Pokud běží o severní Čechy, jde hlavně o hroznou noc z 11. na 12. srpna t. r. a tu hlavně o okresy litoměřický, ústecký, jablonecký a ve varnsdorfském okrese ponejvíce o údolí chřibské. Město Chřibská utrpělo pouze na majetku obecním, silnicích, mostech atd., škodu ve výši asi 280.000 korun. Na Litoměřicku postihla pohroma nejhůře předměstí litoměřické Pokratice, a v Litoměřicích samých nejvíce Rudolfovu ulici. Mezi jinými místy okresu Litoměřického třeba uvésti Skalici, Lbín, Babiny, Rýdeč, Tašov, Zálezly u Velkého Března, Sebusín, Čeřeniště atd. V Litoměřicích bylo jmenovitě v Rudolfově ulici bahnem hrozně zaneseno mnoho bytů a zpustošeno několik obchodních skladišť. Na Pokratice po oné noci hrůzy a i dnes ještě byla hrozná, soucit vzbuzující podívaná. Mnoho domů se proměnilo v sutiny. Živelné pohromy z r. 1891 a 1901 jsou daleko předstiženy. Neprovedená - a od roku 1901 již zamýšlená úprava pokratické bystřiny je vinna hroznou velikostí neštěstí, jemuž padl za oběť i jeden lidský život, neboť rolník František Pařík byl stržen povodní. Obec, okres a mnozí poplatníci a obyvatelé tu utrpěli velkou škodu. O tom si můžete v Pokraticích učiniti představu, když na př. jen tamějšímu uměleckému zahradníkovi Vojtěchu Hahnovi byl jeho celý výborný zahradnický závod úplně zničen a způsobena mu škoda přes 700.000 korun. Takoví soukromníci jsou ve své výdělečné činnosti, nedostane-li se jim dostatečné pomoci, i s rodinou a tovaryši trvale zničeni. Návrh činí také k záchraně takových a podobných existencí l v § 2 opatření subvencemi a nezúročitelnými půjčkami. Těmi nechť vládní činitelé neskrblí a neotálejí. Tu je na místě velkodušnost a velkomyslnost, zahájené sbírky nedostačují pro množství tak kritě postižených.
Nechci zde opakovati číslic a líčení obsažených v žádostech, listech i uvedených deputacemi na místech úředních, ale doporučuji úřadům, aby se při dalším vyšetřování škod chovaly pokud možno blahovolně a nestranně, ať se jedná o severní nebo jižní Čechy, na př. Kašperské Hory, o obce, okresy nebo soukromníky. Samozřejmě musí býti také sleveno na daních, o čem mluví již jiné zákony, a tu souhlasím také s přáními z českých výrobních kruhů. Tak myslím, že pozemková daň v postižených místech má býti vyměřena podle katastrového výnosu jednotlivých parcel, a že proto by také měla býti vyměřena sleva podle čistého výnosu a nikoli podle naturálního výnosu jako dosud. Odpis daně pozemkové by měl také sloužiti za základ pro autonomní přirážky, odhad škod by se měl díti veřejně, přeplatky daně pozemkové následkem placení předem neměly by se převáděti na účet ostatních daní, také nikoliv na účet daně z obratu; proti poplatníkům postiženým živelními pohromami by se neměly prováděti exekuce na běžné daně.
Je lépe předejíti škodám, pokud jim podle lidského předpokladu lze předejíti vůbec technickými opatřeními. Ale když již nastaly, pak třeba pomoci a zachrániti, co se zachrániti dá, a to tím spíše že naše německé krajiny nebyly postiženy toliko škodami, jichž příčiny se vymykají lidské vůli, ale také těžkými škodami, nepřístojnostmi a odstrčením, jež byly způsobeny pouze libovůlí opatření jistých vrstev mezi státními úředníky a zaměstnanců, ve školství, válečných půjčkách a jiných oborech. Čím dříve tu dojde pomoc, tím lépe. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Remeš.
Posl. Remeš: Slavná sněmovno! Pokládám za svou povinnost, abych především několika slovy odpověděl panu kol. R. Bergmanovi, který užil rozpravy o vládním návrhu, který směřuje k tomu, aby bylo poskytnuto pomoci letošními živelními pohromami postiženým, aby znovu oživil otázku obecních statků, o níž tady bylo v poslední rozpočtové debatě hovořeno. Argumentuje způsobem, který není naprosto přiměřený ani poměrům, ani otázce, o níž se zde právě hovořilo. Pan kol. R. Bergman zde konstatoval, že nechceme připustiti novelisaci prý nejbolševičtějšího zákona, jaký byl v době popřevratové tímto shromážděním schválen, a tvrdí, že nebude v obcích pokoje do té doby, dokud zákon tento nebude novelisován, a to tak, aby obecní statek vrácen byl starousedlým sedlákům.
