Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o nesprávné odpovědi na interpelaci tisk 2136.

V odpovědi pana ministra školství a národní osvěty (tisk 2999) na moji interpelaci (tisk 2136) o vyřadění německých školních dětí v okrese novojičínském vyvozuje se z §u 20. zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. z r. 1906 zásada, ťže 6leté dítě musí býti zapsáno do školy své národnosti.Ť

Toto pojetí jest úplně mylné. Tento zní: ťDo obecné školy smějí býti zpravidla přijímány dítky znalé jazyka vyučovacíhoŤ Podle jasného slovního znění tohoto §u vyžaduje se k přijetí dítka do školy, jen aby znalo vyučovací jazyk, po národnosti ani dětí ani rodičů není vůbec dovoleno se tázati a rodiče mohou prostě odmítnouti odpověď na každou otázko toho se týkající. Jest nepochopitelno, jak čeští školní právníci mohou vyvoditi takové zásady ze zákona jasného každému laikovi. Nejvyšší správní soud ostatně svým rozhodnutím ze dne 24. září 1921, č. 1177:1 pronesl zničující rozsudek o této české správní juristice a prohlásil za nezákonná všechna vyřadění prý českých dětí z německých škol. Jest dále nepochopitelno, že ministerstvo, jehož první povinností by mělo přece býti nejpřesněji zachovávati všechny zákony, ještě chrání tento nezákonitý postup jednotlivých přednostů okresních politických správ, místo aby tyto pány upozornilo na platné zákony a předpisy, a místo aby je pohnalo k odpovědnosti za každé porušení zákona. Ovšem, když již v ministerstvu se vyvozují ze zákonů zásady, jež v nich vůbec nejsou obsaženy, pak se nelze diviti, že zachovávání takových zásad se nejen schvaluje a chrání, nýbrž že se přímo ukládá jako povinnost podřízeným školním úřadům.

Moje tvrzení, že rozhodnutí bylo učiněno bez předchozího řízení, prohlašuje se za nesprávné a tvrdí se: ťNaopak protokolárním a objektivním výslechem všech rodičů u okresní správy politické v Novém Jičíně a opětovným šetřením i osobami znajícími podrobně místní poměry byly zjištěny všechny okolnosti potřebné pra posouzení věci a ze seznamu byly předem vyloučeny děti mateřského jazyka i národnosti německé.

Také není správné tvrzení, že reklamace byly jednostranné a podány pouze českými místními školními radami.Ť

Proti tomu zjišťuji, že v mnoha případech nebyli vyslechnuti ani rodiče, což by přec mělo býti prvním, kdyby se také v našem státě svobody přiznávalo rodičům aspoň trochu práva na své děti.

Žádám tedy pana ministra, aby prostě uveřejnil spisy toho se týkající anebo aby mi alespoň dovolil do nich nahlédnouti. Dokud se to nestane, musím tvrditi, že pan ministr byl špatně zpraven a že moje tvrzení jest správné.

Pan ministr byl špatně zpraven také v tom, když tvrdí, že ze seznamu byly předem vyloučeny děti německého mateřského jazyka a německé národnosti. Tato odpověď jest tím podivuhodnější, poněvadž jsem sám navštívil pana ministra Šustu s jedním postiženým otcem, jenž panu ministrovi předložil spisy o svém německém původu a národnosti na staletí zpět, aby tím dosáhl, aby jeho chlapec vyloučený z německé školy v Moravské Ostravě směl znovu docházeti do této školy, čehož se mu ostatně ani těmito důkazy nepodařilo dosáhnouti. Pan ministr tedy věděl, že také děti čistě německých rodičů byly postiženy tímto násilným vyřazením, a nahlédne-li do rekursů podaných rodiči, poučí se, že jeho tvrzení jest nesprávné.

