POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3610.
Interpelace:
I. posl. R. Bergmana, Fr. Maška a druhů vládě o pozemkové reformě na poděbradském panství,
II. posl. dra Raddy a druhů ministrovi vnitra a ministrovi financí o nezákonitém postupu při vydávání cestovních pasů,
III. posl. dra Lodgmana a druhů předsedovi vlády o nařízeni vlády republiky Československé ze dne 30. května 1922 o soupisu právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči anglickým, pokud vznikly před 28. říjnem 1918,
IV. posl. dra Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zřízení české školy v obci Bystřici ve Slezsku,
V. posl. dra Schollicha a spol. vládě o lehkovážném postupu okresních politických správ,
VI. posl. dra Schollicha a druhů ministrovi spravedlnosti o zabaveni novojičínského časopisu "Deutsche Volkszeitung",
VII. posl. dra Lodgmana a druhů ministrům spravedlnosti a vnitra o vyhlášení boykotu Svazem českých textilních obchodníků německým varnsdorfským firmám,
VIII. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra o uličních tabulkách v Teplicích-Šanově,
IX. posl. dra Brunara, dra Schollicha a druhů ministrovi spravedlnosti, jak se chová opavské státní zastupitelství,
X. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra o samovolném odstranění uličních tabulek v Trutnově správcem tamější okresní politické správy,
XI. posl. dra Brunara a druhů ministrovi národní obrany o nedbalosti vojenských úřadů stran zacházení s ručními granáty,
XII. posl. Wenzela a druhů ministrovi obchodu, průmyslu a živností, aby vydal nařízení, jímž se zavádí pro ty, kdo mají učně, povinná mistrovská zkouška,
XIII. posl. Nagy a súdr. min. zemedelstva, vnútra a ministrovi-plnomocníkovi pre správu Slovenska o utlačovaní miestnych polnorobotníkov,
XIV. posl. dra Budayho a spol. na min. spravedlnosti vo veci bezúzdneho a protizákonného cenzurovania novin na Slovensku,
XV. posl. dra Budayho a spol. na min. vnútra a pre správu Slovenska vo veci protizákonného rozpúšťania miestných organizácií Slov. Lud. strany,
XVI. posl. dra Budayho a spol. na min. školstva a nár. osvety vo veci protikatolického obsahu niektorých učebnic na školách slovenských užívaných,
XVII. posl. Schweichharta, Čermaka a druhů ministrovi vnitra, že politická expositura v Č. Kamenici omezuje svobodné stěhování,
XVIII. posl. dra Brunara a druhů min. vnitra o pojmenování města Cukmantlu ve Slezsku,
XIX. posl. Dubického, Vraného a soudr. ministrovi spravedlnosti o konfiskační praxi vůči časopisům republikánské strany venkova,
XX. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě o živelních pohromách v obcích Borači, Huslích, Jestřabí, Kost. Maňové, Jilmoví, Doubravníku, Skoroticích, Sejřku, Křižovicích, Křeptově a Bělči na okrese tišnovském na Moravě,
XXI. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o nárocích paní Ant. Kleinové ve Frývaldově na náhradu škody,
XXII. posl. dra Brunara a druhů min. národní obrany o životu nebezpečné nedbalosti, kterou zavinila frývaldovská posádka při cvičení s ručními granáty,
XXIII. posl. dra E. Schollicha a druhů min. vnitra o postupu správce okresní polit. správy Ščavy v Novém Jičíně,
XXIV. posl. Bubníka a soudr. min. vnitra o konfiskacích časopisu "Rudé Právo",
XXV. posl. Hancku a spol. vláde v záležitosti úpravy penzie slovenských hladom umierajúcich penzistov učitelov.
I./3610.
Interpelace
poslanců R. Bergmana, Fr. Maška a druhů
vládě
o pozemkové reformě na poděbradském panství.
Poděbradské panství prodal Hohenlohe-Schillingfürst velkostatkáři Hirossovi, majiteli panství Libočan u Žatce. Kupní smlouvu schválil Státní pozemkový úřad za určitých podmínek, dle nichž velkostatkář Hiross zavázal se dáti 12.800 měr zemědělské půdy malozemědělcům.
