ÚMLUVA
O ÚPRAVĚ VZDUCHOPLAVBY.
(13. ŘÍJNA 1919.)
(Překlad.)
SPOJENÉ STÁTY AMERICKO, BELGIE, BOLIVIE, BRASILIE, ŘÍŠE BRITSKÁ, ČÍNA, KUBA, ECUADOR, FRANCIE, ŘECKO, GUATEMALA, HAITI, HEDŽAS, HONDURAS, ITÁLIE, JAPONSKO, LIBERIE, NICARAGUA, PANAMA, PERU, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBO-CHORVATSKO-SLOVINSKA, SIAM, STÁT ČESKOSLOVENSKÝ A URUGUAY,
Hledíce k pokroku vzduchoplavby a k všeobecnému zájmu na společném jejím upravení;
Pokládajíce za nutné stanoviti již nyní určité zásady a pravidla vhodná k zabránění sporů;
Vedeny přáním podporovati rozvoj mezinárodní vzduchové dopravy k účelům mírumilovným;
Rozhodly se uzavříti k tomu cíli úmluvu a jmenovaly své zplnomocněnce, vyhražujíce si volnost vyslati za ně k podpisu jiné, takto:
PRESIDENT SPOJENÍCH STÁTŮ AMERICKÝCH:
Ctihodného Franka Lyon-a Polk-a státního podtajemníka;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ:
p. Paul-a Hymans-e, ministra zahraničních věcí, státního ministra;
PRESIDENT REPUBLIKY BOLIVIJSKÉ:
p. Ismael-a Montes-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Bolívie v
Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY BRASILSKÉ:
p. Olyntho de Magalhaes-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Brasilie v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA I BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ:
Velectihodného Davida Lloyd-a George-a, člena parlamentu, prvního lorda pokladu a ministerského předsedu;
a za DOMINION KANADSKÉ:
Ctihodného sira Albert-a Edvard-a Kemp-a, K. C. M. G., ministra zámořských sil;
za COMMONWEALTH AUSTRALSKÝ:
Ctihodného George-a Forster-a Pearce-a, ministra obrany;
za UNII JIHOAFRICKOU:
Velectihodného vikomta MiIner-a, G. C. B. G. C. M. G.;
za DOMINION NOVOZÉLANDSKÉ:
Ctihodného sira Thomas-e Mackenzie-a, K. C. M. G., vrchního komisaře pro Nový Zéland ve Spojeném království;
za INDII:
Velectihodného barona Sinha-u, K. C., státního podtajemníka pro Indii;
PRESIDENT REPUBLIKY ČÍNSKÉ:
p. Vikyiun-a Wellington-a Koo-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Číny ve Washingtoně;
PRESIDENT REPUBLIKY KUBÁNSKÉ:
p. Antonio Sanchez-a de Bustamente-a, děkana právnické fakulty na universitě v Havaně, předsedu kubánské společnosti pro práva mezinárodní;
PRESIDENT REPUBLIKY ECUADORSKÉ:
p. Enrique-a Dorn-a y de Alsúa, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Ecuadoru v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ
p. Georges-a Clemenceau-a, ministerského předsedu, ministra války;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL HELLÉNŮ:
p. Nicolas-e Politis-e, ministra zahraničních věcí;
PRESIDENT REPUBLIKY GUATEMALSKÉ:
p. Joaquim-a Mendez-a, bývalého státního ministra veřejných prací a veřejného vyučování, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Guatemaly ve Washingtoně, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra ve zvláštním poslání v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY HAITI:
p. Tertullien-a Guilbaud-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Haiti v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL HEDŽASSKÝ:
p. Rustem-a Haidar-a;
PRESIDENT REPUBLIKY HONDURASSKÉ:
Doktora Policarpe Bonilla-u, ve zvláštním poslání ve Washingtoně, bývalého presidenta republiky hondurasské, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ:
Ctihodného Tommasso Tittoni-ho, senátora království, ministra zahraničních věcí;
JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ:
p. K. Matsui-ho, mimořádného a zplnomocněného velvyslance J. V. císaře japonského v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY LIBERIJSKÉ:
Ctihodného C. D. B. King-a, státního tajemníka;
PRESIDENT REPUBLIKY NICARAGUY:
p. Salvador-a Chamorro-a, předsedu poslanecké sněmovny;
PRESIDENT REPUBLIKY PANAMSKÉ:
p. Antonio Burgos-e, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Panamy v Madridě;
PRESIDENT REPUBLIKY PERU:
p. Carlos-e G. Candamo-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Peru v Madridě;
PRESIDENT REPUBLIKY POLSKÉ:
p. Ignace J. Paderewski-ho, ministerského předsedu, ministra zahraničních věcí;
PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ:
Doktora Affonso-a da Costa, bývalého ministerského předsedu;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ:
p. Nicolas-e Misu-u, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Rumunska v Londýně;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SRBŮ, CHARVATŮ A SLOVINCŮ:
p. Milenko R. Vesnič-e, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále Srbů, Chorvatů a Slovinců v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SIAMSKÝ:
Jeho Výsost prince Charoon-a, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále siamského v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÝ:
p. Karla Kramáře, ministerského předsedu;
PRESIDENT REPUBLIKY URUGUAY:
p. Juan-a Antonio Buero-a, ministr průmyslu, bývalého ministra zahraničních věcí;
kteřížto dohodli se na těchto ustanoveních:
KAPITOLA I.
ZÁSADY VŠEOBECNÉ.
Článek 1.
Vysoké strany smluvní uznávají, že každý stát má úplnou a výlučnou svrchovanost nad vzduchovým prostorem nad jeho územím. Územím státu ve smyslu této smlouvy rozumí se státní území mateřské a koloniální spolu s pobřežními moři přiléhajícími k jmenovanému území.
Článek 2.
Každý smluvní stát se zavazuje, že nad svým územím dovolí v čase míru vzducholodím jiných smluvních států neútočně létati, předpokládajíc, že budou zachovávány podmínky stanovené touto smlouvou.
Předpisů, stanovených některým smluvním státem o připuštění vzducholodí příslušných do jiných smluvních států na jeho území, musí býti užíváno bez rozdílu státní příslušnosti.
Článek 3.
Každý smluvní stát má práva zakázati vzducholodím příslušným do jiných smluvních států, z důvodů vojenských nebo v zájmu veřejné bezpečnosti let nad určitými oblastmi svého území pod tresty, které jeho zákony v tom směru ustanovují, a za výhrady, že nebude v tomto směru činěno rozdílu mezi jeho vzducholoďmi soukromými a vzducholoďmi ostatních států smluvních.
V tomto případě buďtež poloha a rozsah zakázaných oblastí předem veřejně vyhlášeny a oznámeny ostatním smluvním státům.
Článek 4.
Každá vzducholoď, která se dostane nad zakázanou oblast, má ihned, jakmile to zpozoruje, dáti signál tísňový, uvedený v odstavci 17, přílohy D a má přistáti, mimo oblast zakázanou, co možná nejdříve a co možná nejblíže na některém letišti státu, přes který neoprávněně letěla.
KAPITOLA II.
STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST VZDUCHOLODÍ.
Článek 5.
Žádný smluvní stát nepřipustí, vyjímajíc případy zvláštního a dočasného dovolení, aby lítala nad jeho územím vzducholoď, nemající státní příslušnosti v některém ze smluvních států.
Článek 6.
Vzducholodi mají státní příslušnost v tom státu, v jehož rejstříku jsou ve smyslu předpisů oddílu I (c) přílohy A immatrikulovány.
Článek 7.
