VII./3322 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra. Lodgmana, Křepka. inž. Junga, dra Kafky a druhů vlád, ze prý má v úmyslu nabrati pohraniční lesy
(tisk 2338).
V 6. (červnovém) čísle svého úředního věstníku ťPozemková reformaŤ na rok 1921 uveřejnil Státní pozemkový úřad svůj pracovní plán pro první období provádění pozemkové reformy. Plán tento týká se Čech, Moravy a Slezska a má býti proveden v době, 3-4 let.
Z podrobností uvedeného programu nelze vyvozovati, že jest úmyslem Státního pozemkového úřadu přejímati pohraniční lesy - v pásmu 30 km. Ministerstvo národní obrany nezakročilo dosud u Státního pozemkového úřadu z důvodů strategických v otázce převzetí pohraničních lesů a Státní pozemkový úřad neučinil dosud kromě shora zmíněného programu dalších disposic o převzetí zabraného majetku pozemkového.
Praze dne 3. prosince 1921.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
VIII./3322 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra. Ludvíka Körmendy-Ékese a soudruhů
o potrestání vojenských brutálností páchaných v měsíci května 1920 v obci Pelsöcz, župa Gemer (tisk 428).
Skončeným vyšetřováním bylo zjištěno, že setnina čs. pěš. pl. č. 5, která z rozkazu plukovníka Kauteckého provedla zatčení nebezpečných živlů politických v župě gemerské pod velením nadporučíka Nováka, nenakládala se zajatci s největší bezohledností a barbarstvím. pádný z nich nebyl pažbami ručnic neb holemi do bezvědomí neb krve ztlučen, rovněž nebylo jim hroženo násilím za tím účelem, aby se na nich vymohlo přiznání činu, jehož se snad nedopustili. To prokázáno jest výpověďmi zatčených. Asi pět ze zatčených bylo udeřeno několika ranami bičíkem přes zadní část těla, aby doznali, kde mají zbraně ukryty. Rány ovšem zanechaly zevní známky po sobě, jako odřenina modřiny.
Obviněný nadporučík Horák i nadporučík Novák doznávají, že jednak sami, jednak na jich rozkaz mužstvo snažilo se přiměti bitím zatčené k prozrazení ukrytých zbraní, čin svůj omlouvají tím, že jinak nemohli úkol se zdarem provésti, poněvadž zatčení dobrovolně tak učiniti se zdráhali a některý z nich teprve po ranách bičíkem zbraně odvedl. Doba byla vážná, neboť bylo nudo vši pochybnost zjištěno, že jest v těchto místech organisovaná horda proti Čs. republice a tudíž, kdyby se rázně nebylo zakročilo proti viníkům, vznikle by nové nebezpečí, že v případě konfliktu s Maďarskem dostane čs. vojsko znovu dvojí oheň, jak se to již v těchto krajinách stalo v době bolševického vpádu. Provedeným vyšetřováním nebylo lze naprosto prokázati oběma obviněným úmyslné zločinné jednání proti bezpečnosti těla a bylo nutno posuzovati jednání jejich za přečin dle § 680, 591 v: tr. z. Funkcionář vojenského prokurátora odložil udáni pro přečiny dle těchto paragrafů po rozumu paragrafu 138 v. tr. ř., poněvadž se na tyto přečiny vztahuje amnestie, vyhlášená rozhodnutím presidenta republiky ze dne 23./10. 1920.
V Praze dne 2. prosince 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
IX./3322 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance dra. Lellye a soudruhů
o zneužívání zpozorovaných při pensionování státních zaměstnanců (tisk 2820).
Dle nařízení ze dne 30. ledna 1919, čís. 55 Sb. z. a nař. byli veškeří převzatí zaměstnanci státní povinni bezpodmínečně složiti přísahu. předepsanou nařízením ze dne 28. prosince 1918, čís. 101 Sb. z. a nař.