Vážená sněmovno! Pan kol. R. Bergman po mém soudu udělal by velmi dobře, kdyby toho mrtvého v zájmu toho klidu, jehož se zde dovolával pro obce, nechal klidně odpočívati a nehýbal jím. Jestliže něco v obcích působilo neklid, pak to byla právě otázka obecního statku do té doby, nežli jeho užívání bylo změněno v tom smyslu, že užitky počaly plynouti do obecních pokladen. Obecní statek, o němž tady pan kol. R. Bergman hovořil a němž také hovořil pan dr. Kramář na své schůzi ve Strakonicích uplynulé neděle, není soukromým vlastnictvím. Obecní statek jest povahy veřejnoprávní a nikoli soukromoprávní. To není výklad sociálně-demokratický, nýbrž rozhodnutí správního soudu, který vždycky ve všech sporech rozhodoval tak, že obecní statek je vlastnictvím obce. Toliko právo užívací, tak jak je obyčej vytvořil do roku 1864, přináleželo uživatelům, to jest starousedlým rolníkům. Měli za to povinnost vydržovati obecní chudé, spravovati cesty, opatřovati dříví pro školu, platiti daně a přirážky a dávky z těchto statků. Postupem času vyvinula se prakse však tak, že ani jednu z těchto povinností starousedlíci nekonali přesunuvše tyto povinnosti na obce. Obce pak ze svých pokladen platily tyto náklady, kdežto starousedlíci brali veškeré užitky z obecního statku. Právě tato okolnost působila nejvíce nespokojenosti v obcích, kde se obecní statek objevuje. Tato nespokojenost také byla příčinou toho, že revoluční Národní shromáždění přijalo zákon o obecním statku.
Pan kol. R. Bergman ještě naprosto nesprávně - ba dokonce řeknu falešně definoval věc tak, jakoby sirotci a výměnkáři byli uživateli tohoto statku a jakoby se jim byla zákonem z července 1919 stala nějaká křivda. To, co v tomto ohledu pan kol. R. Bergman tvrdil, odporuje pravdě, neboť ani výměnkáři, ani sirotci obecního statku neužívají a užívati nemohou. Užitky z obecního statku spojeny jsou s držením usedlosti. (Posl. R. Bergman: Tu sirotci dědí!) Ano, ti sirotci o nic nepřišli, pane kolego, těm jejich statek zůstal a výměnkář nikde žádného statku neužíval. (Výkřiky.) Zde nejde naprosto o žádnou křivdu, nýbrž o splnění práva, které bylo. . . (Hlas: Zeptejte se, pane kolego, vašich lidí ze železáren v Hořovicích!) Pane kolego, vy připustíte, že my ty poměry velmi dobře známe, poněvadž obecní statek se objevoval nejvíce právě na českém západě, a jestliže někde zákon zasáhl i příslušníky naší strany, tedy ti mají tolik porozumění pro právo a spravedlnost, aby nenechali vyrůsti výsadu nad právo a aby dovedli postaviti zájmy veřejné výše než zájmy soukromoprávní.
Vážení pánové, jestliže dovoláváte se novelisace tohoto zákona, je to vaše právo, ale vezměte laskavě na vědomí, že v tom případě musíme trvati na tom, aby všechno, co bylo zcizeno od let 1864 tím způsobem, že uživatelé obecního statku dali si tento statek zaknihovati jako soukromé vlastnictví, bylo obcím vráceno. Kol. Pik již tu v rozpočtové debatě a dnes v kontroversi s kol. R. Bergmanem konstatoval, že to, co bylo tímto způsobem obcím odejmuto neprávně starousedlými, representuje kapitál okrouhle 100 milionů Kč. (Posl. Dyk: Nabytá práva se mají odstraňovati!) Pane kolego, zde nejde o nabyté právo, tu šlo o zcizení obecního majetku, tedy nikoli o soukromé vlastnictví, nýbrž o vlastnictví obecní; nic více se nestalo zákonem z července 1919 než to, že obci dostalo se zákonného uznání vlastnictví, které jí odedávna náleželo. A vezměte laskavě na vědomí, že pokud jde o novelisaci zákona o obecním statku, nemůžeme připustiti nastolení starých poměrů a starých výsad. S výsadami, jež padly v době popřevratové, padla také výsada užívání obecního statku a více nebude nastolena. To vezměte na vědomost jednou pro vždy. (Výborně!)
