Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o pohledávkách československých věřitelů za bývalou rakousko-uherskou vojenskou správou.

Ve schůzi dne 18. června 1920 podali jsme interpelaci tíkající se tohoto předmětu, která byla vyřízena teprve po více než 1 roce, t. j. dne 3. srpna 1921 tištěnou odpovědí (tisk 2-15).

Nehledě naprosto k tomu, že tato zpožděná odpověď na tuto interpelaci jest nezákonitá (§ 68 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 b. z. a n.), nemůže nás také za žádných okolností uspokojiti.

Především jest tam, že za pohledávky za dodávky bývalé vojenské správě, které před převratem byly dodány bývalým rakousko-uherským vojenským ústavům, dále ministerstvem národní obrany nebyly vůbec převzaly, jakožto za závazky sjednané za války bývalou vládou rakouskou, pokud se týče uherskou, ve smyslu článku 205 poslední odstavec mírové smlouvy Saint Germainské, pokud se týče článku 188 poslední odstavec mírové smlouvy Trianonské, odpovídá nynější vláda rakouská, pokud se týče maďarská, sama jediná.Ť Toto tvrzení není konečné. Při dodávkách vojenským sborům nejde o smlouvy se starou rakouskou nebo uherskou vládou, nýbrž s ústavy vojenskými, tedy se zařízeními, která s vládou samou neměli co činiti. Vláda sama mohla dělati dluhy a navazovati se jen ústavním způsobem; nelze však přece na příklad označiti jako pohledávku za vládou pohledávku, která povstala tím, že živnostník převzal čistění prádla pro nemocnici nebo že stravovník pečoval o výživu nemocných takového ústavu. K tomuto druhu však patří většina pohledávek dodavateli. Zde tedy nejde o dluhy vlády, nýbrž o soukromoprávní dluhy jednotlivých ústavů.

Jest však také mnoho případů, kde bylo velké množství zboží dodáno mnohdy krátce před převratem bývalým rakousko-uherským zásobárnám, oděvnám atp. Dodané zboží bylo tedy za převratu ještě v plné míře pohotově a po převratu bylo převzato ministerstvem národní obrany, i když ne přímo od dodavatelů, přece skutečně v podstatě. Také za tyto dodávky nedostali dosud výrobci ani haléře, ačkoliv jmění bývalé rakouskouherské vojenské správy ministerstvo národní obrany převzalo.

V mírových smlouvách Saint-Germainské a Trianonské ovšem není ustanovení, že československá vláda jest povinna zaplatiti staré pohledávky vojenské, není však také nic o tom, že by československá vláda beze všeho mohla převzíti jmění bývalé vojenské správy, aniž zaplatila její dluhy.

V odpovědi nám dodané jest dále:

ťCo se týče materiálu dodaného na objednávky, které po převratě byly stornovány, disponuje jím meziministerská komise pro věcnou demobilisaci a jde-li o materiál, který jest vlastnictvím firem, přejímá jej za ceny sjednané bývalou vojenskou správou a vyrovnává pohledávky za touto váznoucí.Ť Toto tvrzeni neodpovídá skutečnostem. Ve většině případů nepřevzala meziministerská komise od firem jejich materiálu a nezaplatila tedy také za něj ba ani stornovacího poplatku. Proti tomu byly případy, že na př. střelivo bylo úřady u firem zabaveno, převezenu do vojenských zbrojíren a nejen nezaplaceno, nýbrž po jednom nebo dvou letech dáno znovu firmám k disposici, ježto prý ho nebe užíti, při čemž docela bylo od firem žádáno, aby zaplatily za dovoz tam i zpět, jakož i skladné.

Staly se docela i případy, že ani složené kauce nebyly vráceny příslušným majitelům, ano že spravené předměty, jako na př. pytle, byly převzatu činiteli československé vojenské správy a útraty správky nebyly zaplaceny.

Dále tvrdí odpověď, že ťstornovaný materiál, který byl vlastnictvím bývalé vojenské správy a firmám Nouze předán do opracování, činí meziministerská komise pro věcnou demobilisaci předmětem vyrovnání, při čemž prý pohledávky za zboží bývalou vojenskou správou převzaté docela nebo zčásti vyrovnává.Ť

"Také toto vysvětlení nesouhlasí se skutečností. Nikoliv meziministerská komise sjednává vyrovnání, nýbrž vojenský likvidační úřad ve Vídni, totiž při tomto úřadě sestavený senát, v němž zasedá jeti jeden jediný československy zástupce, kdežto rakouská vláda jest zastoupena dvěma členy a mimo to ještě rakouským vojenským likvidačním úřadem a při čemž se firmám povoluje sotva 50 procent nakrad škod, beztoho již na nejzazší míru omezených. Při těchto vyrovnáních se vůbec nevyrovnává, ano nestanoví se ani měna pohledávek. Proti tomuto senátu jsou všichni věřitelé ve strašné tísni, neboť nesouhlasí-li s takovýmto násilným vyrovnáním, oznámí se jim, že teprve po vyřízení všech vyrovnání a teprve po zrušení moratoria budou moci žalovati a možná, že nedostanou docela nic.

Pochybuje-li vláda o těchto údajích, nechť svolá shromáždění vojenských věřitelů, na němž jasní, se dokáže správnost našeho tvrzení.