Při státním báňském ředitelství v Báňské Štiavnici vyzváni byli tamní bývali maďarští zaměstnanci, mezi nimi též Karel Tihanyi, dne 17. května 1919 ku přísaze tehdejším ministerským pověřencem, vládním komisařem inž. Aurelem Lehotským.
Tihanyi i s ostatními úředníky však. odmítl ložiti žádanou přísahu, spolupodepsav prohlášení, obsahující na prvním místě, že úředníci, ťdo toho času služební přísahu Čsl. republice nesloží, dokud se nestane definitivní rozhodnutí o příslušnosti tamního řízení a pokud v této provincii nebudou míti dostatečně zajištěna jejich práva, vzešlá ze státní služby a práva jako rodáků a měšťanů tohoto krajeŤ.
Odepření přísahy je tedy nade. vší pochybnost zřejmé.
Byl tudíž inž. Lehotský oprávněn všechny nespřísahavší úředníky dle § 14. odst. 1, nařízení čís. 555 Adm., ze dne 5. března 1919 ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, úřadu zbaviti.
Dle protokolu, sepsaného 17. května 1919 v Báňské Štiavnici, bylo však benevolentně ustanoveno, že tito nespřísahavší zaměstnanci mají býti ještě jednou ku přísaze vyzváni.
Avšak po 17. květnu 1919 v době bolševického vpádu byla zřejma pochybná, loyálnost maďarských úředníků k Čsl. republice, kteří doufali, že se poměry zase změní ve prospěch maďarského státu, projevujíce nepokrytě odpor vůči naší republice. Někteří úředníci odešli do Maďarska již před odchodem, jiní při odchodu rudé armády z Báňské Štiavnice, jiní opět zůstali ve Štiavnici. Po nastavším uklidnění byla svolána dne 6. července 1919 závodní porada všech českých úředníků státního báňského ředitelství v Báňské Štiavnici, v níž bylo za přítomnosti přednosty vládního komisariátu pro státní báně a hutě v Bratislavě inž. Josefa Lodla a vládního komisaře inž. A. Letotského rozhodnuto, aby ta část bývalých maďarských úředníků, u kterých bylo zjištěna, že odepřeli přísahati jen pod terorem ostatního, maďarsky smýšlejícího úřednictva, byla ve smyslu zmíněného protokolu ze dne 17. května 1919 ještě jednou vyzvána ku přísaze a o ostatních pak, kteří nejen, že odepřeli přísahati bez cizího vlivu, ale též i proti zájmům Československé republiky po čas bolševického vpádu se prohřešili, bylo usneseno, aby byli propuštěni se zastavením platů bez všelikých dalších závazků, což se během července 1919 stalo. Těmto propuštěným, mezi nimiž byl též Karel Tihanyi, jenž byl v červnu 1919 devět dní internován a jehož chováni vzbuzovalo naprostou nedůvěru, byly platy zastaveny od 1. srpna 1919.
Bylo tudíž propuštění Karla Tihanyiho dle citovaného směrodatného nařízení čís. 555 Adm. ze dne 5. března 7919 ministra pro Slovensko úplně oprávněné.
Tvrdí-li Tihanyi, že vládní komisař inž. Lehotský sdělil, že i ^když složí přísahu, nebudou práva, nabytá v maďarské službě uznána, vyvrací toto tvrzení sám protokol ze dne 17. května 1919, dle kterého jde výslovně na jevu, že všichni maďarští úředníci byli inž. Lehotským upozorněni na to, že na území Slovenska jsou v platnosti příslušné zákony bývalého maďarského království a že tedy zůstávají i všechna jejich, na základě těchto zákonů získaná pensijní práva nedotčena. Výslovně to znamenal tehdy inž. Lehotský, že má každý z úředníků. složiti přísahu po uvážení všech okolností a aby se nikdo nikým v té věci nedal přemlouvati.
