XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana, a druhů
o přidržování státních občanů v pohraničních okresích k průkazu (tisk 2400).
V zájmu řádného provádění předpisů o kontrole cizinecké a pasové, zejména pak z toho důvodu, aby zabráněno bylo obcházení zmíněných předpisů, bylo nutno učiniti opatření, aby kontrola cizinecká a pasová prováděna byla nejen na samých hranicích, nýbrž také ve vlacích a na nádražích, dále ve vnitrozemí a to hlavně na křižovatkách drah a na důležitých tratích, spojujících náš stát s cizinou.
Z povahy věci plyne, že kontrole této, má-li býti vůbec účelnou, musí se podrobiti každý cestující.
Opatření takové učinila okresní správa politická v Klatovech na trati Klatovy-Železná Ruda; ježto byla upozorněna, že cizinci nemající řádných průkazů cestovních přecházejí, vyhnuvše se kontrolní stanici v želené Rudě, na nestřeženém místě hranice pěšky a z nejbližší stanice ve vnitrozemí pokračují v cestě vlakem.
Z vylíčeného je patrno, že opatření, jichž se interpelace týče, jsou vykonávána v zájmu celostátníma na řádném základě právním. Proto není důvodu ku zrušení těchto opatření.
V Praze dne 6. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra. Lelleye a soudruhů o nezákonném jednání četnictva v Handlové (tisk 2768).
Na základě konaného šetření pokládám si za čest odpověděti toto:
Věrohodnou osobou bylo četnictvu oznámeno, že se konají v Handlové nepovolené sbírky. Pátráním u Josefa a Františka Ličky četnictvo zjistilo, že jde o sbírku veřejnou ve prospěch časopisu "Népakarat", jejíž pořadatelé se nemohli vykázati úředním povolením.
Četnictvo zabavilo pak sběrný arch a pokračovalo v dalším pátrání u Eugena Czochera, jenž byl označen jako odběratel uvedeného četnictvu neznámého listu.
Czocher udal vyšetřujícím orgánům, že zmíněného listu u sebe nemá a poukázal je na faru, kde skutečně bylo jedno číslo tohoto časopisu četnictvu zapůjčeno. Neodpovídá tedy skutečnosti, že četnictvo časopis zabavilo. Czocher pak při vyšetřování sám popřel, že mu bylo vyhrožováno zatknutím, nebo že se ho četnictvo tázalo, proč přispěl na křesťansko-sociální tisk.
Výsledek vyšetřování četnictvo oznámilo slúžnovskému úřadu v Prievidzi, který pak proti pořadatelům sbírky dle předpisu zakročil.
Z toho, co jsem uvedl, je patrno, že četnictvu nelze činiti výtek, neboť bylo na základě učiněného oznámení nejen oprávněno, ale i povinno zjistiti, k jakému účelu jsou určeny peníze, které se v Handlové bez jakéhokoliv povolení veřejně sbíraly.
V Praze dne 24. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XX. (původní znění).
Odpověď.
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra Spiny a druhů o schvalování učebnic pro německé obecné a občanské školy (tisk 2874).
Schvalování učebnic děje se podle zákonitých předpisů bez ohledu na vyučovací jazyk škol s největším urychlením. V některých případech však knihy k schválení předložené nevyhovují metodickým a didaktickým požadavkům dnešní doby jakož i změněným poměrům státoprávním a musejí se proto vraceti k doplňkům nebo k opravám. Tím vzniká přirozeně průtah ve schvalovacím řízení.
Opatřovati knihy pro chudé žactvo přísluší podle zemských zákonů obcím pobytu, resp. školním obcím. Kromě toho dodávají se jednotlivým školám podle počtu dětí knihy pra chudé z výtěžku státního nakladatelství. Aby pak byly odstraněny největší nedostatky, byla zdejším vynesením ze dne 16. května 1919, č. 14.790, uloženo správám škol a místním úřadům školním věnovati chudým dětem zvýšenou pozornost a dbáti této okolnosti při sestavování rozpočtu. Okresní školní dozorcové byli pak vyzváni, aby se přesvědčovali, šetří-li se citované vynesení.
Svého času bylo sice na popud vzešlý z Národního shromáždění zahájeno jednání o návrhu zákona, jímž se mělo ustanoviti, že se má všem dětem dostávati učebných pomůcek zdarma z prostředků veřejných, ale pra veliký náklad, jež by toto opatření vyžadovalo, musilo býti na ten čas upuštěno od jeho provedení.
V Praze dne 21. října 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
XI. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o nezákonném postupu předsedy zemské školní rady proti německým školám (tisk 2728).
Rozhodovati o redukci škol a tříd jest podle § 9. zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 1$9 Sb. z. a n., zákonným právem předsedy zemské školní rady. Vláda nemůže uznati vhodným, aby zasahovala do výkonu tohoto práva určitými rozkazy.
V konkrétních případech dána jest zájemníkům vždycky možnost, aby si na rozhodnutí předsedy zemské školní rady stěžovali a poskytli tím nadřízené instanci příležitost, aby přezkoumala, bylo-li postupováno v duchu platných předpisů.
V Praze dne 27. října 1921.
Předseda vlády:
Dr. Beneš, v. r.
XXII. (původní znění).
Odpověď.
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Hillebranda a druhů
o ustavení okresných školních výborů (tisk 2878).
Převážná většina okresních školních výborů jest již ustavena. Toliko v některých okresích nemohlo býti dosud ustavení okresních školních výborů provedeno, ježto proti jmenování některých jejich členů byl podán rozklad.
Presidiální výnos zemské školní rady v Praze ze dne 9. prosince 1920, č. 2276, dle něhož nemohli býti učitelé zástupci politických stran v okresních školních výborech, pozbyl již významu, neboť ministerstvo školství a národní osvěty v několika případech, o nichž mu bylo instančním pořadem rozhodovati, uznalo, že i učitelé mohou zastupovati občanstvo v okresních výborech školních. V důsledku toho se výnos tento, jak bylo nepochybně zjištěno, již neprovádí.
Učinil jsem opatřeni, aby v nejbližší době jmenování všech okresních školních výborů bylo s největším urychlením provedeno.
V Praze dne 21. října 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
XXIII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Simma, dra Lehnerta, Bobka, Kostky a druhů
o přechodném ubytování ve Vrchlabí (tisk 2274).
Ve Vrchlabí jest ubytována jedna rota hraničářského praporu č. 2 částečně v hotelu "Zum Mohren" a částečně v chudobinci. Tyto ubikace byly vojskem vzaty v užívání po dohodě s obecním úřadem vrchlabským a nutno tudíž je pokládati za přikázané dle ubytovacího zákona.
Poněvadž posádka ve Vrchlabí jest pouze přechodná, nemůže býti prohlášena za stálou a okolnosti nutí, aby ministerstvo národní obrany použilo ustanovení zákona o přechodném ubytování v případě potřeby až do doby, kdy bude možno vojsko ubytovati v posádkách jemu určených mírovým dislokačním plánem.
Totéž byla odpověděno městskému úřadu ve Vrchlabí na přípis pod č. j. M 1/21/33 ze dne 1. května 1921, který se doslovně kryje s touto interpelací.
V Praze dne 6. října 1921.
Ministr Národní obrany:
Udržal, v. r.
XXIV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o zabavení časopisů "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku ze dne 4. března 1921. (tisk 2388).
Okresní správa politická ve Frýdku zabavila č. 9. periodického tiskopisu "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku ze dne 4. března 1921, poněvadž v černě orámované básni "4. März", dále v jednom místě článku "Der Renegaten-Onkel" od slov "Und um diese wirbt" až "jüdischen Reihen", konečně ve dvou místech článku "Echt republikanische Urteile", a to od slov "die an das alte" až "in Friedek gefällt" a od slov "Es erscheint" až "des Hasses verbreitet", shledala skutkovou podstatu zločinu §u 65a) a přečinů §§ 300. a 302. tr. z.
Státní zastupitelstvo v Moravské Ostravě navrhlo u tamního krajského jakožto tiskového soudu potvrzení zabavení, kterémužto návrhu soud vyhověl a vydal zákaz dalšího rozšiřování tohoto čísla z týchž důvodů.
Časopis "Deutsche Volkswehr" psal v tomto čísle obzvlášť velmi nepřátelským způsobem proti Československé republice a v tom jest spatřovati jediný důvod jeho konfiskace. Zabavení bylo soudem potvrzeno a nález tento nemůže býti změněn. Okresní správa politická v Krňově konala jen svoji povinnost. Vláda jest odhodlána chrániti ústavou zaručené právo svobody mínění, ale poukazuje, že dle ústavy jest chráněna svoboda mínění pouze pokud se děje v mezích zákona.
V Praze dne 27. září 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Emericha Raddy a druhů
o přehmatech okresního hejtmana dačického při sčítání lidu (tisk 2670).
Podle § 20. prováděcího nařízení o sčítání lidu ze dne 30. října 1920, č. 592 Sb. z. a n., musí býti údaje o národnosti zjištěny se zvláštní svědomitostí a přesně podle pravdy.
Z tohoto prováděcího nařízení a z úředního návodu o vyplňování jednotlivých sloupců sčítací listiny vyplývá, že nesmí býti údaj o národnosti libovolný, nýbrž musí stejně tak jako každý jiný údaj odpovídati skutečné pravdě. Aby tomuto požadavku bylo vyhověno, jest sčítací komisař dle zásad vyslovených jasně ustanovením §§ 17.-20. výše citovaného vládního nařízení povinen, zkoumati proto každý údaj, tudíž i údaj o národnosti, a má-li pochybnost o jeho správnosti, předložiti po případě věc k rozhodnutí okresnímu politickému úřadu, který rozhodne a zavede dle § 12. téhož nařízení trestní řízení, uzná-li, že strana vědomě učinila udání skutečné pravdě odporující. Tak tomu bylo také v případech v interpelaci uvedených, v nichž nelze proto, spatřovati nezákonný postup okresní politické správy dačické.
Ku prominutí uložených trestů není zatím důvodu, poněvadž tresty ty nejsou dosud pravoplatny, neboť potrestané osoby podaly proti trestním nálezům odvolání na zemskou správu politickou v Brně a řízení odvolací teprve prokáže, zda osoby ty dopustily se skutečně přestupku jim za vinu kladeného.
V Praze dne 6. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXVI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Lelleye a soudruhů
pro nezákonné a násilné souzení přestupků, předpisů o sčítání lidu (tisk 2487).
Dle sdělení pana ministra s plnou mocí pro správu Slovenska byli Gejza Horváth, knihkupec ve Zvoleni, a Artur Gerger, obchodník v Báňské Bystřici, odsouzeni k trestům v interpelaci uvedeným, a to proto, že vyvěsili ve svých obchodech plakát, v jehož obsahu úřady shledaly přestupek zákona o sčítání lidu.
Oba použili opravných prostředků, kterých jim zákon poskytuje. Gejza Horváth se z potvrzujícího rozhodnutí župana odvolal a o odvolání jeho, poněvadž bylo nutno naříditi nové vyšetřování, nebylo dosud rozhodnuto, kdežto Artur Gerger podál proti konečnému rozhodnutí pana ministra s plnou mocí stížnost na nejvyšší správní soud, jemuž byly také již trestní spisy předloženy.
Z vylíčeného vychází na jevo, že oba trestní nálezy jsou předmětem nového přezkoumání, které teprve ukáže, byli-li stěžovatelé právem či bezprávně potrestáni. Poněvadž páni interpelanti spatřují v těchto trestních nálezích bezpráví a hrubou neznalost práva a nálezy ty nejsou dosud pravoplatny, nemám příčiny z podnětu této interpelace prejudikovati instančnímu rozhodování a pokud se týče případu Artura Gergera, rozhodnutí nejvyššího správního soudu.
Ukáže-li se, že stěžovatelé byli potrestáni neprávem, budou trestní nálezy samozřejmě ihned zrušeny. Při tom podotýkám, že v obou trestních případech nejde o žádnou hrubou neznalost práva, jak páni interpelanti tvrdí, nýbrž pouze o otázku posouzení skutkové povahy přestupku stěžovatelům za vinu kladeného a není tudíž důvodu k zavedení disciplinárního vyšetřování proti županovi a příslušným policejním kapitánům, i kdyby stěžovatelé byli osvobozeni.
V Praze dne 6. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXVII. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelací posl. Surányiho a soudr. stran nouze o pozemky v Podkarpatské Rusi
(tisk 2646).
Vláda republiky Československé pečuje všemožně, aby primitivní stav zemědělství v Podkarpatské Rusi zlepšila a aby poskytla obyvatelstvu tamnímu příležitost dosíci ve svých domovech lepšího živobytí a úplnějšího zaměstnání, než tomu bylo za dob dřívějších.
Z prostředků, jimiž snažila se vláda dosáhnouti zmíněných cílů, jest na prvém místě reforma pozemková. Již v listopadu 1919 zřízena byla státním pozemkovým úřadem obvodová úřadovna v Užhorodě, jíž později svěřeny byly mezi jiným i příděly půdy do zatímního pachtu dle § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového).
Provedení úkolu toho bylo velmi obtížné a naráželo namnoze na neporozumění venkovského obyvatelstva, podléhajícího snadno svodům živlů státu a pořádku nepřátelských.
Význačným příkladem toho jest právě příděl půdy do zatímního pachtu v Eszeny u Čapu.
Odborný poradce, vyslaný na místo obvodovou úřadovnou, provedl na statku statkáře Reismanna na podzim r. 1920 příděl 2471 kat. jiter zemědělské půdy do vnuceného zatímního pachtu dle § 63 zákona přídělového. Proti tomuto přídělu podal majitel velkostatku stížnost doporučenou zemědělským referátem pro Podkarpatskou Rus, uváděje mezi jiným, že odnětím zmíněné půdy vzniknou jemu i zemědělské výrobě v Podkarpatské Rusi vůbec nenahraditelné škody. Tvrdil, že na pozemcích jeho zřízena jest důležitá šlechtitelská stanice bramborářská.
Obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu přezkoumala přídělové řízení a zjistivši důvodnost námitek velkostatkáře i okolnost, že odborný poradce provedl příděl bez předchozího podrobného vyšetření zákonných náležitostí přídělu, ustoupiv hrozivému postupu velikého počtu uchazečů, zrušila příděl od dvoru Cseged a přikázala uchazečům stejnou výměru zemědělské půdy od téhož statku, avšak pozemky dvora Mačkarévo.
Tím mělo býti vyhověno jak naléhavým potřebám zemědělské výroby a zákona, aby nebyly ohroženy ani zájmy výroby ani osob na dotyčném statku zaměstnaných ani zájmy zásobování lidu, tak i potřebě drobných zemědělců. Řídila se tedy obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu v Užhorodě hledisky ryze věcnými a nestrannými v mezích § 63 příděl. zákona.
Postup ten byl schválen státním pozemkovým úřadem v Praze, jenž zamítl stížnost pozemkového výboru v Eszeny, podrobiv celou záležitost novému zevrubnému přezkoumání.
Uchazečům byla pro letošní rok ponechána většina dosavadních přídělů, aby neutrpěli škody, ježto započali namnoze již s pracemi zemědělskými svémocně.
Přes značné obtíže provádí se reforma pozemková v Podkarpatské Rusi energicky a plánovitě a vykazuje již nyní pozoruhodné výsledky zejména pokud jde o příděly dle § 63 příděl. zákona.
Celkové výměry zabrané půdy, t. j. 460.000 kat. jiter přiděleno bylo do prozatímního pachtu:
polí 18.000 kat. jiter
luk 17.500 " "
pastvin 41.000 " "
úhrnem 76.500 kat. jiter, t. j. 16.6% veškeré zabrané půdy v Podkarpatské Rusi.
Přídělem poděleno celkem 180 obcí, průměrná velikost přídělu činí 3.92 k. j. Z 20.000 uchazečů poděleno 19.500. Výše pachtovného činí průměrně 33 Kč z 1 kat. jitra.
Pracovní plán státního pozemkového úřadu pro Podkarpatskou Rus jest stejně jako na Slovensku vypracován pro první rok provádění pozemkové reformy. Byl projednán poradním sborem pro Podkarpatskou Rus a schválen správním výborem státního pozemkového úřadu ve schůzi dne 14. září 1921.
Program tento zahrnuje celkem 24.615 kat. jiter.
V pracovní program zařaděn jest jak dvůr Eszeny ve výměře 1535 kat. jiter (polí 1021 kat. jit.) tak i dvůr Cseged se výměře 247.5 kat. jiter (200 kat. jiter polí).
V Praze dne 10. října 1921.
Ministerský předseda:
Dr. E. Beneš, v. r.
XXVIII. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Hellera a druhů
o dlouhodobých drobných pachtýřích v Dubnici, v soudním okrese německo-jablonském a soudním okrese českolipském (tisk 2566).
U soudů v interpelaci uvedených byl ke dni 30. června 1921 zjištěn tento stav řízení o přihláškách drobných pachtýřů:
U okresního soudu v Německém Jablonném bylo ze 170 podaných přihlášek úplně skončeno 40 případů a v 21 případě bylo rozhodnuto o nároku, u okresního soudu v České Lípě bylo z 1264 podaných přihlášek úplně skončeno 583 případů a v dalších 243 případech bylo rozhodnuto o nároku. Podotknouti dlužno, že v počtu případů nevyřízených jsou zahrnuty přihlášky nově podané dle zákona z 1. dubna 1921, č. 166 Sb. z. a n., o kterých dosud nemohlo býti jednáno, ježto lhůta k vyjádření vlastníka skončila až 31. srpna 1921.
Číslice tyto nejsou úplně věrným obrazem vykonané práce. V některých přihláškách uplatnili pachtýři nároky na pozemky v různých obcích katastrálních, a byly pozemky v jedné obci katastrální pachtýři usnesením přiznány, v jiné dosud nikoliv, ježto plány předloženy nebyly; proto, ač částečně byly vyřízeny, přicházejí přihlášky ty v rejstříku jako nevyřízené.
Pokud jde o okresní soud v české Lípě, nacházejí se katastrální plány obce Neugarten a Kvítkova t. č. u správy fideikomisního panství Neugarten za účelem vyhotovení výsledků dohody, plány pachtýřů katastrální obce Jestřebí, dílu katastrální obce Neugarten a šváby byly pak okresním soudem předloženy ke schválení se spisy zemského soudu v Praze jako soudu fideikomisnímu. V ostatních případech, kde byly plány předloženy, bylo řízení skončeno.
Ve 42 případech, týkajících se katastrální obce Česká Lípa, bylo uplatněno ve smyslu posledního odstavce §u 1 zákona ze dne 27. května 1919, číslo 318 Sb. z. a n., požadovací právo obcí Česká Lípa. K vyšetření účele, k jakému obec pozemků těch potřebuje, nařídil státní úřad pozemkový komisionelní šetření, o jehož výsledku okresní politická správa v české Lípě dosud zprávy nepodala. Ve věci bylo učiněno potřebné opatření.
Není tudíž u okresního soudu v České Lípě průtahu v řízení.
Dáti soudu příkaz, aby vyplatil panství Neugarten složené kupní ceny, není možno, ježto o vydání cen rozhodují samy soudy dle předpisů zákonných a do rozhodování jich zasahovati nelze. Soud pak může povoliti vydání kupní ceny teprve, jsou-li splněny veškeré podmínky ve smyslu §§ 24-26 zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n.
Zdali jsou pachtýři povinni platiti pachtovné, po případě, zdali bude v příčině placeného pachtovného a úroků z kupní ceny konati súčtováni, jsou samostatné otázky právní. Pokud jde o okresní soud v Německém Jablonném, bylo vyřízení přihlášek z obce Dubnice zejména zdrženo vyjednáváním se zástupcem farního úřadu ve Wartenberku a vyřízení ostatních přihlášek pro nedostatek soudcovských sil.
Aby soudu bylo umožněno v řízení tom rychleji postupovati, byla od 11. srpna 1921 přikázána soudu tomu nová síla soudcovská.
Interpelace uvádí, že byla ve většině případů složena kupní cena. Dle § 21 citovaného zákona jest složiti kupní cenu u soudu knihovního do jednoho měsíce po právní moci usnesení, kterým byl pozemek pachtýři přiznán do vlastnictví. Předpokladem složení ceny jest tudíž, že usnesení jest pravoplatné. Jde tedy o případy, kde řízení o přihlášce bylo úplně skončeno a kde zbývá provésti knihovní zápisy. Knihovním soudem pak ve většině případů bude soud zemských desk, kromě přihlášek na pozemky "farní a církevní.
Ježto řízení o přihláškách drobných pachtýřů postoupilo v mnoha případech i u většiny ostatních soudů tak dalo, že zbývá provésti zápisy v knihách pozemkových, zejména v zemských deskách, vedených u zemského soudu civilního v Praze, bude učiněno opatření, aby také k tomuto soudu byly pro agendu knihovní přiděleny další potřebné soudcovské síly.
V Praze dne 18. října 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
XXIX. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů
o provádění zákona ze dne 3. března 1921; čís. 99 Sb. z. a n. (tisk 2531).
Vláda podala návrh zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., na úpravu požitků staropensistů předpokládajíc, jak v důvodové zprávě výslovně řečeno, že úhrada nákladu se zákonem tímto spojeného asi 190 milionů Kč, jenž změnami Národním shromážděním provedenými vzrostl na 210 milionů Kč, najde se ve zvláštní dani, a to dani z exportních zisků (tisk poslanecké sněmovny č. 1041 a 1313).
Úhrada tato nebyla dosud povolena ani jinak zajištěna. Přes to však vydala vláda, nevyčkávajíc tohoto zajištění, prováděcí nařízení ze dne 15. července 1921, č. 234 Sb. z. a n., a zákon provádí.
V Praze dne 13. října 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
XXX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Junga a druhů pro neoprávněné trestání osob při sčítání lidu (tisk 2685).
Výnosem zemské vlády v Opavě, jímž byla trestní pravomoc pro přestupky zákona o sčítání lidu purkmistrovskému úřadu v Opavě odňata a přenesena na tamní okresní správu politickou, nebyl ani zákon o sčítání lidu porušen ani nebylo nějaké právo úřadu purkmistrovského obmezeno. Jak se správně v interpelaci podotýká, trestají se přestupky zákona o sčítání lidu politickými úřady. Pokud v městech se zvláštním statutem tato trestní pravomoc přenesena je na obce, vykonávají obecní úřady tuto pravomoc v přeneseném oboru působnosti, takže tu nejde o žádné právo, nýbrž pouze o povinnost obce spolupůsobiti při sčítání lidu.
Podle § 78., odst. 2., zákona ze dne 20. ledna 1866, č. 10 z. z., jímž se vydává řád obecní a řád volební pro zemské hlavní město Opavu, může vláda všechny záležitosti přeneseného oboru působnosti, tudíž i zmíněnou trestní pravomoc dáti vykonávati zcela nebo částečně svými vlastními orgány. Tím, že vláda tohoto jí vyhrazeného práva použila a že okresní správa politická v Opavě vykonávajíc pravomoc na ni přenesenou ukládala tresty na přestupky vládního nařízení o sčítání lidu, nebyl ani zákon ani obor působnosti obec. úřadu nijak porušen.
Ostatně bylo věcí obce, pokládala-lise zmíněným výnosem ve svých právech obmezena, včas stížností na ministerstvo vnitra a po případě na nejvyšší správní soud domáhati se nápravy, což se však nestalo.
Dle toho nebyl postup zemské ani okresní správy politické protiprávní; jak se páni interpelanti domnívají, a není tudíž k opatřením v interpelaci žádaným nijakého důvodu.
V Praze dne 12. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XXXI. (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra financí
na interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena
a druhů
o dani z příjmu příslušníků československé republiky, zaměstnaných na říšskoněmeckém území (tisk 2873).
Ministerstvo financí již v červnu 1920 při návštěvě zástupců německého ministerstva financí v Praze dalo podnět k řešení otázky, týkající se zamezení dvojího zdanění.
Po výměně příslušných proposicí zahájeno bylo letos na jaře v Berlíně vyjednávání v této věci, při němž bylo v hrubých rysech docíleno oboustranné dohody. V jednání mělo se pokračovati v Praze. Poněvadž však zástupci německé vlády dosud k tomuto pokračováni v jednání se nedostavili, nemohlo dojíti k uzavření definitivní úmluvy. Lze však očekávati, že v nejbližší době bude navázáno přerušené jednání a že bude provázeno uspokojujícím výsledkem.
V souboru otázek týkajících se dvojího zdanění bude samozřejmě rozřešena i otázka dvojího zdanění dělnických mezd.
V Praze dne 14. října 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
XXXII. (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
o rozdělení podpor německým spolkům, zabývajícím se péčí o mládež (tisk 1931).
Ministerstva sociální péče došla od spolku "Bezirkskommission für Kinderschutz u. Jugendfürsorge" v Praze dne 29. října 1920 zpráva o tom, že byla jím předložena 30. června 1920 u zemské správy politické v Praze žádost o státní subvenci pro německá zařízení pro péči o mládež v Praze.
Ministerstvo se snažilo o to, aby mu byl soubor uvedených žádostí včas předložen, aby mohly býti příslušným způsobem projednány.
Žádosti byly ministerstvu předloženy teprve v květnu 1921, ježto se předložení jejich vyšetřováním podřízených úřadů zdrželo.
Vzhledem k tomu, že byly v ten čas úvěry na rok 1920 vyčerpány, oznámilo ministerstvo spolku "Deutsche Bezirkskommission" v Praze, že bude při udílení státních subvencí na rok 1921 na žadatele pamatovati zvýšenými subvencemi, podají-li arci své žádosti podle poučení ministerstva sociální péče ze dne 18. února 1921, č. j. 1990/21-A.
Německé spolky, zabývající se péčí o mládež, předložily ministerstvu žádosti podle citovaného výnosu a obdržely na rok 1921 zvýšené subvence.
Ministerstvo učinilo opatření, aby mu byly v budoucnosti žádosti za subvence předkládány v předepsané lhůtě.
V Praze dne 1. října 1921.
Ministr sociální péče:
G. Habrman, v. r.
XXXIII. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra Kafky, Kostky a druhů,
že československé vyslanectví ve Vídni odpírá vystavovati pásy československy a německy (tisk 2586).
Na výše uvedenou interpelaci dovoluji si odpověděti takto:
Pasové řízení československé upraveno jest řadou úředních předpisů, které vesměs jsou založeny na platných zákonech, v jazykové pak otázce na zákonu ze dne 29. února 1921, č. 122 Sb. z. a n. Úměrně se zásadami tohoto zákona vydalo ministerstvo zahraničních věcí československým úřadům předpis ze dne 1. srpna 1920, který obsahuje též ustanovení, že cestovní pasy vystavují se na žádost strany s překladem a v jazyku, který vyžaduje povaha případu, a že křestní jméno majitele pasu na žádost strany jest uvésti ve znění jeho národnosti.
Pasy žádané pro cestu do Německa vyhotovují se ve znění československém a německém, aniž třeba o to žádati.
Způsobem uvedeným postupovalo soustavné československé vyslanectví ve Vídni a postupuje nyní generální konsulát československé republiky ve Vídni, který přejal pasovou agendu od československého vyslanectví.
Jak vyšetřeno, neodpírá československý generální konsulát vystavovati na žádost pasy s příslušnými záznamy též v jazyku německém.
Příkaz vlády, jaký mají pp. interpelanti na mysli, byl z vlastního podnětu vlády, jak z výšeuvedeného patrno, vydán již dne 1. srpna 1920.
V Praze dne 8. října 1921.
Ministerský předseda a ministr zahraničních věcí:
Dr. E. Beneš, v. r.
XXXIV. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. dra Medingera a druhů o dělitelnosti velkých statků (tisk 2483).
Zákonem záborovým (§ 7. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.) vázáno jest dělení zabraného pozemkového majetku na svolení státního pozemkového úřadu. Vůle zákonodárcova byla, aby zákon záborový nebyl obcházen dělením zabraného majetku, zejména v tom směru, že by rozdělené části nedosahovaly výměry § 2 záborového zákona a tím ze záboru vypadly, dále že by tu bylo několik nároků podle § 11 zábor. zákona, konečně že by rodiny rozdělily mezi své členy velký pozemkový majetek, aby jej nadále podržely a tím mařily účel pozemkové reformy.
Státní pozemkový úřad prováděje § 7 zábor. zákona, zkoumá v každém jednotlivém případě, jsou-li tu záruky, aby celostátní akce pozemkové reformy svolením státního pozemkového úřadu neutrpěla újmy. Není účelem pozemkové reformy a také není pracovním programem státního pozemkového úřadu rozdrobiti velkostatky na života neschopné trpasličí zemědělské podniky, a tvrzení interpelace není v tomto směru odůvodněno. Stejně není však cílem pozemkové reformy, ponechati latifundia přirozenému postupu rozštěpování, zejména v tom směru, aby velkostatkářské rodiny samy mezi sebou latifundia rozdělily, rozprodaly, části jejich darovaly, neboť potom nebylo by zapotřebí státní akce pozemkové reformy, jak ji současně provádějí Německo, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a j.
Není správným tvrzení interpelace, že státní pozemkový úřad zabránil velkostatkáři, který má na šumavě dva malé statky jen s několika sty hektary, aby jeden tento statek odevzdal do vlastnictví synovi. Státní pozemkový úřad naopak vyhověl žadateli p. dru Gustavu Schreinerovi (má-li interpelant tento případ na mysli) a svolil k rozdělení jeho majetku mezi živými podle žádosti právě jmenovaného svým konečným vyřízením ze dne 26. července 1921. Podle smlouvy ze dne 4. června 1921 schválené státním pozemkovým úřadem, stal se syn žadatelův p. Günter Schreiner vlastníkem statku otcova (Nemělkova). Státní pozemkový úřad přihlížel k tomu, že p. Günter Schreiner jest zemědělcem a že pozemková reforma neutrpí újmy výhradou úřadu v příčině nároku dle § 11 zábor. zákona.
Vláda neshledává důvodů, aby zjednala nápravu a připustila rozdělování velkostatků při pozůstalostech, darováním mezi živými, odprodejem středních statků, neboť toliko od případu k případu a podle povahy věci může státní pozemkový úřad posouditi, může-li uděliti svolení podle § 7 záborového zákona, aniž by tím porušil zákony o pozemkové reformě nebo připustil obcházení zákonů těch.
V Praze dne 11. října 1921.
Předseda vlády: