Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o samovolném odstraněni uličních tabulek v Trutnově správcem tamější okresní politické správy.

Městské zastupitelství trutnovské se nedávno usneslo označiti ulice a náměstí číslicemi. Toto usnesení provedlo. Nyní dal správce trutnovské okresní politické správy, ministerský rada dr. Tauer, na popud "Národního výboru" označeni ulic s četnickou asistencí samovolně odstraniti: Tento postup jest přímo svévolným činem. Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. o jménech měst, obcí, osad a ulic ponechává zásadně pojmenování ulic a veřejných míst usnesení obecního zastupitelstva. Státní úřady mohou zasáhnouti jen tehdy, odporují-li ona usnesení §u 7 uvedeného zákona nebo nevyhoví-li se při novém pojmenování ulic a náměstí po 6. září 1921 článku 5. vládního nařízeni ze dne 25. srpna 1921, č. 234 Sb. z. a n. Naproti tomu není v žádném zákoně řečeno, že obce musí své ulice a náměstí vůbec pojmenovati nebo že tyto názvy smějí býti jen slovy, nikoliv však také číslicemi. Postup správce okresní politické správy trutnovské jest tedy protizákonným zasáhnutím do obecní samosprávy, jež nutno tím ostřeji odsouditi, když se označení ulic stalo bez předchozího řízení.

Podepsaní se táží, co zamýšlí pan ministr v této věci zaříditi a zvláště je-li ochoten naříditi, aby označení tříd a ulic v Trutnově bylo na útraty státu obnoveno na stav odpovídající usnesením městského zastupitelstva, a aby porušení práva bylo náležitě potrestáno?

V Praze dne 29. května 1922.

Dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Brunar, Knirsch, Windirsch, dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Schollich, Mark, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, dr. Baeran, Schälzky, dr. Medinger, Schubert, Bobek, Zierhut, dr. Radda, J. Mayer, Böhr, Röttel.

XI./3610 (překlad).

Interpelace

poslance dra. Brunara a druhů

ministrovi národní obrany

o nedbalosti vojenských úřadů stran zacházení s ručními granáty.

V Jablunkově jsou posádkou dvě roty československého vojska, které koná v okolí cvičení. Několikráte se stalo, že vojíni při cvičeni ručními granáty nechali nevybuchlé ruční granáty ležeti, což mělo za následek, že jednomu vojínovi v měsíci ledna, když ve svém volném čase přišel na cvičiště a nevybuchlý ruční granát zdvihl, byla utržena ruka a část levé polovice prsou. Vojenské úřady tvrdí, že vojín se uzdravil, podle zpráv občanských osob prý vojín svým zraněním podlehl. Nic určitého se nelze dověděti:

Dne 19. m. m. šli dva bratranci, Gustav Niedoba a Eduard Niedoba, 14 a 15letí chlapci, hráti do přírody kopanou a našli opět ruční granát. Jeden chlapec jej zdvihl; v té chvíli granát vybuchl, zraniv jednoho těžce na pravé ruce a druhému vnikly střepiny z kamení do břicha a do boků a poranily ho životu nebezpečně. Chlapec jest v beznadějném stavu.

Přímo neodpovědná bezstarostnost, již se dopouštějí vojenské úřady stran zacházeni s ručními granáty, vyžaduje si vždy opět nové oběti smrti. Projev soustrasti úřady a dodatečná bezpečnostní opatření, která se obyčejně po nějaké době jen zcela povrchně provádějí, nemají účele, nenahradí ztráty, která se již stala a nezabrání také napříště neštěstí.

Jen přísné potrestání provinilých vojenských velitelství podle vojenského trestního zákona a plná náhrada škody všem, kdo přišli k neštěstí, a jejich příslušníkům mohou utlumiti trpký pocit občanského obyvatelstva, že jest v tomto demokratickém státě vydáno na pospas militarismu, bez obrany a bez ochrany.

Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:

1. Ví o svrchu vylíčených neštěstích a ostatních neštěstích stále se opakujících, zaviněných trestnou nedbalosti vojenských velitelství?

2. Jest ochoten naříditi, aby všichni, kdo se dopustili nějakého provinění nebo i jen nedbalosti, byli co nejpřísněji potrestáni?

3. Jest dále ochoten naříditi, aby osobám postiženým neštěstím a jejich příslušníkům byla nahrazena škoda plně a bez nemístného skrblictví?

V Praze dne 3. května 1922.

Dr. Brunar, dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Medinger, dr. Keibl, Scharnagl, Böhr, Röttel Mark, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Windirsch, dr. W. Feierfeil, Patzel, Schubert, Zierhut, Knirsch, dr. Lehnert, Schälzky, Bobek.

XII./3610 (překlad).

Interpelace

poslance L. Wenzela a druhů

ministrovi obchodu, průmyslu a živností,

aby vydal nařízení, jímž se zavádí pro ty, kdo mají učně, povinná mistrovská zkouška.

