Přenese-li se takový výsledek na jiné německé okresy, pak je vysvětlitelno, proč ozývá se již dlouho vždy hlasitěji volání o pomoc.
Jestliže tato nouze ještě jest neočekávaně dále zostřena nepřízní živelních pohrom, pak je vysvětlitelno, že obyvatelstvo, zvláště zemědělství, je zachváceno zoufalstvím. V našich poměrech má zemědělství v roce jen jedinou sklizeň, a když tak je zničena nepříznivými vlivy přírodními, je ztracena každá vyhlídka na nějaké příjmy.
Letošního roku bylo zemědělství v nejhorší míře vydáno hrozným živelním pohromám. Po přijatelném počasí v poslední zimě a na jaře nastaly ve všech částech státu střídavě povětrnostní katastrofy, jež byly vyznačeny průtržemi mračen, krupobitím a bouřemi. Pokud přijde v úvahu německé území v Čechách, nebo ještě ony kraje, kde vedle německých sídlí také čeští zemědělci, byly takové živelní katastrofy zaznamenány v okresích ústeckém, kašperskohorském, budějovickém, německojabloneckém, doupovském, chebském, loketském, falknovském, jabloneckém, hartmanickém, vrchlabském, jáchymovském, karlovarském, královédvorském, litoměřickém, litomyšlském, nýdeckém, nýrském, blatenském, prosečnickém, libereckém, roketnickém, rokytnickém, žacléřském, sušickém, štockém, teplickém, tepelském, trutnovském, výprtském, teplickém nad Metují a vimperském. K těmto okresům, jichž výpočet není vyčerpán, přistupují pak ještě čistě české okresy v Čechách a v těch prostorných krajích moravských, slezských, slovenských a karpatoruských, které rovněž staly se jevištěm pustošících živelních pohrom.
Kdežto zde byly vyhlídky na sklizeň zničeny povodněmi, krupobitím a bouřemi, byly okresy v žateckém kraji, kde zase vývoj rostlin byl zdržován trvalým suchem a chladem.
Malému zbytku, co ještě zůstalo po těchto živelních pohromách, byla na konec ještě velká škoda způsobena trvalými lijáky a studeným počasím, které nastaly v pozdním létě a které s malým porušením trvaly v pohraničních krajinách českých až do posledních dnů. Nepřízeň počasí zničila zvláště nejen sklizeň letošního roku, nýbrž jsou již zakaleny také vyhlídky na příští rok, poněvadž bylo dosud jenom částečně možno vykonati podzimní setbu.
Mnoho polí, na nichž ve stejné době jiných let byla svěží zeleň zimního obilí, jest ještě letos neoseto.
Rozsah živelních škod, které utrpělo zemědělství, byl tedy obrovský a jako kapka na horký kámen jest, když se při skutečné škodě posuzují částky, které zákon dává k disposici jako podporu při živelních katastrofách letošního roku.
Zákon povoluje jenom 74 miliony. Z této částky má býti použito 36 milionů Kč k opatření potravin, šatstva a osiva atd. 24 milionů má býti použito na opravy poškozených silnic a mostů a 14 milionů má býti vydáno na opravy vodních toků a na nové obdělání zpustošených pozemků. Tyto částky jsou příliš malé v poměru ke skutečně vzniklé škodě, uváží-li se při tom, že zemědělství potřebuje vydatné podpory, ježto je úplně vyčerpáno majetkovou dávkou, válečnými půjčkami a placením dlužných a běžných daní. Zde může prospěti jenom pronikavá pomoc.
Zvláště zlé jest, že živelními pohromami letošního roku byly zase také postiženy ty kraje, které byly škozeny také roku loňského. Především mám na mysli okresy liberecký a jablonecký, kde již roku 1924 byla zemědělství způsobena škoda průtržemi mračen. Zůstati v těchto horských krajinách zemědělcem, k tomu náleží již za normálních poměrů vedle lásky k zemědělské práci také hluboký cit k rodné hroudě a neobmezená snaha udržeti také pro děti majetek převzatý od německých rodičů. Životní podmínky horského zemědělství staly se vlivem nepříznivé povětrnosti v posledních letech tak špatnými, že horský sedlák, aby se mohl udržeti, musí se ve svém způsobu života omeziti tak, že by s ním často neměnil nejprostší dělník. Zde by měl stát zemědělcům dávati premie, místo aby jim předpisoval a od nich požadoval daně.
