Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o porušení povinné péče poštovní správy při doručování dopisů (tisk 2852).

Svaz německých samosprávných korporací v Československé republice oznámil poštovnímu úřadu 1 v Praze dne 1. prosince 1920 zřízení výboru s názvem ťSonderausschwss für Schul - und Unterrichtsangelegenheiten s kanceláří v Praze, Příkopy č. 26.

bečené doby nebyl však spolek tento ohlášen u poštovního úřadu Praha 1 a nebyli Také jmenováni u policejního ředitelství jeho zástupcově, pročež upozornil poštovní úřad osobu, která žádala, aby jí doručovány byly zásilky adresované na jmenovaný školní výbor na to, za jakých modalit bylo by lze doručování zásilek pro ni zaříditi.

Tento postup zachovává se při každé nově hlášené firmě, neb korporaci a pod., jichž oprávněný příjemce v adrese není výslovně uveden. Když pak na to poštovní úřad Praha 1 zjistil, že jest sídlo spolku ťVerband der deutschen SelbstverwaltunskörperŤ v Teplicích - Šanově, byl ovšem povinen pro zdejšího zástupce jmenovaného spolku, dra Antonína Dembitzkiho v Praze, na Příkopě č. 26, žádati plnou moc. Na základě této plné moci byly zásilky, pro jmenovaný školní výbor došlé, drn Dembitzkému správně doručovánY.

Jen v několika případech (asi pěti) vydána byla psaní omylem městskému školnímu výboru pražskému, bývalé to školní radě, který však jich neotevřel, nýbrž shledav, že psaní mu nenáležejí, odevzdal je inspektoru německých škol, jenž je sám dal odevzdati pravému příjemci. Omyl poštovního úřadu lze vysvětliti tím způsoben, že v adrese jejich patrně nebyla označena ulice s číslem domu a že psaní, neopatřená pravděpodobně výplatními známkami, činila dojem korespondence svědčící státnímu úřadu, takže méně zkušený poštovní zřízenec vytřídil je do korespondence pražského magistrátu.

Ze by psaní byla zůstala ležeti u městského školního výboru pražského, zjištěno nebylo. Bylo učiněno opatření, aby poštovní úřad Praha 1 věnoval dotčené korespondenci náležitou pozornost.

V Praze, dme 31. října 1921.

Ministr pošt a telegrafů:

Srba, v. r.

XXIII./3322.

Odpověď

předsedy vlády, ministra vnitra a ministra financí na interpolaci poslanců Václava Sladkého,

Josefa Davida a spol.

o úpravě požitků státních zaměstnanců na, Hlučínsku (tisk 2454).

Diety státních zaměstnanců na Hlučínsku upraveny byly v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle zásad platných pro státní zaměstnance na Slovensku, výnosem ministerstva vnitra ze dne 21. listopadu 1921, čís. 311241 pros.

Výnosem presidia ministerstva vnitra ze dne 22. února 1921, čís. 4695 pres., uvedeným v interpelaci nebyly zastaveny diety zaměstnancům ženatým, kteří nemohli se pro nedostatek bytů přestěhovati, naopak byly těmto zaměstnancům výslovně ponechány diety dle usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1921, platného pro Slovensko.

V Praze dne 25. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. Bereš, v. r.

XXIV./3322.

Odpověď

ministra financí a ministra obchodu na interpelaci poslance dra Matouška

a soudruhů

o tom, jak ťGablonzer TagblattŤ obviňuje úředníky revisního odboru ministerstva financí (tisk 2824).

Článek, uveřejněný dne 14. července 1921 v časopisu ťGablonzer TagblattŤ pod názvem ťDie Gablonzer Revisions - KommissionŤ dotkl se cti revisních úředníků v Jablonci n./N. svého času exponovaných, zejména tvrzením, že prozrazovali adresy těch, kdo odebrali zboží od jabloneckých vývozců, nově vzniklým konkurenčním firmám českým.

Správa finanční provedla v té věci šetření, na jehož základě prohlašuje" že nebyl zjištěn ani jeden případ, že by tak byli učinili. Také nebyly předneseny u ministerstva financí v tom směru žaloby nebo stesky a zmíněný časopis sám neuvádí konkrétních dat.

