Po dohodě s panem ministrem sociální péče má býti v navrženém vládním opatření provedena změna, a to v odstavci prvém v 6. řádce za slovem na př. má býti vsunuto "úprava obecních cest, přechodů, vodotečí, práce zalesňovací, stavby dělnických obydlí, prováděné v režii obce nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic, veřejných budov, služby v obecních a státních úřadovnách, pokud jsou takové práce jejich tělesným silám a duševním schopnostem přiměřeny".
V původním vládním návrhu se nalézalo ustanovení: "čištění ulic, veřejných budov a nádražních místností, konání služeb v obecních a státních úřadovnách, hubení polních a lesních škůdců, jako chroustů, ponrav, housenek, myší, mnišek atd."
Vychází se tu se stanoviska, aby nezaměstnanost byla zužitkována, a tu považujeme za nejdůležitější otázku stavbu dělnických obydlí, která jsou nutná.
Rozhodování o této přikázané práci náleží okresní politické správě prostřednictvím obecního úřadu a stížnosti do tohoto opatření mají býti vyloučeny, a sice dle odstavce třetího úplně, poněvadž jest to do jisté míry anachronismus, jestliže politický úřad rozhoduje sám, a není dobře možno, aby proti němu byla vedena stížnost.
Aby nemohlo býti těch podpor v nezaměstnanosti zneužíváno, má býti po dohodě s ministerstvem sociální péče jako poslední odstavec § 1. vsunuta následující vložka: "žadatel o podporu v nezaměstnání jest povinen předložiti písemné prohlášení, potvrzené obecním úřadem pobytu, že nemá jmění, které podléhá dávce z majetku, ani jiných příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena."
Vychází se z předpokladu, abychom předešli stížnostem, které vznikly při vyplácení podpor, že mnozí lidé, kteří byli dělníky, ale měli velmi značné jmění, anebo dovedli si je opatřiti, tímto způsobem zneužívali ke všeobecnému pohoršení podpor.
Pokud se týče druhé věty dotyčného odstavce "nemá ani jiných příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena, vychází se z poznání, že se přicházelo k tomu, že tito poživatelé podpor v nezaměstnanosti užívali jich jako vedlejšího příjmu a na základě tohoto stálého vedlejšího příjmu nehledali výpomocného zaměstnání jako dělníci, nýbrž nacházeli si podloudný obchod, umožňovalo jim to tedy podloudný obchod, který působil velmi značné nesnáze správě a na který velmi mnoho bylo si stěžováno. Aby se tímto způsobem nemohlo podpor využívat, jest tam dotyčné ustanovení, když totiž existence žadatele jinak jest zabezpečena, že nemá nároku. Okolnost, že nemá jmění a jiných příjmů musí tedy náležitým způsobem prokázati.
Přemýšlejíce, jak bychom znemožnili jakékoliv zneužívání podpor, dohodli jsme se s panem ministrem, aby pro vyzdvižení podpory bylo také podmínkou předložena potvrzení obecního úřadu, že žadatel učinil zadost pracovní povinnosti ve veřejném zájmu. Přišli jsme však potom k tomu poznání, že takovéto opatření tak by zatížilo administrativně celou věc, vzhledem k tomu, že ji provádí berní úřady, a tudíž že by se nedoporučovalo. Ministerstvo pro sociální péči vydá však příslušné pokyny okresním politickým úřadům, aby tato věc byla provedena.
Výňatek z řeči poslance Čermaka:
(Překlad.)
Druhá část týká se podpory textilních dělníků. Takové vylučování jest nemožno. Tyto mírné věty měly by býti rozšířeny alespoň na všechny nezaměstnané. Jest sice správné, že nyní jest největší bída mezi textilními dělníky, ale vyvdalo by to strašlivé vzrušení mezi nezaměstnanými, kdyby toto dobrodiní zákona bylo ku prospěchu jen určité kategorie.
Pánové! Nežádáme daru, jsme odpůrci pouhé podpory, chceme práci pro nezaměstnané, neboť dělníci sami nechtějí daru, nýbrž práci. Je-li však hospodářská situace taková, že dělníci nenajdou práce, a není-li stát s to, aby tuto strašlivou hospodářskou krisi zamezit, tož jest přece povinen přispěti obětem těchto hospodářských poměrů, a sice jiným způsobem, než se to dělo dosud. Z toho důvodu dovolili jsme si podati návrh, aby slova "pro textilní dělníky" byla škrtnuta, a aby věty tyto platily alespoň pro všechny nezaměstnané, při čemž ještě důrazně konstatujeme, že nás přirozeně nemůže uspokojiti, co nabízí vláda.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha E.