V odpovědi se dále uvádí, že vláda užila, všech prostředků, aby dosáhla od rakouské republiky zaplacení pohledávek za bývalou vojenskou správou a že bylo vyžádáno rozhodnutí reparační komise.

Nemůžeme toto tvrzeni uznati za správné, neboť kdyby byla vláda v této věcí užila více energie, byla by tato nemilá věc, která denně se stává těžší, nyní po více než třech letech již dávno musila býti vyřízena.

Uspokojení věřitelů můžeme jen v tom shledati, že budou zaplaceny čsl. korunami.

Kdyby tedy reparační komise měla rozhodnouti, že Rakousko má zaplatiti nebo že se má zaplatiti nekolkovanými korunami, bylo by to skoro stejné s úplnou ztrátou všech pohledávek. Vláda jest povinna zabrániti tomu a ona jest tedy také povinna vyměniti tyto částky na čsl. měnu až k plné jmenovité hodnotě, při čemž případně jako následek opatření kolkovacích z r. 1919 může býti jako nucená půjčka zadrženo jakési procento, jelikož jde o hotové peníze. Není třeba se obávati, že by tím povstala inflace, poněvadž tyto peníze, kdyby byly bývaly již v době okolkování v tuzemsku, jak by to bylo bývalo v pořádku, byly by rovněž bývaly okolkovány nebo vyměněny. Nešlo by tedy o vydání nových nekrytých státovek, nýbrž o nostrifikaci peněz, které již v době oddělení měn do tuzemska patřily.

Podepsaní táží se tedy vlády:

i. Co zamýšlí vláda předsevzíti, aby zabránila tomu, aby českoslovenští státní občané neutrpěli takových nesnesitelných škod a aby jim jejich pohledávky za bývalou vojenskou správou byly zaplaceny v nejkratší době v čsl. měně?

2. Co zamýšlí vláda zaříditi, aby rozhodnutí reparační komise v brzku bylo vydáno, aby se věc ještě dále neprotahovala?

V Praze dne 17. ledna 1922.

Kostka, dr. Kafka, Böhr, Budig; dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Schälzky, dr. Petersilka, inž. Jung, Wenzel, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Kraus, Matzner, Schubert, Zierhut, Böllmann, Windirsch, Pittinger.

X./3410 (překlad).

Interpellácia

poslanca Júliusa Nagya a súdruhov

ministrom vnútra a zemedelstva

o neprístojnostiach spozorovaných v okresných paritných komisiach.

Podľa odstavca piateho čís. 3 §u 7 ministerského nariadenia zo dňa 11. aprila 1920 čís. 47 ťÚradného VestníkaŤ maly by byt v každom okresnom sídle slúžnovských okresov na Slovensku sriadené okresné paritné komisie. Vo väčšine miestach neboly sriadené tieto komisie ani podnes, a vo veľa miestach, kde boly utvorené, nebral sa zreteľ na ustanovenie piateho odstavca čís. 3, dľa ktorého v prvom rade zamestnávatelia a organisácie zemedelských robotníkov musia byť brané stejným počtom do povahy.

Sú služnovské okresy, v ktorých služný do týchto paritných komisí zaradil ním pozvaných a na všetko predajných ľudí a dokiaľ všetkých zamestnávateľov vpustia tam naraz a títo všetcia mluvia do prejednaní vecí, - dotiaľ robotníkov ani ku slovu nepripustia ba nepovolili slovo ani tajomníkovi organizácie, ktorý sa tam dostavil, aby tam robotníkov podporoval. Takto sa stáva, že okr. paritné komisie odsúdia 98% robotníkov hlasom predsedajúceho služného.

Proti urážlivým rozsudkom podajú bezprávne odsúdení robotníci appellácie na generálnu paritnú komisiu v Bratislave, ktorá po polroku alebo i po 3/4 roku, keď vec dojde k prejednaniu, je nútená z týchto 98% rozsudkov 90% v prospech robotníctva zrušiť. Generálna paritná komisia predkladá svoje usnesenía cieľom exekúcie príslušnému okresnému služnovskému úradu. Podľa nariadenia vykonáva trestajúci úkol tiež služnovský úrad vo smysle §u 3 nariadenia č. 125 ministra s plnou mocou; a čo vidíme? To, že služní vo veľa miestach okresné komisie ani nesriadili, a kde takéto sriadili, tam účinkujú tak, jak to záujem okolitých agrárnikov vyžaduje. Rozhodne-li gen. par. komisia v prospech robotníka, toto rozhodnutie služní sabotujú alebo vôbec neprevedú. (Viď Dunajskú Stredu, Levice, Nemešóču atd.).

Podľa nariadenia 15802-E/1921 čelaď, ktorá dostala výpoveď, má vo službe zostať a dostávať svoje požitky dotial, dokiaľ vo veci paritná komisia a v prípade apellácie gener. par. komisia nerozhodne s konečnou platnosťou. Oproti tomu čelaď, ktorá dostala výpoveď, vyštvú zo dvorov služnovskými a četníckymi šikánami, ba stal sa prípad, že takáto čelaď bez každého súdneho rozhodnutia bola četníctvom iba na pokyn statkára Juliusa Fuxa árendátora v Balážfalve zo svých bytov vyhádzaná.

