Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1200.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................................ 1921
o dani z obohacení a z převodu nemovitostí.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I. HLAVA.
Daň z obohacení.
A. Společná ustanovení.
§ 1.
Předmět daně.
Dani podle této hlavy podléhá obohacení:
1. následkem úmrtí (daň dědická);
2. mezi živými, s vůlí toho, na jehož účet obohaceni se stalo (daň darovací).
Daň se vyměří z obnosu, o který nabyvatel byl obohacen.
§ 2.
Místní meze zákona.
Dani nepodléhá jmění ležící (dle § 3 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.) v cizině, jehož nabývá cizinec od cizince (nebo z jeho pozůstalosti), z nichž ani ten ani onen nemá v tuzemsku bydliště nebo trvalého pobytu; měl-li (při stejném nabyvateli) odstupitel (zůstavitel) cizozemec bydliště nebo stálý pobyt v tuzemsku, nepodléhá dani pouze cizozemské jmění výdělečné (dle § 13 téhož zákona) a nemovité. K nemovitostem řadí se po této stránce i služebnosti na ně se vztahující.
Cizozemci rovná se nabyvatel tuzemec nemající v tuzemsku bydliště, a zdržující se v cizině trvale déle 5 let. pokud cizozemský pobyt ten nesouvisí nutně s tuzemským úřadem nebo nestal se proto, aby osoba ta unikla vojenské nebo daňové povinnosti.
U osob právnických a jinakých sdružení osob považuje se jejich sídlo za bydliště.
Diplomatičtí zástupci cizích států, dále úředníci a sluhové osob těchto jakož i členové rodin požívají (pokud nejsou příslušníky tuzemskými) ve příčině movitého jmění těchže výhod), jaké poskytuje dotyčný stát diplomatickým zástupcům československé republiky.
§ 3.
Vláda se zmocňuje, aby na základě mezistátních smluv a zásad vzájemnosti také jiná nabývání cizozemci a cizozemského jmění sprostila daně v té míře, v jaké cizí stát od své daně sprošťuje příslušníky Čsl. republiky a jmění v ní se nacházející.
§ 4.
Osvobození.
Dani nepodléhají:
1. nabývání a věnování státem a veřejnými fondy, jichž schodky má hraditi stát,
2. nabývání a věnování obcemi a jinými samosprávnými svazky pro veřejné účely,
3. zaopatřovací požitky poskytované zaměstnavatelem jeho zaměstnancům, jakož i jich vdovám a sirotkům, pokud požitky ty nepřesahují obvyklé míry; dále příspěvky zaměstnavatele pro pensijní fond jeho zaměstnanců,
4. požitky z dobročinných, vyučovacích a lidumilných nadací,
5. věnování účelům chudinským.
§ 5.
Kdy vzniká nárok státu na daň.
Nárok státu na daň vzniká právní skutečností. na níž se obohacení zakládá. Závisí-li nabytí na výmince (podmínce) odkládací neb uložení času, platí se daň (zajistí-li se) až při splnění výminky (podmínky). Z věnování pro případ smrti vyměří se daň až při jejich uskutečnění.
Je-li nabytí vázáno výminkou (podmínkou) rozvazovací, uložením času nebo dědickým nástupnictvím (fideikomisární substitucí), vyměří se z nabytí jmění prvním nabyvatelem (institutem) daň nemovitostní z plné (hrubé) ceny nemovitostní, daň z obohacení však pouze z ceny rovné ceně práva požívacího. Daň z obohacení doplní se na plnou daň připadající z ceny věci, odpadl-li nástupce (substitut), pokud se týče výminka (podmínka) rozvazovací.
Nabytí jmění dalším nabyvatelem (substitutem) zdaní se jako nový převod.
Majitel fideikomisu a rodinné nadace nebo její renty, považuje se za vlastníka.
§ 6.
Právo požívací a dávky opětovné.
Při nabytí věci (její části) zatížené právem požívacím, zapraví její nabyvatel daň z obohacení z čisté ceny té věci (její části) bez odečtení ceny práva požívacího, ale až při zaniknutí tohoto práva. Až do té zaznamená se daň, zajistí-li se.
Táž zásada platí, pokud zatíženo je nabyté jmění opětovnou dávkou; není-li cena této dávky zjištěna kvotou (dle 3. sloupce tab. A) ceny věci či jistiny zatížené touto dávkou, vypočte se cena zatížené věci či jistiny 25násobkem roční ceny dávky té, nepřesahuje-li ceny nabývaného jmění. Právo užívací rovná se právu požívacímu.
Pro daň nemovitostní platí ustanovení § 60. čís. 1.
§ 7.
Poživatel a nabyvatel práva na opětovnou dávku povinen je zapraviti daň z obohacení najednou z kapitalisované ceny nabývaného práva, která vypočte se dle tabulky A buď kvotou ceny zatížené věci či jistiny (sloupec 3.), nebo násobkem roční ceny toho práva (sloupec 2.).
Je-li několik osob oprávněno ku požívání neb opětovné dávce po sobě, vyměří se daň dle poměru a stáří osoby v první řadě oprávněné. Přijde-li na řadu osoba druhá a v dalším pořadí třetí atd., vypočte se pro ni znovu daň, a připočte se jí k dobru částka daně, o kterou její předchůdcové zaplatili více, nežli by na ně připadalo dle skutečné doby požívání (nebo požitků opětovné dávky) dle tabulky A, lit. a).
§ 8.
Výše daně.
Výše daně z obohacení řídí se sazbou na tabulce B).
Při vyměření rozloží se každé nabytí v obnosy uvedené v jednotlivých stupnicích sazby. Obnos spadající do nejvyšší stupnice zarovná se dolů na 100 K; při obnosech do 1000 K spadajících do nejnižší stupnice zarovnává se po 20 K dolů.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením zmírnila ostrosti vznikající v případech, ve kterých hranice stanovená pro osvobození neb úlevy nepatrně je překročena.
§ 9.
Zvýšení daně.
Nabývá-li fysická osoba majetkových hodnot v ceně převyšující 100.000 K a vládne-li už jměním větším 100.000 K, zvyšuje se daň o 1% při každých dalších (třeba započatých) 25.000 K vlastního jmění, nejvýše však do 100% daně a do polovice ceny nabytého jmění nevyčerpaného nezvýšenou daní.
Výši vlastního jmění třeba při nabytí v ceně vyšší 100.000 K uvésti svědomitě a místopřísežně.
§ 10.
Úlevy.
Finanční ministerstvo se zmocňuje, aby stejnou výhodu, jakou mají věnování, uvedená ve třídě VI. tab. B za záruk stanovených nařízením stejnou výhodu daňovou poskytlo nadacím a věnováním k účelům význačně všeužitečným.
§ 11.
Poplatníkům I. a II. třídy tab. B, kteří buď sami jsou nezpůsobilí k výdělku nebo jimž zúplna nebo z největší části připadá výživa osob nezletilých nebo nezpůsobilých k samostatné výživě, žijících s nimi ve společné domácnosti nebo jimi vydržovaných, povolí se na žádost 5%ní sleva daně za každou takovou osobu, nejvýše však do 25%, pro jejich osobu však (jsou-li nezpůsobilí k výdělku) 15% daně, nečiní-li cena nabývaného jmění přes 30.000 K, a jmění nabyvatelovo rovněž pres 30.000 K.
§ 12.
Pro osoby nalézající se v poměru služebním nebo námezdním k zůstavitelovi pokud se týče k dárcovi řídí se daň z obohacení sazbou dle I. třídy tab. B., nepřesahuje-li čistá cena nabývaného jmění 5000 K (pokud nejsou zcela osvobozeny).
§ 13.
Ocenění.
Pokud nestanoví zákon nic jiného, je základem pro. vyměření daně obecná (prodejní) cena majetkových předmětů, zpravidla z doby, kdy vznikl nárok státu na daň. Strana je povinna přiznati svědomitě tuto cenu, zároveň pak sděliti finančnímu úřadu všechny okolnosti a pomůcky, potřebné k vyšetření ceny. Cena spoluvlastnického podílu vyšetří se poměrným podílem ceny celé věci. Při oceňování výdělečného podniku se předpokládá, že podnik po převodu dále se povede.
§ 14.
Při předmětech bursovního obchodu tvoří daňovou cenu poslední kurs znamenaný na tuzemské burse, není-li starším jednoho měsíce. Není-li zde ani úředního kursu, ani jiné odhadní ceny tuzemské bursy, zdaní se cena jmenovitá (nedojde-li o ceně ku dohodě).
Přepočítání cizí měny děje se dle přepočítacích cen stanovených tuzemskou bursou.
Finanční ministr se zmocňuje, aby v případě potřeby (zvláště je-li více tuzemských burs nebo není-li žádná v činnosti) upravil oceňování předmětů bursovního obchodu zvláštními předpisy.
§ 15.
Pohledávky (jakož i dluhy) uvedou se svoji jmenovitou cenou, pokud strana nedokáže ceny nižší.
Nesplatné pohledávky ze životních, listinových nebo důchodových pojištění ocení se zpravidla dle zásad platných u dotyčné pojišťovny, po případě dle zpětné kupní ceny určené stanovami nebo smlouvou; není-li zde podmínek pro takovéto ocenění, vypočte se cena dvěma třetinami splacených premií a jiných příplatků na jistinu. Je-li výplata pojištěného obnosu třetí osobě závislou na dožití určité neb neurčité doby bez závazku dalšího placení premií touto osobou, považuje se to (pokud není podán důkaz o opaku), za věnování podmíněné tímto dožitím, a ocení se dle dne splatnosti pojištěného obnosu.
§ 16.
Při nemovitostech jest finanční úřad oprávněn, vzíti za daňový základ kupní či odhadni cenu z doby před nabytím, o něž se jedná, nebo z prvního roku po něm, pokud uzná ji vzhledem na dobu nabytí a změny mezi tím nastalé za přiměřenou.
Finanční ministr se zmocňuje, aby stanovil pro vyšetření cen zvláštní pomůcky, po případě dal sestaviti zvláštní seznamy nemovitostních cen; až do té doby může se použíti k vyšetření nemovitostních cen pomůcek pro majetkovou dávku.
§ 17.
Finanční ministr se zmocňuje, aby stanovil podmínky, za jakých finanční úřady mohou na žádost poplatníkovu v případech ohledu hodných svoliti, by ocenění předmětů významných pro vedu, dějiny, umění a vzdělanost stalo se obnosem nižším nežli obecnou cenou.
§ 18.
Posudek znalecký (expertise).
Finanční úřad jest oprávněn zjistiti obecnou cenu nabývané věci znaleckým posudkem.
Před tím sdělí poplatníkovi, jakou cenu uznává za přiměřenou a z jakých důvodů, a vyzve ho, aby do 30 dnů podal svoje námitky (na stvrzení), jinak že se bude míti za to, že souhlasí s cenou navrženou finančním úřadem.
Podá-li strana námitky proti této ceně, navrhne finanční úřad u okresního soudu, v jehož okresu jest věc, která se má oceniti, aby byla její cena zjištěna dvěma znalci, z nichž jednoho jmenuje ve svém návrhu finanční úřad, druhého strana.
Návrh ten doručí soud straně s vyzváním, aby do 8 dnů jmenovala svého znalce, a zároveň uvedla a osvědčila svoje námitky proti znalci jmenovanému finančním úřadem.
Podání poplatníkovo doručí soud finančnímu úřadu s podobným vyzváním.
Jsou-li uvedeny vážné námitky proti jmenovaným znalcům, a nedohodnou-li se o osobách znalců finanční úřad a poplatník, ustanoví soud, vyslechnuv dříve finanční úřad i stranu, sám znalce, a zároveň ustanoví místo a dobu pro ohledání věci s mezidobím aspoň 14denním.
Znalce jmenované soudem může finanční úřad i strana odmítnouti z těchže důvodů, jako v civilním řízení soudním, nejpozději do týdne před dobou navrženou pro odhad.
Uzná-li soud důvody správnými, jmenuje jiné znalce, jichž nelze odmítnouti.
Nejsou-li znalci ti stálými přísežnými znalci, vezme je soud před jednáním do přísahy.
Finanční úřad i strana jsou oprávněny zúčastniti se ohledání osobně nebo zástupcem, a činiti při něm připomínky.
§ 19.
Nebyl-li posudek znalců zrušen nebo změněn v odvolacím řízení, vezme se za základ vyměření daně cena, o které se znalci dohodnou, přesahuje-li cenu přiznanou.
Nedohodnou-li se znalci, ustanoví soud třetího znalce, který může podati samostatný posudek.
Daňovou cenou je cena, pro kterou většina znalců se rozhodla; nesjednotí-li se ani dva znalci, platí za vyšetřenou cenu prostřední z udaných cen (nikoli průměr).
§ 20.
Také strana má právo žádati (na vlastní útraty) za ocenění znaleckým posudkem, má-li za to, že cena, kterou finanční úřad bez dohody s ní vzal za základ pro vyměření daně, nesrovnává se s cenou obecnou.
Návrh na ocenění znaleckým posudkem ohlásiti musí strana finančnímu úřadu ve lhůtě rekursní, a učiniti jej u soudu v dalších dvou měsících; jinak bude k odporu finančního úřadu jako opozděný odmítnut.
§ 21.
Do posudku znalců stěžovati si může finanční úřad i poplatník do 30 dnů ode dne po doručení. vyrozumění o posudku znalců u okresního soudu, který ocenění posudkem znalců provedl, k oceňovací komisí zřízené u sborového soudu I. stolice (na Slovensku sedrie) v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích pro obvody vrchních soudů (tabule) v těchto místech a v Užhorodě pro Podkarpatskou Rus.
Komise sestává z 5 členů, z nichž předsedu, přísedícího soudce a finančního úředníka (tohoto na návrh zemského finančního úřadu, pokud se týče generálního finančního ředitelství), rovněž i po 2 náměstcích těchto osob jmenuje příslušný sborový soud II. stolice na dobu čtyř let, a ze dvou znalců, které jmenuje soud, u něhož komise zasedá, od případu k případu zpravidla ze seznamu soudních znalců, přihlížeje k povaze a k místu předmětu, o jehož ocenění jde.
Odmítnouti členy komise lze z těchže důvodů, jako v civilním řízení soudním.
Komise rozhoduje právoplatně většinou hlasů (předseda hlasuje poslední), vyslechnuvši síranu i finanční úřad, podle spisů. Uzná-li však za potřebné, může provésti před tím znovu ohledání a ocenění věci jedním nebo několika členy svými.
§ 22.
Útraty řízení provedeného dle § 18 nese strana, přesahuje-li cena vyšetřená cenu původně přiznanou aspoň o 1/10. O útratách řízení před komisí rozhodne soud.
Z ceny vyšetřené znaleckým posudkem (komisí), pokud přesahuje cenu původně přiznanou, zvyšuje se daň (z rozdílu cen) o 100%.
Opraví-li strana nesprávné ocenění dobrovolně před prohlášením výsledku, obnáší toto zvýšení pouze 50%; útraty vzešlé platí v tomto případě strana.
Podrobnější ustanovení ku §§ 18—22 budou vydána nařízením.
§ 23.
Platební povinnost a ručení.
Daň zapraviti povinen je zpravidla obohacený, pokud se týče jeho dědicové, z toho, čeho nabývá.
Za daň ručí nedílnou rukou s ním:
1. při pozůstalostech jakož i nabývání věci nebo jmění nějakého společně více osobami všichni nabyvatelé,
2. osoba, která má věc předati, pokud se týče závazek splniti. Osoba ta je však oprávněna zadržeti si obnos, ve výši daně, pokud se týče odepříti vydání, věci či splnění závazku až do průkazu o zaplacení (zajištění) daně,
3. kdo dopustil se trestného činu (§ 102—110), a to ve výši daně, o kterou stát byl následkem toho trestného činu zkrácen nebo byl by býval zkrácen,
4. zástupci poplatníka ručí v dosahu § 80 za daň uniklou státu následkem zanedbání nebo nesprávného vyplnění povinnosti ohlašovací (podati výkaz) a osoby označené v §§ 47, 48 a 84 za škodu vzniklou státu na dani následkem překročení zákazu,
5. osoby zavázané ručením dle posl. odstavce § 57.
