Podrobnější předpisy o ustanoveních §u 42 až 48 provedou se nařízením.
C. Zvláštní ustanovení pro daň darovací.
§ 50.
Předmět darovací daně.
Darovací dani podléhají zejména:
1. věnování (i zřeknutí se práv) úplně nebo částečně bezúplatná mezi živými, pokud nepodléhají dani dědické dle §u 29, č. 2 a 3.
2. věnování mezi živými, sloužící k tomu, aby předešlo se dědické posloupnosti, nebo pokud jsou odbytným za budoucí dědické právo, nebo mají-li se dle občanského práva včítati do podílu povinného nebo dědického, a to i tenkráte, bylo-li včítání to prominuto,
3. věnování neb darování odměnou, pokud strana neprokáže, že na odměnu tu měla žalovatelný nárok,
4. věnování vyhražená ve prospěch třetích osob při smlouvě uzavřené věnujícím s jinou osobou, jmenovitě pojištění ve prospěch třetích osob,
5. zřízení nebo zvětšení nadací právním jednáním mezi živými,
6. nabytí lén, fideikomisů a rodinných nadací (ev. jejich požitků) pokud děje se jiným způsobem nežli smrtí posavadního držitele.
§ 51.
Kdy vzniká nárok státu na daň.
Nárok státu na daň darovací nastává zpravidla dnem uzavření smlouvy, v případech pod č. 6 předešlého paragrafu dobou nabytí.
Ostatně platí ustanovení § 5, a na případy uvedené pod č. 6 předešlého paragrafu obdobně ustanovení §§ 29—49.
§ 52.
Osvobození.
Kromě případů uvedených v §u 4 osvobozeny jsou od daně darovací:
1. bezúplatná věnování movitých věci do 500 Kč, byla-li o nich sepsána listina,
2. nebyla-li listina sepsána, prosta jsou daně darovací věnování movitých věcí do 2000 Kč, a při věnováních osobám I. a II. třídy tab. B. do 5000 Kč.
Tato vyšší hranice 5000 Kč platí také pro ústní příležitostní věnování k účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným, ku podpoře vědy a umění jakož i k jiným všeužitečným účelům: průvodní dopis, který darům takovým obyčejně bývá připojován, nepovažuje se za listinu o daru.
§ 53.
Výše a základ daně.
Výše daně řídí se sazbou tab. B. Základem vyměření je cena poskytnutých hodnot po odečtení břemen uložených nabyvateli.
Věnování učiněná týmž dárcem témuž obdařenému v období tříletém se sečítají; ze sečtení toho vyňata jsou obvyklá věnování v poloviční výši uvedená v předchozím paragrafu pod č. 2.
§ 54.
Daň nemovitostní.
Jsou-li předmětem věnování zcela nebo z části věci nemovité, připadá vedle darovací daně daň nemovitostní z jejich hrubé ceny dle sloupce 1., resp. 3. sazby tab. C. Při věnováních částečně bezúplatných mezi osobami III. až VI. třídy platí se nižší daň dle sloupce 3 jen z toho obnosu, ze kterého připadá daň darovací. Z ceny ostatní (zatížené) zapraviti třeba daň nemovitostní dle sloupce 2. tab. C. jako z převodu úplatného.
§ 55.
Daň z movitostí při převodech částečně bezúplatných.
Jsou-li předmětem věnování částečně bezúplatného movitostí pokud" se týče peněžní pohledávky, zapraví se z části jejich ceny zatížené břemeny daň 2%ní (z movitostí) pokud se týče 1%ní (z pohledávek).
Zapravení daně z movitostí dle tohoto ustanovení sprošťuje stranu od daně z převodu statků dle §u§u 13 zák. z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., resp. zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n.
§ 56.
Vrácení daně.
