Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

XII.

Odpověď

správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Václ. Johanise, Frant. Svobody, Ferd. Bendy a druhů

o omezení počtu nesamozásobitelů (tisk 2235).

Jest pravda, že ministerstvo pro zásobování lidu z jara letošního roku nařídilo provésti restrinkci počtu nesamozásobitelů, a to proto, že přes částečné uvolnění vázaného hospodářství, kteréžto uvolnění bylo provedeno via facti následkem nezadržitelného hospodářského vývoje, počet nesamozásobitelů stále stoupal, ježto dále k úhradě potřeby nebylo dostatečných zásob a ježto vzhledem ke stanoveným cenám mlýnských výrobků hluboko pod cenami výrobními byly povážlivou měrou zatěžovány státní finance. Ministerstvo pro zásobování lidu, jak známo, musilo sáhnouti k tomuto prostředku, ježto návrhy na novelisaci opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920, čís. 494 Sb. z. a n., v Národním shromáždění nebyly projednány. Bylo nařízeno, aby restrinkce počtu nesamozásobitelů se prováděla nikoliv paušálně a schematicky, nýbrž se zřetelem na individuelní poměry v každém jednotlivém politickém okresu a, v každé jednotlivé obci.

Předpoklad o potupu okresního obilního úřadu v Litoměřicích ohledně obce Dřemčice dle konaného šetření spočívá na nesprávné informaci. Zmíněný úřad vydal obcím politického okresu litoměřického zvláštní poučení o provádění restrinkce ve smyslu pokynů ministerských. Opatření to bylo bez závady provedeno ve 177 obcích jmenovaného okresu, a to nikoliv paušálně, nýbrž dle individuelních poměrů jednotlivých obcí. Pouze obec Dřemčice sdělila ihned na první výnos, že restrinkce jest v této obci nemožna, ačkoliv mohla obec prozatím užíti svého práva a mohla, i když formální restrinkce vydaných úředních výkazních lístků ze zvláštních důvodů nemohla býti dobře provedena, výjimečně a přechodně fakticky snížiti spotřební dávku dle restringovaného přídělu. Teprve když se zástupce obce v rozdělovací skupině přesvědčil, že jest restrinkce provedena ve všech obcích a že žádné obci nelze nadržovati, byla provedena restrinkce dávky též v Dřemčicích, a od toho času se nevyskytly žádné závady.

Mezitím byla ale již podána shora uvedená interpelace, na základě které bylo znovu nařízeno vyšetření záležitosti. Obecní úřad v Dřemčicích nemohl vyšetřujícímu orgánu předložiti vůbec zásobovací katastr, ač již před léty bylo vedení katastrů všem obcím nařízeno. Při té příležitosti vydal obecní úřad písemné prohlášení, že béře dotyčnou svoji stížnost zpět, ježto se stala bezpředmětnou.

Postup okresního obilního ústavu v Litoměřicích byl v daném případě zcela stejný jako v jiných obcích okresu, a ježto obec stížnost odvolala, odpadá se strany ministerstva pro zásobování lidu jakékoliv opatřeni další.

V Praze dne 17. října 1921.

Správce ministerstva pro zásobování lidu:

Ministr:

Srba, v. r.

XIII.

Odpověď

správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Fr. Zeminové, E. špatného, Al. Tučného a druhů o předražování ovsa, dodávaného Státním obilním ústavem hospodářským úřadům městským ve Velké Praze (tisk 2001).

Zástupci obce vinohradské, jenž zakročil u ministerstva pro zásobování lidu žádostí, aby bylo Janu Sedlákovi, obchodníku v Rudici, povoleno nakoupiti pro obec Král. Vinohrady 3 vagony ovsa, bylo náležitě vysvětleno, že vzhledem k vládnímu nařízení ze dne 11. června 1920, č. 390 Sb. z. a n., jest oves pod závěrou a může býti vykupován pouze komisionářem státní správou ustanoveným, a že ministerstvo pro zásobování lidu nesmí povoliti výjimky.

Ježto však nabídka Sedlákova nezdála se vůbec býti vážnou - obilní ústav tehdy platil zemědělcům za oves ceny vyšší, než by byl jim mohl Sedlák vzhledem k své nabídce platiti - byl zástupce obce vinohradské požádán, aby se dostavil s obchodníkem Sedlákem do ministerstva pro zásobování lidu k dalšímu jednání a podotčením, že po náležitém vysvětlení celé záležitosti mohlo by snad býti uvažováno o tom, zda by přednesené žádosti mohlo býti vyhověno způsobem, platným předpisům neodporujícím.

Tomuto vyzvání však vyhověno nebylo ani později, když při druhé intervenci bylo vysloveno zástupci obce vinohradské totéž stanovisko a přes to, že obec vinohradská svým dopisem ze dne 25. ledna 1921 o tom Jana Sedláka vyrozuměla se žádostí, aby při příští cestě do Prahy se zastavil u Hospodářské správy vinohradské, aby mohlo býti v ministerstvu pro zásobování lidu za jeho účasti o věci jednáno.

Mezitím předložil městský úřad na Král. Vinohradech prostřednictvím poslance Fr. Toužila písemnou žádost ze dne 28. prosince 1920 č. 74.184, která byla vyřízena způsobem v interpelaci uvedeným a platným předpisům odpovídajícím.