Nárok na náhradu za daň zaplacenou za poplatníka nebo za jiného ručitele požívá týchž práv a přednosti jako zaplacená daň.
§ 24.
Věcné ručení.
Za daň ručí daňový předmět, a to za celou daň, i bylo-li nabyvatelů několik.
Daň má zákonné přednostní právo zástavní na daňovém předmětu přede všemi (i zapsanými) soukromoprávními pohledávkami. Není-li daň knihovně zajištěna nebo jedná-li se o věci, které nejsou předmětem knihovního zápisu, trvá přednostní právo po 3 léta ode dne splatnosti daně. Přešla-li věc na jiného bezelstného vlastníka před vyměřením daně, zaniká přednostní právo za daň ve třech letech ode dne, kdy vlastník ten byl v knihách veřejných zapsán.
Promlčecí lhůta přerušuje se každým krokem reální exekuce, a to knihovně vyznačeným, jedná-li se o předmět knihovního zápisu.
§ 25.
Také před tím, než byla daň vyměřena a dospěla, může finanční úřad zažádati za její zajištění částkou, kterou uzná za přiměřenou, knihovním záznamem zástavního práva. Soud povolí jej na návrh finančního úřadu. Záznam ten nevyžaduje spravení sporem, a má účinky, knihovního zápisu ve smyslu §u 24 a 26.
§ 26.
Nabývá-li se při pozůstalostech nebo jiným způsobem několika věcí, ručí každá z nich za celou daň připadající na tuto pozůstalost nebo toto nabytí (věcné souručenství), dokud nepřejde na jiného nabyvatele.
Po této době ručí jen za částku na ni připadající; zbytek daně, byl-li knihovně zajištěn před převodem věci na nového nabyvatele, má přednostní právo proti knihovním věřitelům zapsaným po nabytí, z něhož ta daň byla předepsána.
§ 27.
Věc převedená ručí vedle daně stíhající přímo jejího nabyvatele též za daň postihující poživatele a oprávněnce z jiných dávek, jež poskytovati se mají z výnosu věci té.
B. Zvláštní ustanovení o dani dědické.
§ 28.
Vznik nároku státu na daň, její základ a výše.
Nárok státu na daň vzniká dobou nápadu. Daňový základ tvoří čistá cena veškerého jmění, které je (dle následujícího paragrafu) předmětem jednotlivého nápadu. Nabývá-li někdo pozůstalostních předmětů až po splnění výminky (podmínky) rozvazovací (uložení času) nebo jako nástupce (substitut) jmění vázaného dědickým nástupnictvím, zdaní se toto nabytí samostatně jako nový nápad. Výše daně řídí se sazbou tab. B.
Byla-li z věnování uvedených pod č. 2 až 4 § 29 zaplacena daň darovací, včítá se do daně dědické. Zaplacené, procentové konsulární poplatky z pozůstalosti včítávají se rovněž do daně dědické.
§ 29.
Předmět dědické daně.
Dědické dani podléhají zejména:
1. nabytí následkem úmrtí na základě jakéhokoliv právního titulu, včetně nápadu lén, fideikomisů, rodinných nadací resp. jejích požitků, dále práv napadlých, pokud před smrtí nezanikla vzdáním se nebo jiným způsobem.
Prominutí dluhu považuje se za odkaz; rovněž tak příkaz za odkaz pro toho, v čí prospěch byl vydán.
Příkaz, aby zaplacena byla daň za jiného nabyvatele, platí tolik co jiný příkaz.
Splnění přání zůstavitelova rovná se splnění příkazu, bylo-li projeveno v poslední vůli.
Splní-li se odkaz ve vyšší míře, nežli na jakou pozůstalostní jmění by stačilo, ať už proto, že dědic přihlásil se bezpodmínečně nebo z jiného důvodu, podléhá dani dědické v té míře, v jaké byl vyplněn;
2. věnování pro případ smrti, i stalo-li se tak ve smlouvě uzavřené zůstavitelem s osobou třetí. To platí zvláště také o pojištěních splatných buď hned po smrti zůstavitelově neb i v době pozdější.
Připadají-li na základě společenství statků pro případ smrti pozůstalému manželovi věci (nebo práva), které jemu již bezprostředně před smrtí zemřelého manžela patřily, neplatí se z nich daň dědická;
3. věnování movité věci s výhradou doživotního užívání pro odstupitele;
4. dary v posledním roce před smrtí dárcovou, pokud nejedná se o dary osvobozené.
§ 30.
Při společných pohledávkách a úschovách platí v pochybnosti za majetek zůstavitelův tolikátá část, kolik je věřitelů, pokud se týče deponentů. Přenesení práva disposičního nad úschovou na zemřelého za jeho živobytí považuje se v pochybnosti za přenesení prává vlastnického (spoluvlastnického).
Že pohledávka je nedobytna nebo pochybna, prokázati musí strana do 2 let ode dne nápadu, při jmění, jež se dodatečně vyskytne, ode dne, kdy jmění to na jevo přišlo; lhůtu tu lze prodloužiti. Totéž platí pro uplatnění dluhů, vyskytnou-li se později.
§ 31.
Kdo činí nároky na věc nalézající se v pozůstalosti, musí je prokázati. Prohlásí-li zůstavitel sám věc u něho se nalézající za cizí majetek v poslední vůli nebo jiným způsobem, považuje se to za odkaz, nedokáže-li označena osoba práva svého jiným způsobem a domáhá-li se vydání věci té na základě takového prohlášení zůstavitelova.
Ustanovení toto nevztahuje se na advokáty, notáře, bankéře a vůbec na osoby, u nichž úschova či přechovávání cizích věci jest obvyklou vzhledem na jejich úřad, postavení, zaměstnání, poměr služební nebo z jiného důvodu.
§ 32.
Srážkové položky.
Srážkovými položkami jsou:
1. dluhy a břemena zůstavitele samotného včetně útrat poslední jeho nemoci, pokud nebyly už před smrtí zapraveny;
2. tyto výlohy pozůstalosti:
a) útraty pohřbu zůstavitelova, včetně nákladů za přiměřený náhrobek a obvyklé pohřební obřady,
b) výlohy prohlášení zůstavitele za mrtvého,
c) úředně přiznané výlohy pozůstalostního projednání,
d) výlohy sporů vedených za pozůstalost, e) daň cizozemská, pokud postihuje pozůstalostní jmění podléhající tuzemské dani dědické;
3. závazky nabyvatele jednotlivých nápadů z příkazů, odkazů, povinných dílů a jiných ustanovení ve prospěch třetích osob.
§ 33.
Srážkové položky uvedené pod č. 1. a 2. jsou odčitatelnými při jednotlivých nápadech tou částí, která nápad zatěžuje, a to pokud jsou prokázány. Jakým způsobem je možno prokázati tyto položky jakož i nároky dle §u 31, ustanoví se nařízením.
Ocenění pasiv děje se dle týchž zásad jako při aktivech.
§ 34.
Osvobození.
Vedle případů uvedených v §u 4 jsou od dědické daně osvobozeny nápady v čisté ceně do 500 K, a při nabyvatelích I. a II. třídy tab. B. do 1000 K.
§ 35.
Úlevy.
Nezletilému potomku zůstavitelovu přísluší 3%ní sleva daně na něho připadající za každý rok scházející do 21 let, nepřesahuje-li cena zděděného nebo vlastního jmění 30.000 K.
§ 36.
Daň nemovitostní.
Záleží-li nápad z nemovitostí, platí se vedle daně dědické z jejich hrubé ceny daň nemovitostní dle sloupce 1. nebo 3. sazby tab. C.
§ 37.
Úleva při dalším převodu.
Převádějí-li se pozůstalostní věci napadle osobám patřícím do I. a II. třídy během 5 let od doby nápadu nabyvatelem na osoby těchže tříd (v poměru k tomuto odstupiteli), včítává se do daně z obohacení z tohoto dalšího převodu tolik desetin daně dědické z prvního nápadu, kolik pololetí schází do pěti let v mezidobí dvou těchto převodu; doba nejméně tří měsíců čítá se za celé pololetí.
Ve příčině daně nemovitostní platí ustanovení §u 72.
§ 38.
Přešla-li napadlá věc zatížená právem požívacím neb opětovnou dávkou na jinou osobu před zaniknutím tohoto břemene buď následkem úmrtí nebo darováním, včítá se dědická daň z ceny věci či jistiny zatížené právem požívacím neb opětovnou dávkou z prvního převodu věcí do daně z obohacení z převodu druhého připadající (dle §u 6) na část zatíženou tímto břemenem.
§ 39.
Dědická dohoda.
Rozdělí-li se dědicové a odkazovníci o pozůstalost před odevzdáním jiným způsobem, nežli jakého by vyžadovalo přesné provedení dědické postoupnosti (je-li sporna, tedy posloupnosti zákonné), vyměří se daň tak, jako kdyby rozdělení to bylo ve shodě s dědickou posloupností, pokud to nemá za následek snížení daně. Za dědice považuje se též osoba mající nárok na povinný díl.
Není-li pozůstalost projednávána soudem (veřejným. notářem), platí ustanovení předešlého odstavce pouze pro první dohodu dědiců a odkazovníků o rozdělení pozůstalosti.
Téže zásady dlužno dbáti při nepřijetí nebo vzdání se (ať prostém nebo ve prospěch jiného dědice neb odkazovníka) dědictví neb odkazu, rovněž stal-li se dědic neb odkazník nehodným dědického práva v době mezi nápadem a odevzdáním, v případech neprojednávaných soudem (veřejným notářem) mezi nápadem a první dohodou mezi dědici a. odkazovníky.
§ 40.
Byla-li věc patřící do pozůstalosti během projednávání pozůstalostního prodána jiným osobám, nežli dědicům neb odkazovníkům, nastupuje na její místo z pravidla dosažená kupní cena; byla-li ta věc nemovitou, nevyměří se z jejího převodu následkem úmrtí žádná daň nemovitostní. Pro daň nemovitostní z odprodaných nemovitostí rozhoduje však poměr jejich nabyvatele k osobám, kterým měly nemovitosti ty připadnouti z pozůstalosti.
Při pozůstalostech neprojednávaných soudem jest úleva plynoucí z tohoto ustanovení závislou na předchozím schválení příslušného finančního úřadu.
§ 41.
Poplatek z poslední vůle.
Nabývá-li se věci z pozůstalosti, jejíž hrubá cena přesahuje 10.000 Kč, na základě poslední vůle (dědické smlouvy), připadá z poslední vůle (dědické smlouvy) té pevný poplatek 20 Kč, a z každého dodatku jejího 5 Kč, a to beze zření na počet archů nebo na to, byla-li poslední vůle učiněna ústně či písemně. Poplatek ten předepíše se současně s daní dědickou.
§ 42.
Pozůstalostní výkaz.
Neodvádí-li se dědická daň v kolcích (§ 91), jsou dědicové povinni podati u pozůstalostního soudu pozůstalostní výkaz o veškerém jmění, které se dle § 29 čítá ku pozůstalosti. Nekoná-li se o pozůstalostech neb o jednotlivých pozůstalostních předmětech projednávání u tuzemských soudů (veř. notářů), podati třeba pozůstalostní výkaz bezprostředně u příslušného finančního úřadu. Úřadem tím je zpravidla poplatkový nebo berní úřad, v jehož obvodu má sídlo pozůstalostní soud, a není-li takového soudu, ten úřad, v jehož obvodě nalézá se pozůstalostní jmění nebo konečně bydliště poplatníkovo. Strany bydlící v cizině mohou ohlásiti nabývané pozůstalostní jmění u diplomatického zástupce Československé republiky v cizím státě, v němž bydlí.