Finanční správa musela ponechati revisním úředníkům, jichž se týče, aby na obranu své cti zakročili sami event. soudně proti časopisu ťGablonzer TagblattŤ, ježto jde, o trestní čin, který možno stíhati pouze na soukromou žalobu.

K druhému bodu interpelace, zda jest pravda, že se poslanec-úředník propůjčil k mystifikování ministerstva obchodu ve smyslu vývodů zmíněného článku ťGablonzer TagblattŤ, sdělují, že pokud jest ministerstvu financí známo, učinil poslanec Karel Kostka, tajemník obchodní komory, na pana ministra obchodu dotaz, v němž si mimo jiné stěžoval též na to, že revisní komise prodlévaly u jednotlivých podnikatelů nápadně dlouho, že požadováním všech obchodních knih a zápisů a nahlížením do nich podnikatele zdržovaly a že se vůbec chovaly nevhodně, a uvádí zejména jednání a výrok úředníka Heřmana Bureše vůči majiteli, firmy: ťFrankl & CoiŤ v Jablonci n./N. Dále uvedl v dotazu, že komise se zmocnily i seznamu těch, kdož od jabloneckých vývozců odebírali zboží a že si činily výpisy ze seznamů těchto odběratelů, konečně poukázal na to, že není vyloučeno, že konkurenční firmy přes noc vzniklé budou míti tyto seznamy ve svých rukou ke škodě jabloneckých vývozců.

Výsledky šetření ve věci konaného budou sděleny s ministerstvem obchodu, jež jistě na dotaz pana poslance Karla Kostky odpoví a tvrzení v dotazu tom uvedená, pokud se týkají postupu revisních komisí, na pravou míru uvede.

V Praze dne 23. listopadu 1921.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XXV./3322.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Josefa Adámka a společníků

o předpisování daně z obratu podle paušálů zemědělcům, zvláště u berní správy v Poličce (tisk 2513).

Šetřením konaným u berní správy poličské bylo zjištěno, že zemědělci tohoto berního okresu jen poskrovnu použili způsobu zaplacení daně z obratu paušálem.

Zejména majitelé větších usedlostí žádali, aby jim byla daň vyměřena podle jejich přiznání, ač přiznáni nebyla sepsána tak, jak to zákonem nařízeno, proto berní správa nemohla tržbu, v nich nadanou, vzíti beze všeho za základ vyměření daně.

Tak na př. Josef Andrle, rolník v Oldříši, hospodařící (krom pastvin a neplodné půdy) na 9 ha 23 a pozemků, přiznal při 5 členné domácnosti úhrnnou tržbu 18.608 Kč.

Přiznání jeho však bylo vadné, poněvadž předměty, spotřebované v domácnosti, jednak byly příliš nízko oceněny, jednak nebyly vůbec přiznány (sláma, krmivo pro dobytek, drůbež a vepřový dobytek).

Jiný poplatník - Antonín Nečas tamže - přiznal jako celkovou tržbu peníz 16043 Kč 88 h, bylo však zjištěno, že jen při prodeji jednoho koně utržil 15.000 Kč, takže na tržbu ostatní by zbylo jen 1.043 Kč 88 h, tedy částka, vzhledem k rozsahu jeho hospodářství (14 ha) na prvý pohled nesprávná.

Podobně má se věc i u ostatních poplatníků, v interpelaci jmenovaných, z jejich přiznání, která, byla berní správou předložena, je zřejmo, že zemědělci tito (jako v Oldříši vůbec) sepisovali svá přiznání ne dle skutečných poměrů, nýbrž podle určité stereotypní šablony.

Nejsouc tedy za těchto poměrů s to přidržovati se přiznání poplatníků, hleděla berní správa v Poličce opatřiti si spolehlivou basi po rozumu u 19. zák. z 11, prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., odhadem.

K tomu cíli vyžádala si od jednoho z oldříšských zemědělců, který sám na paušalování nepřistoupil, protokolární dobrozdání, podle něhož činila by tržba, připadající na 1 ha půdy v jmenované obci něco více než 4.000 Kč (oproti 3.000 Kč při paušálu). Proto usoudila berní správa, se jistě nikomu z oldříšských zemědělců neukřivdí, když pro účely odhadu spokojí se číslicí o celých 1000 Kč menší.

