohla rozeznati žádného z postranních světel této vzducholodi, jest míti za to, že ji chce předletěti; žádná pozdější změna v drahách těchto dvou vzducholodí nemůže odůvodniti náhled, že se první vzducholoď chtěla křižovati s druhou ve smyslu těchto předpisů, a nemůže ji zprostiti povinnosti, aby se držela opodál vzducholodi, kterou dostihuje, až do okamžiku, kdy ji úplně předstihne.

Za dne nemůže vzducholoď, která za okolností nahoře uvedených chce předletěti jinou vzducholoď, vždy věděti s určitostí, zdali její dráha půjde před nebo za druhou vzducholodí, a musí proto v případě pochyby pokládati se za vzducholoď, která jinou vzducholoď dostihuje, a vzdáliti se z dráhy touto vzducholodí sledované.

29. Předpisují-li tato pravidla jedné ze dvou vzducholodí, aby ustoupila druhé, musí druhá vzducholoď zachovati původní směr dráhy a svoji rychlost. Nicméně když jsou následkem mlhy nebo z jiných příčin dvě vzducholodi tak blízko u sebe, že nemůže býti zabráněno srážce pohyby první vzducholodi, má vzducholoď, která byla dohoněna, z vlastního popudu činiti takové pohyby, aby se nejúčinnějším způsobem vyhnula srážce.

30. Každá vzducholoď, která se dle těchto předpisů má vzdáliti z dráhy jiné vzducholodi, musí se pokud možno vyhnouti tomu, aby křižovala její dráhu před ní.

31. Každá vzducholoď, která letí oficielně uznanou vzdušnou cestou, má letěti po pravé straně této cesty, je-li to možné a není-li to nebezpečné.

32. Žádná vzducholoď, která se připravuje ke vzlétnutí se země nebo s moře, nesmí se pokusiti odlétnouti, je-li nebezpečí srážky s jinou vzducholodí, která právě přistává.

33. Každá vzducholoď musí v mrazích, v parách, v mlze nebo za jiných okolností, za kterých jest špatně viděti, konati pohyby opatrně a přizpůsobiti se pečlivě daným poměrům.

34. Těmito pravidly jest se ovšem říditi, ale jest při tom míti na paměti, že nebezpečí při plavbě, nebezpečí srážky nebo jiné okolnosti mohou odůvodniti úchylky od nich, lze-li se tím vyhnouti bezprostřednímu nebezpečí.

ODDÍL IV.

PŘÍTĚŽ.

35. Jest zapovězeno shazovati se vzducholodi ve vzduchu jinou přítěž nežli jemný písek nebo vodu.

ODDÍL V.

PRAVIDLA O LÉTÁNÍ NAD LETIŠTI A V JICH SOUSEDSTVÍ.

36. Na každém letišti jest vztýčiti na bodu vyvýšeném prapor, který má vzducholodím, chtějícím tam přistáti nebo odtamtud odletěti, za okolností, které činí při tom nutnou zatáčku, svou barvou naznačovati, že zatáčka má, býti provedena do leva, t.,j. ve směru opačném, než se pohybují ručičky hodinkové, nebo do prava, t. j. ve směru, jímž se pohybují ručičky hodinkové. Bílý prapor udává, že zatáčka má býti provedena na pravo, v kterémž případě musí prapor zůstati stále po pravé straně vzducholodi, t. j. na straně, která má světlo zelené. Obdobně znamená prapor červený, že vzducholoď má se zatáčeti do leva, při čemž červený prapor musí zůstati na levé straně, která má červené světlo vzducholodi.

37. Vzducholoď, odlétající z letiště, nesmí provésti zatáčku ve vzdálenosti menší než 500 m od nejbližšího bodu obvodu, a zatáčí-li se, musí se při tom říditi pravidly předcházejícího odstavce.

38. Každá vzducholoď, letící mezi 500 a 1000 m vzdálenosti od nejbližšího bodu letiště, musí se říditi pravidly o zatáčení nahoře stanovenými, ledaže by letěla výše než ve 2000 m.

39. Akrobatická přistání jsou zakázána na letištích smluvních států, otevřených mezinárodnímu provozu. Jest zakázáno, aby létadla konala akrobatická cvičení v menší vzdálenosti než 2000 m od nejbližšího bodu takového letiště.

40. Na každém letišti musí býti směr větru jasně udán jedním nebo několika uznanými prostředky jako písmenou T pro přistání, větrníkem, kouřem a pod.

41. Každá vzducholoď, která odlétá z letiště užívaného pro dopravu mezinárodní nebo která tam přistává, má tak učiniti proti větru, ledaže by poloha místa tomu bránila.

42. Jestliže se dvě vzducholodi blíží současně k letišti, aby tam přistály, má vzducholoď výše letící konati takové pohyby, aby se vyhnula vzducholodi letící níže a musí se při přistání říditi pravidly odstavce 28. o předstihování.

43. Vzducholodi, která vyslala signály tísně a pokouší se přistáti na nějakém letišti, musí býti cesta uvolněna.

44. Hledíce proti větru, dělíme každé letiště na tři pásma. Pásmo pravé jest pásmem odletu, pásmo levé pásmem přistání. Mezi těma dvěma pásmy jest pásmo neutrální. Vzducholoď, která chce přistáti, musí tak učiniti pokud možno nejblíže k pásmu neutrálnímu, avšak stavěti se na levo od každé jiné vzducholodi, která již přistála. Zpomalivši svůj chod nebo skončivši jízdu po zemi, jest povinna zajeti ihned do pásma neutrálního. Podobně vzducholoď, která vzlétá, učiní tak pokud možno nejdále na pravo v pásmu odletu, držíc se přímo po levé straně každé jiné vzducholodi, která právě odlétá anebo která se k tomu připravuje.

45. žádná vzducholoď nesmí se svým odletem počítati dříve, než opustila úplně letiště vzducholoď, která jest před ní.

46. Hořejších pravidel jest použíti rovněž, přistává-li se v noci na letištích; tu jest nutno dávati tyto signály:

a) červené světlo udává, že zatáčky mají býti provedeny na levo; zelené světlo upozorňuje, že mají býti provedeny na pravo (viz odstavec 36.). Pásmo pravé jest označiti bílými světly, umístěnými tak, že tvoří převrácené L anebo šibenici, pásmo levé pak tímže způsobem. Obě šibenice musí býti obráceny k sobě zády, takže jejich dlouhé strany naznačují hranice pásma neutrálního. Přistáti jest vždy stejně ve směru dlouhé strany postupem ke straně kratší. Světlo, umístěné na konci dlouhé strany, musí býti na nejbližším bodu obvodu, na kterém vzducholoď smí přistáti bez nebezpečí. Světla, vytyčující krátké strany, označují druhou hranici pozemku, na němž se může zcela bezpečně přistáti. Vzducholoď nesmí následkem toho překročiti krátkou stranu šibenice (viz náčrtek A).

b) Je-li nutno šetřiti světlem a personálem, je možno užíti tohoto systému:

Na straně proti větru jest umístiti dvě světla tak, že vyznačí hranice pásma neutrálního, definovaného v odstavci 44., při čemž přímka, spojující obě světla, musí ležeti kolmo na směr větru. Obě ostatní světla jest umístiti takto: jedno uprostřed přímky, která spojuje obě první světla; druhé na hranici letiště na straně opačné a na rovnoběžce ke směru větru, procházející předešlým světlem, takže tato rovnoběžka vytýčí osu pásma neutrálního (viz náčrt B). Další světla mohou býti umístěna symetricky podél hranic pásma neutrálního a na koncích linií přistání a odletu na přímce, jež spojuje tři světla stojící v jedné řadě na straně k větru obrácené.

47. Upoutaný balon, létací drak nebo upoutaná řiditelná vzducholoď nesmí bez zvláštního povolení vzletěti v blízkostí letiště mimo případy stanovené v odstavci 70.

48. V pásmu širokém 500 m okolo všech letišť buďtež na všech pevných překážkách, nebezpečných pro vzduchoplavbu, umístěna vhodná znamení nebo signály.

VI.

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.

49. Každá vzducholoď, konající pohyby na vodě svým vlastním pohonem, musí býti poslušna předpisů, zavedených za účelem zabránění srážek na moři a musí býti proto považována za parník; ponese však jenom ta světla, která jsou blíže určena v těchto předpisech, a ne světla, která jsou stanovena v předpisech námořních pro parníky. Ostatně nesmí, mimo případy blíže určené v předchozích odstavcích 17. a 20. užívati signálů pronikavého hlasu, v předpisech námořních stanovených. Stejně se nesmí předpokládati, že slyší tyto signály.

50. Není přípustno dovolávati se některého ustanovení těchto předpisů, aby se odůvodnilo, že nějaká vzducholoď nebo její majitel, její pilot nebo její posádka nemusí nésti zodpovědnost za následky nedbalosti buď v užívání světel a signálů nebo ve službě strážní nebo v zachovávání pravidel vzduchoplavby v čase normálním anebo za zvláštních okolností jednotlivého případu.

51. Není rovněž přípustno dovolávati se některého z hořejších ustanovení, aby omluveno bylo přestoupení předpisů zvlášť stanovených a příslušně uveřejněných, týkajících se létání vzducholodí v blízkostí letišť nebo na jiných místech; zachovávání těchto předpisů zůstává závazným pro všechny majitele, piloty neb posádky vzducholodí.