Kým delníctvo pre svoje oprávnené požiadavky bez ktorejkoľvek inej príčiny odvliekli do žalára, dotiaľ ani sa nepokusia v tom, aby zamestnávateľov ku vyplateniu prisúdených pôžitkov donútili. V premnohých prípadoch sa stane, že išpán, nechce-li mu byť niektorý robotník na statku verným otrokom, alebo nechce-li sa žena čeľadína jeho brutálnym žiadostiam poddať, udá robotníka u četníctva pre tú namalichernejšiu príčinu a četníctvo učiní trestné udanie. Nemôže-li služnovský úrad ani s tou najväčšou námahou robotníka z ničoho usvedčiť, pokračovanie sa zastaví a výlohy nesie erár. To jest: trestné oznámenia zo statkov nechajú učiniť četníctvom preto, aby statkár vyhnul sa plateniu výloh, prehraje-li pravotu; tejto okolnosti možno pripísať, že udania na robotníkov na Slovensku učiní z 99%ov četníctvo.

Pýtam sa pánov ministrov zemedelstva a vnútra, zdali sú ochotný zjednať platnosť svým vlastným nariadeniam, pokiaľ sa týče, vyšetriť toto priateľstvo ťvo zbraniŤ medzi četníctvom a statkárstvom? Tážem sa pána ministra zemedelstva, či je ochotný zjednať platnosť svojmu nariadeniu č. 15802-E/1921, aby čelaď, ktorej bola daná výpoveď bezprávne a bez vážneho dôvodu, bola podržaná a jej požitky boly vyplatené dotiaľ, kým vo veci par. komisia a v prípade apellácie gen. par. komisia s konečnou platnosťou nerozhodne.

Zda je ochotný pán minister zemedelstva pôsobiť v tom smere, aby rozhodnutia, vynesené v prospech robotníctva gen. par. komisiou, neboly sabotované služnovskými úrady (jedine z priateľstva so statkármi), lež aby boly nimi vykonané vo smysle výšuvedených nariadení.

V Prahe, dňa 28. januára 1922.

Nagy, Malá, Skaunicová, Skalák, Houser, Darula, Rouček, Burian, Koutný, Warmbrunn, Tausik, dr. Šmeral, Kunst, Bubník, Teska, Svetlík, Borovszky, Mikulíček, Kučera, Krejčí, Haken.

Xl./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra Petersiky, Simma, dra Kafky a druhů

ministru školství a národní osvěty,

že ze státní tkalcovské školy v Kežmarku byl propuštěn dílovedoucí Vilém Palumbiny.

Nařízením ministerstva školství a národní osvěty ze dne 9. prosince 1921, č. 99827 byl propuštěn ze státní tkalcovské školy v Kežmarku dílevedoucí Vilém Palumbiny, který tam byl zaměstnán od 1. ledna 1902, s odůvodněním, že neobstál při zkoušce ze slovanského jazyka (dně 6. listopadu) a že skladiště nespolehlivě spravoval. Jeho prosba, aby byla vyslána vyšetřovací komise byla zamítnuta. Nyní opakoval prosbu přípisem ministerstvu. Jest mu 52 let a má živiti 7člennou rodinu. Poněvadž prý špatně spravoval skladiště, má nárok na řádné vyšetřování a pro neznalost slovanského jazyka musil by se vzíti zřetel na muže přes 50 let s 19 služebními léty. Jako dílovedoucí potřebuje znalosti jazyka jen k vysvětlení, jal: se obsluhují stroje a tolik slovenská rozumí. Ostatně na škole není jediného žáka, který by neuměl maďarsky a německy! Palumbiny jest předposlední z dřívějších zaměstnanců ve škole, všichni ostatní byli propuštěni, dáni do výslužby nebo přeloženi. Škola, která byla zřízena pro německy Spišský lnářský průmysl a na níž dodnes není jediného skutečného Slováka, byla poslovanštěna. Žáci rozuměli jen vyučování dřívějších učitelů a právě proto se tito propouštějí, aby bylo možno poslovanštiti také žáky.

Ví pan ministr o této věci, poněvadž jde o nařízení ministerstva školství a národní osvěty? Jest pan ministr ochoten odvolati sesazení

Jest pan ministr ochoten odvolati sesazení Viléma Palumbinyho, která jest nepotřebnou krutostí proti 52letému otci rodiny a státnímu příslušníkovi, a které jest nezákonné, poněvadž se dává za důvod obvinění, které vyšetřovací komisí nebylo vyšetřeno?

Test pan ministr ochoten vyhověti prosbě dílovedoucího o vyslání vyšetřovací komise, na niž nemá právo a toto vyslání ihned naříditi?

V Praze dne 19. ledna 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. Petersilka, Simm, dr. Kafka, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Luschka, dr. Spina, J. Fischer, Mark, Patzel, Bobek, Knirsch, Zierhut, Wenzel, Budig, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Baeran, Schälzky, Heller, inž. Jung.

XII./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců Dietla, Leibla a druhů

ministru spravedlnosti,

že nebyl proveden zákon ze dne 27. května 1919, č. 31 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům.

zákonem ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. zajišťuje se půda drobným pachtýřům a upravuje se převod do vlastnictví drobných pachtýřů.

