V případě nouze, na př. při živelní pohromě. nemusí býti vyčkáno schválení podle odst. 1.
Osvobozeni jsou od takových služeb:
1. ti, jimž patří osvobození od daní podle zásad práva mezinárodního a v mezích těchto zásad,
2. osoby jmenované v §u 3 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 278 Sb. z. a n., o sestavování seznamu porotců,
3. profesoři a učitelé škol veřejných a právem veřejnosti nadaných.
Ustanovení všeobecná.
§ 39.
Pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních platí ustanovení odst. 2. až 4. §u 6 obdobně.
Usnesení tato musí býti veřejně vyhlášena a vyhláška v jednom opisu dodána současně vyššímu dohlédacímu úřadu.
Je-li k platnosti takového usnesení potřebí vyššího schválení, mohou členové obce podati k němu u obecního úřadu ve 14 dnech připomínky. které jest k žádostí za schválení připojiti.
§ 40.
Příspěvky po rozumu ustanovení §§ 26 a 27 předpisuje obecní starosta a vybírá je obecními orgány.
Jde-li o příspěvky dobrovolně smluvené, musí býti v příslušné úmluvě, jinak ve schvalovacím výnose určení doba jejich splatnosti.
Nejsou-li však zapraveny, dobývá je obecní starosta, a platí o řízení exekučním tytéž předpisy jako pro dobývání nezapravených daní přímých.
§ 41.
Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním, děje se týmiž orgány, liteře jsou pověřeny vybíráním dotyčných daní státních.
Obce jsou povinny těmto orgánům, které obecní přirážky k přímým daním vybírají, oznámiti nejdéle do konce května jejich výši pro dotyčný správní rok. Neučiní-li tak, vybírají zmíněné orgány přirážky po celý rok ve výši pro předchozí rok stanovené, nedojde-li jich rozhodnutí úřadu přirážky povolujícího o povolené přirážce nižší.
Proti obecním přirážkám lze se odvolati. k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jen byly-li stanoveny vyšší sazbou než odpovídá zákonem určené nebo schválené výměře. Odvolání nemá účinku odkládacího.
Obecní přirážky nesprávně vypočtené lze bráti v odpor odvoláním podaným u předpisujícího orgánu; rozhoduje o něm s konečnou platnosti finanční úřad (§ 49).
Přirážky jsou splatny současně s dotyčnou daní státní; o jejich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro dotyčnou státní daň.
Povinnost platiti úroky z prodlení z nezapravených přirážek ke státním daním přímým bude. upravena zvláštním zákonem.
§ 42.
Pravidla, která jest o vybírání poplatků neb dávek podle §§ 28, 34, 35 a 37 vydati, musí jmenovité obsahovati ustanovení:
1. V jaké výši se poplatek případně dávka vybírá, pokud se týče, dle jakého měřítka se poplatek případně dávka vyměřuje;
2. kdo je povinen poplatek, příp. dávku platiti, a kdo jest od poplatku, příp. dávky osvobozen;
3. kým se poplatek, příp. dávka vybírá, pokud se týče komu jest poplatek, příp. dávku odváděti;
4. jaká opatření se stala za účelem dozoru, aby byl poplatek, příp. dávka řádně placen, po případě jaké povinnosti mají občané poplatkem, příp. dávkou povinní, aby motal obecní dozor býti vykonáván;
5. kdy jest poplatek, příp. dávka splatný a jak se/vymáhá;
6. k jakému účelu má býti výnosu poplatku, příp. dávky upotřebeno;
7. jakými pořádkovými pokutami a jinými tresty se stíhají ti, kdo podniknou něco, aby se. placení poplatku, příp. dávky vyhnuli, poklidí se týče, kdo nešetří pravidel o vybírání poplatku, příp. dávky vydaných.
Trestní řízení náleží v příčině pokut pořádkových obcím ve vlastním oboru působnosti, v příčině jiných trestů pak finančním úřadům (§ 49).