O způsobu jednání zástupce obce vinohradské s odborovým radou drem Antuschem byl vyslechnut Karel Svoboda, hospodářský správce města Král. Vinohrad, jehož výpověď vyvrací nejen v interpelaci vytýkané chování, nýbrž i dosvědčuje, že bylo s tímto jednáno naprosto korektně a s největší ochotou.

Dalším šetřením bylo zjištěno, že Jan Sedlák, jenž dodával obci vinohradské seno, učinil tuto nabídku ovsa pouze na základě příležitostného rozhovoru na nádraží v Blansku se skladníkem Hospodářského družstva v Kunštátě, v jehož průběhu se Sedlákovi zmínil, že Družstvo má na skladě asi 30 vagonů ovsa. Skutečně však skladovalo uvedené družstvo, jež bylo komisionářem Státního obilního ústavu, tehdy pouze asi 3 vagony ovsa vykoupeného, kterým výhradně disponoval Státní obilní ústav. V téže době bylo však ministerstvo žádáno o příděl krmiva do okresu blanského.

Tímto výsledkem šetření jest prokázáno, že nabídka Sedlákova byla již z počátku správně referentem posouzena. K stížnosti do ceny ovsa uvádí ministerstvo pro zásobování lidu toto:

Přikazovací cena ovsa v hospodářském období 1920-1921 byla Státním obilním ústavem stanovena na základě podrobné kalkulace. Vzhledem k tomu bylo nutno počítati k výkupním cenám ovsa, t. j. do 30. září 1920 Kč 180.-, do 30. listopadu 1920 Kč 170.- a do 1. prosince 1920 Kč 160.- za 100 kg, tyto náklady při 100 kg:

Výlohy správní:

Výlohy obchodní:

Na základě této kalkulace byla vypočtena průměrná cena na 200 Kč za 100 kg pro okresy venkovské a vzhledem k zvláštním výlohám, jako odměna spolků obchodníků krmiv, pověřenému rozdělováním ovsa Kč 9-; ve Velké Praze na 210 Kč za 100 kg, k čemuž muselo býti připočteno ještě půjčovné z pytlů. Tyto ceny byly schváleny k návrhu Státního obilního ústavu tehdejším panem ministrem Johanisem, a nemohlo žádosti obce vinohradské za snížení na 200 Kč býti vyhověno.

K stížnosti na ohromné platy a režii ve Státním obilním ústavě upozorňuje ministerstvo pro zásobování lidu na to, že náklady Státního obilního ústavu byly poslaneckou sněmovnou při jednání o státním rozpočtu schváleny. Správné měřítko pro jejich posouzení získá se také tím, přihlédneme-li k cenám a režijním nákladům avšak nyní ve volném prodeji. V interpelaci žádané uvolnění ovsa nemohlo tehdy ještě býti povoleno pro nedostatek ovsa, poněvadž vojenská správa, největší spotřebitel ovsa a výhradně odkázaná na úřední přiděly, nebyla by mohla býti potřebným ovsem zásobována.

Uvolnění toto stalo se však vládním nařízením ze dne 30. června 1921, č. 224 Sb. z. a n., s platností od 1. července 1921, kdežto nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 281 Sb. z. a n., bylo vyhověno i dalšímu požadavku interpelace za likvidaci Státního obilního ústavu.

V Praze dne 18. října 1921

Správce ministerstva pro zásobování lidu:

Ministr:

Srba, v. r.

XIV.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance J. Malypetra a soudr.

o nesprávném vyměřování a vymáhání daně z příjmů a daně z převodu statků na zemědělcích (tisk 2426).

V příčině daně z příjmů se uvádí:

ad 1. Pokud berní správy jako orgány ukládání daně pouze připravující spolupůsobí v mezích zákona při ukládání daně - definitivní rozhodnutí o výši daňové základny náleží dle zákona výhradně autonomním, na návrhy vyměřovacích úřadů nevázaným komisím odhadním, řídí se v intencích ministerstva financí výhradně platnými zákonnými předpisy a vedeny jsou snahou, aby daňové sazby odpovídaly v každém směru skutečným poměrům toho kterého poplatníka bez ohledu na to, do které vrstvě výrobní nebo společenské poplatník náleží. V tomto směru byly již výnosem ze dne 3. března 1919, čís. 4359, dány podřízeným stolicím přesné a podrobné pokyny.

ad 2. Výnosy ministerstva financí ze dne 27. dubna 1920, čís. 36.698/4519, a ze dne 2. července 1920, čís. 50.853/5665, bylo zemským finančním úřadům nařízeno, aby podrobily složení komisí pro daň z příjmu nejbedlivějšímu přezkoumání a aby při doplňování jich dbaly - přihlížejíce k oprávněným přáním poplatníků a jejich zájmových korporací - o to, aby všechny v odhadním okresu nejdůležitější vrstvy poplatníků byly, pokud je to při obmezeném počtu členů možno, v komisi rovnoměrně zastoupeny.

V tomto směru byly až dosud komise neustále doplňovány a dle potřeby svolávány.

ad 3. Ministerstvo financí vedeno jsouc snahou, aby se poplatníkům, kteří snad byli neodůvodněně vysoko zdaněni (přeceněni), dostalo přiměřené ochrany, učinilo výnosem ze dne 29. května 1921, čís. 51.702/5810, potřebná opatření, zejména v tomto směru:

a) Podá-li poplatník odvolání a uzná-li berní správa, že jde o případ očividného přecenění poplatníkova, posečká se s vybíráním a vymáháním těch částek daňových, s jejichž odpisem v cestě odvolání možno počítati; poshovění v těchto případech povolí se prozatím bezúročně. Otázka úroků z prodlení bude pak definitivně vyřízena výsledkem dotčeného odvolání.

b) Aby se urychlilo odčinění neodůvodněně vysokého předpisu daně z příjmu, bylo výminečně až na další svoleno k tomu, aby v případech očividného přecenění bylo poplatníkovo odvolání, pokud zdaněný roční příjem nečiní více než 40.000 K, vyřízeno dle § 221 z. o os. d. přímo samotnou odhadní komisí.

c) V těch případech, kde nenastalo přecenění poplatníka, kde však následkem dodatečných daňových předpisů za předešlá léta nebo z důvodů hospodářské krise a jiných ohledů zasluhujících okolností schopnost poplatníkova ku vyrovnání daňových závazků byla dočasně u větší míře zmenšena, povolí se na poplatníkovu žádost přiměřené měsíční splátky, ve výjimečných případech také delší lhůty ku placení daní dle individuelních poměrů poplatníkových, a to i tenkráte, když odvolání proti daňovým předpisům podáno nebylo. Při povolení úlev platebních dle právě daného zmocnění mohou ve zcela výjimečných a zvláště odůvodněných případech úroky z prodlení býti sníženy na 5%, hrozí-li poplatníkovi hospodářská zkáza.

Konečně bylo zemským finančním úřadům uloženo, aby všemožně působily k urychlenému projednání podaných odvolání, zvláště pak odvolání za léta starší, a aby byli představení berních správ poukázáni zakročovati všemi prostředky proti očividnému přeceňování poplatníků a bráti co největší ohled při ukládání daní na skutečné, mnohdy velice rychle se měnící poměry.

ad 4. Pokud v interpelaci se žádá za zakročení ministerstva financí pro nepřípustné výroky a šablonovité předpisování daní, ministerstvo financí samozřejmě podrobí případně došlé stížnosti, pokud ovšem budou opatřeny potřebnými přesnými a podrobnými daty, pečlivému prozkoumání a nebude se uzavírati před tím, aby učinilo jak v zájmu poplatníků tak v zájmu celku příhodná, skutečnými poměry a zákonnými předpisy odůvodněná opatřen.

V příčině daně z převodu statků uvádí se pak toto:

Šetřením, konaným jednak z popudu interpelace, jednak při jiných příležitostech, bylo zjištěno, že přiznání zemědělců okresu plzeňského, pokud vůbec byla podána, nedosahují zpravidla ani polovinu faktické tržby, ve většině případů však nebyla podána přiznání vůbec žádná; jen namátkou se uvádí; že ku př. z poplatníků v interpelaci jmenovaných - z nichž žádný nežádal, aby daň byla paušalována - podali přiznání pouze dva.

Berní správa v Plzni použila pak práva daného ji § 19. zákona z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., a přikročila k odhadu tržby všude tam, kde podané přiznání měla za nesprávné, nebo kde vůbec žádné podáno nebylo a zemědělec též nezažádal ani za paušalování daně z převodu statků.

Při tomto odhadu bylo - pokud jde o obec Třemošnou - přihlíženo k faktu, že tato osada jest průmyslovým místem, kde zemědělské výrobky jdou velmi čile na odbyt a dobře se platí. Proto byl výnos z 1 ha polí stanoven k účelům vyměření daně z převodu statků u větších zemědělců (s majetkem přes 10 ha půdy) na 4.600 Kč (z 1 ha 46 Kč), u zemědělců však menších (s majetkem do 10 ha půdy) na 3600 Kč (z 1 ha 36 Kč). Z toho plyne, že berní správa nepočínala si při stanovení daňového základu šablonovitě, nýbrž naopak přihlížela k místním zvláštnostem obce Třemošné, a není zajisté její vinou, že došla takto při zemědělcích s majetkem do 10 ha půdy k cifře o 6 Kč vyšší, než kolik činil paušál pro tuto obec stanoveny (36 Kč z 1 ha půdy oproti paušálu 30 Kč z 1 ha půdy).

Dospívá-li interpelace k závěru, že výnos z 1 ha půdy, stanovený odhadem; činil 50 až 55 Kč, (tedy 20 až 26 Kč více než paušál), pak nutno uvésti na vysvětlenou, že jednak předpokládá u jednotlivých poplatníků menší výměru pozemků, než jakou úřad I. stolice v předběžném šetření zjistil, jednak že přehlíží okolnost, že paušálem 30 Kč z 1 ha půdy nejsou kryty: prodej koní, výtěžky specielního chovu domácích zvířat, specielních kultur rostlinných a hospodářství lesního, dále výtěžky vedlejší činnosti zemědělcovy jako: povoznictví, lámání kamene, včelařství a pod., což vše ale jest zahrnuto v částce 36 Kč, z 1 ha stanovené odhadem.

Ostatně, aby i ti zemědělci, kteří na paušalování ve stanovené lhůtě do 15. února 1921 nepřistoupili, a kterým pak byla dle výsledků odhadu předepsána daň vyšší, než činil paušál, mohli býti účastni výhod, poskytnutých paušalováním daně, svolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 10./VI. 1921, č. 62168/21, aby plzeňská berní správa brala zřetel i na žádosti podané později, jen když se tak stalo aspoň do 30. června t. r. a poplatník příslušný paušál zaplatil. Kromě toho dovolilo ministerstvo shora citovaným výnosem, oby poplatníkům v obvodu jmenované berní správy nebyly čítány úroky z prodlení, jestliže na základě dohody s finanční správou uzavřené své původní přiznání přiměřeně zvýšili.

Vyšla tedy finanční správa právě v okresu plzeňském zemědělcům značně vstříc, ačkoliv tito svým povinnostem vůči státu začasté nedostáli.

Vybírání daně z převodů dobytka na slovenských trzích bylo již předmětem interpelace pánů poslanců Bráneckého a soudruhů, a vláda dovoluje si v té příčině poukázati ku odpovědi ministra financí, danou na tuto interpelaci (čís. tisku 2414 ze dne 6. června 1921).

Požadavku interpelace, aby v zájmu klidu byly berním správám dány povšechné směrnice pro vymáhání daně z převodu statků na venkově, bylo vyhověno již výnosem min. fin. ze 14. července 1921, č. 68.218/4414/V-14 ex 1921, kdež úřady I. stolic byly zmocněny, aby v zájmu urychlení rekursního řízení o stížnostech rozhodly ve vlastním oboru působnosti tam, kde jde o očividný omyl, aneb úřad I. stolice po konaném šetření doznal, že stížnost jest oprávněna a předpis nepřesahuje částku 1000 Kč.

Nutno-li stížnost předložiti II. instanci, musí úřad vyměřující řádné ji instruovati, jmenovitě provésti všechny důkazy, poplatníkem nabízené.

Současně byl dán úřadům I. stolic pokyn, aby nevymáhaly ony daňové částky, o kterých lze předpokládati, že budou v rekursním řízení odepsány a aby v případech, kdy poplatník vedl řádné daňové zápisy, byla daň vyměřena na jich podkladě, i když přiznaná tržba zůstává pod nosem, tvořící v tom kterém okrese podklad paušalování.

Pokud jde o záležitost přednosty berní správy v Brandýse n./L., tu popřel tento funkcionář, že by byl pronesl inkriminované výroky; a uvedl v jednotlivostech toto:

"V mé kanceláři intervenoval kdysi poplatník, u něhož nalezl revisní odbor ministerstva financí vysoký válečný zisk, za účelem posečkání daní a tázal se, bude-li museti platiti 10 úrok z prodlení z dlužné částky. Když jsem přisvědčil, pronesl, že by pak bylo lépe ježto nemá hotových peněz, vypůjčiti si jinde na menší úrok as 8 resp., že by dostal úvěr levnější než od státu. Na to pak odpověděl jsem: "Ovšem v tom případu byl byste o 2% ve výhodě, když přibližnou částku zapravíte a levnější úvěr si pořídíte." Pronesl jsem tato slova nikoliv, abych jej rozčilil, nýbrž abych potvrdil to, co on pronesl; tedy ve vlastním jeho zájmu.

Rovněž jest nepravdou bolestně se mně dotýkající, že užil jsem v úřadu slov "Všecky ty ondatry do poslední vám vytahám". Po vydání zmocňovacího zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., byl jsem totiž požádán zdejší organisací živnostnictva, abych přednášel v místnosti městského biografu o akci soupisové a vysvětlil kolkování bankovek. Při této přednášce vysvětlil jsem, že Rakousko poškodilo dvojím způsobem naši republiku, a to: zničením hospod. statků, pak převýdejem papírových peněz. K odstranění tohoto zla že nutno jednak pilnou raci zničené statky nahraditi, jednak z oběhu stáhnouti všechny státovky, jichž k nutnému hospodaření není nevyhnutelně potřeba. Při vysvětlováni této zásady, jak se pamatuji, užil jsem slov: "Neštěstím bylo, že z Rakouska do naší republiky zaběhla spousta těch papírových peněz, čili jak žertovně se jim říká "ondater", a proto jest třeba část jich opět stáhnouti, a to se stalo částečně kolkováním peněz. Přednosta berní správy v Brandýse n. L. ujistil dále ve své zprávě ministerstvo financí; že inkriminované výroky nepronesl ani žádný jiný z přidělených úředníků a že bylo a jest stále jeho snahou působiti všemožně k uklidnění poplatnictva.

V Praze dne 25. října 1921.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XV.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Ot. Srdínka

a spol.

o nespravedlivém a nezákonném postupu berní správy v Brandýse n. L. při vyměřování daní zemědělcům a živnostníkům (tisk 2553).

"V příčině daně z příjmu:

Pokud dle §u 179 zák. o os. d. a dle zák. ze dne 28. května 1919, čís. 291 Sb. z. a n., náleží ministra financí jmenovati členy berních komisí, přihlíží se při jejich jmenování k tomu, aby - jak stanoví § 179, odst. 6. zák. o os. d. - všechny druhy příjmů, které jsou v odhadním okresu, zastoupeny byly pokud možno stejnoměrně.

V tomto směru bylo též výnosy ministerstva financí ze dne 27. dubna 1920, čís. 36698/4519 a ze dne 2. července 1920, čís. 60853/5665, zemským finančním úřadům nařízeno, aby ve smyslu resoluce člena N. S. Ulricha podrobily složení komisí pro daň z příjmu nejbedlivějšímu přezkoumání a aby v návrzích na jejich doplnění dbaly - přihlížejíce k oprávněným přáním poplatníků a jejich zájmových korporací - o to, aby všechny v odhadním okresu nejdůležitější vrstvy poplatníků byly, pokud jest to při obmezeném počtu členů možno, v komisi přiměřeně zastoupeny.

V tomto směru byly a jsou stále komise doplňovány.

Pokud jde zvláště o odhadní komisi pro okres Brandýs n. L., která má dle vyhlášky ministerstva financí ze dne 30. září 1908, čís. 213 ř. z., šest členů a tolikéž zástupců, a v niž dosud zasedají 2 zemědělci a 3 živnostníci, budou v nejbližší době ministerstvu financí předloženy návrhy na její doplnění s náležitým zřetelem na přiměřené zastoupení rolnictva a živnostnictva.

V příčině chování přednosty berní správy v Brandýse n. L. vůči poplatnictvu nelze - jak konaným šetřením se zjistilo - ani přednostovi této berní správy, ani jejímu personálu, pokud jde o styk s poplatnictvem, činiti žádných výtek, a to tím méně; že interpelace v tomto směru žádných konkrétních fakt neuvádí.

Pokud interpelující si stěžují, že podaná odvolání proti nesprávným zdaněním se nevyřizují, poukazuji na výnos ministerstva financí ze dne 29. května 1921, čís. 51702/5810, jehož posledním odstavcem bylo zemským finančním úřadům uloženo, aby vším možným způsobem působily k urychlenému projednání podaných odvolání, zvláště pak odvolání za léta starší.

Podotýkám, že vyřízení odvolání zdrželo se tím, že z 8 funkcionářů berní správy v Brandýse n. L. bylo v době války povoláno 5 na vojnu, a ze zbylých tří bráni byli dva na rekvisice, čímž ovšem vlastní agenda berní správy značně uvázl. Po převratu pak k dosavadní agendě přistoupily nové úkoly (na př. soupis majetku, spisování přiznávek k dávce z majetku, daň z převodu statků a jiné), berní správu a její úřednictvo značně zatěžující.

Pokud konečně jde o jednotlivé případy domněle vysokého zdanění určitých v interpelaci uvedených poplatníků, o nichž níže se podrobněji zmíním, podotýkám předem povšechně, aniž bych tím chtěl předcházeti rozhodnutí jedině kompetentní odvolací komise v případech, kde bylo podáno odvolání, že zjištění vyměřovacích základů stalo se u nich individuálně na podkladě pečlivého a podrobného předběžného šetření, zejména též na podkladě nádražními revisemi přesně zjištěného množství odeslaného zboží; avšak nejzávažnější pomůckou byly ve většině případů vlastní údaje poplatníků v přiznáních k dávce z majetku, které vykazují více méně značný přírůstek jmění v létech 1914 až 1918 docílený.

Při tom nutno zdůrazniti, že jako pomůcky k odhadu příjmu bylo používáno jen takového přírůstku na jmění, který představuje skutečně nastřádaný nebo v majetkové předměty vložený anebo ke splacení dluhů použitý příjem, nikoliv však také přírůstku, který vyplývá z pouhého zvýšení cen majetkových předmětů aneb z nabytí majetku, které s docílením poplatného příjmu není v pražádné souvislosti (na př. darování, dědictví a pod.). S tohoto stanoviska dlužno posuzovati výpočet příjmů níže uvedených poplatníků.

Rozhodně však není oprávněna výtka, že by se berní správa při ukládání daní řídila udáními anonymních pisatelů.

O jednotlivých poplatnících uvádím:

Antonín Slavík ve Všetatech. Dle jeho vlastního, jím bez odporu podepsaného a dosud úředně nepřezkoušeného přiznání k dávce z majetku činilo jmění k 1. lednu 1914 26.097 K a k 1. březnu 1919...................202.550 K byl zde tudíž za válečná léta přírůstek 176.453 K. Na r. 1917 přiznal Slavík z obchodu zeleninou pouze 500 K, ač cena zjištěných zásilek z nádraží činila 320.000 K, pro r. 1918 nepřiznal Slavík ničeho, ač odeslal v r. 1917 zboží za 1,100.000 K.

Revisní odbor zjistil u něho za léta 191.5 až 1919 celkem příjem 294.900 K a přírůstek na jmění za léta 1914 až 1919 celkem 238.735 K. Proti uložení daní je podáno odvolání.

Antonín Urban ve Staré Boleslavi. Dle přiznání k dávce z majetku činil přírůstek jmění od 1. ledna 1914 do 1. března 1919 na kapitále.......................... 36.000 K

přikoupeno realit za.............. 92.500 K

celkový přírůstek činil......128.600 K

Připočte-li se k tomu náklad na domácnost za 5člennou rodinu za 5 let jen 18.000 K

(ač tato částka zdaleka nemůže vystihnouti skutečnou spotřebu), činil příjem......................146.500 K

kdežto zdaněno bylo celkem pouze 115.804 K.

Josef Hykl v Hlavně Sudovém hospodařil nejen na vlastních v interpelaci uvedených pozemcích, ale měl v r. 1918 připachtováno ještě 60 korců a v roce 1919 44 korců pozemků. Dosud bylo zjištěno, že v r. 1917 přikoupil polí za 60.000 K a že celkový přírůstek jmění za léta 1914 až 1919 činí dle přiznání, které však nemůže býti považována za věrohodné, 116.651 K. Zdaněn byl na léta 1915-1919 z úhrnného příjmu 249.416 K. Proti předpisům bylo podáno odvolání.

Ke ztrátám vzniklým požárem v r. 1920 nebylo přirozeně možno přihlížeti při ukládání daně z příjmu pro r. 1919 a dřívější léta; dlužné daně byly poplatníku zatím posečkány.

Václav Zeman ve Všetatech.

Pro rok 1919 přiznal příjem............ 2500 K

" " 1920 " "............2000 "

ačkoliv byl od 30. června 1913 do 30. května 1919 komisionářem "Ovoceny" a při obratu 1,476.777 K za tu dobu z hrubé jemu vyplacené provise 88.743 K měl ryzí zisk 46.216 K, jak bylo revisním odborem zjištěno. Vedle toho měl ovšem obchody na vlastní účet. Revisní komisí ministerstva financí byl zjištěn za r. 1914 až 1979 zdanitelný příjem 222.672 K. Týž odeslal na př. v r. 1917 ze stanice Všetaty-Přívory celkem zboží za 998.100 K.

Antonín Pokorný v Rudči upravil u příležitosti amnestie přiznání k dani z příjmu pro r. 1914 až 1919 a byly na základě této opravy předepsány dodatky pro r. 1914 až 1918. Pouze pro r. 1919 zdaněn byl proti přiznaným 19.500 K příjem 28.345 K vzhledem k tomu, že dle přiznání k dávce z majetku přírůstek jmění za r. 1914 až 1918 byl větší, než činil příjem poplatníkem za léta ta úhrnem přiznaný k dani z příjmu. Při tom - a to nutno zvlášť zdůrazniti - nebyla ani přihlíženo k nákladu poplatníkovu na domácnost za zmíněná léta.

Otakar Miškovský ze Záluží koupil v roce 1918 od matky Antonie Miškovské usedlost za 180.000 K, z čehož mu byly vyměřeny příslušné převodní poplatky. Pro léta 1914 až 1918 byl z příjmů z usedlosti té zdaněn jeho otec, pak matka. Pro r. 1919 byl zdaněn u syna Otakara Miškovského příjem 61.525 K. Pro léta 1915 až 1919 činil u všech 3 majitelů oné usedlosti zdaněný příjem 140.762 K, naproti tomu však přírůstek na jmění s nákladem na domácnost činil 160.800 K, takže zdaněno méně o 20.038 K než činí přírůstek.

Václav Friedrich ze Záluží.

Přírůstek jmění u něho zjištěný činí za válečná léta...............111.500 K

náklad na domácnost za r. 1914-1918 50.000 "

celkový příjem..... 161.500 K.

Po odečtení dědictví a vyplacené pojistky..................... 7.100 K

zbývá příjem pro r. 1915 až 1919.....154.400 K

kdežto zdaněn byl toliko příjem....... 99.589 K

František Málek v Křenku.

Skutečný přírůstek na jmění za léta 1914 až 1918 činí...................34.719 K

náklad na živobytí 5členné rodiny za ta léta.......................25.000 K

tudíž příjem......59.719 K

kdežto zdaněn byl příjem pouze.......52.332 K.

Alois Nezbeda v Hlavně Sudově vedle vlastních pozemků ve výměře 14 ha 19 a měl v roce 1918 najato 8 ha 25 a, zeleninu pěstoval v r. 1918 na ploše 7 1/4 ha.

Katastrální výnos u pozemků v Hlavně Sudově nemůže býti naprosto směrodatný, ježto pozemky byly v minulých letech kultivovány tak, že se hodí nyní i ku pěstování zeleniny, a pro daň z příjmu je rozhodný příjem, jaký skutečně byl docílen.

Za léta 1915 až 1919 byl zdaněn příjem.119.498 K

přírůstek na jmění dosud zjištěný činil 54.886 "

náklad na živobytí za 5 let........... 65.000 "

takže příjem činí......119.886 K

Poplatník podal proti předpisu daně odvolání.

Jan Štěpař ve Cvrčovicích. Dle jeho vlastního přiznání, jemuž sloužil za základ seznam živého inventáře poplatníkem samým sepsaný, oceněný a podepsaný, činilo jmění jeho k 1. lednu 1914............................139.796 K

a k 1. březnu 1919...................253.901 K.

Přiznání bylo sepsáno beze všeho nátlaku se strany úředníka, což může býti svědecky prokázáno.

Tvrzení, že byl témuž počítán kůň v ceně 20.000 K za kus a kráva v ceně 10.000 K za kus spočívá na omylu; ze spisů je patrno, že dle přiznání a vlastního odhadu poplatníkova započítány byly tři koně úhrnnou částkou 30.000 K a tři krávy celkovou částkou 5400 K.

U Arnošta Píchy ve Cvrčovicích činilo dle jeho přiznání sepsaného v úplné dohodě s ním jeho jmění k 1. lednu 1914.... 121.424 K

k 1. březnu 1919........... 204.430 K.

Inventář živého dobytka sestavil si Pícha sám a vlastnoručně podepsaný odevzdal delegovanému úředníků.

Ze svrchu vylíčeného je patrno, že berní správa v Brandýse n/L., pokud spolupůsobí jako orgán ukládání daně z příjmu pouze připravující - definitivní rozhodnuti o výší daňové základny náleží výhradně autonomním komisím - řídila se výhradně platnými předpisy a byla v souhlasu s intencemi ministerstva financí vedena. výlučně snahou, aby daňové sazby odpovídaly v každém případě skutečným výdělkovým i majetkovým poměrům a tudíž i platební schopnosti toho kterého poplatníka, bez ohledu na to, ke které vrstvě výrobní neb společenské třídě poplatník náleží.

O nějaké stranickosti, libovůli neb zaujatosti berní správy v Brandýse n/L. a zejména jejího přednosty vůči rolnictvu neb živnostnictvu nemůže - jak konaným šetřením se zjistilo - býti ani řeči.

Naopak, jak v mnohých případech dokazují značné přírůstky jmění, dosavadní zdanění u některých poplatníků nevystihlo ani jejich skutečného za války docíleného příjmu, při čemž nutno ještě zdůrazniti, že přírůstky berou se ve většině případů dle vlastních údajů poplatníků, že však o správnosti těchto údajů namnoze se důvodné pochybuje.

Pokud by se snad některý poplatník domníval, že odhad jeho příjmu neshoduje se se skutečností, bude jeho věcí, aby své tvrzení prokázal a v kladném případě bude v odvolacím řízení sjednána přiměřená náprava.

V případě očividného přecenění jest poplatníku volno domáhati se úlev poskytnutých zdejším výnosem z 29. května 1921, č. 51.702/5810/21, zejména posečkání daní neb povolení splátek".

Pokud pak jde o daň 2 převodů statků (daň z obratu) vyšlo šetřením ve věci té konaným na jevo, že částka 1925 Kč, předepsaná O. Mikovskému se Záluží, je právě jedním procentem z obnosu 192.527 K 60 h, který poplatník tento k vyměření daně z převodů statků sám přiznal; rovněž předpis daně A. Nezbodovi z Hlavna Sudova dle paušálu 42 Kč z 1 ha stal se na jeho vlastní žádost.

Tedy v obou těchto konkrétních případech zdánlivě vadného postupu při ukládání daně z převodů statků nemůže býti finanční správě ničeho vytýkáno, poněvadž vyměřovací podklad tvořily tu jedině údaje, resp. přání poplatníků samých.

K případu kralovickému dlužno v prvé řadě poznamenati, že tam, kde poplatníci nepřistoupili na paušalování daně a nepodali řádných daňových přiznání, použila berní správa v Brandýse n/L. práva, daného jí §em 19 zákonem ze dne 11. prosince 1919, číslo 658 Sb. z. a n., a stanovila daňový základ odhadem, tak se stalo u 22 poplatníků jmenované obce, avšak pouze v jediném případě dosáhla daň, připadnuvší dle výsledku odhadu na 1 ha, výše daňového paušálu, t. j. 42 Kč.

Co pak se tkne daňového paušálu samého, nutno přihlédnouti k tomu, že tento způsob zapravování daně z převodů statků není obligatorním, tedy, má-li kdo z jakýchkoliv důvodů za to, že snad paušál je na jeho poměry příliš vysoký, nepoužije prostě tohoto způsobu zdanění a dá přednost způsobu normálnímu.

Tím padá sama sebou výtka nesprávného zařadění poplatníků neb obcí do stupnic paušálu daně z převodů statků, poněvadž i když se ukáže, že paušál v určitém konkrétním případě neodpovídá poměrům toho kterého kraje (což ostatně se přihodí i při každém jiném paušálním řešení daňové povinnosti), pak poplatník není tím nikterak postižen, poněvadž na paušál takový jednoduše nepřistoupí.

V Praze dne 21. října 1921.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XVI. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Schälzkyho, dra Brunara a druhů

o zřejmém zkrácení německých obětí války při pronájmu hlavního skladu tabáku v Prachaticích (tisk 2863).

O hlavní sklad tabáku v Prachaticích, vypsaný cestou veřejné soutěže s předností pro válečné poškozence, ucházela se vedle jiných uchazečů též tři sdružení válečných poškozenců:

1. Sdružení válečných invalidů "Provoz hlavního skladu tabáku v Prachaticích, spol. s r. o.", sestávající ze tří invalidů, z nichž dva ženatí, každý se třemi dětmi, velmi potřební, k provozování skladu velmi způsobilí;

2. Sdružení invalidů-legionářů Vojtěcha Sotorníka a Aloise Ševčíka, kteří oba byli svobodní, těžcí invalidé;

3. Firma "Zaunmüller, Böhm a Kuzdat", sestávající ze tří válečných invalidů, z nichž byl jeden ženatý, se třemi dítkami, zaměstnán jako dělník v továrně na elektrické potřely, druzí dva svobodní a bez zaměstnání.

Uchazeči Sotorník a Ševčík nemohli včas prokázati, že mají k disposici vhodnou místnost; mimo to bylo o Sotorníkovi zjištěno, že jest synem zámožného rolníka, tedy že není právě nejpotřebnější, pročež byla nabídka tato vyloučena.

Ohledně uchazečů, zúčastněných ve firmě "Zaunmüller, Böhm a Kuzdat", bylo vyšetřeno, že Kuzdat, ženatý, se třemi dítkami, dělník v továrně na elektrické potřeby, jest synem majitelky domku; Zaunmüller, svobodný, bez zaměstnání, býv. úředník v železárně Poldina Huť u Kladna, jest synem majitelky domu a 36 ha polí, jež jednou zdědí; třetí ze společníků, Böhm, svobodný, bez zaměstnání, povoláním čalouník, úplně nemajetný i jeho rodina.

Naproti tomu ohledně uchazečů sdružených ve firmě "Provoz hlav. skladu tabáku" bylo zjištěno, že jeden z nich, ženatý, se třemi dítkami, jest sice majitelem domku, avšak zadluženého; druhý, ženatý, se třemi dětmi, úplně neschopný k dřívějšímu povolání, zcela nemajetný; třetí svobodný, majitel domku a něco málo polí.

Bylo tedy voliti mezi těmito dvěma společnostmi, a to jednak co do otázky, kteří uchazeči jsou potřebnější, jednak co do otázky, kteří jsou způsobilejší.

V prvním ohledu bylo možno považovati uchazeče v obou společnostech sdružené asi za stejně potřebné, ne-li dáti přednost společnosti "Provoz hlav. skladu tabáku", ježto z invalidů na ní zúčastněných d v a jsou ženatí, s větším počtem dítek, kdežto ve firmě "Zaunmüller, Böhm a Kuzdat" účasten jest jen jeden ženatý invalida.

Při tom podotýkám; že dle zásad ministerskou radou schválených v prvé řadě je vzíti zřetel na uchazeče nejpotřebnějšího, a že mezi stejně potřebnými teprve rozhoduje stupeň invalidity.

Pokud se týče způsobilosti, bylo nutno dáti přednost firmě "Provoz hlav. skladu tabáku", jelikož jeden z účastníků firmy "Zaunmüller, Böhm a Kuzdat" byl pro finanční správu shledán nespolehlivým, poněvadž byl podezřelý z pokoutních obchodů kuřivem.

Proto rozhodlo ministerstvo financí, že sklad tento má býti zadán invalidům sdruženým ve firmě "Provoz hlav. skladu tabáku v Prachaticích", používajíc při tom práva volné volby mezi všemi uchazeči, jež finanční správě při zadávání tabákových prodejen dle platných předpisů přísluší, jak i ve vyhláškách, týkajících se vypsání veřejné soutěže za účelem obsazení toho skladu, výslovně bylo uvedeno.

Nelze tedy vůbec mluviti o nějakém protiprávním rozhodnutí, natož pak o úmyslném zkrácení německých uchazečů.

Nemohu proto propůjčení tohoto skladu ve smyslu dotazu zrušiti; rovněž nemohu přislíbiti náhradu škody, která uchazečům ve společnosti "Zaunmüller, Böhm a Kuzdat" sdruženým prý vznikla, poněvadž nebyla ani přímo ani nepřímo finanční správou zaviněna.

Rozhodování o zadávání tabákových prodejen děje se přísně nestranně, a není otázka národnosti jednotlivých uchazečů pro rozhodnutí nikdy měřítkem, pročež není třeba, abych pro budoucnost učinil žádané opatření.

V Praze dne 8. října 1921.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XVII. (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců dra Czecha, Tauba a druhů

o usnesení moravského zemského výboru, jež má prolomiti paritní zákon pokud se týče učitelů občanských škol (tisk 2879).

Zemský výbor moravský podal v konkrétním případě stížnost, v níž popírá právní nárok učitelstva škol občanských na požitky dle skupiny B státních úředníků. O stížnosti této bude se v brzké době rozhodovati v ministerstvu školství a národní osvěty. Pokud nebude o ní podle platných zákonů konečně rozhodnuto, nemohu prohlášením svého názoru o sporném případě předbíhati vyřízení věci. K tomu, abych zrušil usnesení moravského výboru zemského, že podána býti má zmíněná stížnost, kteréžto usnesení učinil jmenovaný zemský výbor, jakožto správce zemského. fondu a spoluvydržovatel školy, nejsem oprávněn.

V Praze dne 21. října 1921.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.