Jestliže tedy Tihanyi nepřísahal a svým chováním vzbuzoval naprostou nedůvěru a jestliže směrodatní funkcionáři inž. Lodl a inž. Lehotský v konsultaci s českými, poměrů znalými úředníky dne 6. července 1919 uznali v zájmu státu za správné, že Tihanyi má býti propuštěn, dlužno na tomto stanovisku setrvati, a řečenému úředníku dlužno nésti následky z odřeknutí přísahy i jeho chování.
Jménem osmi takto propuštěných úředníků obrátil se účetní revident Aladár Kuntzl telegraficky na tehdejšího ministerského. předsedu V. Tusara o poukázání zastavených platů, kteráž žádost však byla zdejším rozhodnutím ze dne 27. prosince 1919, č. j. 37.851/XXIIIb zamítnuta. O tomto zamítnutí bylo též presidium ministerské rady vyrozuměno. Proti propuštění odvolali se pak postižení jednotlivě, mezi nimi též Tihanyi, k vládnímu komisariátu pro státní báně a hutě v Bratislavě a na ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Byli však odmítnuti.
Poslední rekurs Karla Tihanyiho na zdejší ministerstvo, jakož i prosba jeho na presidenta republiky o zpětné převzetí do služby, eventuelně z milosti, resp. o poukázání pense, byly rovněž dle zdejšího výnosu ze dne 27. června 3921, č. j. 5449 Ú. sp. zamítnuty, o čemž byla též kancelář presidenta republiky vyrozuměna.
Zůstalo tedy Tihanyimu na vůli, dalším rozkladem domáhati se u nejvyššího správního soudu konečného rozhodnutí. Tihanyi předložil sice prostřednictvím advokáta Dra Pohly v Báňské Štiavnici po dvakráte stížnost ministerstvu veřejných prací se žádostí, aby tato byla dále předložena ťNejvyššímu administračnímu souduŤ, avšak v obou případech byla mu stížnost vrácena s pokynem, aby ji předložil přímo příslušnému úřadu, resp. s poukazem na předpisy v příčině nejvyššího správního soudu jedině platného zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 3 Sb. z. a noř. a dále pokud se týče náhledu, vysloveného v interpelaci, že totiž podle mezinárodního práva je Čsl. republika oprávněna vyžadovati slib věrnosti od úředníků bývalého uherského státu jedině od doby ratifikace mírové smlouvy a že nemůže býti za vinu kladeno odepření tohoto slibu před touho dobou a konečně, že Československá republika je povinna postarati se o bývalé státní úředníky, není tento náhled správný a závažný a konečně, propuštění úředníci nemohou se domáhati ustanovení mírových smluv, které jsouce pouhými zákony formálními, nezakládají pro zúčastněné interesenty žádných práv a závazků, dokud nebudou dle ústavy řádným způsobem provedeny.
Výtka ministru veřejných prací činěná je tudíž bezpodstatná, neboť v této záležitosti bylo postupováno zcela v mezích zákona a propuštění Tihanyiho stalo se jeho vlastní vinou.
V Praze dne 29. října 1921.
Ministr veřejných prací:
Tučný, v. r.
X./3322 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Schweichharta, Grünznera a druhů
o nesprávném předpisu daně z příjmu herní správou v České Lípě (tisk 864).
Podle §156, odst. 1. zákona o osobních daních ve znění novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., poéhají poplatné příjmy zdanění částkou, které skutečně dosáhly v posledním roce, který předcházel rok berní.
Z tohoto pravidla stanovena je výjimka v odst. 2. téhož paragrafu pro takové případy, kdy příjmy netrvaly ještě po celý rok, tj. když příjmový pramen vznikl teprve během roku, jenž předcházel rok berní, v těchto případech nutno zdaňovati příjmy podle výtěžku ročního, jejž lze v berním" roce očekávati.
Jestliže v době, kdy daň se ukládá, tyto v berním roce očekávatelné příjmy jsou již známy, nutno dle čl. 11, č. 2 prov. nař. ke IV. hlavě z. o o. d. zdaniti příjmy v berním roce skutečně dosažené.
