Máme místa, zejména v pohorských krajích, do kterých právě venkovský lid všech tříd přichází v neděli, aby nakoupil si své nejnutnější potřeby pro budoucí týden i na delší dobu. Takový zemědělský dělník, zemědělec i živnostník přichází v neděli do městečka nebo města, aby neztratil drahého sobě času všedních dnů. Nesmíme poměry velkoměstské narážeti na jedno kopyto s poměry venkovskými. Vždyť je i různé hospodářství obyvatelstva městského a obyvatelstva venkovského. Je opravdu potřeba, aby tyto rozdíly byly námi také uznávány.
Nedělní klid budiž zaváděn, jak zdůvodněně žádá obchodnická organisace, tam, kde aspoň 2/3 obchodnictva po dohodě se svým obchodním personálem se usneslo na jeho zavedení. Nesmíme zapomínati, že hlavním poplatníkem a hlavním vydržovatelem obecního hospodářství ve venkovských městech je náš řemeslník, náš obchodník. A kde béře právě ty potřebné peníze k zaplacení obecního hospodářství? Ze svého obchodu, že své výroby, ze které nejvíce vytěžuje ve zmíněných, zejména pohorských městech, právě v neděli.
Varuji před násilným rozuzlením otázky nedělního klidu, neboť každé násilí, zejména hospodářské, má v důsledku také ztráty hospodářské a hospodářské úpadky. Jestliže upadne hospodářsky na venkově náš živnostník a obchodník, upadne také hospodářství obecní. Proto zastáváme tuto zásadu našeho venkovského obchodnictva, aby otázka nedělního klidu šla kupředu kompromisem a postupem dosavadním, jenž sám si razí cestu, jejímž konečným snad v budoucnosti cílem bude - všeobecný nedělní klid.
K jakým často absurdnostem přichází se zavedením nedělního klidu, vidíme také z toho, že ani ovoce nesmělo se prodávati na př. v Plzni dopoledne, a pouze v letních měsících až do 1. října bylo dovoleno toto ovoce prodávati v nedělních odpoledních hodinách.
To týká se rovněž prodávání mléka v neděli, jehož prodejní hodiny byly zešněrovány na nejrannější dvě hodiny, ač prakse vyžaduje si prodloužení těchto hodin. Musíme uvážiti také postavení obchodníků, kteří prodávají nejnutnější životní potřeby v neděli, a také u obchodníků trhovců, kterým jejich kruté obchodní postavení ztěžuje se nejenom zaváděním nedělního klidu, ale také překážkami, které často hromadí i nádražní administrativa, jež ztěžuje jim vykládání zboží, podléhajícího rychlé zkáze, která ovšem potom přináší největší škodu těmto obchodníkům, jimž daleko dráha nehradí ztráty, kterou opožděným vykládáním zboží utrpěti.
Je také opravdu velikým utrpením zákaz noční práce v pekařství. Nemyslím, že by musila býti vůbec noční práce v pekařství zavedena, avšak o tom jsem přesvědčen, že by měla býti dovolena rannější hodina práce v našich živnostech pekařských. Páše se veliká křivda na našich pekařích, kterým předpisují se pokuty až do tisíců korun jdoucí za to, když pekař o hodinu dříve započal práci třeba sám ve své živnosti, aby vyhověl zcela - přirozenému přání konsumentů, a to nejenom snad konsumentů-buržoustů, avšak také přání konsumenta-dělníka.
Trpce si stěžovali i dělníci v Plzni, zejména ti, kteří pracují ve Škodovce, že v ranních hodinách nemohou obdržeti čerstvého pečiva. A když jim bylo vyhověno, odnesl to pekařský mistr zmíněnou vysokou pokutou. A ostatně myslím, co je dovoleno v lázeňských místech, proč nemůže býti dovoleno všeobecně, aby o hodinu dříve mohl pekar započíti se svou prací, aby mohl čerstvým pečivem posloužiti také v neděli? Proč ztěžovati tuto práci a znemožňovati lidem poctiv se živícím možnost existence, ze které každý živnostník a obchodník dnes platí vysoké daně: výdělkovou, z příjmu a celou řadu vysokých autonomních přirážek? Jako dělnické listy hájí své požadavky, je také rozšiřují, tak také živnostnictvo ve svých odborných listech a jeho zástupci musí trvati na tom, aby stejně bylo měřeno živnostenským vrstvám jako vrstvám dělnickým.