Další tvrzení, že. rekursům rodičů byl přiznán podle zákona účinek odkládací a že všechny děti, o něž jde, až na výjimky (??) docházejí do škol německých, jest rovněž jen částečně správné, a odkazuji zde jen na interpelaci tisk 2925 o úplně nezákonitém jednání přednosty moravsko-ostravské okresní politické správy Žilky a na jeho výnos ze dne 1. června 1921, č. 145 pres.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jak odůvodňujete, že z §u 20. zákona ze dne 27. listopadu 1905 vyvoděna jest Zásada, ťže 6leté dítě musí býti zapsáno do školy své národnosti?Ť

2. Jste ochoten doporučiti všem školním úřadům, aby přísně zachovávaly rozhodnutí nejvyššího správního soudu, aby konečně byla odstraněna tato dosavadní nedemokratická soustava rafinovaných vytáček při reklamacích prý českých dětí z německých škol?

3. Jste ochoten uveřejniti vyšetřovací spisy a prohlášení obsažená ve stížnostech postižených rodičů, aby se mohlo zjistiti, že jest správné mole tvrzení, že mnoho rodičů vůbec nebylo vyslechnuto a že byly vyřazeny také děti čistě německých rodičů?

4. Jste ochoten dáti vyšetřiti postup přednosty moravsko-ostravské okresní politické správy Žilky, zda souhlasí se zákonem, a zvláště zda přiznal účinek odkládací podaným rekursům?

V Praze dne 10. prosince 1921.

Dr. E. Schollich,

Böhr, dr. Baeran, dr. Keibl, Scharnagl, Kraus, dr. E. Feyerfeil, dr. Spina, Simm, Schubert, dr. Petersilka, Zierhut, Riittel, Budig, dr. Brunar, Knirsch, Kostka, dr. Luschka, J. Meyer, Matzner, dr. Radda, dr. Lodgman, inž. Kallina:

XX./3321 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Keibla, Krause a druhů,

ministrovi vnitra

o náhradě škody těm, kteří byli poškozeni událostmi v Ústí nad Labem dne 3. srpna 1921.

Při výtržnostech, které se udály v Ústí nad Labem dne 3. srpna 1921, bylo množství osob poškozeno na těle. Podle nynějších zákonitých předpisů náleží jim náhrada škody a tito poškození se také o ni přihlásili u starostenského úřadu v Ústí nad Labem. Od té doby uplynulo již více než 3 měsíce a náhrada dosud nebyla vyplacena.

Vláda sice ve prospěch poškozených zavedla řízení podle zákona ze dne 18. března 1920, č. 87 Sb. z. a n. a zaslala také výnosem ministerstva vnitra ze dne 7. října 1921, č. 75643/10 ústeckému starostenskému úřadu 10.000 Kč, ostatně se však nestalo nic jiného. Nároky na náhradu škody, které komise již uznala, činí více než 1/, milionu korun a jest tudíž jasno, že 10.000 Kč není náhradou škody, a také jako splátka cest penízem příliš malým. Jest tedy nejvyšší čas, aby v této věci řízení pokračovalo a konečně dospělo ke kýženému konci. Při nejmenším měl by Ústecký starostenský úřad zjistiti nejnutnější případy a měl by se jim prozatím poukázati větší peníz, asi 100.000 Kč.

Na základě těchto skutečností táží se podepsaní pana ministra vnitra:

Jest pan ministr vnitra ochoten působiti k tomu, aby se řízení podle uvedeného zákona o ústeckých událostech co nejrychleji ukončilo, a aby postiženým byl dán k volnému použití přiměřený peníz?

V Praze dne 4. prosince 1921.

Dr. Keibl, Kraus,

dr. Baeran, Böhr, Scharnagl, Simm, dr. Spina, Schubert, Dr. Petersilka, Röttel, Budig, Matzner, dr. Brunar, Zierhut, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Radda, dr. Luschka, Kostka, Knirsch, J. Mayer.

XXI./3321 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů

ministerskému předsedovi

o provedení resoluce ke 3. novele zákona o drobných pachtýřích.

Při přijetí 3. novely k zákonu o drobných pachtýřích byly také schváleny čtyři resoluce, jimiž byla vláda vyzvána, aby učinila potřebná opatření pro akci o drobných pachtýřích, mezitím především opatření, aby se při provádění pozemkové reformy přihlíželo k dědičným pachtýřům, a byla napravena křivda na nich spáchaná při výkupu pozemků r. 1848, a to tak, že se jim dá možnost, nabýti do vlastnictví těchto dědičných pozemků v plném rozsahu a pokud možno bez náhrady. Tážeme se:

1. Co vláda dosud učinila k provedení těchto resolucí?

2. Provede vláda tyto resoluce úplně a doplní co nejrychleji scházející dosud opatření?

V Praze dne 9. prosince 1921.

