Zachování dosavadního práva v platnosti na území inkorporovaném pro přechodnou dobu je obvyklo při inkorporaci většího území, a bylo také nařízeno §em 2 zákona o inkorporaci kraje hlučínského ze dne 30. ledna 1920, č. 76 sb. zák. a nař. Kde jde jen o přivtělení několika obcí jako v daném případu, doporučuje se uvésti právní řád státu nabývajícího život na území inkorporovaném současně s jeho inkorporaci. Rozumí se, že jisté potíže se vždy vyskytnou a že v době přechodní nelze se v praxi vyhnouti v některých směrech dvojímu právu a kollisím z toho vznikajícím.
K § 3.
Z důvodů při § 2 uvedených doporučuje se zjednati zákonný podklad pro liberální praxi jednotlivých odvětví správních ohledně odstraňování práva starého a zavádění práva nového. Výslovné zákonné zmocnění k tomu jest zajisté přijatelnější než eventuelní přechodný stav právu československému odporující, jenž by byl trpěn pouze mlčky.
K § 4.
Zmocněn vlády k tomu, aby provedla všechna potřebná opatření a aby vydala bližší předpisy pro dobu přechodnou, je již z toho důvodu nutno, že ku projednání podrobných norem zákonných nedostává se potřebného času a není po ruce potřebných přípravných prací. Ostatně je cesta nařizovací pro takový úkol vhodnější, zejména z toho důvodu, že ji lze snadněji přizpůsobiti faktickým poměrům a jich změnám.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha C.
K číslu 560.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 25. srpna 1920
o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., za tím účelem, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by celý výrobní, pokud se týče nákupní náklad byl plně hrazen, na tomto opatření:
§ 1.
Počínaje dnem 1. září 1920 bude se platiti při odběru nejvýše 1 Kč za 1 kg chlebové a 2 Kč za 1 kg mouky vařivé. (Ceny v drobném čili odběrní.)
I. Příplatky při výdeji úředních výkazních lístků.
§ 2.
Spotřebitelé s výjimkami, uvedenými v následujících paragrafech, zaplatí při výdeji úředních výkazních lístků k odběru chleba a mouky (chlebenek) a odběrních listu příplatek 3 Kč za každý 1 kg mouky, na který zni úřední výkazní lístek (odběrní list).
Obec (výdejna úředních výkazních lístků), vydá straně stvrzenku o zaplacení poplatků a vybrané poplatky zašle za každé období chlebenkové okresnímu (župnímu) obilnímu úřadu pro Státní obilní ústav.
Za úřední výkazní lístky, jichž nebylo zcela nebo z části použito, vrátí se příplatek poměrnou částkou. Bližší předpisy budou vydány prováděcím nařízením.
§ 3.
Od příplatku dle §u 2 jsou osvobozeny kromě osob uvedených v § 4 též osoby, resp. domácnosti, které dají u obce (výdejny úředních výkazních lístků) písemné přísežné prohlášení, jehož znění bude ustanoveno nařízením, že nemají více než 30.000 Kč jmění, které by podléhalo dávce z majetku dle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a. n., pokud se týče nařízení ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a. n., a že v minulém roce neměly ročního důchodu více než 15.000 Kč podrobeného dani z přijmu dle zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., ve znění novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., pokud se týče ze dne 9. dubna 1920, č. 313 Sb. z. a n" pokud se týče zák. čl. X. z roku 1909, resp. zák. čl. XXVI. z roku 1916, resp. IX. z roku 1918. Při výpočtu důchodu podlé tohoto paragrafu odpočte se důchod oněch členů rodiny, kteří na základě § 4 mají nárok na nezvýšenou cenu mouky, a to rovněž dle stavu minulého roku. Do důchodu státních zaměstnanců z jejich služebních a zaopatřovacích požitků započítávají sel jen jejich stálé požitky služební a zaopatřovací.
O případných námitkách těch, jimž osvobození od příplatku ve smyslu tohoto paragrafu bylo odepřeno, rozhodne s konečnou platností příslušná berní správa. Námitky dlužno podati do 14 dnů od rozhodnutí obce (výdejny úředních výkazních lístků). Příplatky, pokud by byly neprávem vybrány, dlužno v takovém případe vrátiti.
Osvobození od příplatku dle tohoto paragrafu může přiznati všeužitečným ústavům v jednotlivých případech ministerstvo pro zásobování lidu, případně podle jeho zmocnění zemské politické správy (zemské hospodářské úřady). Zásady, dle nichž budou osvobozeny tyto ústavy od příplatků dle tohoto paragrafu, stanoví se nařízením.
II. Příspěvky zaměstnavatelů.
§ 4.
Za osoby podrobené nemocenské pojistné povinnosti dle zákona ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., pokud se týče dle vládního nařízení ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a. n., aneb dle zákona ze dne 28. července 1889, č. 127 ř. z., pokud se týče dle zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb. z. a n. (ve příčině pojištění domovníků), zaplatí zaměstnavatel za každou osobu a pojišťovací den 1 Kč, kterýžto příspěvek předepíše nemocenská pokladna a který bude zaplacen způsobem ustanoveným v prováděcím nařízení.
Průkaz o nemocenské pojistné povinnosti, který vystaví zaměstnavatel a potvrdí nemocenská pokladna, zprošťuje pojištěnce příplatků dle § 2 tohoto opatření a opravňuje k odběru mlýnských výrobků, pokud se týče chleba bez průkazu o zaplaceném příplatku, a to kromě pojištěnce též jeho manželku a nezletilé dítky, pokud tyto osoby žijí s ním ve společné domácnosti a nejsou v zaměstnání podrobeném nemocenské pojistné povinnosti. Z této výhody jsou vyňati pojištěnci, kteří mají plat, resp. mzdu ročně nejméně 30.000 Kč. Těmto osobám nesmějí zaměstnavatelé vydati průkaz dle tohoto odstavce.
Osoby, které podléhají nemocenské, pojistné povinnosti a jsou ubytovány a stravovány v domácnosti, podrobené příplatkům při výdejích úředních výkazních lístků dle § 2, musí býti přihlašovány jako příslušníci domácnosti, za které se platí příplatek dle § 2. Pokud náležejí k domácnosti osvobozené od příplatku dle § 2, jsou rovněž účastny tohoto osvobození.
Zřízenci nemocenských pokladen jsou oprávněni nahlížeti do mzdových seznamů za účelem kontroly, zda osoby, podléhající nemocenské pojistné povinnosti, jsou správně přihlášeny.
Příspěvky shora uvedené jsou splatny ihned po doručení platebního nálezu. Námitky podané proti tomuto nálezu nemají odkládacího účinku. Příspěvky ty mohou býti vymáhány soudní neb politickou exekucí. Jinak platí, pokud toto opatření ničeho jiného neustanovuje, o těchto příspěvcích ustanovení zákona o nemocenském pojištěni.
Příspěvek tento neplatí zaměstnavatelé za ony zaměstnance, kteří bydlí v domácnosti zaměstnavatelově a jsou podle podaného průkazu jím plně živeni. Vyjmuti jsou dále zaměstnanci v podnicích zemědělských, kteří nejsou činni v lesním hospodářství.
§ 5.
Zaměstnával-li podnikatel v den, kdy toto opatření nabylo účinnosti, aspoň 20. zaměstnanců, jest povinen platiti příspěvek stanovený v § 4 nejdéle po dobu tří měsíců i tenkrát, propustil-li zaměstnance a zmenšil-li tím počet zaměstnaných osob, dokud propuštěný zaměstnanec neopustí místa dosavadního pobytu nebo nenajde jiného zaměstnání nebo dokud zaměstnavatel nebude platební povinnosti zproštěn okresní politickou správou.
Bližší podrobnosti budou upraveny nařízením.
III. Dávka z katastrálního výnosu půdy.
§ 6.
