Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

X./3221.

Odpověď

vlády na interpelaci poslance Floriána Tománka a společníků

pro okradení státu o velké miliony špinavým obchodem s vlnou slovenskou (tisk 2289).

Prohlášení zabavení vlny jarní stříže stalo se z podnětu zemské hospodářské rady na Slovensku, aby z vlny za laciný obnos mohly se zhotoviti látky dobré jakosti za levné ceny a aby bylo zabráněno přílišnému stoupání ceny surovin. Myšlenka sama na tehdejší dobu sledovala nejšlechetnější cíle.

Vzhledem k velikým obtížím dovozu vlny zahraniční nabízely tehdy továrny vysoké ceny za vlnu tuzemskou - za vlnu nepranou 100-110 K. Ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem pro zásobování lidu pověřilo provedením výkupu vlny ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. V důsledku nařízení ministra s plnou mocí jmenována pak centrální komise, která pověřila "Úradnou výkupnou komisi" prováděním nákupu. Celá akce byla výhradně prováděna a financována Slovenským dobytkářským družstvem v Bratislavě.

V příčině ujednání s dobytkářským družstvem o provádění vykopu vlny přistoupila centrální komise na nabídku tohoto družstva, ačkoliv byla činěna též nabídka levnější, a to z toho důvodu, že dobytkářské družstvo podávalo větší garanci jak pokud se týče vlastní organisace (neboť se již rok před tím zabývalo výkupem vlny), tak i pokud se týče finančního zajištění, kteréhožto bylo zapotřebí, ježto bylo nutno, aby generální komisionář z počátku též celou akci financoval. Jiným vodítkem pro přijetí jeho nabídky byla ta okolnost, že dobytkářské družstvo uvázalo se hraditi veškeré náklady výkupu, čítaje v to náklady župních komisí a komise centrální.

Vykoupená vlna pak odevzdána vlnařskému syndikátu, který ji svými členy v továrnách přejímal. Když pak během výkupu bylo zjištěno, že povolených 40 milionu korun nikterak nestačí, byl výkup zastaven a shora uvedené nařízení zrušeno nařízením ministra s plnou mocí ze dne 1. října 1920.

Orgánům pověřeným výkupem nařízeno výkup s urychlením skončiti a likvidovati. Veškerá odebraná vlna jest zaplacena až na malý zbytek a zpracována na látky, které jsou odvedeny vojenskému oděvnímu skladišti.

O jakési protekci při rozdělování vlny nemůže býti řeči. Podle usnesení vlnařského syndikátu mělo připadnouti na nákupní družstva průmyslu vlnařského v Liberci, v Brně a Krňově 47 1/2%, v Jihlavě 37 1/2% a slovenským továrnám 15%.

Poněvadž však dostatek peněz v čas potřeby ani družstvo v Liberci, v Brně, v Krnově, ani ministerstvo financí nemohly poskytnouti, vlna ale musela býti odebrána, stalo se, že slovenské továrny obdržely místo 15% více než 25% vlny a jihlavské družstvo místo 37 1/2% obdrželo 39 1/2%, ovšem na úkor ostatních družstev.

Nenechá se popírati, že vystižený výsledek zabavovací akce vlny na Slovensku nebyl dosažen a že se tudíž musí počítati s jistou vzniklou škodou.

Příčinu tohoto neúspěchu zavinil hlavně nepředvídaný rapidní pokles cen na světovém trhu, mimo toho také ukvapenost při organisaci celého výkopu, vzhledem k tomu, že se střiží bylo již započato před vydáním úředního nařízení, a konečně také ledabylé provedení výkupu vlny.

Bylo by však nesprávné a nespravedlivé vyvozovati jakousi vzniklou škodu na základě dnešních cen za vlnu na místě za ceny vlny v den zabavení, jakož i prozkoumávati vytěžený zisk dobytkářského družstva v Bratislavě před ukončením zúčtování, které se nyní provádí.

Při tom se také zkoumá ujednání s družstvem, zda splnilo svoje závazky a zda odměna vzhledem k tomu není nepřiměřeně vysoká. Vojenská správa zadržela zbývající ještě pohledávku dobytkářského družstva v obnose asi 2 milionů, takže jest ohledně náhrady za eventuelní poškození úplně zajištěna. Rovněž se vyšetřuje obsáhlá činnost kapitána Kyjovského v celé akci, zejména nepřekročil-li meze úředního oprávnění.

V Praze dne 17. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

XI./3221.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslance dra Lukavského a soudruhů

o výkladu §§ 21. a 22. zákona ze dne 29. února 1920, č. 123 (pojem organisace politických stran) (tisk 2581).

V 7. a 10. nařízeni vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n. mluví se obecně o organisacích politických stran v okrese bez rozdílu, vztahuje-li se jejich působnost na celý okres nebo na jeho část nebo jen na některou obec místní. Z ustanovení § 7, že při návrhu členů okresního výboru školního přihlížeti jest k zásadě poměrného zastoupení podle výsledku posledních voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v okrese správním, lze důvodně usuzovati, že před návrhem slyšeny býti mají toliko organisace těch politických stran, které se v okrese zúčastnily svými kandidátními listinami voleb do poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Ovšem přísluší pak těmto organisacím též právo, podávati rozklad podle § 10 cit. nařízení.

Podle toho přednostově okresních správ politických jednali zpravidla se všemi místními organisacemi politických stran, jichž se týče, a toliko tam, kde v okrese zřízena jest okresní organisace té které strany, kterou možno podle zvyklostí organisačního života politického pokládati za nadřaděnou organisacím místním a tím i za jejich mluvčího ve věcech týkajících se zájmů širších než místních, jednali toliko s organisaci okresní.

Přednostově okresních správ politických znají z doby voleb zajisté organisace politických stran v okrese i jejich činovníky, kteří jsou oprávněni organisace na venek zastupovati. Proto zjišťování legitimací k podáváni návrhů a rozkladů podle § 7. a 10, cit. nařízení nepůsobilo nikde zvláštních obtíží.

Tvrzení, že by jmenovací právo předsedy zemské školní rady ohrožováno bylo rozklady podle § 10, nařízení a jejich příznivým vyřizováním se strany ministerstva, ani tvrzení, že jednotlivé politické organisace ministerstvu diktovaly, kdo má býti členem okresního výboru školního, není odůvodněno. Ministerstvo školství a národní osvěty užívajíc práva a vykonávajíc povinnost podle § 10. nařízení rozhodovalo o rozkladech jemu podaných naprosto věcně, bez jakéhokoliv vnějšího vlivu a toliko podle znění a ducha nařízení ze dne 6, listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n.

Po nabytých zkušenostech lze říci, že zmíněné nařízení zcela vyhovuje potřebě upraviti na přechodnou dobu školskou správu v okresích a není tudíž potřebí nových doplňovacích norem pro jeho výklad. Proto není také příčiny, pro kterou by zastaveno býti mělo zřizování okresních výborů školních tím méně, že většinou byly již ustaveny a zahájily činnost.

V Praze dne 16. října 191.

Předseda vlády:

Dr. Beneš v. r.

XII./3221 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Lehnerta a druhů

o uzavření krkonošských bud (tisk 2148).

K výše uvedené interpelaci dovoluji si sděliti toto:

Dekretem bývalého okresního hejtmanství v Jilemnici ze dne 27. září 1895, čís. 18.403, byla udělena Janu Harrachovi koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní s oprávněním k podávání pokrmů, výčepu piva a vína, k výčepu a maloprodeji pálených lihových nápojů, podáváni kávy, čokolády, čaje, jiných teplých nápojů a občerstvení a s oprávněním míti dovolené hry v domě čís. 104 v Sahlenbachu. Výměrem jmenovaného úřadu ze dne 21. listopadu 1895, čís. 22.788, schválen byl Václav Schier jako náměstek v téže živnosti.

Výměrem téhož úřadu ze dne 4. srpna 1896, čís. 13.710 bylo schváleno přenesení téže koncese z domu č. p. 104 v Sahlenbachu do domu č. p. 2 (t. j. "Dvorská bouda") tamtéž a dalším výměrem ze dne 20. srpna 1896 schválilo bývalé okresní hejtmanství v Jilemnici Jana Kohla jako nájemce téže živnosti.

Výměrem ze dne 4. ledna 1903, čís. 30.324 schválen byl tímtéž úřadem Čeněk Kohl jako nájemce posléze zmíněné živnosti.

Úmrtím velkostatkáře Jana Harracha v roce 1909 zanikla zmíněná koncese hostinská a od té doby provozoval Čeněk Kohl tutéž koncesi na svůj

účet neoprávněně a byl pro toto neoprávněné provozování živnosti (přestupek § 22. živnostenského řádu) trestními nálezy okresní správy politické v Jilemnici ze dne 27. listopadu 1920, čís. 32,346 odsouzen k pokutě 500 lič po případě k vězení 50 dnů a ze dne 17. února 1921; čís. 530 opět k pokutě 500 Kč po případě k vězení 50 dnů.