V tomto svém úsudku byla pak berní správa podporována ještě faktem, že zemědělci z jiných obcí, kde jest půda notoricky horší než v Oldříši, bez váhání přistoupili na paušalování daně na podkladě 30 Kč z 1 ha půdy, věnované zemědělství. Pokud jde o berní okresy žamberský a rychnovský n./Kn., neuvádí páni interpelanti, v čem spatřují chikanování zemědělců se strany berních správ.

Poněvadž pak ani odjinud nebyly oznámeny konkrétní případy nějakých přehmatů, musela se tu vláda omeziti jen na povšechné šetření, jak si počínaly tyto berní správy při provádění zákona o dani z převodu statků - jmenovitě při zemědělcích.

Zjištěno bylo, že bylo použito odhadu jedině tam, kde poplatník bust přiznání vůbec nepodal, nebo přiznal tržbu zřejmě nesprávnou.

Vzhledem k ustanovení u 19. zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., nelze pokládati tento postup za nesprávný.

V Praze dne 2. prosince 1921.

Ministr financí

Aug. Novák, v. r.

XXVI./3322.

Odpověď

ministra vnitra a ministra zemědělství na interpelaci poslance dra J. Kubíčka a soudruhů

o nouzové podpoře pro pohořelé v Mezilesí u Nového Města n. M. (tisk 2933).

K interpelaci pana posl. dra J. Kubíčka a-soudruhů sděluji, že na základě šetření bez odkladu

provedeného, poskytnuta byla pohořelým v Mezilesí nouzová podpora ve výši 41.600 K na nákup šatstva, zařízení domácího a hospodářského. Současně byl jim dán pokyn, že mohou u ministerstva sociální péče žádati o přispění na znovuzřízení shořelých budov dle zákona z 11. 3. 1921, č. 100 Sb. z. a n. o stavebním ruchu.

Konečně byli postižení vyrozuměni, že ministerstvo zemědělství je ochotno přiděliti jim laciná krmiva (otruby a melasu) a zajistiti jim osivo, jakmile bude mu sdělena potřeba jednotlivých postižených.

V Praze dne 31. října 1921:

XXVII./3322.

Odpověď

vlády

na interpelaci posl. dra J. Kubíčka a spal.

o neodkladném vyšetření škod a finanční pomoci obyvatelstvu východní části okresu opočenského, postiženého krupobitím

(tisk 2932).

Na první zprávu o krupobití, jež postihlo v červenci t. r. okres N. Město n./M., zejména východní část soudního okresu opočenského, nařízeno bylo, aby podřízené politické úřady vyšetřily rozsah škod a směrodatné poměry postiženého obyvatelstva.

Šetření toto nemohlo býti posud pro rozsah pogromy skončeno a bude lze teprve dle výsledku jeho rozhodnouti, jaké podpory nouzové je postiženým třeba k záchraně hospodářské existence před hrozící zkázou.

Též ministerstvem financí bylo ihned nařízeno šetření o tom, zda zájemníci podali oznámení ve smyslu nařízení min. fin. z 25. 12. 1917, č. 516 ř. z., nebo dle zákona ze dne 23. 5. 1883, č. 83 ř. z. o poškození přírodního výnosu pozemků, neb o trvalých, či částečných změnách ve předmětu daně pozemkové.

zjistí-li se konaným šetřením, že v konkrétních případech splněny jsou podmínky cit. nařízení neb zákona, bude povolena sleva na dani pozemkové, neb trvalé či dočasné osvobození od daně té.

Rovněž v záležitosti odpisu ostatních daní, které mohou přicházeti v úvahu učiněno bylo opatření, aby podřízené úřady vyřizovaly případné žádosti v mezích platných předpisů blahovolně a s největším urychlením.

Požadavku za odpis daní dlužných nelze vyhověti z nedostatku zákonných ustanovení.

Konečně dostane se postiženým též při opatřování potřebného osiva a krmiva všemožné podpory státní.

Úpravy poškozených cest výhradně na účet státu nelze však provésti, poněvadž není pro takové opatření zákonitých předpokladů.

Jedině v případě, kdyby opravné práce prováděly se jako nouzové k čelení nezaměstnanosti, mohlo by ministerstvo veřejných prací jednati o udělení státní podpory, avšak teprve v r. 1922, poněvadž úvěr na nouzové stavby silniční v echách je pro rok 1921 úplně vyčerpán.

V Praze dne 8. prosince 1921.

XXVIII./3322.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance J. Dubického a druhů

o vyplácení vkladů uložených chudými vkladateli v poštovní spořitelně vídeňské (tisk 3131).

Jednání o uvolnění úsporných vkladů a peněz na šekových účtech vídeňské poštovní spořitelny. zahájeno již v listopadu 1919. Konference, jež konána byla ve Vídni, účastnili se kromě zástupců ostatních sukcesních států, zástupce čs. ministerstva financí a šekového úřadu v Praze. Porady nevedly tehdy k cíli. Nevstoupila jednak tehda v platnost ustanovení mírové smlouvy St. Germainské, jednak nemohly býti proposice vídeňské poštovní spořitelny základem pro další jednání, ježto nedostalo by se věřitelům poštovní spořitelny podle návrhů těch dostatečného uspokojení jejich nároků.

Další jednání mohlo býti navázáno teprve letos na jaře na římské konferenci, jejímž cílem bylo, rozřešiti poměry upravené mírovou smlouvou St. Germainskou společnou dohodou všech sukcesních států o-sporných otázkách při řešení poměrů těch se vyskytujících. Komplikovanou otázku rozluky poštovní spořitelny rozhodla se římská konference řešiti předem zvláštní komisí vyslanou do Vídně, jejíž úkolem bylo zjistiti stav ústavu a podati zevrubné dobrozdání, jež by mohlo býti základem pro další jednání. Komise ta, jejíž porad a prací jak v plenu, tak v subkomisi se opětně činně účastnili zástupci čs. ministerstva financí a poštovního šekového úřadu v Praze, zpracovala během měsíce května t. r. celý obsáhlý materiál a předložila římské konferenci dobrozdání o všech otázkách, jež pro likvidaci tohoto ohromného ústavu jsou směrodatny, římská konference prozkoumavši předložený materiál, pověřila vídeňskou komisi, aby se pokusila učiniti konkrétní návrhy na finanční rozluku poštovní spořitelny.

Jednání této komise, započaté počátkem září t. r., skončilo 23. října t. r. a mělo po neobyčejně obtížném průběhu konečně ten výsledek, že docíleno bylo nejen. mezi jednotlivými sukcesivními státy samotnými, nýbrž i mezi sukcesními státy a spořitelnou, resp. rakouským státem dohody aspoň v hlavních sporných bodech. Římská konference, jež se má v nejbližší době opět sejíti a jež o návrzích vídeňské komise konečně má rozhodnouti, odstraní bohdá poslední překážky, jež dohodě v cestu se staví, takže dohoda v Římě sjednaná bude moci býti předložena Národnímu shromáždění ke schválení, načež by mohl poštovní šekový úřad v Praze, který úkolem tím má býti pověřen, přikročiti neprodleně k provádění prací, spojených s převodem pohledávek naších příslušníků za poštovní spořitelnu vídeňskou.

Nepovede-li jednání Vídně ke sjednání dohody, bude ovšem o věci podle čl. 215 mírové smlouvy rozhodnouti rozhodčím dosazeným reparační komisí, čímž ovšem konečné rozřešení této ožehavé otázky opětně by značně bylo oddáleno.

Zástupci čs. ministerstva financí a poštovního šekového úřadu uplatnili průběhem výše vylíčených mezistátních jednání všechen svůj vliv, aby záležitost tato byla řešena s největším urychlením a ke prospěchu československých interesentů. Jak z předeslaného zřejmo, jest však předpokladem pro uvolnění a výplatu vkladů u vídeňské poštovní spořitelny dohoda všech zúčastněných států včetně Rakouska, o jejíž dosažení se československá vláda co nejusilovněji snaží.

V Praze dne 11. listopadu 1921.

Ministr pošt a telegrafů:

Srba, v. r.

XXIX./3322.

Odpoveď

ministra s plnou mocou pre správu Slovenska a ministra školstva a národnej osvety

na interpeláciu poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov

vo veci učiteľského ústavu v Modro a Štubnianskych Tepliciach (tl. 2890).