V těchto dnech proběhla zpráva Ústřední tiskové kanceláře v novinách, že hostinstvo žádá úpravu podávání pokrmů v soukromých domácnostech. Byl také tento požadavek stručně v této zprávě odůvodněn. Ministerstvo zásobování, které již tolikráte ohlásilo svoji likvid i, touže Ústřední tiskovou kanceláří vyložilo v neděli svůj názor, ovšem nepříznivý vůči hostinskému stavu. Ministerstvo zásobován je na velikém právním omylu, jestliže myslí, že každé připravování pokrmů a jejich podávání v soukromých domácnostech v jakémkoli rozsahu je přípustno. A ministerstvo zásobování nesmí zapomínati na to, že jak samo často ve své funkci se odvolávalo na různé zákonné předpisy, tak také musí toto právo přiznati i příslušnému živnostnictvu.
§ 16 živ. ř. praví, že živnost hostinská je živností koncesovanou a zavírá v sobě tato práva: a) přechovávati cizince, b) podávati pokrmy, c) až g) ostatní oprávnění; to znamená, že nadužívání jak v přechovávané cizinců, tak také v podávání pokrmů je protizákonné, je protiživnostenské. Nikdy nikdo nemůže namítati ničeho proti tomu, jestliže majitel bytu svým podnájemníků zároveň připravuje a podává pokrmy. Ovšem toto podávání pokrmů nesmí se díti po živnostensku. Po živnostensku podávání pokrmů je v tom případě, když počet strávníků je veliký, mající charakter provozování živnosti hostinské. Nepokládám po živnostensku provozované stravování na př. počet pěti strávníků, kteří jsou zároveň na bytě, avšak pokládám za živnost počet strávníků přesahující tento počet pět a u nás dosahující často tak veliký počet, že ani sousední živnostník hostinský jeho nedosahuje v době, kdy jeho živnost je v nejlepším chodu. Máme různé domácí stravovny, jež podávají pokrmy až i v počtu přesahujícím 10, 20, ano i 40 strávníků. Takovéto stravování provozuje se neoprávněně, bez koncese, bez jakékoliv režie. Podobné stravování uniká daním státním a všem ostatním přirážkám. Takováto stravovna může potom podávati pokrmy za nižší cenu, když neplatí vysokého nájemného, vysokých daní, přirážek, nemocenského pojištění, úrazového pojištění, pensijního pojištění atd. Jestliže pánové mají za zlé příslušnému živnostenskému stavu, že chce v tom míti pořádek, nesmí se mu nic diviti, neboť tento živnostenský stav je oprávněn ku své obraně, zejména když tolik je zatížen vysokými daněmi.
Nezdravé poměry v podávání pokrmů jsou i v různých mensách. Viděli jsme, že na př. do mensy, která měla za úkol stravovati pouze poštovní zřízence, docházeli ve velkém počtu jejich známí, kteří neměli ani z daleka nic společného s naší poštovní administrativou. Jestliže, pánové, chceme na našem živnostenském a obchodnickém stavu, aby nadále byl tím pevným finančním kádrem našemu státu, zemím, okresům a obcím, musíme dáti jemu ochranu a zejména tu ochranu, která mu zabezpečuje právní a hospodářské postavení. Proto vítáme hotový návrh ministra obchodu, kterým také má býti upravena otázka, po které volá naše obchodnictvo, a sice otázka podomního obchodu. Podívejme se na př. na Bosňáky u nás se tolik potulující po domech na místo aby provozovali licenci, která je opravňuje pouze pro obchodování na trzích. Obchodník má zákaz v neděli prodávati, avšak pro Bosňáka nedělní klid neplatí.