Daň darovací odepíše nebo vrátí se na žádost, nebylo-li věnování přijato, nebo bylo-li zrušeno z jiného důvodu, nežli pro nedostatek formy, a to až na obnos rovnající se dani z nevrácené části věnovaného jmění, a z ceny požívání (užívání) části vrácené za dobu, po kterou obdařený části té užíval. Žádost podati lze nejdéle do 3 let od doby, kdy vznikl nárok státu na daň.
§ 57.
Povinnost platební a ručení.
Zaplatiti darovací daň povinen jest obohacený (nabyvatel); ten nese také daň připadající na věnované nemovitosti a movitosti dle §u 54 a 55.
Věnující ručí za daň ze všech věnování jím učiněných, a to vedle osob uvedených v §u 23.
Za darovací daň z výhrad ve prospěch třetích osob ručí též nabyvatel věci, na které výhrady ty váznou.
II. HLAVA.
Daň z převodu nemovitostí.
§ 58.
Předmět daně.
Daní z převodu nemovitostí podléhá nabytí vlastnického a stavebního práva k tuzemským nemovitostem na základě jakéhokoliv právního titulu.
Prohlásí-li někdo, že nabyl nemovitosti pro jiného, má se to za dvojí převod, neprokázal-li plnou mocí znějící právě na to nabytí a ověřenou v době před ním, že nabyl nemovitosti té vskutku pro zmocnitele.
Zmocnění, aby zmocněný prodal nemovitost na vlastní účet, neb aby disponoval jí jako vlastník, pokládá se za převod práva vlastnického, rovněž převod kupního práva nebo práva z příklepu. Při pozdějším skutečném převodu nemovitostí mezi týmiž osobami včítá se daň z převodu kupního práva (práva z příklepu) do daně připadající na skutečný převod.
Služebnost užívání a požívání nemovitých věcí považuje se za věc movitou: Jejich nabytí podléhá témuž poplatku, jako nabytí jiných služebností.
§ 59.
Osvobození.
Daně jsou prosta:
1. nabytí osobami uvedenými v § 4, pod č. 1. a 2. za podmínek tam uvedených,
2. nabytí pozemků ku zvětšení veřejného statku. Nebylo-li užito nabyté nemovitosti k tomuto účelu během 5 let, může finanční úřad prohlásiti ztrátu osvobození.
§ 60.
Vznik nároku státu na daň.
Nárok státu na daň vzniká:
1. při nabýváních uvedených v první hlavě současně s nárokem státu na daň z obohacení. V případech uvedených v § 5. a 6. nastává (na zajištění) pozdější splatnost daně nemovitostní v témž poměru, v jakém jest obnos podrobený dani z obohacení později splatné k celé ceně nemovitostní.
2. při jiných právních jednáních mezi živými při uzavření smlouvy. Při výmince (podmínce) odkládací (uložení času) zaznamená se (na zajištění) daň až do doby, kdy výminka (podmínka) movitostní,
3. při dražbách příklepem,
4. jinak při knihovním vkladu vlastnického práva, pokud se týče při knihovním vyznačení nových nemovitostí, pokud dotyčným nabyvatelem nebyla už placena daň nemovitostní dle tohoto zákona nebo nemovitostní poplatek dle dosavadních předpisů poplatkových, pokud se týče nabytí dle týchž zákonných ustanovení nebylo daně (poplatku) prosto.
§ 61.
Směna.
Směna zdaní se na každé straně jako samostatné nabytí; pokud se ceny směněných nemovitostí vzájemně vyrovnávají, snižuje se daň o 1/3. Dávají-li se za věci nemovité úplatou věci movité nebo pohledávky, vyměří se daň jako z kupu věci nemovité.
§ 62.
Dílčí smlouvy.
Dílčí smlouvy (rozdělení společných věcí nebo celého společného jmění), pokud nepřichází k platnosti § 39, zapraví se daň (poplatek) jen z obnosu, o který podílník na hrubé ceně více nabývá, nežli nač měl nárok před rozdělením, zvýšeného o částku, o kterou nabyvatel vyplácí (nebo jakýmkoliv způsobem vyrovnává) druhým podílníkům více, nežli obnáší jeho podíl na čisté ceně společného jmění.
Sestává-li jmění nabývané v nadměrném podílu z věcí nemovitých, movitých i pohledávek, rozvrhne se na ně poměrně též částka poplatná.
Ustanovení toto se nevztahuje na zrušení společnosti.
§ 63.
Smlouvy společenské.
Společnosti se považují za zvláštní majetkový podmět. Pokud však při společnostech veřejných a komanditních (i komanditních na akcie) veřejní společníci (komplementáři) vnášejí do společnosti svoje nemovitosti, sleví se tolikátý díl daně, kolik veřejných společníků (komplementářů) na společnosti se účastní, nejvýše ale do polovice.
Pro společnosti s ručením obmezeným platí obdobně ustanovení toto potud, pokud společníků není více nežli deset.
Ohledně té části ceny nemovitostní, která jde na účet společenského vkladu veřejných společníků (komplementářů), nebo komanditistů, neplatí se poplatek ze smlouvy společenské.
§ 64.
Jsou-li předmětem vkladu do akciové společnosti (do komanditní společnosti na akcie), společnosti s ručením obmezeným nebo do těžířstva nemovité věci, zapraví se z akcií pokud se týče podílů daných úplatou za vnesení věcí těch do společnosti poplatek ze smlouvy společenské pouze v té míře, v jaké procento tohoto poplatku převyšuje procentovou sazbu daně nemovitostní připadající na ty věci.
§ 65.
Připadnou-li nemovitosti při zrušení společnosti uvedených v § 63 zpět společníkům, kteří je do společnosti vnesli, neplatí se ze zpětného převodu toho žádná daň nemovitostní. V jiných případech platí se pravidelná daň nemovitostní dle tab. C. při čemž uplatní se nižší sazba dle sloupce 1. téže tab. z těch částic, ze kterých by tato sazba připadala, kdyby se společníci považovali za spoluvlastníky.
§ 66.
Při přeměně společností akciových ve společnosti s ručením obmezeným nebo naopak, jakož i při sloučení takových společností, platí se pouze polovice daně nemovitostní.
§ 67.
Výše a základ daně.
Výše daně řídí se sazbou tab. C dle hrubé ceny toho, co připadá každému jednotlivému nabyvateli, a to i tehdy, je-li zde více odstupitelů. § 8, odst. 3. a 4. platí obdobně i pro daň nemovitostní.
Stane-li se mezi týmiž osobami více dobrovolných převodů nemovitostních během dvou let, řídí se sazba úhrnnou cenou nemovitostní při všech těch převodech. Při pozdějších převodech opraví se, je-li toho třeba, předpis daně z převodů dřívějších. Ustanovení toto platí i tehdy, převede-li se věc a její příslušenství v uvedeném období různými smlouvami.
§ 68.
Úlevy.
Při převodech: a) pozemků věnovaných rolnickému, zahradnickému nebo lesnímu hospodářství, b) budov, v obojím případě v úhrnné ceně do 20.000 Kč na osoby I. a II. třídy, platí se pouze polovice daně dle sazby, patří-li nabyvatel nemovitostí uvedených pod a) rolnickému stavu (třeba jen vedlejším zaměstnáním), při budovách potud, pokud nabyvatel jich trvale užívá.
§ 69.
Při převodech nemovitostí stejného rázu za podmínek v předešlém paragrafu uvedených na osoby III. až VI. třídy platí se při ceně do 10.000 Kč polovice a při ceně do 20.000 Kč dvě třetiny daně uvedené ve sloupci 2. a 3. sazby tab. C.
Dobrovolným zcizením do 2 let ztrácí se výhoda tato.
§ 70.
Připadla-li by dle zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., v případech, na něž zákon. ten se vztahuje, sleva větší odpadá použití § 68. a 69. tohoto zákona.
§ 71.
Při převodech novostaveb a celkových přestaveb, kterým z tohoto důvodu poskytnuta byla sleva na dani domovní (činžovní nebo třídní), přísluší nabyvateli sleva 1/4, pokud se týče 1/5 nemovitostmi daně dle toho, bylo-li pozemku, na němž dům byl vystavěn (úplně přestavěn), nabyto v posledním období 4letém pokud se týče 6letém.
Úlevu tuto povoliti lze pouze při prvním převodu následujícím po novostavbě nebo přestavbě. Zažádati o ni třeba ve lhůtě stanovené pro to nařízením, které určí také, za jakých dalších podmínek úlevu tu lze povoliti.
§ 72.
Při prvním dalším převodu pozůstalostních nemovitostí během 5 let od doby nápadu, včítá se do daně nemovitostní z tohoto dalšího převodu tolik desetin daně nemovitostní z nápadu dědického, kolik pololetí schází do 5 let v mezidobí obou těchto převodů; doba nejméně tříměsíční čítá se za celé pololetí.
§ 73.
Ocenění.
Při oceňování nabývaných nemovitostí říditi se dlužno zásadami uvedenými v I. hlavě A. (včetně znaleckého posudku).
Při kupech a jiných úplatných smlouvách, při nichž úplata číselně v penězích je vyjádřena, podléhá dani nemovitostní přejímací (kupní) cena, t. j. úhrnný obnos všech vzájemných dávek, pokud obecná cena není vyšší.
Při dražbách považuje se za kupní cenu nejvyšší podání s připočtením břemen převzatých nabyvatelem kromě nejvyššího podání.
Bylo-li prokázáno, že vydražení stalo se hypotékárním věřitelem pouze na záchranu jeho pohledávky, může finanční úřad povoliti, aby se nemovitostní daň předepsala z nižší ceny obecné. Za důkaz slouží zpravidla výsledek znaleckého posudku (§§ 18—22), kterou v tomto případě provede strana sama na vlastní útraty.
Při stavebním právu poplatnou jest úplata daná za toto právo; záleží-li v ročních (opětovných) dávkách, vypočítá se cena její dle tabulky A.
§ 74.
Při smlouvách o zřízení doživotního důchodu za nemovitost nebudiž daň vyměřena z ceny nižší, nežli z obnosu rovnajícího se multiplu doživotního důchodu dle tah. A. s připočtením všech břemen kromě toho převzatých.
§ 75.
Nestal-li se převod dobrovolně, nýbrž byl-li vlastník zákonem pokud se týče na základě úředního rozhodnutí zavázán odstoupiti nemovitost za určitý obnos, zdaní se zpravidla tento obnos.
§ 76.
Platební povinnost a ručení.
Zaplatiti nemovitostní daň je v první řadě zavázán nabyvatel pokud se týče ten, jehož vlastnické právo knihovně se vyznačuje. Při převodech úplatných ručí za daň odstupitel, pokud není osvobozen (zvláště v případech § 4, čís. 1. a 2.), nebo pokud nejedná se o nucené odstupy dle § 75. Jinak platí v tomto směru obdobně předpisy § 23—27.
III. HLAVA.
Všeobecná ustanovení.
§ 77.
Ohlašovací povinnost poplatníkova.
Pokud zákon nestanoví nic jiného, jsou zavázáni při smlouvách všichni smluvníci rukou nedílnou k ohlášení poplatného nabytí; to platí také o smlouvách s věnováním pro případ smrti a s výhradou doživotního užívání. Jinak stíhá ohlašovací povinnost nabyvatele, při dražbách vydražitele, pokud nejedná se o dražby soudní. Byla-li o smlouvě sepsána listina, budiž předložena v prvopise nebo v ověřeném opise zároveň s ohlášením nebo místo něho. Není-li tu listiny, třeba uvésti všechna data potřebná ku správnému vyměření daně.
Lhůta ohlašovací jest 14denní a počíná plynouti dnem po uzavření smlouvy, a bylo-li ku platnosti smlouvy třeba schválení, tedy dnem PO té, kdy osoba povinná ohlášením o schválení byla zpravena.
Není-li tu smlouvy, jde lhůta od té doby, kdy vznikl nárok státu na daň, pokud se týče, kdy strana povinná ohlášením o poplatném nabytí zvěděla.
Podá-li strana v ohlašovací lhůtě žádost za knihovní zápis a přiloží-li k žádosti té opis poplatné listiny pro vyměření daně, považuje se to za splnění ohlašovací povinnosti. Soudy knihovní jsou povinny knihovní výměr i s opisem listiny sděliti příslušnému finančnímu úřadu.
Měla-li by lhůta projíti v neděli nebo ve všeobecný svátek, končí nejbližším všedním dnem (na Slovensku a v Podkarpatské Rusí dle gregoriánského kalendáře); doba poštovní dopravy nečítá se do lhůty, bylo-li ohlášení podáno doporučeně v čas poštovnímu úřadu.
Bylo-li právní jednání podrobené dani uzavřeno před tuzemským notářem, advokátem nebo veřejným úřadem, stíhá ohlašovací povinnost i tyto osoby, pokud se týče úřad.
Na pozůstalosti a na nabytí uvedená v § 50. pod č. 6, platí ustanovení § 42—49.
§ 78.
Jde-li o nabytí nemovitosti, budiž ohlášeno u berního (poplatkového) úřadu, v jehož obvodě nemovitost leží. Nabytí jiné věci nebo práva podléhající dani budiž ohlášeno u berního (poplatkového) úřadu, v jehož okresu má strana své bydliště. Je-li strana v cizině, může nabytí podrobené dani dle tohoto zákona ohlásiti u diplomatického zastoupení Československé republiky ve státě, v němž bydlí nebo se zdržuje.
§ 79.
Stejně a v téže lhůtě (§ 77) musí býti ohlášeny všechny okolnosti, na nichž závisí pozdější splatnost daně nebo vznik či změna daňové povinnosti, a které vůbec mají význam pro daňovou povinnost.
§ 80.
Osoby, které podle zákona nebo stanov zastupují osoby nesvéprávné, pokud se týče nefysické, ručí rukou nedílnou se zastoupeným za včasnost a správnost ohlášení a oznámení jimi učiněná.
§ 81.
Poplatníci a ručitelé jsou mimo to povinni k účelům daňovým uposlechnouti všech předvolání a příkazů finančních úřadů (i komisí), všechny dotazy pravdivě dle nejlepšího vědomí a svědomí ve lhůtě stanovené zodpověděti, předložiti všechny listiny, jimiž disponovati mohou, dovoliti nahlédnouti do knih a jiných zápisků, rovněž i do schránek pro cenné věci, a připustiti přistup k nemovitostem i jiným věcem za příčinou ohledání a ocenění.
§ 82.
Vyjevovací přísaha.
Je-li finanční úřad s to, aby uvedl okolnosti odůvodňující podezření, že jmění nesprávně nebo neúplně bylo vykázáno, může u pozůstalostního soudu, pokud se týče u soudu bydliště strany povinné ohlášením navrhnouti, aby straně uložena byla vyjevovací přísaha.
Odepře-li poplatník vykonati přísahu, nebo nedostaví-li se bez řádné omluvy k jejímu vykonání, může mu býti ukládána soudem pokuta do 10.000 K tak dlouho, dokud přísahy nevykoná, nebo pokud to dle okolností uzná soud za potřebné.
§ 83.
Podrobnější předpisy k ustanovením §§ 77—82. dále o tom, pokud soudy a jiné veřejné úřady a orgány, jakož i stavovská zastoupení povinny jsou finančním úřadům sdělovati spisy, a býti nápomocny k účelům daňovým, vydají se nařízením.
§ 84.
Oznamovací povinnost jiných osob.
Též jiné osoby než osoby uvedené v § 77 povinny jsou podávati finančním úřadům na jejich zadost zprávy a vysvětlení o věcech a okolnostech jim známých, týkajících se poplatníků a ručitelů, v dosahu ustanovení § 63 zákona z 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. Podrobnější ustanovení o tom budou vydána nařízením.
Povinnost ta stíhá zvláště dlužníky a depositáře ve příčině dlužných obnosů a deposit, pojišťovny ohledně pojistek, úvěrní a peněžní ústavy ohledné vkladů jejich zákazníků (viz též § 48).
Finanční úřad jest oprávněn nahlížeti do knih i těchto osob a zakázati vydání deponovaných věcí. pobud se týče zaplacení dlužných částek až do výše potřebné k zabezpečení dlaně s příslušenstvím.
§ 85.
Povinnost důkazu.
Pokud osvobození neb. úleva nějaká závisí na určitých podmínkách, jest věcí strany prokázati, že podmínky ty jsou splněny.
§ 86.
Příkaz mlčenlivosti.
Úředníci a jiní zřízenci zúčastnění při vyměřování daně podle tohoto zákona, rovněž členové komisí, svědci, osoby přezvědné, zástupci stran nesmějí k účelům jiným, nežli k účelům státních dávek, vyjevovati věcí, poměrů a okolností, o nichž zvědí při stycích svých s finančními úřady v záležitostech týkajících se vyšetřování a vyměřování daně podle tohoto zákona.
§ 87.
Úřady vyměřovací.
Rozhodovati o tom, zda se má daň platiti a v jaké míře, jsou povolány toliko úřady finanční.
Daň dle tohoto zákona vyměřují poplatkové úřady pokud se týče okresní finanční ředitelství, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finanční ředitelství.
Finanční ministr jest oprávněn ustanoviti, ve kterých jednodušších případech může daň vyměřiti berní po případě i jiný úřad.
§ 88.
Daň oznámí se poplatníkovi platebním rozkazem. Při pozůstalostech jakož i při takových smlouvách a nabytích, při kterých přichází více poplatníků, vydává se rozkaz jediný. Za. tím účelem povinny jsou strany v pozůstalostním výkaze pokud se týče při ohlášení jiných poplatných nabytí oznámiti finančnímu úřadu osobu, které se platební rozkaz má doručiti. Opomenou-li strany tak učiniti, má finanční úřad na vůli doručiti platební rozkaz osobě, která se dle § 43, považuje za zmocněnce poplatníku, pokud se týče tomu, koho má z dědiců (z poplatníků) za nejzpůsobilejšího k tomuto účelu. Doručení platebního rozkazu této osobě platí za doručení všem nabyvatelům z této pozůstalosti, pokud se týče smlouvy nebo nabytí.
Není-li z platebního rozkazu vidno, kolik z celkové daně připadá na jednotlivé nabyvatele, může strana v rekursní lhůtě žádati, aby jí to (po případě ve zvláštním vyřízení) bylo sděleno. Žádost taková staví lhůtu rekursní.
§ 89.
Splatnost daně.
Daň jest splatna ve 30 dnech po doručení platebního rozkazu, pokud v něm nějaká pozdější lhůta není uvedena.
§ 90.
Nestačí-li při zadlužených pozůstalostech nebo nápadech čistá cena nápadu po odečtení daně dědické svojí polovicí ku krytí daně nemovitostní může býti na žádost strany povoleno, aby daň ta splacena byla do 10 roků, po případě bezúročně. V případech zvlášť ohledu hodných (jmenovitě při předluženosti) možno lhůtu tu prodloužiti.
§ 91.
Placení kolky.
Při pozůstalostech sestávajících výhradně z movitého jmění, třeba daň, není-li větší než 200 Kč, zapraviti kolky. Kolky ty se přilepí na posledním projednacím spise, při pozůstalostech neprojednaných soudem (veřejným notářem) na pozůstalostním výkaze, a znehodnotí se úředním razítkem. Při pozůstalostech projednaných soudem (veřejným notářem), z nichž daň dědická byla zapravena v kolcích, odpadá povinnost předložiti pozůstalostní výkaz.
V jiných případech nabytí movitých věcí osvědčených listinou, jde povinnost zapraviti daň v kolcích rovněž do 200 Kč; kolky ty dlužno dle platných ustanovení přilepiti na listině a přepsati jejím textem.
§ 92.
Úroky z prodlení a vymáhání daně.
Nezaplatí-li se daň včas, má to za následek povinnost platiti úroky z prodlení ode dne splatnosti daně.
Nedoplatky daňové vymohou se exekucí buď správní "nebo soudní podle ustanovení platných pro vybírání poplatků, pokud nebude (třeba jen pro jednotlivé obvody) vládou jinak stanoveno. Pohledávky z daňových nedoplatků lze postoupiti s právem přednostním.
§ 93.
Opravné prostředky.
Rozklady, stížnosti a rekursy proti platebnímu rozkazu a jiným nařízením a rozhodnutím týkajícím se daně podati nutno do 30 dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 8 dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. Právo v této lhůtě podati opravný prostředek mají vedle osoby, které platební rozkaz byl doručen, též ostatní poplatníci a ručitelé, jakož i dědicové těchto osob, pro něž dle § 88. platební rozkaz ten byl vydán. O těchto opravných prostředcích rozhoduje v jediné a poslední stolici zemský finanční úřad (na Slovensku generální finanční ředitelství). V případech hodných zřetele, může býti uvedená lhůta na žádost podanou ve lhůtě té, prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.
Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati udání úřadu, u kterého má býti opravný prostředek podán, a lhůtu, ve které se to má státi; jinak lhůta plyne teprve ode dne po doručení výměru, obsahujícího tato data.
§ 94.
Lhůta počíná dnem po doručení. Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotyčný spis podán v čas poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis atd.). Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek (§ 77, odst. 5.), končí lhůta teprve příštího všedního dne.
Zažádá-li strana u úřadu za prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku, nebo požádá-li ve lhůtě stanovené předešlým paragrafem za sdělení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne doručení dotyčného vyřízení.
§ 95.
Vrátí-li se vybraná daň straně následkem stížnosti (rekursu), nahraženy buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla strana o vrácení vyrozuměna, úroky z vrácené části.
§ 96.
Promlčení.
Právo státu vyměřiti daň promlčuje se v 5 letech. Promlčení počíná se od uplynutí roku, ve kterém byla splněna řádně ohlašovací povinnost.
Pokud nebyla následkem opomenutí strany řádně zaplacena daň, která se má zapraviti v kolcích, nebo nebyla-li řádně splněna povinnost ohlašovací, počíná lhůta běžeti od uplynutí roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti.
Uplynulo-li dříve, než úřad nabude možnosti daň předepsati, 30 let po roce, ve kterém povstala dotyčná daňová pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati.
§ 97.
Stát má právo vyměřiti částky, o něž bylo následkem nesprávného vyměření daně méně předepsáno, do tří let od uplynutí roku, ve kterém se daň původně vyměřená stala splatnou. Ustanovení toto vztahuje se i na případy, ve kterých finanční úřad z kupní ceny pozdější, z ceny vyšetřené posudkem znaleckým nebo z jiného důvodu sezná, že zdaněná cena poplatných věcí nebyla správnou nebo přiměřenou.
§ 98.
Promlčení přeruší se úředními výkony předsevzatými k vyměření daně, o nichž byla strana zpravena, rovněž podáním opravného prostředku a stížnosti ke správnímu soudu.
Od uplynutí roku, ve kterém přerušení nastalo, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
§ 99.
Právo státu požadovati splatnou daň, promlčuje se v šesti letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stala daň splatnou.
Promlčení splatné daně přeruší se doručením upomínky poplatníkovi, zavedením exekuce, nebo povolením platební lhůty.
Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední krok exekuční, neb uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.
§ 100.
Je-li daň zajištěna ruční zástavou nebo knihovním zápisem, staví se promlčecí lhůta potud, pokud stát má zástavu v rukou, nebo pokud knihovní zápis není vymazán, a to až do výše ceny zástavy nebo zápisu.
Ustanovení toto vztahuje se i na úroky až do výše daně.
Právo dlužníkovo vykoupiti zástavu se nepromlčuje.
§ 101.
Následky neohlášení.
Neohlásí-li se poplatné jednání neb okolnosti uvedené v § 79 včas, nebo nezapraví-li strana řádně daň v kolcích tam, kde k tomu. je dle § 91. povinna, je finanční úřad oprávněn předepsati daň, pokud se týče její nedoplatek ve dvojnásobné výši.
Tohoto ustanovení možno užíti také v těch případech, ve kterých přestupek, který by jinak spadal pod ustanovení následujícího paragrafu, spáchán byl pouze z nedopatření.
§ 102.
Trestní ustanovení.
Zkrácením daně stane se vinen:
1. kdo ve vlastní záležitosti nebo v zastoupení jiného vědomě s úmyslem uniknouti dani nebo dosíci snížení či osvobození neb úlevy uvede nesprávně nebo zatají něco takovým způsobem, že to má nebo může míti za následek uniknutí daní nebo předepsání daně nižší, než jakou by platiti měl on, pokud se týče zastoupený; rovněž kdo vědomě s týmž úmyslem v ustanovené lhůtě nepodal povinného ohlášení (pozůstalostního výkazu) pro vyměření daně, nebo kdo vědomě s týmž úmyslem nedodal daně v kolcích tam, kde k tomu byl povinen;
2. kdo vědomě a v úmyslu zkrátiti daň, poplatníka, zmocněnce (zástupce) poplatníkova neb osobu hlášením povinnou podněcuje k jednáním neb opomenutím protizákonným nebo lim napomáhá radou neb skutkem při spáchání trestního činu nebo za účelem jeho utajení;
3. kdo za týmž účelem úmyslně dovolává se. nepravých a falšovaných listin, obchodních knih a podobných pomůcek, nebo svádí svědky, znalce a jiné osoby ku falešným vypovědění v záležitostech daňových.
§ 103.
Trest rovná se až devateronásobku daně, o kterou stát byl zkrácen nebo byl by býval zkrácen.
Nedá-li se daň přesně zjistiti, tvoří základ trestu pravděpodobná její výše. Obnáší-li základ pro výměru trestu více než 5000 Kč nebo za okolností zvlášť přitěžujících, může býti uznáno vedle peněžitého trestu i na trest samostatného vezení do 1 roku.
Vedle trestu vězení lže nalézti, aby nález byl vždy jednou uveřejněn v jednom nebo více časopisech na náklad odsouzeného.
Nebyl-li spáchán přestupek úmyslně, nýbrž z nedbalosti, trestá se až trojnásobkem daně.
Za tresty osob uvedených v § 102, č. 2, ručí poplatník, pokud se týče osoba povinná hlášením, byli-li v téže záležitosti rovněž uznáni vinnými. Při přestupku dle § 102, č. 2, zůstává beztrestným ten, kdo napomáhá vinníkovi jsa k tomu nucen hospodářskou odvislostí, leč by nesprávné údaje učinil též na dotaz úřadu.
§ 104.
Nelze-li zcela nebo z části dobýti peněžitých trestů dle předešlého paragrafu, nastoupí na její místo trest vězení až do šesti měsíců.
Výměra náhradního trestu buď stanovena dle stupně zavinění a dle majetkových, příjmových a jinakých osobních poměrů odsouzeného, a vyřčena v trestním nálezu.
§ 105.
Vedle trestu musí býti dodatečně zapraven obnos, o který byla daň zkrácena.
§ 106.
Trestnost činů uvedených v § 102 pomíjí, jestliže vinník dříve, nežli finanční Hrad jemu první předvolání k výslechu jako obviněnému doručí nebo jemu oznámí, že proti němu jest udání, opraví (doplní) své údaje na příslušném místě, a složí pokutu ve výši zkrácené daně (kromě zkrácené daně).