Zároveň bylo okresní správou politickou v Jilemnici četnické stanici v Roketnici nařízeno, aby v případu dalšího neoprávněného provozování živnosti Čeňkem Kohlem místnosti hostinské a místnosti k přechovávání cizinců zapečetila a zboží k provozování živnosti určené zabavila. Tomuto příkazu bylo zadost učiněno.

Odvolání, jež podal Kohl proti citovaným trestním nálezům, bylo zemskou správou politickou zamítnuto.

Koncem listopadu 1920 podat Čeněk Kohl u jmenované okresní správy politické žádost za udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě č. p. 2 v Sahlenbachu (Dvorská bouda), o kteréžto žádosti jmenovaný úřad dosud nerozhodl.

Také Otto Harrach, nástupce v majetku Jana Harracha, podal dne 12. listopadu 1920 u okresní správy politické v Jilemnici žádost za udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě č. p. 2 v Sahlenbachu (Dvorská bouda), kterážto žádost se dosud u jmenovaného úřadu projednává.

Dekretem bývalého okresního hejtmanství v Jilemnici ze dne 26. července 1901, čís. 15.686, byla velkostatkáři Janu Harrachovi udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě č. 167 v Sahlenbachu (t. j. Vosecká bouda) s oprávněními k přechovávání cizinců, podávání pokrmů, k výčepu piva, vína a ovocného vína, k výčepu pálených lihových nápojů, k podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení a konečně míti dovolené hry. V tomtéž výměru schválen byl František Endler jako nájemce téže živnosti.

Úmrtím velkostatkáře Jana Harracha zanikla tato právě zmíněná koncese hostinská a od té doby provozoval František Endler ve Vosecké boudě živnost hostinskou na svůj účet neoprávněně a byl týž pro tuto neoprávněné provozování živnosti (přestupek § 22 živnostenského řádu) trestním nálezem - okresní správy politické v Jilemnici ze dne 27. listopadu 1920, čís. 32 299 odsouzen k pokutě 1000 Kč, po případě k vězení tří měsíců, a nálezem ze dne 17. února 1921, čís. 530 opět k pokutě 500 Kč, po případě k vězení 50 dnů.

Zároveň bylo okresní správou politickou v Jilemnici příslušné četnické stanici uloženo, aby v případě dalšího neoprávněného provozování živnosti Františkem Endlerem místnosti hostinské a místnosti k přechovávání cizinců zapečetilo a zboží k provozováni živnosti určené zabavilo.

Tomuto příkazu bylo zadost učiněno. Odvolání, jež podal Endler proti výše citovaným trestním nálezům, byla zemskou správou politickou zamítnuta, pokuta vyměřená obnosem 1000 Kč stanovena byla dle § 132. živnostenského řádu správně na obnos 500 Kč neb 50ti denní vězení.

Koncem listopadu roku 1920 podal František Endler u jmenované okresní správy politické žádost za udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě č. p. 167 v Sahlenbachu (Vosecká bouda), o kteréžto žádosti jmenovaný úřad dosud nerozhodl.

Také Otto Harrach, nástupce v majetku nebožtíka.Jana Harracha, podal dne 12. listopadu 1920 u okresní správy politické v Jilemnici žádost za udělení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v domě č. p. 167 v Sahlenbachu (Vosecká bouda), kterážto žádost se u jmenovaného živnostenského úřadu dosud projednává.

Podle zprávy okresní správy politické v Jilemnici ze dne 22. března 1921, č. 13.846 projednává se cestou soukromoprávní spor o vyklizení obou bud (jak Dvorské, tak i Vosecké) dosavadními nájemci.

František Endler v Sahlenbachu byl pro další neoprávněné provozování živnosti hostinské a výčepní ve Vosecké boudě o minulých velikonočních svátcích nálezem okresní správy politické v Jilemnici ze dne 28. dubna. 1921, č. 20.258 odsouzen k trestu vězení v trvání tří měsíců.

Zemská správa politická v Praze odvolání Endlerovu z citovaného nálezu nevyhověla, stanovila však vzhledem k § 132. živnostenského řádu uložený trest vězením na dobu 50 (padesáti) dnů.

Okresní správa politická v Jilemnici nařídila velitelství četnické stanice v Harrachově, aby přísně k tomu dohlíželo, aby živnost hostinská a výčepní ve Vosecké boudě za žádných okolností provozována nebyla, za kterýmžto účelem byla také místnost verandy téže boudy zapečetěna.