Ve smyslu právě uvedených zákonných předpisů byla uložena daň z příjmu též Ant. Metznerovi a Rich. Bittnerovi v Boru.
Ant. Metzner byl po návratu z vojenské služby zaměstnán v roce 1919 u firmy Bratří Zahnové v Boru, kde docílil dle oznámení této firmy v r. 1919 skutečného příjmu 14.248 K, po odečtení srážek dle zákona přípustných byla mu předepsána daň z příjmu pro rok 1919 z příjmu 7924 K.
Richard Bittner v Boru nastoupil po návratu z vojenské služby u firmy Rasche v Boru dne 21. prosince 1918, kde byl též v roce 1919 zaměstnán. Dle oznámení firmy docílil v r. 1919 skutečného příjmu 5373 K, po odpočítání srážek přípustných dle zákona byla mu pro rok 1919 předepsána v souhlase s jeho přiznáním daň z příjmu 4475 K.
Tvrzení interpelace, že v těchto případech příjem roku 1919 byl by dvakráte základem zdanění, jednou pro berní rok 1919, a po druhé pro berní rok 1920, jest správné a odpovídá úplně zákonu. V tomto ohledu poukazuje se na judikaturu býv. rak. správního soudního dvoru, na př. Budwinski č. 8566108. Zato příjem posledního roku, ve kterém přestane jednou berní povinnost poplatníkova, nebude vůbec základem zdanění. Příčiny tohoto zákonného ustanovení jsou berně technického rázu. Z výše uvedeného jest zřejmo, že berní správa v České Lípě postupovala při ukládání daně z příjmu dle platných zákonných předpisů a nelze jí tudíž činiti žádných výtek.
V Praze dne 22. listopadu 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
XI./3322 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o tom, že pražská zemská správní komise chová se nepřátelsky ke školám, zvláště proti věcem německých škol (tisk 2866).
Podle § 7. ústavní listiny republiky československé byla sice zrušena zákonodárná a správní činnost zemských sněmův, ale nikoliv správní činnost zemského správního výboru v Čechách, zemského výboru na Moravě a zemské správní komise ve Slezsku. Jejich činnost zastavena bude na základě čl. 2. zákona ze dne 29. února 1920. čís. Sb. z. a n. 126 teprve dnem, který bude ustanoven vládním nařízením.
Zákonem ze dne 14. dubna 1920, čís. 331, jímž byl změněn zákon ze dne 13. listopadu 1918, čís. 38, bylo dáno právo vládě jmenovati předsedu a členy zemského správního výboru v Čechách, avšak působnost zemského správního výboru nebyla tímto zákonem nikterak dotčena.
Jest tedy zemský správní výbor v Čechách dosud representantem země jakožto konkurenčního činitele ve věcech školských a zemská školní rada jest proto povinna podle platných zákonů a nařízení vyžádati si předběžného souhlasu zemského správního výboru ve všech věcech, které vyžadují finančního nákladu, pokud zemský správní výbor není již podle zákona povinen jej uhrazovati.
Zemský správní výbor vyřizuje všecka podání pokud možno nejrychleji nehledíc na to, jde-lí o věci škol českých nebo německých.
V Praze dne 28. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
XII./3322 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra. E. Schollicha a druhů
o sloučení školních okresů novojičínského, moravsko-ostravského, hranického a místeckého (tisk 2883).
Vládním nařízením ze dne 21. dubna 1921, čís. 185 Sb. z. a n. vznikly na Moravě kromě německého školního okresu novojičínského 0 96 školách s 303 třídami Mdle stavu z 1. ledna 1921) také český školní okres boskovický o 128 školách s 342 třídami, uherskobrodský o 102 školách s 300 třídami, uherskohradišťský venkovský o 105 školách se 436 třídami a vyškovský o 116 školách se 378 třídami. Není tudíž školní okres novojičínský nikterak mimořádně veliký. O správné a přesné vyřizováni agendy v okrese novojičínském jest postaráno jeho rozdělením v několik dozorčích obvodů.
