Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3410.

Interpelace:

I. posl. dra E. Feyerfeila a druhů ministrovi národní obrany o zavedení pozdravu ťNa zdarŤ ve vojsku,

II. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra, jak se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 266 b. z. a n. o názvech obcí, ulic a míst,

III. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra, že úřady shledaly závadnou znojemskou místní skupinu německé národní mládeže a rozpustily ji,

IV. posl. J. Mayera a druhů ministrovi obchodu o včasném nebo zpožděném vývozu ječmene,

V. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra Petersilky, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zabrání dalších školních místností pro české školy v Mostě,

VI. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi o svevolnej a nespravedlivej právnej praxí, prevadzovanej slovenskými úrady oni uznávaní domovského práva služiacého za základ stanovenia štátnej príslušnosti a taktiež o gravaminósnom postupu proti obecným a štátnym pensistom na tomže základe,

VII. posl. J. Mayera, J. Fischera a druhů ministrovi vnitra o zabavení časopisu ťDer deutsche LandboteŤ v Karlových Varech,

VIII. posl. dra Haase, Heegera a druhů ministrovi spravedlnosti o konfiskaci čís. 95 ze dne 26. listopadu 1921 periodického časopisu ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Opavě,

IX. posl. Kostky, dra Kafky a druhů ministerskému předsedovi, ministrovi financí a ministrovi obchodu o pohledávkách československých věřitelů za bývalou rakousko-uherskou vojenskou správou,

X. posl. Jul. Nagya a súdruhov ministrom vnútra a zemedelstva o neprístojnostiách spozorovaných v okresných paritných komisiach,

Xl. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra Petrsilky, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty, že ze státní tkalcovsky školy v Kežmarku byl propuštěn dílovedoucí Vilém Palumbiny,

XII. posl. Dietla, Leibla a druhů ministrovi spravedlnosti, že nebyl proveden zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům,

XIII. post. J. Mayera a druhů ministrovi národní obrany, aby byl zbořen barákový tábor bývalého zajateckého tábora v Něm. Jablonném a Markvarticích,

XIV. posl. Borovszkého a súdr. min. predsedovi a min. verejných prác o neodóvodnenom zavieraní priemyslovych závodov, ktorým sa znemožňuje existencia robotníctva na Slovensku,

XV. posl. Toužila a soudruhů vládě o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ,

XVI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů ministrovi vnitra a ministrovi s plnou mocí pro Slovensko o jazykových nepřístojnostech u státních úřadů na Slovensku,

XVII. post. dra Schollicha, Pittingera; dra Petersilky, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zrušení německé obecné školy v Želivsku, v okrese moravsko-třebovském.

I./3410 (překlad).

Interpelace

poslance dra Edwina Feyerfeila a druhů

ministrovi národní obrany

o zavedení pozdravu ťNa zdarŤ ve vojsku.

Jak se proslýchá, nařídil pan ministr národní obrany nějakým výnosem, aby důstojník vyslechnuv hlášeni pozdravil mužstvo stojící v řadě srdečným ťNa zdarŤ, načež má mužstvo odpověděti týmž pozdravem. Toto nařízení silně upomínající na minulé monarchistické doby - kdo nevzpomíná při tom na Dobré jitro, vojáciŤ, ťDobré jitro, VeličenstvoŤ - zřejmě odporuje protimonarchistickému a protimilitaristickému, v každé době tak hlasitě projevovanému, cítění státního národa této republiky, jehož poslanci s velikou horlivostí právě připravuji protimonarchistický zákon, jest však také podle demokratických zásad úplně nepřípustným nucením mužstva a důstojníků nečeské národnosti k účastí na projevech cizího národa a zradou na vlastním národním cítění, uvážíme-li, že československé vojsko není vojskem národním, nýbrž národnostním, v němž nečeské národy mají početně převahu, a že se pozdrav ťNa zdarŤ dlouholetým podáním stal výrazem českého národního cítění.

Z tohoto důvodu tážeme se pana ministra:

Jest ochoten vytýkaný výnos ihned odvolati?

V Praze dne 17. ledna 1922.

Dr. E. Feyerfeil, dr. Hanreich, dr. Brunar, Patzel, Heller, Matzner, dr. Radda, Wenzel, Simm, dr. Keitl, Kraus, dr. Schollich, Bobek, Windirsch, dr. Baeran, Knirsch, Budig, dr. Lodgman, Mark, Schubert, J. Mayer, J. Fischer.

II./3410 (překlad).

Interpelace

poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů ministrovi vnitra,

jak se provádí zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. o názvech opcí, ulic a míst.