Z řečeného vysvítá, že se v obor případech jednalo o neoprávněné provozování živnosti hostinské: živnostenský úřad byl nejen oprávněn, nýbrž povinen proti těmto přestupkům živnostenského řádu zakročiti a dokonce uvésti věc donucovacími prostředky v právní stav.

Z tohoto důvodu nelze mi zrušiti uzavření bud.:lby však provoz živnosti hostinské pro turisty nutný mohl býti co nejdříve znovu zahájen, nařídil jsem podřízenému úřadu živnostenskému, aby o ohláškách živností hostinských v řečených boudách se vším možným urychlením rozhodl.

K 3. bodu interpelace sděluji toto:

Výměrem ze dno 21. října 1919, č. j. 34 039 udělilo ministerstvo zemědělství jménem Státního pozemkového úřadu zásadní souhlas s pronájmem krkonošských bud harrachovských a stanovilo mimo jiné také podmínku, aby při zevním označení chat a strjně i uvnitř při provozu hostinství dbáno bylo jazyka českého a německého. Na to předložil pan Otto Harrach Státnímu pozemkovému úřadu pod č. j. 2713/20 ze dne 29. ledna 1920 čtyři nájemní smlouvy o pronájem horských restaurací v Krkonoších, mezi těmi také Vosecké boudy pp. Františku a Ludmile Endlerovým, žádaje za udělení souhlasu po rozumu 7. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař.

Státní pozemkový úřad se zřetelem k tomu, že jde o státní hranice a význačné body strategické v Krkonoších, z povinnosti úřední zavedl šetření o spolehlivosti navržených nájemců ohledně bud Krkonošských. Podle výsledků šetření udělil pato státní pozemkový úřad výměrem ze dne 30. března 1920, č. j. 8004/20 souhlas s nájmem horských hostinců a to "U dívčí lávky" Čeňku Erlebachovi, "U mýta" Štěpánu Boukalovi, "Labské boudy" Bedřichu Hloučkovi, odepřel však souhlas s pronájmem "Vosecké boudy" Františku a Ludmile Endlerovým a "Dvorské boudy" Čeňku Kohlovi a odůvodnil své zamítavé rozhodnutí tím, že nájemci posléze jmenovaní ještě po 1. ledna 1920, kdy měla již vstoupiti v platnost ustanovení a závazky ze smluv nájemních, ustanovení ta hrubě porušili, závazky své neplní a neposkytují tudíž potřebných záruk spolehlivosti. Pozdější podání Františka Endlera, zaslaná Státnímu pozemkovému úřadu, byla prozkoumána a bylo zjištěno, že výsledky šetření, jež byly podkladem zamítavého rozhodnutí úřadu, nijak nebyly vyvráceny nebo v pochybnost uvedeny.

Právní zástupu pana Otty Harracha nestěžoval sobě do rozhodnutí Státního pozemkového úřadu k Nejvyššímu správnímu soudu, a když jeho žádost za zrušení rozhodnutí a udělení souhlasu k pronájmu Vosecké boudy a Dvorské boudy shora jmenovaným nájemcům byla zamítnuta; předložil dne 25. září 1920 Státnímu pozemkovému úřadu smlouvy nájemní s jinými nájemci uzavřené, o jichž způsobilosti a spolehlivosti se úřad přesvědčil a pod č. j. 25.627/20 smlouvy nájemní schválil.

V Praze dne 17. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

Ministr obchodu:

Inž. L. Novák, v. r.

XIII./3221.(původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslanců dra E. Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů,

že dohled na německé průmyslové a odborné školy vykonávají inspektoři české národnosti (tisk 2727).

Hodlaje upraviti dohled na průmyslové a odborné školství v republice Československé, vypsal ministr školství a národní osvěty ve 14. čísle Věstníku ze dne 15. července 1920 konkurs na dvě místa ministerských inspektorů pro průmyslové a odborné školy s německým jazykem vyučovacím, v němž se na uchazečích mimo odbornou kvalifikaci požadovala znalost, jazyka českého a německého. Z uchazečů o tato místa nebylo lze nikoho jmenovati, ježto bud nevykazovali vynikající činnost odbornou nebo uspokojivou kvalifikaci jazykovou; v důsledku toho zahájeným potřebným dalším jednáním v této věci, při němž ministerstvo mělo možnost seznati také názor německého učitelstva, protáhlo se jmenování všech inspektorů o tři čtvrti roku.

Již z toho jest zřejmo, že ministr školství a národní osvěty postupoval spravedlivě; nad to, když vydal příslušný výnos, výslovně připomenul, že jest to opatření pouze prozatímní, tedy nouzové.

Nepřihlíží-li se ani k této posléze uvedené okolnosti jest jisto, že neodporuje toto opatření žádným zákonitým ustanovením, ani článku 9. smlouvy St. Germainské. Naopak opatření toto jest v plném souhlasu s ustanovením odstavce 2. § 128, hlava VI. Ústavní listiny Československé republiky.

Také ustanovení § 5. zákona ze dne 29. února 1920, Sb. z. a n. čís. 122 po rozumu čl. 9, smlouvy Saint-Germainské jest plně vyhověno, ježto zmíněni inspektoři jsou dobře mocni vyučovacího jazyka německého a při vykonávání dozoru ho užívají.

Toto nouzové opatření bude zrušeno, jakmile budou ministerstvu známy učitelské osoby německé národnosti, které by vykazovaly vynikající odbornou činnost a znalost státního jazyka, těšily se důvěře německého učitelstva a byly ochotny tuto funkci převzíti. Systemisovaná pro ně místa jsou volná.

V Praze dne 27. října 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.

XIV./3221.

Odpověď

ministrů zemědělství a vnitra

na interpelaci poslance Jana Koudelky a soudruhů

o škodách, způsobených zvěří na zemědělské úrodě (tisk 2294).

Právo honební upraveno jest v republice Československé, nehledí-li se k honebnímu zákonu uherskému, jenž platí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zákonodárstvím zemským. Ze zemských honebních zákonů jest nejstarší český honební zákon z 1. června 1866, č. 45 z. z. čes., jehož předpisy má interpelace zřejmě na mysli.

Není pochyby, že tento honební zákon většinou nevyhovuje dnešním názorům a poměrům a totéž lze celkem říci i o honebním zákonu uherském. Poněvadž i ostatní honební zemské zákony v mnohém již neuspokojují, připravuje ministerstvo zemědělství osnovu moderního zákona honebního, jednotného pro celý stát, v němž se přirozeně přihlíží ke všem zájmům výroby zemědělské. V osnově této se mimo jiné zejména navrhuje přesná a podrobná úprava řízení o náhradách škod a pomýšlí se též na to, aby divoký králík nebyl - jako tomu jest již dle § 3 a 64 moravského honebního zákona ze dne 26. července 1912, č. 4. z. z. mor. z r. 1914 - prohlášen za lovnou zvěř. Osnova bude po skončení přípravných prací urychleně předložena Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.

Pokud jde o nařízení o povinném hubení zvěře, poukazuje se k tomu, že také tato otázka, která na př. jest řešena i v § 53. uvedeného moravského honebního zákona, bude upravena zmíněnou již osnovou a že v Čechách ve směru tom má platnost ustanoveni čl. IV. cís. patentu ze dne 1. července 1914, č. 38. z z. čes., kterým jest místodržitelství zmocněno, aby v dohodě se zemským výborem učinilo a to zvláště také v oboru práva honebního cestou nařizovací veškerá opatření, potřebná k tomu, aby byli ničeni a hubeni škůdci z rodiny hlodavců, tedy po případě také, aby bylo uloženo pána myslivosti hraditi škody zvěří způsobené in natura, že nelze nepřihlédnouti též k tomu, že hrazení škod těch in natura mělo by význam hlavně v době vázaného hospodaření s obilím a že pánem myslivosti nebývá vždy osoba, která by měla obilí právě toho druhu, jaké bylo zvěří zničeno.

V Praze dne 8. listopadu 1921.

Ministr zemědělství:

F. Staněk, v. r.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XV./3221.

Odpověď

předsedy vlády a ministra veřejných prací na interpelaci posl. Oktavce, Bečko, Čundrlíka a soudr.

ohledně provedení zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n. o prozatímním zvýšeni zaopatřovacích platů hornických a zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a n. ex 1920 o zvýšení odpočivných požitků státních zaměstnanců (tisk 2603).

K první části předmětného dotazu se uvádí, že provisionistům státních báňských a hutnických podniků na Slovensku a jich pozůstalým byly z nařízení ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska až do konce dubna 1921 neprávem vypláceny mimořádné a nouzové výpomoci dle období zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. ex 1920, který se však na Slovensko a Podkarpatskou Rus nevztahuje. Jejich další výplata byla od 1. května 1921 zastavena z toho důvodu, že tyto drahotní výpomoci vůbec se neposkytují ani ostatním státním percipientům, požívajícím odpočivných a zaopatřovacích požitků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (kromě ovšem železničních zaměstnanců, jimž byly poskytnuty vzhledem ku zvláštní povaze železniční služby a z ní vyplývajícím zásadám přejímacím).

Naproti tomu byly zmíněným provisionistům a jich pozůstalým poukázány k výplatě jednorázové zálohy na drahotní přídavky, mimořádné a nouzové výpomoci podle usnesení ministerské rady ze dno 17. prosince 1920 a od 1. května 1921 až do dalšího rozhodnutí povolena také výplata tak zvaných válečných drahotních výpomocí, stanovených býv. maďarskou vládou.

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 25. srpna 1921, č. 298 Sb z. a n. byla rozšířena působnost zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. z roku 1930 o zvýšení odpočivných požitků a přiznání mimořádných a nouzových výpomocí státním zaměstnancům ve výslužbě a jich pozůstalým, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Zd. č. j. 11.806/Ú Sp. ze dne 30. září 1921 bylo ministerstvo financí požádáno, aby dalo souhlas k tomu, aby provisionistům státních hornických a hutnických závodil na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a jich pozůstalým byly přiznány výhody stanovené citovaným nařízením pro zaměstnance kategorie dělnické.

Pokud se bodu 2. interpelace týče, poznamenává se, že zákon ze dne 19. října 1919, č. 608 Sb. z. a n. o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických souvisí velmi úzce se zákonem o bratrských pokladnách. Proto se mělo jeho rozšíření původně spojiti se znovu vybudováním zákona c bratrských pokladnách.

Jakmile se však ukázalo, že se toto znovu vybudování přes všechna úsilí ministerstva veřejných prací nedá tak urychliti, jak se předpokládalo, pokusilo s ministerstvo veřejných prací na základě §u 16 zákona č. 608 Sb. z. a n. z r. 1919 ustanovení tohoto zákona rozšířiti alespoň na Slovensko vládním nařízením (citov. 16. totiž nezmiňuje se o Podkarpatské Rusi).

Některá ze zúčastněných ministerstev však prohlásila, že tomuto postupu přisvědčiti nelze, poněvadž tento § 16, nezmocňuje k změnám znění zákona ani nezbytně potřebným, ačkoliv bez takových změn (na př. zřízení zvláštního ústředního zaopatřovacího fondu pro Slovensko atd.) žádané rozšíření nebylo by možno. Dále se poukázalo na to, že by nebylo vyloučeno, že by Nejvyšší správní soud navržené vládní nařízení vzhledem na nedostatečné zmocnění vlády dodatečně zrušil.

Z těchto důvodů vypracovalo ministerstvo veřejných prací osnovu nového zákona. Tato osnova byla vyhlášena dne 6. září 1921 jako zákon o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ze dne 12. srpna 1921, čís. 303 Sb. z. a n. Příslušné prováděcí nařízení bylo vydáno dne 10. října 1921, jako nařízení vlády republiky Československo ze dne 5. října 1921, jimž se provádí zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 303 Sb. z. a n. o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Již před vydáním tohoto prováděcího nařízení byl vládní komisariát pro báňské a hutnické záležitosti na Slovensku v Bratislavě vyzván k připravení všeho potřebného, aby po vyhlášení tohoto prováděcího nařízení se mohly zvýšené požitky provisionovaným horníkům vyplatiti co nejdříve.

No vyhlášení jmenovaného prováděcího nařízení byl tento komisariát dále vyzván, aby do tří týdnů podal sem zprávu o stavu provedení zákona, o nějž jde.

Až do rozšíření působnosti zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n. o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na území Slovenska Podkarpatské Rusi byly zdejším č. j. 8944/Ú. Sp. ze dno 10. srpna 191 provisionistům státních hornických a hutnických závodů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poskytnuty na vrub této zákonné úpravy jednorázové zálohy ve výši stanované usnesením ministerské rady ze dne 17. prosince 1920.

V Praze dno 16. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš v. r.

Ministr veřejných prací:

Tučný v. r.

XVI./3221 (původní znění.)

Odpověď

předsedy vlády a správce ministerstva

pro zásobování lidu

na interpelaci poslance dra Körmendy-Ékese a soudruhů

o jmenování československých stran na Slovensku hlavním komisionářem nákupu obilí (tisk 2770).

Vládním nařízením o uvolnění a hospodaření sklizní z r. 1921 ze dne 30. června č. 224 Sb. z. a n. bylo v § 5. stanoveno, že obchodním provedením výkupu obilí určeného k zásobeni vrstev nezámožných pověřeny budou zemědělské organisace a obchod.

Na základě tohoto ustanovení svěřilo ministerstvo pro zásobování lidu výkup obilí na Slovensku "Výkupnímu syndikátu pro Slovensko" v Bratislavě.

Dle smlouvy uzavřené dne 29. července 1921 mezi ministerstvem pro zásobování lidu v Praze s Výkupním syndikátem pro Slovensko v Bratislavě, účtuje syndikát za každý metrický cent žita neb pšenice Kč 213.25, v čemž jest zahrnuta

Z uvedeného patrno, že provise Výkupního syndikátu obnáší Kč 8,75. O provisi Kč 12,50 bylo sice jednáno, nebyla však schválena, ježto ministerstvo pro zásobování lidu pokládalo provisi Kč 8,75 za dostatečnou a okolnostem přiměřenou.

Dle syndikátní smlouvy jsou členy Výkupního syndikátu pro Slovensko tyto družstevní organisace:

1. Ústredné družstvo v Bratislavě.

2. Slovenská krestanská družst. jednota v Bratislavě.

3. Obchodní družstvo čsl. legionářů v Nov. Městě n./V.

4. Velkonákupna děl. konsumních družstev fil. v Žilině.

Politické strany nejsou členy syndikátu, nejsou na výkupu finančně zúčastněny a nemají podílu na zisku, který docílí Výkupní syndikát.

V Praze dne 31. října 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš v. r.

Správce ministerstva pro zásobování lidu:

Srba v. r.

XVII./3221 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů

o poměrech při správě politického okresu kaplického (tisk 2587).

Mimořádné poválečné poměry politicko v okresu kaplickém, jakož i nutnost účelně čeliti podloudnictví do ciziny, vedly okresní politickou správu v Kaplicích k tomu, že vykonávala na základě zmocnění příslušného nařízení bezprostřední dozor nad vystavováním osvědčení pro malý pohraniční styk.

Dne 1. září 1921 bylo svěřeno vydávání těchto osvědčení obecním starostům, poněvadž důvody tohoto opatření pominuly.

V roce 192021 byl politickému okresu kaplickému předepsán kontingent 190 vagonů chlebovin a 250 vagonů ovsa. Na tento kontingent dodal okres 148 vagonů chlebovin a 203 vagony ovsa. Se zřetelem na odhad sklizně byl předepsaný kontingent zcela přiměřený. Vymáhání kontinentu prováděli výkupní komisaři dle platných předpisů spravedlivě, stejnoměrně a podle pohotových zásob zemědělců, jakož i dle osevní statistiky v rámci předepsaného kontingentu.

V četných případech nalezeny byly zatajené zásoby obilí, které byly zabaveny. Zabaveno bylo též veliké množství obilí, které se mlelo bud bez výkazů nebo přes zákonitou dávku. Množství takto zabaveného obilí a mlýnských výrobků činí přes 33.500 kg.

Ohledně domnělého porušení svobody shromažďovací udává interpelace jen zákaz veřejné schůze lidu pod širým nebem, kterou hodlala pořádati dne 1. května 191 německo-národní strana v Nových Hradech. Schůze ta byla okresní správou politickou zakázána, ježto nebyl udán její účel, jak zákon výslovně žádá. Odvolání proti zákazu podáno nebylo.

Přítomnost četnické pohotovosti při slavnosti slunovratu v Nových Hradech a při střelecké slavnosti v Německém Benešově vyslané, aby zachován byl veřejný pořádek a klid, nemohla mírumilovné občany znepokojovati. Německým učitelům z Nových Hradů, kteří se zúčastnili demonstračního protistátního průvodu v Nových Hradech dne 29. srpna 1920 a tím se provinili proti u 54. odst. 1. říšského zákona o školách obecných a §§ 118. a 133. řádu školního a vyučovacího, domluvil přednosta okresní správy politické, jako předseda okres. úřadu školního v Kaplicích na základě rozkazu nadřízeného úřadu školního. Při tom správce okresu varoval učitele pouze před takovou politickou činností, která národnostní protivy přiostřuje:

Chování vojenské posádky v Kaplicích označuje se všemi místními činiteli i občanskými osobami obou národností jako vzorné.

Pokud se týče zasažení vojenské posádky do záležitosti vyvěšení černo-červeno-žlutých praporů při lidové slavnosti dne 12. června 1921, podotýká se, že vojenská správa stojí na stanovisku, že vojenské posádky nesmí o své vůli ničeho podnikati mimo obor své vlastní působnosti a že také vyvodila z nepřípustného zasažení vojenské osoby do této záležitosti patřičné důsledky.

V Praze dne 25. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš v. r.

XVIII./3921 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů

o nevysvětlených policejních pátráních u přívrženců myšlenky U. D. C. (tisk 2397).

Presidium zemské správy politické v Praze rozpustilo výnosem ze dne 24. prosince 1920, čís. 45482 spolek "Völkerbundliga der Sudetenländer, Deutscher Zweig", jehož orgánem byl časopis "Völkerbund" vycházející dosud v Karlových Varech.

Poněvadž se vyskytly okolnosti, nasvědčující tomu, že ve spolkové činnosti bylo pokračováno i po rozpuštění spolku a že zejména v Čes. Budějovicích je odbočka tohoto rozpuštěného spolku, bylo ve věci zavedeno šetření. Během vyšetřování byl též dotázán městským strážmistrem Vendelín Edelmann, dílovedoucí v měšťanském pivovaru v Českých Budějovicích, který byl přispívajícím členem rozpuštěného spolku, co o věcí ví. V takovém dotazu nelze spatřovati nějakou nezákonnost. Důvodem pátrání nebyla nikterak ta okolnost, že jmenovaný odebírá časopis "Völkerbund".

V Praze dne 18. listopadu 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XIX./3221 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslanců dra E. Schollicha, dra E. Feyerfeila a druhů

o postupu pozemkového úřadu při rozdělování zabraných statků (tisk 2667).

Věstník státního pozemkového úřadu "Pozemková Reforma" přinesl v čísle 3 z roku 1921 v různých zprávách článek informační "O parcelácii Koburských statkov." Ve článku tom oravští a spišstí Slováci skutečně označováni jsou spolehlivými československými lidmi.

Jde o informaci veřejnosti o postupu státního pozemkového úřadu při provádění pozemkové reformy na Koburských statcích. Článek v úředním věstníku jest opětováním úředního tiskového sdělení, jež bylo rozesláno státním pozemkovým úřadem dennímu tisku, aby vyvráceny byly mylné zprávy šířené částí slovenského i českého tisku vytýkajícího státnímu pozemkovému úřadu, že pomíjeje lid slovenský a legionáře přiděluje půdu zámožným maďarským rolníkům.

Vládě jest známo, že státní pozemkový úřad získal z Koburských statků na Slovensku 3.272 kat. jiter pro Slováky z části župy Oravské a Spišské a as 3.000 kat. jiter pro všechny místní uchazeče o půdu bez rozdílu národnosti.

Článek úředního věstníku "Pozemková Reforma", jenž jest předmětem interpelace, nečiní oficielní rozdíl mezi spolehlivými československými občany a občany jiné národnosti a z důvodu toho vláda

1. neshledává příčiny naznačovati pozemkovému úřadu, aby se zřetelem na případ kolonisace Slováků na Koburských statcích postupoval podle hledisek hospodářských a věcných, nikoliv však národních a stejně

2. neshledává příčiny, aby nějak zakročeno bylo proti úředníku státního pozemkového úřadu pro článek, jenž jest předmětem interpelace.

V Praze dne 22. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

XX./3221 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,

jak okresní školní rada v Jilemnici nepříslušně postupuje proti německé soukromé škole v Benecku (tisk 2731).

Žádost spolku Deutscher Kulturverband o znovuotevření soukromé školy německé v Benecku bylo nutno posuzovati podle platných zákonů jako žádost o zřízení nové školy, neboť bývalá tamní soukromá škola německá přestala existovati již několik měsíců před podáním žádosti. Zemská školní rada uložila proto vynesením ze dne 27. března 1920, č. IV 2957 vydržovateli školy, aby podal průkaz o tom, že jsou splněny podmínky § 70. říšského zákona o školách obecných a § 187. řádu školního a vyučovacího. Této povinnosti vydržovatel školy nevyhověl a školu bez schválení školních úřadů otevřel. Byly proto úřady nuceny zavříti ji jako školu pokoutní. Z uvedeného jest patrno, že státní úřady jednaly zcela podle zákonitých předpisů a že není jejich vinou, nebyla-li dosud otevřena německá soukromá škola v Benecku.

V Praze dne 22. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

XXI./3221 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Josefa Szentiványiho a soudruhů

v záležitosti požitků župních úředníků a zaměstnanců (tisk 2663).

O žádostech bývalých župních úředníků za převzetí do služeb Čsl. republiky, které byly v zákonité lhůtě podány, bylo ministerstvem vnitra až na zcela ojedinělé výjimky již rozhodnuto.

Zbývající případy budou v době nejkratší vyřízeny.

V Praze dne 16. listopadu 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.