Zierhut,

J. Fischer, Křepek, Bobek, Schubert, Patzel, Kaiser, Budig, dr. E. Feyerleil, Mark, dr. Petersilka, Böllmann, Röttel, dr. Hanreich, J. Mayer, dr. Spina, Heller, dr. Luschka, Böhr, Scharnagl, dr. Rad, dr. Schälzky, Knirsch.

XXII./3321 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

ministerskému předsedovi jako ministrovi věcí zahraničních

o vydávání německých překladů úředních informačních zpráv ministerstva věci zahraničních.

Hospodářské oddělení ministerstva zahraničních věcí vydává nejdůležitější obchodně-politické a hospodářské zprávy z ciziny postupně v různých časových lhůtách. Situační. zprávy vycházejí právě tak jakož i korespondence vydávaná nákladem československého generálního konsulátu v Hamburku (Hamburská obchodní korespondence) výhradně v jazyku českém.

Tyto informační zprávy mají veliký význam pro náš průmyslový a obchodní svět, poněvadž podávají bližší zprávy o potřebách toho kterého státu, o přijímací schopnosti trhu a o obchodních mravech a zvyklostech. Poněvadž tyto zprávy mají velikou důležitost také pro německý průmyslový a obchodní svět, musíme žádati, aby tyto periodicky vycházející informační zprávy byly vydávány také v německém překladě.

Podepsaní si dovolují tázati se pana ministerského předsedy jako ministra věcí zahraničních, je-li ochoten naříditi, aby úřední informační zprávy ministerstva věcí zahraničních od té doby vycházely také v německém překladě?

V Praze dne 20. prosince 1921.

Kostka, dr. Kafka,

dr. Lodgman, Křepek, dr. Spina, Simm, Röttel, inž. Jung, dr. Baeran, Kaiser, Budig, Wenzel, dr. Radda, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, Bobek. Windirsch, Mark, dr. Petersilka, Knirsch, dr. Brunar, Böhr.

XXIII./3321 (překlad).

Interpelace

poslance Krause a druh

ministrovi národní obrany

0 osvobození nadporučíka Beránka a rotmistra Löwa, kteří byli udáni pro krádež a rušení domácího klidu, avšak vojenská prokuratura v Terezíně udání to odložila.

Dne 26./6. slavilo se v Německém Jablonném 50leté výry čí založení občanské školy, k němuž se dostavila sta bývalých žáků tohoto ústavu. Měšťani samozřejmě dali výraz své radosti z tohoto výročí a k poctě četných hostí tím, že vyvěsili na svých domech prapory.

Jeden z majitelů domů, pan František Lorenz vyvěsil tedy, co již pro jeho všeobecně známé politické přesvědčení nebylo jinak možno a aniž si byl při tom na něco myslel, starý černo-žlutý prapor, zakoupený před více než 20ti lety.

Pod vedením nadporučíka Beránka, rotmistra, Löwa a za účasti cestáře Eichelmanna vtrhli násilně do domu Františka Lorenze, a ačkoliv tento bez dalších průtahů byl ochoten odstraniti prapor, potupili jmenovaného majitele domu, strhli prapor a odnesli jej a prapor ten nebyl dodneška přes soudní oznámení vrácen.

Celý případ způsobil v obyvatelstvu a účastníků slavnosti hluboké rozčilena. To zavdalo podnět městskému úřadu, aby podal trestní oznámení u okresního soudu v Něm. Jablonném proti nadporučíku Beránkovi, rotmistru Löwovi a cestáři Eichelmannovi a vojenská prokuratura v Terezíně nyní rozhodnutím č. 0981/1 odložila trestní oznámení padle §u 138 vojenského trestního řádu, ježto nebylo zločinného úmyslu. Tuto rozhodnutí vojenské prokuratury jest formálně nesmysl, neboť §u 138 voj. s. tr. ř. není možno užíti k odůvodnění odložení, materielně jest však porušením práva, neboť jest zde přečin porušení domovského práva a krádeže, a také terezínská vojenská prokuratura přiznala ve svém rozhodnutí z 31./10., že pachatelé se dopustili nespravedlivé činnosti a že fint to zemské vojenské velitelství vytkne.