Pravidla o způsobu výběru poplatku, příp. dávky v obci buďte schválena těmi úřady, které vybírání povolují. Schválená pravidla musí býti v obci po 14 dní veřejně vyhlášena. Každý občan má právo nahlédnouti v pravidla ta v úředních místnostech obecních.
Dohlédacím úřadům, jimž předkládati jest podle §u 16 závěrečné účty, náleží přihlížeti k tomu, aby výnosu poplatků, příp. dávek obcím povolených upotřebeno bylo v obcích k tem účelům, ke kterým byly určeny.
§ 43.
Pokud není v pravidlech o vybírání jednotlivých poplatků, příp. dávek podle tohoto zákona nic jiného stanoveno, předpisuje je obecní starosta a vybírá je obecními orgány. Proti platebnímu rozkazu podati lze odvolání, o němž rozhoduje zastupitelstvo. Odvolání nemá účinku odkládacího.
Z rozhodnutí obecního zastupitelstva možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, jehož rozhodnutí jest konečné.
Poplatky příp. dávky včas nezapravené dobývá obecní starosta. O řízení exekučním platí táž pravidla jako pro dobývání nezaplacených daní přímých.
§ 44.
Připomínky a námitky přípustné podle tohoto zákona podati jest ve lhůtě 14 dnu u obecního starosty.
Odvolání podati jest do 14 dnů; o místě, kde jest odvolání podati, platí posavadní ustanovení, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Lhůta k podání připomínek, námitek neb odvolání počíná se dnem, jenž následuje po dni vyhlášení nebo vyrozumění.
§ 45.
O promlčení příspěvků (§ 1 26 a 27), obecních poplatků a dávek (§§ 28, 34, 35 a 37) platí táž ustanovení jako o promlčení daní přímých.
§ 46.
Není-li v zákoně nebo v příslušných pravidlech o vybírání té které dávky jinak stanoveno, platiti jest z částek příspěvků, poplatků a dávek obecních, které nebyly včas zapraveny, úroky z prodlení podle ustanovení platných ohledně úroků z prodlení z daní přímých. Povinnost "tato nastává však při příspěvcích, poplatcích a dávkách, jestliže celková povinnost roční při příspěvcích, poplatcích a dávkách na celý rok vyměřených činí více než 100 K, při příspěvcích, poplatcích a dávkách pak vyměřovaných od případu k případu v jednotlivém případě 50 K.
§ 47.
V Čechách s Vitorazskem rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona, okresní výbor, vyšším dohlédacím úřadem zemský výbor; naproti městům s vlastním statutem obstarává zemský výbor působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu.
Na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem obstarává působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu naproti všem obcím zemský výbor.
Na Slovensku rozumí se bezprostředním dohlédacím úřadem podle tohoto zákona municipální výbor, vyšším dohlédacím úřadem ministerstvo vnitra.
§ 48.
Pokud podle tohoto zákona vyšší dohlédací úřad jedná za souhlasu politického úřadu nebo politického a finančního úřadu (§ 31, 38, odst. 1.) rozumí se:
1. V území republiky mimo Slovensko:
Politickým úřadem zemský politický úřad a finančním úřadem zemský finanční úřad;
2. na Slovensku:
Politickým úřadem ministerstvo vnitra a finančním úřadem ministerstvo financí.
§ 49.
Finančním úřadem podle dalších ustanovení tohoto zákona rozumí se:
1. V území republiky mimo Slovensko;
a) v případě §u 41, odst. 4., jde-li o přirážky k daním přímým, a v případě §u 42, odst. 2. berní správa,
b) v případě §u 41. odst. 4., jde-li o přirážky k daním nepřímým, okresní finanční ředitelství,
c) v případě §u 30, odst. 2., v Čechách a na Moravě zemské finanční ředitelství, ve Slezsku finanční ředitelství;
2. Na Slovensku:
a) v případech §u 41, odst. 4. a §u 42, odst. 2. — finanční ředitelství.
b) v případě §u 30, odst. 2. — generální finanční ředitelství v Bratislavě.
Článek II.
Finanční hospodářství měst s právem municipálním.
§ 50.