Vzducholodi smí býti immatrikulovány v některém ze smluvních států jenom tehdy, náležejí-li zcela příslušníkům tohoto státu. Společnost smí býti zapsána do rejstříku jako vlastník vzducholodí jenom tehdy, když jest příslušnou do toho státu, ve kterém vzducholoď jest immatrikulována, když předseda společnosti a nejméně dvě třetiny správní rady jsou příslušníky téhož státu a když společnost vyhovuje všem ostatním podmínkám, které by mohly býti předepsány zákony uvedeného státu.
Článek 8.
Vzducholoď nemůže býti platně immatrikulována v několika státech.
Článek 9.
Smluvní státy vymění mezi sebou a zašlou každého měsíce Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, ustanovené článkem 43, opisy zápisů a výmazů provedených v jejich rejstřících v předcházejícím měsíci.
Článek 10.
Každá vzducholoď používaná pro mezinárodní vzduchoplavbu musí ve shodě s předpisy přílohy A býti opatřena značkou státní příslušnosti a značkou immatrikulační, jakož i označena jménem a bydlištěm vlastníkovým.
KAPITOLA III.
CERTIFIKÁTY O ZPŮSOBILOSTI K PLAVBĚ A PRŮKAZY LETECKÉ.
Článek 11.
Každá vzducholoď, užívaná pro mezinárodní vzduchoplavbu, musí míti, za podmínek obsažených v příloze B, certifikát o způsobilosti k plavbě, vydaný nebo za platný prohlášený státem, do kterého vzducholoď přísluší.
Článek 12.
Velitel, piloti, strojníci a ostatní členové posádky vzducholodi musí míti letecké průkazy a licence, vydané za podmínek obsažených v příloze F, anebo za platné prohlášené státem, do kterého vzducholoď přísluší.
Článek 13.
Certifikát o způsobilosti k plavbě, průkazy letecké a licence vydané nebo za platné prohlášené státem, do kterého vzducholoď přísluší, a vyhotovené dle předpisů stanovených v příloze B a E a nadále mezinárodní komisí pro vzduchoplavbu budou uznávány ostatními státy za platné.
Každý stát má právo neuznati pro lety v hranicích vlastního území a nad ním za platné letecké průkazy a licence, dané některému z jeho poddaných jiným smluvním státem.
Článek 14.
Vzducholoď smí s sebou vézti přístroj pro jiskrovou telegrafii jenom na základě zvláštního povolení vydaného státem, do něhož přísluší. Tyto přístroje smějí obsluhovati jenom ti členové posádky, kteří mají pro tento účel zvláštní licenci. Každá vzducholoď, používaná pro veřejnou dopravu a schopná, aby nesla aspoň deset osob, musí býti opatřena přístroji pro jiskrovou telegrafii (vysílacím a přijímacím), jakmile Mezinárodní komise pro vzduchoplavbu určí jich používání.
Tato komise může později rozšířiti. na všechny ostatní kategorie vzducholodí povinnost, aby byly vyzbrojeny přístroji pro jiskrovou telegrafii za podmínek a dle způsobů, které určí.
KAPITOLA IV.
PŘIPUŠTĚNÍ KU PLAVBĚ VZDUCHEM NAD CIZÍM ÚZEMÍM.
Článek 15.
Každá vzducholoď, náležející některému smluvnímu státu, má právo proletěti vzdušným prostorem jiného státu, aniž přistane. V tomto případě jest povinna, aby sledovala směr cesty ustanovený státem, nad nímž letí. Nicméně z důvodů všeobecného pořádku jest povinna přistáti, obdrží-li k tomu rozkaz signály, označenými v příloze D.
Každá vzducholoď, která pluje z jednoho státu do druhého musí, jestliže předpisy poslednějšího toho vyžadují, přistáti na některém z letišť jím ustanovených. Smluvní státy oznámí tato letiště Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, která sdělí tato oznámení všem státům smluvním.
Zřízení mezinárodních cest vzduchoplaveckých jest odvislé od povolení států, nad nimiž jest letěti.
Článek 16.
Každý smluvní stát má práva ustanoviti ve prospěch vzducholodí do něho příslušných, výhrady a omezení, týkající se živnostenské dopravy osob a zboží mezi dvěma místy jeho území.
Tyto výhrady a omezení musí býti ihned uveřejněny a oznámeny Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, která je sdělí ostatním státům smluvním.
Článek 17.
Vzducholodi příslušné do některého ze smluvních států, který ustanovil výhrady a omezení ve smyslu článku 16., mohou býti podrobeny v každém jiném státě smluvním těmže výhradám a omezením, i když tento stát neukládá takových výhrad a omezení jiným cizím vzducholodím.
Článek 18.
U každé vzducholodi, která přelétá vzduchovým prostorem nějakého smluvního státu, v to počítajíc přistání a zastávky odůvodněné, může býti upuštěno od zabavení pro porušení práv patentních, složí-li záruku, jejíž výše, nebylo-li docíleno dohody, bude určena v době co nejkratší příslušným úřadem místa, kde se zabavení stalo.
KAPITOLA V.
PRAVIDLA, KTERÁ DLUŽNO ZACHOVÁVATI PŘI ODLETU, BĚHEM LETU A PŘI PŘISTÁNÍ.
Článek 19.
Každá vzducholoď, která se věnuje mezinárodní vzduchoplavbě, musí býti opatřena:
a) certifikátem immatrikulačním dle přílohy A;
b) certifikátem o způsobilosti k plavbě dle přílohy B;
c) průkazy a licencemi velitele, pilotů a mužstva posádky dle přílohy E;
d) dopravuje-li cestující, seznamem jejich dle jmen;
e) dopravuje-li zboží, nákladním listem lodním a manifestem;
f) lodními knihami dle přílohy C;
g) je-li vyzbrojena přístroji pro jiskrovou telegrafii, licencí dle článku 14.
Článek 20.
Lodní knihy musí býti uschovány po 2 léta, počítajíc od posledního zápisu.
Článek 21.
Při odletu i přistání vzducholodi mají místní úřady za všech okolností právo prohlédnouti vzducholoď a zkoumati všecky doklady, jimiž má býti opatřena.
Článek 22.
Vzducholodi států smluvních mají právo při přistání, zejména v tísni, na táž opatření pomocná jako vzducholodi domácí.
Článek 23.
Zachraňování přístrojů spadlých do moře bude upraveno, nebude-li umluveno jinak, dle zásad práva námořského.
Článek 24.
Každé letiště smluvního státu, přístupné za určitý poplatek za účelem veřejného užívání vzducholodím domácím, musí býti přístupno za těchže podmínek vzducholodím příslušným do ostatních států smluvních.
Pro každé z těchto letišť bude ustanoven jednotný tarif za přistání a za pobyt, který bude stejně platným pro vzducholodi domácí i cizí.
Článek 25.
Každý ze smluvních států se zavazuje, že provede vhodné opatření, aby zajistil, že každá vzducholoď, plující nad jeho územím, jakož i každá vzducholoď, která nese značku jeho státní příslušnosti, ať se nalézá kdekoli, podrobí se předpisům přílohy D.
Každý ze smluvních států se zavazuje, že zajistí pronásledování a potrestání těch, kteří by tyto předpisy přestoupili.
KAPITOLA VI.
ZAKÁZANÁ DOPRAVA.
Článek 26.
Doprava třaskavin, zbraní a válečného střeliva vzducholodí jest zakázána v mezinárodní vzduchoplavbě. Žádné cizí vzducholodi nesmí býti dovoleno, aby dopravovala předměty tohoto druhu z jednoho místa na druhé na území téhož smluvního státu.
Článek 27.
Každý stát může, pokud se týče vzduchoplavby, zakázati nebo upraviti dopravu neb užívání přístrojů fotografických. Příslušné předpisy musí býti ihned oznámeny mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, která je sdělí ostatním státům smluvním.
Článek 28.
