Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o potrestání rodičů v Šenově (okres Nový Jičín.)

V březnu 1921 vyloučila novojičínská okresní politická správa v jednotlivých místech na Kravařsku domněle české děti z německých škol. Proti těmto opatřením byla podána řádně včas odvolání, na př. pro obec Šenov u Nového Jičína dne 16. února 1921. Tato odvolání, jímž podle zákona přísluší odkládací účinek, nebyla dodnes vyřízena. Přes to nařídil inspektor menšinových škol pro severní Moravu v Olomouci dne 3. listopadu 1921 pro Šenov, že rodiče těchto vyloučených dětí trestají se pokutou 20 k nebo 24hodinovým vězením, poněvadž neposílají svých dětí do české školy. Toto opatření stalo se po přibrání šenovské české místní školní rady a novojičínské okresní politické správy dne 9. listopadu 1921, když rodiče buď předvolání neuposlechli anebo byvše předvoláni prohlásili, že na tom trvají, aby jejich děti zůstaly v německé škole.

Celý postup jest úplně nezákonný, poněvadž odvolání proti vyloučení dětí nejsou dosud vyřízena a rodiče nemohou býti proto potrestáni, posílají-li své děti jako dříve do německé školy. Nelze však pochopiti, jak jest možno takováto nezákonnost v právním státě a jak může při tom působiti zároveň, okresní politická správa, ustanovená jako ochránce zákona.

Podepsaní táží se proto pana ministra školství a národní osvěty:

1. Víte o tomto postupu a jste ochoten učiniti ihned opatření, aby toto nezákonné nařízení, pokud se týká rodičů, kteří podali odvolaní, bylo ihned zrušeno?

2. Jste ochoten poučiti inspektora menšinových škol na severní Moravě o tom, že se má vyvarovati takovýchto nezákonností?

V Praze dne 10. prosince 1921.

Dr. Schollich,

dr. E. Feyerfeil, Budig, Böhr, Kostka, dr. Spina, Simm, dr. Petersilka, Knirsch, Zierhut, J. Mayer, Röttel, Kraus, dr. Radda, dr. Brunar, Scharnagl, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Baeran, dr. Keibl, Matzner, dr. Luschka, Schubert.

XXXI./3321 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o vyloučení dětí z německé školy v Ženklavě.

Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 24. září 191, čís. 11.774 výslovně uznal právem, že předseda moravské zemské školní rady nemá práva, s odvoláním na zákon ze dne 3. dubna 1919 vylučovati z německých škol děti, z jejichž rodičů se jeden přiznává k české národnosti. Člověk by se nyní domníval, že se směrodatné úřady vzdají soustavy odnárodňovací, již dosud proti německým školám prováděly a že bude dbáno tohoto rozhodnutí nejvyšší soudní stolice ve státě.

Nezdá se však, že by tomu tak bylo, jak ukazuje příběh v obci Ženklavě, v okresu novojičínském. Místní správa školy dostala tento výnos:

Okresní politická správa v Novém Jičíně.

Ženklava, reklamace českých

dítek z německé obecné školy.

Správě školy

v Ženklavě.

Ministerstvu školství a národní osvěty byl presidiem moravské zemské školní radu -výnosem ze dne 1. listopadu 191, č. 254/pres. předložen návrh novojičínského okresního školního výboru na vyloučení dítek z ženklavské německé obecné školy a na přidělení jich tamější české škole menšinové. Na tento návrh rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 19. listopadu 1921, č. 109011/1921 takto:

Správa ženklavské české obecné školy oznámila, že do ženklavské německé obecné školy byly přijaty dítky Emilie, Josef a Alois Bezděkovi, jež jsou české národnosti.

Šetřením bylo zjištěno, že děti Emilie a Josef jsou české národnosti a ovládají český vyučovací jazyk.

O dítěti Aloisovi bude později rozhodnuto.

Jest tedy podle §u 20. zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 zem. zák. z r. 1906 jedině oprávněno, aby děti Emilie a Josef Bezděkovi docházely nadále do české obecné školy v Ženklavě, neboť návštěva ženklavské německé obecné školy nesrovnává se s uvedeným ustanovením zákona. Toto rozhodnutí nabývá ihned platnosti.

To se oznamuje správě školy podle výnosu presidia moravské zemské školní rady v Brně ze dne 24. listopadu 1921, č. 2397/pres. s vyzváním, aby správa školy uvedené děti ihned vyloučila od návštěvy tamější německé obecné školy a neprodleně oznámila provedení tohoto rozkazu pod osobní odpovědností pana správce školy.

Za ministerského radu:

Šcava.

Podle tohoto výnosu byly děti Emilie a Josef Bezděkovi přikázány k návštěvě české školy tvrzením, že jsou české národnosti. Z rodičů jest otec Čech, matka Němka. O jejím stanovisku k tomuto vyloučení jejich dětí podává zprávu zápis sepsaný ženklavskou místní školní radou, jenž doslova zní:

Zápis

sepsaný ve schůzi místní školní rady dne 11. prosince 1921 s manželi Josefem a Emilu Bezděkovými proti reklamaci žáků Emilie a Josefa Bezděkových z německé obecné školy v Ženklavě.

1. Rodiče hradí náklady výživy a výchovy dětí.

2. V rodině se mluví skoro výlučně německy.

3. Děti dosud navštěvovaly jen německou obecnou školu v Ženklavě.

4. Děti jsou částečně znalé českého jazyka proto, poněvadž 1. navštěvovaly vyučování českému jazyku v německé obecné škole, 2. poněvadž stykem způsobeným polohou obce ženklavské jsou nuceny při nákupech atp. ve Štramberku používati podle možnosti českého jazyka.

5. Při posledním sčítání zapsali rodiče děti jako příslušné k německé národnosti.

Proti nezákonnému nařízení okresní politické správy ze dne 29. listopadu 1931 protestujeme co nejrozhodněji a slavnostně prohlašujeme, že nikdy nebudeme dětí posílati do české školy. Opírajíce se o svá práva rodičů, setrváváme důrazné na tom, aby naše děti docházely dále do německé obecné školy v Ženklavě.

V Ženklavě, dne 11. prosince 1921.

Z toho přece jasně a zřetelně vysvítá, že děti jsou německé národnosti a jest přímo nesrozumitelné, jak se šetřením mohlo zjistiti, že jsou české národnosti. Kdo provedl tato šetření, o nichž zúčastnění vůbec ničeho nevědí? Asi byla tím způsobem provedena, jako při Aloisu Bezděkovi výnosem vyňatém.

V pátek dne 2. prosince dostavil se do ženklavské školní budovy kolem 3. hodiny odpolední četník ze štramberského velitelství a žádal učitele Leihera třídy II.a mezi vyučováním, aby mohl mluviti s Aloisem Bezděkem. Tázán jsa na účel tohoto výslechu, udal, že otec dítěte byl na četnickém velitelství a že z nařízení otce má dáti dítěti několik otázek.

(Toto udání prokázalo se později úplně vymyšleným a vylhaným.)

S dítětem, jež bylo vyvoláno z třídy, odebral se četník do školní kanceláře, při čemž zakázal, aby učitel byl přítomen. Zde se tázal četník dítěte, umí-li česky a podrobil dítě zkoušce, tázaje se ho, jak se jmenuje okno, stůl a židle. Tu ovšem bylo dítěti běžné, neboť skoro každé dítě v Ženklavě rozumí trochu česky. Výrazu pro knihu již neznalo. Ke konci zkoušky dostalo dítě jako odměnu kousek čokolády s rozkazem, aby nic nevyprávělo.

Tímto způsobem konají se v Československé republice šetření, která mají nejtěžší následky pro dotyčné osoby. Dotázati se rodičů nepovažoval nikdo za nutné.

Dále nelze pochopiti, jak k odůvodnění tohoto opatření možno se dovolávati §u 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. z r. 1906, jenž zní: Do obecné školy smějí býti pravidelně přijímány dítky, které jsou mocny vyučovacího jazyka. Poněvadž dítky jsou zajisté úplně mocny německého vyučovacího jazyka, mluví tento paragraf přímo pro ponechání dítek v německé škole.

Také ustanovení, že toto rozhodnutí má ihned nabýti platnosti jest úplně nezákonné. poněvadž podle ustanovení zákona rekursy mají účinek odkládací, což přiznává sám pan ministr školství a národní osvěty ve své odpovědi na interpelaci tisk č. 2999.

Jest tedy rozkaz školní správě, aby ihned vyloučila děti při osobní odpovědnosti správce školy, hrubým porosením zákona, jež by se nemělo přiházeti u úřadů, které jsou k ochraně zákona.

Z toho všeho táží se podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:

1. Víte o tomto případu, jelikož jde o výnos ministerstva?

2. Jak ospravedlní pan ministr mnohé nezákonnosti tohoto výnosu?

3. Jest ochoten neprodleně dáti rozkaz, aby podaným rekursům byl přiznán zákonitý účinek odkládací?

4. Jste ochoten dáti vyšetřiti, kdo dal četníkovi rozkaz konati šetření, a naříditi, aby četník byl poučen přiměřeně a důrazně o úplně nezákonitém způsobu jeho postupu?

V Praze dne 10. prosince 1921.

Dr. Schollich,

inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Radda, J. Mayer, dr. Luschka, Böhr, Kostka, Schubert, Scharnagl, Budig, Matzner, dr. Brunar, Röttel, dr. Baeran, dr. Spina, dr. Keibl, Kraus, Zierhut, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, Simm, dr. Petersilka.

XXXII./3321 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Keibla, Krause a druhů

ministrovi spravedlnosti

o pohoršlivém chování státního zástupce dra Stefky v České Lípě.

Státní zástupce dr. Stefka v České Lípě, na jehož úřadování podepsaní již několikráte si stěžovali, choval se poslední dobou také mimo službu tak, že jeho chování jest s to, aby ho připravilo o veškerou úctu všeho obyvatelstva.

Podepsaní oznamují panu ministrovi spravedlnosti tuto událost, ježto se o ní nejen mluví v celé České Lípě, nýbrž jež pronikla také již do tisku. Varnsdorfský časopis Abwehr přinesl dne 27. listopadu 1921 tuto zprávu: Státní zástupce jako opilec a rušitel klidu. Z Lípy se nám oznamuje událost, která musí vzbuditi nejen hlučnou nevoli celé veřejnosti, nýbrž i rozhodný odpor proti osobě lipského státního zástupce dra Stefky. Tato událost označuje opět jednou jasně poměry, jaké nyní vládnou ve správě p. t. republiky, a jak místa a úřady vyžadující odpovědnosti, jsou obsazena lidmi, kteří té odpovědnosti nemají. Potvrzují však soustavu korupce a rozvratu a důvěra obyvatelstva k úřadům se dále podkopává.

Jde o tuto událost:

Českolipský státní zástupce dr. Stefka, český šovinista, jehož konfiskační praxe a drakonická justice je známa - tedy ťguvernér severních ČechŤ - přišel v úterý dne 24. t. m. dopoledne asi v 11 hodin, doprovozen soudním sluhou Braunem a nějakým železničním dělníkem do Flüglovy vinárny v České Lípě a za krátko spil se do němoty. V tomto stavu obtěžoval jak hosty, jimž tykal, tak i hostinskou. Náhle se zvedl, vzal talíř a sbíral, jak výslovně zdůraznil, peněžní dárky pro německý školský spolek. Sám věnoval značný peníz pro tento účel. Jiné hosty urážel, dávali-li málo Dr. Stefka peníze skutečně odvedl hostinskému. O duševním stavu obou pánů, soudního sluhy a státního zástupce svědčí rozmluva, již vedli před svědky, mohou oba páni býti za ni odpovědnými?

Soudní sluha: To je správné pro haňšpašské, že také dostanou jednou co proto. (Naráží na události za mobilisace) Já a pan státní zástupce, my jsme moc, a žádná moc na světě nemůže nás oba dostat pod sebe. Podáme-li zprávu nahoru, pak se to také provede. Od té doby, co je pan dr. Stefka v České Lípě jest u lipského krajského soudu spravedlnost a pořádek.

Státní zástupce: Pro mě bylo by bývalo lehké, vyhodit německé úředníky lipského krajského soudu, zvláště úředníka Johna, ale já to neudělám, poněvadž mám rád spravedlnost.

V jiném hostinci, a to v hotelu Radnice pokračovali oba, soudní sluha a státní zástupce v cestě za pivem a vínem, kterou začali ráno. Také zde dr. Stefka obtěžoval hosty. Když si nějaký host zakázal takové chování, odpověděl dr. Stefka: nebudete-li držet hubu, vyhodím vás na ulici.

Stefka řádil tak, že hosté opustili místnost a on osaměl se svým průvodcem. Pozdě večer skončila tato vycházka státního zástupce, který se zatím tak nachmelil, že několikráte upadl na ulici. Podle této novinářské zprávy, která se prý úplně shoduje s pravdou, táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:

1. Ví pan ministr spravedlnosti o této vylíčené události?

2. Jest ochoten, zavésti proti jmenovanému státnímu zástupci dru Stefkovi v České Lípě disciplinární řízení?

3. Jest ochoten vyhověti všeobecné nevoli obyvatelstva proti jmenovanému tím, že jej přeloží z České Lípy a na jeho místo dosadí německého státního zástupce?

V Praze dne 4. prosince 1921.

Dr. Keibl, Kraus,

dr. Schollich, dr. Petersilka, Schubert, Böllmann, dr. Lodgman, Bobek, Böhr, dr. Medinger, Merk, Patzel, Budig, inž. Jung, Knirsch, Windirsch, Matzner, inž. Kallina, dr. Baeran, dr. Brunar, dr. Kafka.

Původní znění ad V./3321.

Interpellation

des. Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen

an den Minister des Innern betreffend den behördlichen Auftrag zur Beflaggung städtischer Amtsgebäude am 28.

Oktober 1921.

Gelegentlich des diesjährigen Staatsfeiertages am 28. Okt. haben die politischen Behörden, wie bereits in den Vorjahren, wieder versucht, die deutschen Stadtverwaltungen zur Befragung der städtischen Amtsgebäude in den Staatsfarben zu nötigen, obwohl sie sich für die bezüglich Aufträge auf keine gesetzliche Bestimmung berufen können. Dies war auch in Teplitz-Schönau der Fall. Wie wir hören, soll die politische Bezirksverwaltung in Teplitz die angebliche Nichtbefolgung des Auftrages zum Anlasse genommen haben, bei der politischen Landesverwaltung die Verstaatlichung der Polizei in Teplitz anzuregen.

Unseres Erachtens ist es unbedingt notwendig, dass endlich einmal klargestellt und den politischen Behörden zum Bewußtsein gebracht wird, daß sich behördliche Aufträge nur im Rahmen eines Gesets bewegen dürfen und auf gesetzlicher Grundlage beruhen müssen, daß es also nicht angeht, willkürliche Aufträge zu erlassen und deren Nichtbefolgung mit allerlei Schikanen und Einschränkungen der Gemeindeautonomie zu ahnden. Die Gefertigten fragen: wie vermag der Herr (Minister des Innern den Auftrag der Bezirkshauptmannschaft Teplitz Z. 13.594 ex 1921 zu rechtfertigen? Auf welches giftige Gesetz stützt sich dieser Auftrag und gedenkt der Herr Minister - falls die Voraussetzungen der Giltigkeit nicht zu treffen den Erlaß von amtswegen außer Kraft zu. setzen? P r a g, den 30. November 1921.

Dr. Lodgman,

Mark, Dr. Brunar, Kraus, Knirsch, Dr. Keibl, Böllmann, Dr. Kafka, Bobek, Böhr, Ing. Kallina, Ing. Jung, Budig, Dr. Petersilka, Patzel, Windirsch, Dr. Spina, Dr. Medinger, Schubert, Dr. Baeran, Dr. Schollich.

Původní znění ad VI./3321.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Alois Baeran, Dr. Brunar und Genossen

an den Justizminister

wegen der Zensurverhältnisse in Mähren.

Schon zu wiederholten Malen wurde Klage darüber geführt, daß die deutschen Zeitungen in Mähren schweren Verfolgungen seitens der Staatsanwälte ausgesetzt sind. Vom früheren Justizminister wurde darauf aufmerksam gemacht, daß Pauschalbehauptungen nicht erledigt werden können und daß es nicht richtig ist, daß, was die eine deutsche Zeitung bringe, in der anderen konfisziert wird. Inzwischen haben sich die letzterwähnten Fälle derart gemehrt, daß es hoch an der Zeit ist, daß das Justizministerium in dieser Hinsicht einschreitet. Der Mährische Grenzbote hat in der Folge vom 6. November 1921 Nr. 126 Artikel abgedruckt, welche im Tagesbote in Brünn, in der Bohemia in Prag und in der Reichenberger Zeitung anstandslos erschienen. Nichtsdestoweniger wurde der Mährische Grenzbote in Iglau bezüglich dieser Artikel Blattwegs konfisziert. Es könnten dem Herrn Justizminister unzählige solche Fälle in der letzten Zeit vorgelegt werden. Im Interesse der Ersparnis an Papier und Zeit soll jedoch diese Angelegenheit hier des Näheren nicht erörtert werden, vielmehr soll der Fall des Mährischen Grenzboten als prinzipieller Fall dem Herrn Justizminister zur Entscheidung vorgelegt werden.

Die beiden in Rede stehenden Artikel sind folgende:

Baldige Demobilisierung. Aus gut informierter Quelle erfährt die ťNár. Dem.Ť, daß, sobald die Magyaren die Gültigkeit des Gesetzes über die Entthronung der Habsburger veröffentlichen werden, mit der Demobilisierung der Armee begonnen werden, was spätestens bis Montag erwartet wird. ťVorläufig werden zwei Jahrgänge entlassen, die übrige Mannschaft bleibt unter den Waffen, solange wir nicht Garantien erhalten, daß die -Magyaren loyal ihren Verbindlichkeiten nachkommen. Das beste Zwangsmittel wäre, wenn Magyaren gezwungen würde, einen Ersatz für die Mobilisierungs-Kostemu leisten, da es dann in ihrem Interesse wäre, daß sobald als möglich sämtliche unter die Fahnen gerufenen tschechosl. Soldaten demobilisiert werden.Ť

Die blutigen Ereignisse in Graslitz. Das ťGraslitzer VolksblattŤ veröffentlicht am 1. d. eine Darstellung der blutigen Vorfälle in Graslitz. Das Blatt wendet sich gegen die amtliche Meldung, derzufolge Schüsse aus Häusern gefallen seien. Im weiteren heißt es: Der am Dienstagmorgen verlautbarten Mobilisierungs-Kundmachung leisteten nur ganz vereinzelte Einberufene Folge. Mittwoch abends fand eine massenhaft besuchte Versammlung der Einberufenen statt, in welcher einmütig beschlossen wurde, nicht einzurücken. Donnerstag vormittags fand eine zweite Versammlung der Einberufenen statt, nach welcher diese in geschlossenem Zuge auf den Marktplatz marschierten, wo sich bereits eine nach Hunderten zählende Menschenmenge angesammelt hatte. Um die Mittagsstunde wurde von der Dekanalkireinige Sturm geläutet, worauf die Menge rasch auf einige "Pausend Personen anwuchs. Nach Beruhigwngsreden des Bürgermeisters und des Bürgermeisterstellvertreters, welcher mitteilte, daß übe polit. Parteien und die Stadtvertretung in einer nachmittags stattfindenden Sitzung im Ruthause zu der Lage. Stellung nehmen werden, sprachen noch einzelne Einberufene, deren Worte stürmischen Beifall fanden, und deren Mahnung, jetzt auseinanderzugehen und den Beschlu der Sitzung im Rathause abzuwarten, auch zunächst befolgt wurde. Aber schon gegen halb 2 Uhr begann sich die Menge auf dem Marktplatz wieder zu sammeln. Es mögen an 5000 Personen gewesen sein. In der Sitzung im Rathause wurde der Beschluß gefußt, eine Kundmachung mit der Aufforderung zur buhe und Wiederaufnahme der Arbeit zu verlautbaren. Unterdessen war die Erregung und Spannung der Menge aufs höchste gestiegen, und aller Augen richteten sich auf den Balkon des Rathauses, auf welchem die in der Sitzung als Redner bestimmten Herren erschienen. Bürgermeisterstelle. Karl Fuchs teilte mit, daß die versammelten Vertreter der politischen Parteien beschlossen hätten, an die Menge die dringende Aufforderung zur Ruhe und zum Auseinandergehen zu richten. Der Redner wurde jedoch von Zwischenrufen unterbrochen, die sich allmählich zu einem Lärm steigerten. Ein Teil der Menge leistete dieser Aufforderung Folge, die große Masse blieb jedoch beisammen. Die Volksmenge bewegte sich sodann langsam über den Marktplatz zum Kuchenplatz und gegen den Bahnhof hin, da inzwischen die Nachricht gekommen war, auf dem Bahnhof sei bereits Militär eingetroffen. Als nun zum zweitenmal die Sturmglocke ertönte - und tatsächlich Militär auswaggoniert wurde, kannte die Erregung der Massen keine Grenzen mehr. Auf dem Bahnhofe hatten sielt einige Hundert Personen angesammelt, die das Militär mit Verwünschungen und lauten Kufen empfingen. Einige junge Burschen sollen hier auch vereinzelte Steine geworfen haben, durch die aber kein Soldat getroffen wurde. Zu einer tätlichen Bedrängung des Militärs kam es nicht. Der Marktplatz war bereits von einer größeren Volksmenge besetzt, die den Anmarschierenden zögernd Platz machte. Den Soldaten drängten sofort Hunderte nach, so daß das Militär vollständig eingeschlossen war, einzelne Soldaten waren von der Abteilung etwas abgedrängt worden, und einem solchen, der mit einer Gruppe ins Randgemenge geriet, ging plötzlich ein Schuß seines nicht gesicherten Gewehres. Folgendes spielte sich innerhalb weniger Augenblicke ab: Die Soldaten machten sich durch ein paar Sprünge Luft und eröffneten das Feuer - einige wenige schossen in die Luft, die große Mehrzahl auf das Pflaster, unmittelbar vor die auf den ersten Schuß in lähmendem Schrecken verharrende Menge, die sich sofort mit einem einzigen furchtbaren Aufschrei nach allen Richtungen hin flüchtete. Das Feuer dauerte etwa 6 bis 8 Sekunden, der Zahl der leeren Patronenhülsen nach zu schließen. Zehn Sekunden nach dem ersten Schuß glich der Marktplatz einem Schlachtfeld.Ť

Die Gefertigten fragen der Herrn Justizminister au was er zu tun gedenkt, um eine gleichmäßige Praxis allen deutschen Zeitungen gegenüber durchzuführen und ob er die Staatsanwaltschaften dahin zu informieren gedenkt.

Prag, am 15. Dezember 1921.

Dr. Baeran, Dr. Brunar,

Dr. Medinger, Bobek, Dr. Lodgman, Dr. Petersilka, Dr. Schollich, Kraus, Bullig, Dr. Radda, Patzel, Ing. Jung, Windirsch, Matzner, Ing. Kallina, Dr. Keibl, Knirsch, Böllmann, Schubert, Dr. Kafka, Simm.

Původní znění ad VII./3321.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Brunar und Genossen

an den Minister des Innern

in Angelegenheit des ungesetzlichen Vorgehens der politischen Bezirksverwaltung in Sternberg.

Der Bezirkshauptmann von Sternberg Herr Dr. Dostal hat an den Stadtrat von Mähr.-Neustadt unter dem 26. Oktober 1. J. nachstehenden Erlaß herausgegeben:

Dem hiesigen Amte wurde wiederholt zur Kenntnis gebracht, daß das auf der belebtesten Straße der Stadt Mährisch-Neustadt auferlegte Kaiser Josef-Denkmal unter der tschechischen Bevölkerung der Stadt als auch der Umgebung Unwillen und Aufregung hervorruft, weil diese Bevölkerung in dem Denkmal nur die Verherrlichung der nicht nur der Existenz, sondern auch der Existenz dies tschechischen Volkes feindlich gesinnt gewesenen Habsburgerischen Dynastie erblicken muß. Eine besondere Erbitterung hat jedoch der Umstand erweckt, daß der Stadtrat anläßlich des am 28. August 1921 in Mährisch-Neustaat abgehaltenen tschechischen Volksfestes dieses Denkmal ostentativ hat mit Balken und Stacheldraht befestigen lassen, trotzdem zur Befürchtung von Gewalttätigkeiten gegen das Denkmal kein Grund vorhanden war und der Festzug in vollster Ordnung vorbeizog. Diese ganze unpassende Maßnahme wird von der republikanisch gesinnten Bevölkerung als eine Provokation betrachtet und ist geeignet zu Gewalttätigkeiten und Ruhestörungen Anlaß zu geben.

Infolgedessen sieht sich die politische Bezirksverwaltung in Sternberg vernalasst, mit Rücksicht auf die Lokalverhältnisse und zwecks Aufrechterhaltung der öffentlichen Ordnung dem Stadtrate aufzutragen, das Kaiser-Josef-Denkmal unverzüglich zu entfernen. Dasselbe darf nicht mehr auf einem der Öffentlichkeit zugänglichen Platze aufgestellt werden. Dem Stadtrate wird anheimgestellt, das Denkmal in einen abgeschlossenen Raum zu stellen. Sollte die Entfernung des Denkmals nicht bis spätestens 30. November durchgeführt sein, so wird das hiesige Amt den Verband der tschechoslowakischen Legionäre auffordern, die Entfernung desselben durchzuführen. Gegen diesen Bescheid kann der Rekurs an die politische Landesverwaltung n Brünn bei der pol. Bezirksverwaltung in Sternberg eingebracht werden.

Die Gefertigten fragen den Herrn Minister des Innern:

1. Billigt er den Erlaß des Leiters der politischen Behörde in Sternberg?

2. Wenn ja, wie kann er es rechtfertigen, daß ohne jede Gesetzesgrundlage der Auftrag zur Entfernung des Kaiser-Josef-Denkmals an die Gemeinde ergeht und daß private Vereine, als die der Svaz der tschechoslowakischen Legionäre angesehen werden muß, zum Exekutionsorgane der politischen Behörde ermächtigt wird?

3. Wenn nein, was gedenkt er zu tun, damit endlich einmal dem Treiben des Leiters der Bezirkshauptmannschaft in Sternberg Einhalt geboten wird?

Prag, den 19. November 1921.

Dr. Brunar,

Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Dr. Medinger, Knirsch, Kraus, Dr. Keibl, Pittinger, Patzet, Dr. Petersika, Dr. Radda, Schälzky, Wenzel, Ing. Kallina, Dr. Lehnert, Matzner, Dr. Spina, Simm, Dr. Baeran, Dr. Lodgman, Dr. Kafka.

Původní znění ad VIII./3321.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Edwin Feyerfeil, Dr Keibl und Genossen

an den Minister für nationale Verteidigung

in Angelegenheit der Vergütung der Militärverpflegungskosten der Stadt Rumburg.

Anläßlich der Mobilisierung wurde die IV. Compagnie des 1. čsl. Grenzjägerbatallons nach Rumburg gelegt. Dieses Militär, ungefähr 100 Mann, befandet sich heute noch in Rumburg, obwohl seine Anwesenheit nicht im mindesten notwendig ist. Die Gemeinde, welche in Erfahrung gebracht hat. daß die in Rumburg weilende Compagnie späterhin wieder durch anderes Miltär ersetzt werden soll, muß die Verpflegung liefern und konnte bisher von keiner Seite eine verbindliche Nachricht darüber erhalten, daß ihr diese Kosten auch ersetzt werden.

Die Gefertigten stellen an den Herrn Minister die Anfrage:

Ist der Herr Minister geneigt, zu verfügen, daß der Stadt Rumburg unverzüglich eine verbindliche Zusicherung des Ministeriums für nationale Verteidigung gegeben werde, daß se für die für das Militär beigestellten Lebensmittel und die Betstellung von Holz, Kohle und Beleuchtung den entsprechenden Ersatz erhält?

Prag, am 15. November 1921.

Dr. E. Feyerfeil, Dr. Keibl,

Dr. Baeran, Dr. Radda, Matzner, Schälzky, Mayer, J. Meyer, Simm, Dr. Lehnen, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Dr. Medinger, Pittinger, Dr. Petersilka, Knirsch, Dr. Spina, Kraus, Patzet, Dr. Brunar, Dr. Lodgman, Wenzel.

Původní znění ad IX./3321.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Brunar und Genossen

an den Minister für soziale Fürsorge

in Angelegenheit staatlicher Eingriffe in private Fürsorgefonds.

Die Bezirkshauptmannschaft Freiwaldau hat an die Verwaltung des Wehrschildfondes in Freiwaldau nachstehenden Erlaß herausgegeben:

Auf Grund des Erlasses des Ministeriums für soziale Fürsorge vom B. Juli 1921, ZI. j. 13.8301B-21 untersage ich der Verwaltung des Fondes Auszahlungen aus diesem Fonde solange, bis das Ministerium eventuelle über die Übernahme des Fondes in die Staatsverwaltung entschieden hat. Bei eventueller Übernahme des Fondes in die Staatsverwaltung wird die Belassung des bestimmten Zweckes unter Berücksichtigung des Lokalbedarfes gesichert.

Hievon wird die Verwaltung des Fondes mit dem Beifügen in Kenntnis gesetzt, daß nach Zustellung dieses Bescheides der Verwaltung keinerlei Verfügungsrecht über die in dem Fonde erliegenden Gelder mehr zusteht und daß die Verwaltungsorgane persönlich für jeden aus Nichtbeachtung dieser Weisung entstehenden Schaden haften. Der § 3 des Gesetzes vom 8: April 1919 erteilt allerdings dem Ministerium für soziale Fürsorge das Recht, die durch andere Personen und Organe zu Gunsten der Kriegsbeschädigten ausgearbeitete Tätigkeit zu beaufsichtigen, es gibt aber der Regierung nicht das Recht die Fonds zu beschlagnahmen, die Tätigkeit der betreffenden privaten Körperschaften lahm zu legen und mit den Geldern nach eigenem Gutdünken zu wirtschaften.

Die Unterfertigten fragen den Herrn Minister für soziale Fürsorge:

1. Billigt er den angezogenen Erlaß der Bezirkshauptmannschaft Freiwaldau?

2. Wenn ja, wie rechtfertigt er diesen Eingriff in die private Wohltätigkeit und in das Privateigentum?

3. Wenn nein, ist er geneigt, den Erlaß aufzuheben?

Prag, den 19. November 1921.

Dr. Brunar,

Dr. Radda, Matzner, Ing. Kallina, J. Mayer, Dr. Keibl, Schälzky, Simm, Knirsch, Mark, Dr. Baeran, Dr. Lodgman, Dr. Lehnert, Dr. Petersilka, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Dr. Medinger, Kraus, Dr. Spina, Pittinger, Wenzel, Patzel.

Původní znění ad X./3321.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Brunar, Dr. Edwin Feyerfeil und Genossen

an den Minister für nationale Verteidigung in Angelegenheit der bei den Artillerieschiessübungen im Freudenthaler Bezirke vorgekommenen Unglücksfälle.

Bei den Artillerieschießübungen im Freudenthaler Bezirke haben sich einige bedauernswerte Unglücksfälle ereignet. Die Schießübungen fanden in der Zeit vom 22. August bis 17. September an 16 Halbtagen statt. Der 1. Unglücksfall ereignete sich am 31. August. Verunglückt sind insgesamt folgende Personen:

Emma Schindler, 10 Jahre alt, Anna Schindler, 16 Jahre, Schmidt Franz, 16 Jahre (tot), Schindler Josef, 7 Jahre, Schindler Emil, 9 Jahre, Schirms Richard, 21 Jahre.

Am 16. September vorm. wurde beim Schießen mit Maschinengewehren bis in das Wohnhaus und Hammerwerk des Franz Weiß direkt hineingeschossen und das Lebendes Besitzers und anderer Personen die sich auf der Straße und außerhalb des Gebäudes befanden direkt gefährdet.

Am 16. u. 17. September wurde auch der Ort Neudörfel durch das Artillerieschießen gefährdet da Geschoße bis nahe der Gebäude krepierten. Die Sicherheitsposten, welche den Schießplatz absperrten, mußten ihren Aufstellungsplatz verlassen und flüchteten in den Ort hinter die Häuser.

Dem Freudenthaler Unglücksfalle fiel ein gewisser Freiwald zum Opfer aus Engelsberg, dem durch ein explodierendes Geschoß, das noch nicht krepiert war, die Schlagader des Beines zerrissen wurde, sodaß er verblutete. Er hinterläßt eine halbblinde Frau und ein 12jähriges Kind.

Die Unterfertigten fragen den Herrn Minister für nationale Verteidigung:

1. Was gedenkt er zu tun, um die unschuldigen Opfer der Artillerieschießübungen zu entschädigen? 2. Was gedenkt er in Zukunft vorzukehren, damit durch derartige militärische Übungen den Bewohnern der betreffenden Gegenden und deren Eigentum kein Schaden zugefügt werde?

Prag, den 19. November 1921.

Dr. Brunar, Dr. E. Feyerfeil,

Dr. Keibl, Dr. Radda, Matzner, Mark, Dr. Spina, Simm, Dr. Lehnert, Knirsch, Dr. Lodgman, Schälzky, J. Mayer, Wenzel, Dr. Baeran, Pittinger, Dr. Medinger, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Kraus, Patzel, Dr. Petersilka.