Ustanovení článku I. platí také pro finanční hospodářství měst s právem municipálním na Slovensku s odchylkami níže uvedenými.
§ 51.
Na místo starosty obce nastupuje v městech s právem municipálním měšťanosta, v případech §§ů 40 a 43 magistrát.
Na místo obecní rady nastupuje v těchto městech magistrát, na místo obecního zastupitelstva municipální výbor dotčeného města.
§ 52.
Počet členů finanční komise v městech s právem municipálním stanoví ministr vnitra.
§ 53.
Působnost bezprostředního i vyššího dohlédacího úřadu vykonává naproti městům s právem municipálním ministerstvo vnitra; pokud podle ustanovení tohoto zákona jedná vyšší dohlédací úřad za souhlasu politického úřadu aneb za souhlasu politického a finančního úřadu (§ 31, 38) rozumí se. pokud jde o města s právem municipálním politickým úřadem ministerstvo vnitra a finančním úřadem ministerstvo financí.
Článek III.
Ustanovení společná.
§ 54.
Veškerá ustanovení zákonů a nařízení, dále statutů městských a municipálních, která se týkají poměrů finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním upravených tímto zákonem, pozbývají platnosti.
Dohlédací práva, jež podle uherských zákonů, nařízení a statutů příslušejí naproti obcím, pokud se týče městům s právem municipálním hlavním slúžným a županům, nejsou však tímto zákonem dotčena.
Rovněž zůstávají nedotčena ustanovení zákonů ze dne 6. února 1920, čís. 114 a 136 Sb. z. a n., týkajících se Velké Prahy.
§ 55.
Nařízením vlády bude stanoveno, kdo bude vykonávati působnost, která přísluší podle tohoto zákona jednotlivým úřadům a orgánům, až v dotčeném území republiky, budou zřízeny župní a okresní úřady (článek 2. zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n.).
§ 56.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921 v celém území republiky Československé mimo území Podkarpatské Rusi.
Obce, pokud se týče města s právem municipálním mohou nadále vybírati dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky a požadovati nadále dosud povolená naturální plnění pokud vláda neustanoví jinak.
Působnost tohoto zákona může býti vládním nařízením zcela nebo z části, po případě s vhodnými změnami rozšířena prozatím až do další úpravy zákonem na území Podkarpatské Rusi.
§ 57.
Zákon provedou ministři vnitra a financí.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Úprava financí samosprávných sborů, která již před válkou byla se všech stran žádána, stala se v době poválečné neodkladnou nutností.
Potřeba pokud možno brzké úpravy nedovoluje, aby bylo sečkáváno až do aktivování zřízení okresního a župního, kdy teprve bude lze otázku tu řešiti definitivně a pro všechny samosprávné sbory najednou.
Proto zabývá se připojený návrh jen úpravou finančního hospodářství obecního, která má býti provedena jednotně v celém státě a má ovšem ráz více méně prozatímní.
Finanční hospodářství obcí zůstávalo posud převahou omezeno na přirážky k přímým daním výnosovým, vedle přirážek k některým daním spotřebním (jako daň z vína, masa) a některých samostatných dávek obecních, z nichž většího významu byla pouze dávka z nájemného a z piva, ostatně rovněž jen v poměrně nevelkém počtu obcí zavedené.
Prostředky, jakých se tímto způsobem obcím dostávalo, ve mnoha případech ovšem nestačily k plnění úkolů jim vytčených, zvyšování přirážek naráželo na odpor poplatníků zejména velkých, kterým účinné hájení zájmu jejich i dřívějším složením obecních repraesentací bylo umožňováno. Následkem toho v četných obcích buď byly i odůvodněné výdaje omezovány, nebo byly hrazeny půjčkami, ačkoliv šlo o výdaje běžné, které měly býti hrazeny z běžných příjmů.
Válka působila na hospodářství obecní dvojím směrem: jednak za doby válečné klesaly příjmy obcí zastavením četných drobnějších živností, obmezením výroby a konsumu piva a pod., jednak rostly výdaje povinnostmi, které obcím buď přímo byly ukládány nebo jím automaticky nastávaly. Stačí zde poukázati na příkl. na vydání s aprovisací spojená. Válečnými půjčkami byla na mnohé z obcí uvalena značná břemena, jmenovitě upisovaly-li je, nemajíc k tomu vlastních prostředků.
Na druhé straně pak poměry znemožňovaly podnikati potřebné opravy k řádnému udržování majetku obecního (budov, silnic atd.) nutné.
Tak shledáváme po převratu finance většiny obcí ve značně zhoršeném stavu. Jen některé venkovské menší obce dovedly užíti přílivu peněz, jaký zdražením všech výrobků u některých vrstev obyvatelstva nastal, pro účely obecní, a zvýšivše značnou měrou přirážky, i dluhy splatily. Také obce se značnějším majetkem obecním dovedly z něho pravidelně vytěžiti tolik, že zvýšená potřeba snadno mohla býti kryta. To jsou však výjimky.
Pravidelný obraz, jaký nám finance obecní nyní skytají, jest asi tento:
Potřeba jest vesměs zvýšena, což jest zaviněno všeobecnými poměry drahotními, podmiňujícími značně zvýšený náklad správní jak osobní, tak věcný, jednak novými úkoly obcím uloženými v neposlední řadě pak též povinnosti bezodkladně napraviti, co bylo během válečných let zanedbáno, jmenovitě s daleko zvýšeným nákladem uvésti v řádný stav budovy obcím patřící. Pokud by ovšem o tento úkol šlo, jde o zatížení pouze přechodné.
Ke zhoršení těchto poměrů přispívá nemalou měrou i snaha dohoniti vše, co bylo posud zanedbáno v ohledu sociálním, přispěli k odstranění nouze bytové, čeliti nezaměstnanosti a pod.
Otázka úhrady zvýšené potřeby jest však za posavadního stavu zákonodárství věcí nejvýše obtížnou. Zvyšováním přirážek k daním přímým nemůže se tak státi, poněvadž jednak zakázáno jest u daně činžovní zákonem ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n., jednak již samo o sobě jest vyloučeno vzhledem k výši, jaké již dnes přirážky u některých obcí dosáhly.
Nemáme bohužel statistických dat z nejnovější doby, stačí však poukázati na to, že, kdežto v Čechách v roce 1914 bylo na př.: 544 obcí bez obecních přirážek, klesl jejich počet v roce 1918 na 484, počet obcí, které měly méně, než 100%ní přirážky v roce 1918 proti roku 1914 značně klesl, naproti tomu počet obcí s přirážkami
přes 100 — 150% stoupl z 885 na 1413
přes 150 — 200% stoupl z 254 na 594
přes 200 — 300% stoupl z 84 na 316
přes 300 — 400% stoupl z 4 na 70
přes 400 — 500% stoupl z 8 na 18
přes 500 — 600% stoupl ze 14 na 16
přes 600 — 700% stoupl z 1 na 7
přes 700 — 800% stoupl z 0 na 4
přes 800 — 900% klesl ze 4 na 3
přes 900 — 1000% stoupl z 0 na 3
přes 1000 — stoupl z 1 na 16.
Poměry se však v létech 1919 a 1920 podle souhlasných, statisticky ovšem posud nedoložených údajů, vesměs ještě zhoršily.
Z poznání, že stav tento nelze trvale udržeti a že jest tu náprava nutná, vyplynuly různé náměty, z nichž by bylo uvésti na př. resoluci, přijatou v 39. schůzi Národního shromáždění dne 26. března 1919, kterou bylo uloženo vládě, aby padala návrhy na všeobecnou úpravu finančního hospodářství samosprávných svazků v tom směru, aby rovnováha jeho nebyla závislá na dalším zvyšování přirážek k daním reálním, resoluce přijatá ve 100. schůzi Národního shromáždění dne 17. prosince 1919, kterou vláda byla vyzvána, aby v nejkratší době předložila osnovu zákona, kterým se upravují finance obcí, okresů a silničních výboru, návrh člena Národního shromáždění Luďka Pika a soudr. (tisk č. 2445), aby byl zrušen odstavec 3., článku XV. zákona ze dne 5. března 1862, čís. 18 ř. z., § 86 obecního zřízení českého ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. z., § 77 obecního zřízení moravského z 15. března 1864, čís. 4 z. z., a § 76 obecního zřízení slezského z 15. listopadu 1863, čís. 17 z. z., podle kterých přirážka k dani potravní smí postihnouti jedině spotřebu v obci, nikoli však obchod a průmysl, a konečně návrh poslanců L. Pika, Ant. Remeše, J. Ulricha a soudr. (tisk čís. 125), kterým reprodukována resoluce přijatá na sjezdu Svazu českých měst dne 3. června 1920 s těmito požadavky:
1. Aby byly vybudovány obecní dávky ve směru kvantitativním i kvalitativním tak, aby odpovídaly zásadám postačitelnosti a pružnosti;
2. aby tam, kde dávky obecní nestačí, v souhlasu s duchem doby bylo vybudováno kolektivní podnikání obecní, výtěžek poskytující ať místní, ať na širším základu, jež by jednak usnadnilo rozvoj hospodářství národního, jednak ulehčilo financím obecním;
3. aby tam, kde objeví se to účelným, provedlo se ukládání jednotných dávek obecních na větším území orgány, společnými a dle zásad jednotných;
4. aby reální daně státní byly přikázány ke krytí nákladů samosprávných;
5. aby podniky, jež přímo nebo nepřímo působí obecní správě značnějších nákladů, byly pronikavěji nuceni přispívati k nákladům samosprávným dle jednotných zásad zákonných pro celou republiku a jejich příspěvky rozvrhovány na obce. dle klíče uznané potřeby, stanoveného representanty této samosprávy, jak dle žup soustředěnými, tak i vybudovanými v orgán ústřední;
6. aby stát poskytoval příspěvky k nákladům spojeným s působností přenesenou a výtěžek z poplatků vybíraných z aktů samosprávných buďto obcím ponechal nebo jim nahradil;
7. aby vybudován byl status úřednictva samosprávného dle jednotných zásad a tam, kde se to objeví účelným, bylo podporováno úřadování sloučené pro větší území. Úřednictvo pak samosprávné placeno ze společné massy utvořené z příspěvků obcí a všeobecných daní obecních;
8. aby pro obory, v nichž jakost správy tím netrpí, byla vyžadována místo zřízení byrokratických, součinnost obyvatelstva dle zásady čestných funkcí občanských;
9. aby poskytnuta byla veškerá veřejná pomoc ulehčení levného úvěru samosprávného, podporována konverse vysoko zúročitelných dluhů a jejich splácení;
10. aby byla podporována spořivost v hospodářství obecním a vůbec samosprávným zákonným ustanovením revise a vybudováním postačujícího orgánu revisního, dostatečně odborným personálem dotovaného, jehož základem by mohly býti posavadní revisní orgány zemské.
Se zmíněnou resolucí vyslovil souhlas i finanční výbor Poradního sboru pro otázky hospodářské ve své schůzi konané dne 22. června 1920 svolané k poradě, jak zabrániti takovému zvyšování přímých daní samosprávnými přirážkami, aby výše celkového obnosu daně i s přirážkami neznemožňovala průmyslové a obchodní podnikání.
Vedle toho byly četnými obcemi podávány nejrozmanitější návrhy rázu povšechného i specielních otázek se týkající, kterých zde rozváděti nelze.
Při úpravě autonomních financí nutno hleděti v první řadě k tomu, že pro veřejnoprávní příjmy státu i všech svazků samosprávných jest tu v podstatě jediný zdroj t. j. příjem nebo majetek občanů. Nutno tedy dbáti správného poměrného rozdělení příslušnosti k vybírání daní a dávek. Nelze připustiti, aby si zájmy dotyčných korporací zájemně konkurovaly, ale nutno vymeziti přesně zájmové sféry jejich.
Stejně jest hleděti, aby i při zdanění pro účely obecní byla ukládána břemena podle mohoucnosti berní. Tuto však za nynějšího stavu věci nevystihují ani přímé, ani nepřímé daně samy o sobě. Teprve účelným sloučením obou systémů docházíme kýženého cíle. To platí nejen pro stát, ale i pro svazky samosprávné a tedy i pro obec.
Nelze tedy systém dávek, jímž má býti potřeba obcí kryta, budovati výhradně ani na jednom, ani na druhém druhu daní, nýbrž nutná jest i zde kombinace obou. Nelze tedy prostě zatracovati nepřímé daně, jmenovitě daně spotřební, jakožto nepopulární a ke krytí potřeb komunálních se nehodící, nýbrž nutno v nich hledati potřebný doplněk daní přímých.
V příčině daní přímých nedoporučuje se prozatím vzdáti se úplně systému přirážkového, který z četných stran jest označován jakožto zlo, které nutno odstraniti, na druhé straně však nalézá zastance i u obcí samotných, které v něm vidí nejpohodlnější způsob vybírání obecní daně.
Vzhledem k přechodnosti nové úpravy nelze také již nyní řešiti otázku, kterých daní přímých se má stát ve prospěch samosprávných svazku vzdáti. To se může státi teprve při revisi a přebudování posavadního, ve mnohem zastaralého systému daní přímých. Volání po otevření nových zdrojů příjmů překázáním daní reálních samosprávným svazkům vyhovuje aspoň částečně současně podaný návrh jiný, kterým se přikazuje obcím zcela dani činžovní podrobeným polovice výnosu daně činžovní, zemím pak výnos daně pozemkové a to až do další zákonné úpravy.
Tamže se také zmocňuje ministr financí, aby část daně z obratu přenechal obcím, při ukládání a vybírání této daně spolučinným.
Jinak se poskytuje obcím předloženou osnovou zákona možnost získati nové prameny příjmu zavedením různých samostatných dávek obecních, při čemž dbáno jest toho, aby bylo jejich zavedení obcím pokud možno usnadněno. Zavádí se také ve prospěch obcí 10%ní přirážka ke státnímu poplatku z převodů nemovitostí.
Nelze však upírati oprávněnosti námitce, že nelze přivoditi sanaci financí obecních bez spolučinnosti obecních správ samých a dozorčích orgánů autonomních. To vytýká i shora zmíněná resoluce sjezdu svazu českých měst, kterou se v bodě 10. žádá, aby byla podporována spořivost v hospodářství obecním a vůbec samosprávném, zákonným ustanovením revise a vybudováním postačujícího orgánu revisního dostatečně odborným personálem dotovaného.
Vláda jest přesvědčena, že tyto revisní orgány budou míti v první řadě úkol výchovný; tento však nelze omezovati na kontrolu hospodářství sama, nýbrž musí počínati již při sestavování rozpočtu a vyvrcholiti při zkoušení výročních účtů, které teprve podávají skutečný obraz hospodářský. Ustanovení návrhu k tomu se vztahující nemají tedy tendenci omezovati samosprávu obecní, nýbrž mají příslušným orgánům připomínati tíhu jejich zodpovědnosti. To jest patrno i z toho, že státní zpráva nevyhrazuje si téměř žádného vlivu na hospodářství obcí, pokud to není nezbytně nutno v zájmu veřejném a jmenovitě financí státních.
Část zvláštní:
K §ům 1—7.
Základem spořádaného hospodářství obecního jest rozpočet. Sestavujíce jej nemůžeme se sice říditi zásadou soukromého hospodářství, že nutno vydání přizpůsobiti přijmu, nýbrž musíme připustiti oprávněnost zásady, že ve veřejném hospodářství nutno příjmy přizpůsobiti vydáním. To však může platiti jen o vydáních nezbytně nutných a především o vydáních běžných, opětujících se každoročně nebo aspoň určitou pravidelností.
Tato vydání, nazývaná všeobecně řádnými, nutno přesně rozlišovati od vydání mimořádných, která se naskytují pouze občas, a mezi která nutno zejména počítati všechny investice.
Kdežto vydání prvního druhu nutno za všech okolností hraditi z běžných příjmů, lze úhradu vydání mimořádných rozděliti na delší řadu let a zatížiti jí i potomstvo, jmenovitě jde-li o zařízení, jichž toto bude ještě užívati.
Není sice překážky, aby i mimořádné výdaje byly hrazeny z běžných příjmů. Opačného postupu však nelze připustiti, poněvadž mimořádné příjmy jsou obyčejně provázeny částečným zmenšením majetku obce a s tím spojeným snížením budoucích řádných příjmů, ať se to konečně děje mimořádnou náhlou anticipací takových příjmů, nebo odprodejem obecního majetku nebo jen zadlužením.
V zájmu správného sestavování rozpočtu a celého dalšího hospodaření jest ovšem nutno, aby se obecní správy rozpočtu skutečně držely, neměnily ho tím, že by některé rozpočtené výdaje odstavily a nákladu takto ušetřeného užily k úhradě výdajů jiných, snad menším obnosem rozpočtených nebo docela nerozpočtených.
Zajisté již nyní některé obce, jmenovitě velké městské obce dělily rozpočet v řádný a mimořádný. Předlohou má býti docíleno v této věci jednotnosti u obcí všech.
Formálním neznázím, které z takového sestavování rozpočtu snad menším obcím vzniknou, bude možno odpomoci vhodnými formuláři, které zemský výbor sestaví a předepíše.
V §u 6 se stanoví, že rozpočet obecní sestavuje starosta obce. Tím ovšem nemá býti zabráněno, aby použil pomoci jiných orgánů obecních ať členů obecní rady nebo toho kterého úředníka obecního.
Aby bylo všude zavedeno a nadále přesně dodržováno, řádné hospodářství v obcích, pověřují se dohlédací úřady schvalováním rozpočtů. Byla jim sice již dnes v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyhrazena jistá ingerence ve způsobu povolování výběru obecních přirážek, tato byla však poměrně neurčitá. Naproti tomu obsahuje § 126 zák. článku 22 z roku 1886 posud na Slovensku platného přesná ustanovení v té příčině, která v zásadě vládní návrh přejímá.
Toto opatření však nelze vykládati jako omezování rozpočtové pravomoci obecních zastupitelstev, a nelze takové omezování spatřovati ani v právu dohlédacího úřadu, aby postavil případně rozpočet nový. Půjde zajisté pravidlem o případy výjimečné, ve kterých k řádnému opatření správy obce nutno k tomuto mimořádnému kroku sáhnouti.
V příčině příslušnosti ke schválení rozpočtu mohou vzniknouti pouze v Čechách jisté potíže, poněvadž jsou tu vedle zemského výboru ještě okresní výbory. Aby nebyl zemský výbor náhle příliš zatížen, bylo by ponechati okresním výborům, aby schvalovaly rozpočty menších obcí. Jest však nesnadno stanoviti číselně mez, až po kterou by se odporučovalo, poněvadž zde přirozeně má velký význam okolnost, jde-li o obce s čistě výdajovým hospodářstvím nebo takovou, která provozuje nějaký výdělečný podnik, tak totiž, že by u obcí prvního druhu musela bytí ona mez stanovena níže, u obcí s výdělečným podnikem však výše.
Volená proto jako rozhodující okolnost, který dle zmíněných autonomních orgánů jest povolán, aby rozhodoval o povolení k výběru obecních přirážek k přímým daním.
Nutným důsledkem okolnosti, že vyšší úřad dohlédací schvaluje rozpočet, jest ustanovení, že rozhoduje též o stížnostech do rozpočtu usneseného podaných, poněvadž nelze dobře připustiti, aby nižší úřad svým rozhodnutím případně praejudikoval úřadu vyššímu, jenž má rozpočet schváliti.
K §u 8-14.
Ustanovení vládního návrhu převzala jsou celkem z posavadních zřízení obecních, podle kterých rovněž starosta obce jediný byl oprávněn, aby poukazoval potřebné výdaje k výplatě.
Ustanovení toto jest zajisté oprávněno, pokud jde o hospodářství čistě výdajové, má však nesporně své vady, jde-li o výdělečné podniky obecní, které vyžadují jisté pohyblivosti v rozhodování. Proto ustanovuje poslední odstavec § 8, že může býti v takovém případě i na jinou osobu přeneseno právo poukazovací a to bez rozdílu, jde-li o člena obecní rady nebo obecního zastupitelstva nebo úředníka správou podniku pověřeného.
Do zákona bylo převzato k vůli úplnosti též ustanovení § 14 novely k obecnímu zřízení, doplněné pouze v odstavci prvním vzhledem k tomu, že jsou i v zemích historických, jmenovitě však na Slovensku obce, ve kterých by se sestavení finanční komise, jaké zákon žádá, setkalo s nepřekonatelnými překážkami. O tom vyslovil se též sjezd Slovenských právníků v Bratislavě ve dnech 30. a 31. října 1920 konaný.
Okolnost, že rozpočet musí býti ve většině případů schválen nadřízeným samosprávným úřadem, vedla by k tomu, že by do doby schválení jeho nebylo vůbec možno konati výdaje a že by také nemohly býti vybírány daně a dávky pro účely obecní. Tomu zabrániti má ustanovení odstavce 3. § 8 a posledního odstavce § 31.
Znění § 10 návrhu liší se od znění § 15 novely k obecním zřízením, poukazem na odstavec 3. § 8 a pák slovy "právoplatně zabezpečena jejich úhrada" a ustanovením o ručení starosty a členů obecního zastupitelstva. Zmíněným poukazem má býti zdůrazněno, že jest míněn pouze rozpočet schválený nebo do jeho schválení rozpočet roku předešlého, jak o něm citované ustanovení mluví.
Vsunutá slova "právoplatně zabezpečena" pak vytýkají, že směrodatná, tu může býti jen úhrada skutečná. Má tím býti odstraněná posavadní praxe, která sice vyhovovala formě zákona, ale ve valné většině případů dále nešla, materielní výsledek byl obyčejně nejistý, nebylo jistoty ani bude-li nová jako úhrada myšlená dávka povolena, s jakým se potká výsledkem atd.
Ustanovení o ručení má za účel přivésti dotyčným činitelům na paměť zodpovědnost, kterou neplatným usnesením a jeho provedením na sebe berou ručení toto však nutno časové obmeziti, aby se nestalo po létech důvodem k vexacím a sporům.
K §u 15—18.
Přes všechnu důležitost rozpočtu nemůže se ingerence dohlédacích úřadů obmezovati jedině na schvalování rozpočtu, nýbrž úřady tyto musí míti možnost zkoumati kdykoli v hospodářství té které obce ať ve správním roce, ať po jeho skončení.
Tato možnost jest podmíněna však tím, aby obce vedly řádné knihy. Nelze v té příčině ovšem docíliti jednotnosti tak, aby nepatrné obce vedly knihy stejné jako obce velké, třeba bylo i hospodářství těchto hospodářstvím čisté výdajovým, tím méně pak lze tu činiti přirovnání s obcemi, vlastnícími značně nemovitosti ve vlastní režii obdělávané nebo výdělečné podniky a pod. Věcí vyššího dohlédacího úřadu bude vhodná úprava vzoru.
Zařízení takové je nutno již vzhledem k ustanovení § 18 o revisi obecního hospodářství. Revise provádějí se již dnes, jsou však příliš těžkopádný a to hlavně proto. že v přečetných případech revisní orgány nerevidují, nýbrž jsou nýbrž konati prvotní práci, t. j. sestavovati samy teprve různé výkazy, pátrati jaký, má býti stav zásob v tom kterém odvětví hospodářství věcného atd.
Řádné a běžné vedení knih jest v zájmu obecního: starosty, který jest za ně zodpověděn. Jedině tím jest mu umožněno sledovati činnost úředníků obecních v každém směru.
Nejsou-li přes nařízení vyššího dohlédacího úřadu knihy založeny a řádně vedeny, zařídí tento nápravu, muže však žádati náhradu nákladů tím vzešlých.