K úhradě nákladů spojených se zlevněním mouky pro vrstvy méně majetné (§ 3) jsou povinni vlastníci půdy zapraviti dávku, která činí dvojnásobný katastrální čistý výnos vinic, zahrad a lesů a poloviční katastrální čistý výnos půdy ostatní, podléhající pozemkové dani.
Vlastník pozemku jest oprávněn přesunouti tuto dávku na skutečného uživatele (pachtýře atd.) půdy.
Dávka jest splatna ve dvou pololetních lhůtách.
Bližší se stahoví prováděcím nařízením.
IV. Všeobecná ustanovení.
§ 7.
Obce a nemocenské pokladny jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto opatření, pokud se týče prováděcích předpisu k němu vydaných.
Prováděcím nařízením bude určeno, pokud
za tuto spolučinnost poskytne se náhrada.
§ 8.
Každý jest povinen okolnosti směrodatné pro stanovení shora uvedených příspěvků, příplatků a dávek, pokud se týče pro osvobození od nich dle pravdy udati příslušným úřadům a jich orgánům, jakož i každou změnu nastalou v těchto okolnostech příslušnému místu včas oznámiti, a to, není-li pro to úřadem předepsána jiná lhůta, při výdeji úředních výkazních lístků.
V. Trestní ustanovení.
§ 9.
Přestupky tohoto opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé trestají se politickými úřady (administrativními vrchnostmi policejními) pokutou do 20.000 Kč aneb vězením do 6 měsíců. Mimo to jest pachatel povinen nahraditi ušlé příplatky, pokud se týče příspěvky neb dávky.
Pokuty plynou do pokladny Státního obilního ústavu.
Držiteli živnostenského oprávnění může býti mimo to odňato trvale nebo na čas živnostenské oprávnění, případně může býti dána živnost pod nucenou správu.
VI. Závěrečná ustanovení.
§ 10.
Opatření toto nabývá účinnosti dnem 1. září 1920 a pozbývá platnosti dnem 31. srpna 1921.
Provedením § 6 tohoto opatření pověřuje se ministr financí a provedením ostatních ustanovení ministr pro zásobování lidu.
Výňatek z důvodové zprávy vládního návrhu.
Vláda usiluje proto již nyní o to, aby v příštím hospodářském období bylo zabezpečeno zásobování tak, aby dávka 2 kg na hlavu a týden (v tom 1 1/4 kg mouky chlebové a 3/4 kg mouky vařivé) mohla býti spotřebiteli dle možnosti opravdu zajištěna.
Bylo v první řadě pečovati o to, aby byl nákup obilí z ciziny dostatečným. Dle rozpočtu jest zjevno, že k plné úhradě potřebných mlýnských výrobků bude třeba dovézti z ciziny 30—40.000 vagonů mouky.
Ministerská rada se usnesla, aby bylo 15.000 vagonů cukru výlučně reservováno valutou i ziskem na nákup obilí, pokud se týče mouky, částečně i rýže na místě mouky v cizině, za kteréžto množství cukru bude lze opatřiti celý potřebný import, který se již nyní s veškerým spěchem a úsilím ujednává, aby vzhledem k technickým možnostem transportním po Dunaji a po Labi potřebná kvanta chlebovin byla včas k disposici.
Samozřejmě běží zásadně o to, aby potřebný import byl co nejmenší, to jest, aby se především vykoupilo co nejvíce obilí z domácí produkce.
Zmenšení a posuny v plochách osevních a jen prostřední výnosy z letošní sklizně nutily státní správu upraviti přiměřeně kontigenty.
Zmenšený výnos a zvýšený výrobní náklad vedly nutně, má-li výkup obilí díti se s úspěchem, ke zvýšení přejímacích cen pro zemědělce.
Jak z propočtů jest patrno, zvýšily se též režijní náklady melné atd., z čehož vyplývá podstatně zvýšený náklad u mouky doma nakoupené.
Byla nyní otázka, je-li možno dále ponechati ceny mouky v drobném prodeji v dosavadní výši, při které stát doplácí ročně neobyčejné sumy ke zlevnění mouky, anebo má-li býti cena mouky upravena tak, aby se státní břemeno zmenšilo. V úvahu padá, že stát každým způsobem obětuje valutární zisky a přeplatkové fondy z onoho cukru, který jest třeba exportovati do ciziny pro nákup cizí mouky.