V mnoha územích, zvláště na knížecím schwarzenberském panství ve Vimperku, Plané a Krumlově se provedení velmi zpozdilo, poněvadž vyměření částečně vázne, a příslušné soudy nejsou s to, aby došlé spisy zpracovaly.

Naprosto se nedbá ustanovení §u 8 o přejímací ceně podle ceny pozemků v roce 1913 a přejímací cena většinou přesahuje 6krát až 8krát mírovou cenu z raku 1913.

Dále tím, že se neprovádí převod statkář vznikají drobným pachtýřům přímé škody, poněvadž je správy velkostatků podrobují k platům které vznikly teprve z pozdějších zákonů. Ač ve starých pachtovních smlouvách jest obsaženu ustanovení, že všechny daně a dávky nese správa velkostatku (pachtýři jsou jako zemědělští lesní dělníci ve službách těchto správ velkostatků), vyžadují se na nich nyní tyto daně a mimo to vybírá se od nich chlebová dávka a přirážky na pensijní fond.

Kdyby byli vlastníky (jejich pozemky nedosahují v žádném případě výměry 8 ha), nemusili by těchto dávek platiti a nabyli by se svým skrovným výdělkem hospodářsky poškozováni.

Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlností:

1. Jest pan ministr ochoten, postarati se o to, aby drobní pachtýři v nejkratší době dostali půdní do vlastnictví?

2. Chce se pan ministr postarati o to, aby se jako přejímací ceny dbalo ceny určené v §u 8 zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. a chce přezkoušeti kupní smlouvy, zda-bylo toto ustanovení zachováno?

3. Co zamýšlí pan ministr činiti, aby druh pachtýře, kteří pro přetížení soudů nebo z jiných nezaviněních důvodů nesou ještě vlastníky půdy, uchránil před placením břemen jichž by jako vlastníci buď vůbec nenesli, nebo jen ve značně zmenšené míře?

V Praze dne 17. ledna 1922.

Dietl, Leibl, Pohl, Hirsch, Grünzner, Heeger, Kirpal, Blatny, dr. Haas, Beutel, Hoffmann, dr. Holitscher, Deutsch, Čermak, Häusler, Hackenberg, dr. Czech, Taub, Palme, Uhl, Jokl.

XIII./3410 (překlad).

Interpelace

poslance J. Mayera a druhů

ministru národní obrany,

aby byl zbořen barákový tábor bývalého zajateckého tábora v Německém Jablonném a Markvarticích.

Od té doby, co internovaní Ukrajinci bylí odvezeni, je tento bývalý zajatecký tábor prázdný a baráky ponechány jsou svému osudu. Jen ve dvou nebo třech barácích jsou nyní ruští uprchlíci, jichž přičiněním z materiálu těchto baráků kus po kuse mizí. Některé z těchto baráků, kdysi za drahé peníze zřízených jsou bez střechy a beze stěn, jiné samy se boří, z čehož srát má značnou hmotnou škodu. K podání této interpelace však nejvíce nás nutká, že vlastníci pozemků, na nichž tyto baráky jsou zřízeny, od dvou let nedostávají již vůbec pachtovného a v předešlých letech dostávali pachtovné tak nepatrné, že daně za tyto pozemky, které musili platiti sami vlastníci, jsou vyšší než pachtovné. Tak na př. za zastavených 23 korců pozemků dostává vlastník ročně 749 Kč. Všichni postiženi vlastníci pozemků trpí tím veliké škody, upadají do dluhu a spějí do zkázy. Žádáme, aby baroky byly ihned prodány a zbořeny a aby pozemky byly znovu obdělány tak, aby se ještě letos rá jaře mohly znovu osíti.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby tento barákový tábor byl ihned zrušen, vyklizen a zbořen a postarati se, aby užívané pozemky neprodleně byly vráceny vlastníkům k zemědělskému obdělání?

V Praze dne 27. ledna 1922.

J. Mayer, Knirsch, Patzel, Schälzky, Bobek, Schubert, Pittinger, dr. Petersilka, dr. Luschka, inž. Jung, dr. Hanreich, Budig, Zierhut, Wenzel, dr. Spina, Heller, Scharnagl, Füssy, dr. Fischer, Kostka, Simm, Křepek.

XIV./3410 (překlad).

Interpellácia

poslanca Borovszkého a súdruhov

ministerskému predsedovi a ministrovi verejných prác

neodôvodnenom zavieraní priemyslových závodov, ktorým sa znemožňuje existencia robotníctva na Slovensku.

Pracujúci ľud Slovenska a Podkarpatského Ruska už od dvoch rokov žije v štatariálnych pomeroch; tieto štatariálne pomery mu znemožňujú obranu proti všestranným útokom buržoasie. Avšak umožňujú jak úradom, tak buržoazným kapitalistom, aby robotníctvo, ktoré týmto stalo sa obrany neschopným, ešte väčšmi utlačovali a ohrožovali jeho už i tak ťažkú existenciu tým, že bez akýchkoľvek dôvodov zavierajú jeden po druhom svoje závody a vrhajú stá a stá robotníkov do nezamestnanosti; činia to práve vtedy, keď vo svých ročných bilanciách nútení sú vykazovať veľa millionov čistého zisku. Zpomedzi veľa takýchto prípadov uvádzam len tieto: báňsky a hutný podnik v Koterbachu, báňsky závod Máriahuti, sirkárňa v Berežskom Svätom Mikuláši, nožiarňa v Štosu, železiarňa v Krompachu, továrňa na motyky v Medzleve, gumárňa v Bratislave a reťazárňa v Gelnici zastavily svoje závody zčasti alebo zcela. Činia to pre to, aby robotníctvo týmto zlomily a mohly ho neskôr ešte značnejšie vykorisťovať.