Z důvodů veřejného pořádku může každý stát smluvní zavésti omezení i pro dopravu jiných předmětů než těch, které jsou uvedeny v článcích 26. a 27. Tyto předpisy musí býti ihned oznámeny Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, která je sdělí ostatním státům smluvním.
Článek 29.
Všechna omezení, o nichž se děje zmínka v článku 28., musí stejně platiti pro vzducholodi domácí i cizí.
KAPITOLA VII.
VZDUCHOLODI STÁTNÍ.
Článek 30.
Za státní vzducholodi jsou pokládány:
a) vzducholodi vojenské,
b) vzducholodi věnované výlučně státní službě na př. poště, celnictví, policii.
Ostatní vzducholodi budou pokládány za vzducholodi soukromé. Se všemi státními vzducholoďmi, mimo vzducholodi vojenské, celní nebo policejní, bude jednáno jako se vzducholoďmi soukromými a budou proto podrobeny všem ustanovením této smlouvy.
Článek 31.
Každá vzducholoď, které velí osoba vojenská k tomu zplnomocněná, jest pokládána za vzducholoď vojenskou.
Článek 32.
Žádná vojenská vzducholoď některého smluvního státu nesmí letěti přes území jiného smluvního státu ani tam přistáti, nedostalo-li se jí k tomu zvláštního zmocnění. V tom případě vojenská vzducholoď, ledaže by bylo smluvně jinak ujednáno, bude účastna v zásadě výhod obvykle přiznávaných cizím lodím válečným.
Je-li vojenská vzducholoď nucena přistáti, nebo dožádána nebo vyzvána, aby přistála, nezíská tím žádné z výhod, uvedených v odstavci prvém.
Článek 33.
Zvláštní dohody, ujednané mezi jednotlivými státy, ustanoví, ve kterých případech by vzducholodi policejní a celní mohly býti zmocněny, aby překročily hranici. V žádném případě nebudou požívati výhod uvedených v článku 32.
KAPITOLA VIII.
MEZINÁRODNÍ KOMISE PRO VZDUCHOPLAVBU.
Článek 34.
Pod jménem "Mezinárodní komise pro vzduchoplavbu" bude zřízena mezinárodní stálá komise, jež bude státi pod záštitou Společnosti Národů a bude složena takto:
Po dvou zástupcích bude míti každý z těchto států: Spojené státy americké, Francie, Italie a Japonsko;
po jednom zástupci: Velká Britanie, každá britská dominie a Indie;
po jednom zástupci každý z ostatních států smluvních.
Každý z pěti prvních států (Velká Britanie s dominiemi a Indií jest čítána v tomto případě jako jeden stát) bude míti takový celkový nejmenší počet hlasů, aby tento počet násoben pěti, dal číslo aspoň o jedničku větší než úhrnný počet hlasů všech ostatních států smluvních. Každý jiný stát mimo pět prvních bude míti po jednom hlase. Mezinárodní komise pro vzduchoplavbu upraví svůj jednací řád a určí místo svého trvalého sídla, ale bude jí ponecháno na vůli, aby se scházela, kde jí bude libo. První její shromáždění bude v Paříži. Shromáždění toto bude svoláno vládou francouzskou, jakmile většina signatárních států oznámí jí ratifikaci této smlouvy.
Komise bude oprávněna:
a) přijímati od každého státu smluvního anebo podávati mu návrhy za účelem pozměnění nebo doplnění ustanovení této smlouvy a oznamovati přijaté změny;
b) prováděti úkoly, které jsou jí uděleny tímto článkem a články 9, 13, 14, 15, 17, 27, 28, 36 a 37 této smlouvy;
c) doplňovati ustanovení příloh A až G;
d) shromažďovati a sdělovati smluvním státům všemožné informace o mezinárodní vzduchoplavbě;
e) shromažďovati a sdělovati smluvním státům všechny zprávy z oboru radiotelegrafie, meteorologie a lékařství, týkající se mezinárodní vzduchoplavby;
f) zajistiti vydávání map aeronautických dle ustanovení přílohy F;
g) podávati dobrozdání o všech otázkách, které jí budou od států předloženy.
Každá, změna ustanovení kterékoli přílohy bude moci býti provedena Mezinárodní komisí pro vzduchoplavbu, bude-li tato změna schválena třemi čtvrtinami úhrnného možného počtu hlasů, t. j. úhrnného počtu hlasů, které by mohly býti odevzdány, kdyby všechny státy byly přítomny. Tato změna nabude plné působnosti, jakmile bude oznámena Mezinárodní komisí pro vzduchoplavbu všem státům smluvním.
Každý návrh změny článků této smlouvy bude projednán komisí pro vzduchoplavbu, ať vychází od některého ze států smluvních nebo od komise samotné. žádná změna této povahy nesmí býti navržena ku přijetí státům smluvním, nebyla-li schválena alespoň dvěma třetinami úhrnného možného počtu hlasů. Změny provedené na článcích smlouvy (s výjimkou příloh) musí býti dříve než nabudou účinnosti, výslovně přijaty smluvními státy.
Náklady na organisaci a působení Mezinárodní komise pro vzduchoplavbu ponesou smluvní státy v poměru počtu svých hlasů. Náklady spojené s vysláním technických delegací ponese si každý stát sám.
KAPITOLA IX.
USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ.
Článek 35.
Smluvní strany se zavazují, že každá, pokud se jí to týče; bude spolupracovali dle možnosti na mezinárodních opatřeních, týkajících se
a) shromažďování a vydávání meteorologických informací, statistických, běžných nebo zvláštních, dle ustanovení přílohy G;
b) vydávání jednotných aeronautických map, jakož i vybudování jednotného systému aeronautických označení, dle ustanovení přílohy F;
c) užívání radiotelegrafie ve vzduchoplavbě, zřízení nutných radiotelegrafických stanic, jakož i zachovávání mezinárodních radiotelegrafických předpisů.
Článek 36.
Všeobecná ustavení vztahující se k celnictví, pokud se týkají mezinárodní vzduchoplavby, jsou předmětem zvláštní dohody dle přílohy H této smlouvy.
Ze žádného ustanovení této smlouvy nesmí býti dovozováno, že státům smluvním není dovoleno uzavírati ve shodě se zásadami stanovenými samotnou smlouvou mezi sebou, zvláštní dohady o celnictví, policii, poštovnictví neb ostatních společných zájmech z oboru vzduchoplavby. Takové dohody musí býti ihned oznámeny Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu, která je sdělí ostatním státům smluvním.
Článek 37.
V případě neshody mezi dvěma nebo několika státy ve příčině výkladu této smlouvy bude spor urovnán stálým mezinárodním soudem, který bude zřízen Společností národů a pokud tento soud nebude zřízen rozhodčím.
Jestliže se strany nedohodnou přímo na volbě rozhodčích, bude postupováno takto:
Každá strana jmenuje jednoho rozhodčího a rozhodčí se dohodnou o osobě rozsudího. Jestliže se rozhodčí nemohou dohodnouti, označí každá strana další stát a tyto státy jmenují rozsudího buď společnou dohodou anebo tím, že každá navrhne jedno jméno a los rozhodne.
Neshody, vztahující se k technickým ustanovením připojeným k této smlouvě, budou urovnány Mezinárodní komisí pro vzduchoplavbu většinou hlasů.
V případě, že by spor dotýkal se otázky, jde-li o výklad ustanovení smlouvy samotné anebo o výklad některého technického ustanovení, bude na rozhodčím soudu, ustanoveném v prvním odstavci tohoto článku, aby rozhodl s konečnou platností.
Článek 38.
V případě války nebudou se ustanovení této smlouvy dotýkati svobody jednání smluvních států, ať válku vedoucích, ať neutrálních.
Článek 39.
Ustanovení této smlouvy jsou doplněna přílohami A až H, které za výhrady opatření článku 34, odstavce c) mají tutéž platnost a nabývají účinnosti v tomže čase, jako Smlouva samotná.
Článek 40.
Britské osady a Indie budou pokládány pro účely této smlouvy za státy.
Území a příslušníky zemí chráněných anebo území spravovaných ve jménu Společnosti národů jest pro účely této smlouvy posuzovati jako území a příslušníky státu ochranného anebo ku správě zmocněného.
Článek 41.
Státům, které se nezúčastnily války 1914 až 1919, bude dovoleno, aby přistoupily k této smlouvě.
Toto přistoupení bude oznámeno diplomaticky vládě francouzské republiky a jí všem státům signatárním nebo přistoupivším.
Článek 42.
Každý stát, který se zúčastnil války 1914 až 1919 a nepodepsal této smlouvy, bude moci přistoupiti k ní, jen je-li členem Společnosti národů nebo až do 1. ledna 1923, dojde-li jeho přístup souhlasu mocností spojených a sdružených, které podepsaly Mírovou smlouvu, uzavřenou s řečeným státem. Po 1. lednu 1923 bude toto přistoupení možné, bude-li schváleno nejméně třemi čtvrtinami států signatárních a přistoupivších, hlasujících za, podmínek obsažených v článku 34. této smlouvy.
Žádosti o přistoupení bude říditi na vládu republiky francouzské, která je sdělí ostatním mocnostem smluvním. Není-li žádající stát plnoprávně přijat za člena Společnosti národů, sebéře vláda republiky francouzské hlasy řečených mocností a sdělí jim výsledek hlasování.
Článek 43.
Tato konvence nemůže býti vypovězena před 1. lednem 1922. Případná výpověď musí býti oznámena vládě francouzské republiky, která ji sdělí ostatním stranám smluvním. Tato výpověď nabývá účinnosti nejdříve rok potom, co bylo učiněno zmíněné oznámení a má platnost jenom ohledně oné mocnosti, která ji dala.
Tato smlouva bude ratifikována.
Každá mocnost zašle svoji ratifikaci vládě francouzské, jež se postará o to, aby o ni zpravila ostatní mocnosti signatární. Ratifikační listiny zůstanou uloženy v archivu francouzské vlády.
Tato smlouva nabývá účinnosti oproti Mocnostem, které již svoji ratifikaci předaly, pro každou signatární Mocnost čtyřicet dnů po tom, co ratifikaci složila.
Až tato smlouva nabude platnosti, zašle francouzská vláda po ověřeném opisu Mocnostem, které na základě mírových smluv se zavázaly, že budou užívati pro vzduchoplavbu pravidel shodných s ustanoveními této smlouvy.
Sepsáno v Paříži, třináctého října roku tisícíhodevítistéhodevatenáctého v jediném prvopise, který zůstane uložen v archivu vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou zaslány smluvním státům.
Řečený prvopis, datovaný jak jest nahoře řečeno, může býti podepsán až včetně do dvanáctého dubna roku tisícíhodevítistéhodvacátého.
Na důkaz toho podepsali plnomocníci dále vyjmenovaní, jichž plné moci byly uznány za správné a platné, tuto smlouvu, jejíž texty francouzský, anglický a italský mají stejnou platnost.
(L. S.) ROUN-JAEQUEMYNS
(L. S.) ISMAEL MONTES
(L. S.) FAUL FERNANDES
(L. S.) EYRE A. CROWE
(L. S.) V. K. WELLINGTON KOO
(L. S.) RAFAEL MARTINEZ ORTIZ
(L. S.) E. DORN Y DE ALSUA
(L. S.) S. PICHON
(L. S.) VITTORIO SCIALOJA
(L. S.) ANTONIO BURGOS
(L. S.) I. J. PADEREWSKI
(L. S.) AFFONSO COSTA
(L. S.) ALEX. VAIDA VOEVOD
(L. S.) CHAROON
(L. S.)..................