K číslu 560.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920,
jímž se mění a doplňují ustanovení rakouského zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40. ř. z., a uher. zák. čl. XXVI. z roku 1901 o poplatcích konsulárních.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Konsulární poplatky jest vyměřovati podle rakouského zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z., a uherského zák. článku XXVI. z roku 1901, doplněného ustanovením článku IV., odstavec 2., zákona ze dne 23. prosince 1917, č. 500 ř. z., s obmezeními vyplývajícími ze státoprávních poměrů Československé republiky a se změnami stanovenými tímto zákonem.
§ 2.
Zaplatiti poplatek povinna jest strana, která zadá za konsulární úřední jednání; při úředních jednáních zavedených z úřední moci strana, v jejíž záležitostech koná se jednání úřední.
§ 3.
Poplatky, které nejsou určeny v procentech hodnoty (poplatkového předmětu), rozumějí se v korunách dle předválečné relace. Bližší ustanovení o přepočítávání těchto korun na cizí měny budou vydána nařízením vlády.
§ 4.
Je-li přednosta zastupitelského úřadu úředníkem čestným (honorárním), vyměřují se poplatky konsulární na jeho účet, mimo procentové poplatky, které se vždy vybírají na Učet ministerstva zahraničních věcí.
§ 5.
Stížnosti na vyměření poplatku nebo trestu na odepření poplatkové slevy nebo poplatkového osvobození buďtež řízeny ministerstvu zahraničních věcí, které o stížnosti, je-li stěžovatel československým státním občanem, rozhodne ve shodě s ministerstvem financí, v jiném případě rozhodne samostatně v druhé a poslední stolici. Takové stížnosti, nebylo-li přihlédáno k rozkladu, který strana u konsulátu podala, buďtež předkládány onomu konsulátu v propadné lhůtě 30 dnů ode dne, kdy vyměření poplatků bylo oznámeno straně. Do této lhůty nejsou zahrnuty dny poštovní dopravy.
Rekursem neodkládá se nijak vybírání poplatků.
§ 6.
Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízení o tom, jak vyšetřena má býti hodnota pro vyměření konsulárních poplatků, pokud by poplatková sazba neobsahovala výslovných ustanovení, dále předpisy o měně, ve které konsulární poplatky se vyměřují a zapravují.
§ 7.
Sazba zákona o konsulárních poplatcích mění se takto:
II. oddíl:
Položka 26.
Za ověřování správnosti
I. opisů:
a) v některé evropské řeči za arch Kč 18.—,
b) v některé mimoevropské řeči za arch Kč 36.—.
II. překladů:
a) do některé evropské řeči za arch překladu Kč 30.—,
b) do některé mimoevropské řeči za stránku originálu Kč 35.—,
c) z některé mimoevropské řeči za stránku překladu Kč 20.—.
Položka 27.
Za pořízení překladu s ověřením:
a) z některé evropské řeči za stránku překladu Kč 40.—,
b) z některé mimoevropské řeči za
stránku překladu Kč 60.—,
č) z některé evropské řeči do mimoevropské řeči za stránku překladu Kč 100.—.
Položka 30.
Za vyhotovení vysvědčení o žití Kč 10.—, vysvědčení o žití, aby mohly býti vybrány výslužné, vdovská pense, příspěvky na vychovávání až do ekvivalentu Kč 500.— měsíčně poplatku prosto, za Kč 500.— až do Kč 1000.— měsíčně z vybrané dávky 1/2% přes Kč 1000.— měsíčně z vybrané dávky 1%
Položka 37.
Za doručení peněz, které konsulárních úřadů, dojdou, aby doručeny byly stranám, z doručované částky 3/8%
Položka 44.
Za vidování cestovního pasu a pod.:
I. na jednu cestu tam a zpět
a) z kategorie velkoobchodníků, bankéřů, velkostatkářů, průmyslníků a rentierů Kč 20.—,
b) z jiných majetných tříd Kč 10.—,
c) z méně majetných tříd Kč 5.—.
II. Za trvalé visum (více cest)
a) z kategorie velkoobchodníků, bankéřů, velkostatkářů, průmyslníků a rentierů Kč 100.—,
b) z jiných majetných tříd Kč 50.—,
č) z méně majetných tříd Kč 20.—.
Vysvětlivky k položkám 42 — 45, 48 — 49 II. oddílu:
Méně majetnými sluší rozuměti, úředníky všech kategorií s pevnými platy, nádeníky, živnostenský pomocný personál a jinaké dělníky, čeleď a námořníky.
K položce 44.
Za vidování cestovního pasu, připojí-li se při panujících epidemiích doložka zdravotní, budiž poplatek za visum zapraven částkou dvojnásobnou.
Od těch cizích státních příslušníků, jejichž konsulární úřady za vidování cestovních pasů vybírají vyšší poplatek než-li v položce 44 stanovený, budiž taxa za vidování pasu vybírána touto částkou vyšší; kde by o tom nebylo dat po ruce, budiž zapravena taxa této sazby.
§ 8.
V sazbě, zákona o konsulárních poplatcích z r. 1902 předepsané poplatky se zčtyřnásobňují, vyjímaje poplatky jmenované v §§ 6 a 10.
Naproti tomu zůstanou procentové poplatky nezměněny, vyjímaje poplatek jmenovaný v § 6, položka 37, zvýšený již na 3/8%.
§ 9.
Všechny poplatky smějí býti sníženy konsulárními úřady podle majetkových poměrů stran na polovici a podle okolností na čtvrtinu částky.
§ 10.
Konsulární úřady mimo Evropu vybírají za úřední jednání náležející k I. a II. oddílu sazby, pokud v této věci nejsou obsažena zvláštní poplatková ustanovení (viz vysvětlivky pol. 27) k pevným předešlými paragrafy již zvýšeným sazebním poplatkům 100% přirážku.
Procentové poplatky jsou osvobozeny od této přirážky.
§ 11.
Konsulární úředníci jsou oprávněni při služebních cestách ve věcech stran započítávati si diety s přirážkou, která činí u zastupitelských úřadů evropských 100%, u mimoevropských 200% sazební položky 2 III. oddílu.
§ 12.
Toto opatření, které jest prozatímního rázu a platí až do definitivního vybudování československého konsulárního tarifu, nabývá ihned účinnosti.
Provedením jeho pověřuje se ministerstvo zahraničních věcí v dorozumění s ministerstvem financí, vnitra, obchodu a spravedlnosti.
Výňatky z důvodové zprávy vládního návrhu:
K § 2.
Jako jednotka měnová byly vzaty koruny v tak zvané předválečné relaci, protože nynější kurs korun zlatých by ve většině zemí vyhnal sazby příliš vysoko, koruny československé pak nelze k účelu tomu použíti pro její nízký a kolísavý kurs.
K § 3.
Procentové poplatky v úvahu přicházející jsou zejména poplatky depositní a pozůstalostní, vyměřované v procentech z hodnoty předmětu deponovaného nebo do pozůstalosti náležejícího. Protože pak honorární (čestní) konsulové vybírají hlavně depositní poplatky na svůj účet, stávají se případy, že se poplatný předmět nepřiměřeně výše odhaduje nežli je spravedlivo. Podotýká se, že také Rakousko minulého roku tento odstavec stejným způsobem novelisovalo.
K § 4.
Účel navrhované změny je urychlení vyřízení dotyčných stížností a nezatěžováním jimi jiných, méně interesovaných ministerstev. Připomíná se, že i v ostatních poplatkových záležitostech rozhoduje vždy příslušné ministerstvo pouze ve shodě s ministerstvem financí.
K § 5.
Časté otřesy valutární a stále se měnící sazby konsulární cizích států vyžadují okamžitých protiopatření. Z toho důvodu žádá ministerstvo zahraničních věcí o zmocnění, aby v zájmu urychleného vyřízení mohlo v uvedených případech rozhodovati samo.
K § 6.
Ve staré sazbě pol. 26 a 27 byl poplatek za ověření podpisu mnohem vyšší, nežli za ověřování správnosti opisu a za pořízení překladu, což jeví se úplně neodůvodněným, ježto práce spojené s ověřováním správnosti opisu a pořizováním překladu je větší nežli při ověřování podpisu a zodpovědnost jest v obou případech stejná.
Stanovením zdánlivě vysokého existenčního minima 500 Kč. v pol. 30 jeví se ospravedlněno znehodnocenou měnou drahotou, jakož i tím, že většinou osoby, jímž se renta poukazuje, bývají na vyplacenou částku úplně odkázány.
Zvýšení pol. 37 odůvodňuje se tím, že také banky v těchto případech svoje taxy značně zvýšily.
Sazby v pol. 44 stanovené nebude se často užívati, protože budou vybírány vyšší reciproční poplatky. Trvalé visum rakouskému zákonu neznámé, zavádí se podle vzoru jiných států, jednak aby se vyšlo vstříc cizincům k nám cestujícím, kterým opatřování visa je často velmi obtížné, jednak aby se ulehčilo zastupitelským úřadům, které jsou pasovou agendou velice zatěžovány. K nemajetným osobám počítají se úřednici s pevným platem všech kategorií, což jeví se úplně spravedlivým se zřetelem na to, že právě osoby na pevný plat odkázané jsou nynějšími poměry nejvíce postiženy. Nepatří sem ovšem soukromí úředníci ve vedoucím postavení, kterým vedle pevného platu jsou vypláceny tantiemy.
K § 6 a 7.
Zvýšení poplatkových sazeb odůvodněno jest znehodnocenou měnou i vzrůstem státních potřeb, zejména třeba docíliti toho, aby zastupitelské úřady, aspoň část svých nákladů mohly hraditi vlastními příjmy. Odstupňování sazby konsulárními úřady po uvážení zvláštních okolností každého jednotlivého případu jeví se účelným se zřetelem na neustálenost a rozmanitost poměrů.
K § 9 a 10.
Přirážky tyto odůvodňují se drahotními poměry.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha F.
K čís. 560.
Opatření Stálého výborů Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920,
jímž se přiznává zápůjčce města Bratislavi v částce 50,000.000 Kč osvobození od kolků a poplatků a povoluje se použití titrů této zápůjčky k uložení sirotčích, nadačních a podobných kapitálů.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Zápůjčce 50,000.000 Kč, již uzavře městský výbor v Bratislavě podle usnesení valného shromáždění zastupitelského sboru ze dne 29. října 1919, schváleného ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska výnosem ze dne 18. ledna 1920, č. 8793/pres. adm., za účelem konverse nezaložených obecních dluhů a úhrady nutných stavebních nákladů a uskuteční vydáním dílčích dlužních úpisů za podmínek schválených státní správou, přiznává se osvobození od kolků a poplatku co do kapitálu i úroků.
Toto osvobození vztahuje se zejména na listiny, právní jednání a podání k správním úřadům, jakož i na dílčí dluhopisy a kupony.
§ 2.
Dílčích dluhopisů, vydaných městským výborem v Bratislavě k účelu v § 1 vytčenému, smí býti užíváno k ukládání peněz, jež náležejí nadacím, ústavům, veřejnému, dozoru podléhajícím a poštovnímu šekovému úřadu, rovněž tak k uložení peněz sirotčích, svěřenských a depositních a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.
§ 3.
Provésti toto opatření, jež nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministrům financí, vnitra a spravedlnosti.
Výňatek z důvodové zprávy vládního návrhu:
Valné shromáždění zastupitelského sboru města Bratislavi usneslo se dne 19. října 1919 uzavříti zápůjčku 50,000.000 Kč buď emisí vlastních 4—4 1/2 % dílčích dluhopisů, anebo v bankovních komunálních obligacích. Výnosu zápůjčky té má býti užito ku splacení městských dluhů u budapeštských a bratislavských bank v částce 16 mil. korun, jakož i kontokorentních zápůjček u bank sdružených ve Svazu českých bank v Praze, jež dostoupily výše 20,000.000 Kč. Zbytku zápůjčky bude použito na různé nutné stavby (výstavbu zahradního města, jatek, měšťanské dívčí školy a j.). Uvedené bankovní úvěry jsou 5—6% zúročitelny.
Podáním ze dne 29. ledna 1920 zažádal starosta města Bratislavi jménem městské rady za povolení vydati podle výše uvedeného usnesení valného shromáždění městského zastupitelského sboru vlastní dílčí dlužní úpisy v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč, jakož i za osvobození titré této zápůjčky od daní, kolků a poplatků a za přiznáni pupilární jistoty.
V dohodě s ministerstvem vnitra povolilo ministerstvo financí v zásadě městské radě v Bratislavě vydati dílčí dluhopisy v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč.
Žádost za osvobození této zápůjčky od kolků a poplatků pokládá ministerstvo financí za důvodnou. Podle zákona ze dne 25. března 1902, č. 70 ř. z., přiznáno bylo zápůjčkám zemí, obcí a jiných autonomních svazů, uzavřeným ku splnění svěřených jim veřejných úkolů, anebo ke konversi osvobození ad kolků a poplatků. Zákon ten na Slovensku neplatí.
Poněvadž předpoklady, za nichž zákon ten poskytuje osvobození od kolků a poplatků zápůjčkám obcí v zemích českých, jsou u této zápůjčky města. Bratislavi splněny, jest spravedlivo, aby se jí dostalo téže výhody. To může se státi pouze zvláštním zákonem. Zápůjčce 20,000.000 korun města Bratislavi z roku 1910 dostalo se téhož osvobození uherským zákonným článkem XVII. z roku 1911.
Naproti tomu nebylo by na místě zápůčku města Bratislavi osvoboditi od daní. Osvobození takové se zásadně v zemích českých nepovolovalo, a zásadu tu bylo by zachovati i pro Slovensko v zájmu jednotnosti. Žádost za přiznání sirotčí jistoty zápůjčce o niž zde jde, považuje se za odůvodněnou vzhledem ku významu Bratislavi jako hlavního města Slovenska, jež čeká mnohoslibný rozvoj jako města veledůležitého obchodního a přístavního, čímž stoupne také jeho finanční síla.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha G.
K čís. 560.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920
o měně na Československém Těšínsku.
Stálý výbor Národního shromáždění republiky Československé usnesl se podle § 54. úst. listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., na tomto opatření:
§ 1.
Pro směnu hotovostí polských marek podle nařízení vlády ze dne 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., za Československé koruny vyměněných nebo k výměně přihlášených (výměna československá), které dne 10. srpna 1920 obíhaly na území bývalého knížectví Těšínského, pokud připadlo československé republice Československé Těšínsko), a náležely osobám fysickým i jiným v §u 3 nejmenovaným, jež toho dne tamtéž bydlely nebo měly sídlo, stanoví se ku směnným kursům, jež byly určeny nařízením ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., tyto příplatky:
Pro hotovosti, pokud nepřesahují obnosů polskou výměnou za neokolkované bankovky získaných (§ 1, odst. 1. nařízení ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n.),
a) za prvých 10.000 polských marek příplatek 66 2/3 Kč za každých 100 polských marek (úhrnný kurs 100 polských marek = 100 Kč),
b) za další obnosy příplatek 16 2/3 Kč za každých 100 polských marek (úhrnný kurs 200 polských marek = 100 Kč.).
Pro ostatní hotovosti platí úhrnný kurs 300 polských marek = 100 Kč.
§ 2.
Osoby, které na příplatky v § 1 tohoto nařízení uvedené činí nárok, nechť ve lhůtě, která stanovena bude vyhláškou, dostaví se ku svému podle bydliště nebo sídla příslušnému bernímu úřadu a prokáží, že dne 10. srpna 1920 měly řádné bydliště nebo sídlo na Československém Těšínsku.
Zároveň nechť předloží veškeré průkazy o výměně jak polské, tak československé, které mají v rukou.
§ 3.
Pro směnu hotovostí polských marek, které dne 10. srpna 1920 měly a dle nařízení ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n. vyměnily nebo k výměně přihlásily peněžní ústavy a z osob právnických
1. nadace, beneficia, kostely, duchovní a světské obce, spolky, ústavy a jiné korporace a společnosti, jichž členům podíl na jmění kmenovém nenáleží (sas. pol. 37/106 B a) č. 1. zákona z 13. prosince 1862, č. 89 ř. z.),
2. vzájemné spolky pensijní a pojišťovací dle zákona z 15. dubna 1885, č. 51 ř. z.,
3. nemocenské pokladny dělnické (zákon z 30. března 1888, č. 33 ř. z.),
4. bratrské pokladny (zákon z 28. července 1889, č. 127 ř. z.) a
5. zapsané pokladny pomocné (zákon z 16. července 1882, č. 202 ř. z.), pokud by tyto ústavy a právnické osoby měly dne 10. srpna 1920 nejméně jeden měsíc sídlo na území Československého Těšínska, stanoví se jednotný doplatek do 100 Kč za 100 polských marek (úhrnný kurs 1:1).
Ústavy a osoby tyto nechť prokáží při vybrání doplatků vysvědčením politického úřadu, že
1. měly 10. srpna 1920 aspoň jeden měsíc sídlo na Československém Těšínsku, a pokud jde o peněžní ústavy, že byly oprávněny obchody tam provozovati, a
2. mají povahu některé z osob nebo ústavů v odst. 1. tohoto paragrafu jmenovaných; zároveň nechť předloží mimo průkaz o výměně nebo přihlášce k výměně, pokud se v jejich rukou nalézá, týž výkaz o stavu pokladniční hotovosti z 10. srpna 1920 podepsaný dle stanov.
§ 4.
Berní úřady vyplácející doplatky mají právo požadovati od strany průkazy, kterak hotovostí k výměně československé předkládaných nabyla, a jsou povinny odmítnouti výplatu doplatků v §§ 1 a 3 uvedených, je-li z údajů strany nebo předložených průkazů zřejmo či jinak známo, že jde o polské marky nabyté sice před 10. srpnem 1920, ale v úmyslu zjevně spekulačním, nebo že strana nároku na výhody tohoto opatření vůbec nemá.
O takovém odmítnutí jest straně vydati úřední výměr s důvody.
O případné stížnosti do tohoto výměru, kterou podati jest do 8 dnů po doručení jeho u berního úřadu výměr vydavšího, rozhoduje finanční ředitelství v Opavě konečně.
Má-li však vyplácející úřad berní podezření, že jde o skutkovou povahu přečinu podle § 13. tohoto opatření, nechť učiní oznámení příslušné berní správě.
Každému bernímu úřadu doplatky vyplácejícímu budou proto přidáni nejméně dva občanští poradci jmenovaní okresní politickou správou. Činnost poradců jest úřadem čestným; při výkonu jeho požívají osoby jím pověřené stejné ochrany jako úředníci státní.
Před početím činnosti složí poradci do rukou okresního politického správce slib, že budou úřad svůj dle svého nejlepšího vědomí a svědomí bez ohledu na zájmy osobní k dobru republiky zastávati.
§ 5.
Dnem 10. srpna 1920 neuhrazené pohledávky a závazky soukromoprávní, jež jsou splatny na území Československého Těšínska (mimo případy §u 7 tohoto opatření), jest provésti a platiti (s výhradou poslední věty § 9) takto:
1. pohledávky a závazky vzniklé v rakouskouherských (nekolkovaných) korunách před 26. únorem 1919 v poměru 100 K rakousko-uherských (nekolkovaných) = 100 Kč,
2. pozdější v rakousko-uherských (nekolkovaných) korunách do 19. dubna 1920 vzniklé pohledávky a závazky v poměru 250 K rakousko-uherských (nekolkovaných) = 100 Kč,
3. pohledávky a závazky vzniklé v polských markách v poměru 250 polských marek = 100 Kč.
§ 6.
V témž poměru (§ 5.) převésti a platiti jest veškeré dne 10. srpna 1920 neuhrazené pohledávky a závazky veřejnoprávní, pokud jsou splatny u pokladen Československého státu nebo veřejnoprávních korporací československých na Těšínsku.
§ 7.
Dnem 10. srpna 1920 nevyplacené vklady na knížky, pokladniční poukázky a běžné účty dle stavu z 10. srpna 1920 u peněžních ústavů, které mají sídlo na Československém Těšínsku, buďtež jejich majitelům převedeny a vypláceny s výhradou poslední věty § 9) takto:
1. vklady, pokud nepřesahují stavu z 26. února 1919, v poměru 100 K rakousko-uherských (nekolkovaných) = 100 Kč, t. j. 100 polských marek = 142 6/7 Kč,
2. vklady ostatní v poměru 200 polských marek = 100 Kč,
Ministr financí se zmocňuje, aby dle povahy případu z valného uvážení určil a poskytl peněžním ústavům a podnikům veřejným, dobročinným, nebo obecně prospěšným (§ 3), které by tímto opatřením byly ve: svém trvání ohroženy, náhradu.
Žádosti podány buďtež příslušné berní správě do 31. října 1920.
§ 8.
Výplaty ostatních pohledávek a závazků soukromých i veřejných, cenných papírů a jich kuponů, jež znějí na polské marky, toto opatření se netýká.
V bilancích uváděti jest pohledávky i závazky v odst. 1. tohoto paragrafu zmíněné zvlášť v korunách československých dle pražského záznamu.
§ 9.
Tak zvané "staré účty" ve společných korunách rakousko-uherských (nekolkovaných) povstalé důsledkem nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. února 1919, č. 57 Sb. z. a n. (o zákazu převodu pohledávek a úhrad z ciziny do republiky Československé) a nařízení vlády republiky Československé ze dne 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n. (o zákazu výplat účtů před 26. únorem 1919 vzniklých), pokud náležejí majitelům, kteří nejpozději od 26. února 1919 bydlí anebo mají sídlo na oné části československého Těšínska, kde se nekolkovalo, uznají se úplně (1:1) v korunách československých.
O "starých účtech" jiných osob platí nařízení z 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n., beze změny.
§ 10.
Ministr financí se zmocňuje, aby na vklady na knížky, pokladniční poukázky a běžné účty, které mají osoby v §§ 1 a 3 uvedené uloženy v polských markách u peněžních ústavů v oné části bývalého knížectví Těšínského, která nepřipadla československé republice (polské Těšínsko), poskytoval zatím bezúročné zálohy až do 30 Kč za 100 polských marek. Záloha tato poskytnuta může býti toliko na obnosy, které strana prokázaně měla dne 10. srpna 1920 uloženy, po srážce obnosů v době od tohoto dne vybraných a bez ohledu na obnosy po 10. srpnu 1920 uložené.
Konečná úprava těchto vkladů a účtů provedena bude nařízením vlády.
§ 11.
Ministr financí se zmocňuje, aby dle povahy případu a z volného uvážení povolil na žádost výhody tohoto opatření též československým veřejným úředníkům a zřízencům bydlícím 10. srpna 1920 v polském Těšínsku, dále československým příslušníkům, kteří bydlí v polském Těšínsku a do 28. července 1922 do území Československé republiky přesídlí, jakož i osobám, které opcí nabudou československého státního příslušenství a ve lhůtě stanovené čl. III., odst. 2. rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 přesídlí do území republiky Československé.
Kromě toho zmocňuje se ministr financí poskytnouti podle svého uznání v jednotlivých mimořádných případech zvláštní úlevy na zmírnění prokázaných příkrostí způsobených jedině rozdělením města Těšína.
Žádosti za výlohy v §u 10 uvedené buďtež podány nejdéle do 30, listopadu 1920 a za výhody v §u 11 do 1 měsíce po přesídlení do republiky Československé u berní správy příslušné dle bydliště žadatelova; úředníci a zřízenci v polském Těšínsku bydlící podejtež žádosti u berní správy svého úředního působiště do 30. listopadu 1920.
Berní správa, vyžádavši si příslušné zmocnění ministra financi, rozhoduje o žádostech těchto konečně.
§ 12.
Opatření toto mimo §§ 10 a 11 platí i pro filiálky ústavů cizozemských na československém Těšínsku, které aspoň 1 měsíc před 10. srpnem 1920 tam se nalézaly a byly oprávněny peněžní obchody tam provozovati.
§ 13.
Kdo vědomě, aby získal pro sebe nebo pro jiného výhody tímto opatřením a nařízením ze 3. srpna 1920, č. 468 Sb. z. a n., stanovené, použije jakékoliv nesprávnosti co do skutečností zde rozhodných, dopouští se pokud není tu činu trestného podle všeobecných zákonů trestních, přečinu a bude potrestán vězením do šesti měsíců a kromě toho pokutou do 50.000 Kč podle článku III., § 5 čís. nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z.
Za osoby právnické stíhají se zákonní zástupci i zřízenci.
§ 14.
Opatření toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti je ukládá se ministru financí.