K pozemkové reformě na poděbradském panství poznamenáváme toto:
a) Dvůr Hájek vyměnil president Agrární banky Dvořák za 80 měr s jeho strany za 220 měr, jež obdržel od Státního pozemkového úřadu i s budovami;
b) dvůr Malé Zboží byl žádán okresem a kuratoriem střední hospodářské školy v Poděbradech jako pokusný statek, ale bezvýsledně;
c) následkem transakce Státního pozemkového úřadu byl propuštěn správce a adjunkt ze dvora Malé Zboží, jakož i ze dvora Okřínek. Propuštěno bylo několik hajných a jiných zaměstnanců bez jakékoli souvislosti s pozemkovou reformou;
d) žádost pastvinářského družstva v Polabci o schválení koupě obory a luk Státní pozemkový úřad nevyřídil, za to ale schválil trhovou smlouvu lázeňské společnosti, která koupila stejný objekt mnohem později nežli pastvinářské družstvo v Polabci.
Uvedené skutečnosti nemají s opravdovou pozemkovou reformou nic společného, činíce ji ilusorní. V zájmu zdravé pozemkové reformy jest nezbytno, aby Státní pozemkový úřad nepodporoval spekulační trhové smlouvy a aby snažil se opatřovati půdu drobným a středním zemědělcům i hospodářským učelištím, která pro zemědělský pokrok mají nesporný význam. Z té příčiny pokládají podepsaní za potřebné, aby panství poděbradské stát definitivně převzal, aby střední hospodářské škole v Poděbradech ku školním účelům od dvora Zboží postoupil půdy 150 až 200 měr a aby luka, jichž tráva prodává se každoročně dražbou, dala se do vlastnictví zemědělcům.
Na základě toho, co uvedeno, táži se podepsaní:
1. Zná vláda tyto poměry?
2. Jest vláda ochotna působiti k tomu, aby se zmařila jakákoli spekulace zabranou půdou a aby se pozemková reforma prováděla objektivně ve smyslu pozemkových zákonů k prospěchu zemědělství?
3. Jest vláda ochotna podati podrobnou zprávu o stavu pozemkové reformy na panství poděbradském?
V Praze dne 23. května 1922.
R. Bergman, dr. Mašek, dr. Matoušek, dr. Lukavský, dr. Kramář, dr. Hejn, Votruba, Petrovický, Rosolová, Špaček, G. Navrátil, Zavřel, dr. Engliš, Dyk, dr. Rašín, Veverka Purkyňová, inž. Bečka, Stejskal, Modráček, Hudec.
II./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi financí
o nezákonitém postupu při vydáváni cestovních pasů.
Zákon ze dne 16. března 1921 č. 116. Sb. z. a n. ustanovuje v §u 1, že přímé daně státní i s přirážkami státními, přirážkami svazů -samosprávných a s příspěvky vybíranými k přímým daním jsou splatny ve 4 stejných částkách napřed a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého kalendářního roku.
Podle jasného zněni tohoto ustanovení nemůže žádný poplatník býti nucen platiti něco, pokud to není splatno.
Při vydávání cestovních pasů pokoušejí se však okresní politické správy vydírati větší dávky. Tak praví nález mikulovské okresní politické správy ze dne 24. února 1922 č. 5568 doslovně:
"Panu Josefu Doležalovi, zlatníkovi
|
v Mikulově, Brněnská ul. 9. |
Mikulovská berní správa učinila závislým vydání Vám cestovního pasu na podmínce, že podáte důkaz, že jste zaplatil všechny daně až do konce roku 1922...",
následuje právní poučení a facsimile podpisu okresního hejtmana.
Příznačným při tom je, že vydání cestovního pasu činí se závislým na předchozím rozhodnutí berní správy a že v tomto případě jde o živnostníka co nejlépe známého v Mikulově, jemuž se nezákonitým a šikanujícím způsobem odnímá možnost navštíviti cizozemské trhy a při němž vůbec nepřichází v úvahu nebezpečí, že by se chtěl vyhnouti placeni daní.
Tážeme se tedy:
1. Vědí páni ministři o tomto nezákonitém postupu okresní politické správy a berní správy?
2. Jste ochotni chrániti poplatníky před takovými nezákonitostmi a šikanami?
2. Jste ochotni naříditi, aby pan Josef Doležal dostal cestovní pas, jenž se mu nezákonitým způsobem zadržuje?
V Praze dne 23. května 1922.
Dr. Em. Radda, inž. Kallina, dr. Baeran, Windirsch, Knirsch, dr. Spina, Kostka, dr. Hanreich, Kaiser, dr. Medinger, Böhr, Röttel, Scharnagl, dr. Lehnert, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Bobek, dr. Lodgman, J. Mayer, Patzel, Marky Schubert, Zierhut.
III./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
předsedovi vlády
o nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. května 1922 o soupisu právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči anglickým, pokud vznikly před 28. říjnem 1918.