Důležito je, aby peněz povolených zákonným návrhem bylo také správně použito. V tomto směru již dnes doléhá na mne starost, poněvadž vyšetřování zavedené úřady o živelních pohromách bylo často omezeno příliš krátkou lhůtou a proto bylo povrchní. Podávati zprávy bylo svěřeno také četnictvu, které nemá vždycky takových sil, jež by měly k takovým pracem potřebných schopností. Bylo by správnější provésti šetření zvláštními komisemi.
Je významno, že se v návrhu rozšiřuje zamýšlená pomoc také na takové případy, kde byly domy zbořeny nebo tak poškozeny, že na nich musí býti provedeny nákladné opravy. Takové případy staly se mezi jinými v obcích Vratislavicích n. N. u Liberce, v Proseči n. Nu Jablonce nad Nisou, v městě Jablonci a v Schönbachu u Německého Jabloného. Zde byly domy nejen zcela demolovány, nýbrž prudkostí vichru byly na mnohých domech střechy vyšinuty ze své polohy a musely pak býti sňaty. Násilná změna polohy střechy způsobila však také porušení zdí pod ní, které rovněž musely býti po odstranění střech strženy a znovu postaveny. Takto poškozeným majetníkům domů nutno poskytnouti ze státních peněz nezúročitelné anebo nízko zúročitelné zápůjčky, aby nebyli udušeni novými nepředvídanými dluhy.
Pomoc poskytnutá návrhem byla by však neúplná, kdyby se nepřihlíželo také k běžným daním. Je samozřejmo, že nemůže býti žádána ani daň pozemková, ani přirážky samosprávných sborů k ní z takových kulturních ploch, které neposkytují žádného výnosu a které na léta byly ve výnosnosti zničeny. Právě tak by mělo býti samozřejmo, že nebude požadována daň činžovní s přirážkami z domů zle poškozených. Takové ohledy předpokládá náš laický rozum, nikoliv však rozum fiskální, jejž možno bohužel najíti v přebohaté míře u většiny berních správ. Zde by bylo nutno, aby ministerstvo financí vydalo zvláštní poukaz, podle něhož by byly berní zákony svobodomyslně vykládány vůči těm stranám, které byly poškozeny ve svém pozemkovém a domovním vlastnictví živelními pohromami.
Je důležito dále, aby také krajům poškozeným živelními pohromami bylo poskytnuto snížení nouzového dovozného při železničním transportu krmiva, steliva a staviva. Splnění tohoto požadavku je tím nutnější, poněvadž pro mnohé krajiny již za normálních dob přijdou podle nyní platných železničních tarifů zásilky po železnici příliš draho. Uvedu zde jenom jeden případ z mnohých: Při železničním dovozu 100 kg Thomasovy moučky na trati Liberec-Hodkovice dlouhé 23 km činí dopravní sazba 1·46 Kč, na trati Liberec-Hrádek n. N. dlouhé 20 km činí 1·85 Kč a na trati Liberec-Honsberk dlouhé jenom 18 km činí naproti tomu 3·83 Kč. Srovnáme-li tyto rozdíly ve výšce dopravních sazeb, poznáme, že toto větší zatížení musí zajisté již předem vykonávati nepříznivý vliv na konkurenční schopnost zemědělství za stejných podmínek pozemkových a klimatických. K tomu však přistupuje to, že sedlák v horách hospodaří v drsném podnebí na mělké půdě, kteřížto činitelé i v dobrých letech vykonávají nepříznivý vliv na vzrůst rostlinstva. Tím je pochopitelno, že platné vysoké tarify železniční byly vždycky pociťovány jako nesmírné zatížení zemědělství a že požadováno jejich snížení. Jestliže nyní živelními pohromami dostala se taková území skutečně do bídy, pak jest požadavek o přiznání nouzových tarifů na určité zásilky železniční jistě oprávněn.
Návrh zákona konečně také stanoví, že k zabránění živelním pohromám z průtrží mračen a z trvalých srážek a k hospodářskému využití vodstva nutno zahájiti zvláštní akci, pro niž má býti vypracován systematický celkový plán a zřízen zvláštní fond. K tomuto účelu má býti poskytnuto ročně 50 milionů jako příspěvek. Je potěšitelna státní péče na tomto poli. V souvislosti s tím však nutno poukázati na to, že pro mnoho krajin tu plány již jsou, které systematickým způsobem chtějí sledovati cíl, jenž je v tomto případě zamýšlen. Poukazuji tu jenom na regulaci Nisy pod městem Libercem zamýšlenou již po léta, pro kteroužto práci jest již vypracován projekt. Ten však nemůže býti proveden jenom proto, poněvadž dosud ještě stát nezajistil očekávanou peněžní podporu. Obce, jichž se věc týká a rovněž okres liberecký převzaly již příspěvky na ně připadající, poněvadž dávno poznaly, že škody ze zátop způsobených neregulovanou Nisou vedle zemědělství poškozují také množství jiných soukromých a veřejných zájmů. Zde se tedy ta věc podařila tak dalece, že jenom státní správa potřebuje říci poslední slovo.
Stejně má se věc také s výstavbou přehrady v údolí gersbašském, jež zvláště v polovici června 1924 byla opět bolestně postrádána. V horním toku vod, které ústí do Nisy, byl, jak známo, již v předválečné době vybudován systém údolních přehrad, které za leta svého trvání již často zabránily ničivým zátopám a tím předešly mnohému neštěstí. Ze zamýšlených kdysi přehrad byly všechny zřízeny až na onu v údolí gersbašském. Že ta schází, je velmi znáti, jakmile nastanou silnější srážky. Pak ihned přijde k zátopám, z nichž poslední 14. června 1924 jest ještě v nepříjemné vzpomínce obyvatelstva velkého počtu obcí z okresu libereckého a chrastavského. Také v tomto případě byly již přípravné práce vykonány a jest jenom na státu, aby stavbu této přehrady podporoval.
Byla-li nám dána možnost odhlasováním tohoto návrhu zmírniti okamžité škody v zemědělství, které mu byly způsobeny živelními pohromami, pak nesmí býti při této příležitosti opomenuto poukázati k tomu, že brzy přijde čas, abychom se zabývali otázkami, které souvisí se zajištěním našeho zemědělství.
Je již dávno zřejmo, že k různým hospodářským krisím, které jsme během let prožili, přistupuje pomalu ale jistě krise zemědělská, která vyplývá z toho, že se naše zemědělské podniky nevyplácejí. Je známou skutečností, že se pěstování obilí u nás již dávno nevyplácí. Z toho vznikající schodky byly vyrovnávány v řepařských krajích výnosy z pěstování řepy. Bohužel musíme čekati, že domácí výroba cukru dostane silnou konkurenci v cukerní výrobě těch zemí, které vyrábějí laciněji. Zvláště očekává se tato konkurence z koloniálního cukru získávaného z cukrové třtiny. Dojde-li k tomu, že náš cukr bude na trhu zatlačen, pak bude scházeti nejprve v naší obchodní bilanci značná aktivní položka a zemědělcům příjem, z něhož se mohli v posledních letech udržovati a uspokojovati z něho nesmírné nároky berního fisku. Avšak omezení pěstování řepy způsobené nepříznivými cenami cukru sníží také výnosy produkce obilní a obmezí přirozené krmivo, které dosud mělo velký význam při krmení na žír a při výrobě mléka.
Nepříznivé poměry zemědělství stupňované vzrůstem nevyplácejícího se pěstování obilí budou pak míti účinky, které se zřejmě projeví v bojích mzdových a sociálních a v nezaměstnanosti. Je úkolem prozíravé vlády, aby zde včas zasáhla a včasnými opatřeními se starala, aby pokud možno snížila ve vhodné době břemena výroby, pokud jsou podmíněna státními vlivy. Při projednávání této zákonné předlohy chtěl jsem poukázati také na tuto okolnost, neboť jest nutno, aby se ozval včas varující hlas. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. R. Bergman.
Posl. R. Bergman: Vážená sněmovno! Ujímaje se slova k vládnímu návrhu o státní pomoci při živelních pohromách na r. 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti vítám v podstatě tento návrh. Přejí si, aby podpory, plynoucí z provedení tohoto návrhu, dostaly se skutečně postiženým zemědělcům. Letošní katastrofální rozsah živelních pohrom vyžaduje opravdu mimořádné pomocné akce, poněvadž ve mnohých případech jde jistě o celou existenci poškozených a to jak jednotlivců, tak i obcí a okresů.
Vládní návrh praví, že podpory budou povolovati státní úřady a že podrobnější ustanovení o tom, jak se škody vyšetřují a jak se podpory poskytují, vydána budou ve vládních nařízeních. A tu jest skutečně velikou chybou, že před schválením tohoto zákona není na všechny strany jasno, kdo bude pověřen rozdělováním podpor a kdo bude toto rozdělování kontrolovati. Kdybych protestoval obvyklým parlamentárním způsobem nebo kdyby se odhlasování tohoto zákona jakkoliv zdrželo, bylo by to jistě vyčítáno. Poněvadž však jde o nejrychlejší provedení tohoto zákona, nezbývá mi, než abych při jeho projednávání upozornil také na nebezpečí, které je obsaženo ve zmíněném § 3 předlohy zákona.
Je přirozeno, že nám všem záleží na tom, aby podporu dostali lidé, kteří opravdu byli postiženi a aby podpory nebyly rozdělovány podle stranické legitimace. Musíme míti záruku, že obnosu 74 mil. Kč užije se skutečně spravedlivě a že se jich nezmocní stranická agitace. Je třeba, aby při řešení otázek, jichž vyřešení má přinésti sociální úlevy, zůstala politická agitace vůbec stranou.
Je tomu právě tak u podpor, o kterých jednáme, jako u obecního statku, o kterém dnes píší všechny noviny jako o sporné věci v tomto parlamentě, ačkoliv by mělo býti samozřejmým, že sociální bezpráví se nesmí páchati, a bylo-li spácháno, že musí se napravovati. Socialisté byli by po mém soudu udělali pro sebe tu největší agitaci, kdyby nebyli činili potíží tomu minimu, které mělo býti dáno starousedlým zemědělcům prodloužením polovičních požitečných práv na další tři roky.
Ústřední orgán čsl. soc. demokracie vypočítal nedávno, že socialisté dobyli v tomto parlamentě tyto svoje postuláty: sociální pojištění, 8hodinnou dobu pracovní, pozemkovou reformu, závodní rady, hornické rozhodčí soudy, všeobecné závodní výbory, zvláštní mzdové soudy, ochranu nájemníků, péči o válečné poškozence, podporu nezaměstnaných, podporu stavebního ruchu, placené dovolené dělnictvu, právo na stávku a řadu jiných vymožeností. Pro tyto jejich požadavky hlasovaly buržoasní strany a socialisté za to odmítají svůj souhlas k částečné novelisaci toho nejbolševičtějšího, co se v tomto parlamentě stalo, zákona.
50 tisíc starousedlých zemědělců očekávalo od této sněmovny částečné napravení úžasné křivdy, která se stala zkonfiskováním poctivě nabytého majetku bez náhrady. Ovšem nejde jen o samotný tento případ, jde také o to, zda je vůbec možno, aby byla zásada soukromého vlastnictví způsobem tak křiklavým porušována a může-li nejpilnější a nejsvědomitější poplatník tohoto státu býti připraven o majetek zděděný, koupený a vydobytý poctivou prací.
Vyvlastňovati bez náhrady poctivý majetek je podrýváním základu státu. Řekl jsem, že by byli socialisté udělali lépe, a byli by udělali veliké dílo, kdyby nebyli bránili projednání novelisace zákona o obecním statku, poněvadž taková novelisace bude v tomto domě provedena, až tu bude méně socialistů a více těch, kteří budou soukromé vlastnictví nekompromisně hájiti. (Posl. Pik: Ale lid bude venku a nedopustí toho!) Myslím, že do té doby bude tam rozum, cit a řada jiných zjevů . . . (Posl. Remeš: Ten rozum už tam byl!) Podle vašeho názoru, ovšem.
Taková doba jistě přijde po mém soudu, poněvadž toho vyžaduje konsolidace a udržení republiky, která je pro vás až do dnes velmi užitečná. (Posl. Benda: Ta republika na těch starousedlících nezávisí!) Ale je otázka, nezávisí-li na jiných složkách, a myslím, že dohromady všechny složky tvoří národ. Je to jistě také část národa jako nějaká vaše organisace.
Mluvím o této věci v souvislosti s podporami pro postižené živelnými pohromami proto, poněvadž jde u starousedlých zemědělců o dvakrát postižené a poněvadž jsem chtěl ještě na sklonku této periody upozorniti, že Národní shromáždění je dlužno odčiniti bezpráví, a neodčiní-li je, že bude příkazem příštích zákonodárných sborů, aby tuto otázku nejrychlejším způsobem vyřídily. (Posl. Pik: My budeme žádati, aby starousedlíci vrátili všechno, co zcizili obcím!) Bude velmi spravedlivé, jestliže se stane vzájemné vyúčtování, pane kol. Piku. (Posl. Pik: 170.000 jiter pozemků zcizili obcím od r. 1864 podle zprávy zemského výboru.) Já ještě na to přijdu, že jsou mezi tím i vaši lidé.
Vyříditi se tato otázka musí, nemá-li býti podryta důvěra ve sbory zákonodárné, ve vládu a samotný stát.
Jaké sociální nespravedlnosti, ba přímo brutálnosti dopustil se zákon ze 17. července 1919. (Posl. Pik: Vaše strana pro ten zákon hlasovala!) Toho dokladem je, že je celá řada sirotků, jichž jmění po rodičích pozůstávalo . . . (Posl. Remeš: Pane kolego, řekněte nám číslice těch sirotků!) Prosím, nosíte vy také seznamy v kapsách? Já je nemohu přece nositi v kapse. Ale bude snad dobře, když si ten materiál navzájem opatříme. Je veliká řada sirotků, jichž jmění po rodičích pozůstává pouze z požitečných práv . . . (Posl. Pik: To není žádné právo, právo bylo závislé na tom, má-li někdo statek! Tím už jste sám prokázal, že nemáte pravdu! Užívací právo bylo odvislé od držení statků!) Ale bylo na tom statku, a jakmile na tom statku bylo, měl statek dědice. O tom není přece žádného sporu. Je nespočetná řada starců a stařen-výměnkářů . . . (Posl. Pik: Žádny výměnkář nemá a neměl užívacího práva!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Pik nemá slova.
Posl. R. Bergman (pokračuje): . . . jichž výměnkem byly pozemky či lesy, zahrnuté pod pojem obecního statku. Také tito lidé byli konfiskačním zákonem z r. 1919 ožebračeni. (Posl. Pik: jen majitel statku měl požívací právo, nikoliv výměnkář!) Ale ten výminek byl na tom jenom zajištěn, že tam bylo užívací právo. Což když tam byla živnost, která měla 4 korce? Z čeho se ten výminek užíval? (Posl. Remeš: Ale co vás napadá!) Ale ano! Je dále veliký počet případů . . . (Výkřiky posl. Remeše.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. R. Bergman (pokračuje): Je dále veliký počet případů, kde někdo koupil od souseda chalupu, na příklad za 4000 K. Tímto obnosem zaplatil nejenom chalupu, nýbrž i pole . . . (Hluk. - Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. R. Bergman (pokračuje): . . . případně les, na něž se požitečná práva vztahovala. Zákonem z r. 1919 pole i les byly zkonfiskovány a z dotyčného rolníka stal se takořka žebrák. (Posl. Pik: Vždyť to není pravda! Žádny rolník nepřišel na mizinu tím, že přišel o užívací právo, poněvadž mu zůstal jeho statek!) Ale, pane kolego, vy jste přísný, zvláště od té doby, co jste nově purkmistrem. (Posl. Pik: Poněvadž hájím zájmy obce!) A já hájím zájmy těch, kteří byli ožebračeni.
Je to klam, mluví-li se se strany sociálně-demokratické o tom, že starousedlí zemědělci dostali náhradu za svá zkonfiskovaná práva. (Posl. A. Chalupa: Nic neměli dostati!) Je-li to vaše přesvědčení, já vám ho neberu. To si vyřiďte s vašimi voliči. Já nemám zájmu na tom, abych vám něco upíral.
Je sice pravda, že po dobu 6 let byl jim přiznán nárok na polovinu čistého užitku bývalých jejich lesů. Ale tyto lesy byly přece jejich majetkem v pravém slova smyslu. Mělo-li by se tedy již vážně mluviti o náhradě, pak by byli musili tito starousedlí zemědělci dostati za své lesy hotově vyplacenou částku representující cenu oněch lesů, a to se nestalo. (Posl. Pik: To jsou obecní lesy!) Ale velkostatkářům jste dali tuto náhradu. Obecní statek a obecní lesy to je veliký rozdíl. (Výkřiky posl. Karpíškové.) Milostpaní, něco jste chtěla? (Posl. Karpíšková: To je pohroma pro vás!) To není pohroma. Pro starousedlíky je pohromou ten Pikův zákon. Já to nechci tolik zdůrazňovati, abych mu nedělal agitaci mezi těmi, kteří souhlasí s ním. (Posl. Remeš: Proto vás nemusí hlava boleti!) Tedy na váš příkaz to, pane kolego, dělati nebudu. To je docela jisté.
Naopak přiznán jim hodně problematický, poloviční, roční čistý výtěžek z těchto lesů jen na dobu 6 let a tu je ještě celá řada případů, že obce jim nechtějí ani tuto takořka žebráckou almužnu vyplatiti. (Posl. Pik: Od r. 1864 dostali přes 100 milionů korun!) To není pak jistě zásluha tohoto sněmu.
Jsou legionáři z řad starousedlých zemědělců, kterým bylo v době světové války v zahraničním odboji slibováno, že až se navrátí do vlasti, dostanou půdu. (Posl. Pik: Ani 1%, poněvadž všichni sedláci byli doma a nebyli ve válce!) Toto paušální obviňováni sedláků nebudu odmítati Jest zde konec konců strana, která říká, že je více zemědělská, snad to někdo z ní udělá, ale myslím, že je to při nejmenším velmi odvážné tvrzení, že sedláci byli doma.
Těm se řeklo, že dostanou půdu. Tito lidé dočkali se toho, že první větší zákon půdy se týkající - to je zákon z r. 1919 - jim jejich vlastní půdu, jejich majetek po otci zděděný nebo řádně vykoupený bez náhrady zkonfiskoval. (Posl. Pik: To nebyl jejich majetek, to je majetek obcí!)
Konec konců, pane kolego, je dobře, že jste tady, poněvadž se nyní obrátím osobně na vás a chci říci, že přímo ohromuje, jak cynicky mluvil při rozpočtu pan posl. Pik o věci obecního statku a neméně překvapuje sebevědomí, se kterým tak učinil. Toto sebevědomí činilo skutečně dojem, že pan posl. Pik věří, že socialistický diktát v tomto státě nikdy nepomine. (Posl. Pik: Nikoliv, spravedlnost!) To není spravedlnost, to je diktát! Spravedlnosti není, když křivdíte druhému. (Posl. Remeš: Hájíte bezpráví proti právu!) Nikoliv, já hájím právo proti bezpráví! (Výkřiky). Ale jestliže srovnáváte takového našeho Kunce ze Bzové, to je kabaretní a ne parlamentární. (Posl. Remeš: Připustíte snad, že ty věci známe!) Já to nepopírám, poněvadž jsem velmi svobodomyslný, ale zdá se, že vy to všem popíráte, jestliže myslíte, že vy jedině tomu rozumíte.
Myslím, že toto mínění je tak velkým omylem, jako podezření, že se nám jedná o agitační účely pro volby. Víme sice, že "hrstka" starousedlých čítá nejméně 50.000 rodin, ale my je opravdu nepočítáme. My nepočítali zaměstnance na zabrané půdě a hájili jsme do krajnosti jejich zájmy a požadavky. My nečítali, kolik je pronajimatelů půdy a bili jsme se za ně až k úspěchu. Nás nezmate také historie páně Pikova o obecním statku, o které jsem v této síni tolikráte již mluvil; my, i kdyby bylo těchto starousedlíků jen 50, budeme hájiti jejich dobré právo tak, jako chceme a budeme hájiti právo každého jednotlivce na spravedlnost v tomto státě. (Výkřiky.) Pravím, proti statisícům ostatních a kdyby se pěti lidem stalo bezpráví, je třeba hájiti těchto pět lidí! (Výkřiky posl. Mikuláše.) Ale panu kolegovi Mikulášovi se velmi divím, poněvadž Poličtí sem přinesli doklady o tom, že pan sen. Klofáč a pan sen. Krouský jim slíbili, že se budou starati o novelisaci obecního statku. (Výkřik: Že nikdy nedojde k novelisaci zákona o obecním statku!) Já ukáži dopisy, ve kterých tvrdili, že v Dobříkově jim slíbil pan sen. Klofáč společně s p. sen. Krouským, že vypracují dokonce návrh toho, aby se starousedlíkům dostalo spravedlivé náhrady. (Výkřiky.) Já jsem dosud myslil, že pánové z české socialistické strany jsou toho náhledu jako pan sen. Klofáč, který je, nemýlím-li se, předsedou jejich výkonného výboru. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Pane kolego (k posl. Mikulášovi), jestliže jsem se mýlil, prosím, abyste si to laskavě vyřídil s pány, kteří se tak ochotně nabídli Poličským, že jejich právo budou hájiti. (Posl. Al. Kříž: Otázka obecního statku je pro nás vyřízena definitivně!) Podle vás ano, ale musíme se podle všeho ještě optati p. sen. Klofáče. (Posl. Stivín: Co to má dělat s živelnými pohromami?) Já mluvím o nich jako o dvakráte postižených.
V tom případě jde o víc, než o samotnou věc obecního statku, jde o to, jak jsem již řekl, zda v našem státě dojde poctivé soukromé vlastnictví ochrany a o to, zda skutečně se musí před socialistickým diktátem vždy kapitulovati. (Posl. Pik: To je veřejné vlastnictví! - Posl. Remeš: To rozhodl správní soud! Tam nejsou sociální demokraté!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. R. Bergman (pokračuje): Myslím, že tam podle klíče již nějaký bude. (Hlas: To je také potřeba!) Zejména, je-li toho potřeba. O tom není pochyby.
Předseda našeho klubu odmítl po řeči posl. Pika snahy sociální demokracie, která by tak ráda dokázala, že jsme zmařili k vůli obecnímu statku jiné užitečné předlohy. Tomu tak není, ale my prostě neustoupíme od svého programu, který nám říká: stejná spravedlnost pro všechny.
Zrušení práv starousedlých je také veliká živelní pohroma a proto o ní mluvím při této příležitosti, což jest současně odpovědí panu posl. Stivínovi.
A konec konců my lehko dokážeme, kdo mařil poctivé a užitečné návrhy. Chtěli jsme přece velikou novelisaci celého zákona o obecním statku a slevili jsme to až na prodloužení požitečných práv zatím jen proto, aby se nám nevyčítalo, že maříme jiné obecně prospěšné návrhy. Za toto minimum ovšem nemůžeme jíti a nepůjdeme.
Žádáme prodloužení a budeme se dožadovati poctivě a usilovně jako dosud, aby se ve věci obecního statku stala konečná úprava, poněvadž konfiskaci majetku bez náhrady pokládáme za sociální bezpráví, které nesmí zůstati neodčiněno a musí se po tomto odčinění volati i ve dnešní předvolební vřavě, která bolest tisíců rodin starousedlých zemědělců učinila předmětem volební a agitační demagogie. (Posl. Pik: Zdá se, že vaše řeč je také určena pro volební demagogii!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám o klid.
Posl. R. Bergman (pokračuje): Zdá se, že p. posl. Pik na tomto sociálním bezpráví zakládá udržení své politické existence. Podaří-li se mu ji takto udržeti, bude to existence smutná, poněvadž bude založena na bídě poctivých a pracovitých lidí, na slzách vdov, sirotků a výměnkářů a to nejen z rodin čistě selských, nýbrž i z veliké části příslušníků třídy domkářské. . . (Posl. Pik: To jsou krokodýlí slzy!) Já nemluvím o vašich slzách (Posl. Pik: My si je utřeme, není potřebí, abyste je vy stíral!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. R. Bergman (pokračuje): Pravděpodobně, když vy dva, Pik a Remeš, jste plzeňská dvojice, uděláte to jeden druhému.
Jeho "nikdy", totiž "nikdy" pana posl. Pika, je důkazem, že socialista nemusí ještě cítiti sociálně a spravedlivě a poněvadž je tomu tak, nezbývá než aby zástupci středostavovských a občanských vrstev převzali tuto povinnost. My ji tedy přijímáme. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky posl. Pika.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má p. posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Na dnešek přesunuté jednání o návrhu zákona o státní výpomoci. . . (Nepokoj.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Böhr (pokračuje): . . . při živelných pohromách z roku 1925, jež zde v této sněmovně, jak se zdá, prodělává jakousi malou dodatečnou pohromu, a pro zamezení, pokud možno, škod z případných podobných přírodních zjevů, hrozících v budoucnosti, vychází vstříc všeobecnému přání a žádosti. Když po nejsmutnějších pohromách za letošních parlamentních prázdnin. . . (Nepokoj.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Böhr (pokračuje): . . . deputace všech německých stran se dostavila k panu ministrovi. . . (Výkřiky posl. Dyka.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana posl. Dyka, aby nevyrušoval.
Posl. Böhr (pokračuje): . . . přivedli jsme tam také mezi jiným řeč na rdoušení školství, protiprávní zasahování pozemkového úřadu v Mariánských Lázních, ohledy na nouzové poměry, nastalé následkem pohrom a očekávaná pomocná opatření státní. V souhlasně vydaném veřejném oznámení byla o tom podána zpráva a tu stálo, že pan předseda vlády chce osobně dbáti toho, aby se v ministerstvu školství působilo k tomu, aby školní organisace jakožto taková v školních obcích postižených rdoušením školství zůstala nedotčena, že tedy ideelní ráz a počet tříd na školách takto postižených zůstane a tedy, jakmile jednou a to bohdá brzy - zase se objeví normální číslice docházky, zavřené třídy a organisace mají ožíti eo ipso, automaticky, bez dlouhého byrokratického dožadování dovolení. Praktického účinku tohoto samo sebou pozoruhodného slibu, ovšem třeba ještě vyčkati. Právě tak stojíme ještě tázavě a bohužel nikoli optimisticky před spravedlivým rozluštěním otázky Marianských Lázní a léčebných míst vůbec. Ve věcech živelních pohrom nám pan předseda vlády dr. Švehla přislíbil zvláštní vládní návrh, a právě projednávanou předlohu lze považovati za splnění onoho slibu.
Návrh obsahuje dvě kapitoly: o okamžitých nouzových podporách ze státních prostředků při letošních pohromách, k čemuž má býti použito podle skutečné potřeby 74 milionů Kč, a to 36 milionů pro postižené potřebné pomoci, aby znovu zřídili své domy a hospodářské podniky, ať jde o podniky zemědělské a zahradnické nebo průmyslové a živnostenské, dále 24 milionů k opravě poškozených silnic a mostů a 14 milionů k provedení opravných prací na vodních tocích a k novému obdělání zpustošených pozemků. Druhá kapitola návrhu stanoví roční částku zúrokovací a umořovací ve výši 50 milionů Kč k úhradě úpravy vodních toků a vybudování hrází, jež se má provésti podle systematického plánu, aby se předešlo případným budoucím pohromám.
S tímto návrhem souvisí mnoho jednotlivých návrhů různých poslanců a senátorů, jež částečně ještě nebyly rozdány v tiscích.
V místech a okresích neštěstím postižených zjišťovaly škody komise a jejich vyjádření v číslicích a vylíčení bylo také předloženo příslušným úřadům zemským a říšským. Prostředky, jež pro pohromy v Čechách jsou zemskému výboru, zemské správě politické a příslušným říšským úřadům v nouzových případech řádně k disposici, pro tyto docela mimořádné škody naprosto nedostačují. Proto došlo k tomuto zvláštnímu návrhu, k němuž také promluvili páni ministři dr. Hodža a Srba.