V poslední době dostalo mnoho obcí od okresních politických správ rozkazy, aby nyní v určité době vyvěsily místní tabulky a dále názvy ulic ve státním jazyku. Těchto rozkazů částečně nelze provésti a částečně jsou nezákonné, poněvadž přesahují meze zákona ze 14. dubna 1920.

I. U pojmenování obcí a osad:

Poněvadž podle článku i vládního nařízeni ze dne 25. srpna 1921 č. 324 má označení obcí a míst stanoviti ministr vnitra a k takovémuto ustanovení dosud nedošlo, není tedy žádným způsobem ustanoveno, které ťúřední jméno si československý jazykŤ jednotlivě ťvytvořilŤ, nemohou tedy obecní úřady předepsaných nových místních tabulek vyvěsiti. Toto označení má se státi podle článku 6 vládního nařízení v jazyce státním, jeho provedení závisí tedy na stanovení ministrem vnitra, předepsaném v §u 1 zákona.

Rozkazů okresních politických správ obcím o vyvěšení nových místních tabulek nelna tedy provésti.

lI. O pojmenování ulic a míst:

Jak se dovídáme z denních zpráv, postavil se ministerstvo vnitra ve výnose vydaném pro vnitřní službu ze dne 8. prosince 1921 č. 85.6.54 na stanovisko, že obce jsou povinny vyznačiti názvy ulic nyní také v jazyku státním. Ministerstvo odvolává se při tem na to, že se vládní nařízení zabývá jen stránkou jazykovou (názvy ulic a míst), kdežto zákon ve druhé své části mluví opět jen o pojmenování ulic a míst. Jak to pojímají Němci, směšují prý obě tyto rozličné věci, prováděcí nařízení o ťpojmenováníŤ nebylo vůbec vydáno, od toho však nutno odlišovati ťjazykový názevŤ. Jest proto sice správa, že nelze přiměti obcí, aby ulice a místa ťznovu pojmenovalyŤ nepřijde-li snad v úvahu výjimečně § 7 zákona (nevhodná jména), jsou však ovšem povinny také nyní již pojmenované ulice za předpokladu článku 5. nařízení ťoznačiti" jazykem státním.

Toto pojetí jest po názoru podepsaných mylné. Vládní nařízení má vůbec jen jediný základ a tím je zákon ze dne 14. dubna 1920, č.256. Tento zákon pojednává jen o dvou případech pod názvem ťpojmenování ulic a místŤ. Jsou to tyto dva případy:

1. Nové pojmenování takových ulic a míst, které a) nelze uvésti v soulad s historií, b) s vnějšími vztahy československého národa a ťzejménaŤ uvádí taková pojmenování, která připomínají osoby, které projevily nepřátelské smyšlení proti československému národu nebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního.

2. Pojmenování ulic v budoucnosti a zde uvádí zákon jakési formální předpisy pro obce.

§ 22 zákona však zní: ťUžívání jazyků při provádění tohoto zákona upraví se nařízením.Ť Má-li se tedy vládní nařízení pohybovati v mezích zákona, nemůže tedy ťpři provádění tohoto zákonaŤ chtíti něco upravovati, o čem se v zákoně vůbec nemluví. Bud se tedy vztahují jazyková ustanovení prováděcího nařízení skutečně pouze 1. na odstranění závadných jmen a 2. na nová pojmenování, pak vládní nařízení jest platné, nebo však vládní nařízení upravuje také název ulic a míst, pojmenovaných již (před 6. zářím 1921) pak jest neplatné, poněvadž přesahuj: meze zákona.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Opírají se rozkazy vydané okresními politickými správami o všeobecný pokyn ministerstva? Jak může pan ministr vnitra uvésti v soulad takové rozkazy se skutečností, poněvadž do dnešního dne není jisto, jaká úřední jména ťvytvořil si československý jazyka pro jednotlivé obce a osady?

2. Jak může pan ministr vnitra uvésti v soulad se zákonem zmíněný ministerský výnos 85.654?

3. Jest pan ministr ochoten přiznati všem stížnostem a rekursům obecních úřadů podaným v této věci odkládací účinek, poněvadž by se nedalo ospravedlniti, kdyby byly unce přinuceny podle rozhodnutí, jež nenabylo právní moci, připevniti nové tabulky a tím ke značným a snad zbytečným výdajům.

V Praze dne 16. ledna 1922.

Dr. Lodgman, Kraus, dr. E. Feyerfeil, Simm, dr. Radda, Matzner, dr. Schollich, Patzel, Windirsch, J. Fischer, dr. Hanreich, J. Mayer, Schubert, dr. Brunar, Bobek, dr. Baeran, Knirsch, dr. Keibl, Budig, Mark, Heller, Wenzel.

III./3410 (překlad).

