Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
4. zasedání |
3221.
Rozdáno ve 118. schůzi.
Odpovědi:
I. ministrů národní obrany, veřejných prací a soc. péče na interpelaci posl. Václava Draxla, dra Vrbenského, Davida, dra Patejdla a soudr., že se do práce nepřijímají legionáři a vojíni vracející se z vojenské služby (tisk 2452);
II. ministrů financi, zemědělství a správce ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. Josefa Šamalíka, Fr. Navrátila a soudr. za povolení a neprodlené dodání cukru za sníženou cenu pro opatření včelstev (tisk 2760);
IIl. ministra zemědělství a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci posl. Karola Svetíka, Nagye a soudr. o neudržitelných poměrech zemědělského dělnictva na Slovensku (tisk 2518);
IV. ministra národní obrany na interpelaci posl. Merty a soudr. o ubití zběha v kasárnách v Nitře (tisk 2758);
V. vlády na interpelaci post. J. Koudelky a soudr. o činnosti Hugo Stinnesa v Československé republice (tisk 2750)j;
VI. ministra pošt a telegrafů na interpelaci post. dra R. Lodgmana a druhů o užívání jazyků u poštovního šekového úřadu v Praze (ti: k 2491);
VII. vlády na interpelaci posl. dra Kafky a druhů o zákazu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 10. prosince 1918, čís. 64 Sb. z. a n. (tisk 2373);
VILI. ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty, ministra sociální péče a ministra vnitra na interpelaci posl. Sychravové, Kubála a spol. o násilném vyhození učitelky Mišíkové z bytu v nočních hodinách bratislavským velitelem vojenské policie (tisk 2601);
IX. vlády na interpelaci posl. J. Hrušovského a spol. ve věci protistátní akce maďarské v Československé republice (tisk 972);
X. vlády na interpelaci posl. Tománka a spol. pro okradení státu o velké miliony špinavým obchodem s vlnou slovenskou (tisk 2289);
XI. předsedy vlády na interpelaci posl. dra Lukavského a soudr. o výkladu §§ 21. a 22. zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 (pojem organisace politických stran) (tisk 2581);
XII. vlády na interpelaci posl. dra Lehnerta a druhů o zavření krkonošských bud (tisk 2148);
XIII. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů, že dohled na německé průmyslové a odborné školy vykonávají inspektoři české národnosti (tisk 2727);
XIV. ministrů zemědělství a vnitra na interpelaci post. Koudelky a soudr. o škodách, způsobených zvěři na zemědělské úrodě (tisk 2294);
XV. předsedy vlády a ministra veřejných prací na interpelaci posl. Oktavce, Bečko, Čundrlíka a soudr. ohledně provedení zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n. o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických a zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a n. ex 1920 o zvýšení odpočivných požitků státních zaměstnanců (tisk 2603);
XVI. předsedy vlády a správce ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. dra Körmendy-Ékese a soudr. o jmenování československých stran na Slovensku hlavním komisionářem nákupu obilí (tisk 2770);
XVlI. vlády na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila a druhů o poměrech při správě politického okresu kaplického (tisk 2587);
XVIII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o nevysvětlených policejních pátráních u přívrženců myšlenky U. D. C. (tisk 2397);
XIX. vlády na interpelaci posl. dra Ernsta Schollicha, dra Edwina Feyerfeila a druhů o postupu pozemkového úřadu při rozdělování zabraných statků (tisk 2667);
XX vlády na interpelaci posl. dra E. Schollicha a druhů, jak okresní školní rada v Jilemnici nepříslušně postupuje proti německé soukromé škole v Benecku (tisk 2731);
XXI. ministra vnitra na interpelaci post. Josefa Szentiványiho a soudr. v záležitosti požitků župních úředníků a zaměstnanců (tisk 2663);
XXII. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o přehmatech, jichž se dopustilo obecní zastupitelstvo v Českém Šumburku nad Děsnou vůči učiteli tamější německé školy (tisk 2696);
XXIII. vlády na interpelaci post. R Berana a soudr. o neudržitelné praxi lichevních soudů (tisk 2809).
I./3221.
Odpověď
ministra národní obrany, veřejných prací a sociální péče
na interpelaci poslanců Václava Draxla, dra Vrbenskéhu, Davida, dra Patejdla a soudruhů,
že se do práce nepřijímají legionáři a vojíni vracející se z vojenské služby (tisk 2452).
Nezaměstnanost v závodech průmyslových jest nyní neobyčejně veliká a v poslední době také odbyt uhlí značně vázne, takže zvláště doly, poskytující pouze uhlí méněcenné, zastavují svůj provoz. Otázka nezaměstnanosti jest nepřetržitě na denním pořádku všech ústředních úřadů správních; docílené výsledky nejsou však uspokojivé, poněvadž se nejedná se zjev obmezený na náš stát, nýbrž o následek hospodářské krise ve všech státech světa. Za těchto okolností není odmítání legionářů a propuštěných vojínů z práce v závodech, v nichž před nastoupením služby vojenské pracovali, snad známkou nějakého odporu, nýbrž přirozeným následkem nutnosti, že závody nemohou býti v dřívějším rozsahu provozovány, nýbrž musí býti postupně obmezovány.
Skoro na všech dolech jest přebytek dělníků. Mezi nimi jest celá řada lidí, kteří nejsouce horníky, byli za války nebo po ní ať z nedostatku horník, ať z důvodů jiných do práce na dolech přijati a ke svému původnímu zaměstnání se nevrátili. Umístění později se vrátivších vojínů jest překážkou jednak dosavadní přeplnění dolů, jednak také nynější krise. Ministerstvo veřejných prací přes tyto překážky majitele dolů k zpětnému přijímání od vykonávání vojenské povinnosti se vrátivších horníků nutí, ba dokonce si toto zpětné přijímáni při různých příležitostech podmiňuje.
Podle názoru báňských úřadů byla by možná výměna dělníků jiných povolání, kteří teprve za války nebo po válce pracují v dolech s horníky, kteří byli již dlouhou dobu zaměstnáni v hornictví a kteří jsou nyní bez práce. Tím by se umožnilo mnoha vojínům, kteří byli z dolů povoláni k vojenské službě, opětné přijetí do práce na dolech a současně culilo rozkladu, který nehorníci vnášejí do řad hornických, poněvadž nejsouce zvyklí těžké horní práci, jsou stále nespokojeni.
Na důležitost této výměny byly dělnické organisace příležitostně již s hlediska horní policie upozorňovány, poněvadž za účinnosti zákona o závodních a revírních radách ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. zák. a nař., jest propuštění dělníků možné pouze za spolupůsobeni závodních rad.
Odvolávání se na ujednání ze dne 2. listopadu 1918 uzavřené mezi zaměstnavateli a dělnickými organisacemi o přijetí vracejících se vojínů do práce, nemělo by kýženého výsledku, poněvadž vzhledem k přebytku dělníků na mnoha dolech není přijímání nových horníků bez možnosti propouštění prakticky proveditelné.
K tomu se ještě podotýká, že podnikatelé přiznávají zmíněnému jednání platnost pouze pro nejbližší dobu po převratu, kdy se jednalo o to, opatřiti vracejícím se vojínům práci na dolech, odkud byli k vojenské službě povoláni.
Pokud se týče Josefa Kaisera v interpelaci uvedeného, bylo u státního báňského ředitelství v Mostě zjištěno, že Kaiser pracoval na státním dole "Julius III." v Kopistech od 27. července 191 do 30. června 1914.
Když se ucházel o práci na dole "Julius III." neudal prý ani, že byl legionářem, ani, že tam před válkou pracoval. Ne byl tehdy prý proto zmíněným ředitelstvím do práce přijat, jelikož nebylo nových sil zapotřebí; Kaiser dostal pak skutečně práci na dole "Jan II." v Mlarianských Radčicích. Když správa dolu ".Tubus IIl." zvěděla, že Kaiser byl legionářem, pozvala jej, aby s ním o znovupřijetí jednala, avšak dotyčný na přijetí více ne reflektoval, maje již zaměstnání na dole "Jan Il."
Vláda uznávajíc nemožnost, chod průmyslu v plném rozsahu udržeti, snaží se různými cestami zastavení závodů co možná zdržovati.
V oboru obchodu bylo vydáno vládní nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 14 Sb. zák. a nař., kterým bylo vysloveno, že pracovní poměr obchodních zaměstnanců, který přede dnem 25. července 1914 již měsíc trval a kteří za trvání tohoto poměru vojenskou službu nastoupili, z; doby vojenské služby nemohl býti zrušen a výpověď může býti dána jen za určitých předpokladů. Platnost těchto předpisů s dodatečnými změnami byla vládním nařízením ze dne 23. června 1921, č. 218 Sb. zák. a nař., prodloužena na dobu do 31. prosince 1921.
Ministerstvo sociální péče může pouze způsobem přímluvy působiti na jednotlivé zaměstnavatele, aby při přijímání nových sil dali legionářům nebo propuštěným vojínům před ostatními uchazeči přednost; v dání přímého rozkazu, aby zaměstnavatelé osoby dříve u nich zaměstnané opětně do práce přijali, není, vyjma případy obchodního pomocnictva, pro nedostatek zákonitého podkladu možným.
V Praze dne 20. října 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
Ministr veřejných prací:
Tučný, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
II./3221.
Odpověď
ministra financí, zemědělství a správce ministerstva pro zásobování lidu
na interpelaci post. Jos. Šamalíka, Fr. Navrátila a soudruhů
za povolení a neprodlené dodání cukru za sníženou cenu pro opatření včelstev (tisk 2760).
K dotazu ze dne 28. července t. r. dovolujeme si sděliti, že na popud vyšlý z kruhů včelařských snížena byla dnem 1. dubna t. r. cena cukru ke krmení včel na úroveň ceny cukru konsumního, čímž požadavkům včelařů bylo do krajní možnosti vyhověno.
Slevu spotřební dané z cukru nelze bráti v úvahu, ježto k uvolnění daněprostého cukru pro krmení včel není zákonného podkladu.
V důsledku nařízení vlády ze dne 26. záři 1921, č. 358 Sb. z. a n. skončilo dnem 31. října t. r. státní hospodaření cukrem a vymyká se proto naší pravomoci možnost dalšího snižování ceny cukru ke krmení včel.
V Praze dne 5. listopadu 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
Ministr zemědělství:
F. Staněk, v. r.
Ministr pro zásobování lidu:
Srba, v. r.
III./3221.
Odpověď
ministra zemědělství a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska
na interpelaci poslanců Karola Svetlíka, Nagye a soudruhů
o neudržitelných poměrech zemědělského dělnictva na Slovensku (tisk 2518).
Dříve ještě, nežli organisace zemědělského dělnictva v interpelaci zmíněná (Svaz zemedelských a lesných robotníkov v Trnave) žádala vláda, aby zprostředkovali při sjednávání kolektivních smluv pro zemědělské dělnictvo, byl svolán z rozkazu ministerstva zemědělství Slovenským úřadem práce pro zemědělské dělnictvo v Bratislavě pracovní sjezd do Trenč. Teplic, kdež ve dnech 25.-27. listopadu 1920 za účasti příslušných ministerstev a úřadů, jakož i za účasti všech odborových organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých bylo jednáno o kolektivních smlouvách na rok 1921. Na tomto sjezdě snažili se zástupci úřadů v jednotlivých pracovních komisích, aby došlo k uzavření a podepsání smluv, ale snaha tato nebyla korunována výsledkem a kolektivní smlouvy zde nebyly uzavřeny, poněvadž nebylo docíleno dohody mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. V zásadě přijata - ovšem s určitými klausulemi - myšlenka stabilisace mezd.
Na základě materiálu usneseného na sjezdě listopadovém pokračováno v jednání v Bratislavě. Poněvadž již na počátku roku uzavírají se smlouvy se sezonními dělníky, kteří jdou na práci mimo svůj domov, bylo v prvé řadě jednáno o smlouvu pro toto dělnictvo. Jednalo se, v generální paritní komisi po celý měsíc leden a smlouva pak vydána v polovici února .Celého jednání zúčastnil se zástupce Svazu zemědělských a lesních dělníků, odbočky v Trnavě. Potom za předsednictví zástupce ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska jednáno o smlouvě pro bireše a měsáčníky a docíleno dohody a smlouva pro obě kategorie podepsána. Když pak mělo býti pokračováno v jednání, nechtěli zástupci trnavské odbočky Svazu zemědělského dělnictva (tehdy sociál.-demokratické levice) připustiti k jednání zástupce přívrženců pravice sociál.-demokratické a poněvadž jim nebylo vyhověno, odešli z jednací síně a vyhlásili generální stávku zemědělského dělnictva na Slovensku. Po likvidaci stávky koncem dubna jednáno o smlouvě pro sezonní dělníky domácí (žence), nádeníky a řemeslníky. Při otázce mzdy pro dvě kategorie posléze jmenované narazilo se na nepřekonatelné potíže Zaměstnavatelé se zřetelem na krisi v zemědělství, zejména na pokles cen dobytka a poskytnutí ošacovacího příspěvku žádali redukci mezd nádeníků a stabilisaci mezd řemeslníků na úrovni loňské. Naproti tomu zástupci organisací dělnických požadovali zvýšení mezd jak pro nádeníky tak i pro řemeslníky. Zástupci ministerstev seznali, že k dohodě přes tyto rozpory nelze dojíti. Když obě strany prohlásily, že se podrobí rozhodnutí vlády, vydalo ministerstvo zemědělství se zřetelem na usnesení v Trenč. Teplicích o stabilisaci mezd a stanovisko vlády v této otázce již projevené ve vládním návrhu zákona o zabezpečení výživy a zemědělské výroby (tisk posl. sněm. č. 1547) dne 28. května 1921 směrnici o úpravě mzdových poměrů zemědělského dělnictva a zřízenectva.
Pokud jde o tvrzení interpelace, že zaměstnavatelé nerespektují této úpravy, sluší vytknouti, že směrnice celkem v západních župách (kle dříve platila t. zv. úprava Šrobárova) jest zachovávána. Ve východních župách jsou poměry poněkud odlišné od poměrů v župách západních a byly tam ujednány smlouvy na jiném základě. Pro případ, že by někde ta či ona strana nechtěla uznati tuto úpravu, bylo učiněno opatření, aby okresní paritní komise spory takto vzniklé odstranily, používajíce při řešení jich této úpravy jako základny pro posouzení mzdových požitků zemědělských dělníků a zřízenců.