1. Podľa vyšetrenia konali sa prijímajúce zkúšky na učiteľských ústavoch na Slovensku, tedy tiež na ústave učiteľskom v Modro a Štubnianskych Tepliciach, podľa predpisov § 14 a 15 organizačného štatútu ústavou učiteľských a vynesenia ministerstva školstva a národnej osvety zo dňa 6. júna 1919, čís. 17714, Vestník 1919, čís. 75. Neprijatí boli tí, ktorí zkúšky nevykonali, či bolí to Slováci či Česi. Mitošink a Cecka neboli prijatí do učiteľského ústavu, lebo nevládali vykonať zkúšku prijímajúcu. Slovami, že pre volné miesta, ktoré pred prázdninami zôstaly na učiteľskom ústave v Modre, má riaditeľ pripravených ťnašich ľudíŤ, mienil riaditeľ Ferdinand Písecký takých žiakov, ktorí po prázdninách lepšie zkúšku vykonajú ako tí, ktorí pred prázdninami bolí neprijatí.

2. Vydal osobitý výnos o tom, kto má byt predovšetkým prijatý na ústavy učiteľské na Slovensku, nie je možné. O prijatí rozhoduje jen prijímajúca zkúška, inaké pomery žiadateľove, náboženstvo, národnosť, nerozhodujú. (§ 32 ríš. zák. o školách Pudových a § 15 odst. 1. org. štatútu ústavou učiteľských.)

3. neprijatých kandidátov nie je možné znovu ku zkúške prijímajúcej povolať z tých dôvodov, že bol už prijatý zákonom (§ 33 ríš. zák. o školách ľudových) predpísaný počet žiakov, že zkúšky prijímajúce boly riadne vykonané a že behom školského roku noví žiaci pravidlom sa neprijímajú. (§ 14 odst. 8. org. štatútu.)

Písomné práce zo slovenčiny opravovali podľa zprávy školského referátu učitelia Slováci.

V Prahe dňa 31. októbra 1921.

Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:

Dr. Mičura, v. r.

Minister školstva a národnej osvety:

Dr. Šrobář, v. r.

XXX./3322.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Rud. Laubeho a soudruhů,

jak bývalý hrabě Rud. Kinský v Lysé n. L. provokuje demokratická zařízení státu

(tisk 2869).

Co se týče veřejného nosení livreje se šlechtickým erbem a knížecí korunou služebnictvem Rudolfa Kinského, majitele panství v Lysé n. L., učinila okresní politická správa v Mladé Boleslavi na základě výsledku konaného šetření, jež v tomto směru v podstatě potvrdilo údaje v interpelaci obsažené, z této příčiny trestní oznámení u příslušného přestupkového soudu dle §u 6. zákona ze dne 10. dubna 1920, čís. 243 Sb. zák. a nař. Pokud jde o další tvrzení interpelace, proslýchalo se sice svého času, že manželka Rudolfa Kinského hodlá zaříditi v Lysé nad Labem sirotčinec nebo ústav podobný, ale k jednání s městským zastupitelstvem v té věci vůbec nedošlo.

V Praze dne 8. prosince 1921.

Ministr vnitra

Černý, v. r.

XXXI./3322:

Odpověď

ministra obchodu

na Interpelaci posl. Fr. Petrovického a spol., jak úřady zdlouhavé schvalují odborná společenstva živnostenská (tisk 2763).

K výše uvedené interpelaci kladu si za čest sděliti toto:

Jest sice pravda, že předběžné řízení živnostenských úřadu při zřizování odborových společenstev jeví se někdy vleklým. Sluší však uvážiti, že zákon jak v § 111., tak i v § 111a živn. řádu předpisuje šetření přesné za tím účelem, aby zjištěn byl souhlas většiny členů příslušného odboru živností a že i § 111., lit. a) živnost. řádu, jenž připouští postup z moci úřední, vyžaduje netoliko slyšení obchodní a živnostenské komory, stávajícího snad svazu společenstevního a zúčastněných společenstev, ale i všech živnostníků, jichž se společenstvo odborné týká. Průtah vzniká tu především následkem těžkopádného svolávání valných hromad společenstevních, jichž se zúčastněná společenstva dle odstavce 3, § 111. živn. řádu musí dotázati a při nichž jest představenstvu společenstva právě 2a účelem přesného zjištění vůle členstva postupovati co nejobezřetněji.