Interpelace

poslance dra Raddy a druhů ministrovi vnitra,

že úřadu shledaly závadnou znojemskou místní skupinu německé národní mládeže a rozpustily ji.

Ředitelstva znojemských německých středních škol dostala tento výměr znojemské policejní expositury:

Policejní pohraniční expositura Znojmo-nádraží.

Místní skupina německé národní mládeže ve Znojmě.

Spolek bez úředního povolení.

Ředitelství německého dívčího lycea ve Znojmě.

Zdejší úřad zjistil, že jest ve Znojmě od prosince 1920 úředně neschválený spolek znojemský ťMístní skupina německé národa i mládežeŤ.

Členy jsou většinou studenti zdejších středních škol. Zasílám seznam členů k dalšímu opatřeni podle předpisu disciplinárního řádu o žácích tamějšího ústavu. Činnost zmíněného spolku byla zdejším úřadem zastavena a představeným úřadům podána zpráva.

Policejní rada a správce policejní expositury:

Čeněk Eis, v. r.

Tento výměr vychází z mínění, že zde jde o spolek podle spolčovacího zákona, což jest nesprávné. Německá národní mládež jest organisace mládeže německé národní strany, organisace, jakou vydržují všechny politické strany, české i německé. Německá národní mládež jest naprosto volné sdružení a spojení německé mládeže k lidové výchově a zdatnosti. Skládá se ze skautských skupin, ze žáků a žákyň z různých učebných ústavů, z učedníků všech povolání a také z pedagogického stanoviska má naprosto chvalitebný úkol, zdržeti mládež od požívání tabáku a alkoholu, dále však také pěstovati národní mrav a zvyky, zpěv a hudbu.

Výměr si však také osobuje vyzývati ředitelstva, aby užila disciplinárního řízení, což zajisté nespadá do kompetence policejního úřadu. U vůdců znojemské mládeže byly vykonány domovní prohlídky a při tom byly zabaveny všechny písemnosti a peníze.

Postup policejní znojemské expositury nikterak se neshoduje se spravedlností a demokracií, poněvadž směřuje proti organisaci jedné strany, kdežto stejné organisace jiných uran nechává na pokojí.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Jest ochoten naříditi vyšetření tohoto případu?

2. Jest ochoten zrušiti rozhodnutí policejní znojemské expositury?

3. Jest ochoten postarati se o to, aby zabavené písemnosti a peníze byly řádně vráceny a

4. aby bylo zabráněno jakémukoliv disciplinárnímu potrestání žáků nebo bylo odvoláno?

5. Jest ochoten upozorniti znojemskou policejní exposituru na rozsah její příslušnosti?

V Praze dne 17. ledna 1922.

Dr. E. Radda, dr. Hanreich, Heller, Patzel, Simm, Kraus. Schubert, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Wenzel, Budig, dr. Brunar, J. Mayer, dr. Lodgman, Matzner, Bobek, Mark, dr. Baeran, Knirsch, dr. Keibl, J. Flscher, Windirsch.

IV./3410 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrovi obchodu

o včasném nebo zpožděném vývozu ječmene.

Jak se dovídáme od odborníků, bylo by bývalo v minulém podzimu lehce možno umístiti v cizině ječmen, bylo dostatek kupců po ruce a vývozní obchod byl by Přinesl našemu hospodářství značné příjmy. Zasáhnutím vlády, která nemohla dostati za ječmen, který se měl prodávati, dosti vysokých cen, se žádalo, že se nesmí prodávati pod 450 Kč za 100 kg. Za těchto poměrů byl zahraniční obchod na měnícím se peněžním trhu příliš brzy podkopán a odborníci počítají škodu, kterou domácí, národní hospodářství utrpělo omezeným názorem odpovědných vládních míst, přes 4 miliardy korun čsl. Dnes jest náš trh zaplaven ječmenem, odbytu i za laciné ceny nelze nalézti a nejen naše zemědělství, nýbrž veškeré národní hospodářství trpí tím škody, jichž nelze spočítati.

Podepsaní se táží:

1. Jak může pan ministr ospravedlniti tato neodpustitelná zasahování vládních míst do vývozního obchodu?

2. Jakému cizímu vlivu a jaké cizí radě lze přičísti takováto nezdravá opatření?

3. Jak zamýšlí pan ministr opět napraviti škody, způsobené domácímu zemědělství?

V Praze dne 18. ledna 1922.

J. Mayer, Windirsch, J. Fischer, Heller, Schubert, Mark, dr. E. Feyerfeil, dr. Luschka, dr. Brunar, dr. Lodgman, inž. Kallina, Schälzky, dr. Hanreich, Křepek, Matzner, dr. Radda, Bobek, Röttel, dr. Keibl, Kaiser, dr. Schollich.

V./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra Petersilky, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zabrání dalších školních místností pro české školy v Mostě.

V Mostě jest městská budova německého vyššího státního reálného gymnasia, v níž do r. 1919 bylo ubytováno jen německé vyšší státní reálné gymnasium. R. 1919 bylo v této městské budově bez souhlasu města ťprý z rozkazu ministerstvy školství a národní osvětyŤ umístěno české reálné gymnasium (3 třídy). Roku 1920 bez souhlasu města byla k tomu opět prý ťz úředního rozkazuŤ přibrána jedna třída. R. 1921 uplatňoval městský úřad, že domácím pánem jest město, a že ono má rozhodovati, komu se místnosti smějí odevzdali a komu nikoliv.

Již před prázdninami žádalo české gymnasium opět o přikázání tří místností. Poněvadž město Most nesouhlasilo s tím, aby německé vyšší státní reálné gymnasium, jak se dalo předpokládati, bylo opět ve své činnosti omezováno a přímo rušeno, městské zastupitelstvo, aby konečné opatřilo místnost, usneslo se v červenci 1921 vystavěti na tak zvané ťobecné škole sv. VáclavaŤ třetí poschodí, v němž mělo býti umístěno české gymnasium. Na této stavbě, která pohltila skoro milion korun, usneslo se v přítomnosti českých zástupců a s jejich souhlasem a ihned se s ní započalo.

Mezitím se však dostavil zástupce vyučovací správy z Prahy a nařídil, aby ředitelství vyššího státního reálného gymnasia odstoupilo českému gymnasiu opět dvě místnosti místo místností žádaných na školní rok 1921/1922.

Mezitím se pokračovalo ve stavbě a opětovně byla vyslovována naděje, že až české gymnasium uvolní obsazené místnosti, bude konečně v německém gymnasiu místo a obec uvolněním jiné prozatímně umístěné školy bude moci konečně přikročiti k tomu, umístiti různá sociální zařízeni (německou a českou obecní knihovnu, kanceláře pro sociální péči a mládež, útulnu pro kojence, útulnu pro děti atd.).

Náhle v prosinci 1921 dostalo město pozvání ke komisi konané dne 7. ledna 1921, při níž měly býti ustanoveny podmínky, za nichž by se nově vystavěného 3. poschodí mohlo užíti pro českou obecnou školu.

Místnosti byly komisionelně ohledány z rozkazu ministerstva školství a národní osvěty a na návrh českého školního výboru.

Při této komisi dne 7. t. m. odevzdali zástupci města a německé školní rady prohlášení a vzdálili se, nevyčkavše jejího konce, čímž jasně projevili, že nemohou již prohlásiti svého souhlasu s novým požadováním školních místností pro české obecné školy na útraty německých škol, poněvadž ochoty, již dosud projevili, užije se jen k novým vykořisťováním. Proto se také městská rada ve své schůzi ze dne 5. ledna t. r. usnesla stavbu dnem 7. t. m. zastaviti.

Nynější městská mostecká rada uspokojovala vždy, pokud to bylo v její moci, požadavky českého školství. Zvláště neodporovala dosud, že české gymnasium bylo až do dalšího opatření ubytováno v budově německého gymnasia a tak dále vedeno a každoročně odnímalo německému gymnasiu více místností.

Městská rada uvolnila dále celou velikou budovu dřívější německé občanské chlapecké školy sv. Václava pro české občanské školy, přeložila chlapeckou obecnou školu sv. Václava do občanské školy sv. Václava a občanskou školu sv. Václava ubytovala v naprosto nedostatečném starém gymnasiu.

Konečné městská rada vždy opět poskytla pomoci, bylo-li zapotřebí pro rozšířeni české obecné školy nových místností, ubytovavši třídy v německé obchodní škole a v nové poštovní budově.

Stran českého gymnasia nebylo město povinno k vylíčené ochotě. Stran obecné a občanské školy ovšem do 31. prosince 1920 k tomu povinno bylo. Od uvedené doby přešel na stát také závazek opatřovati místnosti pro české obecné a občanské školy.

Stát však neučinil dosud nic, aby na svůj vlastni účet vyhověl Potřebám českých škol rozšířiti se. Nechává klidně město stavěti milionovým nákladem a když jest stavba skoro hotova, chce ji jednoduše zabrati pro své účely. Tento nový pokus státu, vyhnouti se svým závazkům k českým školám na útraty mostecké chce, byl by nesmírným porušením práva proti chci, jejíž právo volně nakládati budovou zřízenou na její útraty musí býti určité zajištěno, a nevděčným a nemístným chováním, které jest pravým opakem ochotného chování obce.

Ví pan ministr o těchto skutečných poměrech?

Jest pan ministr ochoten upustiti od zamýšleného zabrání vystavěného 3. poschodí na mostecké škole sv. Václava a ponechati právo obci, volně nakládati s poschodím, zbudovaným na její náklady, nedotčeno?

V Praze dne 19. ledna 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. Petersilka, Simm, dr. Kafka, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Luschka, J. Fischer, dr. Spina, Bobek, Knirsch, inž. Jung, Zierhut, Budig, Wenzel, Heller, Patzel, Mark, Schälzky, dr. Baeran, dr. Brunar, inž. Kallina.

VI./3410 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministerskému predsedovi

o svevoľnej a nespravedlivej právnej praxi, prevadzovanej slovenskými úrady pri uznávaní domovského práva slúžiacého za základ stanovenia štátnej príslušnosti a taktiež o gravaminósnom postupu proti obecným a štátnym pensistom na tomže základe.

§ 13. zákona zo dňa 7. aprila 1920, Sb. z. a r. s. 236, o nabývaní a pozbývaní práva občianského a domovskej príslušnosti ustanovuje, že dosiaľ platné zákonité ustanovenia ponechávajú sa v platnosti leda že by boly týmto zákonom zmenené. Podľa druhého odstavca práve uvedeného §a bol ohľadne povinnosti prevzatia d sväzku obce na Slovensku uvedený v život rakúsky zákon zo dňa 5. decembra 1896 čís. 222 r. zák.

Po rozumu týchto ustanovenie nesporné, že obecná príslušnosť, ktorá môže byť konštatovaná pred 28. októbrom 1918 a podobne otázka, zdali niekto nadobudnul obecnej príslušnosti alebo domovského práva pred 18. októbrom 1918, môže byť posúdená podľa predpisov uhorského zák. čl. XXII: 1886.

Podmienku, kladenú §om 10. práve citovaného zákona, dľa ktorej sa vyžaduje ročné bydlenie a prispievanie k obecným bremenám v tomtiež mieste, applikovaly úrady vždy na základe patričných liberálnych ministerských nariadení a zásadnej decisivy uh. správneho súdu č. 19 z r. 189r, dľa ktorej decisivy ťku nadobudnutiu príslušnosti sa vyžaduje, aby patričný v obci p v 4 roky nepretržite bydlel a k obecným bremenám prispieval, avšak v §e zákona nie je vyrečené nepretržité prispievanie k bremenámŤ.

Ohľadne spôsobu používania tohože §u smerodatná bola ďalej tiež decisíva uh. správneho súdu č. 965 z r. 1907, dľa ktorej ťpôsobenie ľudového učiteľa má povahu príspevka k obecným bremenám, ač práve je vo smysle §u 138. zák. č.. XXII: 1885 oslobodený od obecnej dane z platu spojeného s úradomŤ.

Teraz keď následkom naprosto nesrozumiteľného ustanovenia mierovej smluvy môže byt pokládaný za československého štátneho občana ipso facto iba slovenský obyvateľ, ktorý svojej obecnej príslušnosti na dnešnom území Slovenska nadobudnul už pred 31. decembrom 1910, - je stonásobne dôležité, aby otázka, zdali jednotlivci nadobudli príslušnosti do uvedeného termínu 1910 alebo nie, bola uvažovaná spôsobom čo najliberálnejším, avšak prinajmenej v duchu maďarských zákonov tehdá platných a aby zákonov týchto teraz pozatýmne nebolo používané na úkor kohokoľvek.

Vo svojom nariadení zo dňa 19. oktobra 1921, čís. 31.989/1921, vyložil pán minister-plnomocník v Bratislave zák. čl. XXII: 1886 predsa tak, že obecnej príslušnosti môže nadobudnúť iba ten, kto v obci po 4 roky nepretržite bydlel a platením obecných daní ku bremenám dotýčnej obce po celú túto dobu nepretržite prispieval.

Takéto svevoľné a so stanoviska interessovaných zlomyseľné a úzkoprsé vykladanie zákona a taktiež prevodzované už applikovanie tohoto ministerského nariadenia bude mať za následok, že prevažná časť uznaných už na základe starej praxe obecných príslušností musí byt zrušená a to najmä u obecných a štátnych zamestnancov, ďalej u robotníkov, z ktorýchžto prví boli od platenia obecných bremien zákonom oslobodení, druhí však prispievali k obecným bremenám iba v tých najzriedkavejších prípadoch, t. j. ak mali nemovitosti alebo držali čeľaď.

Všeobecne známym faktom je tiež, že za maďarského režimu nikomu - až na výnimečné prípady - nebolo treba formálne zaopatriť si obecnú príslušnost a z tejto príčiny mnohí toho i zanedbali, dnes sa však ona od každého vyžaduje, poneváč bez nej nikto ani cestovného pasu nedostane, - verejní zamestnanci ktorí sú vysadení predloženiu, a obzvlášte železniční zamestnanci a priemysloví robotníci, ktorí miesta svojho postavenia čie práce stále zmeňujú, budú môcť dnes dodatočne tak rečeno iba výnimečne dokázať, že pred r. 1920 po 4 roky nepretržite v tomže mieste bydleli; a to však, že k obecným bremenám prispievali, vôbec nebudú môcť preukázať. V tomto stave veci je bez každého ďalšieho kommentáru zrejmé jak veľké massy slovenského autochtonného obyvateľstva sú týmto restriktívnym a svevoľným nariadením zplnomocneného ministerstva dotčené a vyhnancami učinené a veľa existencii pripraví ono i o chleba, bo nadobudnutie obecnej príslušnosti pred r. 1910 musia dľa najnovšieho nariadenia preukázať tiež všetci štátni a obecní pensisti a vdovy. Obecné vrchnosti musia prirodzene i ohľadne týchto používať výš uvedeného úzkoprsého výkladu zákona, ačkoľvek dobre vedia, že štátní a obecní pensisti - jakožto verejní zamestnanci - vo smysle maďarských zákonov obecné dane eo ipso neplatili. Poukazovanie pensií učiniť závislým od predpokladov, ktoré sú dľa všeobecnej známosti nesplniteľné, je postup mala fide, ktorý sa s dôstojnosťou štátnej autority opravdu nesrovnáva.

Jedon z podpísaných tu poslancov, dr. Ludvik Körmendy-Ékes, ktorý bydlí v Košiciach už 22 rokov nepretržite a od roku 196 bol poradcom mesta Košíc, a má u mesta významné a všeobecne známe zásluhy, môže ďakovať to, že mu terajšia mestská rada obecnú príslušnosť priznala, iba tej okolnosti, že čo majiteľ domu od r. 1905 k obecným bremenám prispieval. Tedy v Československej republike, kde heslami demokracie šumí každý kríček a kde vláda sa opiera na sociálne-demokratickú väčšinu, nestačí 16ročná príkladná služba u mesta a touto službou veľa milionami zveľadený verejný majetok mestský k nadobudnutiu príslušnosti u tohože mesta, poneváč prácou získané zásluhy sa v ohľad neberú, lež úradník musí byt domácim pánom alebo robotník musí držať služku, aby bol jakožto na tomto základe daň platiaci k obecnej príslušnosti kvalifikovaný.

Bratislavské ministerstvo vie veľmi dobre, že bývalí štátni a obecní zamestnanci boli za maďarského režimu od daní obecných oslobodení, a že tedy požadovať od nich a od pensistov, aby preukázali, že pred rokom 1910 a najmä po 4 roky obecné dane platili, ba čo viac učiniť poukazovanie pensií od tejto nesplniteľnej podmienky znamená takú nemravnosť a tak zrejmú bezprávnosť, ktorá je každej mravnej spoločnosti nedôstojná a je stanoviskom, ktoré ani minutu nemôže byť udržované vládou nadanou citom sociálnym.

Pýtame sa pána ministerského predsedu:

1. Zda je ochotný trpieť, aby veľké massy slovenského obyvateľstva, hlavne pensisti na ďalej boli s týmto shora podrobne popísaným svevoľným výkladom zákona sužovani a zda je ochotný učiniť opatrenia, aby pozbavené bolo platnosti nariadenie č. 13989/921 ministerstva v Bratislave, ktoré nariadenie i v tomto prípade je zrejme nespravodlivé?

2. Či je ochotný i u bývalých maďarských štátnych a obecných verejných zamestnancov tej samej zásady používať, ktorej bolo používané vzhľadom na terajších štátnych úradníkov a jako títo mal byt pokládaní za príslušníkov obce, v ktorej službu konajú, zrovna tak vyriecť o bývalých štátnych a obecných zamestnancoch a podobne pensistoch a robotníkoch, že nemôže byt od nich požadovaná obecná príslušnosť, nadobudnutá na základe platenia obecných daní.

3. Či je ochotný stejné predpisy vydať i ohľadne reholníkov, o ktorých je tiež verejne známe, že osobne žiadnu daň neplatili, pokiaľ sa týče nariadiť, aby reholami a kollegiálnými domy, jakožto právnymi osobami platené dane boli brané na zreteľ pri konštatovaní obecnej príslušnosti reholníkov, ktorí k dotýčnym reholám náležia.