Obavy interpelace, jako by rozlehlost nově utvořeného školního okresu novojičínského znemožňovala členům tamního okresního výboru školního řádné vykonání jejich práv a povinnosti, nejsou odůvodněny. Město Nový Jičín, který jest sídlem okresního školního výboru, leží skoro v centru správního obvodu, má velmi výhodné že funkční spojení s Hranickem a Ostravskem, takže účast na schůzích, okresního výboru školního nezpůsobí jeho členům nijak zvláštních obtíží a výdajů.
Vzhledem k uvedeným okolnostem nejeví se tudíž potřeba, aby citované nařízení vládní bylo měněno.
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
XIII./3322 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra financí
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů o vyplácení výstužného pensistům v cizině
žijícím (tisk 2858).
Vypláceni výslužného státním pensistům ve Vídni žijícím obstarávalo až do listopadu 1921 československé vyslanectví ve Vídni, pokud se týče náš generální konsulát tamtéž. Zemská finanční ředitelství, která tyto výplaty poukazovala, zasílala měsíčně, a to v prvé polovině měsíce, výplatě předcházejícího soupisy všech příjemců našeho vídeňskému úřadu, který na základě těchto soupisu opatřil výplatu prostřednictvím poštovní spořitelny vídeňské. Při tom dbáno se strany zúčastněných úřadů vždy toho, aby splatné částky byly příjemcům včas vyplaceny.
Za stávky úřednictva československých bank se stalo, že šekový účet generálního konsulátu u rakouské poštovní spořitelny nemohl býti včas dotován, čímž se výplata tehdy opozdila.
Letos navázal čsl. poštovní úřad šekový oficielní styky s rakouskou poštovní spořitelnou a od prosince 1921 upravena výplata periodických platů do republiky Rakouské prostřednictvím poštovního úřadu šekového. Likvidace i výplata pensijních a zaopatřovacích požitků našich, percipientů zařízena tak, že. splatné částky budou příjemcům vypláceny poštovní spořitelnou vídeňskou v stanovených lhůtách.
V Praze dne 12. listopadu 1421.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
XIV/3322 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Patzela a druhů
o postupu karlovarské okresní správy politické proti organisovaným obchodním příručím (tisk 2782).
Obchodní zaměstnanci v Karlových Varech vedli s obchodním grémiem mezdní spor. Během tohoto sporu vydal pomocnický výbor obchodního grémia plakát, který však okresní správa politická v Karlových Varech výměrem ze dne 7. června 1921, čís. 18.609 veřejně vylepiti zakázala s odůvodněním, že v části, jež je v interpelaci otištěna, shledává skutkovou podstatu přečinu podle § 302 tr. z.
Pro zákaz plakátování tohoto návěstí rozhodla se okresní správa politická proto, že dle jejího názoru bylo toto provolání s to, aby vyvolalo pouliční demonstrace před obchodem starosty obchodního grémia na Staré Louce, čemuž chtěla v zájmu veřejného klidu v lázeňském městě zabrániti. Že obava její byla důvodná, ukázalo se krátce potom, neboť k demonstracím před zmíněným obchodem skutečně došlo. Po této stránce nelze v postupu okresní správy politické shledávati ni, čeho nesprávného, podle § 23 tisícového zákona jest totiž plakátování tiskopisu na veřejných místech vázáno povolením úřadu bezpečnostního, kteréž může býti z podstatných důvodů odepřeno. Odůvodnění, které okresní správa politická do svého výměru pojala, jest ovšem mylné, neboť odstavec, který jmenovaný úřad pozastaví, skutkovou podstatu 302 tr. z. neobsahuje.