My také vítáme osnovu zákona o nekalé soutěži, kterou nynější ministr obchodu podruhé dal přepracovati, když první osnova, byvši jím předložena na prvním místě živnostenským a obchodnickým institucím, dožila se z těchto stran docela oprávněných výtek. Živnostnictvo a obchodnictvo mělo by pochopiti, že právě postup tohoto ministra po dobu jeho ministrování byl správným, když hleděl vždycky k tomu, aby napřed se vyslovilo o zmíněných zákonech živnostnictvo a obchodnictvo. Můžeme kvitovati s díky ministerstvu obchodu, že našlo pochopení pro živnostenský stav tím, že hledělo průkaz způsobilosti v živnostech řemeslných utužiti, že projevilo také skutkem zavésti i tam průkaz způsobilosti, kde k tomu byly oprávněné podmínky. Ministerstvo obchodu projevilo pevnou snahu dáti průkaz způsobilosti živnosti hostinské. Ministerstvo obchodu touto snahou vyšlo vstříc nejen samostatným hostinským, nýbrž hlavně našemu hostinskému pomocnictvu. Naše pomocnictvo vidělo a vidí v průkazu způsobilosti své morální i hospodářské povznesení. Morální proto, že zavedením průkazu způsobilosti má před sebou jistou cestu k osamostatnění aspoň v těch místech a s tím počtem obyvatelstva, pro které průkaz způsobilosti vládní návrh stanoví. O průkazu způsobilosti se dohodly všecky koaliční strany, ovšem tato dohoda se zase nelíbila pánům z politicko-živnostenské strany. Když nešlo provésti průkaz způsobilosti u nás cestou nařízení, vyčítali ztroskotání tohoto způsobu ministru obchodu a současně i mně. Když byl podán vládní návrh na základě mého iniciativního návrhu, který byl předložen k rozřešení a projednávání politické desítce, vyčítali zase jeho vady i pozvolné jednání ministru obchodu a současně také mně. Když konečně nastala dohoda na konečnou úpravu vládního návrhu o tomto průkazu způsobilosti, když konečně byl vydán i tiskem, avšak jeho projednání 14. července zastaveno posláním obou sněmoven na prázdniny, tu politicko-živnostenská strana zase činila výtky ministru obchodu. Je v tom kus naivnosti, či spíše politické zaujatosti a nepřátelství proti samotnému hostinskému stavu, když politicko-živnostenská strana obviňuje toho, kterému podařilo se po dlouhém jednání zjednati kompromis, jehož zákonité realisování bylo odsunuto náhle vypuklou politickou neshodou.
My při této příležitosti nejenom si přejeme, aby byla u nás uskutečněna daňová reforma, která byla koalovanými stranami slíbena, nýbrž aby také paušalování daně obratové u nás byla doplněna. Jedná se o paušalování obratové daně z piva. Velmi neschůdnou cestou jde volání našeho obchodnictva textilním zbožím, aby také byl zaveden paušál v textiliích. O tuto otázku se jedná a je s podivem, že zástupci našeho německého textilního průmyslu se staví proti zavedení paušálu, kterým zajisté, bude-li náležitě rozpočten na textilníky, průmyslníky a také obchodníky a jenž se celý odvede státu, ušetřeno bude zvláště obchodnictvo šikan, kterým v poslední chvíli po této stránce obchodnictvo je vystaveno. Rovněž žádáme, aby zejména ta ministerstva, která zadávají různé stavby, jako je ministerstvo veř. prací, dále ministerstvo železnic, pošt a specielně národní obrany při zadávání státních dodávek, opravdu řídila se zásadou, která před časem byla touto slavnou sněmovnou smluvena a také přijata, aby totiž 60 % dodávek dostávali reelní živnostníci a 40% náš průmysl. My podtrháváme také to, že je potřebí u nás zejména při dodávkách podporovati opravdu ty firmy, které vycházejí nejlépe vstříc všem požadavkům na ně kladeným při dodávkách a zejména takové firmy, které svojí reelností zasluhují plné důvěry. Rovněž nesouhlasíme s tím, aby dodávky byly zadávány takovým firmám, které, jak známo z konkretních případů, staví se na jedné straně, když se jedná o dodávky a jich získání přátelsky ke státu, ale na druhé straně vystupují nepřátelsky proti našemu státu tím, že korespondují se státem nestátním jazykem, jazykem německým. Je v tomto případě na příslušném ministerstvu, aby v tom to směru byl zaveden pořádek.
Při dnešní příležitosti protestujeme také proti devastaci našich lesů, ve kterých spousta dříví se kácí, jako na panství Přimda, Tachov, Planá a Bečov, kde opravdu takovým drancováním lesů zvyšuje se cena našeho dříví, které zpracováváno je našimi firmami jako stolaři, koláři a jinými. My žádáme ministerstvo železnic, aby také v krátké době uskutečnilo požadavky, které byly na ně vzneseny, aby totiž co nejdříve byla projektována dráha vedoucí z Plzně přes Příbram až do Brna a aby ministerstvo železnic vzalo zřetel na názory pochozí komise, která právě tuto trať před časem shlédla.
Na konec prohlašuji, že strana národně demokratická bude pro tento rozpočet s tím větší radostí hlasovati, protože tento rozpočet byl zmírněn a dosáhl té cifry, která pokud se týče výdajů, odpovídá příjmům, ale nemůže souhlasiti s prohlášením strany politicko-živnostenské, jíž jménem kol. Horák prohlásil, že jeho strana bude i proti tomuto rozpočtu hlasovat, a to z toho důvodu, že tento rozpočet jest nepřátelský vůči živnostnictvu. Nespatřujeme nepřátelství v tom, jestliže rozpočet se snižuje, naopak vidíme, že všechny strany mají nejlepší snahu co nejvíce šetřiti a vyjíti v budoucnosti živnostnictvu vstříc tím způsobem, že přichystaná reforma daňová bude uskutečněna. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Kučera.
Posl. Kučera: Slavná sněmovno! Státní rozpočet na rok 1926 pohybuje se v rámci nižších cifer oproti rozpočtům minulých let. Potřeba na rok 1924 činila 19, na rok 1925 okrouhle 18 miliard Kč, na rok 1926 činí pouze 10 miliard Kč. Ministerstvo financí dociluje snížení hlavně formální úpravou rozpočtu. Z oposice posl. Skalák prohlásil tuto úpravu za technicky nepřípustnou a za podvod a klamání obyvatelstva, posl. Kreibich obvinil ministra financí, že umí fixlovati s bilancemi.
Ale formální změny, jichž doznal rozpočet, jsou zcela jiného rázu. Oposice neoslabí nikterak svého postavení, řekne-li, jak se věc ve skutečnosti má. Místo hrubého rozpočtu, který obsahoval veškeré výdaje a příjmy, předložen byl smíšený rozpočet, který je převážně hrubý s čistými položkami podnikovými. Tyto čisté položky jsou pouze aktivní nebo pasivní salda hospodářských výsledků státních podniků. Podrobné příjmy a vydání těchto podniků obsaženy jsou v přílohách k rozpočtu.
Veškeré státy mají takovéto převážně hrubé rozpočty určitými čistými položkami. Zrušen byl dále zvláštní investiční rozpočet, zavedený bývalým ministrem dr. Englišem. Investiční položky zařaděny byly do kapitol jednotlivých ministerstev, investice podnikové obsaženy jsou ročními anuitami v podrobných přiložených rozpočtech podnikových. Také proti této úpravě není věcných námitek se stanoviska správného budžetování.
Těmito změnami nestal se rozpočet o nic aktivnějším nebo pasivnějším. Po stránce věcné nezměnilo se docela nic. Pokud jde o opětovné formální změny v sestavě rozpočtu, přejeme si, aby rozpočet po stránce formální byl ustálen a nebyl podrobován změnám podle názorů jednotlivých ministrů. Změnami stává se porovnávání rozpočtu z jednotlivých let obtížnějším.
Parlament nechť usnese přesné normy, podle nichž by nezměnitelně rozpočty byly sdělávány. Vybízíme vládu, aby za účasti odborníků zpracovala a předložila potřebný návrh.
Se stanoviska hospodářského nechceme nikterak přeceňovati aktivnost předloženého rozpočtu. Tolik dlužno si však uvědomiti, že žádný vládní režim neudrží na dlouho své posice, opírá-li se o rozpočet, který je v příkrém rozporu s hospodářskými silami země. Jaký je tedy předložený rozpočet skutečně?
Chceme-li čísti správně, musíme doznati, že v předloženém rozpočtu obrazí se do značné míry změněné hospodářské poměry. Soukromovýrobní řád vzpamatoval se již ze svého rozvratu, přenesl se přes kritické doby k určitému stupni urovnanosti. Průmysl i obchod vyléčil se z ran, které mu zasadila světová válka. Chceme-li mluviti o určité rekonvalescenci, budiž, ale i v rozsahu mezinárodním nelze zavírati očí před pokračujícím vzestupem.
U nás překonána měnová krise. Ustálená hodnota peněžní vykonává na všecko hospodářské dění patřičný vliv. Výrobní a odbytová krise, která se tak silně projevovala zavíráním továren, stěhováním se průmyslu za hranice a hrozivou přímo nezaměstnaností, pominula. Obtíže některých odvětví výrobních ztratily jakéhokoli katastrofálního významu pro hospodářský celek. Pozoruhodným ukazatelem jsou výsledky našeho vývozu za hranice, i když nebyly vyčerpány všecky možnosti k umístění našich výrobků na světovém trhu. Připomínám jen tvrdošíjně zanedbávaný styk se Sovětským Ruskem. Rozplynul se také mrak nad veřejnými financemi. Vyvázly z nebezpečí peněžní ústavy soukromé. Nelze ovšem tak snadno překonávati nesnáze úvěrové, ale i tu vypozorovati můžeme přizpůsobivost. O značném sesílení domácího finančního kapitálu svědčí i ta okolnost, že na příklad letošní podzimní kampaň, která vykáže obraty miliardové, stačí již domácí kapitál financovati sám, téměř bez účasti úvěru zahraničního. To všecko jsou skutečnosti, jejichž působnost možno stopovati na všem.
O stavu našeho průmyslu píše v srpnu letošního roku sám kapitalistický odborný list:
"Náš průmysl se dobře vylízal z deflačních ran. Má houževnatý život a třeba že má i atavistický strach před instinktivním čichem berních úřadů, přece jen se nebál vyjíti vstříc svým akcionářům zvýšenými dividendami. Nezbývá nám než doznati, že jeho výkony podle exportních úspěchů soudě, jsou pohádkové". Píše dále o tom, že ani průmysl anglický není v mnohých případech s to konkurovati s průmyslem naším a uzavírá: ". . . . . můžeme klidně hleděti vstříc budoucímu vývoji naší industrie".
Je tudíž plně pochopitelné, může-li vláda za takových hospodářských poměrů přiblížiti rozpočet k určitému stupni aktivity.
Podstatným činitelem projevující se konsolidace jsou výborné výsledky našeho vývozu. Při tom jedno si musíme uvědomiti.
Skvělá obchodní bilance našeho zahraničního obchodu nemůže a nesmí býti vykupována zotročením a vyssáváním našeho proletariátu. Dělnictvo má jistě zájem, aby výroba nalezla všude dostatečného odbytu. Na odbytu spočívá zaměstnanost. Dělnictvo v Československu rozumí tomu, co znamená konkurenční schopnost našich výrobků. Tato vlastnost výrobků nezávisí však jedině od dělnictva, nýbrž také od účelné organisace výrobní, od podnikavosti atd. Na to vše dělník už nemá vlivu.
Chlubí-li se však orgán kapitalistů pohádkovými úspěchy našeho exportu, pak stavíme v protivu těchto úspěchů neutajitelnou bídu našich dělnických rodin, jejichž mozoly dociluje se tohoto přílivu devisového zlata ze zahraničí. Protestujeme proti plantážnickému vyčerpávání každé silečky našeho námezdního pracovníka, kterýmžto způsobem měla by se snad jedině udržovati konkurenční schopnost naší výroby. Je bezvýhradnou povinností ředitelů dnešního soukromopodnikatelského systému, aby se postarali o zabezpečení příznivých exportních výsledků cestou technického pokroku a obchodní pronikavosti. Kdyby toho nebylo, pak vykořisťování sil pracovních také má své meze.
Bude se brániti dělnictvo a budou se brániti zahraniční výrobci, postižení československou konkurencí. Také proti sociálnímu dumpingu vyvstávají dnes antidumpingová opatření.
Československo bylo na počátku září navštíveno 2 americkými hospodářskými komisemi, z nichž jedna zjišťovala zdejší ceny onoho zboží, které se také vyváží do Ameriky. Amerika nechce trpěti cenový dumping, který by spočíval v tom, že naše zboží vyváželo by se do Ameriky za levnější ceny než se prodává u nás. Levněji může se prodávati také tenkráte, když platí se mizerné mzdy. V zájmu svého průmyslu zabezpečují se tedy již státy smluvně, že na výrobky, jejichž konkurenční cena jest pouze dumpingová, uvalí prostě antidumpingová cla.
V této souvislosti musím říci, že prostě nechápu strašáky, které zde vystrkoval posl. Skalák, narážeje návštěvu americké komise na jedno kopyto "nebezpečí světového a především amerického imperialismu". Z jeho řeči je viděti, jak komunistická politika etabluje se na dělání planého poprasku za každou cenu. To není ovšem docela nic revolučního. To je prostě blamáž. Posl. Skalák pravil: "Do Evropy bylo vysláno několik amerických "celních komisarů", kteří jsou zplnomocněni americkou vládou, aby prováděli detailní kontrolu nad výrobními poměry v závodech exportních firem. Tyto firmy nemohou se kontrole brániti, nechtějí-li pozbýti oprávnění k vývozu. Tak vytváří si světový imperialismus úplně nové orgány nadvlády, které snižují zdánlivou suverenitu státu na pouhé vasalství . . . . . . ." U čerta vasalství! Na to by mohl snad láteřiti podnikatel, který vyssáváním dělnictva pomáhá si ke konkurenčním cenám a má se pak přiznati ku své špinavé konkurenci orgánům nikoli nějaké nadvlády imperialistů, jak nešťastně bájí posl. Skalák, nýbrž v tomto případě orgánů cizozemských podnikatelů, kteří této konkurenci jsou vysazeni. Komunistický poslanec mluvil prostě s hlediska nesolidních podnikatelů, kteří antidumpingová opatření neradi vidí a pokud ještě existuje nějaká podnikatelská morálka, neradi se jí podřizují. Dostávají-li se antidumpingová ustanovení do smluv mezi jednotlivými státy, vzniká z toho též částečný prospěch pro dělnictvo, zejména pokud jde o stížení sociálního dumpingu, který chce zhoršováním pracovních a mzdových podmínek získati výhodnější prodejní ceny výrobků. Obranná opatření v mezinárodním obchodu jenom dokazují, že zlepšená hospodářská situace vykupuje se vlastně prováděním konsolidace na úkor pracujících tříd.
Přičiňovali se o to podnikatelé i stát rukou společnou a nerozdílnou. Pokud přímo neasistovaly státní orgány při stlačování mezd až pod životní minimum, bylo dostatečně postaráno o to, aby veškerá tíha státních břemen uvázla na bedrech pracujícího lidu. Postavení jeho bylo ohrožováno, když letěly státní příjmy vzhůru bezohledným vypisováním nových daní. Jsou to daně nepřímé, jimiž se brakují nemilosrdně kapsy konsumentů. Daleko přes 2/3 všech daní připadá na daně spotřební. Až bude potřeba peněz na úpravu požitků státních zaměstnanců, budou to zase daně nepřímé, jimiž se musí sehnati kolem 1/2 miliardy korun na jejich úhradu. Snižují-li se státní výdaje, odnášejí to v prvé řadě potřeby drobného lidu. Tady jsou v rozpočtu škrty vždycky nemilosrdné. Finanční ministři používají s oblibou právě těchto prostředků pro ně tak jednoduchých, aby docílili nebo udrželi žádoucí rovnováhu státního rozpočtu. Tyto škrty učinily i letošní rozpočet protisociálním.
Naše národní hospodářství snese daleko vyšší výdaje na sociální zařízení, nežli z rozpočtu je patrno. Srovnáváme-li dosavadní výsledky československé výroby a podnikání, nemůže býti sporu, že nízká úroveň mzdová, která se udržuje u nás za pomoci státního aparátu, stejně jako prokazatelné zanedbává ní sociálních úkolů, jež veřejná správa má plniti, působí dojmem až křiklavým. Proč se tak děje? Naši podnikatelé zvykli si z dob válečných na přemrštěné procento zisku. Po vysokém zisku honí se rentieři, akcionáři a každý, kdo ze svého kapitálu získává bezpracné důchody. Tento stav nikdo nám nebude popírati.
Dovedeme respektovati potřebu obnovovacích fondů, ze kterých se pořizuje a opravuje veškeré zařízení podnikové. Stát ostatně poskytl i zde vydatné daňové úlevy pro tyto reservy, neboť až do konce letošního roku zůstává 50% těchto upotřebených dotací vůbec nezdaněno. Dovedeme chápati význam určité tiché reservy, která podniky zabezpečuje pro případ krise. Bilance podnikové dávají nahlédnouti, že každý ze závodů veřejně účtujících je zpravidla i po této stránce velmi dobře zabezpečen. Musíme však co nejrozhodněji potírati chamtivou politiku dividendovou, která do krve vydírá dělnictvo i zaměstnance, aby bohatě obdařila spekulující akcionáře. Dělnictvo dře do úpadu, aby výtěžek pohltili kapitálově silní trubci.
Snaha po neoprávněném zisku vede nejen ku přímému odírání dělnictva o zaslouženou mzdu, nýbrž pohání podnikatele i k neustálému nátlaku na stát, aby vydání na prospěšná sociální zařízení byla znemožněna. Ten smysl má ustavičné volání zaměstnavatelů po snížení sociálních břemen.
A stát tomuto volání vyhovuje. Podíváme-li se jenom na rozpočet ministerstva soc. péče, máme ihned o věci náležitý úsudek. Rozpočet tento činí celkem 853 mil. Kč. Ale váleční poškozenci do něho zařazení sem vlastně nepatří, měli by přijíti na účet ministerstva Národní Obrany. Jsou to oběti války. Odečteme-li náklad na ně 526 mil. Kč a 13 mil. Kč osobních nákladů, zbude na provádění všech úkolů ministerstva soc. péče 314 mil. Kč. V této sumě je 252·5 mil. na bytovou péči, zbývá 61·5 mil. na péči o mládež, organisaci zprostředkování práce, živnostenskou inspekci, péči o družstva konsumní a výrobní, péči o přistěhovalce i vystěhovalce, na nezaměstnané, na sociální pojištění a jakési blíže nevysvětlené investice. To bude asi krematorium pro chudáky, kteří z takovéto sociální péče blahem zemrou.
Co by se vlastně mělo ještě snižovati, je nepochopitelné. Sociální péče u nás přímo zkomírá. Sociální pojištění platí zaměstnanci ze svého, poněvadž i polovinu, kterou odvádí zaměstnavatel, nutno považovati za součástku mzdy. Státní rozpočet chová se k sociálním potřebám macešsky.
Naše požadavky proto jsou:
Domáháme se zlepšení starobního a invalidního pojištění.
Žádáme skutečného zabezpečení vdov a sirotků.
Vybízíme vládu, aby splnila dané sliby a uzákonila starobní podporu pro osoby sestárlé, jejichž pojištění zákon už nepřipouští.
Překvapující úbytek porodů odstraněn musí býti zvýšenou péčí o mateřství, jakož i péčí o kojence.
Je potřebí obnoviti zákon o stavebním ruchu a usilovně se starati o zvýšení hospodářské úrovně našeho lidu. Při 50ti až 100 Kč týdenní mzdy budeme míti jen národ souchotinářů.
Znovu vymáháme předložení zákona o povinném zaměstnání válečných poškozenců.
Vedle náležité ochrany práce a daňových úlev pro hospodářsky slabší výrobní vrstvy jsou tyto naše požadavky závažnými úkoly,
které by měl tento stát splniti v nejbližší době ve vlastním svém zájmu. Jsme přesvědčeni, že naše národní hospodářství do té míry nosné jest, aby tato nejdůležitější sociální opatření byla provedena. (Výborně! Potlesk neodvislých komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Tadlánek.
Posl. Tadlánek: Slávna snemovňa! Pán posl. dr. Labaj pri včerajšej jeho reči replikujúc na reč kol. Bendu, zmienil sa v tom smysle, že posl. Benda hovoril v smysle takom, ako ľudák a vyslovil svoju ľútosť nad tým, že tú obhajobu slovenských záujmov, ktoré vo včerajšej reči vzpomenul, neprednášal pred 5 rokmi a cez celých 5 rokov v Národnom shromáždení.
Ja na tieto slová pána dr. Labaja musím odpovedať, že slovenskí soc. demokrati uznávajú určité nedostatky a krivdy na Slovensku robené. Rozdiel je len ten medzi nami a pánmi z ľudovej strany, že čsl. soc. demokrati zo Slovenska snažili sa tieto krivdy a nedostatky odstraňovať tým spôsobom, že zakročovali na patričných miestach a zjednávali a v mnohých prípadoch aj zjednali nápravu.
Naša obhajoba slovenských záujmov nespočíva v tom, v čom obhajoba pánov z ľudovej strany. My nehájime a ani nie sme ochotní hájiť takých pánov, ktorí sa hrube prehrešili proti slovenskému ľudu v jeho boji, v boji o život za starého maďarského režímu, ako to robia páni z ľudovej strany.
Hájenie záujmov Slovenska u nás čsl. soc. demokratov zo Slovenska chápe sa tak, že my chceme slovenského človeka povzniesť, postaviť ho aspoň na tú úroveň, kde stojí český človek, aby obstál v súťaži a v boji o život nielen proti českému človekovi, ale tiež aj proti židom, Maďarom a Nemcom, ktorí sú na Slovensku kapitalistmi a preto i vykorisťovateľmi slovenského pracujúceho ľudu. To práve ľudáci nerobia. Oni nevidia krivdy robené i na tejto strane, tieto vidia len u Čechov. To, čo sa robí so strany inej, to nikdy nekritizujú, to nikdy nepotierajú a preto ja hovorím, že ich politika nie je diktovaná záujmom slovenského národa, tým menej záujmom štátnym, lež čiste záujmy šovinistickými, protičeskými, vyhovujúcimi plne maďarskej iredente v Budapešti. A pokiaľ ľudová strana bude stáť na stanovisku doterajšej politiky, pokiaľ bude túto politiku robiť, do tých čias nebude možno s ňou spolupracovať.
A teraz, veľactené dámy a pánovia, dovoľte, aby som sa zmienil ku koncu pojednávania nášho štátneho rozpočtu o veciach pozemkovej reformy na Slovensku. Pozemková reforma na Slovensku je o veľa dôležitejšia a má ďalekosiahlejší význam, než je tomu v historických zemiach, nielen preto, že zem táto, ako bývalá časť agrárneho Uhorska, je zemou roľníckou v prevažnej väčšine, ale i preto, poneváč držba pozemková bola nespravedlive rozdelená. Mám tuná pri ruke štatistiku o tom, ale čo by som o tom hovoril, veď je to všeobecne známe.
Pomery v držbe pozemkovej neboly udržiteľné naďalej na Slovensku. Až do prevádzania pozemkovej reformy stály na jednej strane úplne chudobní roľníci a na druhej strane veľkí boháči, grófovia, magnáti s ich tisíci jutrami a s ich latifundiami, a práve z dôvodu tohoto pozemková reforma musí ma na Slovensku ten cieľ, aby slovenského človeka aspoň čiastočne oslobodila z hospodárskej a sociálnej poroby. A tuná by sa naskytlo dostatočne široké pole pánom z ľudovej strany, aby pomáhali slovenským roľníkom. Ale čo vidíme? Vidíme pravý opak toho: Vidíme to, že títo páni zúrivou agitáciou proti pozemkovej reforme všetko možné podnikajú, aby zmarili prevedenie pozemkovej reformy na Slovensku. Tedy tu vidíme najlepšie, že tam, kde by ozaj tomu malému slovenskému človeku pomôcť mohli a mali, nerobia tak, robia práve opačne, stavajú sa proti nemu a chránia koho? Maďarských magnátov a židovských árendátorov.
Veľactení pánovia! Pozemková reforma na Slovensku dá sa len vtedy v prospech ľudu previesť, jestli tomuto ľudu poskytnuté bude aj finančné pomoci. Nie je mysliteľné, aby prevedenie pozemkovej reformy stalo sa bez tejto naliehavej finančnej pomoci tak, aby ona vyhovela tým intenciám sociálneho dobra, ako je to v zákonoch stanovené. Práve z týchto dôvodov bol predložený návrh zákona ohľadne do života uvedenia tak zvaných rentových pachtov. Preto zdôrazňujem, že bez uskutečnenia tohoto zákonitého opatrenia nieje možná na Slovensku pozemková reforma v prospech drobného ľudu, to jest v prospech tých vrstiev, ktoré sú najviace potrebné tejto reformy a ktoré preto s uprenými zraky očakávaj ú od tejto snemovne pomoci v uskutočnení ich túžob.
Veľactení pánovia a dámy! Na Slovensku je v úverníctve taký stav, že široké vrstvy ľudu vonkovského, tedy uchádzačov o pôdu, nemôžu si zaopatriť potrebných prostriedkov k tomu, aby mohli prídel zaplatiť a dostať. A práve preto je povinnosťou vlády a tejto snemovne, aby tuná prišla s rýchlou pomocou, aby zasiahla v čas. Jestli by sa mu tejto pomoci nedostalo, znamenalo by to úplné zrútenie pozemkovej reformy na Slovensku, tedy aj tých zásad, na ktorých zákony o pozemkovej reforme budované boly, totiž pomôcť v prvom rade reformou tým, ktorí sú sociálne slabší.