Nebude-li pán ministerský predseda ochotný v tejto dôležitej veci, ktorá sa týka toľko tisíc existencií, s tým najväčším urychleným učiniť opatrenia, ktoré by odpovedaly zásade rovného zachádzania a duchu demokracie a sociálnej spravodlivosti, budeme nutení obrátiť sa so svojou sťažnosťou na Sväz národov.

V Prahe, dňa 17. januára 1922.

Dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Schubert, Pittinger, Zierhut, Simm, dr. Schollich, Knirsch, dr. Radda, Füssy, dr. Baeran, Patzel, Kaiser, inž. Kallina, Schälzky, Szentiványi. Křepek, dr. Lodgman, dr. Petersilka, Böhr.

VIl./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců Josefa Mayera, Josefa Fischera a soudruhů

ministrovi vnitra

o zabaveni časopisu ťDer deutsche LandboteŤ v Karlových Varech.

V č. 56. časopisu ťDer deutsche LandboteŤ ze dne 13. července propadlo opět jednou červené tužce censorově toto místo:

ťTento hrdinný boj Irů o jejich svobodu jest zářivým příkladem vytrvalé lásky k rodnému národu, kterýž příklad právě nás Němce v desku musí povzbuzovati. Irské hnutí za svobodu nám ukazuje, že žádného národa nelze utlačovati trvale. Jestliže Irsko, v poměru k britskému imperiu tak malé a chudé, může si vybojovati samostatnost, máme se potom my, Němci, vtěsnaní do Česka, vzdáti naděje na spojení s našimi Bratry? Bohatá, mocná Anglie jest nucena sjednati mír s vysátým Irskem a zadlužené, do úpadku se řítící Česko, teprve ve válce velmocemi ťvyhrabanéŤ, mohlo by odporovati našemu pudu po svobodě? Malý národ irský byl odkázán sám na sebe, kdežto my máme za sebou 60 milionů německých soukmenovců! Rozpomeňme se jen sami na sebe! Vštěpujme si každičkého dne, že jsme byli do tohoto státu vnuceni, nezapomeňme ani hodiny, že jsme Němci, že k Němcům náležíme a podle toho zařiďme veškero své jednáni a myšlení!

Cíl Čechů jest týž jako Angličanů v Irsku. Jenom však nenastupuje se jíž prachem, olovem a mečem, nýbrž zkouší se zničiti Němce hospodářsky. Hlavní zbraní při ťdobýváníŤ naší vlasti lest rozdělování německé půdy a pozemků legionářům - v desku říkají tomu ťpozemková reformaŤ - jakož vůbec tito hrdinní přeběhlíci mají důležitý úkol při počešťování německé části dech. Naši němečtí železniční zaměstnanci mohli by o tom vypravovati. Čeští držitelé moci chtějí zasáhnouti také nejsvětější majetek národa, náš jazyk. Němčina nemá sluchu na veřejných místech a co přichází shora, jest nesrozumitelné, ačli se snad nemá něco platiti nebo odváděti, což se nám proto ještě ukládá německy, abychom tomu rozuměli.

V této době neúprosného boje, zůstává nám, opouštěným ode všech, pouze důvěra v sebe samy, svépomoc a vlastní síla. Proti českému velikášství použijme hospodářských prostředků, neboť ty nám ještě zbyly, a vezměme si příklad ze statečných synů zeleného ostrova, který nám ukazuje jak neochvějný pud po svobodě národa přece jdu vede k cíliŤ

Tyto řádky líčí historické skutečnosti, která c slovo za slovem hodí na naše poměry v Československé republice a jest nepochopitelno, jak v naši době lze tak neslýchaným způsobem usilovati, aby se okovy spoutal volný projev mínění.

Podepsaní se táží:

Postará se konečně pan ministr, aby konečně trestala svévolná zabavování v Karlových Varech?

V Praze dne 19. ledna 1922.

J. Mayer, J. Fischer, Křepek, Schubert, Windirsch, dr. Spina, Kaiser, Böllmann, Zíerhut, Röttel, Kostka, Böhr, inž. Jung, Simm, Schälzky, dr. Keibl, dr. Petersilka, dr. Kafka, Patzel, Budig, dr. Baeran.

VIII./3410 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Haase, Heegera a druhů

ministrovi spravedlnosti

o konfiskaci č. 95 ze dne 26. listopadu 1921 periodického časopisu ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Opavě.

V 95. čísle ze dne 26. listopadu 1921 periodického časopisu ťVolksrechtŤ, vycházejícího v Opavě, zabavilo opavské státní zastupitelství pod číslem jednacím Sa 79/21 dvě zprávy.

1. V Hücklově továrně na klobouky v Novém Jičíně došlo na podzim 1921 k dělnickým demonstracím, které měly soudní dohru před novojičínským krajským soudem. Obžalovaní byli odsouzeni k trestům na svobodě od 6 týdnů do 3 měsíců nepodmínečně.

Když tyto rozsudky nabyly právní moci, časopis ťVolksrechtŤ s těmito nadmíru přísnými rozsudky srovnal rozsudky chebského krajského soudu, který při přestupcích zákona spáchaných z psychosy davu, uložil podstatně mírnější tresty podmínečně, stanoviv jednoroční dobu zkušební, a připojil tyto věty:

O naší třídní justici.

ťA nyní srovnejme příkré rozsudky, které vynesl novojičínský krajský soud nad demonstranty u firmy Hücklovy, kde dělníci, kteří ještě nebyli trestáni, byli všichni odsouzení k 6 týdnům až 3 měsícům nepodmínečně, ač se jim nemohlo ani zdaleka dokázati násilností proti klerikálům v takovém rozsahu jako v Chebu. Ale jsou příslušníky nenáviděné třídy dělnické a spravedlnost jest ochránkyní třikrát svatého vlastnictví.Ť

2. Při prosincové stávce zastavili práci také dělníci městské plynárny v Moravské Ostravě a zavázali také zaměstnance, kteří nenáležejí k dělnickému stavu, aby nastavil: práci. Dva zaměstnanci, kteří pod tlakem dělnické stávky služby nepřišli, byli propouštěni. Jejich žalobě na náhradu za dobu výpovědní moravsko-ostravský živnostenský sond dal za právo. Krajský soud novojičínský jako soud odvolací žalobu právoplatně zamítl. Časopis ťVolksrechtŤ v uvedeném čísle 95. takto posuzuje tento rozsudek:

Třídní justice.

ťJako odůvodnění tohoto šalamounského rozsudku uvádějí, že zaměstnancům bylo by přece bývalo možno, aby konali svou povinnost a za stávky pracovali. Zdá se, že přemýšlecí schopnost našich soudců nesahá tak daleko, aby se vmyslili do stavu těchto lidí. Má se dát takový zaměstnanec utlouci? Má potom snad být tím, na nějž se plije každodenně a každé chvíle při nevyhnutelném styku s dělníky? Domnívají se páni, že nárok na čest a řádně nakládání mají jen soudci? Podle jasného stavu věcí musí každý člověk se zdravým rozumem laika říci, že právě zaměstnanci, zaměstnaní přímo při provozování podniku, jednali donuceni tlakem tehdejších poměrů. Za toto řádné, úplně logické jednání jsou oba, zajisté dosti potrestáni propuštěním. K tomu ještě musí přijíti pomstou sršící nestvůra starého zrezivělého justičního stroje, aby z toho vykonstruovala vinu zaměstnanců. Za takovýchto poměrů nelze se diviti, že vždy více klesá úcta lidu před naším soudnictvím. Páni soudci se tedy musí přizpůsobiti moderním názorům o spravedlnosti, nemá-li čert vzíti veškerou úctu lidu k této naší právní instituci. Při tem jest tento příklad jenom jedním z mnoha. V nebližší době podrobně rozebereme několik těchto třídních rozsudků, abychom světu ukázali, jak naše soudnictví potřebuje reformy.Ť

Prohlašujeme-li novojičínské soudce za soudce třídní, kuří hájí jen zájmy vládnoucích majetných tříd, jsou nesmírně uraženi a musí s dostaviti ihned pan státní zástupce, aby červenou tužkou vyspravil uraženou čest. Ale ať se jakkoliv snaží, abychom o nich nabyli lepšího mínění, není nám to možno přes nejlepší vůli. Tato instituce se svými zástupci ční do nové doby jako útvar předpotopní a připadá proto každému u svobodomyslně a pokrokově myslícímu jakoby z jiného světa. Jen jeden příklad:

Obě zprávy obsahují vesměs přípustnou kritiku právoplatných rozsudků. O nějakém snižování soudnictví jako soudnictví, nelze mluviti, zvláště když proti kritisovaným rozsudkům v obou případech staví se rozsudky jiných domácích soudů. Není proto důvodu k zabavení.

Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti:

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten poukázati opavské státní zastupitelství, aby napříště zanechalo trýznivého zabavování, rdousícího tisk způsobem shora vylíčeným?

V Praze dne 19. ledna 1922.

Dr. Haas, Heeger, Häusler, Schweichhart, Hoffmann, Leibl, Grünzner, Beutel, Blatny, Taub, Hausmann, Čermak, dr. Czech, Pohl, Jokl, Palme, dr. Holitscher, Kirpal, Hirsch, Deutsch, Schuster.