PŘÍLOHA E.
MINIMÁLNÍ PODMÍNKY PRO DOSAŽENÍ PRŮKAZU PILOTSKÉHO (LETECKÉHO) ANEBO VZDUCHOPLAVECKÉHO.
ODDÍL I.
PRŮKAZ PILOTSKÝ PRO AEROPLÁNY NEBO HYDROPLÁNY.
A. Průkaz pilotský pro aeroplány a hydroplány turistické (neplatný pro dopravu veřejnou).
1. Zkoušky praktické.
Při každé zkoušce praktické má býti kandidát sám na létadle.
a) Zkouška výšková a z letu klouzavého. Let bez přistání, během kterého pilot má zůstati nejméně hodinu ve výšce nejméně 2000 metrů nad místem odletu. Sestup ukončí se klouzavým letem, při čemž motory musí býti zastaveny ve výši 1500 metrů nad místem přistání. Přistáti jest v kruhu o poloměru nejvýše 150 metrů kolem bodu předem ustanoveného zkoušejícími a motor při tom nesmí býti uveden v činnost.
b) Zkouška z obratnosti. Let bez přistání okolo dvou stožárů (nebo dvou bojí) vzdálených 500 m od sebe; při tom jest opsati pět osmiček (8) tak, že každý kruh jest provésti kolem jednoho z obou stožárů (nebo bojí). Tento let jest provésti ve výši menší než 200 metrů nad půdou (nebo nad vodou), aniž se dotkne země (nebo vody). Přistáti jest:
1. Tím, že se motor nebo motory zcela zastaví a to nejpozději v okamžiku, kdy se vzducholoď dotkne země (nebo vody);
2. tím, že se vzducholoď zastaví nejvýše 50 m od bodu určeného kandidátem samotným před odletem.
2. Vědomosti zvláštní.
Pravidla o světlech a signálech a zákony vzduchoplavecké. Pravidla létání nad letišti a v jich blízkosti. Praktická znalost vzduchoplaveckého zákonodárství mezinárodního.
B. Průkaz pilotský pro aeroplány nebo hydroplán, sloužící dopravě veřejné.
1. Zkoušky praktické.
Při každé praktické zkoušce má býti kandidát sám na aeroplánu.
a) Zkouška výšková, z letu klouzavého a z obratnosti jsou tytéž, jako při průkazu pilotském pro létadlo turistické. Kandidáti, kteří mají tento průkaz, nemusí se podrobiti těmto zkouškám po druhé.
b) Zkouška z vytrvalosti letem alespoň 300 km nad zemí nebo nad mořem s návratem do bodu odletu. Tato cesta musí býti provedena na jednom a témž létadle v průběhu 8 hodin a jest během ní dvakrát mimo místo odletu na místech předem zkoušejícími určených přistáti a stroj při tom zcela zastaviti. Při odletu budiž kandidát poučen o cestě, kterou má vykonati, a opatřen potřebnou mapou. Zkoušející rozhodnou, byla-li dráha bezvadně dodržena.
c) Let noční:
Let v trvání třiceti minut ve výši alespoň 500 m. Tento let smí počíti nejdříve dvě hodiny po západu slunce a skončí nejpozději dvě hodiny před východem.
2. Zkouška technická.
Kandidát, který se podrobil s úspěchem zkouškám praktickým, bude vyzván, aby se podrobil zkoušce z těchto předmětů
a) Aeroplány a hydroplány
Theoretická znalost zákonů odporu vzduchu a jeho účinku na plochy křídel a na plochy na zádi, na kormidlo směrové a kormidlo výškové a na vrtule; funkce různých částí vzducholodi a jich řízení.
Montáž létadel a jich různých částí.
Praktické zkoušky ohledně napínání lan.
b) Motory:
Všeobecné vědomosti o motorech výbušných a funkcích jejich různých orgánů; všeobecné vědomosti o konstrukci, o sestavování, seřízení a karakteristice motorů aviatických. Příčiny špatného chodu motoru; příčiny poruch.
Praktické zkoušky z obvyklých oprav.
c) Vědomosti zvláštní:
Předpisy o světlech a signálech, zákony vzduchoplavecké a pravidla létání nad letišti anebo v jich blízkostí.
Praktická znalost zvláštních podmínek létání a mezinárodního leteckého zákonodárství.
Čtení map; orientace; určení místa; základy meteorologie.
POZNÁMKY.
Praktické zkoušky musí býti skončeny nejdéle ve lhůtě jednoho měsíce, lze je vykonati v jakémkoli pořádku a každou z nich jednou opakovati. Zkoušející příslušně pověření vydají o nich vysvědčení a podají o tom zprávu příslušným úřadům.
Úřední zpráva má uvésti příhody, které se zejména při přistání sběhly. Před každou zkouškou musí kandidáti předložiti zkoušejícím nesporné průkazy totožnosti.
Při všech praktických zkouškách musí býti na létadle barograf; záznam podepsaný zkoušejícími jest připojiti k jich zprávě.
Piloti, kteří mají vojenský průkaz, mají právo na průkaz pro pilota turistického, aby však dosáhli průkazu pro pilota vzducholodi, používané pro dopravu veřejnou, musí se podrobiti nejprve technickým zkouškám vzduchoplaveckým, blíže určeným v odstavci B 2 (c).
PRŮKAZ PILOTSKÝ PRO VOLNÝ BALON.
1. Zkoušky praktické.
Kandidát musí prokázati, že provedl tyto vzestupy:
1. Ve dne: Tři vzestupy při učení. Vzestup řízený jím samotným za dohledu instruktora. Vzestup, při němž byl samoten v balonu.
2. V noci: Vzestup, při němž byl samoten v balonu. Každý vzestup musí trvati nejméně dvě hodiny.
2. Zkouška theoretická.
Základní zákony aerostatiky a meteorologie.
3. Vědomosti zvláštní
Všeobecná znalost balonu a jeho příslušenství; plnění; lanoví; řízení sletu; přístroje; opatření proti zimě a ve velkých výškách. Mezinárodní předpisy o světlech a signálech a zákony vzduchoplavecké; pravidla létání nad letišti a v jich blízkosti.
Praktické znalosti mezinárodního leteckého zákonodárství. Čtení map a orientace.
III.
PRŮKAZ PILOTSKÝ PRO ŘIDITELNOU VZDUCHOLOĎ.
Každý pilot řiditelné vzducholodi musí míti průkaz pilotský pro volný balon.
Jsou tři třídy pilotů řiditelných vzducholodí:
Majitel průkazu první třídy může veleti jakékoli řiditelné vzducholodi.
Majitel průkazu druhé třídy, může veleti řiditelným vzducholodím o obsahu menším než 20.000 m3.
Majitel průkazu třetí třídy může veleti řiditelným vzducholodím o obsahu menším než 6000 m3.
Všichni důstojníci-piloti vojenských neb námořních řiditelných vzducholodí mají nárok na průkaz třetí třídy.
Všichni důstojníci-piloti vojenských nebo námořních řiditelných vzducholodí, kteří veleli vzducholodím o obsahu větším než 6000 m3, mají nárok na průkaz první třídy.
PODMÍNKY PRO DOSAŽENÍ PRŮKAZU TŘETÍ TŘÍDY.
1. Zkoušky praktické.
a) Dvacet dosvědčených vzletů (z toho 3 v noci), provedených v řiditelné vzducholodi, při čemž každý vzlet musí trvati nejméně hodinu. Nejméně při čtyřech z těchto vzletů musí kandidát pod dohledem důstojníka velícího řiditelné vzducholodi říditi sám vzducholoď během celého letu, vzlet i přistání v to čítajíc.
b) Cesta na vzdálenost nejméně 100 km dle směru předem stanoveného, která se skončí přistáním v noci.
Tato cesta musí se konati za přítomnosti úředního dozorce na palubě.
2. Zkouška theoretická:
Aerostatika a meteorologie; hustota plynů, zákon Mariottův a Gay-Lussacův, barometrický tlak, poučka Archimedova, stlačitelnost plynů, čtení a užití zpráv a map meteorologických.
Fysické a chemické vlastnosti plynů lehkých a látek, užívaných při stavbě řiditelných vzducholodí.
Všeobecná theorie řiditelných vzducholodí.
Dynamické vlastnosti předmětů, při pohybu ve vzduchu.
3. Vědomosti všeobecné.
Základní znalosti motorů výbušných. Základy vzduchoplavby; užívání busoly; určení místa.
Plnění; ukládání nákladu; lanoví, pohyby, řízení a přístroje.
PODMÍNKY PRO DOSAŽENÍ PRŮKAZU DRUHÉ TŘÍDY.
1. Zkoušky praktické.
Každý kandidát ucházející se o průkaz druhé třídy musí míti průkaz třetí třídy a musí prokázati, že konal nejméně 4 měsíce službu jako pilot 3. třídy na řiditelné vzducholodi, mimo to že jako pilot třetí třídy vykonal na řiditelné vzducholodi o obsahu větším než 6000 m3 nejméně 10 vzletů, během kterých bylo mu samotnému říditi za dozoru velícího důstojníka řiditelnou vzducholoď po celou dobu letu i přistání v to čítajíc.
2. Zkouška theoretická.
Prohloubené vědomosti z předmětů, které jsou na programu pro dosažení průkazu třetí třídy.
PODMÍNKY PRO DOSAŽENÍ PRŮKAZU PRVNÍ TŘÍDY.
Zkoušky praktické.
Každý kandidát, který se uchází o průkaz první třídy, musí míti průkaz druhé třídy a prokázati, že konal po dobu nejméně dvou měsíců činnou službu jako pilot druhé třídy na řiditelné vzducholodi; mimo ta že vykonal jako pilot druhé třídy na řiditelné vzducholodi o obsahu větším než 20.000 m3 nejméně 5 vzletů, během kterých mu bylo samotnému říditi pod dohledem velícího důstojníka řiditelnou vzducholoď po celou dobu letu, odlet a přistání v to počítajíc. Každý vzlet musil trvati nejméně hodinu a všech pět vzletů dohromady nejméně 15 hodin.
Zkouška theoretická.
Jako u průkazu druhé třídy.
IV.
PRŮKAZ VZDUCHOPLAVECKÝ.
Každá vzducholoď, určená pro veřejnou dopravu, pokud má na palubě více než 10 cestujících a má konati souvislou cestu nad zemí mezi dvěma místy více než 500 km od sebe vzdálenými anebo cestu noční nebo dále cestu přes moře mezi dvěma místy vzdálenými od sebe přes 200 km, musí míti na palubě důstojníka vzduchoplaveckého, jenž je majitelem průkazu, který mu byl vydán na základě zkoušky praktické a theoretické z těchto předmětů
1. Praktická astronomie
Skutečné a zdánlivé pohyby těles nebeských. Různý vzhled klenby nebeské. Hodinový úhel, střední čas, skutečný čas, astronomický čas.
Tvar a rozměry země. Globus a mapy nebes.
Methody určení šířky a délky zeměpisné, času a azimutu.
2. Vzduchoplavba.
Mapy pozemní a mapy námořské; jich čtení.
Busola; variace inclinace; magnetický poledník.
Popis cesty; určení souběžného směru kompasu s lodním kýlem a korrekce. Kompensace busol (technická a praktická). Výpočet azimutu.
Vzduchoplavba dle odhadu; výpočet relativní rychlosti.
Úchylka lodi od dráhy, tabulka korrekcí. Časoměry, korrekce a srovnávání. Sextanty, jich regulování.
Znalost časů čili nautický almanach. Určení místa za pomoci azimutu a výšky hvězd.
Plavba dle oblouku největšího kruhu. Přístroje pro vzduchoplavbu.
3. Vědomosti všeobecné.
Mezinárodní předpisy pro vzduchoplavbu a pro plavbu námořskou. Mezinárodní letecké zákonodárství.
Praktické vědomosti meteorologické a užití map meteorologických.
LÉKAŘSKÉ VYSVĚDČENÍ.
Mezinárodní podmínky zdravotní pro způsobilost ke vzduchoplavbě.
1. Aby dosáhl licence buď pro piloty nebo pro důstojníky vzduchoplavecké nebo pro mechaniky vzducholodi používané pro veřejnou dopravu, musí se každý kandidát dostaviti k lékařům, zvláště k tomu určeným nebo oprávněným, smluvním státem, k němuž patří, aby se podrobil prohlídce.
2. Při prohlídkách lékařských, prováděných za účelem výběru prvotného nebo za účelem periodické revise vzduchoplaveckého personálu, jest zkoumati tyto podmínky způsobilosti fysické a duševní:
a) Anamnestická data dědičná a osobní a zvláště rovnováhu soustavy nervové, dále zatíženost jakýmikoli poruchami mysli nebo chybami mravními neb fysickými, které by mohly míti význam pro bezpečnost vzduchoplavby.
b) Piloti a důstojníci vzduchoplavečtí zaměstnaní při veřejné dopravě musí býti nejméně 19 let staří.
c) Všeobecná chirurgická prohlídka. Letec anebo vzduchoplavec nesmí trpěti žádným zraněním, nesmí býti po žádné operaci, nesmí jeviti žádnou nepravidelnost vrozenou nebo získanou, která by byla na překážku bezpečnosti v zacházení se vzducholodí.
d) Všeobecná prohlídka lékařská. - Letec anebo vzduchoplavec nesmí trpěti žádnou nemocí nebo chorobnou disposicí, která by byla s to, aby ho učinila náhle neschopným k řízení vzducholodi. Musí míti takové srdce, plíce, ledviny a soustavu nervovou, aby snesly účinky výšky a dlouhého letu.
e) Prohlídka očí. - Letec nebo vzduchoplavec musí míti jistý stupeň zrakové ostrosti, přiměřený k jeho úkolu, žádný pilot nebo důstojník vzduchoplavecký nesmí míti více než dvě dioptrie latentní hypermétropie a jeho schopnost akkomodační musí býti přizpůsobena retrakci. Zorné pole každého oka a vnímavost pro barvu musí býti normální.
f) Prohlídka uší. - Střední ucho musí býti normální. Letec a vzduchoplavec musí míti jistý stupeň ostrosti sluchu, přiměřený k jeho úkolu.
g) Ústrojí vestibulární musí býti bez vad a nesmí býti ani hypersensitivní ani hyposensitivní.
h) Prohlídka nosu a hrtanu. - Letec nebo vzduchoplavec musí míti volně průchodný nos a, nesmí trpěti žádnou vážnou chorobou horních cest dýchacích, akutní nebo chronickou.
3. Každý ze smluvních států má prozatímně ustanoviti vlastní methody prohlídky až do té doby, kdy podrobnosti a minimální podmínky zkoušek budou ve zvláštní konferenci dodatečně stanoveny representanty lékařskými zmocněnými Mezinárodní komisi pro vzduchoplavbu.
4. Kandidát, který vyhověl podmínkám nahoře vysloveným, dostane příznivé lékařské vysvědčení, kterým se musí vykázati, aby obdržel licenci.
5. Za účelem zjištění, že způsobilost ke vzduchoplavbě nadále trvá, má býti každý letec nebo vzduchoplavec periodicky prohlížen alespoň každého půl roku a výsledky této prohlídky jest připojiti k jeho spisu. Rovněž v případě nemoci nebo nehody musí býti jeho způsobilost k vzduchoplavbě přezkoušena. Dny a výsledky těchto doplňovacích prohlídek jest uvésti v průkazu pro pilota anebo pro důstojníka vzduchoplaveckého.
6. Letec nebo vzduchoplavec, který před touto smlouvou podal důkazy své způsobilosti ke vzduchoplavbě, nesmí, pokud tuto způsobilost nadále má, býti vyloučen z personálu vzduchoplaveckého jen pro tu okolnost, že nevyhovuje všem nahoře vyjmenovaným podmínkám.
7. Každý ze smluvních států může, pokládá-li to za vhodné, ztížiti nahoře vyjmenované podmínky, ale žádané minimální podmínky musí býti vždy dodrženy pro dopravu mezinárodní.
PŘÍLOHA F.
MEZINÁRODNÍ MAPY A ORIENTAČNÍ ZNAČKY VZDUCHOPLAVECKÉ.
Mezinárodní mapy a orientační značky vzduchoplavecké budou zhotoveny dle těchto všeobecných pravidel:
ODDÍL I.
MAPY.
1. Budou utvořeny dva typy map vzduchoplaveckých, jež se budou nazývati "Mapa generální" a "Mapa normální".
2. Mapy generální, jakož i mapy normální, budou v zásadě sestrojeny dle pravidel přijatých Mezinárodními oficielními konferencemi, konanými v Londýně roku 1909 a v Paříži roku 1913 za účelem pořízení "Světové mapy v měřítku 1: 1,000.000".
Poznámka. - Výtah z rozhodnutí přijatých konferencemi Londýnskou a Pařížskou.
Listy Světové mapy v měř. 1: 1,000.000 mají rozsah: 6 stupňů v délce a 4 stupně v šířce. Síť jest vytvořena poledníky vedenými po 6ti stupních, počínajíc poledníkem Greenwichským a rovnoběžkami vedenými po 4 stupních počínajíc rovníkem.
Šedesát poledníkových sloupců po šesti stupních délkových jest číslováno od 1 do šedesáti, počítajíc od proti poledníku Greenwichského ve směru na východ. Na každé straně rovníku až k šířce 88 stupňů jest 22 rovnoběžných pásem rozsahu 4 stupňů v šířce, jež jsou označeny 22 písmenami od A až do V. Oba pólové vrchlíky o poloměru 2 stupňů jsou označeny písmenou Z.
Na polokouli severní každý list mapy, jenž vnikne průsekem příslušného pásma sloupce, má označení utvořené z písmene N, za nímž následuje písmeno pásma a číslo sloupce. Na příklad: N. K. - 12.
Na polokouli jižní počáteční písmeno N. je nahrazeno písmenou S. Na př. S. L. - 28.
3. Délky, vzdálenosti, nadmořské výšky a hloubky budou udávány v metrech. Nicméně má každá země právo připojiti k tomu tytéž údaje v mírách v zemi obvyklých.
4. Barev a smluvených značek, jakož i úpravy užité pro uveřejnění Světové mapy v měř. 1:1,000.000 musí býti, pokud jest možno upotřebeny pro mezinárodní mapy vzduchoplavecké.
5. Pro "Mapy generální" upotřebí se projekce Mercatorovy, při čemž jeden stupeň zeměpisné délky bude míti velikost 3 cm. Poledníky a rovnoběžky každého stupně budou vytuženy tenkými čarami, ty, které tvoří okraje listů Světové mapy v měř. 1: 1,000.000 budou zesíleny. Označení listů mapy bude totéž jako při Světové mapě v měř. 1: 1,000.000.
6. Každá "generální mapa" bude míti francouzský titul: "Carte générale aéronautique internationale" (viz připojenou přílohu L) a pod tím překlad tohoto titulu v jazyku země, která mapu vydává. Ponese rovněž vhodné jméno zeměpisné.
Na každém listě budou alespoň tyto údaje: všeobecná tvářnost terénu a jména zeměpisná, stanice radiotelegrafické, majáky námořní s udáním výšky světla, jeho dosahu na hladině moře, barvy a frekvence rozsvěcování; hranice státní; oblasti zakázané; hlavní cesty vzdušné; čáry stejné deklinace magnetické; vzdálenosti od jižního pólu; šířky a délky (viz par. 7) a na okraji číslo příslušných sloupců a písmena označující pásma Světové mapy v měřítku 1: 1,000.000 ve vysvětlivkách smluvené značky v jazyku francouzském nebo anglickém a v jazyku země, která mapu vydala; jména ústavu mapu vydavšího; datum publikace a i vydání postupných.
7. "Normální mapa" bude provedena v měřítku 1:200.000.
Poznámka. - V krajinách s řídkou populací bude moci býti měřítko dle okolností 1,500.000, nebo i 1: 1,000.000.
Mimo obvyklé číslování délek a šířek budou míti nové souřadnice geodetické umístěné v rámečku a sice: jednak úhlové vzdálenosti od pólu jižního rostoucí od 0 až do 180 na pólu severním, a jednak nové zeměpisné délky vztažené k proti poledníku Greenwichskému, vzatému jako počátek, a počítané od 0 do 360 směrem na východ.
8. Každý z listů "mapy normální" bude míti titul francouzský "Carte normale aéronautique internationale" (viz přílohu II) a pod tím překlad tohoto titulu do jazyka země mapu vydavší. Každý list obsáhne jeden stupeň délkový a jeden stupeň šířkový. Bude označen jménem nejdůležitějšího místa na listu zakresleného a novými souřadnicemi (viz par. 7) jihozápadního rohu listu, při čemž polární vzdálenost bude napsána na prvním místě a číslice označující počet stupňů budou napsány písmenami tučnějšími.
Příklady. - List ohraničený na jihu rovnoběžkou 490 (odpovídající 1390 vzdálenosti od pólu jižního) a na západě poledníkem 20 E (odpovídajícím 1820 nové délky) bude číslován 139-182.
Podobně list ohraničený na jihu rovnoběžkou 360 S (odpovídající polární vzdálenosti jižní 540) a na západě poledníkem 70 W (což jest 1730 nové délky) bude číslován 54-173.
9. Každý z listů "normální mapy" bude obsahovati, pokud tyto údaje jsou známy:
a) uvnitř rámu: rovnoběžky a poledníky v intervalech po 20 cesty rozdělené na 2 druhy dle viditelnosti pro vzduchoplavce; železnice všech druhů; města a městyse s jich obrysem a náčrtem hlavních ulic; vesnice s týmiž údaji, je-li to možné, anebo označenými malým kroužkem; hlavní toky vodní; krajiny zalesněné a všecky ostatní části povrchu nevhodného k přistání; letiště; hangary pro řiditelné vzducholodi; zařízení pro plnění balonů; území upravená ku přistání na zemi a na vodě; orientační značky vzduchoplavecké; majáky pozemní a pevná světla plavecká; majáky námořní s udáním výšky jich světla a dosahu na hladině moře, barvy a frekvence zážehů; stanice radiotelegrafické; stanice meteorologické; vzdušná vedení pro přenos energie elektrické; předměty nápadné; hranice státní s celními vstupy dle přílohy H (článek 2.); oblasti zakázané; hlavní cest vzdušné; jména hlavních ploch vodních; útvary půdy naznačené stínováním a u význačných bodů nadmořské výšky v oválech.
Na př. 
b) Na okrajích: titul obsahující označení listu, jméno místa zvolené pro jeho označení; měřítko v okrajovém rámu rozdělené na minuty; jména sousedních listů; zeměpisné šířky a vzdálenosti od jižního pólu; zeměpisné délky dřívější a nové (viz paragraf 7); měřítko vzdáleností, udávající kilometry; vysvětlivky obsahující smluvené značky v jazyku francouzském nebo anglickém a v jazyku země, která mapu vydala; náčrtek zobrazující střední magnetickou deklinaci v rozsahu listu; náčrtek 8 map, v jichž středu jest mapa zobrazená na listu a kolem jsou mapy sousedící stranami a rohy a se zkráceným označením čísla listů; na tomže náčrtku jsou hranice a jména zemí částečně na těchto listech zobrazených, jméno ústavu, který mapu vydav a datum vydání.
10. Na mapách generálních a na listech mapy normální tituly, poznámky okrajové, diagramy a vysvětlivky budou provedeny dle vzorů připojených (vzory I a II).
11. Vydány budou nejprve mapy generální a listy map normálních, jakož i průvodce obsahující ony cesty vzdušné, jež budou eventuelně ustanoveny dle mezinárodních dohod.
Poznámka. - Vzhledem k nejasnostem a omylům, k nimž může dáti původ užití obvyklého postupu topografického při zhotovení map vzduchoplaveckých, doporučuje se vřele, a by sbírány byly za pomoci vzduchoplaveckých obhlídek, provedených podél nejdůležitějších cest, všechny údaje, které by měly býti zobrazeny na mapách tak, aby vyhověly potřebám pilotů.
II.
VŠEOBECNÝ SYSTÉM ORIENTAČNÍCH ZNAČEK VZDUCHOPLAVECKÝCH.
1. Orientační značky vzduchoplavecké zřízené na půdě nebo na střechách budov musí obsahovati vztah číselný a grafický k listům mezinárodní normální mapy vzduchoplavecké. Proto každá z těchto značek bude ukazovati (viz náčrtek)
a) zkrácené číslo listu, na němž značka se nalézá;
b) zobrazení rámce tohoto listu ve formě poloviny pravoúhelníku "jehož krátké strany jsou nařízeny ve směru sever-jih a který jest otevřen na sever, jestliže se značka nalézá v polovině jižní, nebo na jih, jestliže se značka nalézá v polovině severní.
c) veliký bod udávající přibližným způsobem relativní polohu značky v příslušné polovině listu.
Obě číslice, tvořící číslo zkrácené listu, musí býti umístěny buď po stranách nebo nad nebo pod polovinou pravoúhelníka, leč nikdy uvnitř.
Bude-li několik značek blízko u sebe, takže by mohla vzniknouti nejistota, bude možno za účelem jich rozeznávání užíti místo bodu kulatého bod čtyřhraný, trojúhelníkovitý nebo hvězdovitý.
Pravoúhlý rám a číslice mají míti při nejmenším rozměry udané na horním náčrtku.
2. Orientační značky vzduchoplavecké mají býti zejména zřízeny podél smluvených mezinárodních vzduchoplaveckých cest.
Poznámka. - Vhodná opatření pro případné noční osvětlování vzduchoplaveckých značek budou určena péčí mezinárodní komise pro vzduchoplavbu později, dle nabytých zkušeností.