Jinak dovolte mi ku projednávanému pořadu schůze uvésti toto:
Přistupuje-li sněmovna na sklonku svého života k projednání vládního návrhu na poskytnutí pomoci krajům živelnou pohromou postiženým, koná tím povinnost, bez jejíhož splnění nemohla by se rozejíti, aniž by nepocítila výčitek svědomí, že nepodala pomocné ruky těm, kteří bez své viny stali se přes noc žebráky a psanci bez přístřeší, oděvu, prádla a nejnutnějšího domácího zařízení a nářadí. Letošní nevlídný rok pronásledoval krutě svými nezkrotnými živly některé kraje naší republiky. A aby katastrofa dolehla ještě krutěji, byly to právě kraje nejchudší, jež se staly kořistí těchto živlů. Zpravodajové výborů a někteří pp. řečníci v debatě již promluvili o rozsahu katastrofy v jednotlivých obvodech a odůvodnili oprávněnost vládního návrhu na povolení úvěru v částce 74 milionů Kč, z nichž se má poskytnouti 36 milionů na přímou pomoc postiženým, 24 milionů Kč na opravy silnic a mostů a 14 milionů Kč na opravy vodotoků a rekultivaci pozemků. Při této příležitosti pokládám za svou povinnost zdůrazniti, že co do hrůz i co do rozsahu katastrofy jsou západní a jihozápadní Čechy nejvíce postiženy.
Obyvatelstvo chudých obcí: Spáleného Poříčí, Mýtova, Hořehled, Čičova, Borovna, Nov. Mitrovic, Žákavy, Těnovic a Nezvěstic prožilo v noci z 11. na 12. srpen t. r. takové okamžiky hrůzy a zkázy, že zůstanou vryty v jeho paměti po celý život a historie bude je připomínati i pokolením budoucím. Té noci padly dravému živlu za oběť nejen těžce nastřádané plody celoživotní práce a lopocení celých rodin i jejich předchůdců, ale i životy 2 žen, jež se odvážily pustiti se v nerovný zápas s vlnami o zachránění chudého majetku. Po parném dni rozpoutala se zmíněné noci mezi 11 a 1 hod. v noci neobyčejně prudká bouře, provázená nevídanou průtrží mračen, jaké v kraji není pamětníka.
Potok Bradava a do něho se vlévající potoky Čičovský, Borovenský a Mitrovický rozvodnily se tak, že zatopily obec Mýtov, Spálené Poříčí, Hořehledy a jiné již jmenované obce a proudy vod - jako na výsměch člověku - braly s sebou a unášely vše, co se jim do cesty postavilo: domy, hospodářská stavení, dobytek, drůbež, domácí zvířectvo, stromy, dříví, opěrné zdi, pole, luka, obilí, traviny i mosty a rozmetaly tvrdé silnice, po nichž nezbylo ani památky. Ve Spáleném Poříčí padlo za oběť nezkrotnému živlu jednak úplným zničením, jednak citelným poškozením 70 budov v Hořehledech 11 budov, v Mýtově 18 budov, ve Vlkově 1 budova, celkem tedy 100 objektů. Z toho bylo úplně zničeno a odplaveno: ve Spáleném Poříčí 18 domků, v Mýtově 2 domky a v Hořehledech 1 domek, celkem 21 lidských obydlí.
Když se po dvouhodinném řádění bouře poněkud utišila, blesky přestaly se na obloze křižovati, zlověstný hukot vody ustal a strašlivá noc vystřídána byla jitrem, stáli zděšení lidé nad troskami svého bývalého majetku, z jehož zařízení nezbylo ani krbu, ani lžíce. A tak rázem ocitla se přes noc celá řada lidí, celkem 100 rodin i s dětmi bez přístřeší, bez oděvu a jídla. V tomto okamžiku nářku a smutku, byla to zase ta zlatá česká srdce a to v prvé řadě lidí chudých, která nalévala kapky balsámu na hrozné rány přírodou obyvatelstvu zasazené. Jakmile noviny roznesly krajem smutnou zvěst, počala soukromá dobročinnost spolu s Červeným křížem konati divy. Přinášeny potraviny, prádlo, šatstvo i peníze a opatřováno nejnutnější zařízení a domácí náčiní, aby bylo utrpení zmírněno. Této pomoci bližních, diktované lidským soucitem, lze také děkovati za odčinění nejkrutějšího pocitu v tak těžké chvíli. Pomoc ta byla dvojnásob oceněna, poněvadž byla poskytnuta rychle a proto včas. Vláda oznámila 4. den po katastrofě, že poukazuje ku zmírnění okamžité bídy Spálenopoříčsku podporu v částce 50.000 Kč. Jako obyčejně, i zde osvědčila se známá úřední rychlost; částka ta došla do Spáleného Poříčí až po 4 nedělích. Podpora byla rozdělena mezi obyvatele podle poměrů a rozsahu neštěstí, jak bylo úředně vyšetřeno. Spálené Poříčí dostalo z této částky 75%, ostatní obce 25%.
Jaká jest škoda na soukromém majetku? Podle odborného zjištění a komisionelního ohledání, které provedli zástupci stavebního úřadu města Plzně a politické správy v Plzni, činí škody ty ve zmíněných obcích na Spálenopoříčsku 1,938.777 Kč. Podle hlášení učiněného místnímu četnictvu, odhadnuty byly škody na 4 miliony. Co tato cifra znamená práce a potu, dovede si představiti jen ten, kdo poměry z vlastní zkušenosti zná. Jak byla odhadnuta tato škoda? U budov poškozených, ale opravy schopných škoda rovná se nezbytným adaptačním nákladům, jimiž by byla budova uvedena v uživatelný stav, jako byla dříve. U budov úplně zřícených nebo k adaptaci způsobilých udána jest škoda hodnotou, za jakou by se před povodní majetek byl mohl prodati bez ohledu na hodnotu pozemku, jako místa stavebního, které majiteli i po katastrofě zůstalo. Výše škody movitostí stanovena podle údajů učiněných poškozenými nebo od místního četnictva získaných. Na škodě participují: Spálené Poříčí 74%, Mýtov 18%, Hořehledy 7·7%, osada Vlkov. 0 3 %.
Tam, kde bude možno opravami a adaptacemi poškozené budovy uvésti ve stav k užívání způsobilý, bude situace postižených snazší. Hůře bude těm, jimž voda domky a hospodářské budovy úplně demolovala nebo úplně odnesla. Ti nepostaví náhradní stavení za ceny, které representovaly před povodní jejich obydlí. Uvážíme-li, že ve Spáleném Poříčí bude nutno vystavěti 18 domků, v Mýtově 2 domky, v Hořehledech 1, dohromady 21 domků a počítáme-li s naprostou jednoduchostí novostaveb, vyžádá si jeden domek nejméně 40.000 Kč stavebního nákladu, což při 21 domcích činí 840.000 Kč.
Má-li se tudíž těmto lidem pomoci" bude nutno státní podpory vyměřiti tak, aby si nová obydlí postaviti mohli. Zvláštní důraz pak kladu na nutnost rychlého postupu úředního při projednávání a vyplácení podpor, aby neštěstím postižení lidé věděli, jaké pomoci se jim dostane a mohli započíti se stavbou nových obydlí.
Ve Spáleném Poříčí jsou tito nešťastníci i s rodinami ubytováni společně ve staré opuštěné továrně, kde jsou odsouzeni žíti životem znamenajícím úhonu na zdraví i morálce, zvláště u nedospělých dětí. Případ poříčský volá nejen po udělení podpory, ale také po obnovení zákona o stavebním ruchu, bez něhož těžko pomohou si k obnovení obydlí. Kdo jest proti obnovení zákona, jest proti těm nešťastníkům. (Výborně!) Byla-li soukromá dobročinnost příkladem, nemůže stát jako představitel celku zůstati pozadu. Na dobrovolných sbírkách mimo značné první pomoci, spočívající ve věcných darech i v penězích, jež byly mezi postižené obyvatelstvo rozděleny, složeno bylo jednak u obecního úřadu v Plzni, u okresní politické správy tamtéž a jednak u obecního úřadu ve Spáleném Poříčí a Mýtově 320 tisíc Kč, jichž má býti použito k opětnému zbudování zničených domků. Tyto sebrané částky jsou zajisté nejlepším dokumentem lásky k bližnímu, jíž se tolik nalezlo právě v kruzích lidí nejchudobnějších. Přicházeli s radostí a přinášeli svou hřivnu těm, kteří prožili chvíle nezapomenutelné hrůzy a živly přírodními uvrženi byli do bídy a zoufalství.
Nemůže však zůstati jenom při této pomoci, jíž by se částečně odčinily následky děsné katastrofy. Jest nevyhnutelno učiniti preventivní opatření, které by opakováním hrůzné noci ze dne 11. na 12. srpna 1925 znemožnilo. To podmiňuje nutné hrazení divokých bystřin a regulaci potoků. Na zmíněných tocích jest zapotřebí provésti okamžitě zabezpečovací nutné práce. Poslední povodní zanesena byla na četných místech koryta potoků, takže stačí vydatnější deště, aby se potoky vylily z břehů a neštěstí bylo opakováno. Snad by tuto práci v zájmu veřejném mohli vykonati vojíni-zákopníci, kteří vedle občanstva byli prvními pomocníky nešťastných. Žádám o toto opatření velmi naléhavě.
Vedle škod na soukromém majetku způsobeny byly hotové spousty na veřejných komunikacích. Pobořené a odplavené mosty, obnovení zničených silnic a cest v okresu blovickém, k němuž postižené obce náleží, vyžádá si nákladu celého půl milionu Kč. Tak byla škoda odborníky okresu zjištěna.
Právě tak jako Spáleno-poříčsko v politickém okresu plzeňském postiženy byly chudé zemědělské okresy Blatná a Březnice, kde zjištěné škody na soukromém majetku tamního obyvatelstva činí 752.600 Kč. K tomu přistupují bezměrné škody způsobené na silnicích, mostech a cestách. V této rybničnaté krajině působily vody následkem protrhání hrází u 4 velkých rybníků zvláště zhoubně na obytných a hospodářských staveních, silnicích, cestách a mostech, jichž bylo strženo v tomto obvodu celkem 11. Pole a luka zpustošena k nepoznání. Zhoubnému živlu za obět padla přečetná drůbež, vepřový i hovězí dobytek. I svezené obilí ve stodolách proudy vod zatopeno a z části odneseno. Samojediný majitel mlýna v Kasejovicích utrpěl tak škody na 200.000 Kč. Průtrží mračen a povodní zasažena byla i část okresu nepomuckého a plánického, okres horažďovický a strakonický, kde škody jsou mimořádně veliké.
Podobně dařilo se oné hrůzné noci obyvatelstvu okresu sušického a kašperskohorského. V těchto chudých horských okresích způsobeno škod na soukromém majetku a v zemědělství na 2 mil. Kč mimo spoust na komunikacích, jejichž opravy vyžadují si též nákladu 1/2 mil. Kč.
Částka 74 mil. Kč jest co do své výše slušnou, avšak není s to nahraditi způsobené škody a odčiniti následky katastrofy. O oprávněnosti důvodů k povolení těchto úvěrů vládě - zvláště pokud jde o mimořádné případy nebude míti jistě nikdo pochybnosti. Ti, kdož by chtěli pochybovati, mohou ještě nyní shlédnouti rozsah i důsledky hrůz, jež zažili obyvatelé zničených krajů v noci z 11. na 12. srpen.
Z důvodů národohospodářských nutno vítati i druhou část předlohy směřující k vytvoření fondu, z něhož by se podnikaly zabezpečovací práce na bystřinách a tocích, jež jsou evidentním nebezpečím pro níže položené osídlené kraje.
Těžce zkoušené obyvatelstvo očekává od parlamentu i vlády, že dostane se mu slíbené pomoci v přiměřené míře a brzy a že povolených úvěrů užito bude nejen účelně, ale i spravedlivě. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Leibl.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Tímto zákonem o nouzové akci má býti poskytnuta pomoc občanům postiženým živelnými pohromami. Netoliko humanitou a láskou k bližnímu má býti pomoženo, nýbrž zákonem nouzovým. S tím souhlasíme. Neboť v dnešním bezohledně vedeném boji o udržení holého života nejsou žebrácké dary často blahosklonně dávané na místě. Vláda je povinna, aby pomohla občanům, jejichž existence jest ohrožena. Tato pomoc nemá býti činem z milosti, nýbrž musí býti stanovena pevně ohraničeným zákonem. Humanita a láska k bližnímu jsou sice krásné ctnosti, ale čím dále tím méně je lidí, kteří je konají a kteří je konati mohou. Čistý šovinismus ovládající dnes tento stát hlásá stále nenávist a ničí víru v lásku k bližnímu, humanitu a soudržnost národů v tomto státě. Tak i tento zákon nevyplynul z dobrého ducha lásky k bližnímu. Když totiž před dvěma měsíci přikvapily ohromné živelní pohromy a způsobily hrozné škody, ihned se jisté strany zmocnily situace. Avšak niko i z lásky k bližnímu a proto, aby pomohly, nýbrž s úmyslem: Jak využiji nejlépe této akce politicky? Bylo to trapné, když jsme tak četli v novinách: "Náš poslanec byl první na místě neštěstí". "Náš poslanec se zastal první postižených". "Bude co děkovati našemu poslanci, dostanou-li oni lidé podpory". Tak to stálo v novinách a musím zdůrazniti, že se této soutěže zúčastnily více české strany, ačkoliv i naši měšťáci v tomto ohledu nemohli býti prohlášeni nevinnými. Musíme se tedy obávati, že se celé nouzové akce zneužije politicky. Chceme, aby nouzová akce splnila svůj úkol.
V tomto zákoně je zařazeno 74 milionů korun k napravení škod. Samozřejmě tato částka nepostačí, aby se pomohlo všem postiženým živelnou pohromou. Má-li tedy tato akce býti účelná, jest dbáti především toho, aby byli podporováni hospodářsky slabší. Dosud se nepostupovalo v tom smyslu, ale platila zásada: "Velkému více, malému méně." Byly vůbec okresy, kde se přímo zneužívalo nouzových podpor. Tázal jsem se na příklad před rokem v tomto sněmu ústně, zdali je pravda, že byly dány dva miliony korun z nouzového fondu zkrachované společnosti pro zpeněžení dobytka. Až dosud jsem nedostal odpovědi. Jest to osudná chyba, že nemáme míti kontroly o provádění nouzové akce a rozdělování peněz.
V §u 3 tohoto zákona stojí: "Podpory povolují státní úřady." Těmito státními úřady se rozumí samozřejmě politické správy okresní a zemská správa politická. V praxi to vypadá takto: Správcové okresní politické správy dohodnou se s předsedou nějaké agrární organisace. Tento předseda je často ještě ze starých dob rakouských známým okresního hejtmana. Hrozí tedy nebezpečí, že se tyto nouzové částky rozdělí jednostranně. Dostali jsme z okresů dopisy, ve kterých si malí zemědělci trpce stěžovali. Stalo se, že si takové agrární okresní organisace ponechaly přímo peníze z nouzových akcí, a to značné částky. Myslíte-li, že tato udání mají pouze za účel volební agitaci, a pochybuje-li někdo, že je to pravda, zvu ony osoby, aby se mnou šly do ministerstva zemědělství, a najdeme schválené vyúčtování. A přes to vláda nepovažuje kontrolu za nutnou.
V zákoně je také obsažena položka k nákupu osevu. Zde bude zvláště potřebí pozornosti, zdali se dodá skutečně dobrý osev a zdali se tento osev hodí pro onu krajinu, neboť nejlepší osev z nížiny se nehodí pro vyšší polohy. Zpravidla dodávají osev agrární hospodářská družstva nebo skladiště, a stalo se již, že tento osev nebyl lepší než obyčejné melivo. Protože se jakožto podpora platí obyčejně jenom rozdíl mezi melivem a osevem, je možno, že onen dodavatel strčí podporu do kapsy, dodávaje obyčejné melivo místo osevu, neprovádí-li se přísná kontrola. Také o tom jsme dostali dopisy, které potvrzují naše obavy. Za takových poměrů je to pak stejné, koupí-li si rolník postižený živelní pohromou osev za vlastní peníze nebo s příplatkem státním.
Vyjde také prováděcí nařízení k tomuto zákonu. V zemědělském výboru se žádalo, aby toto nařízení, než se vydá, bylo předloženo výboru. Bylo to však zamítnuto. Avšak špatným prováděcím nařízením může i nejlepší zákon býti zničen. Mají li postižení dostati podle škody, již utrpěli, odškodnění, jest nezbytně potřebí, aby o tom i obce rozhodovaly. Obec zná hospodářský stav svých obyvatelů mnohem lépe a dává nám mnohem lepší záruku, že se spravedlivě postupuje, než soukromá organisace.
Vláda bude také prováděti daňové odpisy. Nenamítáme nic proti daňovým odpisům, neboť víme, že daně jsou v tomto státě poměrně vysoké a tvoří tíživé břemeno. V této akci však odpis daní sám nebude míti žádoucího úspěchu. Věc se má na příklad takto: Malý zemědělec, jemuž byl zpustošen jediný jeho pozemek, má, dejme tomu, celkem daňovou sazbu 20 korun. Velkostatkář, jemuž také byl zpustošen pozemek, má daňovou sazbu 1000 korun. Odepíše-li se 50% předepsaných daní, dostane malý 10 korun, velký 500 korun. Situace jest však taková, že se stát nezříká jisté částky svých příjmů pro státní hospodářství. Odepisuje-li daně v jakékoli formě, vybírá je zase nepřímo, a malý rolník, jemuž bylo nyní odepsáno 10 korun, musí zajisté zaplatiti dvakrát tolik v jiné dani. To zajisté nemůže býti smyslem nouzové akce. Žádáme tedy poměrného odškodnění. Buď odškodnění v hotovosti nebo bezplatné dávky v přírodninách, jako umělého hnojiva, obilí, krmiva atd., při čemž budiž pamatováno na hospodářsky slabšího.
Důležité jest, že se podle §u 6 budou činiti opatření, aby se zabránilo škodám při živelných pohromách. Mělo by se to však díti měrou co největší. Podle tohoto zákona má se utvořiti fond, a to půjčkou, při čemž má býti každý rok zařazeno 50 milionů pro účely regulační. S tímto bodem docela souhlasíme. Čeliti takovým pohromám jest nejlepší obranou proti nim. Řeky a bystřiny mají býti hrazeny a upraveny. Výslovně však poukazujeme na to, že nemají býti upraveny pouze ony řeky, kde nastaly při posledních přírodních zjevech pohromy, nýbrž všude tam, kde již dříve byly živelnými pohromami ohroženy lidské životy a majetek. Proto považujeme za nutné, aby částka zákonem ustanovená byla zdvojnásobena a aby se zařadilo na zúrokování a amortisaci do rozpočtu 100 milionů ročně. Úspory by se daly docela snadno provésti u kapitoly "Militarissmus".
Dále žádáme, aby také škody na dobytku byly pojaty do nouzové akce, neboť padnou-li malému zemědělci jeho dvě krávy, jež činí celý jeho majetek, jest jeho existence ohrožena.
Zpravidla si musí vypůjčiti peníze k nákupu, a pokud žije, nemůže často takový dluh splatiti. Vláda měla vůbec již dávno zavésti závazné pojišťování dobytka. Ale protože páni agrárníci to nechtějí, nemůže se zavésti.
Největší nouzi malých německých zemědělců však zavinil stát sám. Co znamená živelná pohroma proti onomu neštěstí, které stihlo německé drobné rolníky pozemkovou reformou? Tisíce existencí je ohroženo, tisícům malých rolníků se berou jejich zpachtované pozemky, a to nejen nucený pacht nebo rozptýlené pozemky, nýbrž i takové pozemky, jež již měly zpachtovány po desítiletí. Německým rodinám s 8 a 9 dětmi se bere často jediný zpachtovaný pozemek a dává se Čechu, jenž neví, co si s tím má počíti. Německy drobný rolník často obdělal tuto půdu, utvořil si existenci, a teď stát tyto rodiny ožebračí. Byl jsem včera v jižních Čechách. Tam mi bylo sděleno, že sta drobných pachtýřů dostalo výpověď. A jak ukazuje zkušenost, je to počátek katastrofy. Před tím jsem poznamenal, že tisíce malých rolníků již bylo ožebračeno. A teď se to zkouší také na Šumavě. Tito lidé tam obdělali půdu, jejich praotcové již tam byli a dnes přichází stát, dá těmto lidem výpověď a pokusí se kolonisovati - známe to ze zkušenosti - pokusí se vypuditi Němce z těchto krajin. To zajisté není úctyhodný úkol pro stát. Tito lidé tam obdělávají půdu ve výši 800, 900 a 1000 metrů. Nuzně obdělávají tuto půdu. Stát by měl býti rád, že má takový lid, jenž obdělává tuto tvrdou, těžkou půdu. Ale zde se zase postupuje bezohledně a jest to stát sám, jenž německé zemědělce přivádí do největší nouze. Co má dělati takový malý zemědělec, vezme-li se mu pole? (Posl. Schuster [německy]: A kdo přijde po něm, také uteče!) Ano. Musí prodati svůj dobytek a může pak choditi žebrotou. Domkáři byli propuštěni u železnic, v továrnách a dolech, právě proto, že měli zpachtovaný pozemek, a teď se jim bere tento zpachtovaný pozemek a dává se jinému, jenž jest v práci. Ale musí býti české národnosti. Co teď prožívají drobní rolníci na venkově, jest skutečně mučednictví. I jejich školy se jim berou a děti musí choditi nezřídka přes hodinu po nejhorších cestách i za nejhoršího počasí do vzdálené školy. Naopak se zřizují menšinové školy pro 5 nebo 6 dětí. V Cebivi v bezdružickém okresu byla skutečně zřízena menšinová škola pro 3 děti a byl tam ustanoven zvláštní učitel. Tímto způsobem se mají vychovávati loyální občané! Zní to jako výsměch a potupa, prohlašuje-li ministr Markovič, že ministerstvo školství je daleko toho, aby zamýšlelo počešťovati. Buď pan ministr není informován nebo vědomě mluvil nepravdu, neboť nemůže mu býti neznámo, co se venku děje, a že vyhrůžkami se zavírají německé děti do českých škol.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Leibl (pokračuje): Takovým rodičům se slibuje pozemek, slibují se šaty, prohlašuje se, že později jen takoví lidé dostanou službu nebo práci, kteří docházeli do české školy. Těm však, kteří své děti chtějí vychovati v německém jazyce mateřském, vezme se poslední pozemek. Tento systém je šílenstvím, to je hanba. (Posl. Schuster [německy]: To jest demokracie, poskytující rovnoprávnost!) Ano, to jest ta demokracie! Ani stopa po demokracii!
Projednáváme dnes nouzový zákon; avšak to, co vláda spáchala na malých rolnících a dělnících, jest pro ně víc než živelní pohroma. Jde-li o německé menšiny v tomto státě, neplatí žádný zákon, neplatí žádné právo. Kdo provádí zákony o pozemkové reformě? Přec ne již Pozemkový úřad a také ne příslušní páni ministři. Rozhodují dnes mimostojící české politické strany a různé české jednoty. Usnesení českého menšinového výboru nebo nějaké Pošumavské Jednoty nebo Národní Jednoty Severočeské nebo jak se ostatní organisace nazývají, jest povelem pro úředníky Pozemkového úřadu a obvodové úřadovny. Běda úředníku, který by jednal v rozporu s těmito jmenovanými organisacemi, a běda ministrovi, kdyby nerespektoval rozkazů těchto organisací! Před cizinou se chce dokazovati, že jsme demokratickým státem, miliony a miliony se vydávají na propagandu v cizině a cizině se namlouvá, že je u nás jen ryzí demokracie. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Český národ si dal po převratu ve svém revolučním parlamentě zákony. Tyto zákony by mu měly býti svatými. Ale těchto zákonů se již nešetří, vy sami šlapete po těch zákonech, které jste sami dali.
Ve starém Rakousku bylo proti úředníkovi, jenž byl činným politicky nebo národnostně, zavedeno disciplinární vyšetřování. U nás v Československu je to naopak. Úředník, jenž není národnostně činný, se restringuje.
V českých listech se oznamuje se zálibou, že se v cizině pozemková reforma provádí brutálně, že se tam menšiny vyvlastňují násilím. Zde to přec není jiné. U nás se vyvlastňují nejchudší malorolníci tím, že se jim vezme pachtovaný pozemek; to není surovost? Jen že zde je surovost spojena s pokrytectvím. Vydají se miliony, aby se cizině namluvilo, že u nás panují právo a demokracie. Posl. Srdínko v rozpočtovém výboru jako pro posměch zval Němce k spolupráci. I to jest čirý výsměch a pokrytectví. Nechcete Němce vůbec k spolupráci, aby se neodkryly korupce a čachry. Míníte-li to vážně a chcete-li, abychom pracovali s vámi, poukazujeme k tomu, že již šest let žádáme zastoupení v Pozemkovém úřadě. Nepovolujete nám ho, neboť pak bychom mohli přijíti na různé manipulace, neb dvory si takořka rozdáváte mezi sebou. Nejen úředníci Pozemkového úřadu dostávají dvory, nejen příbuzní poslanců, ale i celá řada poslanců samých si zaopatřili dvory.
Pan předseda vlády prohlásil před několika měsíci k zástupcům německých stran, že se v tomto státě nesmí počešťovati. A kdyby se to úředník opovážil činiti, tak prohlásil výslovně pan předseda vlády Švehla, mám mu o tom jenom podati zprávu a on toho úředníka prý propustí. Konstatujeme, že dnes všechny akce v tomto státě se všemi jejich aparáty a úředníky až na nečetné výjimky jsou jediným nástrojem počešťování. Předseda vlády Švehla si asi sám v tom okamžiku nebyl toho vědom, co mluví, a kdyby byl mluvil poctivě, byl by přece bezmocným, aby vystoupil proti takovému úředníkovi. Neboť i jeho autorita není tak veliká, že by nemusil respektovati poslední počešťovací spolek.
Co dnes musí vytrpěti národní menšiny v tomto státě, jest hrozné. Dělník se připravuje o místo, úředník o místo, drobný rolník o pozemek. Nechceme však zoufati, víme, že národnostní šovinismus, slavomam a násilí vždycky zhynuly samy sebou. Přes velkou bídu, v níž žijeme, neztratíme naděje, neboť věříme v socialismus, věříme v jeho uskutečnění. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Poněvadž dnes z důvodů formálních bude nutno konati ještě jednu schůzi - došla totiž 2 senátní usnesení přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu této schůze.
Prve než přikročím k ukončení schůze, učiním ještě některá presidiální sdělení.
Mezi schůzí byla tiskem rozdána usnesení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
5377. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2240 a 2249), jímž se promíjí překážka platnosti některých sňatků vyhlášených nebo uzavřených před duchovními církve československé a řecko-východní.
5378. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2223 a 2245), kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Předseda (zvoní): Končím schůzi a podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes v 7 hod. 17 min. večer s
pořadem:
1. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5322) zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti (tisk 5333).
2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se dodatečně projevuje souhlas s prozatímní úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednanou v Praze dne 6. srpna 1925 (tisk 5334).
3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 5272) zákona, kterým se mění řád volení do posl. sněmovny ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n. (tisk 5291).
4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 5275) zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n., o složení a pravomoci senátu (tisk 5293).
5. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu byly vyřízeny osnovy:
a) zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod
při živelních pohromách v budoucnosti (tisk 5333),
b) zákona, kterým se mění řád volení do posl. sněmovny ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n. (tisk 5291),
c) zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n., o složení a pravomoci senátu (tisk 5293).
6. Návrh posl. Zeminové a Slavíčka na zřízení 24členného výboru inkompatibilitního a jeho volbu.
Jest snad nějaká námitka proti tomuto návrhu? (Nebyla.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 7 hod. 15 min. večer.)