Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období |
3. zasedání |
3001.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................1921
o vystěhovalectví.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
1. USTANOVENÍ VŠEOBECNÁ.
§ 1.
Pojem vystěhovalce.
Vystěhovalcem podle tohoto zákona jest, kdo odchází z území Československé republiky do ciziny, aby si tam hledal výživu, nebo s úmyslem již se nevrátní, jakož i každý příslušník jeho rodiny, který ho doprovází nebo následuje.
Vystěhování samo o sobě nemá v zápětí ztráty státního občanství.
Osoby, které cestují po moří v mezipalubí nebo v lodní třídě, postavené nařízením na roveň mezipalubí, je pokládati za vystěhovalce, leč by byro z okolností jasně zřejmo, že jdou do ciziny s úmyslem jiným, než jaký uvádí prvý odstavec tohoto paragrafu.
§ 2.
Omezení svobody vystěhovalectví.
Vystěhovalectví jest v mezích platného práva svobodno.
Vláda může zakázati neb omeziti vystěhování do určitého území z důvodů veřejného pořádku, nebo je-li tam vážně ohrožen život, svoboda nebo majetek vystěhovalců, nebo vyžaduje-li tuho péče o hospodářské nebo mravní zájmy vystěhovalců. Mimo to může ministr sociální péče v, dohodě s odbornými ministerstvy vystěhovalectví omeziti na určité dopravní směry, které jsou s hlediska státního dozoru, veřejných zájmů neb ochrany zájmů vystěhovalců nejvhodnější.
Dosavadní právní ustanovení o omezení vystěhovalectví, pokud odporují tomuto zákonu, se zrušují.
Omezení vystěhování brannou povinností stanoví branný zákon a nařízení podle něho vydaná.
Nezletilí českoslovenští státní příslušníci, kteří neodcházejí do ciziny s otcem; potřebují k vystěhování svolení úřadu poručenského.
Tato ustanovení se nevztahuje na nezletilce starší 18 let, kteří se stěhují do cizího státu v Evropě; poručenský úřad může však vystěhování zakázati, lze-li se podle okolností, zejména z nezletilcova zaměstnání v cizině, obávati ohrožení jeho zdraví nebo mravnosti.
Nezletilé ženy a osoby mužské do 16 let mohou se bez otce nebo matky stěhovati mimo to jen tehdy, když je prokázáno, že cestují až na místo určení v průvodu úplně spolehlivých osob starších 24 let.
Dále nesmějí se vystěhovati:
a) kdo jsou v trestním vyšetřování nebe vyhledávání pro zločin nebo přečin, kdo mají odpykati trest na svobodě, jakož i kdo jsou stíháni zatykačem nebo byli veřejně předvoláni;
b) rodiče, kteří chtějí své děti mladší 16 let zanechati doma, aniž zajistili stálé péče o ně;
c) kdo nejsou pro pokročilý věk, nemoc anebo tělesné vady práce schopni, není-li prokázáno jejích dostatečné zaopatření na místě určení;
d) kdo by po zaplacení cestovného přibyli na místo určení bez prostředků;
e) komu zákony státu, do něhož se hodlá vystěhovati, zakazují přístup,
§ 3.
Vystěhovalecký cestovní list.
Každý vystěhovalec československé státní příslušností musí býti opatřen vystěhovaleckým cestovním listem do státu, do něhož se stěhuje.
Vystěhovalecký cestovní list zastupuje listiny, předepsané pro československé státní příslušníky k cestám do ciziny, a vydává se žadateli, jakmile byla zjištěna jeho totožnost a okolnost, že proti vystěhování není podle platných předpisů závad.
Podrobnější ustanovení o vydávání vystěhovaleckého cestovního listu, jeho formě a obsahu určí nařízení.
Nařízením může býti ustanoveno, že se na vystěhování do některých států evropských nebo pro určité druhy vystěhovalci - vyjma osoby uvedené v §u 31 branného zákona - nevztahuje povinnost, která. ukládá odstavec prvý.
§ 4.
Humanitní péče o vystěhovalce.
Ministr sociální péče má dávati podnět k zakládání potřebných ochranných zařízení pro vystěhovalce jak v republice tak i v cizině a může také zařízení, která byla již založenu nebo na podnět soukromý ještě založena budou, uznati; obé může vybaviti určitými právy podle tohoto zákona. Humanitním spolkům a společnostem. které svou obecně prospěšnou činností zabraňuji protizákonnému nebo pro vystěhovalce povážlivému vystěhovalectví, pečují o tělesné, mravní a hospodářské dobro vystěhovalců a podporují jejích obchodní styky s vlastí, může ministr sociální péče přiznati různá oprávnění podle tohoto zákona, jež může kdykoli odvolati a omeziti, po případě pověřiti je různými úkoly. Takové spolky a společností nesmějí však navazovati styků s podniky, které podle tohoto zákona nejsou k činnosti oprávněny, a jsou povinny oznamovati na základě svého spojení se zprostředkovatelnami práce každé osobě, s nímž mají jako s vystěhovalcem co činiti, kde. Takým způsobem a za jakých podmínek může najíti v tuzemsku příležitost k výdělečné činností stejného druhu. Součinnost těchto spolků a společností v podnicích, vyžadujících podle tohoto zákona povolení, podléhá týmž podmínkám jako podnik sám: další podmínky mohou býti předepsány při udělování povolení.
Mimo účast podle tohoto paragrafu povolenou je každá jiná součinnost při podniku, vyžadujícím podle tohoto zákona povolení, zakázána, pokud se neděje pouze v rámci poměru služebního nebo pracovního.
§ 5.
Informace o vyhlídkách vystěhovalectví.
Ministr sociální péče bude dbáti přiměřenou úpravou služby informační toho; aby obyvatelstva nemohlo býti uváděno v omyl a vyhlídkách vystěhovalectví. Informace o vyhlídkách vystěhovalectví mohou býti uvedeny jen s povolením ministra sociální péče.
Zvláštního povolení není třeba pro informace, jež jsou nutné k najímání a zjednávání podle tohoto zákona přípustnému, dále pro ty informace, jimiž jsou rozšiřovány pouze zprávy úředně vydávané nebo které jsou udíleny jen příležitostně bez úmysly výdělečného.
Povolení může býti kdykoli omezeno nebo odvolána.
II. ZJEDNÁVÁNÍ VYSTĚHOVALECTVÍ.
§ 6.
Zjednávání osadníků.
Zjednávati osadníky pro cizinu se zakazuje.
Nařízením může býti dovoleno zjednati určitý počet osadníků, pro některý stát; je-li tam učiněno opatření na ochranu vystěhovalců po stránce zdravotní a hospodářské a zaručí-li tamní vláda právní jistotu, možnost dozoru a zastupování československými orány nebo jimi ustanovenými zástupci před tamními soudy a úřady; zachování národností a vyznání, jakož i ne zkrácené právo návratu československých státních příslušníků. Povolení pozbude platnosti určitou dobou po skončeném zjednávání pro tu kterou osadu a bud dáno jen na vysokou jistotu, která se vrátí teprve po provedené revisí osady československými orány. V povolení bud nařízen způsob dopravy a uložena povinnost bezplatné zpětné dopravy osadníků, kteří onemocněl nebo byli shledání nezpůsobilými, a bud zároveň ustanoveno, že ten, kdo osadníky opatřuje, je povinen hraditi škodu, kdyby snad nemoc, úraz nebo vůbec nezpůsobilost k práci vznikla vinou nebo nedbalostí jeho nebo jeho orgánů; náhradou je povinen také tehdy, mohl-li nezpůsobilost osadníkovu předvídati.
§ 7.
Najímání dělníků pro země mimoevropské.
Najímati dělníky pro země mimoevropské se zakazuje.
Výjimky z tohoto zákazu může povoliti ministr sociální péče pro najetí určitého počtu osob, kterých má býti použito jen ve vlastním podniku najímatelově. V povolení bude předepsány podmínky, za nichž se najímati povoluje. Povolení může býti kdykoli omezeno neb odvoláno.
§ 8.
Najímání dělníků do zemí evropských.
Najímati dělníky do některého cizího státu evropského dovoleno je pouze se svolením státního úřadu práce, který zároveň určí, ve kterém kraji, kterého oboru a jaký počet dělníků může býti najat.
§ 9.
Zprostředkování najímáni. Najímání dělníků podle §ů 7 a 8 musí se díti jedině prostřednictvím veřejných zprostředkovatelen práce.
§ 10.
Označení zaměstnavatele.
Dělníci smějí býti najímání do ciziny touze na písemné objednávky zaměstnavateli jednotlivě a přesně označených nebo pro vlastní potřebu toho, kdo obdržel povolení najímati. Na objednávce musí býti příslušným úřadem cizího státu potvrzeno, že se údaje objednávky shodují se skutečností a že není námitek proti zamýšlenému najetí.
§ 11.
Pracovní smlouva a její obsah.
Najatý dělník musí před odchodem do ciziny obdržeti písemnou pracovní smlouvu v řeči své a v řeči zaměstnavatelově.
Pracovní smlouva musí obsahovati:
1. Jméno a bydliště zaměstnavatele;
2. pracovní místo (provozovnu) a druh podniku;
3. jméno, rok a den narození, domovskou obec a poslední bydliště zaměstnance;
4. obor zaměstnání a druh prací, pro něž se najímání děje;
5. určení doby, na kterou zaměstnavatel zaměstnance najímá a práci mu zaručuje;
6. pravidelnou pracovní dobu, pracovní přestávky, vymezení práce přes čas a dny, kdy se nepracuje;
7. určení pravidelné mzdy časové neb úkolové za jednotlivé výkony, odměny za práci přes čas, naturální požitky a lhůty vyplácení mzdy;
8. ustanovení o závazcích zaměstnavatelových pro případ onemocnění, úrazu neb úmrtí zaměstnancova;
9. ustanovení o lhůtě výpovědní a případných podmínkách, za kterých může býti pracovní poměr zaměstnavatelem nebo zaměstnancem jednostranně zrušen;
10. úmluvu o tom, kdo má nésti náklady cesty do místa pracovního a cesty zpáteční, jakož i výslovné zjištění, byla-li dána záloha, po případě její výší, kde je složena a kdy bude vyplacena.
Pracovní smlouva musí obsahovati záruku, že v podniku není ani stávky, ani výluky a že najatému zaměstnanci budou poskytnuty aspoň tutéž pracovní a mzdové podmínky, jako tuzemským dělníkům téhož oboru a téže odborné výkonnosti, a to po celou dobu pracovního poměru. Pracovní smlouvy s mužskými dělníky obsahuj též ustanovení, že bude dělníkovi, aby mohl vyhověti své odvodní povinnosti, poskytnuta potřebná dovolená pro cestu k odvodní komisi nebo československému zastupitelskému úřadu a zpět až do 3 dní, aniž mu bude sražena mzdu přesahující denní mzdu v místě obvyklou.
Nařízením může býti určeno, že má pracovní smlouva obsahovati ještě další údaje.
§ 12.
Neplatná ustanovení smlouvy.
Neplatná jsou ustanovení smluvní, podle nichž
a) se dělník vzdává pořadu práva při sporech z pracovní smlouvy;
b) dělník má zříditi jistotu, jež převyšuje mzdu za jeden měsíc;
c) dělník v otázce jednostranného zrušení poměru pracovního jest v nepříznivějším postavení, než podle zákona země, do níž se přistěhoval.
III. DOPRAVA VYSTĚHOVALCŮ.
§ 13.
Povolení k dopravě.
Podnikatelem dopravy podle tohoto zákona jest, kdo obstarává přesídlení vystěhovalců ať vlastními, ať cizími prostředky dopravními po živnostensku neb alespoň s úmyslem pravidelného pokračování neb opakování.
Provozovati dopravu vystěhovalců může jen ten, kdo k tomu obdržel povolení ministra sociální péče.
Povolení k dopravě mohou obdržeti jsou-li s to, aby vystěhovalce podle ustanovení toho o zákona dopravovali a podrobí-li se všude, zejména také v cizozemských přístavech státnímu dozoru a kontrole:
1. českoslovenští státní příslušníci, jejichž živnostenský podnik má sídlo v území Československé republiky;
2. obchodní společnosti, zapsaná společenstva a právnické osoby mající své sídlo na území Československé republiky; veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a komanditní společnosti na akcie však jen tehdy, jsou-li jejich osobně ručící společníci vesměs československými státními příslušníky;
3. cizozemci, cizozemské společností, jakož i takoví českoslovenští státní příslušníci, jejichž živnostenský podnik nemá sídla na území Československé republiky,
a) ustanoví-li v území Československé republiky zmocněnce, který je v tamto dopravním podniku zastupuje jak proti úřadům, tak i proti jednotlivcům s neomezeným právem a s neomezenou odpovědností,
b) podrobí-li se ve všech sporech z povolného dopravního podniku československému právu a československým soudům a prohlásí-li, že přijímají veškeré povinností, jež tento zákon a předpisy, vydané na jeho základě, podnikateli dopravy ukládají.
Cizozemské lodní akciové společnosti mohou obdržeti povolení k dopravě jen tehdy, jsou-li podle platných předpisů o připouštění cizozemských akciových společností připustěny k obchodováni v tuzemsku a ustanoví-li některého člena svého tuzemského zastupitelství svým zmocněncem.
Cizozemské společnosti s ručením obmezeným musí si vymoci předem zapsání tuzemského sídla do obchodního rejstříku a ustanoviti některého člena svého tuzemského zastupitelství zmocněncem.
Zmocněnec musí býti československým státním příslušníkem a potřebuje schválení ministra sociální péče, které může býti kdykoli odvoláno. Má práva a povinností podnikatele dopravy padle tohoto zákona, pokud nebylo ustanoveno jinak. Povolení k dopravě uděluje se na jeden rok, pouze pro určité státy, části jejich nebo určitá místa a při dopravě zámořské jenom pro určitá přístavní místa, i může býti ministrem sociální péče kdykoli obmezeno neb odvoláno. K zámořské dopravě vystěhovalců může býti uděleno povolení jen těm, kdo prokáží, že disponují loďmi, vyhovujícími ustanovení § 31.
Povolení k dopravě vystěhovalců nemůže býti uděleno těm, kdo se zabývají zjednáváním vystěhovalců nebo kdo jsou s takovými osobami v obchodním spojení, jakož ani těm, o nichž lze předpokládati, že se domáhají povolení k dopravě za účely kolonizace v cizině. Takové osoby nesmějí býti ustanoveny zmocněnci ani zástupci.
§ 14.
Jistota.
Podnikatel ručí soukromoprávně za všechna jednání svých zaměstnanců v oboru obchodů vystěhovaleckých. Za zaměstnance zmocněncovy ručí soukromoprávně zmocněnec a podnikatel rukou společnou a nerozdílnou.
Kdo žádá za povolení k dopravě, jest povinen složiti předen jistotu ve výší, jív stanoví ministr sociální péče nejnižší částkou 300.000 Kč.
Také schválení zmocněnce (§ 13, odst. 3. lit. a) státi se může teprve po složení jistoty určené ministrem sociální péče nejnižší částkou 100.000 Kč.
Jistota podnikatele dopravy a jistota jeho zmocněnce ručí za všechny závazky jejích nebo jejich zástupců a ostatních zaměstnanců z provozování podniku jak vůči státu tak vůči vystěhovalcům, jakož i za tresty peněžité, pokuty a útraty řízení. Podnikatel nebo zmocněnec musí na výzvu ministra sociální péče jistotu, kdykoli se ztenčí, do 14 drnů po zpravení o tom doplniti. Jistota se vrátí za 3 léta ode dne; kdy povalení k dopravě nebo zmocněn pozbylo platnosti. Kdyby v té době nebyla ještě vyřízena otázka některých nároků proti podnikateli nebo zmocněnci, zadrží se jistota až do konečného vyřízení. Podrobnější ustanovení o složení a vrácení jistoty budou vydána nařízením.
Za povolení k dopravě složiti má podnikatel vždy dávku 10.000 Kč.
§ 15.
Vystěhovalecké kanceláře.
Podnikatel dopravy musí ku provozování svých obchodů vystěhovaleckých zříditi v Praze vystěhovaleckou kancelář. Ministr sociální péče může povoliti, aby podnikatel (zmocněnec) otevřel další kanceláře mimo Prahu. Toto povolení může býti dáno jen, připouští-li to účelná organisace vystěhovalectví, a ta jen pro mí ta, v nichž je sídlo politického úřadu II. stolice. Povolení dává se na rok a může býti kdykoliv odvoláno; za každé takové povolení další kanceláře musí podnikatel dopravy složití dávku 5.000 Kč.
Vedením kanceláře může býti pověřen pouze trvale ustanovený, ministrem sociální péče schválený úředník jako zástupce podnikatele dopravy; ministr sociální péče, jemuž nutno oznámiti jeho jméno a objem dané mu plné mocí, může kdykoli žádati, aby byl ihned zbaveni vedení kanceláře, po případě také vyloučen z činnosti v kanceláři nebo vůbec z použití ve vystěhovalecké služné podnikatele na území Československé republiky.
Takovými zástupci podnikatelé dopravy smějí býti ustanoveni jen plnoprávní a vzhledem na svěřené jim obchody spolehliví českoslovenští státní příslušníci. Nemohou jimi býti ustanoveni:
a) činní úředníci a jiní zaměstnanci státní, zemští, župní, municipální, o nesní, obecní nebo železniční, členové Národního shromáždění, župního, okresního neb obecního zastupitelstva, duchovní; učitelé, advokáti, notáři a lékaři;
b) provozovatelé živností hotelové, hostinské a výčepnické, jejich nájemci a zástupci, jakož i příslušníci rodiny, žijící s nimi ve svazku rodinném.
Zástupce musí býti ustanoven na pevný plat. Zakázáno jest ustanoviti jej na plat, který se řídí počtem smluv jím uzavřených nebo zprostředkovaných, nebo který se měrní podle toho, jak podnik prospívá; zakázána jest i každá účast na zisku a každá jiná odměna, remunerace nebo náhrada útraty, kterou by zákon byl obcházen. Zástupní jest zakázáno provozovati obchody, náležející v obor podniku podle § 13, na vlastni účet nebo bez schválení ministra sociální péče pro jiného podnikatele dopravy. Svou činnost nesmí prováděti cestováním.
§ 16.
Cestovní kanceláře.
Vydávati jízdní lístky pro mezipalubí nebo lodní třídu, postavenou nařízením na roveň mezipalubí, jakož i vydávati lístky pna ostatní lodní třídy vystěhovalcům smějí cestovní kanceláře napříště jen se zvláštním povolením státním.
§ 17.
Zaměstnanci podniků dopravních.
Podnikatel dopravy a jeho zástupci (§ 15) nesmějí při provozu dopravy vystěhovalců používati součinnosti prostředníků (cestovních kanceláří, agentů a pod.) ani zaměstnávati zřízence mimo obchodní místnosti. Ministr sociální péče může jim však na určitou dobu a do odvolání povoliti, aby mohli použíti na určitých místech zaměstnanců mimo obchodní místností k přijímání a dalšímu dopravování vystěhovalců. Tito zaměstnanci musí býti ve své vlastnosti označení zřetelně viditelnými odznaky opatření úřední legitimací, kterou mají míti vždy u sebe. Osoby označené v § 15, předposlední odstavec lit. a) a b), nemohou rýti přijaty za zaměstnance podniku.
Pro přijímání zaměstnanců platí podmínky posledního odstavce § 15. Podnikatel dopravy jest povinen předkládati ministerstvu sociální péče seznamy zaměstnanců ve svých kancelářích (§ 15), kteří jsou pověřeni pracemi při dopravě vystěhovalců. V seznamech bude uveden způsob upotřebení. Každá změna ve stavu těchto zaměstnanců vervo v jejich trvalém upotřebení bud oznámena do 8 dnů.
Na žádost ministra sociální péče musí býti ten který zaměstnanec podniku z jeho služebního místa ihned odstraněn nebo vůbec vyloučen z použití ve vystěhovalecké služné podnikatele na území Československé republiky.
§ 18.
Vedení knih a výkazy.
Podnikatel dopravy a jeho zástupci musí vésti knihy, jež by podávaly obraz všech jejích obchodů při dopravě vystěhovalců. Každý zápis musí obsahovati poukaz na příslušnou korespondencí. Knihy a korespondence budou uschovávány po 5 let ode dne posledního zápisu.
Ministerstvo sociální péče může kdykoli zkoušeti nebo dáti zkoušeti činnost podnikatele dopravy, jeho zástupců a zaměstnanců, vyžadovati od nich zprávy, nahlížeti do jetích knih a obchodní korespondence a činiti si z nich výpisy.
Podnikatelé dopravy vystěhovalců jsou povinní předkládati úřadu výkazy o vystěhovalcích, jichž dopravu obstarali.
Podrobnější ustanovení o obchodování osob v prvém odstavci jmenovaných, a dozoru na ně a o způsobu, obsahu a doby předkládání výkazů o vystěhovalcích vydána budou nařízením.
§ 19.
Zakázaný způsob provozování.
Podnikateli dopravy a jeho zástupci (§ 15) i každému zaměstnanci jeho jest zakázáno:
a) uváděti v oznámeních týkajících se dopravy vystěhovalců něco jiného než označení podnikatele a jeho kanceláří, jízdní řád příslušných plavebních linií, znaky lodí a podmínky dopravní a rozesílati tato oznámení bez vyzvání za účelem jiným, než aby je uvedly ve všeobecnou známost;
b) navazovati ve věcech vystěhovalectví s některou osobou bez předchozího vyzvání nebo dotazu styky, zasílati jí zprávy o věcech dopravních, odměňovati takovou bez jejích přičinění vyvinutou činnost třetích osob penězi nebo peněžní hodnoto nebo využívati ji na svůj prospěch;
c) uzavírati s vystěhovalci nebo příslušníky jejich rodin obchody kupní, směnné neb úvěrní jakéhokoli druhu ať přímo nebo osobami třetími.
§ 20.
Doprava zakázaná.
Zakázáno jest dopravovati vystěhovalce československé státní příslušnosti:
a) kteří se nemohou vykázati platným vystěhovaleckým cestovním listem (§ 3) pro onen stát, do něhož se stěhují;
b) kterým není podle §u 2 dovoleno vystěhovati se;
c) kterým cizí stát nebo cizozemská korporace neb ústav přímo čí nepřímo slíbil, že náklady dopravy úplně nebo částečné napraví, nahradí, dá na ně zálohu nebo je skutečně zapravil, nahradil nebo na ně zálohu dal.
Ministr sociální péče může povoliti výjimky ze zákazu uvedeného v odst. lit. c), pokrad se týče zapravení nebo náhrady nákladů za dopravu dělníků najatých podle §u 7 a násl.
§ 21.
Zakázané jízdní lístky a poukázky.
Zakazuje se prodávati, kupovati, jakož i používati jízdních lístků podniků, které nemají povolení k dopravě (§ 13), jakož i poukázek na takové lístky. Takové jízdní lístky a poukázky budou prohlášeny za propadlé, kdekoli budou nalezeny. Prodavatelé jejích ručí kupci za vzniklou škodu.
§ 22.
Dopravní smlouva.
Podnikatel dopravy smí vystěhovalce dopravovati jenom na základě písemné dopravní smlouvy. Smlouva nesmí býti uzavřena s osobami, které nepředložily vystěhovaleckého cestovního listu. Vzorec a obsah smlouvy určen bude nařízením.
Nařízením může býti podnikateli dopravy předepsáno, aby se ve smlouvě zavázal, že se podrobuje ve sporech s vystěhovalci ze smlouvy dopravní nebo pokud se týče povinností, jemu tímto zákonem uložených, rozhodčímu výroku přednosty mít ně příslušného československého konsulárního úřadu, podrobí-li se tomuto výroku písemným prohlášením také vystěhovalec. dopravní smlouva musí bytí vystěhovalci vydána bez průtahu po zaplacení celé dopravní ceny, nejpozději však dříve ještě, než opustí území Československé republiky.
§ 23.
Všeobecné povinností podnikatele.
Podnikatel dopravy má proti každému vystěhovalci, jím dopravovanému, povinnost:
1. Dopraviti jej a jeho. zavazadla z místa ve smlouvě označeného až na místo tam uvedené (po případě již ze stanice sběrné a až do místa; kam, se stěhuje) a za poplatek smlouvou určený, který v žádném případě nesmí býti zvýšen;
2. dbáti o zdravé, čisté, dostatečné jeho stravování a ubytování po celou cestu, není-li smlouvou určeno, že se o ta vystěhovalec cestou po souši stará sám;
3. pečovati o bezplatné lékařské ošetřování vystěhovalcovo cestou po moři, pro případ úmrtí cestou vůbec také o řádné pohřbení;
4. pojistiti, pokud možno u některé československé pojišťovací společnosti, až do mísa určení hlavu rodiny, po případě jejího zástupce na úraz, zavazadla proti poškození a ztrátě podle premiové sazby, ministrem sociální péče schválené.
Naproti tomu jest podnikateli dopravy zakázáno:
a) činiti o dopravném a pojistném úmluvy, že je vystěhovalec vyrovná zcela nebo z části prací, jíž má konati cestou nebo na místě určení, nebo že je zaplatí teprve po přibytí na místo určení;
b) žádati a přijímati od vystěhovalce mimo dopravné a pojistné ještě jinou úplatu nebo službu, nebo dávati vystěhovalci zálohu;
c) omezovati vystěhovalce ve svobodné volbě místa jeho pobytu, jeho času nebo jeho zaměstnání v zemi určení.
Ustanovení smlouvy dopravní, která odporují těmto zákazům, jsou neplatná.
§ 24.
Dopravní sazby.
Sazby pro dopravu osob a zavazadel musí podnikatel oznámiti nejpozději 14 dní před tím, než mají nabýti platností, ministerstvu sociální péče.
Ve 14 dnech může býti nařízena změna sazeb, jsou-li takové, že by mohly způsobiti bud využitkování tísně vystěhovalců nebo podporování vystěhovalectví vůbec nebo do určité země na újmu veřejných zájmů. Před takovouto změnou bud slyšen podnikatel.
V případech mimořádně nutných změn může býti lhůta pro oznámení sazeb ministrem sociální péče zkrácena.
Sazby dopravní dobře čitelné buďte vyvěšeny na místě nápadném v obchodních místnostech podnikatelů (§ 15).
Jest zakázáno vybírati dopravné nad sazbu; úmluvy zákazu tohoto nedbající jsou neplatné. Majitel jízdního lístku může žádají vrácení přeplatku, od něho vybraného v trojnásobné výši.
§ 25.
Opatření pro vystěhovalce před odplutím a po přistání.
Podnikatel je povinen postarati se, aby všechny transporty vystěhovalců, které nejsou doprovázeny zvláštními průvodčími, očekávány byly v přístavě nalodění i v přístavě vylodění jeho zaměstnanci, kteří nesmějí vystěhovalcův opustiti v přístavě nalodění až do odjezdu lodi a musejí býti opatřeni zřetelně viditelnými odznaky a úřední legitimací; o přibytí vystěhovalců bud v přístavu naladění i vylodění včasně uvědoměn příslušný československý zastupitelský úřad, delegát nebo vystěhovalecký komisař.
Od hodiny polední třetího dne, předcházejícího smluvený den odjezdu, až do vstoupení na loď jest podnikatel povinen vystěhovalce v přístavu, v němž má na loď vstoupiti, nebo ve sběrné stanici zdarma ubytovati a stravovati.
§ 26.
Vrácení dopravného a zpětná doprava.
Nemůže-li vystěhovalec pro nemoc nebo pra jinou neodvratnou náhradu, k níž nedal svým zaviněním podnětu, nastoupiti cesty nebo v ní pokračovati, nebo zemře-li před nastoupením cesty nebo cestou, může sám nebo jeho dědíc žádati vrácení celého dopravného, nenastoupil-li cesty vůbec, nastoupil-li ji však již, té části dopravného, která připadá na nevykonanou část cesty; vystěhovalec nebo dědic jeho jest však povinen oznámiti překážku cesty bez průtahu podnikateli, jeho zmocněnci nebo zástupci.
Totéž žádati mohou pro svou osobu členové jeho rodiny, lze-li jeho nemožnost pokračovati v cestě nebo jeho smrt pokládati pro ně za důležitou příčinu pro upuštění od cesty neb od pokračování v cestě.
Ustoupí-li vystěhovalec před nastoupením cesty nebo za cesty z jiných důvodů cd dopravní smlouvy, může žádati vrácení polovice dopravného, připadajícího na nevykonanou cestu.
Dopravil-li podnikatel vystěhovalce, který byl podle přistěhovaleckých zákonů země určení v této zemi odmítnut, jest povinen dopraviti jej co nejdříve zdarma zpět do jeho posledního bydliště, a leží-li toto mimo hranice Československé republiky, až na místo přechodu z republiky přes hranice; náklady zaopatření cestou musí podnikatel hraditi ze svého.
§ 27.
Nároky vystěhovalcovy, opozdí-li se neb odpadne-li vůbec odjezd nebo cesta další.
Nastalo-li opoždění odjezdu z přístav: nalodění bez víny vystěhovalcovy, vystěhovalec může žádati bud bezplatné přístřeší a stravu nebo zaplacení denního odškodného, jak bude určeno nařízením. Činí-li zpoždění více než týden, má vystěhovalec právo od smlouvy ustoupiti a bez újmy jinakých nároků náhradních žádati vrácení zaplaceného dopravného, jakož i náhrady nákladů cesty a cesty zpáteční čítaje v to nutné stravování. Upustí-li loď od nastoupené cesty nebo jí přeruší, nebo nastane-li zpoždění další podnikatelem převzaté dopravy z přístavu vylodění - to vše z důvodů jakýchkoliv - musí podnikatel vystěhovalci až do další dopravy opatřiti buď přiměřené přístřeší a strav ování nebo mu zaplatiti denní odškodné; mimo to jest povinen pečovati o to, aby byl vystěhovalec se zavazadly dopraven zdarma a pokud možno nejdříve na místo určení.
§ 28.
Neplatná ustanovení smluvní.
Ustanovení dopravní smlouvy, která se odchylují od předpisů §§ 25 až 27 na škodu vystěhovalcovu, jsou neplatna.
§ 29.
Lékařská prohlídka vystěhovalců.
Před vstupem na loď buďte vystěhovalci lékařem prohlédnutí. Nalodění buď odepřeno, když by podle výsledku lékařské prohlídky naloděním vzniklo nebezpečí pro život cestujícího nebo pro zdraví spolucestujících.
Zavazadla cestujících buďte podle potřeby desinfikována.
§ 30.
Zvláštní ustanovení pro doprava mimoevropskou.
Ustanovení § 31 až 34 platí jen pro dopravu vystěhovalců, kteří cestují po moři do zemí mimoevropských.
§ 31.
Vystěhovalecké lodi.
Doprava po vodě smí se díti pouze lodní pro dopravu vystěhovalců určenými a vhodnými a pro zamýšlenou plavbu úplně zařízenými, vypravenými a zásobenými. Lodi tyto musí míti na palubě lékaře, musí připouštěti rozdělení cestujících podle pohlaví a podléhati na místě odplutí policejní kontroly co do způsobilosti.
Podrobnější ustanovení o vystěhovaleckých lodích mohou býti vydána nařízením.
§ 32.
Průvodčí.
Podnikatel dopravy jest povinen na žádost ministerstva sociální péče a podle volby jeho vzíti na některou z lodí, které dopravují vystěhovalce československé státní příslušností, osobu pověřenou dozorem nad zachováváním ustanovení tohoto zákona a prováděcích nařízení, a to celkem dvakrát v roce.
Průvodce tyto musí podnikatel cestou tam i zpět dopravovati a stravovati jako cestující II. třídy a to zdarma, a nevrátí-li se loď přímo do přístavu, z něhož vyplula; je povinen hraditi náklady jejich zpětné dopravy do tohoto přístavu a jejích stravování.
§ 33.
Zpětná doprava nemajetných československých příslušníků.
Podnikatel dopravy jest povinen dopraviti nemajetné československé státní příslušníky, jež československý zastupitelský úřad z jakého důvodu pošle zpět do vlasti, za poloviční dopravné do některého přístavu evropské pevniny, československými vystěhovalci při cestách do vlasti používaného, pokud jejích počet v roce kalendářním nepřesahuje jednoho procenta vystěhovalců československé státní příslušnosti, které dopravil do téže země v roce předcházejícím.
§ 34.
Prodej lístků k další dopravě.
Zakazuje se prodávati vystěhovalcům před přistáním, v zámořském přístavu jízdní lístky pro další dopravu z přístavu toho.
Tento zákaz se však netýká smluv, jimiž se podnikatel zavazuje zároveň k další dopravě ze zámořského přístavu, kde vystěhovalec vystupuje.
§ 35.
Doprava vystěhovalců po moři do zemí evropských nebo po souši vůbec.
Ustanovení §§ů 13 až 29 platí také pro mořskou dopravu vystěhovalců do evropských zemí a pro dopravu vystěhovalců po souši vůbec.
Za dopravu vystěhovalců, cestujících po moři do některé evropské nemá mimo území Československé republiky, jakož i za dopravu vystěhovalců po souši vůbec, ať ku přístavu neb od něho, ať přímo do země, kam směřují, smí býti vybíráno od vystěhovalce při použíti veřejných dopravních zařízení nejvýše dopravné padle jejich sazby a v případy snížení sazby jen dopravné dopravnímu podniku skutečně zaplacené. Podnikatel dopravy dbej toho, aby byli vystěhovalci dopravování drahou ve vozech, které možno dobře uzavříti, a aby bylo v každém voze umístěno pouze tolik osob, pro kolik je v něm podle předpisu míst.
Vláda se zmocňuje, aby pro dopravu těchto vystěhovalců podle potřeby vydala nařízením ještě zvláštní ustanovení ochranná.
§ 36.
Vystěhovalecké útulky.
Podniky, mající za fičel poskytovati vystěhovalcům přístřeší a stravu ve stanicí sběrné nebo pohraniční, a podniky, které se zabývají byť i jen v určitém ročním období převážně přechováváním a stravováním vystěhovalců, potřebují k této činnosti zvláštního povolení ministra sociální péče, jež může býti kdykoli omezeno neb odvoláno.
Ministr sociální péče může z důvodů kontrolních, zdravotních a ochranných určitým podnikům přechovávání a stravování vystěhovalců zakázati.