Vyhodené týmto spôsobom delníctvo je nútené chopiť sa vandrovníckej palice a hľadať svoje živobytie za hraniciami. A robia to tí, ktorí dosiaľ republiku iba využitkovali a robia to s tými, ktorí túto republiku zbudovali a ku jej udržovaniu nepriamými daniami a svojou prácou prispievali.

Pozorujeme, že úrady v každom prípade zakročia, keď robotníctvo vystúpi so svým oprávneným požiadavkom proti kapitalistom; pravda, že vždy iba ku škode robotníka. Opačne vak nespozorujeme tohoto zakročovania so strany úradov, ide-li o útok buržoazných kapitalistov proti existencii robotníctva.

A práve preto tážeme sa pána ministra:

1. Či vie o tom, že majitelia baní a továreň na Slovensku a v Podkarpatskom Rusku jedon ho druhom zavierajú svoje závody, aby tým robotníctvo podlomili?

2. Jestliže vie o tom, čo učinil, aby tomu zabránil?

3. A konečne čo zamýšla učiniť, aby tie najcennejšie sily, ktoré boly takto z práce vyhodené, neboly nútené vysťahovať sa, lež aby našli tuná výživu?

V Prahe, dňa 27. januára 1922.

Borovszky, Darula, Malá, Skaunicová, Haken, Blažek, Skalák, Kučera, Bubník, Burian, Houser, Warmbrunn, Nagy, Kunst, Rouček, Teska, dr. Šmeral, Kreibich, Toužil, Svetlík, Merta.

XV./3410.

Interpelace

poslance Toužila a soudruhů

vládě

o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ.

V posledních měsících jest provozována proti časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze konfiskační praxe, která zřejmě má ráz persekuční. Tak byla zkonfiskována v čísle 18. ťRudého PrávaŤ ze dne 21. ledna 1922 tato místa:

V úvodníku: ťNašim trestancůmŤ, zabavena byla tato část:

ťS hrdostí a s písní ťPryč s tyranyŤ na rtech nestupte trest, bulte pyšni na pronásledování, jemuž jste vydáni. Budete pýchou a hrdostí strany komunistické, celé třídy dělnické, až pochopi smysl událostí, za něž vás vláda a sociální demokracie žene do kriminálu!

President Masaryk bere na sebe velmi těžkou zodpovědnost, když od počátku persekuce komunistické strany stačily mu vždycky informace úplně jednostranné.Ť

A ve článku ťO procesu s kladenskými soudruhyŤ bylo zabaveno:

ťstátní zastupitelství rozestírá nad působností pověstné výminečné justice ochrannou mlhu. A skutečně je tento úžasný rozsudek až do dneška v čuchách docela neznám, ačkoliv přelíčení samo vzbudilo kdysi největší rozruch. Poněvadž však bude užitečno dověděti se, proč se dnes lidé v dechách odsuzují a co se všechno v české republice konfiskuje, podáme o tom alespoň my zprávu.

Proces proti Munovi a soudruhům jest v souvislosti s pronásledováním sociálních demokratů (levých) kladenských pro prosincovou stávku. Ale se stávkou samotnou měl proces velmi málo co dělat - ve stávce najde i výminečná justice velmi málo kriminálního - a obžalovaní byli prostě odsouzeni pro řeči ve schůzích a pro články v novinách. A sice všichni podle nejpověstnějšího z polických paragrafů starého trestního zákoníka, §u 65, který se snaží chrániti veřejný řád a pokoj pohrůžkou žalářem. Tak byl Alois Muna odsouzen k 12ti měsíčnímu těžkému žaláři, poněvadž dne 24. října 1920, tedy dlouho před prosincovou stávkou, v řeči na schůzi v Malé Dobré řekl:

ťNeustále stoupající drahotě a lichvě možno čeliti vyvlastněním průmyslových podniků a zabavením soukromého vlastnictví velikých kapitalistů.Ť Ze dále soudruhy vyzýval, aby následovali příkladu ruského proletariátu a že zároveň při tom uvedl, že dělnictvo svých met na cestě parlamentní nedosáhne, nýbrž jedině revolucí, ke které dojíti musí a podotkl dále, že se revoluce nedá vyvolati, nýbrž že následkem dnešních poměrů přijde sama, tak jako se nedá ani zabrániti vypuknutí revoluce.

V těchto slovech ťshledalŤ pražský zemský soud zločin rušení veřejného pořádku; těmito slovy, jejichž neškodnost jest naprosto zřejmá, prst se pokoušel Muna sváděti k neposlušnosti a vzepření se proti zákonům a proti ustanovením veřejných úřadů.Ť Pak měl Muna dne 11. prosince v Kladně řeč; v té prostě předčítal provolání výkonného výboru tehdejší české levice, v kterémžto provolání se obrací výkonný výbor na vojáky a legionáře a praví, že nevěří, že se dají svésti oni, kteří jsou proletáři, buržoasií, vládou a pravičáky k novému prolévání dělnické krve; k této přednášce Muna toliko podotkl, že se v boji musí osvědčiti solidarita dělnictva a vojska. Ale těmito naprosto všeobecnými slovy Muna povzbuzoval a sváděl vojáky k porušení přísahou slíbené věrnosti, poslušností, bdělosti a jiných vojenských služebních povinnostíŤ a okolnost, že předčítal toliko provolání jiného, na jeho činu ničeho nemění, poněvadž se s obsahem ztotožňoval. Pro těchto několik vět, promluvených ve schůzích, byl v Československé republice odsouzen člověk k 12ti měsíčnímu žaláři.

Dále dostal Karel Richter 6 měsíců těžkého žaláře. Použil dne 13. prosince na schůzi v Pardubicích ve své řeči těchto slov: ťSoudruzi, myslím, že vy, kteří jste byli ve válce, umíte zacházeti se zbraní, bude-li toho potřebí,Ť a dále že řekl: ťsoudruzi a soudružky, nebojte se bajonetů!Ť V těchto, celkem nic neříkajících slovech, ťshledalŤ výminečný soud, že řečník vyzýval k neposlušnosti a k vzepření se proti zákonům a proti ustanovením úřadů!

Václav Stádník byl odsouzen k 12ti měsíčnímu těžkému žaláři. V kladenské schůzi řekl, že co se stalo v Praze, nemůže zůstati bez odezvy, že životy zabitých dělníků musí býti pomstěny, že musí býti zabrán velkostatkářský majetek, že musí veškeré dělnictvo jíti do boje a poraziti reakci za každou cenu, a končil výzvou, aby se dělnictvo řídilo dle pokynů a rozkazů výkonného výboru a důvěrníků. Dále ve schůzi zemědělských důvěrníků dne 11. prosince vyzýval k volbě tří až pětičlenných rad, které mají zabrati velkostatky, že úřady nesměji nic podnikati bez vůle dělníků nebo jejich důvěrníků, že má dělnická rada kontrolovati dopravu mléka do měst, že nemá svolovati bez řádné kontroly k vývozu obilí nebo jiných výrobků a nemá dovolovati odvážení živého nebo mrtvého inventáře, k čemuž připojil, že v případě, že by těmto rozkazům správcové odporovali, mají býti kanceláře odstraněni a když by správce povolal četnictvo neb vojsko, že má toto býti odzbrojeno.

V tomto ťshledalŤ výminečný soud vyzývání k neposlušnosti a k vzepření se proti zákonům a nařízením úřadů!

Antonín Zápotocký byl odsouzen k 18ti měsíčnímu těžkému žaláři. Sepsal provolání krajské dělnické rady kladenské, podepsal je a rozšiřoval. V provolání se praví: ťVážení soudruzi! Po zprávě o pražských událostech a o násilném obsazení Lidového domu policií, sešli se důvěrníci kladenského dělnictva a usnesli se, že z kladenských dolů počínaje pátkem, nesmí býti vyvezen ani jediný vagon uhlí a že musí býti vše narovnáno na haldy.Ť V dalším se podává zpráva o prohlášení generální stávky v celém kladenském obvodu, o jejím průběhu a o vyslání informátorů do různých obcí a dále se praví: ťJestliže se ukáže, že také dělnictvo ostatních okrsků je rozhodnuto postaviti se proti tomuto násilí, v němž vidíme nejen útok proti svým právům, nýbrž v němž spatřujeme útok kapitalistické reakce na celé nekompromisní dělnické hnutí, jsme rozhodnuti svoji protestní akci rozvinouti šíře a přikročiti k provedení socialisace a k vyvlastnění velkostatků a pro začátek k postavení továren a průmyslových podniků pod kontrolu dělnictva. Vydáváme zároveň leták k vojsku, abychom mu vysvětlili, že směřuje naše akce k dosažení socialistických požadavků.Ť

To jest tedy podněcování k neposlušnosti a k odporu proti zákonům a opatřením úřadů!

A nyní přijde povzbuzováni, podněcování a svádění vojáků k porušení přísahou slíbené věrnosti, poslušnosti a bdělosti nebo jiných vojenských služebních povinností (to vše stojí v republikánských rozsudcích), jež prý bylo spácháno v letáku vojákům, poněvadž v tomto letáku stojí:

ťCo učiníte? Věříme Vám. Nevyzýváme Vás, abyste odepřeli tomuto státu služby. Jediné, čeho žádáme, jest vyplnění vaší proletářské povinnosti, abyste nešli se zbraní proti lidu! Nestaňte se našimi vrahy!Ť

Nestaňte se našimi vrahy! - to jest v republice zločin svádění vojáků k neposlušnosti! Mikuláš Mlčoch byl odsouzen k 8 měsíčnímu těžkému žaláři pro povzbuzování k neposlušností a ke vzepření se proti zákonům a ustanovením úřadů, ale - a to jest velmi příznačné - v řeči konané dávno před prosincovou stávkou! Tento muž dne 13. listopadu 1920 v jisté vesnici konal přednášku o ruské revolucí. Dle výpovědí svědků Frant. Pospíšila, Emy Suchánkové, Anny Podzimkové a Antonína Mühlhanzla mluvil jednak ve veřejné debatě, která hned potom následovala, proti republice, o násilném zabírání majetku v Rusku, které vylíčil jako vzor a mezi jiným řekl: ťNedají-li vám to sami, jděte a vezměte si to!Ť Tato výzva se dle výpovědi Pospíšilovy vztahovala na velkostatkářskou půdu. A pravil dále: ťNaší armády se nemusíte báti, ta na vás střílet nebude, jest korumpovaná a nedisciplinovaná.Ť

A proto se vznáší v Československé republice na lidi žaloba a oni jsou odsuzováni!

Ale vrcholu ničemnosti dosahuje rozsudek výminečného soudu proti Břetislavu Hůlovi, redaktoru kladenského listu. Také on byl ovšem zatčen, ale nebylo nalezeno nic, proč mohl býti obžalován. A tak ho obžalovali pro staré novinářské články, ve kterých při jejich vyjití nebylo shledáno nic závadného! Poněvadž jest nutno, abychom tyto věci vytáhli z temna rozsudku na boží světlo, podáváme odůvodnění výminečného soudu:

V čísle ťSvobodyŤ z 8. července 1920 se píše ve článku ťAtentát na soudruha MunuŤ (který se týká Munova přepadení legionáři) a praví se mezi jiným: ťKomandant olomouckých legionářů Jaroš posílá viníky na dovolenou, schvaluje zločin a tvrdí, že kdo má v rukou moc, má f právo. Dělníci pamatujte si toto heslo!Ť

Co jest to? Tohle jest podněcování k nenávisti proti vládním orgánům nepravdivými údaji a překrucováním skutečností! Dále:

Dále se praví na místě, kde se mluví o konfiskaci časopisů, že ťkladenské dělnictvo si nedá podobných provokaci líbiti.Ť ťSvobodaŤ byla jednou po převratu konfiskována a dělnictvo, jak známo, zastavilo v dolech a hutích práci, táhlo na okresní hejtmanství, odneslo si odtud konfiskovaná čísla a rozneslo je. Od těch dob jsme měli pokoj. Od té doby, ca tiskneme ťSvoboduŤ ve vlastní tiskárně, vůbec ji k censuře nepředkládáme a také ji předkládati nebudeme. Máme za to, že jest povinností pražských soudruhů následovati kladenského příkladu a novin k censuře vůbec nepředkládati. Jest to vysvědčením nedostatečné odvahy dělnictva a jeho vůdců, jestliže ještě dnes nějaký byrokratický idiot může rozhodovati, co smějí nebo nesmějí kladenské listy psáti. Na řádění censorů odpovězte nepředkládáním časopisů k censuře. Kladno vám již dávno ukázalo cestu. Následujte nás!

Co jest to? Tohle jest povzbuzování k neposlušnosti proti zákonům, pod kterýmižto ťzákonyŤ se míní povinnost předkládání povinných exemplářů. Kdo přestoupí toto ustanovení zákona o tisku, má býti potrestán peněžitou pokutou od 20 do 200 Kč (§ 17 tisk: zákona). Kdo ťvyzýv፠k přestoupení, jest odsuzován k těžkému žaláři! Ale dále:

V čísle z 11. prosince se praví: Soudruzi vojáci!... Nevěříme, že to budete vy, kteří nás oloupíte o náš život.. Nedejte se zneužíti -za nárazník ve srážce nás chudáků, vyssávaných, uražených a ponížených s hloučkem akcionářů, bursiánů a keťasů, kteří jsou chráněni zákonu, přejatými republikou ze starého Rakouska. Nedejte se vyprovokovati k ochraně kapitálu a měšťáctva! Ať žije proletářská armáda!

K jakému porušení přísežně slíbené věrnosti se tu vlastně vyzývá?

A konečně jsou v čísle ze 14. prosince v textu obsažena tato slova ťObsazením továren a zabráním velkostatků učiníme do kapitalismu průlom.Ť Také tato slovaŤ prohlašuje výminečný soud za rušení veřejného pokoje! A pro tuto všeobecnou poznámku, otiskovanou mezi textem, jejíž autor nebyl ostatně nikdy zjištěn a která by ve starém Rakousku nestačila ani na konfiskaci, byl Hůla v Československé republice odsouzen k 13ti měsíčnímu těžkému žaláři!

Takový byl tedy rozsudek, který byl vynesen jménem Československé republiky! Tím, že státní zástupce snaží se zabrániti, aby se rozsudek nestal známým, chce zajisté říci, že takovýto rozsudek jest příliš způsobilý popuzovati k nenávisti a k opovrhování československou státní mocí. V čemž má docela pravdu...

Jsou tyto případy vládě Československé republiky známy? Co míní vláda učiniti, aby tato persekuční konfiskační praxe byla ihned zastavena?

V Praze dne 24. ledna 1922.

Toužil, Burian, Bubnik, Teska, Tausik, Svetlík, Houser, Malá, Skaunicová, Koutný, Skalák, Haken, dr. Šmeral, Darula, Mikulíček, Rouček, Kunst, Krejčí, Kučera, Nagy, Borovszky.

XVI./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Kafky; Kostky a druhů

ministru vnitra a ministru s plnou mocí pro Slovensko

o jazykových nepřístojnostech u státních úřadů na Slovensku.

Dle všeho snaží se vláda úplně počeštiti bratislavský kraj, a o jazyková práva připravil menšinové národy, žijící v bratislavském kraji. Byla k tomu zvolena docela zvláštní praxe, která jest nejen nejvýš povážlivá, nýbrž úplně nebezpečná, poněvadž zanáší do správy zmatek, který umožňuje, že národní menšiny jsou úplně vydány svévoli jednotlivého úřadu a dokonce jednotlivých úředníků. Tato praxe jest však také nedemokratická a nespravedlivá, poněvadž občanu, který náleží některé menšinové národnosti, znemožňuje, aby sám hájil svých práv u správ a úřadů, nebo aby se dal zastupovati právním zástupcem jeho vlastní národnosti, neovládajícím však dostatečně státního jazyka. Jednotlivé správy a úřady odpírají již dnes vyřizovati podání sepsaná v jazyku menšiny, ba odpírají již přijati taková podání, která nejsou sepsána jazykem státním. Tím, že se odpírá přijímati podání v jazyku německém, povstávají státním občanům německé národnosti nejen veliké hmotné újmy, nýbrž hrozí jim také nebezpečí, že pro překladatelské práce, jež vyžadují mnoho času, mohou zmeškati lhůty, s druhé strany pak skoro všechny správy a úřady, v mnoha případech dokonce městský úřad bratislavský, vydávají na všechna podání vyřízen pouze česká nebo slovenská. Příslušník některé menšinové národnosti, který tohoto jazyku neovládá - a to jest většinou - musí vždy užívati překladatelské kanceláře, poněvadž nedostane vůbec odpovědi, vrátí-li vyřízení jako jemu nesrozumitelné.

Soustava, které se užívá k vymýceni národních menšin, jest takováto:

Každá správa nebo úřad má svůj obvod a v tomto obvodu přesně zjistí, je-li v tomto území 2% menšina a ukáže-li se, že chybí i jen docela nepatrné procento, prohlásí, že může se stranami úřadovati zásadně jen jazykem českým nebo slovenským. Při tem se přirozeně přiházejí nejneuvěřitelnější případy.

Slúžnovský úřad Bratislava-město, který jest podřízen županovi, úřaduje se stranami také jazykem německým, poněvadž v obvodu jeho působnosti jest zjištěna 20%ní menšina. Slúžnovský úřad Bratislava-venkov užívá výhradně jazyka státního, ač v jeho obvodu jsou některá místa jako Oberufer, Petržalka, Devín atd., která mají německou většinu přes 80%, ba rozkázal dokonce obecným úřadům, aby úřadovaly pouze jazykem státním, poněvadž tyto obce spadají do oboru působnosti slúžnovského úřadu, v němž prý německá 2%ní menšina nebyla zjištěna.

U tohoto úřadu praktikuje se to již několik měsíců, i německé politické strany jsou docela nuceny, aby podávaly své žádosti o povolení Ire schůzím jazykem státním, jinak jejich podání nebude vůbec vzato na vědomí.

Bratislavské finanční ředitelství neúřaduje zásadně jazykem německým a vydává své vyhlášky jen česky, slovensky a maďarsky, kdežto generální finanční ředitelství vydává německá vyřízení a vyhlášky.

Bratislavský okresní soud, jak se lze nadíti, bude projednávati od 1. února také jazykem německým. Tímto dnem nabude totiž účinnosti nová úprava obvodů okresních soudů bratislavského, pezinského, galandského a trnavského, zavedená vládním nařízením ze dne. 19. prosinče 1921, podle něhož jsou obce s úplně maďarským obyvatelstvem z těchto soudních okresů vyloučeny nebo přiděleny jiným soudním okresům.

Naproti tomu všechny odvolací instance budou odpírat úřadovati jazykem německým. Bratislavské policejní ředitelství přijímá sice německá podání, vyřizuje je však bezvýjimečně jazykem státním, při němž jest hádankou, má-li se tento jazyk pokládati za český nebo slovenský.

Všechny ostatní úřady přijímají podání jazykem německým, vyřizují je však jen jazykem státním.

Touto soustavou chce se dosáhnouti, aby menšiny byly donuceny, buďto se naučiti jazyku státnímu, což přirozeně ve většině případů jest úplně vyloučeno, nebo aby si zvolily zástupce české národnosti, při čemž dlužno zdůrazniti, že se tím nejen těžce poškozují hmotné zájmy národních menšin, nýbrž že také zástupci těchto menšin se připravují o existenci nebo se donucují, aby se vystěhovali.

Podepsaní táží se proto pana ministra vnitra a pana ministra s plnou mocí pro Slovensko:

1. Ví pan ministr, že úřady a správy na Slovensku upravují jazykovou otázku jednotlivě a úplně svévolně ve svém vlastním oboru působnosti?

2. Jsou páni ministři ochotni, poskytnouti německé menšině v bratislavském okresu právo, aby u všech úřadů a správ užívala své mateřštiny a vydati takové nařízení všem úřadům a správám bratislavského županátu?

V Praze dne 17. ledna 1922.

Dr. Kafka, Kostka, Knirsch, Windirsch, inž. Kallina, dr. Medinger, dr. Lodgman, Patzel, dr. Spina, dr. Radda, dr. E. Feyefeil, Křepek, J. Mayer, Wenzel, Schälzky, Schubert, Röttel, Bobek, Scharnagl, Mark, Simm.