Zákonem ze dne 17. února 1922 č. 79 byla vláda zmocněna provésti soupis právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům. Zákon stanoví, že se tento soupis děje na ochranu československých věřitelů a dlužníků a vládní důvodová zpráva (tisk 3387) naznačuje, že soupis jest také proto nutný, poněvadž dosavadní stav jest značnou překážkou pro úvěrová jednání státu.
Podepsaní jsou ovšem názoru, že soupis jest jen tehdy v zájmu věřitelů, kdyby snad přicházel v úvahu jako odvetné opatření proti jiným státům a jejich příslušníkům. Tomu zde však, pokud víme, tak není, obzvláště Anglie již nařídila desekvestraci, když československá vláda zavdala podnět k tomu, aby ji zase odvolala, a jest tedy uváděním veřejnosti v omyl, dovolává-li se zákon toho, že prý bude chrániti zahraniční věřitele. Po všem, čeho se dosud veřejnost o těchto věcech dověděla, působí dojmem, jakoby bylo vládě šlo méně o hájeni vážnosti státu a státního úvěru a spíše o ochranu jednotlivých soukromých zájmů.
Každým způsobem pokládají podepsaní soupis spojený s úmyslem, aby se požadavky zdejších věřitelů vyrovnaly účtem se závazky zdejších dlužníků, za opatřeni, které velice poškozuje soukromá práva jednotlivých státních občanů, které porušuje nedotknutelnost soukromého vlastnictví, a které se ničím nedá ospravedlniti. Nepříčí se snad každému právnímu citu, kdyby pohledávka, jež povstala před dnem 28. října 1918 z titulu půjčky nebo dědictví nebo dodávky zboží, nyní měla jednoduše vyúčtováním ručiti za nějaký, možná že z nekalých pohnutek povstalý závazek? Není to jednoduše odstraněním soukromého práva? Jestliže skutečně stát má na tom zájem, aby českoslovenští dlužnici mohli zapraviti své zahraniční dlahy, pak nechť převezme tyto závazky stát, tedy veřejnost, jakým právem však se mají přesunouti na bedra zcela náhodné skupiny státních občanů?
Právem poslanecká sněmovna při poradách o vládním návrhu odmítla požadavek, aby se udělilo vládě zmocnění k úpravě závazků a pohledávek za cizinou a povolila jen soupis těchto právních titulů. Jak nutnou byla tato opatrnost, ukázalo se za krátko.
Ve vládním návrhu tisk 3387 bylo navrženo, aby se soupis omezil jen na ony právní pohledávky, které nezanikly do dne, jejž měla stanoviti vláda: § 2. Poslanecká sněmovna škrtla toto omezení: (viz tisk 3413), avšak prováděcí nařízení převzalo doslovně tuto škrtnutou větu a tak Hledělo zmařiti úmysl zákonodárce! Zde jest zřejmý poklesek proti výslovné vůli zákonodárcově, neboť tento nebyl by přece škrtl oné věty vládního návrhu, kdyby byl v tomto bodě souhlasil s vládou!
Úmyslem zákona bylo, aby se provedl soupis všech zahraničních pohledávek a dluhů, tedy také oněch pohledávek, které se snad mezitím přesunuly do Švýcarska nebo do Holandska. Prováděcí nařízeni však nařídilo jen soupis proti Anglii, ačkoliv právě tyto dluhy a pohledávky již dávno byly sepsány. Dále: Zákon mluví výslovně o "právních nárocích a závazcích vůči osobám", o "věřitelích a dlužících", tedy o osobách; Vládní nařízení samovolně rozšiřuje toto ustanoveni v §u 4 na "soukromý majetku, obsahuje tedy něco, čeho vůbec v zákoně není, omezuje však zase tento samovolně a podloudně zařaděný pojem na soukromý majetek v Anglii, kterého nebylo již před účinností tohoto nařízení; viz předcházející odstavec. Jest zcela zbytečno zdůrazňovati, že toto rozšíření zákona vládním nařízením jest nezákonné a nemá účinnosti, avšak prakticky vyplývá z postupu vlády toto:
Jestliže někdo za války na příklad z politických nebo jiných příčin přebýval v tehdejší cizině, mohl tam jakýmkoliv způsobem shromážditi a přiměřeně uložiti cizí valutu, pak jest zproštěn povinnosti k soupisu a podle úmyslu vlády tedy také zřejmě povinnosti ke kompensaci a bez překážek může požívati svého majetku, zvláště dovedl-li jej snad uložiti ve Švýcarsku nebo v Holandsku. Věřitel však, který neměl této možnosti a ještě dnes čeká na zaplacení svých pohledávek, spadá pod stínadlo zákona a nařízeni!
Jest naléhavě nutno, aby vláda vysvětlila tuto nanejvýš zvláštní věc a tážeme se tedy pana předsedy vlády:
1. Jak může toto nařízeni uvésti v soulad se zákonem?
2. Proč se toto prováděcí nařízení vztahuje jen na Anglii a ne také na jiné státy?
3. Jest pravdou, že anglická vláda po vyhlášení zákona ze dne 17. února 1922 č. 79 Sb. z. a n. znovu začala prováděti desekvestraci v Anglii, když se však objevilo Vládní nařízení ze dne 30. března 1922, znovu ji zastavila? Ví vláda o pohnutkách tohoto jednání a zamýšlí je oznámiti poslanecké sněmovně?
V Praze dne 23. května 1922.
Dr. Lodgman, Knirsch, dr. Brunar, inž. Kallina, Zierhut, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Baeran, Windirsch, Schubert, dr. Spina, Böhr, Pittinger, Röttel, dr. Hanreich, Scharnagl, Kostka, Böllmann, Bobek, Patzel, J. Mayer, Kaiser.
IV./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení české školy v obci Bystřici ve Slezsku.
Boj proti cizojazyčnému školství jest v bujném rozkvětu, zvláště také ve východním Slezsku, které nemá dodnes volených zástupců ani v poslanecké sněmovně, ani v jiném samosprávném sboru: Není týdne, ve kterém by se v té neb oné obci neotevřela česká škola, ačkoliv v této obci není ani jediného českého dítěte. Do českých škol se posílají polské děti, jejichž rodiče jsou jakkoliv závislými na státu a jimž se hrozí, nejsou-li povolní, propuštěním ze služby nebo přeložením.
V dubnu se stal takový případ také v obci Bystřici v okrese těšínském. Ačkoliv tamější polská škola jest přeplněna a sama naléhavě potřebuje místnosti, poněvadž 3 třídy mají polodenní vyučování, nařídila okresní politická správa, že se 2 školní místnosti musí postoupiti české menšinové škole, ačkoliv se proti tomu co nejostřeji vyslovila místní školní rada a správní komise. K tomu se poznamenává, že v obci Bystřici není ani jediného českého dítěte. § 134. naší ústavy však zakazuje každé násilné odnárodňování a trestně je stíhá.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1. Jste ochoten oznámiti, které české školy byly zřízeny ve východním Slezsku od té doby, kdy toto území bylo připojeno, a to s počtem českých dětí, které tyto školy navštěvuji?
2. Jste ochoten oznámiti zákonité předpoklady, které vedly ke zřízení české školy v Bystřici, a zrušiti zabráni místností polské školy, jelikož jich naléhavě potřebuje k vlastnímu vyučováni?
V Praze dne 3. května 1922.
Dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Medinger, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, Zierhut, Schälzky, Křepek, J. Mayer, dr. Radda, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, Schubert, Bobek, Knirsch, Mark, dr. Spina, dr. Hanreich.
V./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a společníků
vládě
o lehkovážném postupu okresních politických správ.
V noci ze dne 19. na 20. října 1921 bylo v bytě správce školy v Polomi v okrese hranickém rozbito několik okenních tabulek a nebylo možno zjistiti pachatele. Tomuto činu předcházelo, že správce školy této německé obce Leskovjan, který přes 20let spravoval německou školu, po převratu přešel na českou stranu. Také mu německé obyvatelstvo právem vyčítalo, že nabádal k založení české školy v místě. Poněvadž den po činu nastupovali vojenskou službu polomští nováčkové, obvinil je správce školy z tohoto činu. Podle jeho údajů byla podána žaloba na 10 mladíků. V trestním přelíčení, které se konalo u novojičínského krajského soudu, byli obžalovaní pro nedostatek důkazů zproštěni, poněvadž soud přes udáni správce školy, že v kritické noci, ačkoliv ležel v posteli, poznal pachatele po hlasech, nemohl této výpovědi věřiti.
Údaje soukromé osoby, ať jsou sebe více k víře nepodobné, stačí dnes k podání žaloby pro zločin proti občanům tohoto státu. Trestní soudnictví se více nevykonává bez vlivu, nýbrž k zakročeni státních zastupitelstev dávají podnět Národní výbory a jiná neodpovědná místa. Také hranická okresní politická správa pod vedením známého Ščavy ujala se této věci; rozmnožila opis činu a rozeslala jej ministerstvům a vojenským tělesům, u nichž ustoupili službu polomští novobranci. Stejným způsobem byl uveden v činnost vojenský referent.
Nejneuvěřitelnější na této věci však jest, že správce okresní politické správy Ščava opatřil opis činu výzvou, aby se proti oněm nováčkům co nejpříměji postupovalo. Zde budiž přece dovolena otázka, zda patří do pravomoci správce okresní politické správy zasahovati do oboru povinností justice? Ze spisu dále vysvítá, že se jedno prý zúčastněné ministerstvo opětovně dotazovalo zdejšího trestního soudu, jak daleko ta věc pokročila a proč se tato pře ještě neukončila.
Také druhé trestní přelíčení zasluhuje pozornost. Proti osmi německým sedlákům z Šenova v okrese novojičínském byla podána žaloba, že dne 24. listopadu 1920 spáchali přečin shluknutí při rekvisici obilí v Ženklavě a to tím, že neuposlechli vyzváni zakročujícího četnického strážmistra, aby se rozešli. Po vyšetřování soud zprostil obžalované pro nedostatek důkazů až na jednoho, který pro vměšováni se do úředních výkonů byl podmínečně odsouzen k pokutě.
Tento proces jest proto zajímavý, poněvadž některé z těchto osob, které trestní soud zprostil, novojičínská okresní politická správa po demonstracích, k nimž došlo, odsoudila podle "Prügelpatentu" z roku 1854 k trestům na svobodě po šesti a osmi dnech.
Podepsání se tedy táží:
1. Jak se může ospravedlniti, že na pouhé udání soukromé osoby, jako v prvém případě, byl uveden v činnost celý úřední aparát? Nedalo by se pokyny podřízeným úřadům vyhnouti tomuto obtěžování obyvatelstva a tím uspořiti množství neužitečné práce?
2. Jak to přijde, že trestní soud po dlouho trvajícím a přesném vyšetřování obžalované zprosti, kdežto okresní politická správa, aniž mnoho vyšetřovala, mohla tytéž obžalované odsouditi k trestům na svobodě? Jsou tyto skutečnosti a to, aby v státních občanech prohloubily vědomí o účelu právního státu? Jaksi má obyvatelstvo vysvětliti tento příkrý rozpor? Budou nyní rozsudky okresní politické správy zrušeny?
V Praze dne 2. května 1922.
Dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, inž. Kallina, Windirsch, Zierhut, Schubert, Knirsch, dr. Hanreich, Mark, dr. Spina, Böhr, Kostka, Böllmann, Kaiser.
VI./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministru spravedlnosti
o zabavení novojičínského časopisu "Deutsche Volkszeitung".
Čís. 40 ze dne 5. dubna t. r. časopisu "Deutsche Volkszeitung für dus Kuhländchen", vycházejícího v Novém Jičíně, bylo nálezem státního zastupitelství č. Ss /22/1 ze dne 1. dubna zabaveno. Nařízení zní:
"Podle §u 37 tisk. zák. nařizuji zabavení čísla 40 ze dne 5. dubna 1928 periodického časopisu vycházejícího v Novém Jičíně, pro místa obsažená na stránce 3 v článku "Odstraněni pomníku císaře Josefa".
1. Počínaje slovy "která se nesplnila" a konče slovy "vztahuje ruku na památná znamení",
2. počínaje slovy "Podstavec však" a konče slovy "vynutiti jejich provedení", podle §u 300 tr. z." Oznámení to jest opatřeno razítkem a to jen česky "Státní zastupitelství v Novém Jičíně na Moravě"., Zabavená místa jsou vyňata ze zprávy o nařízeném odstraněni pomníku císaře Josefa v Novém Jičíně a znějí:
(Článek připomínal odhalení pomníku císaře Josefa dne 18. května 1902 a pronešená tehdy slova a přání,)
"která se nesplnila, poněvadž mezitím nastala nová doba, která ve své bezkulturnosti odstraňuje docela i pomníky minulých dob a vztahuje ruku na památná znamení, obyvatelstvu svatá.
Dále "Podstavec však nechť zůstane státi, na věčnou památku pro vnuky a pravnuky na tento den hanby a potupy, jehož si vyžádaly slepá zášť a touha po pomstě, aby jej trpěliví snesli. Nechť zůstane však také státi jako znamení kulturní nízkostí těch, kteří takové rozkazy vydávají a jejich provedeni vynucují:
Krajský soud jako soud tiskový odd. VI. nálezem ze dne 8. dubna č. j. Pr VI 10/22/3 potvrdil zabavení a to s odůvodněném, že se v závadném místě článku usiluje "haněním ponížiti nařízení úřadu a tímto způsobem jiné podnítiti k nenávisti proti okresní politické správě".
Po podrobné prohlídce zvláště 1. místa nutno zajisté uznati, že neobsahuje nic, čímž by se jakkoliv ponižovalo zařízení úřadu nebo docela podněcovalo k nenávisti proti zdejší okresní politické správě. Jde zde jedině o zjištěni skutečnosti, o upomínku na postup příčící se kultuře proti bezbranným památkám minulé doby. Taková nařízeni úřadů dokazují ovšem nízkou kulturní úroveň a snižují tím úřad v očích obyvatelstva, avšak na tom nese vinu jedině a jen sám úřad vydávající takové nesmyslné rozkazy. Ani sloveni se nepodněcuje k nenávisti proti novojičínské okresní politické správě. Toho také není docela zapotřebí, poněvadž již samo stranické české šovinistické jednáni nynějšího správce okresní pol. správy Ščavy stačí, aby v německém obyvatelstvu vzbudilo nenávist.
Tak se tedy jeví zabaveni jen jako potlačeni práva, projeviti svobodně své mínění, a tiskové svobody, které jest v demokratické republice paškvilem jména demokracie a nemělo by se přece přiházeti. Tímto způsobem se usiluje umlčeti nepohodlnou kritiku a přiměti ji k ničení stálým hmotným poškozováním.
Podepsaní se tedy táži pana ministra spravedlnosti:
1. Jest ochoten se postarati a vydati pokyny státním zastupitelstvím, zvláště také novojičínskému, aby vykonávaly svůj dohled nad časopisy podle svobodomyslných, moderních demokratických zásad a ne podle zásad, podle nichž se nikdo neřídil ani za dob ztrnulého absolutismu?
2. Čím to jest, že státní zastupitelství v Novém Jičíně má jen české razítko?
V Praze dne 26. dubna 1922.
Dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, Zierhut, Schälzky, Knirsch, inž. Kallina, dr. Feierfeil, Schubert, Bobek, Pittinger, Röttel, dr. Lehnert, Mark, dr. Hanreich.
VII./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů
ministrům spravedlnosti a vnitra
o vyhlášení boykotu Svazem českých textilních obchodníků německým varnsdorfským firmám.
Nedávno bylo možno čísti v časopisech toto: "Svaz českých textilních obchodníků oznamuje českým časopisům: Zastupujíce své členy zaslali jsme firmám J. Goldbergovi a W. Richtrovi ve Varnsdorfu samozřejmě české dopisy. Na naše zdvořilé dopisy jsme obdrželi odpověď, že česky nerozumějí, že nám dopisy vracejí a že přijímají dopisy jen německé. Z toho jest viděti, že obě firmy o české odběratele nestojí a Svaz vybízí všechny obchodníky, aby od těchto firem zásadně nic již nekupovali."
Podepsaní se táží pana ministra:
Jest tato zpráva pravdivá? Je-li pravdivá, byly ony časopisy zabaveny a bylo proti ním, jakož i proti Svazu textilních obchodníků zavedeno trestní řízení podle §u 302 tr. z.? Zamýšlí pan ministr vnitra zakročiti proti Svazu českých průmyslníků podle § 20 a 24 spolkového zákona, zvláště, když jak známo politická správa znovu zakázala agitační schůze tak zv. "Spolkové banky," (Bundesbank) odvolávajíc se na § 302 tr. z. a na pořadatele podala žalobu?
V Praze dne 29. května 1922.
Dr. Lodgman, dr. Radda, Schälzky, dr. Keibl, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, inž. Kallina, Windirsch, J. Mayer, Bobek, dr. Lehnert, Böhr, Mark, dr. Schollich, Matzner, dr. Baeran, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Schubert, Knirsch.
VIII./3610 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o uličních tabulkách v Teplicích-Šanově.
Výnosem okresní politické správy v Teplicích-Šanově ze dne 24. dubna 1922, č. 12.775/21, bylo oznámeno starostovi města Teplic-Šanova toto:
"Podle článku 5. odst. 2. vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. zák. a nař., mají býti v lázeňských místech ulice a veřejná místa označeny mimo v jazyku německém vždy také v jazyku státním a to na prvém místě: na základě výnosu zemské politické správy ze dne 25. min. měsíce a ze dne 25. t. m., č. 1095/9 a 10, přísně tímto nařizují, aby se tomuto opatřeni, jež náleží do působnosti obce, vyhovělo do dne 1. června t. r. Očekávám zprávu do dne 10. května t. r., jaká předběžná opatření se v této věci stala. Opomene-li obec učiniti svrchu uvedené jí náležející opatření, má podle článku 5. odst. 3. uvedeného vládního nařízeni zjednali nápravu okresní politická správa na útraty obec. Důrazně se ještě připomíná, že proti tomuto rozkazu se odvolání nepřipouští a že také, podá-li se snad dohlédací stížnost (protest) proti tomuto rozkazu, nemá odkládacího účinku, pročež i, bude-li taková dohlédací stížnost (protest) podána, po marném uplynutí lhůty stanovené do dne 1. června t. r. okresní politická správa podle článku 5. odst. 3. uvedeného vládního nařízení pak sama a na útraty obce zjedná nápravu".
Nejprve co se týká omezení právních prostředků, jsou ve stížnosti uvedená opatření okresní politické správy úplně protizákonná. Proti každému opatření a rozhodnutí politických úřadů, není-li stížnost zákonem vyloučena, jest právo stížnosti k vyšším úřadům a nemůže býti odepřeno úředním opatřením. Opatření jsou však nejen po stránce formální, nýbrž i materielní protizákonná. Obec není žádným zákonem zavázána, aby se po 6. září 1921 usnesla na názvech ulic a náměstí, vyjma případy, které spadají pod § 7. zákona ze dne 14. dubna 1920, č: 266 Sb. zák. a nař. Na tyto případy se však opatření zemské politické správy, proti nimž se vede stížnost, nevztahují. Z toho vyplývá, že v tomto případě státní dozorčí úřad nemá moci, aby na útraty obce zjednal nápravu, poněvadž obec neopomněla splniti povinnosti jí náležející. Úřad měl by jen tehdy právo a povinnost zakročiti z moci úřední, kdyby se bylo obecní zastupitelstvo teplicko-šanovské po 6. září 1921 usneslo pojmenovati ulice a náměstí jazykem jiným než československým, což se nestalo.
Podepsaní se táži pana ministra:
Jest ochoten z moci úřední zrušiti protizákonný rozkaz?
Zamýšlí podřízeným úřadům vysvětliti znění zmíněného zákona a přiměti je, aby toho zákona dbaly, na každý způsob se postarati o to, aby se politické úřady držely jakéhokoliv opatření stran uličních tabulek, pokud nejvyšší správní soud nerozhodl o zákonnosti nebo protizákonnosti těchto rozkazů?
V Praze dne 29. května 1922.
Dr. Lodgman, dr. Baeran, dr. Radda, Zierhut, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Windirsch, Schubert Schälzky, Böhr, dr. Keibl, Mark, dr. W. Feierfeil, dr. Hanreich, Křepek, dr. Spina, Bobek, inž. Kallina, dr. Brunar, Matzner, dr. Schollich.
IX./3610 (překlad).
Interpelace
poslanců dra H. Brunara, dra E. Schollicha a druhů
ministrovi spravedlnosti,
jak se chová opavské státní zastupitelství.
Již dlouhou dobu jsou němečtí občané obojího pohlaví v naší zemi, jmenovitě v městě Opavě, bezdůvodně napadáni a uráženi českými časopisy, vycházejícími v Opavě "Svobodnou republikou" a "Bezručovým krajem". Opavský časopis "Bezručův kraj" soustřeďoval soustavně svoje útoky v poslední době proti několik desítiletí klidným způsobem činnému v oboru hospodářství a osvěty, v celé zemi váženému a známému drn Otovi Wenzelidesovi v Opavě a nadal mu nejoplzlejším způsobem zvláště v přiloženém čísle 33, ze dne 23. března, nařkl ho z mnoha trestných činů a žádal, aby bylo proti němu zavedeno vyšetřování. Tohoto vyzvání státní zastupitelství ihned a přesně uposlechlo a zavedlo proti drn Otovi Wenzelidesovi pod č.- Vr VIII/460 předběžné šetření pro přečin pobuřování ve smyslu § 305 tr. z. Tento případ způsobil v celé zemi nesmírné rozhořčení. Obvinění vznesená proti dra Otovi Wenzelidesovi jsou vesměs vylhaná. Mnoha nestrannými svědky může prokázati a prokáže, že při událostech vylíčených v tomto časopise byl jen jako tichý divák, který se docela snažil vzrušené mysle uchlácholiti. Veřejně nepronesl ani řeči, ba ani slova k četnému shromážděnému davu, ani nepodal kytice paní Julii Plavkové, propuštěné z vězení, ani ji neobjal a také nenastoupil vítězného pochodu s mládeží Opavou. Nepronesl ani státu nebezpečné řeči nebo výroku stát urážejícího, ani nikdy takových článků nepsal.
Dříve zmíněný článek časopisu "Bezručův kraj" jde však ještě mnohem dále. Vybízí k veřejnému boykotu proti paní Plavkové. Uvádíme-li ve známost tyto články tohoto nejčilejšího českého štváčského časopisu, neděje se to snad proto, abychom volali státní zastupitelství a žádali zabaveni. Děje se tak spíše, abychom poukázali na to, že opavské státní zastupitelství neměří stejným loktem Němcům jako Čechům v německých městech, německým časopisům jako českým. Kdežto německý časopis, který se odváží vystoupiti vážně a věcně proti českému řádění ve Slezsku, bez milosrdenství zabaví, smí si list rázu jako "Bezručův kraj" dovoliti vše, smí spílati, štváti, vyzývati k boykotu a vylévati svou smrdutou nádobu špíny po všem pokojném, německém slezském obyvatelstvu, aniž státní zastupitelství nalezne podnětu, aby zakročilo proti neznámému, avšak řádně provedeným vyšetřováním zjistitelnému pisateli utrhačného článku. Děje se pravý opak. Článek, jehož každé slovo čpí udavačstvím, záštím, zkracováním a lží, článek, jenž se sám odsuzuje, béře se za podklad trestního vyšetřováni lirou napadenému dres Otovi Wenzelidesovi a to se vše děje a nedbá se ustanovení 87 tr. ř., který nařizuje, že se má na anonymní udáni zavésti zatímní pátrání, při čemž nutno zabrániti všemu, co by vzbuzovalo pozornost, a že nutno chrániti pokud možno cti obviněných osob a také že řízeni se má zavésti jen tehdy, obsahuje-li udání určité okolnosti, které činí trestný čin věrohodným.
Toto zuřeni opavského státního zastupitelství, které již několikráte pracovalo jako hora k porodu, aby potom porodilo myš, proti německému obyvatelstvu se stává přímo nesnesitelným. Nejnepatrnější podnět stačí, aby byl uveden v chod celý aparát hrdelního vyšetřování proti úplně zachovalým lidem jen proto, že jsou Němci a nedívají se na poměry tohoto státu tak růžově jako opavské státní zastupitelství.
Poukazujeme na to, že státní zastupitelství vedlo proti Arnoštovi Sturmovi a druhům po několik měsíců vyšetřováni pro velezradu a podobné zločiny, spojené s vazbou, které konečně potom skončilo u frývaldovského okresního soudu žalobou a odsouzením pro přestupek zbrojního patentu.
Poukazujeme na to, že totéž státní zastupitelství vede již 9 měsíců vyšetřování pro zločin vyzvědačství proti manželce a bratrovi poslance dra Brunara, pro postižené rozhodně nikterak příjemné, poněvadž cukmantlské vojenské velitelství kdysi poněkud odvážně tvrdilo, že se v domě poslance dra Brunara sbíhají nitky vyzvědačství proti československému státu. Obyvatelstva se zmocnil již delší dobu pocit, že opavské státní zastupitelství jest jakýsi inkvisiční úřad, který, když se mu již nepodaří množství Němců, proti nimž směřují jeho opatření, přivésti také do vězeni, přece jim způsobuje, aniž se mohou proti tomu brániti, nepříjemnosti soudního trestního vyšetřování, trýzně vyšetřovací vazby a, konečně často velmi značné útraty hájení. Ochotně nastavuje své jen česky rozumějící ucho každému s české strany přicházejícímu udáni a pronásleduje německé obyvatelstvo zbraněmi trestních ustanovení §§ 300, 302 a 305 trestního zákona, pocházejících ze středověké zbrojnice.
Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti:
1. Zda schvaluje Němcům nepřátelské úřadování opavského státního zastupitelství?
2. Schvaluje-li, jak ospravedlní toto úřadováni, které při nejmenším vzbuzuje dojem stranickosti?
3. Neschvaluje-li, je-li ochoten přispěti ku pomoci, než bude právní vědomí obyvatelstva úplně zničeno?
V Praze dne 10. května 1922.
Dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, dr. Radda, Röttel, Windirsch, Knirsch, Böhr, Mark, Křepek, Schälzky, Matzner, Kostka, inž. Kallina, dr. Baeran, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Bobek, Zierhut.