Podepsaní se táží pana ministra národní obrany, ví-li o postupu při odstranění praporu za slavnosti v Něm. Jablonném. o násilném vtrhnutí příslušníků československé ozbrojené moci a o nesprávném rozhodnuti terezínské vojenské prokuratury, a co zamýšlí učiniti, aby zjednal průchod právu a aby pohnul vojenskou prokuraturu k tomu, aby stranami nevydávala tak nesmyslných rozhodnutí, odůvodněných nemožnými ustanoveními zákona.

V Praze dne 4. prosince 1921.

Kraus,

dr. Schollich, dr. Petersilka, Budig, Schubert, Matzner, inž. Kallina, dr. Baeran, dr. Brunar, dr. Keibl, Windirsch, dr. Lodgman, Böhr, Mark, Schälzky, Scharnagl, Pittinger, dr. Medinger, Kostka, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, dr. Radda.

XXIV./3321 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Feyerfeila a druhů

ministrovi vnitra

o postupu pražské zemské politické správy ve věci německého překladu zemského zákoníka.

Okresní politická správa zasílá pod č. 7624 až 1921 ze dne 28. listopadu 1921 všem okresním správním komisím a obcím tento přípis:

Všem okresním správním komisím!

Všem obcím!

Na dotaz u zemské politické správy v Praze, oznámila nám tato výnosem ze dne 17. listopadu 1921 č. 5 C 628/45-364762 toto:

Zemský zákoník vydává se jen v českém znění. Náklady tohoto vydání hradí zemský správní výbor.

Náklady za německé překlady musí hraditi strany samy. Výše nákladu není známa.

Proto se táži, zda P. T. reflektují na německé překlady zemského zákoníka, a reflektují-li, kolik výtisků objednají.

Objednávky očekávají se do 10. prosince 1921 s odvoláním na hořejší číslo.

Místodržitelský rada:

Houdek.

Německé okresní správní komise a obce, jichž členové a úředníci většinou česky neumějí, mají tedy býti potrestáni za námahu, osvojiti si znalost zemských zákonů, ještě uvalením nákladů za německý překlad zemského zákoníka. Takovéto opatření jest právě tak směšným jakož i nesnesitelným zkrácením všech německých samosprávných sborů, pročež se tážeme:

Jest pan ministr ochoten, svrchu uvedený výnos pražské zemské politické správy ihned zrušiti a postarati se o to, aby se těmto samosprávným sborům dodávaly německé překlady zemského zákoníka zdarma, pravidelně a přesně?

V Praze dne 15. prosince 1921.

Dr. E. Feyerfeil,

dr. Schollich, Matzner, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, Budig, Mark, Schälzky, J. Mayer, Bobek, Röttel, Böllmann, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Lodgman, inž. Kallina, Kostka, Knirsch, Zierhut, Schubert.

XXV./3321 (překlad).

interpelace

poslance dra E. Feyerfeila a druhů

vládě

o poskytnutí subvence českým turistům na Šumavě.

Podle zpráv z věrohodného místa zamýšlí vláda povoliti jistému pražskému českému turistickému klubu na stavbu turistického domu ve Vyderském údolí u Kašperských Hor subvenci 750.000 Kč a na stavbu útulku na Rokli 300.000 Kč.

Tážeme se:

1. Jest tato zpráva pravdivá, - je-li tomu tak,

2. jak může vláda ospravedlniti při nesmírném dluhu státu a tím způsobeném již nesnesitelném přetížení obyvatelstva daněmi, takovéto přepychové výdaje, které mimochodem řečeno, malí sloužiti k rychlejšímu počeštění Šumavy?

V Praze dne 15. prosince 1921.

Dr. E. Feyerfeil,

Mark, inž. Kallina, Röttel, Knirsch, dr. Keibl, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Brunar, Bobek, Zierhut, Schubert, Matzner, dr. Schollich, Schälzky, Kostka, dr. Medinger, dr. Radda, Kraus, J. Mayer, Budig, Böllmann.

XXVI./3321 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Feyerfeila a druhů

ministrovi železnic

o šovinistických přehmatech proti jazykovému zákonu při vydávání jízdních lístků v Budějovicích.

Osobní pokladna na budějovickém nádraží vydává do stanice Nových Hradů-do stanice čistě německého města, v němž byla teprve po převratu uměle utvořena česká menšina z přeložených tam českých úředníků, četníků a finačních strážníků a podobnými prostředky, přes to vše ještě velmi nepatrná a 20% nedosahující - jízdenky, mající na jedné straně text německý a na druhé český, což by úplně odpovídalo ustanovením jazykového zákona. Avšak úřednice úřadující v pokladně, vydávajíc jízdenku do Nových Hradů - bez zřetele na velký nával u pokladny - škrtá tužkou německý text na lístku, mrhá tím čas, jehož by mohla mnohem lépe užíti k rychlejšímu odbavování cestujících, a uráží tím nejen národní cit německých cestujících, nýbrž i ustanovení jazykového zákona.

Tážeme se tedy pana ministra železnic:

Zamýšlí tento nešvar, jehož zřídlo lze hledati již len v chorobném šovinistickém duševním stavu oné úřednice nebo jejího představeného, ihned odstraniti a vinné činitele přísně potrestati?

V Praze dne 18. prosince 1921.

Dr. E. Feyerfeil,

Knirsch, Zierhut, inž. Kallina, dr. Lodgman, Simm, Schubert, Wenzel, dr. Keibl, inž. Jung, Bobek, Böhr, Budig, dr. Petersilka, Schälzky, dr. Baeran, dr. Burian, Kostka, Scharnagl, dr. Radda, Patzel, dr. Lehnert.

XXVII./3321 (překlad).

Interpelace

poslanců dra E. Feyerfeila, dra Lodgmana a druhů

ministrovi národní obrany

o nestejném nakládání se záložníky německými a českými u stavebního pluku č. 1

U prvé roty, jejíž velitelem jest nadporučík Souček, IV. praporu stavebního pluku č. 1 v Terezíně, jehož velitelem jest major Novák, byli při mobilisaci záložníci, nastoupivší vojenskou službu, zařaděni do jedné čety česně a do dvou čet německých. Jen část mužstva měla stejnokroj, skoro vesměs žádné pláště, většina byla v občanském oděvu. Takový stav trval od presentace, t. j. od 29. října do 9. listopadu, a v té době také nebylo nijakého zaměstnání,

Dne 9. listopadu bylo v 7 hodin ráno rozkázáno nastoupiti na dvoře, tohoto rozkazu mužstvo, poukazujíc na to, že nemá stejnokrojů, neuposlechlo a rozkaz byl pak změněn tak, že se má nastoupiti na chodbách ubikací, což se také stalo. Mužstvo se ustavilo v jedné četě české a dvou německých. Přítomni byli ještě dva čeští důstojníci. Poněvadž dlouho nikdo nepřicházel, a také oba důstojníci se opět vzdálili, tyto tři čety (i česká četa) opět se rozešly -veliteli byli poddůstojnici a odebraly se do svých pokojů. Dlužno upozorniti, že nástup se děl na chodbě před pokojem.

V 10 hodin dopoledne přišel znovu rozkaz všechno nastoupiti na dvoře, poněvadž přichází major Novák (velitel pluku). Rozkazu bylo uposlechnuto, Novák přišel, mluvil nejprve česky, pak německy k oběma velitelům německých čet (dvěma četařům) a tázal se, kdo v 7 hodin ráno nenastoupil. Major na to oznámil, že dne 11 listopadu nebude nikdo demobilisován, nýbrž že muší za trest zůstati do 15. XI. a že se ihned učiní trestní oznámení pro vzpouru.

Dne 11. listopadu směly však nejstarší ročníky české čety demobilisovati přes tuto událost a jen Němci musili zůstati. Oba němečtí poddůstojníci odebrali se dne 11. XI. k plukovnímu hlášení a veliteli vyložili, že se nenastoupilo jen proto, poněvadž mužstvo dosud neobdrželo stejnokrojů a přes to, že byla studená a vlhká zima, nemělo plášťů, že se jen proto místo na dvoře nastoupilo na chodbě. Major odvolal po tom trestní oznámení pro vzpouru. nedovolil však přes to nejstarším ročníkům (1890/91) německých záložníků demobilisovati, a rozkázal nadporučíkovi, aby mužstvo úplně vyzbrojil (teprve po 14 dnech), Mastně úplně opatřil oděvem. Zároveň nařídil cvičení, která se také třikráte konala, ač také ani tentokráte nebyli úplně opatřeni oděvem.

Dne 15. listopadu byly nejstarší ročníky demobilisovány, žold byl jim však vyplacen pouze za jeden den a za 4 dny, které byly do 15. za trest zadrženy, nedostali nižádných požitků. Zdráhali se vyplatiti jim dokonce 1 Kč, poplatek za opotřebení bot a obdrželi tuto částku (denně) jen ti, kdo uměli svůj požadavek účetnímu poddůstojníkovi rozhodně přednésti. Účetní poddůstojník odvolával se na potrestání, které prý bylo v denním rozkaze oznámeno. Tento rozkaz byl však vyhlášen jen česky, a mužstvu nebyl smysl jeho přeložen.

Z vylíčeného stavu věcí jasně vysvítá úžasně nespravedlivé zkrácení německých záložníků. Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten tyto události ihned vyšetřiti a viníky pohnati k nejpřísnějšímu odpovídání?

V Praze dne 19. prosince 1921.

Dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman,

dr. Keibl, Wenzel, Simm, Bóhr, inž. Jung, dr. Radda, Patzel, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Baeran, Scharnagl, Budig, Bobek, Zierhut, Knirsch, Schubert, inž. Kallina, dr. Petersilka, Schälzky, Kostka.

XXVIII./3321 (překlad)

Interpelace

poslance, dra E. Raddy a druhů mistrovi vnitra a ministrovi zdravotnictví o vykonávání lékařské praxe v jihomoravském pohraničním území.

Znojemská okresní politická správa zakázala koncem srpna podle výnosu, který byl oznámen lékařům, o něž jde, teprve 1. září 1921, rakouským lékařům vykonávati praxi v moravských jižních pohraničních územích, šla dokonce tak daleko, že zakázala těmto lékařům vstupovati vůbec na moravskou půdu. Tento krok stal prý se k podpoře existence nového lékaře ve Velké Dyji. Tento postup příčí se mezinárodní smlouvě, podle níž jsou lékaři na hranicích oprávněni vykonávati svou praxi 10 km za hranicemi. Lékaři z Laa žádali doporučeným dopisem ze dne 7. září 1921 znojemskou okresní politickou správu, aby jim oznámila důvody pro tento zákaz, nedostali však odpovědi, rovněž tak marno bylo dosud každé zakročení u československého vyslanectví.

Se zřetelem na nemístnost zmíněného opatření a tím způsobené poškozování všeobecných a soukromých zájmů, táží se podepsaní

1. Ví pan ministr vnitra a pan ministr zdravotnictví o postupu znojemské okresní politické správy?

2. Taká opatření zamýšlí páni ministři v této věci učiniti?

V Praze dne 17. prosince 1921.

Dr. Radila,

J. Mayer, Knirsch, Zierhut, Scharnagl, dr. Petersilka, Schubert, Kostka, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Schollich, Budig, inž. Kallina, dr. Luschka, Böhr, dr. Spina, Röttel, dr. Lodgman, Simm, dr. Baeran, Matzner, dr. F. Feyerfeil, Kraus, Budig.

XXIX./3321 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra,

že okresní politická správa ve Šternberku na Moravě žádá odstranění pomníku císaře Josefa v Unčově.

Výnosem ze dne 26 /X. 1921, č. 551 pres. nařídila šternberská okresní politická správa městské obci unčovské odstraniti tamější pomník císaře Josefa. Tento výnos neopírá se o žádny platný zákon, nýbrž uvádí k odůvodnění jen to, že ťpůsobí nevůli a rozčilení mezi českým obyvatelstvemŤ, a proto ťse zřetelem na místní poměry, a aby zachován byl veřejný klidŤ nařizuje se městské radě odkliditi pomník, neboť v opačném případě okresní politická správa ťnařídí svazu československých legionářů, aby pomník odklidiliŤ. Na rekurs městské obce bylo změněno na posledním místě uvedené ustanovení, ťže pomník odklidí nikoli svaz československých legionářů, nýbrž podepsaný hřad politickou exekucí, bude-li se městská obec zdráhati vyhověti uvedenému nařízení.Ť Ostatně však toto nařízení bylo brněnskou zemskou správou politickou potvrzeno rozhodnutím č. 17197 a dodatečně odůvodněno zákony ze dne 14. dubna 1920, č. 266 a 267 Sb. z. a n., jakož i §em 35. min. nař. ze dne 19. března 1852, č. 10 ř. z. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání k ministerstvu a podepsaní dovolují si k této věci podotknout:

1. že oba uvedené zákony nikterak nemluví o odklizování pomníků, nýbrž o označování ulic, náměstí, právních osob a předmětů, zdá se, že si toho byla vědoma také brněnská okresní politická správa. Musela tedy sáhnouti k význačnému prostředku, když dovozovala: Účelem těchto zákonů jest ochranná národního citu československého národa. Více však ještě než pouhým pojmenováním musí býti národní cit příslušníků československého státu urážen pomníkem člena habsburského rodu.Ť Zemská správa politická rozšiřuje tedy úplně libovolně proti smyslu platnost tohoto zákona a dochází se záviděníhodnou správností v dovozování k možnosti, naříditi odklizení pomníku podle zákona o pojmenování ulic. Při tom jest zajímavo: Okresní politická správa mluvila o ťnevůli a rozčilení českého obyvatelstva., zemská politická správa domnívá se však, že musí chrániti ťnárodní cit příslušníků československého státuŤ, tedy také zřejmě německého obyvatelstva, zapomíná však zcela, že jeho národní cit byl by těžce uražen nikoliv existencí pomníku, nýbrž mnohem více jeho odklizením. Není sice správno, že by Josef II. byl býval oním ťgermanisátoremŤ, za nějž jej nyní česká politika ráda prohlašuje, přenášejíc názory 20. století, libovolně padělané do století 18., není také správno, že pomníku císaře Josefa stavěly se kdysi proto, aby se tím holdovalo HabsburkoviŤ, neboť jak známo, měly němě, ale výmluvně protestovati proti absolutistickým náklonnostem císaře Františka Josefa I., za jehož panování stavěly se pomníky průkopníkovi lidských práv Josefovi II., jest ovšem pravda, že sotva tříletému českému panování s jeho protismyslným a protikulturním postupem s pomníky Josefovými se podařilo učiniti v srdcích německého národa z Josefa ťosvoboditeleŤ nyní Josefa ťNěmceŤ, a že tedy němečtí a příslušníci československého státu v odklizení nebo v utrhání pomníku císaře Josefa spatřují také nové úmyslně jim způsobené pokoření. Před založením tohoto státu byli by spatřovali v takovém postupu prohlášení proti nejjednodušším zásadám kultury a proti památce osvoboditele sedláků Josefa, za jehož zástupce i s české strany se pokládá - byť i nesprávně - císař Josef.

Kdyby však zemská politická správa pod ťčeskoslovenským národemŤ, o němž mluví, rozuměla jako okresní politická správa ťčeskýŤ národ, byla by zajisté oprávněna otázka, má-li státní správa vůbec právo jednostranně chrániti národní cit jedné části ťpříslušníků státuŤ a zda by nebyla povinna právě tak z úřední moci naléhati na odklizení pomníků, které znovu uráží národní cit Němců nebo mohou jej urážeti, poněvadž jde v těchto případech o dějinné období, ve kterém Němci sudetských krajů byli by vydání bezohlednému počešťování - nebo jsou vydáni.