Týž úřad budiž však kromě toho zpraven o nápadu takovém, a to ve 14 dnech po té, kdy nápad nastal, pokud se týče, kdy nabyvatel o něm zvěděl.
§ 43.
Dědic nebo jiná osoba, která podala pozůstalostní výkaz, je povinna jej podepsati; považuje se pak za zmocněnce všech osob nabývajících majetkových předmětů z dotyčné pozůstalosti, a ručí za správnost výkazu.
Byl-li pozůstalostní výkaz zdělán notářem, advokátem, vykonavatelem poslední vůle, nebo jiným zmocněncem dědiců, ručí i tyto osoby za včasné a správné sestavení a předložení pozůstalostního výkazu na základě dat jim známých, pokud se týče jim sdělených.
§ 44.
Nebyl-li pozůstalostní výkaz podán v 6měsíční lhůtě po nápadu, nastává po uplynutí jejím povinnost platiti 5%ní úroky z daně připadající na celou pozůstalost, a to až do doby její splatnosti.
Poplatník může se však sprostiti povinnosti platiti tyto úroky, složí-li státní pokladně na účet daně obnos určitý, a to do výše tohoto obnosu.
§ 45.
Finanční úřad jest oprávněn súčastniti se svým zástupcem pozůstalostního jednání, zvláště úmrtního zápisu, inventury, odhadů i dědické dohody. Úřady (orgány), jímž přísluší konati úmrtní zápis, jsou povinny oznámiti jej bez průtahu finančnímu úřadu (§ 42), v jehož obvodě mají své sídlo.
§ 46.
Soud nesmí vydati odevzdací listiny nebo soudního vysvědčení o dědictví neb odkazu, pokud nebylo prokázáno, že dědická a nemovitostní daň je zapravena nebo řádně zajištěna. Pokud smějí vydány býti jednotlivé věci nebo přenecháno býti právo nakládati jimi dědicům anebo jiným nabyvatelům, rozhodne soud dohodnuv se s finančním úřadem.
U pozůstalostí neprojednaných soudy (veř. notáři) nabývá první dědická dohoda právní platnosti teprve po zaplacení nebo zajištěna daně dědické a nemovitostní, a dědicové jsou také povinni oznámiti příslušnému finančnímu úřadu aspoň 14 dní předem, kdy a kde jednání o rozvržení pozůstalostního jmění bude se konati.
§ 47.
Povinnosti třetích osob ohledně pozůstalostního jmění.
Úřady, jakož i peněžní neb jiné ústavy, bankéři a jiní depositáři z povolání nesmí bez svolení soudu pozůstalostního, a kde se pozůstalost soudně neprojednává, bez svolení finančního úřadu, vydati nebo připustiti zastavení předmětů uložených u nich osobami, jejichž úmrtí jim je známo, a jsou povinny v 8 dnech po té, kdy o smrti svého zákazníka zvědí, podati tomuto soudu, pokud se týče finančnímu úřadu výkaz o aktivech zemřelého.
Stejnou povinnost mají též pojišťovny ve příčině pojistek; znějí-li pojistky na případ smrti, jsou povinny oznámiti bez odkladu pozůstalostnímu soudu, pokud se týče finančnímu úřadu, byly-li pojištěné obnosy od nich požadovány, od koho a z jakého důvodu.
§ 48.
Také jiným osobám, zavázaným zemřelé osobě z úschovy nebo ze zápůjčky, může býti pozůstalostním soudem pokud se týče finančními úřady zakázáno vydati uschované věci (zaplatiti dluh) bez jejich svolení, a to až do výše potřebné k zajištění daně s příslušenstvím. Přesahuje-li cena uschovaných peněz nebo předmětů (výše dluhu) 5000 Kč, jest depositář (dlužník) oprávněn žádati na tom, kdo vydání (zaplacení) se domáhá, průkaz o tom, že ty předměty resp. pohledávka byly pojaty do pozůstalosti. Není-li průkaz ten podán, budiž o úschově (pohledávce) té zpraven bez odkladu pozůstalostní soud pokud se týče finanční úřad.