Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Výsledky celoročního hospodaření vyličuje roční účet, jehož přezkoumání musí býti proto hrazeno témuž orgánu, který schválil rozpočet. Vedle toho nutno jej učiniti přístupným i všem občanům, ovšem ale jen pokud by tím zájem obce netrpěl. To mohlo by však nastati vyzrazením obchodního tajemství výdělečných podniků obecních, ať jde o prameny nákupní nebo zvláštní způsob výroby a pod.

Pro posouzení finančního stavu obce není však směrodatný jen poměr příjmů a vydání obecních, nýbrž také stav majetku obecního a dluhů jej zatěžujících. Proto nařizuje se, aby k učtu byl připojen každoročně dle skutečného stavu doplněný inventář obecního jmění.

Důsledně měl by býti k němu připojen. i seznam dluhů. Vládní návrh však tohoto požadavku nečiní, nýbrž žádá, aby byl seznam dluhů ke konci každého roku předkládán vyššímu dohlédacímu úřadu, jednak proto, aby byla zjednána spolehlivá evidence obecních dluhů, jednak aby se tím dostalo pomůcky pro posouzení nutnosti revise té která obce.

Revise obecního hospodářství není ani v zemích historických ani na Slovensku nic nového; na Slovensku ovšem šlo jen o dozor služného nebo jeho zástupce na vedení obecního hospodářství, který ostatně má bytí zachován (§ 53) a čistě formelní skontro obecní pokladny okresním účtovníkem.

K revisi, která nebude se směti omezovati jen na ciferné zkoumání účetních knih a dokladů, nýbrž musí se zabývati obecním hospodářstvím hlavně též po stránce věcné, nemá bytí vyšší dohlédací úřad povinen u všech obcí, nýbrž jest nutno ponechati mu ve věci té jistou volnost v rozhodování, již vzhledem k základu, jakého by vybudování přiměřeného revisního aparátu vyžadovalo. Ovšem jest ale povinen aspoň přehlídkami o skutečném stavu obecních hospodářství se přesvědčovati.

Doba čtyř let, ve které se tak nejméně jednou má státi, volena vzhledem k období, na které se obecní zastupitelstvo volí.

Vedle toho ovšem nutno vyhraditi i státní správě právo, aby o provedení revise v jednotlivých případech žádala, vznikne-li u ní při nějaké příležitostí obava, že dotyčná obec nehospodaří řádně, jmenovitě však půjde-li o mimořádnou pomoc z prostředků státních pro dotyčnou obec.

K §u 19—22.

Prvním pramenem úhrady jsou příjmy z výnosu obecního jmění. Návrh přejímá v zásadě posavadní ustanovení obecních zřízení a stanoví pravidlo, za veškeré obecní jmění — nikoliv tedy jen jmění kmenové— má býti pokud možno neztenčeně zachováno To jest nutno již proto, že obecní majetek resp. příjmy z něho mají býti základem celého obecního hospodářství.

Z různé povahy příjmů řádných a mimořádných, z obecního jmění plynoucích, jde též různá možnost jejich upotřebení. Příjmy řádné mají sloužiti především k úhradě řádných výdajů. Nebylo-li by jich k tomu účelu ani v běžném, ani v nejblíže příštím roce potřebí, není vyloučeno, aby jich bylo užito ke krytí mimořádných výdajů, které by byly nutný, nebo aby z nich byl případně utvořen fond výdajový, kterého by později mohlo bytí k úhradě potřebných výdajů užito. Nezdá se žádoucno zaříditi, aby jimi bezpodmínečně bylo rozmnoženo kmenové jmění, poněvadž by tím byla bezdůvodně stížena další upotřebení jejich. Rozhodnutí o jejich upotřebení by bylo ponechati dohlédacímu úřadu. Případy takové budou ovšem za dnešních poměrů velice řídký.

Naproti tomu výtěžky mimořádné, které — jak již řečeno — obyčejně znamenají též zmenšení hodnoty obecního jmění, mají býti pokud možno věnovány k tomu, aby pramen příjmu byl zachován nebo rozmnožen.

Pojem "výdělečných podniků obecních" zavdá snad v některých případech příčinu ke sporu o tom, co jest výdělečným podnikem rozuměti. Pojem tento nelze však vykládati restriktivně a vylučovati z něho všechny podniky, které zároveň slouží potřebám veřejným např.: plynárny, dodávající také plyn potřebný k osvětlení veřejnému vedle plynu pro potřebu soukromou.

Pravidlem se musí státi, že jest tyto podniky spravovati podle zásad soukromohospodářských, v nich má obcím vyrůsti podpora pro zdárné vedení hospodářství obecního. Jest tedy nejmenším požadavkem, aby se takové podniky vydržovaly samy. Snaha všech obci musí se nésti k docílení výtěžku, jaké mohou skýtati a skýtají obdobné podniky soukromé. Nesmí se státi, aby se dostalo snad jednotlivým spotřebitelům nebo kruhům spotřebitelů výhod, které by pak. obec resp. její poplatnictvo musilo hraditi.

Důležitost obecního majetku pro hospodářství obecní jest důvodem proto, aby nebylo ponecháno na vůli toho kterého obecního zastupitelstva, jak s obecním majetkem naložiti. Omezení v návrhu stanovená sledují jen trvalý zájem té které obce, která by po případě hospodářstvím zástupců méně prozíravých mohla býti zbavena možnosti zdárného rozvoje v budoucnosti.

Neblahé následky by mohl míti nejen ukvapený odprodej nemovitostí obecních, ale stejně i zadlužení nebo neprozřetelné převzetí záruky, pronájem obecních nemovitostí na dlouhou dobu, ba někdy i koupě nemovitostí, které by se v budoucnosti případné ukázaly i břemenem obec tížícím a její rozvoj brzdícím.

Všechny důvody pro i proti podobným operacím mluvící může nejlépe uvážiti onen dohlédací úřad, který po obecním zastupitelstvu první se zabývá rozpočtena a má tedy příležitost vniknouti podrobné do celého hospodářství obecního.

Posavadni zkušenosti ukázaly, že při uzavírání půjček nebylo postupováno dosti prozírně. V četných případech byly uzavírány půjčky krátkodobé k úhradě běžných výdajů, aniž učiněno opatření, aby byly také skutečně ve stanovené lhůtě splaceny, v krátké době přibyla půjčka další atd. až nezbylo než přeměniti je konečné v půjčku dlouhodobou. Nebo učiněna dlouhodobá půjčka k účelům investičním, dříve však než byla splacena, pozbyla investice své ceny, musela býti pro novou investici učiněna půjčka nová a tak rostlo břemeno proti všem pravidlům národohospodářským.

Proto se navrhují opatření, aby bylo hospodářství půjčkové uvedeno ve správné koleje a to i přes možné obavy, že budou s tím z počátku spojeny jisté nesnáze.

K §u 26.

Obecní zřízení posud příspěvků zájemníků ke zřízení a udržování zařazení obecních neznala, za to jsou známy různé příspěvky konkurenční, paušály na udržování silnic obecních a pod. Ustanovením § 25 má býti zavedeno opatření obdobné.

K §u 27.

Nelze popírati, že vzcházejí obcím, ve kterých jsou velké závody často mimořádné značné výdaje, které ovšem pravidelně jsou částečné vyváženy rozkvětem obchodu a drobných živností v dotyčném místě. Úhradou takových zvýšených výdajů nalézaly obce posud v přirážkách k daní výdělkové, byla-li pro dotyčný podnik té které obci ať zcela, ať určitou tangentou předpisována.

Vedle toho jsou však četné obce, ve kterých se takovému velkému podniku daň výdělková vůbec nepředpisuje, které mají však úkoly podobné, ne-li stejné, jako obce prvního druhu a jejichž obyvatelstvo sestává mnohdy většinou ze zaměstnanců takového podniku. I u takových obcí jest oprávněn požadavek, aby podnik, třeba neměl sídlo nebo provozovnu v obci, k úhradě obecných výdajů přispíval.

Vedle toho jest nutno uvědomiti si, že prosperita podniku může býti přílišným zdaněním ohrožena, a jsou to v první řadě podniky podrobené veřejnému účtování, pro které jsou břemena samosprávnými přirážkami ukládaná nyní často již nesnesitelná.

V zájmu financí státních i samosprávných musí býti zabráněno, aby byly podniky zavírány proto, že jim břemena daňová znemožňují nebo aspoň přílišnou měrou stěžují existenci, nutno předejíti i tomu, aby pro usídlení se toho kterého podniku byly rozhodný ohledy na výši samosprávného zdanění. Proto omezuje se připustila výměra obecních přirážek k dani výdělkové v § 31 zásadně na nejvýše 200%.

Naproti tomu musí býti obcím, které dnes z valné části někde snad výhradně jsou odkázány na příjem z přirážek k dani výdělkové, opatřena aspoň částečně náhrada. Takovou musí býti příspěvky podle § 27. Tyto nemají sloužiti, jak osnova výslovně vytýká k úhradě všech potřeb obce, nýbrž jen k úhradě vyšších nákladu, vyvolaných existencí závodu v obci nebo faktem, že v obci bydlí mnoho dělnictva v takovém velkém závodě, jinde umístěném, zaměstnaného. Rozhodnutí o výši těchto příspěvků, pokud nepůjde o příspěvky dobrovolně smluvené, neponechává se interesované obci, nýbrž přenáší se na dohlédací úřad, jehož úkolem bude posouditi, jde-li skutečně o vyšší náklady před tím zmíněné a jsou-li to náklady opravdu nezbytné.

K případné námitce, že co do výsledku finančního není mezi těmito příspěvky a přirážkami k dani výdělkové rozdílu, budiž poukázáno na to, že zde jest skutečně rozdíl podstatný, pokud jde o podniky veřejnému účtování podrobené. Kdežto daň výdělková s přirážkami v bilančním roce placená zvyšuje, jsouc připočítávána podle § 94, lit. f) zák. o os. daních k vykázanému bilančnímu zisku, základnu daňovou, není tomu tak u příspěvků. Nelze si sice tajiti toho, že okolnost tato není bez významu pro vyměření státní daně výdělkové; naproti tomu nutno však uvážiti, že stávající systém neomezených přirážek k dani výdělkové by v nejkratší době vedl vesměs k bilancím pasivním.

K §u 28.

Tímto recipována jsou celkem ustanovení článku I. zákona ze dne 24. října 1899, čís. 97 z. z. pro Čechy, pokud jde o dávky povahy poplatkové.

K §u 30.

Obecní zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku obsahovala o diferencování obecních přirážek různá ustanovení, tak bylo v Čechách přípustno se svolením okresního zastupitelstva vypisovati přirážky k jednotlivým druhům daní různým procentem, na Moravě bylo dovoleno přirážky k osobním daním stanoviti procentem o 1/3 vyšším, ve Slezsku o 1/9 vyšším než k daním reálním.

Osnova stanoví v té příčině všeobecné možnost stanoviti všeobecně přirážky k jednotlivým druhům daní různou výměrou, nepřipouští však pravidelné jejich odstupňování uvnitř jednoho druhu daní, poněvadž jde o daně výnosové, progrese pravidelně nesnášející. Jen výjimečné bylo by možno u některé daně přirážkám podrobené, obecní přirážky odstupňovati, souhlasil-li by s tím zemský úřad finanční.

Ustanovení posledního odstavce tohoto §u má za účel nepochybně stanoviti zásadu, že nelze v příčině výměry obecních přirážek činiti rozdílu mezi dani všeobecnou výdělkovou a daní podniku veřejně účtujících, jmenovitě že nelze tomto šmahem ukládati povinnosti větší než ostatním stejnorodým podnikům v téže obci. Pokud jsou zde důvody pro zvláštní zatížení velikých podniků, budiž poukázáno na ustanovení § 27.

K §u 31.

Podle obecních zřízení byla posud příslušnost k povolování obecních přirážek různá. Obecní zřízení české (zákon ze dne 4. března 1901, čís. 12 z. z.) vyžaduje svolení okresního výboru, mají-li se vybírati vyšší než 15%ní přirážky k daním přímým nebo spotřebním, zemského výboru, jde-li o vyšší než 40%ní přirážky k daním přímým nebo 20%ní přirážky k dani spotřební; při přirážkách přes 50% ke přímým daním nebo 30% ke spotřební dani dává svolení zemský výbor v dorozumění s místodržitelstvím (zemskou správou politickou), nedocílí-li se shody rozhoduje zemský sněm, jehož povolení potřebovalo schválení panovníkovo. Rozhodnutí zemského sněmu nahrazuje nyní rozhodnutí vlády podle zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 280 Sb. z. a n.

V obecním zřízení moravském (zákon ze dne 24. června 1898, čís. 54 z. z.) stanovena jest mez, od které se vyžaduje svolení okresního výboru, resp. zemského výboru, poněvadž nebyly zastupitelské okresy na Moravě aktivovány na 24% při všeobecné dani výdělkové a 18% ostatních dání přímých, resp. daně spotřební; při přirážkách přesahujících. 40% daně všeobecné výdělkové nebo 30% ostatních přímých daní nebo daně spotřební vyžaduje se svolení zemského výboru a souhlasu zemské správy politické.

Obecní zřízení slezské (zákon ze dne 24. června 1898, čís. 35 z. z.) vyžaduje pro povolení přirážek přesahujících 21% daní reálních nebo 23 3% ostatních daní přímých nebo konečně 21% daně spotřební svolení zemského výboru, který smí dáti toto povolení jen se souhlasem zemské vlády, jde-li o přirážky přes 63 % daní reálních nebo 70% ostatních daní přímých nebo 357. daně spotřební.

Obecní zákon na Slovensku, posud platný (zákonný článek XXII. z r. 1886) nezná obmezení výše přirážek pro rozvržení obecní daně.

Jako v jiných směrech hleděno i zde dojíti k jednotným ustanovením pro celý stát platícím.

Zmíněné poměry nutí k tomu, aby bylo obcím a okresním výborům ponecháno více volnosti, a proto stanovené meze, ve kterých jest potřebí povolení okresního výboru resp. zemského výboru, posunuty výše.

O důvodech pro obmezení možnosti ukládati přirážky k dani výdělkové mluveno již u § 27. Ustanovení, že před povolením vyšších přirážek k dani výdělkové nutno prokázati, že vyčerpány i jiné prameny dávkové, dáno jest jednak následkem úvah u zmíněného § 27 uvedených, jednak i proto, že ani obecní zdanění nesmí býti jednostranné, nýbrž musí zasahovati pokud možno stejnoměrně všechny vhodné subjekty daňové.

Osnova uvádí pro případy, ve kterých jest třeba souhlasu státních úřadů, vedle správy politické též úřad finanční, jako důsledek oddělení správy přímých daní od správy politické, provedeného zákonem ze dne 20. března 1919, čís. 153 Sb. z. a n. Ustanovením tímto se ostatně na stávající posud praxi ničehož nemění, poněvadž i dnes byl vždy příslušný zemský finanční úřad o dobré zdání žádán.

Ustanovením zákona ze dne 26. března 1919, čís. 170 Sb. z. a n., o obmezené možnosti zvýšiti přirážky k dani činžovní byly velice citelně postiženy i četné obce, ve kterých zatížení činží obecními přirážkami nebylo posud valně citelné. Těmto obcím pomoci, ale spolu zachovati pokud možno tendenci citovaného zákona, zamýšlí se stanovením nejvyšší míry, do které mohou přirážky k dani činžovní býti stanoveny, pokud jí podle nynějšího stavu nepřesahovaly.

Četné obce domáhají se podílu na výnosu poplatku dědických nebo dovolení, aby k nim směly vybírati přirážky. Žádostem těmto nebylo a není posud lze vyhověti, jednak vzhledem k výši poplatků dědických, které nyní dostupují až 33% čisté hodnoty pozůstalostí, jednak proto, že by mnohé obce bezdůvodně obdržely příjem ačkoliv jmění pozůstalostní na př. nemovitosti leží v obci jiné.

Naproti tomu není důvodu, aby nebyle obcím dovoleno vybírati přirážky k poplatkům vyměřovaným z převodu nemovitostí na případ smrti i mezi živými. Posud byla taková povolení udílena pouze sporadicky obcím velikým vzhledem k tomu, že u obcí malých, pokud není to všeobecně zavedeno, nestál by výsledek takové přirážky, která přirozeně nemůže býti veliká v patřičném poměru k zatížení státních úřadů poplatky vyměřujících. Tento důvod však odpadá, je-li přirážka zavedena všeobecně.

Finanční výsledek tohoto nového pramene příjmu pro obce byl by dosti značný.

Poplatky z převodu nemovitostí činily:

z převodu mezi živými

z převodu v případě smrti

činil by tedy výnos 10%ní přirážky ve prospěch obcí jen v zemích historických podle výsledku roku 1919 6,627.922 K

podle pravděpodobného výsledku roku 1920 pak 9,381.056 K.

K §u 33. a 34.

Podle nynějšího stavu zákonodárství jsou možný přirážky obecní jen ke všeobecné dávce nápojové z vína. Dan z masa, která se podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 262 Sb. z. a n., vybírá nikoliv při příležitosti konsumu, nýbrž výroby masa bez ohledu na to, že bude maso zkonsumováno, přestala tím okamžikem býti vhodnou základnou pro vybírání přirážek obecních. Nelze totiž z důvodů správné politiky finanční připustiti, aby spotřební daní vybíranou ve prospěch obce jedné, byl zatížen konsum občanů obce jiné. Naproti tomu jsou obce zásadné oprávněny vybírati samostatné dávky, kterými bude zatížen konsum především předmětů ne nezbytné potřeby. Vláda zamýšlí dáti svolení k tomu, aby jmenovitě pivo a pálené lihové nápoje mohly bytí vyšší měrou zatíženy ve prospěch obecních financí, poněvadž posavadní nízká výměra dávek není v poměru se zvýšenými cenami nápojů.

K §u 36.

Ustanovením tohoto paragrafu zavádí se dávka ze zábav a dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí pro obce. kde posud dávky tyto vybírány nebyly, pokud pak již vybírány jako dávky zemské a obecní, stávají se výhradně obecními.

O obou těchto dávkách bude vydati jednotné řády pro obce celého státu závazné, což se má státi nařízením vlády.

K §u 37.

Dávky zde uvedené mají povahu dam, na rozdíl od poplatků podle § 27. Recipovány jsou celkem dávky již posud pravidelně povolované.

K §u 38.

Zachováno všeobecně posavadní ustanovení obecních zřízení a obecního zákona slovenského, kde ovšem zákonem omezena možnost požadovati služby pouze k udržování ulic, hrází obec chránících, provozních cest a prostředků.

Za dnešních poměru bude míti zákonné ustanovení možnosti požadovati služby pro potřeby obce význam jen pro menší obce venkovské při stavbě a opravě silnic a pod. Zneužívání má býti zamezeno tím, že případné usnesení obecního zastupitelstva jest vázáno na schválení vyššího dohlédacího úřadu a souhlasu politického úřadu. Výjimka může býti učiněna pouze v případě nouze.

K §u 39.

Jest. v zájmu obcí i poplatnictva, aby bylo vybírání daní i přirážek soustředěno u jednoho úřadu. Tím bude v příčině při mých daní státních berní úřad. Tak dělo se na Moravě a ve Slezsku vesměs v Čechách u mnoha obcí, na Slovensku bylo ovšem již. vybírání státních daní jinak upraveno. V té příčině má nyní nastati jednotnost.

Mají-li však berní úřady dostáti tomu, co od nich obce očekávají, a nesmějí-li se nejen opakovati nynější stesky do nepravidelného odvodu obecních přirážek, nýbrž má-li vůbec býti berním úřadům dána možnost, aby daně včas vybraly a k tomu účelu také případné exekuční řízení provedly, musí býti obecními úřady výše obecních přirážek v čas oznámena. To předpokládá ovšem přesné úřado vání všech samosprávných svazků, které při sestavování a schvalování rozpočtu a povolování vybírati obecní přirážky přijdou v úvahu.

K §u 42.

Trestní řízení při dávkách, vyjímajíc pokuty pořádkové, svěřuje se finančním úřadům, poněvadž tyto v trestním řízení daňovém mají větší praxi.

K §u 45.

Pro promlčení příspěvků volena ustanovení platící pro promlčení daní přímých. Tím sice vzhledem k různosti ustanovení dotyčných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na straně jedné a na Slovensku na straně druhé podržuje se tato různost i pro obecní dávky prozatím nadále. Vzhledem k tomu, že bude nutno v té příčině i co do státních daní přímých zavésti pravidla jednotná, nemá

tato ráznost valného významu.

K §§ům 47 až 49.

V předchozích §§ voleny byly k označení jednotlivých úřadů názvy co možno všeobecné v zájmu jednoduchosti. Těmito §§ nyní vysvětluje se pojem těchto jednotlivých úřadů. Nutným jeví se opatření toto hlavně vzhledem k odchylným poměrům na Slovensku.

K §§ům 50 až 53.

Města municipální na Slovensku mají podle zákonného článku XXI: 1886 postavení zvláštní, od postavení obcí odchylné. Z toho důvodu upraveno sice hospodářství měst municipálních stejně jako hospodářství obcí, bylo však nutno vytknouti některé úchylky ze zvláštního jejich postavení vyplývající.

K §u 56.

Vzhledem ke zvláštnímu postavení, jaké jest ústavou zaručeno v příčině místní samosprávy Podkarpatské Rusi, jedná osnova jen o obcích (munic. městech) v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Poněvadž jest v zájmu jednotné úpravy žádoucno, aby aspoň do konečné zákonné úpravy platila stejná pravidla pro obce v Podkarpatské Rusi dává se vládě možnost, aby platnost zákona nařízením rozšířila i na Podkarpatskou Rus.

Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán v poslanecké sněmovně výboru ústavnímu a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy vždy ve lhůtě 8 dnů.

V Praze dne 9. ledna 1921.

Správce ministerstva financí:

Dr. Engliš, v. r.