2. Co se týká dovolání se § 35. minist. nařízení ze dne 19. března 1852, č. 10 ř. z., míní se tím zajisté ministerské nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z., jehož § 35. zní:

ťOkresní úřady činí všechna opatření, která se nařídí ve věcech, policejní správy zákony nebo pokyny představených Úřadů nebo které sám ve vlastním oboru působnosti uzná za vhodné naříditi. Provede tato opatření buďto bezprostředně s pomocí orgánů k tomu zvláště povolaných (orgánů zdravotnických, technických, policejních, četnictva a jiných strážních sborů) nebo tím, že přidrží k provedení a bude bdíti nad těmi, kteří jsou podle udělení pokynů povinni spolupůsobiti.Ť

Jest zajisté příznačno, že se úřady stáni prý demokratického dovolávají nařízení, které vděčí za své povstání císařskému rozhodnutí a absolutistické době Rakouska. Tenkráte bylo rozdělení policejních opatření na taková, která se zakládají na zákoně a na taková, která se zakládají na pokynech úřadů (35: opatření, která se zakládají na Zákonech nebo pokynech představeného úřadu nebo samostatná opatření) blízkým a pochopitelným. Avšak přece nemůže býti pochybováno o to, že se dnes všechna nařízení všech úřadů smějí opírati jen o zákon a že tedy ani okresní politické správy, ani zemská politická správa nesmí nic ťnařídí iŤ, co není kryto platným zákonem. Uvedené zákony z r. 1920 nedostačují však, jak bylo vzpomenuto k odůvodnění vydaného nařízení, a z stává tedy otázka, o jaký platný zákon se opírají naříkaná nařízení, také uvedením § 35. zmíněného ministerského nařízení nezodpověděna.

Ze ostatně nynější zákony nepostačují, aby odůvodnily odklizení pomníků císaře Josefa, dokazuje tisk poslanecké sněmovny č. 865, jímž poslanec dr. Franke a druhové předlužili návrh zákona o odstranění pomníku Habsburků, a který přece měl vládě poskytnouti možnost, aby mohla postupovat) tak, jak to bezprávně již nyní činí politická správa.

3. Tyto úvahy dávají podepsaným podnět k těmto poznámkám:

Obrazoborectví a strhování pomníků bylo vždy známkou nedostatečného kulturního sebevědomí. Vzpomínky na historické doby byly ovšem s to, aby vyvolaly pocity radostné nebo žalostné, nebyly však nikdy s to, aby odstranily dějiny se světa. Skutečnost válek husitských, reformace a protireformace, doby panování Josefa II. zůstává trvalou bez zřetele k tomu, zda tomu nebo onomu se hodí a pravá kultura nejeví se nikterak v tom, aby pronásledovala z politických důvodů vzpomínky na tyto časy, nýbrž mnohem více v tom, že jsou chráněny jako cenná složka dějin národa, lhostejno, zda toto období dostává se v rozpor s politickým citem pozdějších pokolení či nikoliv. Tak jednali Francouzové, když nechali státi pomníky v čase Burbonů a Napoleona, tak bude jednati každý národ, který ctí své dějiny. Ti, kteří toho nečiní a kteří cítí se vyzvanými kamenným znakem, nejsou zajisté nejlepšími členy národa, jestliže moravská politická správa se cítí povinnou chrániti takové živly před rozčilením, místo vzíti ohrožený předmět do své ochrany, dokazuje takový postup význačný nedostatek pravé kultury, německý národ jistě přežije své stržené pomníky císaře Josefa, avšak časy těch, kteří boří pomníky, zůstanou právě tak v dějinách označeny, jako veškeré jiné zjevy a budou také přiměřeně oceňovány.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1. Schvaluje postup moravské zemské správy? Jakým platným zákonem může ospravedlniti tento postup?

3. Jak vysvětlí pan ministr nesrovnalost mezi postupem moravské politické správy a nařízením Národního výboru ze dne 29. října 1918, č. 13 Sb. z. a n., v němž se výslovně praví: Veškeré umělecké a historické památky jsou pod ochranou Národního výboru a jeho orgánů?

4. Jest ochoten předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně dějinných pomníků všech časů proti útokům s osvětou nesrovnatelných

V Praze dne 14. prosince 1921.

Dr. Lodgman,

Kraus, Simm, dr. Baeran, Bóhr, Budig, dr. Keibl, Scharnagl, Matzner, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, dr. Spina, dr. Petersilka, Knirsch, J. Mayer, Schubert, Kostka, dr. Luschka, dr. Radda, dr. Brunar, inž. Kallina, Röttel.