Než tato miliardová oběť jest odůvodněná stavem naší valuty, za kterého lze z exportu cukru docíliti značných výtěžků a za kterého se importovaná mouka oproti domácí podstatně zdražuje. Jest odůvodněno, aby z výtěžku ze strany jedné bylo použito ke ztrátě na straně druhé, a to tím více, poněvadž není vyloučeno, že běží o zisky i ztráty pouze přechodné.
Naproti tomu jest naprosto vyloučeno, aby stát z řádných neb mimořádných příjmů jiných, tedy z daní, poplatků neb z výnosu půjček hradil snad diferenci mezi vysokým výrobním nákladem a nízkou cenou konsumní. Daňový systém nesnese dalšího rozpínání, ale také úvěr státní jest při všeobecném napětí na peněžním trhu tak obtížný, že se musí státní finanční hospodářství v nejbližší době dostati do rovnováhy, ba jest žádoucí, aby bylo možno jednak zlepšiti postavení státních zřízenců na straně jedné a odčiňovati povlovně nejtíživější daně přechodné.
Jestliže nemůže žádným způsobem stát platiti při dosavadním berním systému diference mezi výrobním nákladem a prodejní cenou, pak jsou zásadně jen dvě cesty možné, jak problém vyřešiti.
Jedna cesta záležela by v tom, že by cena mouky zůstala nezvýšena a státu byly opatřeny nové zdroje příjmové k úhradě tohoto nového zvláštního nákladu.
Cesta tato byla by se stanoviska čistě finančního beze všeho schůdnou, poněvadž by přímo finanční situace státu nezhoršovala. Byla by však se stanoviska národohospodářského nesprávnou, poněvadž by vklínila mezi výrobní náklad a prodejní cenu velmi značnou diferenci, uhrazenou státem a daněmi, tedy prameny, které nestojí v žádné souvislosti ani s výrobním nákladem, ani se spotřebou.
Druhá cesta záležela by v tom, že by se ceny mouky v drobném prodeji prostě zvýšily na plný stav výrobního nákladu, to jest na 2 K 40 h při mouce chlebové a 4 K 30 h při mouce vařivé. Tato cesta jest finančně národohospodářsky správná. Finančně proto, poněvadž nezhoršuje finanční situace státu a národohospodářsky proto, poněvadž uvádí ve správný poměr cenu životní míry k výrobním nákladům různých odvětví výrobních a tvoří situaci, při níž může kdykoliv stát přenechati vedení hospodářství chlebovinami volnému obchodu. Avšak tato cesta naráží na neobyčejně těžké důsledky sociální, poněvadž by měla v zápětí boje o životní míru u všech dělníků gážistů, tedy osob s pevným platem, zejména pokud jim mzda neb plat jest těsně u existenčního minima. Dále u osob v nejtěžším sociálním postavení stojících, provisionistů, vdov atd., které nemají možnost novou úmluvou důchodů svých zvýšiti, nastal by případ opravdové nouze. Bylo tedy hledati cestu, která by:
1. Hověla požadavku finančnímu, to jest, aby stát mimo oběti přeplatkových fondů při 15.000 vagonech cukru nenesl dále žádného břemene na zlevnění mouky pocházející z domácí produkce,
2. hověla požadavku národohospodářskému, aby zásadně se platilo za mouku v drobném prodeji tolik, kolik činí výrobní náklad byť se z této zásady z důvodů sociálních učinily výjimky,
3. hověla požadavku sociálnímu, t. j. aby úprava ceny mouky nevedla k nekonečným stávkovým sociálním bojům a nezhoršila ještě dále postavení osob sociálně nejslabších,
4. hověla konečně jistým požadavkům technickým a administrativním.
III.
Všem shora uvedeným požadavkům vyhovuje vládni osnova.
1. Jest především postaráno o to, že zásadně veškeré obyvatelstvo bude platiti za mouku ceny odpovídající výrobnímu nákladu. Pouze osoby nejméně majetné obdrží mouku za dnešní ceny a tudíž se ztrátou pro obilní ústav průměrně na 1 kg 2 K.
Výjimka tato jest odůvodněna sociálně, avšak diferenci tuto neponese stát z vlastních prostředků, nýbrž jak nesamozásobitelé, tak i samozásobitelé, jak dále uvedeno.
Spotřebitelé (nesamozásobitelé budou platiti zásadně v cenách mouky výrobní náklad. Avšak technicky jest věc upravena tak, že kupní cena, odpovídající výrobnímu nákladu se bude platiti ve dvou složkách. Jedna složka, odpovídající dnešním cenám se bude platiti při odběru mouky přímo, kdežto druhá složka se bude platiti způsobem jiným, a to opět dvojím:
a) Všichni zaměstnanci, podléhající nemocenskému pojištění mají svůj zvláštní způsob, jimž bude uhrazena diference mezi cenou odběrní a kupní. Kdyby i pro ně byla vyslovena zásada, že hned při odběru platí celou kupní cenu, mělo by to za následek dlouhé stávkové boje a případné zvýšení mzdy o více než-li činí efektivní zdražení domácnosti následkem zvýšení ceny mouky. Byl dán podnět proto, aby zaměstnavatelé zákonem zvýšili příjmy zaměstnanců efektivně o tolik, o kolik se zdraží mouka a chléb, a to ve formě příplatku 1 K na hlavu denně do společného fondu podniku, z něhož by si dělníci rozdělovali příplatky dle rozsahu své domácnosti. Úmysl byl nedávati dělníka každému 1 K přímo, aby nedostal svobodný příliš mnoho a ženatý s dětmi příliš málo. Bylo dále úmyslem při tom, neodstupňovati přímo zvýšení mzdy podle počtu příslušníků, aby zaměstnavatel neperhoreskoval dělníky s větším počtem dětí, jako relativně velmi drahé. S tímto podnětem zásadně souhlasily kruhy zaměstnavatelů, vidíce v něm ochranu proti stávkovým zápasům. Avšak postup tento je organisačně a technicky velmi nesnadný a může vésti k nesrovnalostem. Zjišťováním příslušníků pracujících dělníků a změny v tomto stavu jest proces velmi obtížný a nebylo by lze dobře svěřiti jej zaměstnavateli, avšak autonomní správa dělnictva by byla těžce proveditelna. Mimo to však i když jest pravda, že při průmyslu a obchodu počet zaměstnanců a počet jich příslušníků rodinných celkem se kryje, takže korunový příspěvek za jednu osobu činnou rozvržený na příslušníky činí 50 h a kryje dostatečně zdražení životní míry následkem zvýšení ceny mouky na hlavu a den, v jednotlivém podniku není zaručeno, že budou svobodní i ženatí a tito s různým počtem dětí vždy rovnoměrně zastoupeni. Nebylo-li by tomu tak, pak by v podnicích s osobami převážně svobodnými dopadl příspěvek nepoměrně vysoko a v jiných podnicích nepoměrně nízko. Má-li se příspěvek korunový v řečeném smyslu opravdu vyrovnati, musí se tak státi ne pro jednotlivé podniky, nýbrž pro jich celkový úhrn. A proto jest jen technickou obměnou, že chlebový příspěvek jenž vlastně tvoří součástku mzdy, se nevyplácí jednotlivými podniky dělnictvu, které by pak kupovalo mouku zdraženou, nýbrž že dělnictvo v prodejnách obdrží mouku za nezvýšenou cenu, a rozdíl mezi cenou odběrnou (v drobném) a cenou výrobní odvede dělnictvo, pokud se týče jeho zaměstnavatel prostřednictvím nemocenské pokladny státnímu Obilnímu ústavu. Výjimka byla stanovena z důvodů sociální spravedlnosti ve příčině těch pojištěnců, kteří vykazují ročně platy, resp. mzdy alespoň 30.000 K. Ti nejsou dle osnovy účastni výhod odběrů zlevněné mouky. Dále jest v osnově pamatováno na pojištěnce, kterým zaměstnavatelé poskytují kromě bytů též plnou stravu, a to nanejvýše do počtu pěti zaměstnanců u jednoho zaměstnavatele. Důvody proto jsou ty, aby zatížení takových zaměstnavatelů nebylo tuze značné, pokud se týče, aby nebyli zatíženi dvakráte tím, že jako u čeledi musí zaměstnavatelé platiti za ně dávku při výdeji mlecích výkazů a vedle toho ještě příspěvek zaměstnavatelů, nehledě ani k tomu, že musí jim zaopatřovati plnou výživu. Podobně také u služebního personálu, učňů a pod. Osnova nemohla vyhověti přání z jisté strany projevovanému, aby osvobození to bylo rozšířeno na veškerý pracovní, personál zemědělský, poněvadž pro větší podniky není důvodů pro takové osvobození.
b) Veškeré ostatní obyvatelstvo platí právě tak, jako dělnictvo v cenách mouky výrobní náklad, avšak technicky způsobem jiným. Při odběru budou platiti dosavadní cenu nízkou a druhou součástku ceny kupní budou platiti nikoliv při odběru mouky, nýbrž při výdeji chlebenkových lístků. Poplatek při tom vybíraný jest vypočten tak, aby byl doplňkem odběrní ceny k výrobním, resp. nákupním nákladům. Tato technika placení byla zvolena proto, poněvadž nelze svěřiti prodejnám, aby prodávaly současně levnou i drahou mouku. Jestliže pak bylo sociálně nejslabším vrstvám koncedováno vůbec kupovati mouku levnou a jestliže u dělnictva bylo nutno nechati nízkou cenu odběrnou a jiným způsobem uhraditi příplatek na cenu výrobní, resp. kupní, nebylo možno pro ostatní obyvatelstvo zaříditi, aby platilo při odběru plnou kupní resp. výrobní cenu. Proto zůstalo pravidlem, že odběrnou cenou je dosavadní cena nízká s nepatrným zvýšením zejména se zřetelem na nezbytné rozpětí pro rozdělovny, resp. prodejny, a že obyvatelstvo diferenci doplatí podle různých skupin též způsobem různým.
Osoby, resp. domácnosti, jichž příjmy by neobnášely více než 15.000 Kč ročně, byly by osvobozeny od povinnosti platiti onu diferenci mezi cenou odběrní a nákladem výrobním resp. kupním. Tímto způsobem by byly z ostatního obyvatelstva mimo členstvo nemocenských pokladen a jich rodiny vybrány ty vrstvy, pro které by bylo se stanoviska sociálního nespravedlivo a do jisté míry nesnesitelno připláceti k cenám odběrním.
c) Bylo by naprosto nespravedlivo, aby při úhradě diference výrobních nákladů mouky a prodejní ceny byli pomíjeni samozásobitelé, kteří oproti spotřebitelům jsou ve značné výhodě, pokud se týče zásobení moukou, i když se nepřihlíží ku zvýšeným cenám obilí. Samozásobitelé neplatí při konsumu mouky daň z obratu, nenesou nákladu transportů, režie Obilního ústavu a ostatních výloh jako ostatní nesamozásobitelé, kteří k těmto všem nákladům musí přispívati, zejména též k nákladům distribuce.
Tento nepoměr má býti do jisté míry odstraněn zavedením dávky při výdeji mlýnských výrobků, kteroužto dávkou mají býti zatíženi samozásobitelé. Výjimka byla v osnově stanovena opět z důvody sociální spravedlnosti pro malé zemědělce (domkáře) s výměrou půdy do 1 ha.
Výňatek z řeči zpravodaje Bechyně:
K § 3. jsou některé pozměňovací návrhy. Pan kol. Dr. Rašín navrhuje, škrtnouti z první věty odst. 1., § 3. větu, která zní: "že nemají jmění, které by podléhalo dávce z majetku dle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., pokud se týče nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 424 Sb. z. a n."
Tento návrh upozorňuje na důležitou věc a já, ačkoliv se nemohu s ním stotožniti, přece bych rádi vyšel panu navrhovateli vstříc, že by se věta neškrtla, nýbrž změnila: "Kteří nemají jmění více než 30.000 Kč, které by podléhalo dávce z majetku."
Dále navrhuje pan kol. Seliger k § 4. tento dodatek: "vypoví-li nebo propustí-li zaměstnavatel dělníka po 25. srpnu 1920 proto, že omezil nebo zastavil provozování závodu, musí platiti příspěvek stanovený v § 4. dále po dobu, po kterou trvá nezaměstnanost dělníkova."
Pan kol. Seliger již odůvodňoval svůj návrh, a my jsme z jeho řeči vzali ponaučení, že z důvodu tohoto zákona mohla by celá řada podniků propustiti část svého dělnictva za tím účelem, aby ušetřila tento náklad.
Pánové, my jsme o tom uvažovali a došli k tomu mínění, že by se mohlo státi ještě něco horšího, že by třeba z důvodů politických jak se stávalo na Slovensku v nejednom případě ze zlomyslnosti, aby se přivodil rozklad do veřejného ducha, takové případy mohly stát; také to, co sleduje tento návrh bylo by vážným sociálním zjevem a já jsem toho mínění, že se musí nalézt opatření, aby se takové možnosti čelilo. Nemohl bych se ovšem vysloviti pro to znění, jaké navrhoval pan kol. Seliger a dovolil bych si navrhnout, aby se vsunul další paragraf, který by zněl: "zaměstnával-li podnikatel v den, kdy toto opatření nabylo účinnosti, aspoň 20 zaměstnanců, jest povinen platiti příspěvek stanovený v §u 4. nejdéle po dobu 3 měsíců i tenkráte, propustil-li zaměstnance a zmenšil-li tím počet zaměstnaných osob, dokud propuštěný zaměstnanec neopustí místo dosavadního pobytu, nebo nenajde jiného zaměstnání, nebo dokud zaměstnavatel nebude platební povinnosti sproštěn okresní politickou správou. Bližší podrobnosti budou upraveny nařízením."
K § 6. navrhuje kol. Seliger: "obcím a nemocenským pokladnám buďtež státem nahrazeny veškeré výlohy, jež jim vzejdou spolupůsobením při provádění tohoto zákona."
Nemocenské pokladny budou míti s vybíráním dávky jisté výlohy, budou musit si dát dělat tiskopisy, budou musiti platiti nějaké hodiny přes čas, ale poměrně přece jen bude to všecko lacinější než kdyby to měla dělat přetížená berní správa. Vyslovil bych se pro princip toho, ale dovolil bych si navrhnout změnu. "Prováděcím nařízením bude určeno, pokud za tuto spolučinnost poskytne se náhrada."
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha D.
K čís. 560.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 1. září 1920
o podporách v nezaměstnanosti.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Každá osoba, požívající podle zákonů ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., a ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., státní podpory v nezaměstnanosti, jest povinna za přijatou podporu bez další zvláštní odměny vykonávati práce jí okresní správou politickou (administrativní vrchností prvé instance) ve veřejném zájmu přikázané, jako na př.: úpravu obecních cest, přechodů, vodotečí, práce zalesňovací, stavby dělnických obydlí, prováděné v režii obce nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic, veřejných budov, služby v obecních, zemských a státních úřadovnách, pokud jsou takové práce jejich tělesným silám a duševním schopnostem, pokud se týče také jazykovým znalostem přiměřeny. V případech svláště nutných přikazuje práce ty obecní úřad na dodatečné schválení okresní správy politické (administrativní vrchnosti prvé stolice).
Doba trvání práce stanoví se v poměru denní výše mzdy v místě obvyklé k celkové výši obdržené podpory.
Kdo odmítne bezdůvodně pracovní výkon, odpovídající přijaté podpoře, ztrácí nárok na její další požitek.