Průtah působí dále zákonná lhůta 8 neděl, předepsaná odstavcem 3., § 111. živnost. řádu, vyhrazená k vyjádření společenstva a konečně mnohdy i lhůta a řízení odvolací. V četných případech způsobují však vleklost řízení i sama společenstva, odkládajíce padání svých prohlášení až na poslední dny svrchu dotčené dlouhé lhůty zákonné a předkládajíce začasté i podání neúplná, jež živnostenské úřady první stolice, které vyšetřování provádějí, mnohdy znova musí vracet k opravě nebo doplnění.

Podstatné nápravy a urychlení řízení bylo by ovšem dosaženo, kdyby lhůty, zákonem předepsané byly zákonem zkráceny a kdyby zejména interesovaní živnostníci sami přispívali, jak svrchu uvedeno, k urychlenému provedení předběžného šetření.

Vládní nařízení by v tom směru nestačilo, poněvadž i pro rychlejší postup z moci úřední ve smyslu § 111. lit. a) odst. 2. živnost. řádu předpisuje zákon zevrubné šetření za účelem zjištění souhlasu většiny příslušných živnostníkův, i když nežádá osobních výslechů živnostníků.

Živnostenským úřadům první instance sluší přiznati, že dnešní vyšetřovací řízení jest mnohem rychlejší než bývalo, takže většina případů dospívá k rozhodnutí příslušné k tomu zemské správy politické nejdéle během jednoho roku.

Ministr obchodu nařídil ve smyslu přání pp. interpelantův, aby zemské správy politické ukládaly okresním správám politickým ku provedení předběžného řízení lhůtu co nejkratší, a bude dbáti toho, alby případná odvolání, padaná v záležitostech odborných společenstev živnostenských, s největším urychlením byla vyřízena. Oceňuje vliv odborově zkušených živnostenských pracovníků na vybudování a vedení živnostenských společenstev, zejména odborných, klade si ministr obchodu za čest při té příležitosti požádati, aby působeno bylo na příslušné činitele ve společenstvech různých živností, aby se při zřizování odborových společenstev co možno obmezili v podávání odvolána, namnoze neodůvodněných a často i dle § 116. c) živn. řádu nedoložených, jimiž bývá tvoření samostatných odborových společenstev zvláště vážně zdržováno.

V Praze dne 4. prosince 1921.

Ministr obchodu:

Inž. L. Novák, v. r.

XXXII./3322 (původní znění).

Odpověď

ministra post a telegrafu

na interpelaci poslance dna Rudolfa Lodgmana a druhů,

že pražský šekový úřad zrušil účet č. 120955 firmy Julius Handschke v Horních Arnultovicích (tisk 2861).

Majitel firmy Julius Handschke v Horních Arnultovicích objednal sis dle svého tvrzení počátkem května šekový sešit a platenky k svému účtu č. 120955. Vyřízení objednávek těch předcházela korespondence s majitelem účtu následkem toho, že původní objednávka šekového úřadu nedošla. Po dojití jejím bylo pak majiteli účtu zvláštním česko-německým tiskopisem sděleno. že jeho účet číslo 120955 nemůže býti dále z technických důvodů veden s dosavadním číslem a připojena zároveň přihláška na otevření nového účtu. K opatření tomuto jest šekový úřad nucen u všech majitelů účtů s čísly přes 100.000 důsledkem toho, že při zřízení ústavu byly majitelům účtů vídeňské poštovní spořitelny otevírány účty v Praze s čísly vídeňskými automaticky, jak pro ně docházely složenky červenou tužkou neb inkoustem křižované. Tím stalo se, že šekové účty u šekového úřadu vykazují čísla od 1 - 500.000, ačkoliv ústav má pouze 60.000 majitelů účtů. Toto rozptýlení čísel účtů působí nepříznivě na rychlost manipulace u šekového úřadu, a přečísluje-li tedy šekový úřad účty s čísly přes 100.000, tedy se to děje jen v zájmu majitelů samotných. Neděje se jim tím také žádná újma, poněvadž majiteli účtu, jakmile zašle přihlášku na otevření nového účtu, vedou se po delší dobu účty dva. Složenky na starý účet se majiteli účtu pak již nevydají, pouze šeky si může objednati, aby disponovati mohl částkami připisovanými snad ještě na základě složenek stranám již rozeslaných. U účtu s novým číslem může ovšem majitel účtu objednati obojí tiskopisy.

O postupu při přečíslování účtu se dostalo výše jmenovanému majiteli účtu vyrozumění dotčeným tiskopisem, jakož i zvláštními dopisy ze dne 1. června a 13. června 1921, č. 12647.

Nato se majiteli firmy k jeho stížnosti ze 30. června 1921, v níž prohlašuje, že s přečíslováním účtu není srozuměn, dostalo ještě výměru ředitelstvím ústavu ze dne 14. července 1921, č. 22018 se sdělením, že by musil býti účet zrušen, kdyby změnu čísla odpíral. Teprve k tomuto dopisu a opětné urgenci šekového oddělení šekového úřadu podepsal stěžovatel přihlášku za otevření nového účtu, který mu byl pak s číslem 57324 otevřen, tak že má nyní zatím účty dva. Také objednávka šeků na starý účet č. 120955 byla mezitím již 17. června t. r. zasláním šekového sešitu vyřízena.

Jak z předchozího vidno, nelze mluviti v daném případě ani o zrušení účtu firmy Julius Handschke, ani, o zavinění šekového úřadu, který postupoval ve věci správně. Nastalé snad opoždění ve vyřízení objednávek tiskopisů šekového úřadu došlých zavinil majitel účtu sám, ponechávaje bez povšimnutí vysvětlení šekového úřadu a trvaje na ponechání účtu se starým číslem.

V Praze dne 23. listopadu 1921.

Ministr pošt a telegrafů

Srba, v. r.

XXXIII./3322 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Aloise Baerana a druhů a o hrubých nepřístojnostech při udělování státního občanství (tisk 2396).

Jak již jsem měl čest, na podobnou interpelaci pana poslance dra Lodgmana a druhů (tisk 3014) odpověděti, nevydalo ministerstvo vnitra žádných všeobecných předpisů, dle nichž by při žádostech za udělení státního občanství československého měly býti snad dotazovány národní instituce po chování se žadatelů. Úřady rozhodující v případech dobrovolného udělování státního občanství, přihlížejí při tom především k zájmům republiky a nejsou vázány žádnými předpisy ohledně postupu, jakým si opatří jistotu, že udělením státního občanství nebudou zájmy státní poškozeny. Vyžádá-li si úřad též vyjádřeni některé národní instituce o chování se žadatelově, není vyjádřením takovým vázán a posuzuje výsledek řízení na základě svědomitého uvážení celkového výsledku úředního šetření.

Že jest tomu tak, dokazuje případ státního občanství Jana Beinhofera, na nějž se interpelace vztahuje, neboť Janu Beinhoferovi bylo dekretem zemské správy politické v Brně ze dne 3. května 1921, č. 44.44111, zajištěno udělení státního občanství československého pro případ propuštění jeho z dosavadního státního svazku.

Žádost Klementiny Arsenscheggové za udělení čs. státního občanství byla zamítnuta jedině z toho důvodu, že při ní, jako vdově po rakouskouherském důstojníku, kterou splněny podmínky pro převzetí její pense čs. státem, a tato by v případě své naturalisace v tuzemsku pozbyla nároků pensijních oproti svému dosavadnímu domovskému státu Polsku, nenabyla by jich však proti státu československému. Není tedy v těchto případech pro ministerstvo vnitra důvodu k nějakému dalšímu zakročení.

V Praze dne 3. prosince 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XXXIV./3322 (Původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců dra Lodgmana, Křepka a druhů

0 obchodní společnosti ťVýchodŤ (tisk 2721), a na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů, o revisi daně z obratu u firmy ťMünzerhütteŤ, továrna na železné a kovové zboží? společnost s r. o. v Ústí n. L. (tisk 2881).

Ministerstvo financí přistoupilo v dubnu 1921 k revisi ťČeskoslovenské společnosti pro obchod s VýchodemŤ v Praze.

Při tom oproti dřívějším pověstem o milionových ziscích této exportní společnosti shledán byl tak značný deficit, že ke zjištění věcné správnosti jednotlivých účtů uznáno bylo za nutné, zrevidovati současně korespondují účty jednotlivých větších dodavatelů Východu.

Revisním komisím bylo uloženo, aby zároveň provedly kontrola daně z převodu statků ve smyslu §u 16. zák. ze dne 11. XII. 1919, č. 658 Sb. z. a n. proto, poněvadž v mnoha případech bylo zjištěno, že podnikatelé z dodávek vývozním firmám prostě neplatili daň z převodu statků, ačkoli dodáno bylo vlastně kupci tuzemskému, který zboží koupené sice mohl, ale nutně nemusel použíti k vývozu, a který teprve na průkaz vývozu a zaplacení daně dodavatelem podle zákona může se domáhati vrácení daně, (g 4. a 22. cit. zákona, čl. 4. a 21. prov. nař. č. 66120).

Při těchto revisích nemohli revidující funkcionáři neviděti přímo zarážející nesolidnost a nereelnost některých dodavatelů Východu, překvapující rozdíly v jakosti fakturovaného a skutečně dodaného zboží (fakturováno na exportní zboží, dodáno zboží výmětové), značné percentuelní přirážky k fakturované ceně, které však při analogických dodávkách jiným firmám nepřicházely, vysoké provise placené úředníkům Východu, přímo exemplární příklady řetězových obchodů a pod. V některých případech stačil fakt revise sám o sobě bez jakékoli ingerence revisních orgánů k tomu, že přijaté provise byly vráceny, že dodavatelé o své újmě bonifikovali Východu značné obnosy, stornovali sporné dodávky a pod.

Tyto zkušenosti svedly patrně některé revisní funkcionáře, kteří věděli, jako celá veřejnou, že pádem Východu přišla by celá řada malých lidí poslední jmění, při dalších revisích k poznámkám, týkajícím se přiměřenosti fakturovaných cen a k poukazům na případy, v nichž nepřiměřené zisky z obchodů s Východem byly dobrovolně vráceny.

Jest samozřejmo, že revisní funkcionáři v těchto případech, třeba bez zlého úmyslu, jednali proti intencím finanční správy a proti služební instrukci, podle které měli se prostě omeziti na revisi a konstatování skutečného stavu revidovaných účtů bez jakékoli kritiky vůči straně a iniciativního zasahování. Ministerstvo financí neopomenulo také ihned, jakmile bylo na tento nesprávný postup některých revisorů upozorněno, energicky proti tomu zakročiti a vytknulo důrazně příslušným funkcionářům nepřípustnost jejich postupu.

Mezi politováníhodné případy tohoto druhu náleží také revise u firmy ťMünzerhütteŤ, továrna na železné a kovové zboží v Ústí n. L.

Revisní komise vyslaná k této firmě měla za úkol jednak zajistiti souhlas korespondujících účtů ťVýchoduŤ a firmy ťMünzerhütteŤ, jak výše naznačeno, jednak provésti superrevisi daně z převodu statků, zatím účelem, aby bylo nesporně zjištěno, že dodávky firmou proti právu nezdaněné v obnosu přes 2 miliony, které zjistila jiná revisní komise v dubnu 1921, nebyly firmou prodány a vyvezeny přímo do ciziny, nýbrž firmě tuzemské, a že tudíž firma ťMünzerhütteŤ povinna byla daň z převodu statků z těchto dodávek zaplatiti.

Vzhledem ke znění §u 16. zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., podle kterého finanční úřad má právo za účelem daňové kontroly kdykoli nahlédnouti nejen do záznamů nařízených tímto zákonem k účelům daně z převodu statků, nýbrž i dopisů, obchodních knih a listin, jest nesporno, že revisní funkcionáři byli oprávněni k posouzení správnosti fakturovaných obnosů žádati doklady, jichž předložení firma odepřela, a že požadování písemného rozkazu ministerstva financí v zákoně žádné opory nemá. Naproti tomu k jakémukoli jednání o slevě mimořádné 25 %ní přirážky vyskytující se pouze při dodávkách ťVýchoduŤ, neměli ovšem revisoři žádné legitimace ani instrukce a dali se k němu strhnouti - jako lidé vyšlí z obchodního prostředí - pouze přesvědčením nabytým revisemi o nereelnosti zisků při některých obchodech s ťVýchodemŤ a obecným míněním o nutnosti sanace ťVýchoduŤ v zájmu malých lidí, kteří své úspory uložili v akciích tohoto podniku.

Jak bylo již řečeno, použilo ministerstvo financí této příležitosti, aby důrazně upozornilo že revisní orány na meze jejich kompetence, a učinilo opatření, aby v budoucnosti něco podobného se neopakovalo.

V Praze dne 25. října 1921.

Ministr financí

Aug. Novák, v. r.