§em 114a) živnostenské novely ze dne 6. února 1907, č. 26 ř. z., byla zavedena pro řemeslné živnosti fakultativní mistrovská zkouška.

Do dnešního dne se z prakse ukázalo, že fakultativní zkouška mistrovská neměla výsledku. Dosud nebylo zákonem ustanoveno, že jen ten mistr smí míti učedníky, který vykonal mistrovskou zkoušku s dobrým prospěchem. V mnoha dílnách se bohužel zavedl přímo chov učedníků, toto držení učedníků neodpovídá často číselnému poměru počtu pomocníků. Tohoto drženi učedníků se využívá, aby se ušetřilo na mzdách mladistvých pomocníků. Tak jest přímo naléhavou nutnosti, aby se pojímání učednické otázky uvedlo do lepších a mravnějších sociálních koleji, které se srovnávají se ctí a vážností živnostenského stavu.

Úkolem mistrovské zkoušky jest povznésti odbornou a obchodní zdatnost živnostenského stavu a tím řemeslníka posíliti v hospodářském boji. Má živnostníka podnítiti nejen k zdokonaleni jeho technických schopností, nýbrž také, aby si osvojil nezbytně nutné obchodní a zákonné znalosti. Účelem mistrovské zkoušky jest zároveň povznesením zdatnosti samostatných mistrů příznivě působiti na vzdělání učedníků a na utvoření zdatného živnostenského dorostu.

Vykonáni mistrovské zkoušky s prospěchem nemá dávati živnostníkovi jiného přednostního práva než výhradně oprávnění k titulu zkušeného mistra dotčené živnosti a jen oněm řemeslníkům; kteří vykonali mistrovskou zkoušku, má býti dáno právo míti učedníky.

Pět let po tom, kdy živnostenská novela ze dne 5. února 1907 nabyla účinnosti, to tedy bylo po 16. srpnu 1912, mělo býti právo míti učedníky nařízením pro všechny anebo pro určité kraje učiněno závislým na tom; má-li někdo mistrovskou zkoušku. Takové nařízení nebylo však do dnešního dne vydáno.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Je-li pan ministr ochoten k provedení tohoto paragrafu živnostenského řádu vydati nyní prováděcí nařízení tohoto obsahu:

§ 1. Právo míti učedníky v řemeslných podnicích náleží těm, kteří po 31. prosinci 1920 živnost ohlásí, jen tehdy, vykonali-li mistrovskou zkoušku s prospěchem ve smyslu §u 114a) od. 2. ž. ř.

Tato ustanovení §u 1 se netýkají živnostníků, kteří již před 31. prosincem 1922. měli živnostenské oprávněni, po tomto dni přesídlili do obce mimo dosavadní stanoviště a tam musí podle § 43 živnostenského řádu živnost ohlásiti.

V Praze dne 30. května 1922.

Wenzel, Scharnagl, inž. Jung, Schälzky Knirsch, J. Fischer, Windirsch dr. Hanreich; Schubert, Matzner, Böllmann, Szentiványi, Patzel, Simm, dr. Baeran, Kraus, dr. Petersilka, Mark, Böhr, Kostka, Budig dr. Spina.

XIII./3610 (překlad).

Interpellácia

poslanca J. Nagya a súdruhov

ministrom zemedelstva, vnútra a ministrovi plnomocníkovi pre správu Slovenska

o utlačovaní miestnych poľnorobotníkov.

V smýsle ministerského nariadenia z 20. februára 1919 nie sú oprávnení zamestnávatelia bez štátnej kollektívnej smluvy zamestnávať dočasných poľnohospodárskych robotníkov. Previnenie sa proti tomuto predpisu trestá sa v smysle §. 11. uvedeného nariadenia peňažnou pokutou až do 2000 Kč, alebo trestom ztratou slobody až do 3 mesiacov.

Hospodársky úrad "Úrad práce" v Bratislave vydal v mesiaci januári t. r. výzvu, v ktorej vyzýva poľnohospodárskych robotníkov, aby robotníctvo každej obce vyslalo svojho dôverníka (robotníckeho gazdu) na župný úrad práce oznámiť kde a v ktorom gazdovstvo zamýšľajú v r. 1922 poľnohospodársku prácu podnikať. Vo väčšine miest poľnohospodárski robotníci tejto výzve vyhoveli a predložili výkaz stavu v obci súceho robotníctva, zaviazajúc sa k vykonaniu všetkých prác poľnohospodárskych. Po tom, čo je uvedené, diktoval by zdravý rozum, že do gazdovstva, do ktorého sa už dostatočný počet robotníctva prihlásil, nepošle hospodársky úrad ďalších robotníkov. Vzdor tomu, že v území Slovenska prihlásil sa do veľa gazdovstiev dostatočný počet miestnych robotníkov, poukázaly hospodárske úrady statkom hromadne robotníkov tiež z iných vidiekov buďto na základe falošných údajov statkárov a pachtierov, alebo statkári sami vo veľa prípadoch odkopli výš uvedené ministerské nariadenie.

V akej miere rešpektujú vonkovské vrchnosti zákony a ministerské nariadenia, to charakterizuje vyjadrenie levického slúžneho Packa: tento statkármi podplatený slúžny osvedčil sa pred županátnym notárom Proháskom a pred tajomníkom poľnorobotníkov, že on (t. j. Packo) ručí za to, že miestny robotník práce nedostane.

Je tedy následkom toho rozumiteľné, prečo nezamestnávajú na veľkostatkoch miestnych robotníkov.

Pomocou vrchností možno robotníkov zo vzdialených vidiekov dovezených snadnejšie vykorisťovať, ako robotníkov miestnych, lebo od domova sú ďaleko a sú postrašení; takto sa môže stať, že robotníkom z horniakov platia za 11 až 12 hodinovú dennú prácu 2 až 8 Kč mzdy a stravu, ktorá ani pre ušípané sa nehodí.

Dokým v gazdovstvách (veľkostatkoch) zamestnávajú robotníkov z vidiekov iných, dotiaľ miestne poľnorobotníctvo v župe Bratislavskej, Nitrianskej, Komárňaskej, Hontianskej a Tekovskej je po tisícich bez zamestnania.

Poneváč v uvedených župách sú tisíce poľnorobotníkov bez práce a bez zárobkov a ich rozhorčenie je tak veľké, že ich bieda navádza robotníkov na také myšlienky, že keby svoju verejne už prehlašovanú pomstu uskutočnili, jej spáchanie privodilo by obrovský otras celej Republiky,

pýtame sa pánov ministrov:

1. zda sú ochotní učiniť súrné opatrenia v tom smere, aby poľnorobotníctvo uvedených žúp prišlo bez prieťahu k zárobku;

2. či sú ochotní páni ministri učiniť súrné opatrenia v tom smere, aby mužstvá četníckych patrôl, ktoré sú už od troch rokov na jedném mieste, hlavne však ich velitelia boli súrne vymenení poneváč četníci a menovite velitelia patrôl dostávajú vo väčšine miest od pánstiev dotácie a týmto je jasné, prečo oproti gazdovskej čeľadi a poľnorobotníkom na rozkaz pánskeho išpána brutálne vystupujú.

V Prahe dňa 30. mája 1922.

Nagy, Kunst, Merta, Toužil, Burian, Haken, Kučera, Rouček, Svetlik, Blažek, Skalák, Darula, Tausik, Malá, Teska, Mikulíček, dr. Šmeral, Warmbrunn, Krejčí, Koutný, Houser.

XIV./3610.

Interpellácia

posl. dra Buday-ho a spoločníkov

na ministra spravedlnosti

vo veci bezúzdneho a protizákonného cenzurovania novín na Slovensku.

Pri pojednávaní v snemovne predlohy o výminečných opatreniach poslanci Slov. Ľud. strany dostatočne poukázal na to, že cenzúra na Slovensku býva systematicky zneužívaná na zničenie niektorých vláde nepohodlných oppozičných časopisov. Najlepším dôkazom toho je vecný a loyalny časopis "Ľudová Politika" v Nitre. Často fanaticky pán cenzor väčšiu polovičku článkov škrtne. Tak i v posledných dvoch číslach, 21. a 22., škrtnul úplne nevinne, buďto záujmy našej strany hájacé alebo učinkovanie iných politických strán kritizujúce, články: v čísle 21.; kus článku: "Katolícké Irčania" a kus článku: "Slovenská Hymna: Hej Slováci..."; v čísle 22. celé články: "A predsa!"; "Maloroľníctvo, tohoto pätoraké sdruženie a biedny stav remeselníctva na Slovensku"; "Kto a z čoho to bude platiť" a "Čomu učia pokrokári naše deti."

Že takého protizákonné zúrenie cenzorov na Slovensku smeruje k zničeniu časopisov, je na bielom dni. Preto pýtame sa p. ministra:

1. Či má o týchto protizákonných výčinoch vedomosť;

2. či je ochotný túto vec vyšetriť a zneuživateľov svojej úradnej moci potrestať a z úradu odstrániť?

Praha 26. mája 1922.

Dr. Buday, Hlinka, dr. Juriga, Tománek Tomik, dr. Labay, dr. Gažík, Hancko, Onderčo, dr. Kubiš, dr. Kafka, dr. Radda, Matzner, inž. Kallina, Windirsch, Budig, Scharnagl, Schälzky, dr. Petersilka, Böhr, Mark, Patzel, Bobek.

XV./3610.

Interpellácia

posl. dra Buday-ho a spoločníkov

na ministrov vnútra a pre správu Slovenska

vo veci protizákonného rozpúšťania miestnych organizácií Slov. Ľud. strany.

Mnohí hlavní slúžni na Slovensku, ako na pr. novozámsky, senický atď., na základe vraj prípisu ministerstva pre správu Slovenska čís. 9126 adm. zo dňa 13. prosinca 1919, pod číslom 15.184 zo dňa 15. srpna 1920 a pod. č. 36815 präz. zo dňa 24. ríjna 1920, protizákonne rozpúšťajú miestne organizácie Slov. Ľud. strany pod tým titulom; že stanovy nemajú schválené p. ministrom. Zákon nepovažuje miestne organizácie politických strán za spolky, ktoré potrebujú ministerstvom potvrdené stanovy a preto tento výčin mnohých hlavných slúžnych musíme považovať za zneužitie úradnej moci, ktorým chcú násilnickým zpôsobom vyhubiť Slov. Ľud. stranu. Takový jest zejména jedon takýto prípis Slúžnovského úradu Nové Zámky pod číslom 768 präz. 1922 dňa 14. brezna 1922 na miestnu organizáciu Slov. Ľud. strany v Dorok-u vydaný.

Pýtame sa pánov ministrov, či sú ochotní takéto zneužívanie úradnej moci na Slovensku zamedziť a zákonmi zabezpečený slobodný vývin Slov. Ľud. strany zaistiť?

Praha 26. mája 1922.

Dr. Buday, dr. Kubiš, Onderčo, Hancko, dr. Gažík, dr. Labay, Tomik, Tománek, dr. Juriga, Hlinka, Böhr, inž. Kallina, Bobek, Mark, dr. Kafka, dr. Radda, Matzner, Windirsch, Budig, Schälzky, Scharnagl, dr. Petersilka, Patzel.

XVI./3610.

Interpellácia

posl. dra Buday-ho a spoločníkov

na ministra školstva a národnej osvety

vo veci protikatolíckeho obsahu niektorých učebníc na školách slovenských užívaných.

Pán minister školstva sa raz v rozpočtovom výbore snemovne slávnostne osvedčil, že nestrpí v školách protináboženské štvanice. Lež nakoľko je toto osvedčenie p. ministra illusorné a klamlivé; najlepším dôkazom toho je; že samé školské učebnice, ministerstvom potvrdené, sú obsahu protikatolíckého.

Tak Stanislav Klima: Slovenská Vlastiveda. Pre ľudové školy II. vydanie. Schválená minist. školstva č. 46.531/1919. Na strane 19, píše: "Na ničom inšom mu nezáležalo (Husovi totiž), než aby bol dobrým katolíkom. A predsa bol v Kostnici v roku 1415 ako kacír upálený. Za vinu mu kládli na príklad to, že učil, že človek sostáva z tela a duše." (?!).

Horčička: Dejepis pre III. tr. mešťanskej školy slovenskej. II. diel. (Schválený min. školstva č. 108.595/1922.) Str. 20: "Učila (cirkev kat.), že sú vrchnosti od Boha a poddaní sú povinni tie vrchnosti poslúchať. Rozdiele medzi bohatými a medzi chudobnými vyhlásila za vôľu Božiu, za Božské zariadenie: K tomu ešte rozmohlo sa uctievanie a vzývanie pozostatkov po svätých a z toho vznikly mnohé povery. Mnohí vystupovali proti týmto veciam a cirkev ich vyhlásila za bludárov a stíhali ich kliatbami, trestami; smrťou, úpalením."

Stán. Klíma: Čítanka pre slov. školy meštianske. II. diel. Strana 211-17. Celý článok: Z posledných dňov Jána Husa, je tendenčne protikatolicky.

Kolmanov: "Dejepis" (str. 20.) hovorí, že je sv. Ján Nep. len takým "surrogatným svätým".

Koreň: Dejepis čs. národa na str. 22 tvrdí, že sa český národ "odvrátil od cirkvi, ktorá sa tak veľkého hriechu dopustila.

A mnohé iné učebnice tiež sú podobne protikatolícké.

Pýtame sa pána ministra, či je ochotný tieto protikatolícke učebnice odstrániť a nahradiť nestrannými?

Praha 26. mája 1922.

Dr. Buday, dr. Kubiš, Tománek, Budig, Onderčo, Tomik, Hlinka, dr. Labay, Böhr, dr. Juriga, dr. Gažík, Hancko, Bobek, dr. Luschka, Bobok, dr. Radda, Matzner, inž. Kallina, Scharnagl, Schälzky, dr. Petersilka, Mark, Windirsch.

XVII./3610 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Čermaka a druhů

ministrovi vnitra,

že politická expositura v České Kamenici omezuje svobodné stěhování.

Samozřejmého zákonitě zaručeného práva moci podle přání měniti pracovní místo, směti si hledati lepši možnost výdělečnou, politická expositura v České Kamenici hrubým způsobem si neváží a tím poškozuje dělnictvo. Žádost sklářských dělníků z kamenicko-šenovského obvodu dutého skla, aby jim byly vydány cestovní pasy do ciziny, expositura, totiž úředník, jemuž jest svěřeno vydávání pasů, zpravidla odmítá a při tom poznamenává, že dříve se musí dotázati Svazu průmyslníků v Teplicích nebo v Kamenickém Šenově. Podle praxe, jakou uvedená expositura provozuje, závisí tedy vydáni cestovního pasu sklářskému dělníkovi na tom, zdali svazy průmyslníků dají k tomu svůj souhlas. Děje-li se to na pokyn shora nebo na základě nějaké úmluvy se Svazem průmyslníků nebo je to snad jen výmluva, aby se přiměl žadatel k dávání peněžních a věcných darů - což se skutečně děje - to nevíme. Na každý způsob je toto omezení svobodného stěhování zmíněných sklářských dělníků - zmírněné podplácením - křiklavou nezákonitostí. V jednom případě zemská politická správa svým zasáhnutím odstranila vytýkanou nepřístojnost, avšak ostatně se na praxi expositury přece nic nezměnilo.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

Ví o vylíčených poměrech u politické expositury v České Kamenici a jest ochoten co nejrychleji je odstraniti?

V Praze dne 30. května 1922.

Schweichhart, Čermak, Jokl, Schäfer, Hirsch, Hackenberg, Diety Leibl, R. Fischer, Häusler, Uhl, Hoffmann, dr. Czech, Heeger, Schuster, Kirpal, dr. Haas, Grünzner, Kaufmann, Blatny, Roscher, Pohl.

XVIII./3610 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi vnitra

o pojmenováni města Cukmantlu ve Slezsku.

Jaké ovoce již vydala snaha českého národa a jeho úředníků, aby okamžitě tu byl vlastní zeměpis s českými názvy všech mást, hor a řek světa, a jak před světem sesměšňuje tato křečovitá námaha, o tom netřeba mluviti. Jestliže však obyvatelstvo toho kterého města jest touto "prací" ohroženo ve svých zájmech, jest povinnosti zakročiti, než babylonské zmatení jazyků v našem úředním zeměpise způsobí příliš velkou škodu.

Tak tomu jest, dávají-li rozličné úřady témuž městu různá jména, závodí-li ušlechtile v tomto křtění úřady, a to ne snad podřízené, nýbrž ústřední. Tak prastaré město Cukmantl ve Slezsku, v němž od jeho založení asi před 400 léty zdržoval se Čech nejvýše přechodné, bylo obdařeno hned 3 českými jmény: ministerstvo vnitra jakož i úřady závislé na ministerstvu pošt a telegrafů jmenují toto město "Suchomlaty". Toto kdesi sestrojené pojmenováni, které asi má míti za účel, aby po nějakém čase německé slovo "Zuckmantl" mohlo se prohlásiti za zkrouceninu českých Suchomlat, vyskytuje se na př. také na vidovacích klausulích, které vydává četnictvo, a na cestovních pasech, vydávaných frývaldovskou okresní politickou správou.

Pro ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo železnic existuje však jen jméno "Cukmantl", kterým se honosí úřední razítko soudní, dále podle rozhodnutí brněnského vrchního zemského soudu razítko notáře a které lze čisti na železničních mapách.

Poslední dobou se jména množí; tak vynašla cukerní komise slovo "Suchowat" a ráčila jím obdařiti město Cukmantl.

Že podobné několikeré pojmenování způsobiti může veliký zmatek, ano i škodu, jest zřejmo.

Podepsaní se proto táží pana ministra vnitra:

1. Jaké jest úřední české označení slova "Zuckmantl", které podle našeho názoru jest nepřeložitelné?

2. Jest pan ministr ochoten dáti podnět k usnesení ministerské rady, kterým by se stanovilo úřední pojmenování, závazné také pro statní úřady, aby se alespoň vědělo, které jest správné, jestliže již město Cukmantl má býti tak šťastno, že má míti jméno také ve státním, oficielním jazyku?

V Praze dne 6. dubna 1922.

Dr. Brunar, dr. Radda, dr.W. Feierfeil, inž. Kallina, Schubert, J. Mayer, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, Patzel, J. Fischer, dr. Baeran, Kostka, dr. Lehnert, Matzner, Röttel, dr. Hanreich, Simm, Böhr, Kraus, Mark, dr. Schollich, Knirsch, dr. Keibl, Bobek, inž. Jung, dr. Kafka.

XIX./3610.

Interpelace

poslanců Jana Dubického, Josefa Vraného a soudruhů

ministru spravedlnosti

o konfiskační praxi vůči časopisům republikánské strany venkova.

Konfiskační praxe v Praze i na venkově vůči listům republikánské strany čsl. venkova stává se v poslední době opravdu povážlivou; příčinou bývají zpravidla články obírající se zlořády při předpisování daní zemědělcům, zvláště daně z obratu a dávky z majetku. Jest nesporno, že dávka z majetku předpisuje se nyní toliko příslušníkům stavu zemědělského, kdežto jiné stavy za souhlasu úřadů nemají posud ani podány přihlášky.

Způsob, jak tuto dávku jakož i daň z obratu některé berní správy ukládají, neodpovídá ani zdaleka daným poměrům, ani duchu zákonných norem, o čemž svědčí četné interpelace a dotazy, podané zástupci republikánské strany čsl. venkova v poslanecké sněmovně i v senátě.

Nehledě k tomu však potlačuje konfiskační praxe v novinách republikánské strany čsl. venkova každou kritiku závad a příkrostí, jichž se ty které berní správy dopouštějí, i když kritika jest zcela střízlivá a domáhá se toliko plnění zákona.

Tak konfiskován byl v časopise "Obrana Zemědělců", vydaném v Praze, v čísle 16. ze dne 12. dubna 1922 na pěti místech článek: "Strašidlo dávka z majetku".

By byla patrna bezdůvodnost konfiskace části, jež byly shledány závadnými, uvádí podepsaní svrchu zmíněný článek, označujíce místa konfiskovaná v úvozovkách:

Strašidlo - dávka z majetku! Denně dostavuje se do našich kanceláří a redakce spousta venkovských poplatníků, kteří nám přinášejí platební rozkazy na dávku z majetku a z přírůstku a hrozí se jejich následků. Scény, které se často u nás odehrávají, jsou takového rázu; že přáli bychom berním úřadům, aby byly jejich svědky, a mají-li kus lidského citu, zarazily by se samy nad svým jednáním! Úředníci berní správy musí býti poslušni zákonů a předpisů. Musí vyměřovati daně, musí se starati, aby příjem státní pokladny byl takový, jak toho potřeba vyžaduje, to uznáváme a nechceme, aby nám berní správy snad nějak stranily, "ale libovůle, s níž postupují proti venkovu, krutost, s jakou bez citu a uznání vyměřují daně a dávky poplatníkům z kruhů venkovských, není ani zákonem, ani předpisy odůvodněna a také v očích zákona neobstojí.

Berní správy nedrží se směrnic, které byly vydány. Berní správy takřka v žádném případě neřídí se předpisy, které ustanovují úlevy poplatníkům. Berní správy hledí jen k liteře zákona a předpisů, o ducha se nestarají, k poměrům poplatnictva nehledí. Poslední dobou zvýšily na mnohých okresích cenu majetku a přírůstek majetku tak, že lze mluviti o lhostejnosti k předpisům zákona". Zvýšiti pojednou na-truc dřívějšímu přiznání, úředně stanovenému, cenu majetku o 100 procent, to není u nás zjevem ojedinělým. Až otiskneme četné křiklavé případy, jež vyšetřujeme, ustrne nestranná veřejnost a pozná, že nejde u nás o dávku z majetku, ale o hotovou konfiskaci (kdybychom napsali loupež, zkonfiskovali by nás: tedy se neloupí, ale konfiskuje!).

Člověk má platiti dávku z přírůstku majetku a na dávku z tohoto - přírůstku - musí si vypůjčiti ze záložny... Má platiti z majetku a po zaplacení bude zadlužen a bude mu znemožněno investovati do hospodářství a na stará kolena nezbude mu nic, než bída a starost, jak budou živy děti na vyrabované chalupě...

Ministerstvo financí jest obsazeno většinou národními demokraty. "Mnozí z nich si nezadají v lásce k venkovu s našimi některými úředníky berních správ. S průmyslem a hlavně velikým jedná se v rukavičkách, nám a živnostnictvu dává se cítiti železná pěst. Jest ovšem otázka, jak dlouho strpíme toto zanášení zaujatosti do úřadu! Až propukne spontánní projev nespokojenosti, bude mnohým pánům úzko, protože s doklady, které máme po ruce, budeme míti plnou legitimaci žádati, aby předpojatí a politicky angažovaní úředníci byli poučeni, slouží-li v první řadě státu nebo jediné politické partaji."

Jakmile počasí dovolí, svoláme do všech okresů protestní tábory, které překvapí veřejnost, až uvidí tisíce udřených lidí, kterým nezbývá už nic jiného nežli zoufalství. "My sami se obáváme následků, které nutně pro státní správu a autoritu vzejdou, budou-li berní správy pokračovati dosavadním způsobem. Občanstvo může nám dokázati, že krotíme rostoucí nespokojenost a že držíme lid v zákonných mezích. Ale nové a nové případy, s nimiž k nám venkované i lidé z měst přicházejí, nutí nás k tomu, abychom přestali již dělati hasiče a nespokojenosti lidu nechali volný průchod.

Na protestních táborech předneseme celé řady odůvodněných případů, jak jest s venkovskými i živnostenskými poplatníky jednáno, a dáme berním správám takovou odpověď, jaké zasluhují.

Jest a bude nám lhostejno, hodí-li po nás kde kdo pomluvou, že štveme proti státu". Našich lidí se zeptejte, chtějí-li platiti daně a dávky; odpovědí vám, že jsou přesvědčeni o nutnosti platiti daně, ale žádají jedině, aby nebyla jejich poplatní schopnost přetěžována nad krajní míru. Celé řady lidí jsou na pokraji zoufalství, protože po zaplacení daní a dávek musí se znova zadlužiti, nestačí úspory, které chtěli zachovati pro stáří - a na to snad i chalupník a sedlák má také právo! - nestačí výnosy hospodářství, nestačí úzkostlivé šetření a omezování nákupu i věcí nejpotřebnějších, vše pohltí moloch daní a dávek - a dluhy státu se nezmenší, dluhy rostou a porostou...

Zprávy, které nás docházejí poslední dobou z okresů ledečského a chotěbořského, jsou přímo poplašné. "Tam svoláme protestní tábory nejdříve a zvolenou deputací poukážeme v Praze kruhy poslanecké i vládní, aby rozhodly, konají-li tamní úředníci povinnost nebo pouhou provokaci lidu".

Přátele v okresích prosíme, aby již nyní upozornili v okresích na naše projevy, aby účast byla vskutku imposantní. Chudé horské okresy musí otřásti svědomím vlády i parlamentu a přiměti rozhodující kruhy k přesvědčení, že jedině novelisace předpisů o dávce z majetku a přírůstku může venkov uklidniti a uspokojiti. A změna zákona přijíti musí, protože ji lid a poměry vynutí.

Podepsaní se táží:

1. Ví pan ministr spravedlnosti o této konfiskaci?

2. Jaké opatření hodlá učiniti, by případy podobné se neopakovaly a nebyla potlačována každá zmínka o křivdách páchaných na příslušnících stavu zemědělského?

V Praze dne 26. května 1922.

Dubický, Vraný, Malypetr, Nejezchleb-Marcha, Chlebounová, dr. Černý, dr. Kubíček, Rychtera, dr. Hnídek, Vacula, dr. Hodža, Mach, dr. Blaho, Mašata, Černý Jan, Jar. Hálek, Molík, Tůma, Štolba, dr. Medvecký, Malík, dr. Srdínko.

XX./3610.

Interpelace

poslance Nejezchleb-Marchy a soudruhů

vládě

o živelních pohromách v obcích Borači, Huslích, Jestřabí, Kost. Maňové, Jilmoví, Doubravníku, Skoroticích, Sejřku, Křižovicích, Křeptově a Bělči na okrese tišnovském na Moravě.

Dne 25. a 27. května strhla se nad uvedenými obcemi hrozná bouře spojená s krupobitím a průtrží mračen. Uvedené obce leží vesměs (výjma Doubravníku a Borače) na vysokých kopcích vysočiny česko-moravské. Pole těchto vesnic jsou chudobná, rozházená po skráních, kamenitá, neúrodná; zemědělci tamní sotva že uhájí existenci. Tento kraj přímo volá po opravě daňových a bonitních katastrů, po úlevách daňových a platových. Průtrží mračen a krupobitím byly všecky tyto obce krutě postiženy. Všecky cesty obecní spojující obec a obci, byly tak povodní postiženy, že se podobají propastem a komunikační spojení je na dlouhou doba přerušeno, poněvadž nelze po nich ani jíti pěšky - nerci-li jet povozem. Cesty na svazích jsou rozervány, zejí v nich propasti, doliny zaneseny jsou haldami kamení. Silnice Borač-Doubravník v místech t. zv. Podjarcová, byla zanesena hlínou z poli a kamením na několik metrů vysoko, polní cesty jednotlivců jsou vyrvány hluboko, že je vyloučeno, aby se lidé dostali na pole. Nářadí polní musí na pole odnášeti lidé sami.

Hrozným způsobem byly rozervány obecní spojovací cesty:

1. Borač-Nusle, - 2. Husle-Jestřabí, 3. Husle-Jilmoví, - 4. Jestřabí-Litava, 5. Maňová-Jestřabí, - 6. Maňová-Klokočí, 7. Maňová-Rakový, - 8. Maňová-Doubravník, 9. Maňová-Borač, - 10. Křeptov-Bělč, 11. Křížovice-Černovír, - 12. Doubravník-Maňová, - 13. Doubravník-Jestřabí.

Kromě toho ještě veškeré obecní cesty, soukromé i silnice, jsou poškozeny. Pole na svazích byla poškozena tím, že voda vymlela tu ohromné díry, odnesla prst, na louky nanesla bahna a kamení, zahrady zatopila. Tak v Borači pole kováře Maxmiliána Merty a Bohumila Války v rozsahu 10 měřic je úplně zaneseno kamením, parcely J. Pařila rozervány, stejně v Huslích, Jilmovém a jinde na svazích zeji velkými průrvami. V obci Borači je obecní strouha rozervána, břehy rozlity. V této vsi povodeň ohrozila mnoho domů.

Je povinností státu, vlády, zemské správní komise, aby se tomuto postiženému kraji pomohlo, neboť škoda jde do statisíců a obce jsou chudobné.

Podepsaní se táží:

1. Je vláda ochotna v dohodl se správní komisí země Moravy poskytnouti postiženým obcím podporu na správu obecních spojovacích cest?

2. Je vláda ochotna, pojmouti komunikace tohoto kraje do nouzové akce?

3. Je vláda ochotna ministerstvem zemědělství dáti postiženým levné osivo?

4. Je vláda ochotna poukázati berní správu v Tišnově, aby brala ohled na postižené při dávce z majetku, při dani z obratu, dani z přijmu a pozemkové a je ochotna jim tyto slevy poskytnouti?

5. Je ochotna naříditi, aby tyto obce byly zařaděny do pastvinářské oblasti a aby půda jejich byla klasifikována, pokud jde o pozemkovou daň; co nejníže proto, že je nevýnosná?

6. Je vláda ochotna po dohodě s úřadem pro hrazení bystřin a zemskou správní komisí na Moravě provésti regulaci potoka boračského, který zátopy zaviňuje?

V Praze dne 2. června 1922.

Nejezchleb-Marcha, Malík, Vacula, Vahala, Molík, Beran, dr. Černý, dr. Srdínko, Prokůpek, Malypetr, Branecký, dr. Blaho, Tůma, dr. Kubíček, Dubický, J. Hálek, Chlebounová, Mach, Štolba, Sopko, dr. Medvecký, dr. Hnídek.

XXI./3610 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi národní obrany

o nárocích paní Antonie Kleinové ve Frývaldově na náhradu škody.

Rozhodnutím slezské zemské správy politické ze dne 23. listopadu 1921, č. b 74/lI byl podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb. z. a n. zabrán pro veřejné účely v domě paní Antonie Kleinové ve Frývaldově, náměstí č. 66, byt skládající se ze 2 pokojů a kuchyně, aby se v něm umístila důstojnická jídelna frývaldovské posádky. Proti tomuto rozhodnutí podala paní Antonie Kleinová odpor. Zemská správa politická nepřiznala tomuto odporu účinku odkládacího. Na zakročeni přiznalo však ministerstvo veřejných prací tomuto odporu odkládací účinek, avšak vlivem opavského divisního velitelství, jak se zdá na osobní zakročení francouzského generála Martyho, znovu mu jej odepřelo.

Rozhodnutím ze dne 28. ledna 1922, č. 64620 vyhovělo ministerstvo veřejných prací odporu paní Antonie Kleinové. Když toto rozhodnuti přišlo, k zabrání dosud nedošlo; ačkoliv okresní politická správa z úřední moci byt ten vyklidila. Přes to frývaldovské posádkové velitelství obsadilo tento byt dne 10. února večer 2 muži, a dne 11. února dalo tam dopraviti několik předmětů zařízení.

Navráceni bytu, jehož se stále ještě neužívalo, bylo s počátku ustanoveno na den 10. února, potom je však vládní komisař dr. Chwoika odložil na den 13. února a potom zase na den 22. února.

Dne 22. února v 10 hodin dopoledne dostavili se do domu paní Antonie Kleinové 2 páni od okresní politické správy, aby provedli vrácení. Ačkoliv k této úřední činnosti byl pozván také vojenský úřad, nedostavil se žádný jeho zástupce, takže úřední činnost se nekonala. Na zakročení u okresní politické správy prohlásil pan správce okr. pol. správy, že nemá prostředků, aby vynutil vráceni. Kromě toho bylo ihned zakročeno u zemské správy politické telefonicky s poukazem na to, že onen ministerský výnos jest již skoro 20 dni pravoplatný a že majitelka trpí velkou škodu tím, že se s vrácením odkládá. Beze všeho zřetele k tomu vláda do dnešního dne v této věci neučinila nic. Dopustily-li se již zabráním bytu, jehož užíval sám vlastník, a odepřením odkládacího účinku odporu ony úřady nezákonitého a násilného postupu, jest další dostup, že vojenský úřad byt, jehož se dosud nezačalo užívati, přes rozhodnutí ministerstva veřejných prací má dále svévolně a svéhlavě obsazený, a to, aby přesvědčil, že občanské úřady jsou bezmocné proti opatřením vojenských úřadů. Obyvatelstvo se takovými opatřeními stále více posiluje ve víře, že nemá účasti na stejných právech jako jiné vrstvy obyvatelstva, zvláště české části obyvatelstva, a že se věří, že zvláště vojenské úřady mají právo tak postupovati v našich německých pohraničních územích, jako kdyby byly v nepřátelské zemi.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jak ospravedlní výše vylíčené a spisy dokázané jednáni podřízených úřadů?

2, Jaká opatřeni učinil, dověděv se o stavu věci, aby byl obnoven právní stav?

3. Jest ochoten poskytnouti poškozené straně plnou náhradu škody za odebrání bytu?

V Praze dne 28. března 1922.

Dr. Brunar, inu. Kallina, dr. Radda, Matzner, inž. Jung, dr. Luschka, Mark, Budig, dr. Baeran, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. Lodgman, Bobek, Schälzky, dr. Lehnert, Röttel, J. Mayer, dr. Hanreich, Schubert.