Nutno ovšem zdůrazniti, že úprava vydaná úředně nemohla - což ovšem vyplývá z rozmanitosti poměru v zemědělské výrobě - vystihnouti všechny tyto různé poměry a zvyklosti, jimiž ode dávna jest dělnictvo za svoji práci odměňováno. Proto byla vydána jako směrnice "jako průměr požitků "jež mají býti dělnictvu placeny. Úprava nemohla a také nechtěla vyloučiti možnost, aby požitky poskytované někde dle dosavadního zvyku v jednom směru ve vyšší míře byly vyrovnány na jiné straně, menšími požitku, než jsou stanoveny v úřední úpravě. To bylo přenecháno soukromé dohodě stran. Někdo ovšem žádalo dělnictvo, aby byly směrnice doslovně plněny, kdežto zaměstnavatelé se zřetelem na to, co právě uvedeno, spatřovali ve směrnici míru požitků a podklad k jednání; tak sluší vysvětliti tvrzení, že zaměstnavatelé někde směrnici neuznávají.
Všeobecné tvrzení, že zaměstnavatelé nerespektují rozhodnutí paritní komise a že jsou již rozsudky až 8 měsíců staré, aniž byly provedeny, spočívá patro< na nedorozumění. Pokud jde o generální paritní komisi v Bratislavě, není o tom u příslušných úřadů ničeho známo; co se týče pak okresních paritních komisí, nebyla jejich rozhodnutí tehdy provedena, jestliže proti těmto rozhodnutím bylo podáno odvolání, které má odkladný účinek. Sezonní dělnictvo, pokud nedostalo půdy na brambory, dostalo podle ujednání, k němuž došlo v polovici června za přítomnosti zástupců všech organisací v generální paritní komisi, relutum a sice za sáh 80, 90 a 100 h podle výrobních oblastí.
Úřady, které zprostředkovaly jednání, resp. je vedly, zachovávaly přísně nestrannost vůči oběma stranám a snažily se vším způsobem docíliti dohody mezi oběma stranami na základě již dříve zmíněné zásady stabilisace mezd.
Ministerstvo zemědělství pak před vydáním zmíněné úpravy slyšelo interesenty z obou stran, provedlo pečlivou kalkulaci, berouc při tom spravedlivý zřetel k návrhům zaměstnanců i zaměstnavatelů, jakož i žádoucímu zajištění a intensitě zemědělské výroby a vykonalo a koná vše, co za daných poměrů a v mezích jeho kompetence zákonem vyměřené bylo a je možno pro uspokojení spravedlivých požadavků dělnictva.
V Praze dne 31. října 1921.
Ministr zemědělství:
F. Staněk, v. r.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr. Mičura v. r.
IV./3221.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Merty a soudruhů o ubití zběha v kasárnách v Nitře (tisk 2758).
Podle trestního spisu divisního soudu v Bratislavě stíhán byt desátník Antonín Kertezsy od hor. děl. pluku čís. 206 pro zločin deserce; zběhl v února 1961 ze služební cesty, zatčen byl 19. dubna 1921, dne 21. dubna 1921 zběhl znova při doprovodu od divisního soudu do věznice v Bratislavě.
Dne 18. července 1921 dovědělo se četnictvo v Nitře, že Kertezs jde ze svého domova, t. j. cihelny u Wolnose, směrem k Nitře. Četníci dopadli jej u židovského hřbitova. Chycený udal cizí jméno a také se tak legitimoval.
Podle popisu pokládal ijej však četníci za hledaného zběha; při předvádění k zjištění totožnosti pokusil se o útěk. V kasárnách potvrdil rotmistr z povolání Líman (nikoli Séman), že v dopadeném poznává zběha Kertezsa, k čemuž se on konečně přiznal. Byl vsazen pak do věznice a sice do jedné zr tří cel, z nichž dveře ústí do společné malé předsíňky, kde na stráži stál v době, kdy Rertezs do věznice byl dopraven (kolem 2. hod. odpůldne) vojín Blažej Dragula.
Asi za čtvrt hodiny po: vsazení do věznice bouchal vězeň na dveře žádaje, aby byl odveden na záchod; doprovázel jej desátník Šindela. Po návratu ze záchodu chtěl vězeň píti. V kritické dobš konal generál dr. Červíček v Masarykových kasárnách zdravotní prohlídku, jíž rotmistr Líman musel býti přítomen; maje na spěch, odkázal vězně, že dostane píti později. Vězeň prý však choval se k rotmistrovi neurvale, nechtěl jíti do cely, sahaje stále po jídelní misce stojící na okně v předsíňce, v níž sice byla voda, ta však byla nečistá.
Dle údaje obviněného rotmistra Límana nechtěl Kertezs uposlechnouti jeho rozkazu, aby šel do cely, choval se hrubě, takže Líman rozpřáhnou se rukou, chytil prudce Kertezse vzadu za límec bluzy a strčil jej do cely.
Svědek Dragula v administrativním protokole tvrdil, že rotmistr Líman dal Kertezsovi facku, ten pak že odpověděl, že je nevinen a že jej nemá co bíti. Vyslechnut funkcionářem vojenského prokurátora udal tento svědek: Rotmistr Líman Kertezse stále posílal do cely, Kertezs však nešel, profos Líman rozehnal se rukou, chytil vězně vzadu za krk a strčiv jej do cely, za ním zamkl.
Rozmach rotmistra Límana činil na svědka dojem, že ho chtěl udeřit, připouštěje při tom možnost, že jej chtěl takto pouze do cely strčit. Rozpřáhnutí ruky Límanovy bylo ovšem prudké, takže ruka na krk vězňův pádně dopadla. Jinak svědkové shodují se v tom, že při přivedení Kertezse do kasáren až do okamžiku, kdy po prvé vsazen byl do vězení, nikdo naň ruky nevztáhl.
Podle údaje svědka nadporučíka Josefa Bednáře dal on, jakožto správce dotyčných kasáren rotmistru Límanovi rozkaz, aby provedl vyčistění a vybílení věznice před prohlídkou generála Červíčka.
Rotmistr Líman hlásil splnění rozkazu tohoto při zmíněné přehlídce zrovna v kritický den odpůldne ke 3. hodině. Nadporučík šel se přesvědčiti. Vkročiv do prostřední cely spatřil pootevřenými dveřmi (které otvírají se ven) trup vězně viseti asi půl metru nohama od země; vězeň visel na řemeně upevněném na železné mřížce v otvoru nade dveřmi.
Společně s rotmistrem Límanem sňal nadporučík Bednář oběšeného, vypůjčiv si nůž od vojína, jenž stál na stráži v předsíňce před celami a nožem tím přeříznul řemen. Poslavše pro lékaře, prováděli zatím oživovací pokusy. Dostavivší se lékař, poručík zdravotní dr. Procházka, konstatoval smrt oběšením.
Případ hlášen velitelství kasáren, jež nařídilo komisionelní ohledáni mrtvoly a zjištěni totožnosti, jež provedeno bylo téhož dne. Komise vyslovila jednomyslně náhled, že jde o samovraždu; kapitán dr. Pavel Skopík shledal příčinu smrti v oběšení.
Dno 20. července 1921 provedena byla pitva za přítomnosti dra Houfka od sedrie v Nitře jako vyšetřovacího soudce, vojenského lékaře kapitána dra Skopíka a poručíka dra Procházky, kteří vzati do přísahy.
Kůže celého povrchu těla shledána neporušenou bez jakýchkoliv známek násilí.
Posudek zní:
Příčinou smrti jest udušení následkem oběšení, o čemž svědčily
1. strangulační rýha na krku,
2. edem plic,
3. překrvení mozku,
4. výronky krevní na poplicnici a osrdečníku a
5. překrvení ostatních orgánů.
Poněvadž nebylo shledáno žádných známek násilí, vysloveno v posudku, že se jedná se vší pravděpodobností o sebevraždu.
Rotmistr Líman sám upozornil na to, že v několika novinách byly uveřejněny zprávy, že prý dozorčí důstojník kasárenský společně s Límanem utloukli k smrti Kertezse a k zakrytí stop že jej pověsili.
Funkcionář vojenského prokurátora, jenž případ vyšetřoval, jda po stopách těchto pověstí, vyslechl lékaře obdukci řídícího dra Škopíka jako svědka. Ten trvá na svém nálezu a posudku, zejména, že neshledal stop po zevním násilí. Jako příčinu smrti udal se vší určitostí udušení následkem oběšení. Kolující pověsti o domnělém ubití Kertezse prohlásil znalecký svědek za úplně nesmyslné.
Před pitvou dostavil se do umrlčí komory otec oběšeného, jenž tvrdil, že jeho syn musí míti nějaká poraněni. Dr. Škupík ukázal na mrtvolu, otec však tvrdil, že jeho syn musí míti nějaké zraněni vnitřní.
V nálezu učiněna zmínka, že měl oběšený na chodidlech skvrny cd vápenité omítky, jež dle udání dra Škopíka nasvědčovaly tomu, že Kertezs lezl po železných vápnem natřených kamínkách, aby se mohl oběsiti. Znalec vylučuje, že by byl někdo třetí mohl oběšeného násilně vpraviti do kličky, poněvadž oběšený byl silák a ani šaty, ani tělo nevykazovalo známek násilí.
Kdyby byl býval Kertezs teprve po smrti oběšen, nebyly by se mohly vytvořiti změny v pitevním posudku uvedené.
O vzniku pověstí o domnělém ubití oběšeného podává objasnění výpověď svědka Karpíška, rotmistra přiděleného posádkovému velitelství v Nitře, jenž byl pověřen, aby pátral po stopách utrhačných pověstí.
Jda jednu neděli po městě, povšimnul si starého Kertezse, an stál v hloučku občanů a jim vyprávěl, že nevěří a nikdy neuvěří, že by se jeho syn byl sám oběsil, že je přesvědčen, že ho vojáci ubili a pak pověsili. Z vypravování vojínů zvěděl Karpíšek, že na pověstech mohly účast míti tři prodavačky ovoce, jež měly svoje stánky zrovna před kasárnami. Tyto však svědku zase sdělily jenom to, co on zaslechl od starého Kertezse tvrdíce, že to vědí zase jenom od tohoto.
Otec oběšeného Frant. Kertezs, cihlář v Molnoši, uvádí okolnosti, které prý v něm vzbudily přesvědčení, že jeho syn se neoběsil.
Když prý druhého dne po smrti synově přišel do kasáren, ukázal mu neznámý vojín malý kousek řemene s otázkou, chce-li vidět, na čem se jeho syn oběsil. V nemocnici pak před pitvou vymlouval prý mu jiný neznámý vojín, aby nevěřil, že jeho syna obili, měl prý sám tehdy službu, když se syn oběsil a sám prý provaz přeřízl. Po pohřbu synově jsa volán do kasáren, aby převzal pozůstalé věci po synovi, obdržel mezi jiným i řemen na kalhoty, jehož syn jeho neměl, řemen v půli přeříznutý tak, že obě půlky tvořily celek; onen vojín, jenž mu věci odevzdával, označil řemen za onen, na kterém syn se oběsil. Řemen prý docela byl jiný než ten, jehož částku mu neznámý vojín ukázal den po smrti syna a poněvadž byl řemen ten jenom asi 1 m dlouhý, zdál se mu býti krátký, aby bylo lze na něm se oběsiti. Pochybnosti vznikly prý v něm také při spatření mrtvoly synovy, kdežto prý oběšený mívá oči vypoulené, jazyk vypláznutý atd., což prý jeho syn neměl. To vše vzbudilo v něm přesvědčení, že jeho syn se neoběsil; kromě toho prý jej lidé štvali, aby prý tomu nevěřil, že se syn sám o život připravil, ježto prý jej vojáci utloukli. V bolu nad smrtí synovou věřil prý každé zprávě, kterou mu lidé donesli.
Proti starému Kertezsovi vede se trestní vyšetřování u sedrie v Nitře pro toto neoprávněné podezřívání.
Rozhodnutí o ztýrání zemřelého vězně rotmistrem Límanem bude učiněno po vyšetření brigádním soudem.
Nezakládá se na pravdě, že v nitranských kasárnách jest to v krátké době třetí případ, že byl voják týráním uštván k smrti, že se jeden z této příčiny utopil, že druhý skočil se skály, že třetí, o němž se tvrdí, že se oběsil, byl utlučen.
V Nitře se utopil jen jeden vojín leteckého pluku č. 3. ale jen proto, že se koupal na zakázaném místě a že neuměl plovati.
Případ, že některý vojín nitranské posádky skočil se skály, jest vůbec vymyšlen.
Vyskytla-li by se nějaká stížnost na týrání vojínů, jest ihned takový případ důkladně vyšetřen a event. vinník přísně potrestán.
V Praze dne 18. října 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
V./3221.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance J. Koudelky a soudruhů
o činnosti Hugo Stinnesa v Československé republice (tisk 2750).
Dosavadní činnost Hugo Stinnesa v Čsl. republice byla vládou již ve svých začátcích pilně sledována a není jí tudíž neznámou. Dlužno však uvésti, že nějaký positivní vliv joto činnosti u nás nebyl dosud pozorován a také nebyl dosud uplatněn. Páni interpelanti mohou býti ujištěni, že bude péčí vlády s použitím všech zákonných prostředků zabrániti tomu, aby skupinou Stinnesovou v žádném směru nebyl poškozován náš hospodářský život a nebyla ohrožována jeho nezávislost.
V Praze dne 13. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. Beneš, v. r.
VI./3221 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o užívání jazyků u poštovního šekového úřadu v Praze (tisk 2491).
Poštovní úřad šekový chtěje majitelům účtů v jazykové otázce pokud možno vyjíti vstříc, dával dříve na šeky označení dvojjazyčné a to i při jméně majitele účtu i při jméně jeho bydliště. Zkušenost však ukázala, že dvojjazyčné označován(bydliště vedlo k různým nedopatřením hlavně při vyhotovování platebních a dobropisných poukázek, a proto šekový úřad, nemaje na mysli nijakých momentů národnostních, od dřívější prakse upustil.
Důvody, které jej ke změně této přivedly, byly tedy jen zřetel na vnitřní manipulaci, která se u ústavu tak velikého musí prováděti skoro po továrensku.
Nemám tudíž důvodu, abych postup, jehož poštovní šekový úřad v Praze při vyhotovování šeků dbá a který jest v zájmu řádného a rychlého vyřizování nutný, měnil.
V Praze dne 26. září 1921.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Fatka, v. r.
VlI./3221 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Kafky a druhů o zákazu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. zák. a nař. (tisk 2373).
Nařízení ministra s plnou mocí pni správu Slovenska ze dne 27. února 1921, č. 10-1921, proti kterému interpolace čelí, podle názoru vlády neodporuje zákonu ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. zák. a nař.
1. tohoto zákona ustanovil, že všecky městské a obecní výbory na Slovensku se rozpustí a jejich pravomoc přejde na komise ustanovené zmocněncem vlády, to jest členem vlády zplnomocněným podle §u 14. zákona. Znění §u 1. nijak nevylučuje, aby komise dosazené zmocněncem vlády byly přetvořeny, ukáže-li se toho potřeba; nevylučuje také, aby zmocněnec vlády provedl toto přetvoření opatřením generelním. Citované nařízení mělo za účel, uvésti složení orgánů obecních v soulad se složením voličstva; zkušenost dosavadní také skutečně ukázala, že opatření toto se osvědčilo.
Nepokládá proto vláda za vhodné, aby nařízení ono bylo odvoláno a orgány obecní na jeho základě dosazené nahrazeny orgány dřívějšími.
V Praze dne 14. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
VIII./3221.
Odpověď
ministra národní obrany, ministra školství a nár. osvěty, ministra sociální péče a ministra vnitra
na interpelaci poslanců Sychravové, Kubála a spol.
o násilném vyhození učitelky Mišíkové z bytu v nočních hodinách bratislavským velitelem vojenské policie (tisk 2601).
K posouzení interpelovaného případu jest třeba znáti ubytovací poměry v Bratislavě. Důstojníci bydlí z velké části pohromadě v kasárnách, místem i s mužstvem, neb v noclehárně v jednom pokoji až 10 pohromadě a nenaleznou tem po těžkém denním zaměstnání klidu a odpočinku. Na přikázání privátního bytu neb pokoje jest jim třeba čekati až dva roky.
Byt na Obilním trhu č. 3. považován jest za pokoj zabraný ve smyslu zákona o zabírání bytu. Pokoj byl dne 2. dubna 1921 přikázán majorovi Soukupovi. Majitelka bytu dala také tomuto písemné prohlášení, že mu dává pokoj do nájmu.
Poněvadž major Soukup měl počátkem července t. r. Bratislavu opustiti, poukázal bytový úřad pod č. 2718/1 ze dne 20. června t. r. pokoj jím obývaný, kapitánu Říhovi, veliteli vojenské policie a síta jako pakuj zabraný. Majitelka bytu podala však dne 25. června 1921 u bytového úřadu nájemní smlouvu na dotyčný pokoj s učitelkou sl. Margitou Mišíkovou.
Na základě této smlouvy vystavil bytový úřad dne 30. června t. r. nedopatřením druhou poukázku pro sl. Mišíkovou. Poukázku tuto bytový úřad později zrušila uznal kapitána Říhu za oprávněného majitele bytu na Obilním trhu.
Kapitán Říha udává, že nastěhoval se do bytu dne 8. července za nepřítomnosti majora Soukupa, od kterého si vzal klíče od bytu i od vchodu. Nastěhování oznámil domovnici, která to vzala na vědomí. Majitelka bytu totiž v domě nebydlí noci 9. července asi o půl jedné vrátil se kapitán Říha do bytu a chtěl jej otevříti klíčem, dveře byly však zevnitř zavřeny. Z pokoje ozval se ženský hlas a po výměně několika vět klidným tonem vyzval kapitán sl. Mišíkovou, která do bytu se nastěhovala, aby byt opustila. Když tak učiniti odepřela, upozornil ji, že hodlá dojíti pro policejní asistenci.
Civilní strážník uvádí, že asi v jednu hodinu v noci požádal jej kapitán Říha, aby jej doprovodil a šel zjistiti, kdo jest v jeho bytě, v němž má své věci. Při tom se řádně legitimoval a prokázal se poukázkou ubytovacího úřadu, že jest majitelem bytu. Když přišli k bytu, zaklepal kapitán Říha na dveře a přítomné dvě dámy po chvíli otevřely dveře. Civilní strážník přesvědčil se, že má také přítomná učitelka Mišíková poukázku na byt a považoval své poslání za skončena. Na otázku, co bude slečna nyní dělati, odpověděla mu, že půjde spáti k druhé přítomné dámě, kterou si pozvala na noc, poněvadž se bála sama spáti. Stráník se nabídl, že je doprovodí, aby se nebály. Doporučil jim, aby se zastavily na policejním ředitelství, kdež jim bylo sděleno, že jest to záležitost bytového úřadu.
Tento strážník udává, že kapitán Říha choval se při výstupu velmi slušně, bezvadně.
Vojínové, přidělení vojenské policii, udávají ve svých protokolech, že kapitán Říha je slušně požádal čistě soukromě, aby mu byli nápomocni při event. stěhování kufru. Do události nijak nezasahovali. Byli pouze němí svědkové výjevu a udávají, že vylíčení události v novinách nezakládá se na pravdě.
Poněvadž však slečna Mišíková musila opustiti byt v pozdní hodině noční a poněvadž kap. Říha přivzetím policie chtěl, neb mohl vzbuditi dojem, že bylo nějaké nařízení v tom směru, byl potrestán 30-ti denním domácím vězením.
Co se týče zrušení vojenské policie na Slovensku, učiní tak ministerstvo národní obrany ihned, jakmile tomu dovolí celostátní zájmy a zrušovalo již jednotlivá oddělení a značně snižovalo stavy, jakmile jen nastala možnost.
Školské úřady v Bratislavě snažily se všemožně získati pro státní zaměstnance školské příbytky, ale pro nouzi bytovou v městě úsilí jejich nemělo dosud úspěchu.
Ministerstvo sociální péče považuje opatření bytů pro učitelstvo v Bratislavě za část péče o opatření bytů pro státní zaměstnance vůbec. Učitelé mohou se ucházeti o byty jednak v domech vystavěných státem pro státní zaměstnance, jednak podle 56. nařízení ze dne 21. května 1921, č. 191 Sb. z. a n., také v domech vystavěných obcí nebo obecně prospěšnými družstvy za podpory státní.
Provedeným šetřením nebylo prokázáno, co by bylo lze vytýkati stráži bezpečnosti v Bratislavě. Službu bezpečnostní vykonává policejní ředitelství, do jehož kompetence nepřísluší vydávati nařízení k vyklizení bytů. Strážník nebyl použit k žádnému násilnému aktu a nemohl v okamžiku, kdy by požádán o zakročení, posouditi, že by se snad jednalo o nějaké sporné právo a musil předpokládati, že jde o trestní delikt.
V Praze dne 13. října 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IX./3221.
Odpověď
vlády na interpelaci post. J. Hrušovského a spol. ve věci protistátní akce maďarské v Československé republice (tisk 972).
Vláda i státní úřady věnovaly a věnují protistátním hnutím plnou pozornost a pečují prostředky preventivními a represivními o zachování integrity státu a vnitřního klidu a pořádku. Až dosud veškeré pokusy z cizozemí podnikané, aby byl vyvolán v tuzemsku zmatek, zastihly úřady čs. připraveny k obraně. Dík svědomité a neúnavné bdělosti úřadů minuly se podvratné snahy s úspěchem.
Pokud jde o orgány správy justiční, jest výtka v interpelaci obsažená, že státní zastupitelstva a soudy na Slovensku nevěnují náležitou pozornost trestním činům, směřujícím proti Československé republice, neoprávněnou, neboť úřady tyto se věnují se vší pílí a horlivostí úkolům jim uloženým. Nedostatek soudců a z toho vznikající přetížení, jakož i nemožnost obsaditi všechna místa soudcovská jsou ovšem okolnosti, které nemohou býti přehlédnuty a jejichž brzké odstranění by si bylo přáti v zájmu nejen soudnictví vůbec, nýbrž i trestního soudnictví zvláště.
Hlavní štáb čs. branné moci o poměrech na Slovensku správně orientován, sleduje rozvratnou činnost protistátní a v každém případě vojenské úřady v dorozumění s civilními úřady provádějí patřičná obranná opatření.
Vláda maďarská sice nařídila rozpuštění irredentických spolků v Maďarsku, kdyby však přes toto formální opatření maďarské vlády se vyskytly případy, ohrožující bezpečnost Československé republiky, vláda a její orgány učiní vše, aby takováto protistátní akce v zárodku byla znemožněna.
Ohledně organisace "Move" se poukazuje na to, že dosud dopadení členové této organisace byli vojenským soudům vždy dodáni a pro zločin vyzvědačství a zločin proti válečné moci sutu stíháni a odsouzeni.
Pokud jde o prozrazení důvěrných výnosů ministerstva národní obrany, šlo v případu, který páni interpelanti patrně mají na mysli, pouze o neúplný opis mobilisačních předpisů, týkající se všeobecných zásad, platných a používaných ve všech státech a armádách.
Záznamy o mírových organisacích čs. armády nelze považovati za přísně důvěrné, poněvadž o nich jí nejednou referoval veřejný tisk.
Ministerstvo národní obrany vydalo přísné nařízení o manipulaci s důvěrnými výnosy a každý případ nedodržení těchto nařízení podléhá trestnímu řízení.
Vláda bude přirozeně věnovati neustále plnou pozornost všem zjevům uvedeného druhu a použije jako dosud všech zákonných prostředků, aby byly znemožněny jakékoliv nepřátelské pokusy proti integritě našeho státu.
V Praze dne 25. listopadu 1921.
Předseda vlády: