Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

IV. USTANOVENÍ TRESTNÍ, PROPADNUTÍ JISTOTY

§ 37.

Podvodné svádění k vystěhovalectví.

1. Kdo svede někoho k vystěhování tím, že u něho lstivým předstíráním vyvolá omyl nebo jej úmyslně v omylu utvrdí, bud potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do jednoho roku.

2. Kdo se toho činu dopustí po živnostensku, bud potrestán pro zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

V obou případech může býti uznáno vedle trestu na svobody na trest peněžitý do 100.000 Kč.

§ 38.

Jinaké svádění k vystěhovalectví.

1. Kdo jiného úmyslně svede k vystěhování do státu neb území, kam je vystěhovalectví zakázáno, nebo veřejně, tiskopisy nebo rozšiřovanými spisy k vystěhování do takového státu neb území vybízí;

2. kdo veřejně, tiskopisy nebo rozšiřovanými spisy vychvaluje hospodářské; zdravotní nebo sociální poměry cizí země, aniž má pro to věrohodný podklad, způsobem, který může vyvolati nebo podporovati vystěhovalecké hnutí do této země, buď potrestán pro přestupek tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců. Vedle trestu na svobodě může býti uložen trest peněžitý do 20.000 Kč.

§ 39.

Ohrožování mladistvých.

Kdo najme osobu mladší 18 let k výdělečné práci v cizině bez souhlasu poručenského neb opatrovnického úřadu, nebo kdo jí k tomu účelu do ciziny dopraví, buď potrestán pro přestupek tuhým vězením od jednoho do šestí měsíců. Vedle trestu na svobodě může býti uložen trest peněžitý do 20.000 Kč.

§ 40.

Obchod ženami.

1. Kdo osobu ženského pohlaví najme nebo dopraví do ciziny v úmyslu, aby jí bylo užito k chlípným účelům jiného, dopouští se přečinu a buď potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do tří let; pokus je trestný.

2. Kdo osobu ženského pohlaví najme nebo dopraví do ciziny v úmyslu, aby jí bylo užito v cizině ke smilstvu po živnostensku provozovanému, nebo kdo u ní za účelem uvedeným v odstavci prvém vyvolá omyl o jejím pravém zaměstnání v cizině nebo jí v tomto omylu úmyslně utvrdí, dopouští se zločinu a buď potrestán žalářem od jednoho do pěti let.

3. Vinník buď potrestán pro zločin těžkým žalářem od pěti do desíti let, dopustil-li se trestných činů v předchozích odstavcích uvedených na osobě pohlavně bezúhonné, nebo byl-li pro zločin podle předchozího odstavce jíž potrestán, a konečně, provozuje-li činy tyto po živnostensku.

4. Kdo se s někým spojí k provozování obchodu se ženami, bud potrestán, nejde-li o čin přísněji stíhaný, pro přečin tuhým vězením od šesti měsíců do tří let.

Ve všech případech odsouzení pro obchod ženami může býti uložen vedle trestu na svobodě trest peněžitý do 100.000 Kč. Trestním ustanovením tohoto paragrafu podléhá také cizozemec, který se proviní obchodem ženami v cizině; bud potrestán soudy tuzemskými, nebude-li vydán.

§ 41.

Následky odsouzení.

S odsouzením pro přečin podle §u 37 a pro přečiny podle §u 40 jsou spojeny tytéž právní následky jako s odsouzením pro přestupek podvodu. V oboru působností čl. V. z r. 1878 vysloví soud při odsouzení pro zločin nebo přečin ztrátu úřadu i dočasné odnětí politických práv.

§ 42.

Jiné trestné činy.

Kdo jedná proti ostatním ustanovením tohoto zákona nebo proti předpisům podle něha vydaným, potrestán buď, pokud nebude použito všeobecných trestních zákonů, vězením do tří měsíců nebo pokutou do 50.000 Kč. Vedle trestu na svobod může býti uležena pokuta do 20.000 Kč.

Uloží-li se pokuta, buď zároveň pro případ její nedobytnosti vysloveno, jaký trest vězení nastoupí na její místo, při čemž buď vyměřeno zpravidla za každých 20 Kč vězení jednoho dne.

Náhradní trest za nedobytnou pokutu nesmí však převyšovati nejvyšší výměry při tom stanoveného trestu na svobodě. Za trestné činy zástupce (§ 15) trestán bud se zástupcem také podnikatel dopravy, stal-li se čin s jeho vědomím neb opomenul-li při dozoru na zástupce, za daných poměrů možném, nebo při výběru jeho náležité péče.

§ 43.

Příslušnost.

Zločiny a přečiny podle §ů 37 až 40 přísluší souditi sborovým soudům prvé stolice, přestupky soudům okresním. Náhradní trest za trest peněžitý, uložený vedle hlavního trestu, nesmí převyšovati jednoho roku. Trestné činy uvedené v §u 42 trestati budou politické úřady řídíce se při tom všeobecnými ustanoveními o trestním řízní správním.

Ministerstvu sociální péče buďte zasílány opisy všech rozsudků a opatření pro trestní činy v tomto zákoně uvedené, aby mohlo učiniti patřičná opatření jemu příslušející.

§ 44.

Propadnutí jistoty.

Jedná-li podnikatel dopravy, jeho zmocněnec, zástupce nebo jiný zaměstnanec proti ustanovením tohoto zákona neb ustanovením podle něho vydaným, může ministr sociální péče prohlásiti, že jistota podnikatelova nebo zmocněncova propadá, a to bud zcela nebo částečně; pořad práva je vyloučen.

V. VYSTĚHOVALECKÉ ÚŘADY

§ 45.

Úřady dozorčí a výkonné.

Politické úřady a státní úřady policejní bdí nad tím, aby byla ustanovení tohoto zákona zachovávána. Vrchní dozor a správa náleží ministru sociální péče, jenž činí svá rozhodnutí a opatření ve sladě. se zúčastněnými ministry.

Ministr sociální péče ustanoví k dozoru na vystěhovalectví a k ochraně vystěhovalců jak v tuzemsku, tak i v cizině po do hodě s ministerstvem financí podle potřeby zvláštní orgány - vystěhovalecké inspektory a komisaře s potřebným personálem pomocným. Podrobnější ustanovení vydána budou nařízením.

§ 46.

Poradní sbor pro vystěhovalectví.

Jako poradní orán ministerstva sociální péče ve věcech vystěhovalectví zřízen bude poradní sbor pro vystěhovalectví.

Složení a obor působnosti poradního sboru určí řád, který bude vydán nařízením.

VI. USTANOVENÍ KONEČNÁ

§ 47.

Státní smlouvy na ochranu vystěhovalců.

Vláda se zmocňuje, aby uzavřela a provedla smlouvy o vystěhovalectví a přistěhovalectví s jinými státy na základě vzájemnosti, jimiž by byl zabezpečen; i na území států cizích zachovávání tohoto zákona a ustanovení podle něho vydaných.

§ 48.

Upotřebení dávek a pokut.

Dávky zapravené podle tohoto zákona, propadlé jistoty, jakož i pokuty uložené podle §u 42 plynou do státní pokladny.

§ 49.

Zpětný účinek na podniky dosavadní.

Ustanovení tohoto zákona platí také pro podniky, které sice v době, kdy zákon účinností nabude, jsou jíž oprávněny k činností, ale vyžadují podle ustanovení tohoto zákona povolení.

§ 50.

Výjimka ze živnostenského řádu.

Pokud některý podnik vyžaduje podle tohoto zákona povolení, nepodléhá ustanovením živnostenského řádu.

§ 51.

Zpětná doprava vystěhovalců při překaženém vystěhování.

Komu bylo podle tohoto zákona nebo jiného zákonného ustanovení ve vystěhování zabráněno, ten buď dopraven, nenajde-li zaopatření v místě pobytu, na místo zvolené jím nebo jeho zákonným zástupcem, nebo když nebylo žádné místo zvoleno, když volba místa sleduje zřejmě protizákonný účel, nebo když je proti jeho pobytu v místě zvoleném zákonná překážka, na místo, kde je podle vyšetření příslušné zprostředkovatelny práce příležitost k výdělku, nebo konečně do jeho domovské obce.

Aby byla zajištěna tato zpětná doprava osob, které již opustily území Československé republiky může vláda na základě vzájemností uzavírati s jinými vládami úmluvy.

Náklady stravování a dopravy, nutné při použití tohoto paragrafu, buďte hrazeny v případech, uvedených v §u 20, podnikatelem dopravy, stalo-li se však vystěhování na základě zjednání podle §u 6, majitelem dovolení; mimo tyto případy nese zmíněné náklady, nemohou-li býti uhrazeny ze jmění osoby zpět dopravené neb osob k jejímu vydržování povinných, státní pokladna.

§ 52.

Úprava odjezdu vystěhovalců, ochrana repatriantů a zasílání peněz do vlasti.

Vláda se zmocňuje; aby z důvodů kontrolních, zdravotních a ochranných upravila nařízením odchod vystěhovalců z území Československé republiky, aby učinila potřebná opatření na ochranu vystěhovalců vracejících se do vlasti, jakož i aby vhodně upravila otázku ukládání úspor československých vystěhovalců v cizině a odesílání jich do vlasti.

§ 53.

Vystěhovalci ze států cizích.

Vystěhovalci ze států cizích, projíždějící územím Československé republiky, jsou vystěhovalci podle §u 1 tohoto zákona.

Vláda se zmocňuje, aby vydala zejména z důvodů ochrany chudinské, bezpečnostní a zdravotní vhodná nařízení pro vstup a průchod těchto vystěhovalců Československou republikou.

§ 54.

Politické úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Pokud se v tomto zákoně mluví o úřadech politických, rozumějí se tím na Slovensku a v území Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti, tam pak, kde jde výkon pravomoci trestní, administrativní policejní vrchností.

§ 55.

Počátek působnosti.

Zákon nabývá účinností 3 měsíce po svém vyhlášení.

Zároveň s počátkem působnosti tohoto zákona pozbývá platností zákon ze dne 21. ledna 1897, č. 27 ř. z., kterým vydána byla trestní ustanovení o provádění obchodů vystěhovaleckých, uherský zákon o vystěhovalectví zák. čl. II. z r. 1909 a německý říšský zákon o vystěhovalectví ze dne 9. června 1897 (str. ř. z. 463 násl.).

§ 56.

Provedení.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon tento provedl dohodna se se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Vystěhovalectví jest dnes pro republiku Československou skutečností, která počíná vážně zaměstnávati širší veřejnost. Žádnému státu nemůže býti zdrávo, odcházejí-li mu tisíce zdravých práce schopných občanů do ciziny.

Je možno říci, že vystěhovalectví je pro nás otázkou novou; jen tím lze vysvětliti dosavadní celkem povrchní nazírání na ně. Vystěhovalectví možno přirovnati velikému proudu, který si razí nezadržitelně cestu z neprozkoumaných roklí velehor; k němuž toužebně spějí všechny potoky a řeky země, který rve všechny hráze; aby na vrcholu své mohutnosti sílu svou nesl v divokém chvatu ke vzdáleným oceánům, k cítím národům, mezi nimiž ztrácí se zvláštní ráz a povaha jeho vod, vědomí jejich pyšného původu; jenže fota ztráta není při vystěhovalectví tak zcela určitá a bez výjimky.

Jedno jest jisto, vystěhovalectví nelze zadržeti žádnými zákazy a bez cílevědomé vystěhovalecké politiky nelze řešiti tohoto těžkého problému v žádném státě. Vystěhovalectví nemá pro stát jen stránky stinné. Proto nestačí omeziti se na zákazy; je třeba positivní práce. Prozkoumati příčiny našeho vystěhovalectví, jeho vývoj, jeho účinky na mateřskou zemi, brzditi sice zákonnými ustanoveními nerozvážné, neodůvodněné snahy po vystěhování, a mimo to pracovati k odstranění příčin vystěhovalectví a těm, kteří se pro vystěhování již rozhodli, přispěti positivní prací nejen z důvodů lidskosti, ale i z důvodů prospěchu státního, aby ani hmotně neztroskotali ani spojení s vlastí neztratili, říditi správně vystěhovalecký proud - tak je třeba pracovati k účinné státní politice vystěhovalecké, úkolem státu bude tudíž; chrániti občanstvo před nesvědomitou a ziskuchtivou propagandou vystěhovaleckou; zabraňovati, aby proud vystěhovalců přestoupil hranící užitečného vyrovnání pracovních sil, a chrániti živly, proudem strž před nebezpečím, je očekávajícím, zároveň však rozšiřovati pole možnosti výdělku v tuzemsku, opatřiti těm, kdo prácí hledají, zaměstnání a výdělek a tím je posilovati proti svádění k vystěhování klamnými vyhlídkami na nejisté výhody v cizině. Státní ochrana občanu vystěhovalých obsahovati má péči, aby vystěhovalci dosáhli účelu hospodářského výdělku v cizině, dále ochranu jejích před. vykořisťováním a poškozováním cestou do ciziny a na místě určení, zajištění jejich práv a uplatnění jejich pracovní síly, aby působila platně pro domovinu, konečně udržování styků s vlastí, aby bylo zabráněno úplné ztrátě vystěhovalců pro domácí národní hospodářství a obranu vlasti.

Cílevědomou státní vystěhovaleckou politiku nemožno prováděti jinak než na podkladě vědeckém. Třeba předně zjistiti příčiny vystěhovalectví, škodu a prospěch jeho pro stát, třeba věnovati též náležitá pozornost poměrům jiných zemí, zvláště těch, do nichž směřuje vystěhovalectví z území vlastního státu - a podle toho rozhodovati a metodách prohibičních a ochranných.

O příčinách vystěhovalectví mínění se rozcházejí: Nedostatek půdy, nízké mzdy a vysoké centy pozemků, nedostatek a úpadek domácího průmyslu vedle vysoké mzdy a laciné půdy v zemi, dno niž vystěhovalectví směruje, oprávněné přání zlepšiti svůj osud, někdy také asi pud každého člověka po neznámu - to bývají hlavní příčiny vystěhovalectví. Hlad po půdě není individuální pohnutkou, nýbrž právě tak pohnutkou hospodářsko psychologickou jako příčiny právě uvedené. V dnešní době přistupují k příčinám vystěhovalectví valutární rozdíly, zvláště vysoká cena dolaru, pak lákání příbuzných v cizině usedlých a uvolnění proudu vystěhovaleckého po pětileté přestávce válkou způsobené. Mimo to hraje tu živnostenské zjednávání úlohu, které nelze podceňovati.

Odstraněním příčin vystěhovalectví neodstraníme vystěhovalectví sice úplně, ale uvedeme je jistě v soulad s národohospodářským i národním prospěchem státu. Jako změna poměrů ve státě nastává jen povlovně, flak může také vystěhovalectví ustávati jako sociální zjev jen poznenáhlu, kdežto jako zjev individuální potrvá v každém státě a v každém národě dále. Proto nemohou míti ochranná zařízení pouze ráz zatímností. I kdyby na př. Spojené státy severoamerické přistěhovalectví zračně omezily nebo kdyby pro hospodářský klid pozbyly dočasně své dosavadní přitažlivostí pro Evropu, najde si proud vystěhovalecký, který se ničím zadržeti nedá, jiné vhodné země.

Efekt legislativní úpravy vystěhovalectví má vyvrcholovati v tom, aby ten, kdo je okolnostmi nucen k vystihování, byl chráněn před dnešním nezákonným vykořisťováním, aby však zároveň odpadlo svádění lidí, kteří by jinak ani nebyli nuceni, ani neměli v úmyslu učiniti tento skok do neznáma.

Pronajímáním laciných pracovních sil do ciziny posilujeme produktivitu cizího zemědělství a cizino průmyslu a v téže míře seslabujeme produktivitu vlastní, takže činíme cizí země schopnější k vývozu, vlastní vývoz však podkopáváme. Tomu nemůžeme bohužel úplně zabrániti. Musíme se však smažiti, aby cizí trhy práce nebyly přespříliš a bez výběru zaplavovány tou měrou, že by naše vystěhovalecké pracovní síly byly nuceny pracovati za nízké mzdy. Toto zaplavování cizích trhů práce lidní bez pomocí a ochrany, kteří jsou přístupní každému vykořisťování, má býti zákonnou úpravou vystěhovalectví seslabováno; tím bude zmenšena také škoda, hrozící z posílení cizí produktivity.

Současně třeba pracovati proti vystěhovalectví organisací domácího trhu práce, aby, domácím dělníkům poskytnuta byla práce a to práce dobře placená, aby nemusí-li prodati do ciziny a tam býti vykořisťování. Bez ochrany vystěhovalců a úpravy vystěhovalectví není možno ani sociálně-politicky správná konsolidace vnitřního trhu práce, tím méně státním zájmům odpovídající úprava nabídky naších pracovních sil státům cizím.

Zákonodárství vystěhovalecké musí býti zákonodárstvím ochranným, které by chránilo vystěhovalce na cestě do ciziny i v cizině. Opatření ochranná nejsou pak myslitelná bez opatření kontrolních; ochrana účelem, kontrola prostředek ten. Ježto jde o veřejný zájem, musí při zavádění ochranných a kontrolních opatření ustanovení všechny ohledy na zájmy jednotlivců, dokonce i ohled na obchodování podniků dopravních a jejích pomocných orgánů. Je-li kde třeba zvýšené ochrany živlů hospodářsky slabších, je to na tomto poli. K hospodářské slabostí přistupuje tu ještě neznalost cizích poměrů, cizích řečí, ba dokonce nedostatečné uvědomění vlastní síly a výkonnosti, což všechno může vésti k úplné bezmocnosti, jakož i k fysické a hmotné zkáze. Tomuto smutnému osudu může býti čeleno jen, opatřením jak proti cizímu vykořisťování tak i proti vlastní nevědomosti a neopatrnosti vystěhovalcově.

Všechny státy evropské, kde hnutí vystěhovalecké vzrostlo na zjev hromadný, upravily vystěhovalectví zvláštními zákony, jichž hlavním účelem byla vesměs sociálně-politická ochrana vystěhovalců a jež byly podle praktické potřeby doplňovány. Z novějších jsou to; německý zákon vystěhovalecký ze dne 9. června r. 1897, italský z r. 1901, změněný zákonem z r. 1910 a nejnověji zákonem ze dne 13. listopadu 1919, španělský ze dne 21. prosince 1907 a uherský z r. 1909. Každý ze zákonů těch řeší otázku vystěhovaleckou ovšem na pokladě zvláštních poměrů svého státu; hlavním jejich předmětem jest však úprava zámořské dopravy vystěhovalců. V Rakousku, které průběhem posledních desetiletí postoupilo na přední místo mezi zeměmi, vykazujícími silný proud vystěhovalecký, k zákonné úpravě vůbec nedošel. Kdežto až do let osmdesátých zabíralo vystěhovalectví hlavně země západoevropské, postupovalo od té doby na Italii. Rakousko-Uhersko a země balkánské. Kdežto v desetiletí 1889/90 až 1898/99 stojí v čele ještě Anglie s ročním průměrem vystěhovalců 160.357 osob, pak Italie se 127.205, Německo se 122.733 a Rakousko-Uhersko se 107.668 vystěhovalci, klesá vystěhovalectví v Anglii i v Německu v desetiletí 1899/1900 až 1908/09 velmi nápadně - v Anglii na roční průměr pouhých 58.737, v Německu 20.478 - a stojí v té době v čele Rakousko-Uhersko se 137.464 vystěhovalci, téměř výhradně Slovany; pak následuje Italie se 125.973 vystěhovalci. Rakousko-Uhersko dodávalo v tom desetiletí Spojeným Státům 24,3% všech jejích vystěhovalců, tedy skoro celou čtvrtinu.

Za války přestalo vystěhovalectví ve všech státech evropských; dnes jíž v několika z nich dostoupilo opět výše předválečné. O vystěhovalectví z Československé republiky nemáme dosud spolehlivých dat úředních a domníváme se jen, že zejména vystěhovalectví ze Slovinska vzrůstá ve snáze nabýti síly předválečné. Ani statistika bývalého Rakouska neposkytuje nám spolehlivého podkladu, potřebného pro správnou volbu zákonných předpisů, jež by vyhovovaly účelům výše zmíněným; pouze ve spojení s cizozemskými prameny statistickými, rovněž nikoli zcela spolehlivými, dává možnost jakéhosi přehledu a ocenění. Proto omezujeme se na některá pro nás významnější data předválečná.

Třeba rozeznávati vystěhovalectví trvalé a přechodné. Úmysl nevrátiti se jíž z ciziny, možno předpokládati pouze u těch vystěhovalců, kteří se vybírají do cizinu jako osadníci. Ostatní vystěhovalci tohoto úmyslu při opouštění vlasti nemají, a záleží pouze na poměrech v novém bydlišti, zůstane-li vystěhovalec v cizině trvale. Podle zkušenosti vrací se vystěhovalci po několika letech do vlasti. Část vystěhovalců odchází dno ciziny přímo s úmyslem, vrátiti se po dosažení určitého cíle, jehož předmětem jest hlavně výdělek. Ti jdou nejvíce za moře. Jiní odcházejí za hranice pouze na dobu určitých prací, dávajíce se najmouti k pracím opakujícím se. Toto vystěhovalectví směřovalo dlouho pouze do zemí evropských, pročež se zvalo stěhováním kontinentálním nebo saisonním. V novější době jdou dělníci saisonní také do zemí zámořských.

Statistická data o vystěhovalectví zámořském poskytují statistické zprávy o vystěhovalectví přes kontinentální přístavy a pak statistické zprávy přistěhovaleckých úřadů různých amerických států. Obojí není zcela spolehlivé; jsou tyto zprávy sestavovány pro různé potřeby a sotva poskytují obraz jednotný.

Následující tabulka poskytuje tedy jen přibližný obraz zámořského vystěhovalectví z Rakouska v letech 1906 až 1912 z uvedených přístavů:

Hlavním cílem rakouských vystěhovalců za mořem jsou Spojené státy severoamerické. V letech 1907 až 1912 přistěhovalo se tam z nejdůležitějších států evropských podle Annual reports of the Commissioner General of Immigration:

Podle národností bylo vystěhovalců z Rakouska-Uherska:

Za léta 1908 až 1912 vykazují se vystěhovalci z Rakouska a Uher zvláště. Počet rakouských vystěhovalců činil:

Podle předposlední tabulky má mezí přistěhovalci ve všech letech převahu živel slovanský. Tak činil počet Slovanů v letech:

procent všech rakouských přistěhovalců.

Nejsilnější přistěhovalectví mezí národy rakousko-uherskými vykazují v desítiletí 1902 až 1911 Poláci (405.574, t. j. 18,5%, pak Srbochorvaté a Slovinci (351.473, t. j. 16,0%), Slováci, (321.584, t. j. 14.6%) a Němci (267.696, t. j. 12,3%).

Na každých 100.000 v mocnářství bydlících obyvatel stelné národnosti připadalo vystěhovalců do Spojených států:

Pokud se týče povolání bylo v letech 1902 až 1911 z přistěhovalých Čechů: 829 povolání volných, 25.534 cvičených živnostenských dělníků, 10.519 samostatných zemědělců, 8.372 zemědělských nádeníků, 15.832 služebných, 981 jiných povolání, 38.063 bez povolání, žen a dětí, úhrnem 100.130;

Slováků: 168 povolání volných, 11.144 cvičených živnostenských dělníků, 97.743 samostatných zemědělců, 101.617 zemědělských nádeníků, 44.037 služebných, 331 jiných povolání, 69.466 bez povolání, žen a dětí, úhrnem 324.506.

Ze všech přistěhovalců rakousko-uherských v tomto desítiletí bylo zemědělských nádeníků 24%, samostatných zemědělců 18,9%, živnostenských dělníků 16,2% a služebných 10,5%.

Vysoký podíl mají na volných povoláních Němci (2%), Italové (1%), Čechové (0,8%) a židé (0,7%), tedy vesměs národy, které vynikají také v počtu cvičených živnostenských dělníků, ovšem v pořadí téměř obráceném (Židé 37,9%, Čechové 25,5%, Němci 18,8%, Italové 15,4%).

Následující přehled vykazuje počet analfabetů a množství peněz přivezených přistěhovalci do Spojených států, a to podle národností.

Tento přehled svědčí o stupni vzdělání přistěhovalců podle národnosti. Rozdíly jsou značné. Nejvyšší stupeň vzdělání vykazují Čechové, kteří mají nejméně analfabetů (3,3%), pak Němci (4,4% analfabetů), nejmenší Rusíni (50.6%), Rumuni (35%), Srbové, Chorvati a Slovinci (34.5%) a Poláci (32,3%). Během doby jeví se pokračující úpadek vzdělání přistěhovalců téměř u všech národů, což dokazuje, že pudu vystěhovaleckého přibývá hlavně mezi obyvatelstvem hospodářsky a kulturně nejslabším.

Správná data o vystěhovalcích vracejících se ze Spojených států máme pouze za dobu od r. 1908 do r. 1912, v níž se celkem do Rakouska-Uherska vrátilo:

Kolísání přistěhovalectví do Spojených států a zpětného stěhování z nich vysvětluje se tím, že obrovský organismus amerického, národního hospodářství za doby vysoké konjunktury vábí veliké masy dělníků a je odpuzuje, jakmile se staly zbytečnými. Tak kolísá podle násilného vývoje národního hospodářství počet přistěhovalců od roku k roku o 50 i více procent a stejnou měrou přirozeně i počet vracejících se.

Kolísání zpětného stěhování posiluje ještě okolnost, že vzrůst jeho následuje vždy po letech silnějšího přistěhovalectví a schází se se současným ostrým poklesem přistěhovalectví. Pozoruhodno jest, že se v letech 1908 až 1912 přistěhovalo do Spojených států Slováků 116.718 a v téže době se jich do vlasti vrátilo 68.517, tedy téměř divě třetiny. Čechů se v té době přistěhovalo 41.374 a vrátilo pouze 4.813. Zajímavá data o slovanských přistěhovalcích do Spojených států obsahuje kniha, kterou vydala r. 1910 nad titulem ťOur Slavie Fellow Citizens.Ť (Naši slovanští spoluobčané) Miss Emily Greene Balchová. Spisovatelka dělí přistěhovalectví Slovanů do Spojených státu na 3 periody: první před r. 1850, druhou od roku 1850 dno 1880 a třeli od roku 1880. Mezi prvními slovanskými přistěhovalci uvádí dva Čechy: Augustina Heřmana a Filipa Bedřicha, kteří prošli kolem r. 1658 do Nového Amsterodamu. První perioda vykazuje jen přistěhovalce jednotlivé. V periodě od r. 1850-1880 vzrůstalo zvláště přistěhovalectví Čechů. V roce 1880 byly osoby rozené v Rakousku. Čechách, v Polsku a Uhrách v každém státě a teritoriu, vyjma New Hampshire. Mezi 219.829 slovanskými přistěhovalci bylo Čechů 85.361, Poláků 48.557. Za 20 let, t. j. do roku 1900 vzrostl počet slovanských přistěhovalců ze 219.000 na 1,400.000, tedy na počet šesteronásobný. Počet Slovanů ve Spojených státech odhaduje se v době vydání knihy (1910) takto:

Do Kanady přistěhovalo se r. 1902 z Rakouska-Uherska 26.388 osob, v r. 1912 již 133.710, tedy počet více než trojnásobný. Od r. 1902 do r. 1911 přistěhovalo se tam Čechů celkem 704, Slováků 851. Do Argentiny přistěhovalo se od r. 1905 do r. 1912 z Rakousko-Uherska celkem 41.952 osob, do Brasilie v době od r. 1906 do r. 1912 celkem 20.993 osob, ad roku 1855 celkem 66.446 osob.

Výsledky sčítání lidu r. 1910 objevují zajímavý účinek zámořského vystěhovalectví na poměru obyvatelstva. Stěhování do zemí evropských nemohou míti takového účinku, protože v den sčítání, t. j. 31. prosince 1910 největší část saisonních vystěhovalců byla již zase doma.

Následující čísla ukazují, kolik ubylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v posledních třech obdobích sčítacích obyvatelstva stěhováním.

Vedle značného vystěhovalectví do zemí zámořských přibývá vystěhovalectví i do zemí evropských.

Největší část těchto vystěhovalců obrací se do Německa, zbytek do Francie, Dánska; Švédska, Rumunska, Švýcarska, Italie a jiných zemí. O síle tohoto vystěhovalectví nemáme vlastních přesných dat statistických a také cizozemské prameny jsou nedostatečné: namnoze jsme odkázáni na pouhé dohady.

Podle sčítaní lidu ze dne 1. prosince 1910 v Německu bylo mezi 1,236.048 cizozemci ze zemí evropských 634.983 rakouských státních příslušníků. Dne 1. prosince 1905 jích bylo pouze 493.872 a v r. 1900 pauze 371.005. Saisonní vystěhovalectví do jiných. zemí evropských jist nepoměrně menší. V roce 1913 odhadoval se počet rakouských vystěhovalců do zemí evropských na 480.000 osob, v r. 1904 na 100.000 osob, takže vzrostlo za tu dobit skoro pětkrát. Rakouské vystěhovalectví do zámoří bylo v té době odhadováno podle výsledku statistiky přístavní asi na 120.000 osob.

Pokud se týče počtu vystěhovalců, jimž bylo odepřeno přistání v přístavech Spojených států, vykázáno jích bylo v letech

Průměrně odpírala tedy vláda Spojených států jednomu procentu přibylých vystěhovalců přistání. Z počtu odmítnutých připadá ovšem více než 20% na příslušníky rakousko-uherské.

Uvedená data svědčí a síle a významu vystěhovalectví. Hospodářsky nelze jich ovšem s jistotou oceniti. Ačkoliv z úspor vystěhovalců plynou často vysoké peněžní částky do vlastí a tvrdá výchova života, jakož i často trpké zkušenosti v cizině posilují sebedůvěru vystěhovalců a odvahu jich k ocenění vlastní pracovní síly, tož přece nelze přehlížeti, že touha po vysokém výdělku v době pokud možno nejkratší vede k nezvyklé násilné práci v podnicích, jichž nebezpečí naivní venkovský dělní nezná ani přibližně, že šetrný zob života ničí předčasně těžkou prací unavené tělo a že tak nedostatečně vyměřený valný čas může býti věnován výstřednostem všeho duhu. A tak bývá příliv peněz db vlasti značnou měrou vyvažován obětí hekatomb zdatných pracovních sil. Ovšem nemožno popírati významu nabytých životních zkušeností v cizině, jimiž vrátivší se vystěhovalci obohacují zdatnost domácího občanstva.

Válka přinesla Evropě těžkou periodu kvasu. Doba poválečná nenechává národy evropské v klidu: příliš mnoho bylo zničeno a příliš mnoho nadějí bylo vzbuzeno, než aby dvě léta mohla stačiti k zavedení rovnováhy ve státech i mezi nimi. Když převrat z r. 1918 přinesl utlačovaným svobodu a Československá republika povstala z trosek starého Rakouska, počaly se vraceti do vlasti tisíce lidí, za starého režimu ať poměry hospodářskými ať politickou mocí do ciziny vypuzených. Vedle repatriace osob vojenských, prováděné ministerstvem národní obrany, musila vláda přispěti k návratu též osobám civilním a pověřila proto ministerstvo sociální péče veškerou agendou repatriace československých státních příslušníků civilních, volajících se všech stran po umožnění návratu a převezení majetku za podpory státní. Desetitisíce československých občanů byly jíž dopraveny z ciziny nákladem státním. Nemožno ještě říci, že se tento repatriační proud chýlí již ke konci, a již nová starost nastává republice.

Je ta vystěhovalectví, dosud hlavně ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi. Tam odtud již za starého mocnářství odcházely za moře, za prospěchem hospodářským, za klidem politickým statisíce zdravého lidu. V Rakousku stala se otázka zákonné úpravy vystěhovalectví otázkou moci proto k ní nedocházelo a v Uhrách ani drakonická ustanovení zákona o vystěhovalectví nezarazila, ba ani neseslabila stále vzrůstajícího proudu vystěhovaleckého. Až jej válka přetrhla rázem. Sotva však doba půl druha roku dala poněkud zapomenouti hrůz krvavé války, proud se počal obnovovati jako ve všech státech evropských, kde trval až do vypuknutí války. Amerika zasáhla do války později a zmohutněla za prvých lept světové války hospodářsky tak, že poměrně krátká doba její účasti na válce jejího rozkvětu neohrozila; Ve vlastí válkou vyčerpané rostl tísnivý nedostatek nejnutnějších potřeb, cena peněz klesala, nezaměstnanost rostla a u široké veřejnosti, která očekávala od politické svobody také automatické zlepšení míry životní, propukávala nespokojenost s poměry ve vlasti a touha po cizině, kde bylo zdánlivě všude lépe než doma. Valuta dolaru dostoupila netušené výše; ti, kdož se z Ameriky vrátili i s menšími úsporami, stávali se doma boháči!! Jak lehce vyhovovalo se za těch poměrů volání příbuzných, usedlých v Americe! Co bylo zmeškáno za války, mělo být rychle dohoněno! Snad každý, kdo by se byl za léta, kdy tu zuřila válka, vystěhoval, a kdo zůstal na živu, pojal touhu odejíti nyní. Pro vystěhovalecké agenty, veřejné i tajné, nastala doba žní. Pro ně neplatil uherský zákon vystěhovalecký, jenž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platnosti nepozbyl; jejích podvratné činnosti bylo tam netěžko zvrátiti přísloví ťvšude dobře, doma nejlépeŤ v opak a probuditi v lidu starý pud po vystěhovalectví, válkou jen utlumený. Tisíce zdravého lidu slovenského a ruského počaly od časného léta r. 1820 putovati přes Prahu do vytouženého i nabájeného ráje zámořského, odnášejíce statisíce těžce nastřádaného jmění, aby se staly v neznámé cizině hříčkou osudu a často kořistí vystěhovaleckých hyen. Úřední aparát bez průtahu v činnost uvedený nemohl přemoci síly agitace davu vystěhovaleckých agentů a ještě více agitace neutišených hospodářských poměrů. Dosavadní zákonná ustanovení nestačila ani k omezení vystěhovalectví, ani k ochraně vystěhovalců samých.

Bylo by pochybeno domnívati se, že by ochrana vystěhovalců podporovala vystěhovalectví samo. Prvním úkolem zákona o vystěhovalectví jest ovšem omeziti je. Ale zastaviti je nemohou žádné zákazy. Vystěhovalec se konečně přece dostane, byť ne bez nebezpečí a nákladů, za hranice a není ani lidské ani státnické ponechati jej pak bez ochrany. Vyvedou-li agenti na př. 30 lidí, kteří nemají náležitostí, potřebných pro vstup na americkou půdu, a proto jsou u břehů amerických odmítnuti, bylo vyhozeno nejméně 300.000 Kč jejich jmění. To se opakuje častěji. Jaká to ztráta národního hospodářství! zákon má sice občana chrániti, aby se nepřipojoval k vystěhovaleckému hnutí za podmínek škodlivých a zvláště nebezpečných, ale má mu přispěti pomocí, jakmile se již pro to rozhodl. Tato ochrana stíží neodpovědné svádění k vystěhovalectví, protože sníží nebezpečí a risiko vystěhovalcovo a mimo to také znesnadní a zdraží vykořisťování a lehkomyslné najímání příliš četných sil pracovních, pracovní sil u jednotlivcovu však v její ceně pozvedne.

To musí míti nutně za následek poklesnutí celkového počtu.

Potřeba účelné a jednotné zákonné úpravy vystěhovalectví jest proto nesporna.

Dosavadní právní stav na tomto poli jest nejasný a neuspokojivý.

Starý vystěhovalecký patent ze dně 24. března 1832 by sice co do ustanovení o rozdílu mezi vystěhovalectvím zákonným a neoprávněným článkem 4. základního zákona o všeobecných právech státních občanů zrušen, ale pojem vystěhovalce podle starého patentu v našem platném právu zůstal a je jedním, že podstatných příčin nedostatečností zákona ze dne 21. ledna 1897, č. 27 ř. z. o provádění obchodů vystěhovaleckých, jakož i jiných předpisů o vystěhovalectví. Další citelná vada jest nedostatek jednotných a účelných zákonných ustanovení o zjednávání vystěhovalců, jakož i nedostatek jakýchkoli ustanovení o dopravě vystěhovalců. Pokud; se týče ochrany vystěhovalců v cizině, omezovalo se pauze na zakročování zastupitelských úřadů, pokud k tomu byly oprávněny, a nečetná opatření administrativní.

K odstranění těchto vad byla rakouské poslanecké sněmovně předložena jíž roku 1904 vládní osnova zákona na ochranu vystěhovalců, která však říšskou radou vyřízena nebyla. Jiná osnova takového zákona z r. 1908 nedostala se však do říšské rady. Nová, obsáhle odůvodněná osnova zákona vystěhovaleckého předložena byla poslanecké sněmovně r. 1913; k jejímu uzákonění však nedošlo.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí až dosud uherský zákon o vystěhovalectví z r. 1909, na Hlučínsku německý říšský zákon o vystěhovalectví z r. 1897.

Osnova zákona o vystěhovalectví tuto předkládaná má na zřeteli účel moderního vystěhovaleckého zákonodárství, směřuje k zamezení nezdravého, hraníce přirozeného vývoje překročujícího vystěhovalectví, k zamezení nesvědomité propagandy a svádění obyvatelstva a tím k zužitkování a uplatnění pracovní síly v tuzemsku, zároveň však k ochraně vystěhovalce na cestě i v zemi, k dalšímu pobytu zvolené, směřuje k tomu, aby vystěhovalec nalezl podporu ve volbě cizí země i vhodné zaměstnání, aby opřen o ochranu republiky a ve stálém styku s vlastí rostl hospodářsky i duševně a mohl se pokud možno brzy vrátí do vlasti. Proto osnova stanoví předně, do jaké míry jest vystěhovalectví v území Čs. republiky omezeno, upravuje pak otázku zjednávání vystěhovalců a hlavně dopravu vystěhovalců, zajišťuje zachovávání zákona ustanoveními trestními a řeší otázku úřední kompetence.

K této všeobecné části odůvodnění zákona třeba však na konec dodati: Sebe dokonalejší zákon nestačí sám o sobě k žádoucí nápravě. Jest nezbytna, aby došel správného pochopení široké veřejnosti, aby lid byl správně poučován a informován; aby bylo urychleno vše, co se podniká na ukojení hladu po půdě a odstranění nezaměstnanosti od pozemkové reformy až k účelnému zprostředkování práce. Mrtvá litera zákona nestačí sama o sobě k řešení tak těžkého problému, jakým je naše vystěhovalectví; je třeba ještě živého porozumění a účinné podpory všeho občanstva a všech složek státního organismu. Jenom tehdy dosáhne zákon plně svého účelu.