Žadatel o podporu v nezaměstnání jest povinen předložiti písemné prohlášení, potvrzené obecním úřadem pobytu, že nemá jmění, které podléhá dávce z majetku, ani příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena.
§ 2.
Výše podpory vyměřená shora uvedenými zákony stanoví se takto:
Mimo osobní podporu v nezaměstnání obdrží podporovaný další podporu ve smyslu § 3 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., pro osoby žijící s nim ve společné domácnosti a výživou na něho odkázané, které samy byly dříve v průmyslu výdělečně činny.
V jedné a téže domácnosti může vedle osobní podpory hlavy domácnosti býti přiznán nárok na plnou podporu pouze ještě dvěma členům domácnosti; ostatní členové, a to manželka nebo družka, dále děti vlastní nebo nevlastní do dokonaného 14. roku obdrží příplatek po 1 Kč denně.
Podpora přiznaná členům rodiny dříve výdělečně činným nezapočítává se do celkové podpory hlavy domácnosti, která i nadále nesmi přesahovati 10 Kč denně.
§ 3.
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby ve vhodné době snížil tyto podpory na míru v čl. IV. zákona ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., stanovenou a po případě je úplně zastavil.
§ 4.
Toto opatření Stálého výboru podle § 54 ústavní listiny nabývá účinnosti v pondělí týdne následujícího po dni vyhlášení.
Jeho prováděním jest pověřen ministr sociální péče.
Výňatek z důvodové zprávy vládního návrhu:
Zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., byla podpora pro hlavu rodiny vyměřena ve výši nemocenského a zákonem ze dine 12. února 1920, č. 63 Sb. z. a n., byl rodinný příplatek přiznávaný pro členy domácnosti omezen na manželku a děti do 14 let. Současně bylo podotknuto, patří-li k domácnosti několik osob nezaměstnaných, které byly dříve výdělečně činny, má nárok na podporu jen hlava domácnosti, kdežto na ostatní osoby obdrží jen rodinný příplatek. Celková podpora hlavy domácnosti 5 s rodinnými příplatky nesmí přesáhovati 10 K denně.
Ministerstvo sociální péče jest toho náhledu, že jisté zlepšení podpor pro dělnictvo textilní jest nezbytné. Nejpřiměřenější formou jest zvýšiti podpory oněch členů rodiny, kteří byli dříve výdělečně činni. Jest všeobecným pravidlem, že odrostlé děti živí se samy a pomáhají svým výdělkem k výživě rodičů a ostatních sourozenců, takže úbytek jejich výdělku četnější rodiny velmi postrádají. Následkem toho se navrhuje, aby plná podpora byla poskytována vedle hlavy rodiny ještě pro dva členy domácnosti, kteří byli v textilnictví činni a nyní jsou bez zaměstnání.
Ostatním členům rodiny, totiž manželce a dětem do 14 let ponechává se i nadále nynější rodinný příspěvek 1 K beze změny. Celková podpora rodiny nesmí přesahovati 10 K denně, do kteréhožto obnosu se samostatné podpory přiznané členům rodiny dříve výdělečně činným nezapočítávají. Jakmile posavadní výjimečné poměry Se zlepšily, sníží ministerstvo sociální péče zvýšené podpory opětně na míru stanovenou v čl. IV. zákona ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n., po případě je úplně zastaví.
Současně navrhuje ministerstvo sociální péče, aby pracovní povinnost, zavedená v uvedeném zákoně, byla dále vybudována. Tam vysloveno, že každý nezaměstnaný ucházející se o státní podporu, musí se napřed hlásiti o práci, a přijmouti každé vhodné zaměstnání, jinak pozbývá nároku na podporu. Tato zásada budiž doplněna v tom směru, že také za poskytnutou podporu peněžitou třeba pracovati pro účely veřejné v tom poměru, v jakém stojí přijmutá podpora k výši obvyklé denní mzdy. Tím dostanou podpory v nezaměstnanosti nejen morální podklad, nýbrž docílí se současně jistých všeobecně prospěšných výkonů a zároveň se celkový výdaj za podpory pravděpodobně stlačí.