Nadřízený úřad nemohl tuto závadu napraviti, protože se strana z opatření okresní správy politické v Karlových Varech neodvolala.
V Praze dne 19. listopadu 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XV./3322. (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
o pořízení seznamů majitelů šekových účtů (tisk 2882).
Seznam majitelů šekových účtů sdělán jest systematicky dle abecedního pořadu oficielních názvů, jich bydlišť mimo Velkou Prahu, která je uvedena na místě prvém.
Vůdčí zásadou bylo, uspořádati názvy míst dle jich oficielního označení a uvésti do seznamu jednotnost a s ní spojenou přehlednost jeho. Mnohá místa mají dosud pojmenování ve dvou, ba i ve dech jazycích, při čemž se název v jazyku jednom úplně liší od mízou v jazyku jiném (na př. Liberec - Reichenberg). Poněvadž by v takových případech bylo naprosto nemožno zachovati jednotnost a přehlednost seznamu, byla stanovena zásada, že budou jména míst v hlavním seznamu uvedena pouze v jazyku oficielním, a název v některém jazyku národní menšiny že bude uveden ve zvláštním seznamu, připojeném k seznamu hlavnímu.
Zásada ta byla volena také z důvodu technických, každý šek došlý k poštovnímu úřadu šekovému musí býti totiž přezkoušen a jest v zájmu rychlého zpracování došlých šeků, aby názvy bydlišť majitelů účtů byly uvedeny v seznamu hlavním v jednotném pojmenováni, tj. v jazyku státním, poněvadž nelze žádati od úřednictva, aby znalo pojmenování jednotlivých míst v republice i v jiných jazycích.
Aby i majitelé účtů, mluvící jazykem některé národní menšiny, mohli bezzávadně používati seznamu, jest připojen, jak shora řečeno, k seznamu hlavnímu zvláštní seznam, obsahující označení míst v hlavním seznamu uvedených v jiném než státním jazyku. Jména majitelů účtů uvedena jsou pak pod každým jménem bydliště v abecedním pořadí a to v takovém znění, v jakém jest veden jejich účet, je-li tedy veden účet v jazz-ku německém, jest v seznamu majitel účtu uveden v tomto jazyka.
Mimo uvedené okolnosti mluví proti vydání seznamu majitelů účtů výhradně v jazyku německém také důvody finanční, poněvadž by takový seznam vzhledem k poměrně nepatrnému počtu majitelů účtů, kteří by si jej přáli, byl velmi drahý.
Vzhledem k uvedeným důvodům není možno žádosti pánů interpelantů vyhověti.
V Praze dne 25. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. Beneš, v. r.
Ministr pošt a telegrafů:
Srba, v. r.
XVI/3322 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra Brunara, dra E. Feyerfeila a druhů,
že se s říšskoněmeckými občany jedná jako s válečnými zajatci (tisk 2783).
Na výše uvedenou interpelaci dovolujeme si odpověděti takto
Ježto nebylo válečného stavu, nepovažovala vláda československá členy Selbstschutzorganisation za osoby, na které se vztahovalo ustanovení článku XI. konvence o zákonech a obyčejích války pozemní z roku 1907 a které by bylo nutno internovati jako válečné zajatce, nýbrž jednala s nimi dle zásad platných pro cizince překročivší naše hranice bez pasů. - Vláda vydala příslušné rozkazy, aby všichni cizinci, přešedši za nepokojů v Horním Slezsku naši hranici a dopraveni do vnitrozemí, byli propuštěni a dopraveni zpět do své země. Vláda nečinila žádných rozdílů mezí cizími příslušníky národnosti německé a polské. Všichni překročivší hranici byli bez rozdílu odzbrojeni a dle své národnosti posláni bud do Německa nebo do Polska, při čemž byla učiněna souhlasná vhodná opatření, aby osoby tyto nebyly dopravovány na území Horního Slezska. Propuštění osob výše uvedených bylo provedena hned v prvních dnech červencových.
V Praze dne 7. října 1921.
Předseda vlády a ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XVII./3322 (původní znění)
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dra J. Jabloniczkého a druhů
o zamýšleném zřízení dělostřelecké střelnice u Malacek (tisk 2880).
Vojenská správa zabývá se skutečně plánem zříditi u Malacek pokusnou dělostřeleckou střelnici na veliké vzdálenosti, a sice na tomto místě z toho důvodu, aby hospodářské škody byly co nejmenší.
Pokusná dělostřelecká střelnice slouží k vyzkoušení děl a střeliva a k provádění balistických pokusů, jichž výsledků použije se k vypočítání střeleckých tabulek, bez nichž děla byla by neupotřebitelná.
Střelnice takové v Čsl. republice je zapotřebí pro děla s plochou drahou letu střely a s velikou počáteční rychlostí. Aby se mohlo využíti i těchto děl v čsl. armádě zařazených, jest zřízení pokusné dělostřelecké střelnice pro veliké vzdálenosti nezbytným a to i liro případ, že bude branný systém Čsl. republiky vybudován na základě miličním.
Pro pokusnou dělostřeleckou střelnici jest třeba kraje rovinného, málo zalidněného, tak, aby ve směru střelby a v. blízkostí tohoto směru neležely žádné osady. V celé oblasti Čsl. republiky vyhovuje pouze kraj u Malacek těmto podmínkám.
Vlastní střelnice má sestávati z pruhu 200 m širokého a asi 30 km dlouhého, rozšířeného poněkud na místech určených pro dopad střel. Celý tento prostor, který bude nutno vymýtiti, jest v poměru k velikému rozsahu tamních lesů nepatrný a obnáší pouze 2500 jiter.
Po obou stranách tohoto pruhu bude nutno z bezpečnostních důvodů části lesa, asi 14.300 jiter, vyvlastniti (ne však vymýtiti). Vyvlastnění to bude provedeno tak, aby obhospodařování zbylých části lesů majiteli nebylo značně ztíženo. Vyvlastněné části lesů budou obhospodařovány státem, takže tamní lesní hospodářství nebude poškozeno.
Orná půda nebude pro střelnici zabrána žádná. Lesy jsou většinou borové, střední jakosti. Projekt střelnice zaslán byl ministerstvu zemědělství, jež na základě výsledku šetření státního lesního inspektorátu v Bratislavě sdělilo, že nečiní se stanoviska lesohospodářského zásadních námitek proti zřízení pokusné střelnice v Malackách. největší položka z obnosu na střelnici připadajícího bude na vyvlastnění lesů, tvoří tudíž tento kapitál pouze investici, jež se obhospodařováním vyvlastněných lesů zúročí.
Pokud se týče odstavce ad III. podotýkám. že o veškerých návrzích ministerstva národní obrany, které dle jednacího řádu stávají se předmětem sněmovního jednání, poskytuje ministerstvo všechny potřebné a žádané informace a rovně informuje každého poslance, který o tu nebo onu věc projeví zájem.
V Praze dne 28. listopadu 1921.
Ministr národní obrany
Udržal, v. r.
XVIII./3322 (původní znění).
Odpověď
správce ministerstva pro zásobování lidu
na interpelaci poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů
a tom, že zemský obilná ústav v Praze propustil úředníka Josefa Schramka (tisk 2853).
Státní obilní ústav - nyní v likvidaci - včetně svých zemských odboček byl a jest na ministerstvu pro zásobování lidu zcela nezávislým, pokud jde o individuální přijímání a propouštění úředníků nebo jiných zaměstnanců, a jmenované ministerstvo skutečně na zmíněný ústav vtom směru nikdy vlivu nevykonávalo a také na propuštění úředníka Schramka nižádné ingerence nemělo. Věc lest rázu čistě soukromoprávního a bude rozhodnuta soudem, na nějž Schramek záležitost svou vznesl.
Místodržitelský rada Knapp jest jako úředník zemské správy politické v Praze již od r. 1915 na dovolené s čekatelným a vyšetřování případu Schramkova neprováděl jako funkcionář ministerstva pro-zásobování lidu nebo jiného úřadu státního, nýbrž jako smluvní úředník Zemského obilního ústavu v Praze.
V Praze dne 4. listopadu 1921.
Správce ministerstva pro zásobování lidu:
Ministr:
Srba, v. r.
XIX./3322 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. dra R. Lodgmana a druhů o výtržnostech, jichž se dopustili Leši vůči německým studentům v Mostě (tisk 2781).
Dne 26. června 1921 přišlo na nedělní promenádu v Mostě několik německých vysokoškolských studentů ve studentských čapkách a barvách. Mezi procházejícím se obecenstvem národnosti české vzbudilo to pohoršení.
K purkmistrovskému úřadu a k okresní správě politické odebrala se 3 členná deputace a žádala, aby studentům bylo nošení odznaků zakázáno. Mezitím, co bylo u okresní správy politické jednáno, shlukl se kolem studentů zástup lidu. Asi čtyřem studentům byly čapky a stuhy strženy. Při tom padlo s obou stran několik ran holemi či rukama, ale ku zranění v pravém slova smyslu nedošlo. Městská policejní stráž a četnictvo obnovilo veřejný klid a pořádek. Městská policie, která případ vyšetřovala, neučinila trestního oznámení proti zúčastněným osobám, patrně proto, poněvadž nezjistila skutkové podstaty trestních činů, stíhatelných z moci úřední. Vojíni na události vůbec nebyli zúčastněni.
V Praze dne 14. listopadu 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XX./3322 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že předseda zemské školní rady osobuje si nezákonná práva rozkazovací a úřední vůči přednostům okresních politických správ, a že uděluje jim protizákonné rozkazy (tisk 2877).
Výtky v interpelaci uvedené nelze podle spisového materiálu vyvraceti, ježto interpelace neuvádí konkrétních případů. Pokud věci se týče, udílel bývalý místopředseda zemské školní rady Dr. Jindřich Metelka rozkazy vždy jen předsedám okresních školních rad (resp. výborů) právem nadřízeného úřadu, a to vždy jen v mezích své zákonité působnosti.
Jen pokud šlo o zřizování škol t. zv. menšinových podle zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., byl místopředseda zemské školní rady nuceni obraceti se se žádostí na přednosty okresních správ politických za provedení některých opatření, ježto školy ty nepodléhají okresním školním úřadům ani jich předsedům (§ 6. výše citovaného zákona).
Poznamenává se, že politický úřad byl žádán za pomoc také proti pokoutním školám, a to ve smyslu § 203. řádu škol. a vyučovacího.
V Praze dne 23. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
XXI./3312 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů.
pak přednosta okresní politické správy v Něm. Brodě přímo. hanebně ve úřední činnost německé okresní školní rady (tisk 2854).
Stížnosti v interpelaci uváděné nezakládají se, jak bylo vyšetřeno, na pravdě. Spisy týkající se německého školství vyřizuje zpravidla jako referent okresní školní inspektor pro německé školy. Toliko v některých pilných věcech, jako bylo tomu v případě přeměny okolní expositury ve Ždírci v samostatnou školu, obstarává vyřízení předseda okresní školní rady sám. K takovému opatření jest také ve smyslu § 32, zákona ze dne 24. II. 1873, č. 17 ř. z. oprávněn. Není rovněž pravdivé tvrzení, že by spisy německé okresní školní rady vyřizoval okresní školní inspektor pro české školy.
Z uvedených důvodů nemá vláda vůbec příčiny, aby činila nějaká opatření ve věci interpelované, zejména aby zakročila proti předsedovi okresní školní rady nebo proti českému okresnímu inspektoru školnímu.
Praze dne 16. listopadu 1921.
Předseda vlády: