Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
3. zasedání |
3159.
Odpovědi:
I. ministrů veřejných prací, vnitra, obchodu a financí na interpelaci poslanců Josefa Sajdla, Jana Slavíčka a spol. o konečném donucení říšskoněmecké firmy Tudor k náhradám škod neoprávněně českým podnikům způsobených (tisk 2621),
II. ministra a zahraničních věcí na interpelaci poslance Frant. Langra a spol. stran neoprávněného věznění a týrání Vojtěcha Franka, zřízence vojenského velitelství v Bratislavě, soudními úřady v Maďarsku (tisk 2756),
III. ministra spravedlnosti a správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Toužila, Bubníka, Skaláka a soudruhů o neuvěřitelném způsobu aprovisačního hospodářství vršovického ve válečných letech (tisk 2219),
IV. ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Jana Rýpara a druhů o urychleném zřízení menšinové školy občanské v Bílovci ve Slezsku (tisk 2889),
V. předsedy vlády a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů o persekuci řídícího učitele Jana Hostáně v Brzicích (okres Náchod) pro vědeckou práci (tisk 2604),
VI. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Aloise Roudnického a druha o pronásledování Aloise Janeše, bývalého faráře v Chotovinách, příslušníka církve československé (tisk 2512),
VII. ministra zemědělství na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudr. o stávce zemědělských dělníků na bývalých císařských statcích (tisk 2711),
VIII. ministra financí na interpelaci poslance Petrovického a soudr. o nelegálním postupu některých revisních orgánů ministerstva financí (tisk 2169),
IX. ministra sociální péče a veřejných prací na interpelaci poslance Tesky a soudr. o vyplácení podpor v nezaměstnanosti dělnictvu stavebního odvětví, které stavební podnikatelé vyloučili z práce (tisk 1668),
X. ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci poslance Netolického a soudruhů v záležitosti voleb do obchodních a živnostenských komor (tisk 2642),
XI. vlády na interpelaci poslance dra Uhlíře a spol. (tisk 2788) a interpelaci poslance dra A. Hajna a druhů (tisk 2805) a velkoněmeckých a protistátních projevech v Broumově ve dnech 22. a 23. července 1921.
XII. správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Václ. Johanise, Frant. Svobody, Ferd. Bendy a druhů o omezení počtu nesamozásobitelů (tisk 2235).
XIII. správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Fr. Zeminové, E. Špatného, Al. Tučného a druhů o předražování ovsa, dodávaného Státním obilním ústavem hospodářským úřadům městským ve Velké Praze (tisk 2001),
XIV. ministra financí na interpelaci poslance J. Malypetra a soudr. o nesprávném vyměřování a vymáhání daně z příjmů a daně z převodu statků na zemědělcích (tisk 2426),
XV. ministra financí na interpelaci poslance dra Ot. Srdínka a spol. o nespravedlivém a nezákonném postupu berní správy v Brandýse n. L. při vyměřování daní zemědělcům a živnostníkům (tisk 2553),
XVI. ministra financí na interpelaci poslanců Schälzkyho, dra Brunara a druhů o zřejmém zkrácení německých obětí války při pronájmu hlavního skladu tabáku v Prachaticích (tisk 2863),
XVII. ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců dra Czecha, Tauba a druhů o usnesení moravského zemského výboru, jež má prolomiti paritní zákon, pokud se týče učitelů občanských škol (tisk 2879),
XVIII. ministra vnitra na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů o přidržování státních občanů v pohraničních okresích k průkazu (tisk 2400),
XIX. ministra vnitra na interpelaci poslance dra Lelleye a soudruhů o nezákonném jednání četnictva v Handlové (tisk 2768),
XX. ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dra Spiny a druhů o schvalování učebnic pro německé obecné a občanské školy (tisk 2874),
XXI. vlády na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů o nezákonném postupu předsedy zemské školní rady proti německým školám (tisk 2728),
XXII. ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Hillebranda a druhů o ustavení okresních školních výborů (tisk 2878),
XXIII. ministra národní obrany na interpelaci poslanců Simma, dra Lehnerta, Bobka, Kostky a druhů o přechodném ubytování ve Vrchlabí (tisk 2274),
XXIV. ministra vnitra na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů o zabavení časopisů "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku ze dne 4. března 1921 (tisk 2388),
XXV. ministra vnitra na interpelaci poslance dra Emericha Raddy a druhů o přehmatech okresního hejtmana dačického při sčítání lidu (tisk 2670),
XXVI. ministra vnitra na interpelaci poslance dra E. Lelleye a soudruhů pro nezákonné a násilné souzení přestupků předpisů o sčítání lidu (tisk 2487),
XXVII. vlády na interpelaci poslance Surányiho a soudr. stran nouze o pozemky v Podkarpatské Rusi (tisk 2646),
XXVIII. předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Hellera a druhů o dlouhodobých drobných pachtýřích v Dubnici, v soudním okrese německo-jablonském a soudním okrese česko-lipském (tisk 2566),
XXIX. vlády na interpelaci poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o provádění zákona ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a n. (tisk 2531),
XXX. ministra vnitra na interpelaci poslance inž. Junga a druhů pro neoprávněné trestání osob při sčítání lidu (tisk 2685),
XXXI. předsedy vlády a ministra financí na interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena a druhů o dani z příjmu příslušníků Československé republiky, zaměstnaných na říšskoněmeckém území (tisk 2873),
XXXII. ministra sociální péče na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů o rozdělení podpor německým spolkům, zabývajícím se péčí o mládež (tisk 1931),
XXXIII. vlády na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů, že československé vyslanectví ve Vídni odpírá vystavovati pasy československy a německy (tisk 2586),
XXXIV. vlády na interpelaci poslance dra Medingera a druhů o dělitelnosti velkých statků (tisk 2483),
XXXV. ministra vnitra na interpelaci poslance dra Luschky a druhů o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139),
XXXVI. ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu poslanca dra Lelleyho a súdruhov o usporiadaní platov učiteľov, ktorí účinkujú v školách štátom nepodporovaných (čís. tlače 2769),
XXXVII. ministra vnitra na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území ratibořské (tisk 2049),
XXXVIII. ministerského předsedy a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci poslance dra E. Schollicha a spol. o vyvlastnění lázní ve štramberku (tisk 2860),
XXXIX. ministra vnitra na interpelaci poslance dra L. Körmendy-Ékese a druhů o zkracování práv jazyka maďarského hlavním slúžným v Moldavě (tisk 2665),
XL. ministra vnitra na interpelaci poslance Windirsche a druhů, že četnictvo v Rychnově u Jablonce n. N. stanovilo maximální ceny mléka (tisk 2718),
XLI. vlády na interpelaci poslanců Pohla, Schäfera, dra Czecha, Čermaka a druhů, aby se ihned provedla opatření k odstranění nezaměstnanosti (tisk 2211).
I.
Odpověď
ministrů veřejných prací, vnitra, obchodu a financí na interpelaci poslanců Josefa Sajdla, Jana Slavíčka a spol. o konečném donucení říšskoněmecké firmy Tudor k náhradám škod neoprávněné českým podnikům způsobených (tisk 2621).
Českomoravské elektrotechnické závody Fr. Křižík, akciová společnost v Karlíně, a Pražská úvěrní banka požádaly ministerstvo vnitra za povolení ku zřízení akciové společnosti pod firmou "Pražská továrna akkumulátorů, akciová společnost".
Dle předloženého návrhu stanov jest účelem společnosti výroba a prodej elektrických akkumulátorů a jakékoli podnikání v oboru elektrotechnickém a strojnickém vůbec, ať na účet vlastní či cizí neb společný, dále účast na podnicích stejných nebo příbuzných a uzavírání obchodů hlavních a vedlejších ku splnění vytknutého cíle se nesoucích.
Firma továrna akkumulátorů Tudor, společnost s r. o. na Král. Vinohradech, není mezi zakladateli této společnosti a z předložených stanov nelze dovoditi, že by firma tato měla založením nové společnosti s touto splynouti.
Proti zřízení akciové společnosti na vylíčeném širokém podkladu nemohlo dle platných předpisů býti činěno zásadních námitek, pročež ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy veřejných prací, obchodu a financí výnosem ze dne 5. července 1921, č. j. 50797/21 vyslovilo ochotu k udělení příslušného povolení, budou-li stanovy upraveny dle daných pokynů.
Konečné povolení ku zřízení této společnosti dosud uděleno nebylo.
Poněvadž firma Tudor mohla by k nové společnosti býti připojena jinak, na př. koupí neb nájmem jednotlivých výrobních zařízení nebo podobným právním jednáním, ministerstvo veřejných prací učinilo výnosem ze dne 29. června 1921, č. j. 24.927/XXIVa, ohledně jmenované firmy další opatření dle §u 1 vládního nařízení ze dne 23. září 1919, čís. 522 Sb. z. a n., k ochraně veřejného zájmu na obnovení akkumulátorových baterií firmou za války odebraných pro vojenské účely a uložilo jí:
1. aby ke všem právním jednáním, jež mají za předmět přenechání majetku firmy jiným osobám, pokud přenechání přesahuje normální provozování jejího podniku, vyžádala si schválení ministerstva veřejných prací, a za tím účelem zejména předkládala ministerstvu před podpisem všechny smlouvy, týkající se prodeje, pronájmu, propachtování a podobných transakcí ohledně továrny v Ml. Boleslavi;
2. aby v určených lhůtách ministerstvu předložila vyúčtování peněžitých částek, jež jí byly vyplaceny od bývalého c. a k. ministerstva války ve Vídni za odvedené olovo, aby provedla a ministerstvu prokázala jich účetní a fysické oddělení od majetku jiným způsobem nabytého, a dále aby napříště nepoužívala těchto peněz k jiným účelům nežli k tomu, by z nich za eventuální pomoci dalších prostředků byly obnovovány akkumulátorové baterie, ani aby pod žádnou formou transakcí nepřenechávala hodnoty pomocí těchto peněz snad nabyté jiným osobám.
Vedle zřízení vnuceného dozoru, pod nějž firma byla již dříve výnosem ze dne 1. února 1921, č. j. 24915-XXIV-1920 postavena, stala se tudíž ohledně ní další rozsáhlá opatření, jež ve svých důsledcích ochraňují v mezích platných předpisů poškozené zájemníky před újmami, jež by mohli utrpěti transakcemi firmy.
Kromě toho ministerstvo veřejných prací pečovalo také o to, aby nároky poškozených držitelů baterií nebyly opominuty v reparačním jednání a zejména vyzvalo tyto opětovně, aby mu sdělili své nároky proti firmě Tudor, resp. proti býv. státu rakouskému a uherskému.
Nároky tyto vedou se v evidenci jak u ministerstva veřejných prací, tak u ministerstva národní obrany, jemuž originály přihlášek byly postoupeny, by mohly se uplatniti také v řízení zahájeném podle zákonů o válečných úkonech.
Dle zprávy vnuceného dozorstva ze dne 19. dubna 1921 bylo odebráno v Čechách celkem 769 baterií, pro jichž znovuzřízení je potřebí ještě asi 150 vagonů olova, kteréžto kvantum representuje při ceně olova 6 Kč 20 h za 1 kg částku 9,300.000 Kč. Inclusive výrobní náklady a montáž znamená znovuzřízení po případě postavení odebraných baterií náklad asi dvojnásobný, t. j. 18,600.000 Kč.
Obnovení baterií naráží hlavně na překážky finančního rázu, ježto kromě peněžitých částek, vyplacených firmě bývalým ministerstvem války a nedosahujících ani jedné desetiny potřebných nákladů, není pro to při kmenovém kapitálu firmy 500.000 Kč dostatečných prostředků, když olovo, jež mimo placení peněz od ministerstva války mělo býti dodáno, firma neobdržela. Nad to však nebyla dosud pravoplatně rozhodnuta otázka sporného právního poměru mezi firmou a poškozenými držiteli baterií příslušnými soudy, jimž dle zákonných předpisů bude pak případně náležeti, aby donutily firmu ke splnění závazků za války převzatých. Ministerstvo veřejných prací ve směru administrativním učinilo, jak z hořeního vylíčení jest patrno, všechna opatření, jichž podle platných právních předpisů bylo lze vzhledem ku stavu věci až do přítomné doby použíti k zajištění obnovy baterií a bude i nadále pečovati o to, aby veřejný zájem jím zastupovaný činností firmy Tudor dotčen nebyl.
V Praze dne 15. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr veřejných prací:
Tučný, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
II.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Frant. Langra a spol.
stran neoprávněného věznění a týrání Vojtěcha Fraňka, zřízence vojenského velitelství v Bratislavě, soudními úřady v Maďarsku (tisk 2756).
Na výše uvedenou interpelaci dovoluji si odpověděti takto:
Dne 4. ledna 1921 sdělil gen. štáb čs. branné moci ministerstvu zahraničních věcí, že dle zaručených práv byl v Budapešti zatčen zaměstnanec vojenské policie v Bratislavě Vojtěch Franěk pro zločin vyzvědačství. Současné obdržela vojenská mise v Budapešti pokyn, uvězněnému Fraňkovi opatřiti právního zástupce.
Úřad delegáta Československé republiky v Budapešti již dne 4. listopadu 1920 zakročil notou č. j. 1142/D u maďarské vlády, aby Vojtěch Franěk byl propuštěn na svobodu a opětně zakročil dne 31. ledna 1921. Po třetí zakročil delegát ČSR notou 4. března 1921 u maďarské vlády, ve které jí sděluje, že je uvězněn ve vězení v Budapešti II Margit körút 85 a žádá bližší informace o příčinách věznění a současně propuštění uvězněného. Dne 24. května 1921 zaslal delegát ČSR. v Budapešti ministerstvu zahraničních věcí zprávu č. j. 1/1921 T., že v záležitosti Vojtěcha Fraňka bylo jak u ministerstva zahraničních věci, tak u ministerstva honvédů mnohokráte písemně i ústně zakročeno. 22. května 1921 bylo ministerstvem honvédů slíbeno, že záležitost bude v nejkratším čase vyšetřena a že uvězněný bude propuštěn.
Již v dubnu 1921 navštívil úředník čs. delegace v Pešti uvězněného, zjistil, že jeho zdravotní stav není špatný a úřad čs. delegáta v Budapešti poslal uvězněnému prádlo, knihy, tabák a 2000 K maď.
Častá zakročení úřadu delegáta ČSR. v Budapešti nezůstala bez výsledku, neboť 6. června 1921 byl uvězněný z vazby propuštěn pro nedostatek důvodů a po obdržení pasu byl Vojtěch Franěk dopraven do Československé republiky a překročil hranice ČSR. u Parkaň-Nagy dne 23. července 1921.
Z výše uvedeného patrno, že případu uvedenému byla věnována náležitá pozornost, a že čs. zastupitelským úřadem v Budapešti bylo učiněno vše, co bylo v mezích možnosti, a že výtka pánů interpelantů, že čs. konsulát v Budapešti se o uvězněného nestaral, zakládá se na nesprávné informaci.
V Praze dne 17. října 1921.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš v. r.
III.
Odpověď
ministra spravedlnosti a správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelaci poslanců Toužila, Bubníka, Skaláka a soudruhů o neuvěřitelném způsobu aprovisačního hospodářství vršovického ve válečných letech (tisk 2219).
Městský tajemník v interpelaci jmenovaný byl obviněn, že si ponechal různé zboží došlé pro zásobení obyvatelstva a že s ním prováděl pokoutný obchod.
Trestní řízení nevedlo však konečně než k tomu, že bylo u okresního soudu ve Vršovicích navrženo jeho potrestání pro přestupek předražování, spáchaný v roce 1916 prodejem cukru. Ale i tu od této obžaloby byl pravoplatně osvobozen, poněvadž jediný svědek, na jehož výpovědi se trestní návrh zakládal, před soudem prohlásil, že se jeho udání nezakládá na pravdě, že je učinil ze msty a z nátlaku ministerského revidenta, a že mu obžalovaný žádného cukru neprodal.
Proti tomuto svědkovi a proti zmíněnému revidentu zavedeno bylo přípravné vyhledávání pro zločin utrhání na cti a pro zločin podvodu křivým svědectvím.
Toto trestní řízení dosud není skončeno.
O hospodaření se zásobami vršovické aprovisace vede se ještě rozsáhlé šetření správními úřady. Vyskytnou-li se v něm důkazy, které by mohly býti podkladem pro obnovu trestního řízení, budou se statním zastupitelstvím sděleny, jež pak po zákonu postoupí.
V Praze dne 14. října 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Správce ministerstva pro zásobování lidu:
Srba, v. r.
IV.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Jana Rýpara a druhů o urychleném zřízení menšinové školy občanské v Bílovci ve Slezsku (tisk 2889).
Zřízení české občanské školy v Bílovci jako školy menšinové povolil jsem v zásadě podle §ů 2 a 5 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. výnosem ze dne 10. září 1921, č. 74.226/21.
O zásadním povolení této školy nebylo sporu, jednalo se pouze o opatření místností, jichž vyhledávání vzhledem k místním poměrům bylo obtížné. Jakmile byly místnosti pro zatímní umístění školy zajištěny, vydal jsem písemné povolení, aby škola byla řízena.
V Praze dne 21. října 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
Odpověď
předsedy vlády a ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů o persekuci řídícího učitele Jana Hostáně v Brzicích (okres Náchod) pro vědeckou práci (tisk 2604).
Proti Janu Hostáňovi, řídicímu učiteli v Brzicích, zahájilo státní zastupitelství v Hradci Králové řízeni pro zločin podle § 58 tr. z., totiž pro neoprávněné rozšiřování ideí státu nebezpečných tiskem a nikoli tedy pro práci vědeckou.
Zemská školní rada v Praze nařídila proto ve smyslu zákona ze dne 19. prosince 1875, č. 86 z. z. jeho suspensi.
Jan Hostáň se z výměru suspensi a aliment vyslovujícího vůbec neodvolal.
Ježto vzpomenuté řízení proti jmenovanému řídícímu učiteli pro zločin podle § 58 tr. z. bylo zastaveno, zemská školní rada nařídila vynesením ze dne 27. srpna 1921, č. 3614-pres., aby bylo s urychlením v řízení disciplinárním pokračováno a suspense, není-li pro ni jiných důležitějších příčin, byla zrušena.
Skončí-li šetření disciplinární příznivě pro řečeného řídícího učitele, bude rehabilitován v mezích školských zákonů.
V Praze dne 14. října 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
VI.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Aloise Roudnického a druhů
o pronásledování Aloise Janeše, bývalého faráře v Chotovinách, příslušníka církve československé (tisk 2512).
Římsko-katolický farář Alois Janeš v Chotovinách přestoupil dne 7. dubna 1921 k církvi československé, ale rozhodl se po nějaké době, že se vrátí k církvi římsko-katolické. Aby úmysl stvůj provedl, odejel dne 14. června 1921 ke konsistoři do Českých Budějovic, kde ubytoval se v soukromém bytu a později z vlastního svého svobodného rozhodnutí v klášteře Redemptoiristů.
Poněvadž vznikly v Českých Budějovicích pověsti, že farář Janeš jest v klášteře vězněn, zjišťovali přední příslušníci čs. církve příčinu jeho pobytu v klášteře. Přes to, že přímo od Janeše obdrželi ujištění, že v klášteře prodlévá dobrovolně, neustaly různé pověsti po městě rozšířené o jeho uvěznění.
Večer dne 24. června dostavil se ku klášteru zástup lidí, aby zjistil, zda Janeš jest v klášteře vězněn. Čtyřčlenná deputace, které prohlídka kláštera za intervence policie byla povolena, nezjistila ničeho; byť téhož dne odpoledne Janeš České Budějovice dobrovolně opustil. Poté zástup odešel a profesor dr. Šimeček s deputací chtěl si zjednati přístup k biskupovi, aby se jeho dotázal, kde se farář Janeš zdržuje. Intervenující politický úředník vyslání deputace nepřipustil, načež se zástup po zakročení policie rozešel. Biskupovi byla poskytnuta náležitá ochrana.
Vzrušení pominulo po několika dnech, kdy veškeré smyšlenky o věznění faráře Janeše byly vyvrácený.
Dle šetření policejního úřadu v Českých Budějovicích nedošlo při demonstracích, které z příčiny domněle bezprávného věznění faráře Janeše v klášteře v Budějovicích vznikly, ani k násilí ani k vyhrožování násilím a nebylo proto trestní řízeni zavedeno. Když vyšetřován byl postup příslušníků československé církve, kdy pátrali o příčině pobytu faráře Janeše v klášteře, nebyly zjištěny takové okolnosti, které by byly mohly odůvodniti zavedení trestního řízení proti určité osobě.
V Praze dne 25. září 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VII.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudr.
o stávce zemědělských dělníků na bývalých císařských statcích (tisk 2711).
Základem pro uzavírání smluv se zemědělskými dělníky jest stejně jako na všech velkostatcích i na bývalých císařských statcích tak zvaná "Směrnice"; ujednaná a schválená zemským poradním sborem pro záležitosti zemědělského dělnictva. Dělnictvo na bývalých císařských statcích dosáhlo již loňského roku značných výhod nad tuto směrnici. Letošního roku kladlo dělnictvo velmi vysoké požadavky, jimž nemohlo býti vyhověno, nemělo-li býti ohroženo zdárné hospodaření.
Správa státních statků souhlasila však zásadně s tím, aby loňská kolektivní úmluva s dělníky na bývalých císařských statcích uzavřená platila pro letošní rok a byla ochotna vypláceti i ošacovací příspěvek.
Ve schůzi poradního sboru v dubnu uzavřena dohoda, s níž souhlasil také tajemník Svazu zemědělských a lesních dělníků, jenž však již po schůzi prohlásil, že protokol nepodepíše, takže nebyla pracovní úmluva uzavřena.
Dne 11. července vypukla stávka na všech bývalých císařských statcích. Dělnictvo žádalo, aby byla uzavřena pracovní úmluva. Při okresní politické správě ve Slaném bylo zahájeno ihned jednání, jehož se zúčastnil také zástupce ministerstva zemědělství. Schůze musila býti dvakráte přerušena, poněvadž zástupci "Svazu" (levice) prohlásili, že nebudou zasedati v komisi, v níž je také poslanec "pravice" Chalupa. Pro tyto vzniklé spory byla schůze rozbita.
Dne 22. července bylo jednáno znovu a docíleno úplné dohody přes to, že oba zástupci "Svazu", předseda Bolen i Martin Šváb, ze schůze odešli. O příznivém výsledku byla uveřejněna také zpráva v "Rudém Právu" pod názvem "Úspěšné zakončení stávky na císařských statcích", která dosvědčuje, že nezůstalo sporných otázek.
Není tedy pravdou, že na bývalých císařských statcích panují neudržitelné poměry dělnictva, naopak celkem možno říci, že postavení dělnictva na státních velkostatcích jest lepší než na velkostatcích ostatních. Z vylíčeného pak také vyplývá, že ani informace pánů interpelantů o uzavření kolektivní smlouvy nejsou správné, neboť tato byla uzavřena o den dříve nežli byla podána interpelace, jak svědčí zmíněný již článek, který vyšel v "Rudém Právu" dne 23. července, t. j. tedy v den, kdy byla tato interpelace podána.
Na stejném omylu zakládá se také interpelace, pokud mluví o správcích velkostatků Kvíce a Studňoves, kteří prý byli zatčeni pro sabotáž a po propuštění znovu na svá místa dosazeni a šikanují dělnictvo. Tyto velkostatky nepatří totiž vůbec pod správu státní, nýbrž jsou soukromým majetkem Clam-Martinice a jako majetek zabraný spadají do oboru působnosti státního pozemkového úřadu.
Poněvadž pak dělnictvo vrátilo se dne 23. července 1921 do práce, jsou také bezpodstatné obavy pánů interpelantů o sklizni letošního roku, která jest úplně zabezpečena.
Pokud pak se týče výnosu velkostatků z loňského roku není možno udati přesné číslice, jelikož uzávěrky nejsou dosud hotovy. Možno ale tvrditi, že hospodaření na velkostatcích jest vzorné, o čemž svědčí mimo jiné okolnost, že prázdné stáje byly již vyplněny dobytkem a hospodářství přivedeno na výši mírovou. O požadavku, aby velkostatky ty byly předány s veškerým zařízením zaměstnancům do správy možno se vysloviti teprve tehdy, až statky tyto budou skutečně sestátněny, což dosud provedeno není.
Ku konci poukazuje ministerstvo zemědělství k tomu, že již v únoru podalo jako poslední část zákona o zabezpečení výživy a zemědělské výroby návrh na stabilisaci mezd zemědělského dělnictva, jehož přijetím bylo by bývalo usnadněno řešení všech sporů mezi zaměstnavateli a zemědělským dělnictvem a zabráněno tak mnoha neplodným stávkám, které brzdí jen zemědělskou výrobu.
V Praze dne 19. října 1921.
Ministr zemědělství:
Fr. Staněk, v. r.
VIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Petrovického a soudr.
o nelegálním postupu některých revisních orgánů ministerstva financí (tisk 2169).
Šetřením, k němuž interpelace zavdala podnět, bylo zjištěno, že finanční správa použila při dani z obratu svého revisního práva jen v těch případech, pro které jí toto právo bylo dáno §em 16 zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., totiž jen tam, kde toho vyžadovala nutně daňová kontrola. Orgánové revisního odboru ministerstva financí opětovali revisi u jednoho a téhož podnikatele pouze tehdy, když byl získán nový materiál, usvědčující podnikatele z nesprávného fatování, nebo dokazující, že jeho zdanitelná tržba byla větší, než při prvé revisi bylo zjištěno.
Ostatně byly případy takové podle úředních zpráv velmi řídké.
Jestliže orgánové revisního odboru ministerstva financí provedli daňovou kontrolu u podnikatele, u něhož před tím revidovali funkcionáři berní správy, pak stalo se tak jedině proto, že běželo o větší podniky se složitějším účtováním, kdež bylo nutno revisi - měla-li míti vůbec žádoucího výsledku - provésti znovu silami, vzdělanými nejen po stránce účetnické, nýbrž i obeznámenými prakticky s tím kterým odvětvím obchodu, průmyslu neb živnosti.
Co se pak týče specielně revisních prací na Roudnicku, nedošly vůbec žádné stížnosti ani na chování revidujících ani na formální postup při provádění daňové kontroly, takže jsem neměl dosud příčiny zakročiti. Jsem však ochoten, kdykoliv mi budou oznámeny konkrétní případy nějakých přehmatů, tyto dáti neprodleně vyšetřiti a vinníky pohnati k zodpovědnosti, jak se ostatně děje vždy, jestliže revisní úředníci přes přísné pokyny nechovali se tak, jak toho vyžaduje jejich postavení jakožto státních zaměstnanců.
V Praze dne 17. října 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
IX.
Odpověď
ministra sociální péče a veřejných prací
na interpelaci posl. Tesky a soudr.
o vyplácení podpor v nezaměstnanosti dělnictvu stavebního odvětví, které stavební podnikatelé vyloučili z práce (tisk 1668).
Následkem stávky v malém kovoprůmyslu došlo dne 5. února 1921 k výluce ve všech oborech organisovaných ve Svazu zaměstnavatelů stavebních živností. Ačkoli tedy šlo o zápas organisací dělnických a zaměstnavatelské, upustilo ministerstvo sociální péče v tomto případě od svého stanoviska spočívajícího v tom, že za mzdových bojů nemají býti povolovány podpory v nezaměstnanosti, a nařídilo, aby dnem 19. února t. r. počínajíc byly vyloučenému dělnictvu stavebních živností přiznávány podpory v nezaměstnanosti. Stalo se tak z toho důvodu, by co nejdříve došlo k odklizení sporu.
Ministerstvo sociální péče bylo k postupu tomu oprávněno vzhledem k tomu, že v té době platný zákon o podporách v nezaměstnanosti ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., výslovně nezakazoval vyplácení podpor nezaměstnaných dělnictvu, které stávkuje nebo které bylo z práce vyloučeno.
Podotýká se však, že podle bodu 1. §u 2. nyní platného zákona o podporách nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., a podle bodu 3. §u 5. prozatím neúčinného zákona o státním příspěvku ku podpoře v nezaměstnanosti ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., jest již zakázáno vypláceni podpor v nezaměstnanosti, resp. státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných dělnictvu stávkujícímu nebo na základě pracovního po případě mzdového sporu hromadně vyloučenému z práce.
K dalším bodům interpelace podotýká ministerstvo veřejných prací; že nesdílí názor, že by se jednalo o svévolnou sabotáž stavebních podnikatelů. Bylo zjištěno, že během jednání o pracovní smlouvu mzdovou v malém kovoprůmyslu byla zahájena stávka nejdříve v dílnách zámečnických a pak instalatérských.
Svaz stavebních podnikatelů prohlásil, že vezme v ochranu dílny stávkou postižené, načež teprve po bezúspěšném jednání v ministerstvu sociální péče, dne 1. února, kde nabízel úpravu mzdovou po předchozím šetření paritní komise, vyhlásil dne 5. února výluku ve všech odborech organisovaných ve Svazu zaměstnavatelů stavebních živností.
Jednalo se zde tudíž o zápas obou organisací zaměstnavatelské a dělnické.
Pokusy o dohodu byly činěny během jednání.
"Zlomiti svévolnou sabotáž", t. j. zasáhnouti jednostranně do zmíněného boje nebylo možno, zejména, když celé jednáni o úpravu mzdovou naráželo na neústupnost zástupců dělnictva, kteří nechtěli chápat, že nelze bez ohrožení hospodářského života nadále zvyšovati mzdy.
Odejmouti práce veřejné kontrahentům není možno, aniž by se stát vydával v nebezpečí tolika soudních sporů, kolik bylo tu kontrahenta.
Ba ani by nebylo lze okamžitě uspokojiti všechny požadavky podnikatelů, kterých by se domáhali za hotovou práci. Vůbec by to byl pokus velmi riskantní.
Mimo tyto finanční a smluvní požadavky nelze přehlížeti, že podnikatelé mají ve stavbách investovaný kapitál a na stavbě rekvisity, lešení a p.
Konečně však v předpokladu, že by i tyto obtíže byly odstraněny, pochybuje ministerstvo veřejných prací, že by stávající výrobní družstva dělnická byla vůbec s to, práci v celém rozsahu převzíti a naopak jest toho názoru, že by pokus podobný skončil naprostým nezdarem.
Při stavbách vodohospodářských v oboru působnosti ministerstva veřejných prací prováděných, nenastalo vůbec žádné v interpelaci naznačené vyhazování. Při nutném propouštění dělnictva z důvodů stavebních disposic na stavbách vodohospodářských, intervenuje zpravidla orgán státní správy v tom smyslu, aby brán byl zřetel na rodinné poměry dělnictva.
V Praze dne 17. října 1921.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
Ministr veřej. prací:
Tučný, v. r.
X.
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností na interpelaci poslance Netolického a soudruhů v záležitosti voleb do obchodních a živnostenských komor (tisk 2642).
Ke shora zmíněné interpelaci dovoluji si sděliti, že také sám považuji nynější stav správy obchodních a živnostenských komor za prozatímní a pokládám za nutné, aby správní komise těchto komor co nejdříve byly nahrazeny řádně volenými komorními zastupitelstvy. Ježto však není možno provésti nové volby komorní na základě dosavadních, nynějším poměrům více neodpovídajících volebních řádů, musí s obnovou komorních zastupitelstev býti posečkáno až do usnesení nového komorního zákona. Osnovu tohoto zákona, ve kterém bude volební řád samozřejmě upraven na podkladě demokratickém, hodlám Národnímu shromáždění předložiti v brzké době.
V Praze dne 18. října 1921.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
XI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Uhlíře a spol., (tisk 2788)
a interpelaci poslance dra, A. Hajna a druhů
tisk (2805)
o velkoněmeckých a protistátních projevech v Broumově ve dnech 22. až 23. července 1921.
Ve dnech 22.-25. července 1921 konala se v Broumově slavnost spolku "Bund der Deutschen in Böhmen". Slavnosti této zúčastnilo se asi 40.000 osob, z toho asi 1/4 z Německa, přítomno bylo dále šest poslanců a senátorů v interpelaci jmenovaných, velkostatkář Czernin z Vrchlabí, jakož i četné deputace německých spolků. Spolky "Alldeutscher Schutzverband" z Berlína a "Südmark" z Vídně poslaly pozdravné přípisy, ale zástupcové jejich na slavnosti nebyli.
Středem slavnosti byla dne 24. července veřejná spolková schůze jmenovaného spolku a pak tábor lidu na náměstí.
Uvítacího večera dne 23. července 191 zúčastnil se neoficielně rada zemského soudu von Zastrow z Kladska a pronesl při něm řeč, v níž, užívaje hojných citátů ze Schillera a Goethe, zdůrazňoval společný duševní život a společnou kulturu všech Němců.
Německý národ - pravil - nezahyne nikdy, pokud má takové duševní hrdiny a pokud je ctí. "O dobrém zvuku puče," jak interpelace praví, nemluvil.
Slavnostního průvodu, úředně povoleného, který byl uspořádán dne 24. července odpoledne na louku, kde se konala lidová slavnost, zúčastnili se také dva státní úředníci, a sice přednosta tamního okresního soudu a úředník berní správy.
Domnělý německý důstojník byl ve skutečnosti pohraniční četník ze sousední pruské obce Königswalde, kterému nebyly místními úřady překážky členy vzhledem k tomu, že přečasto jeho služební výkon jej přivádí na naše území, právě tak, jako naše bezpečnostní orgány na území pruské.
Slavnostní řeč na táboru lidu na náměstí pronesl pastor Wehrenpfennig. V řeči Wehrenpfennigově vyskytlo se několik narážek politického rázu, v nichž však přítomný zástupce úřadu podstatu nějakého trestního činu neshledal.
Na počest slavnosti vyvěšeny byly téměř na všech domech v Broumově prapory velkoněmecké. Po skončení schůze zpívalo obecenstvo Wacht am Rhein, Deutschland über Alles. Tyta písně ozývaly se občas i z průvodu.
Poněvadž očekávalo se velké účastenství obyvatelstva ze sousedního pohraničí pruského a přednosta okresní správy politické měl za to, že by kontrola na hranicích nemohla býti náležitě prováděna, když by se dbalo formalit dosud obvyklých, svolil o své újmě, neoprávněn k tomu, aby přechod přes hranice byl povolen na pouhou vstupenku ke slavnosti.
Zvláštní vlaky, o kterých se interpelace zmiňuje, pro účastníky z Mittelsteine do Broumova vypraveny nebyly, nýbrž doprava účastníků dála se normálními vlaky, které pro nával obecenstva byly ovšem vypraveny s poměrně nepatrným, v přípojných stanicích obvyklým opožděním. Při zpátečním odjezdu byl z dopravních důvodů pouze osobní vlak č. 2121; prodloužen z Broumova do Mittelsteine.
Okresní politická správa zaujímala stanovisko, že pouhé používání praporů černo-červeno-zlatých při německé slavnosti v Broumově nelze vykládati jako provokaci, a nezakázala proto jejich používání. Přednosta okresní správy politické vysvětlil toto stanovisko zástupcům české menšiny, popírá však, že jim řekl, že zemská politická správa v Praze používání velkoněmeckých praporů povolila.
Postup okresní politické správy v Broumově u příležitosti této slavnosti nebyl ve všem správný. Zaveleno přísné vyšetřování. Dle dosavadního výsledku vyšetřování byli jednotliví funkcionáři jmenované okresní správy politické voláni k zodpovědnosti a z jich opomenutí vyvozeny příslušné důsledky.
Vedení spolku "Bund der Deutschen im Böhmen" bylo co nejdůrazněji vytknuto, že na táboru v Broumově došlo přes to, že spolek jest dle svých stanov nepolitickým, k projevům politickým; spolek byl upozorněn, že v případě opakování bylo by proti němu ve smyslu spolkového zákona zakročeno.
V Praze dne 22. října 1921.
Předseda vlády: