Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se mírnil ve svých výrazech.
Posl. Blažek (pokračuje): Já jsem, pane místopředsedo, konstatoval, že u nás jsou vedle Rakouska a Jugoslavie nejmizernější poměry, pokud se týče válečných poškozenců, a na tom trvám.
Tedy budeme za každých okolností brániti tomu, aby tyto nedostatečné a mizerné důchody válečných poškozenců byly ještě snižovány a to všemi prostředky, kterými disponuje veliká masová revoluční strana dělnická. Vzepřeme se takovým pokusům, ať již vycházejí od této vlády anebo kterékoliv vlády budoucí.
Další kapitolou byla by otázka bytové péče. Jest známé soustavné zhoršování ochrany nájemníků; sta malých lidí, členů družstev a obcí žádají prodloužení zákona o podpoře stavebního ruchu. Tisíce sedřených a nezaopatřených mužů a žen žádá od koalice projednání komunistického návrhu o pojištění přestárlých.
Dělnictvo volá velmi důrazně po novelisaci zákona o závodních radách.
Státní a veřejní zaměstnanci, živnostníci, malozemědělci, dělníci atd., zkrátka chudoba měst a venkova, volá ke koalici, volá k vládním socialistům po snížení nesnesitelných daňových břemen, volá po zlevnění cen životních potřeb.
Vládní socialisté obsadili sice polovinu ministerských křesel, jsou však bezmocnými loutkami a s nimi celá koalice v rukou ředitelů Živnobanky a zahraniční bankokracie. Vládní socialisté jako strany sociálních reforem zkrachovali, porevoluční vymoženosti jsou odbourávány a sociální reformy jsou buržoasií sabotovány a pokud jsou prováděny, musí si je pracující vrstvy krvavě zaplatiti.
Pracující lid měst a venkova musí si uvědomiti, že za těchto kapitalistických řádů není vůbec možné trvalé zlepšení jeho bědných hospodářských poměrů. Jedině semknutím řad, solidárním postupem v jednotné frontě a odhodlaným bojem za nový sociální řád, jedině svržením nespravedlivého řádu kapitalistického, porážkou koaliční vlády a nastolením vlády dělníků a pracujících rolníků nastoupena bude - říkám to panu zpravodaji cesta spokojenosti a blaha nejširších lidových vrstev a všech národů této země. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Podzimková. Dávám jí slovo.
Posl. Podzimková: Slavná sněmovno! Díváme-li se do rozpočtu ministerstva soc.- péče, vidíme, že největší položku v něm činí vydání na válečné poškozence. Přes to péče o oběti války není u nás dostatečná. Nejsou sice u nás tak neurovnané poměry jako v Polsku, kde organisátor válečných poškozenců před očima vlády se zastřelil, ale poslední zprávy, které od března vycházely z meziministerské komise, způsobily veliké napětí, které nebylo zažehnáno ani uklidňujícími prohlášeními obou socialistických stran, ani tím, že letošní rozpočet v celku je nezměněn, ač ovšem chybí sumy, chybějící na doplatky podle novely z roku 1922, a je opětně malý obnos věnován na mimořádnou péči. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Řekl-li pan generální zpravodaj, že výdaje na válečné poškozence jsou zlo, které jsme dobrovolně na sebe vzali, pak nebylo to úplné, neboť zlem nutno především nazvati válku a všechno to utrpení, které obětem svým válka způsobila.
Invalidé jsou si toho dobře vědomi, že praví vinníci války jsou v Berlíně, ve Vídni a v Budapešti. I to je známo, že stát náš těžko by snesl většího zatížení, ale pak je především třeba, aby se plnily včas zákony, které zaručují válečným poškozencům to málo, co jim bylo přiznáno. Pak je také třeba, aby oběti války nebyly zbytečně drážděny a netoužilo se po zhoršení zákonů už stávajících.
Slyšíme-li na schůzích válečných poškozenců, že dosud mnohá vdova, sirotek, staří rodiče práce neschopní nedostávají důchodu, jiní opět čekají marně na doplatky, pak přirozeně každý usoudí, že je to smutný úkaz čipernosti a pohotovosti naší státní administrativy.
Veliké žaloby ozývají se stále do lékařských prohlídek, které jsou nazývány rozsudky smrti. Tak mnohý stoprocentní invalida dostal při revisi o 10 % neschopnosti méně, ač uříznuté údy ani o centimetr mu nenarostly.
Největší nevoli způsobila zpráva z meziministerské komise, která letos z jara se prý usnesla na novém zákoníku, podle něhož invalidům do 35 % měly býti odebrány renty. Také vdovám a sirotkům měly prý se důchody zmenšiti. Tím by bylo 80.000 lidí a se sirotky asi 150.000 osob těžce poškozeno, (Slyšte!) neboť váleční poškozenci patří výhradně do řad nejchudších, které v dnešní době trpí hlavně nezaměstnaností.
Třebas tomuto zhoršení zákonů bylo zabráněno dík pohotovosti socialistických stran, nicméně obava pro budoucnost tu je a byvši jednou vzbuzena, má své zlé následky, posilujíc živly podvratné. Nejen, že je nemožné snížiti důchod, naopak je potřebí pomýšleti na to, jak nešťastným obětem války umožniti lepší existenci. (Výborně!)
Ministerstvo sociální péče mělo by míti v otázkách válečných poškozenců plnou volnost a mělo by býti osvobozeno od závislosti na ministerstvu financí. Jmenovitě tam, kde běží o přiznání výše důchodu stoprocentním invalidům a slepcům, mělo by býti respektováno mínění pana sekčního šéfa dr. Fleišmana, který radil před časem a také o tom psal, aby bylo zabezpečeno existenční minimum těžkým invalidům tím, že by byli zařaděni mezi vojenské gážisty. Poněvadž jest jich málo, snad jen několik set, byl by náklad neveliký. Jsou případy, kdy rodiny těžkých invalidů trpí hladem. Na př. Jindřich Lébr z Kladna, stoprocentní invalida, kterého žena musí krmiti a voziti, poněvadž se sám pohybovati nemůže, až do nedávna živořil s 5 dětmi ze 350 Kč. (Slyšte!) Teprve nyní byly mu požitky o něco zvýšeny.
Pokud jsem informována, zamýšlí ministerstvo soc. péče, resp. pan ministr sám, podati vládě návrh, aby povolila dodatečně na krátko lhůtu přihlašovací starým negramotným rodičům a sirotkům. Sama se za to vřele přimlouvám. Mělo by však býti také pamatováno na vdovy. Znám případy, kdy pro duševní chorobu vdova se přihlásiti nemohla a nyní trpí se 3 dětmi hlad. Zejména úplní sirotci nemohou býti trestáni za to, že jejich pěstouni včas je nepřihlásili. Dítě není svéprávné, nemůže znáti zákony a nemá se také proto proti němu tak bezohledně postupovati. Taktéž nezbytně je třeba, aby invalidé, pobírající nepatrné výslužné z veřejných fondů a pokladen, nepřesahuje-li to obnos 400 Kč měsíčně, nebyli o invalidní důchod připravováni. Týká se to hlavně pensistů hornických. Rovněž je třeba učiniti opatření, aby zmrzačení a těžce nemocní sirotci po vojínech měli právo na důchod i po 18 letech. Případů těch taktéž není mnoho, takže by náklad na ně byl nepatrný.
Velké stížnosti jsou do nižších finančních úřadů, které, jak se zdá, nejeví žádného zájmu na tom, aby prodejny tabákové dostaly se do rukou invalidů, ač mají zákonem zaručeny. Dosud na 20 tisíc trafik je v rukou nepatřičných. Tady je nejlépe viděti, že ten nejkrásnější zákon, znamenající dobro pro chudý lid, nemá pro něho cenu, nenajde-li se zastánce, který by jej realisoval. Ač invalidé jako trafikanti znamenitě se osvědčili - číslice 1 miliardy zisku za tabák nejlépe to dokazuje přece jen o každou trafiku musí se sváděti boje léta trvající. Jako trafikanti mají invalidé úžasné daně. Dávka ze zisku je přímo hrozná. Pan posl. Prášek mluvil o tom velice jasně, nemusím to tedy rozváděti. Vypadá to skutečně tak, jakoby úřady mstily se invalidům za to, že trafiky dostávají. Trafikanti domáhají se právem toho, aby příjmy z trafiky byly považovány za příjem osob nesamostatně výdělečně činných, teprve přebytek nad 10 tisíc Kč, aby byl podroben dani ze zisku. Stále a stále stěžují si invalidé, že vyřizování jejich žádostí ministerstvem financí je velice zdlouhavé. Rok i více to trvá, než takovému ubožáku dostane se odpovědi z ministerstva financí. I když připustíme, že ministerstvo nemá dostatečný aparát úřednický, přece jen musíme se diviti, že to tak dlouho trvá a že nevyhovuje se ani těm největším ubožákům. Toť velice smutný úkaz.
Mimořádná péče byla letos okleštěna jako loni. Číslice 3,600.000 Kč je naprosto nedostatečná. Důsledky jsou velmi neblahé. Nelze více půjčovati válečným poškozencům v takovém rozsahu jako dříve, kdy zřizovaly se jim živnosti, obchody a poskytovaly zálohy do trafik. Mnohý invalida v důsledku toho vrací těžce vybojovanou trafiku, nebo upadne do rukou lichvářů, jimž platí až 50 % úroků. Stát půjčuje válečným poškozencům do jich živností nemohl o nic přijíti, neboť měl peníze pojištěny důchodem. A přece byli invalidé tohoto dobrodiní z veliké většiny zbaveni. Bohužel, má to pro ně katastrofální následky existenční.
Také výroba umělých údů jest ohrožena nejen menším rozpočtem, nýbrž i tím, že stát dluhuje výrobním družstvům velké částky peněz. (Slyšte! Slyšte!)
Váleční poškozenci mají přednostní právo též na příděl půdy z pozemkové reformy, která zachovala se k nim velmi macešsky, takže volají po revisi. Když přijde lehčí válečný invalida se žádostí o půdu do pozemkového úřadu, odbude ho komisař, že vlastně žádným válečným poškozencem není, nárok že mají jen těžcí invalidé a když přijde invalida s vysokými procenty neschopnosti, je zase odbýván, protože prý není práce schopen jako těžký invalida a nemůže mu býti tedy půda přidělena. Tak to vypadá v praksi. Všem přídělovým komisařům měl by se znovu připomenouti první paragraf o pozemkové reformě, podle něhož má válečný poškozenec přednostní právo na půdu i tehdy, když nemá hospodářských budov, nářadí a dobytka.
Podobně i vdovy stěžují si na odbývání a přezírání úřadů, volají stále marně po úpravě svých nepatrných požitků a po odstranění lékařských prohlídek. Jsme jediným státem, kde se provádějí asenty vdov. Marně po léta dožadují se léčení a léků pro sebe a své sirotky na útraty státu. Nejen ony, nýbrž i jich děti trpí často bledničkou, ba i tuberkulosou a hledí v beznaději vstříc své budoucnosti.
Svobodné matky těžce nesou, že nemanželský sirotek ztrácí nárok na důchod, byl-li otec cizincem, i když matka byla příslušnicí našeho státu, ač bylo v zákonech na to pamatováno. Myslím, že zákony se tvoří proto, aby se plnily a ne, aby se po nich šlapalo a šetřilo se na nejnešťastnějších ze všech, sirotcích po vojínech.
Podobně veliké soužení mají váleční poškozenci, kteří na vyživovacích podporách přebrali, anebo omylem úřadů důchod dostávali. Stát vymáhá to nyní na nich zpět, když už nemají ani haléře. Jsou to vesměs lidé nemajetní a zasluhují, aby jim dlužné částky byly vůbec odpuštěny. Z těch přeplatků vrácených stát už nezbohatne, ale výživa a existence chudáků bude ohrožena, budou-li je muset vrátiti.
V řadách obětí války je veliká nezaměstnanost. Proto volají po povinném zaměstnání u státu a ve veřejných podnicích. Jsou místa, jež vyžadují nepatrné námahy a jsou tudíž jako stvořena pro invalidy a přece je zastávají lidé zdraví, schopní se uživiti i jinak, kdežto invalidu do práce jen málo kdo chce přijmouti. Jest nejvýš na čase, aby tento spravedlivý požadavek válečných poškozenců byl již splněn. To jsou asi hlavní požadavky a stížnosti obětí války z oboru zákonodárné, administrativní a charitativní péče. Každý, kdo se zamyslí nad jich trpkým osudem, uzná, že sebe lepší důchod a zaměstnání nenahradí jim zdraví, ani nevrátí vdovám a starým rodičům jich živitele a sirotkům jich rodiče. Proto nemožno souhlasiti s tím, aby nepatrné jich požitky byly jim snižovány nebo vzaty. Váleční poškozenci plně zaslouží si ochrany a pomoci státu i stran státotvorných. Proto také strana československých socialistů bude bdíti nad tím, aby práva jejich nebyla oklešťována a hlasuji-li dnes pro rozpočet, činí tak mimo jiné i v předpokladu, že dostane se ministerstvu sociální péče i mimořádné finanční podpory, kdykoli ji bude pro válečné poškozence nezbytně potřebovati.
Při projednávání letošního rozpočtu byla potěšitelná ta okolnost, že jak v rozpočtovém výboru, tak i zde v plénu mluvilo se též s pochopením o hornictvu. Otázka hornická jest problémem světovým, neboť všude jeví se pokles těžby. Uhlí jako palivo má velké konkurenty v naftě, vodní síle a elektřině. Proto vidíme, že Anglie vypomáhá krisi hornické subvencemi. Pokles velmi znatelný jest v Belgii a v Polsku, i v jiných státech. Ale ve státech tak bohatých jako jest Anglie a Belgie mohou si pomoci jinak od nezaměstnanosti. Jejich zámořské osady, kde není přelidněnosti, snadno umístí přebytečné pracovníky. Polsko pak samo jest málo zalidněno, má na sta hektarů půdy ve východní části, kde možno se nezaměstnaných uchytiti. Ale nejhůře je u nás. Jsme státem malým, přelidněným, nikde u nás hektar půdy nezahálí a není tedy myslitelno, že by bylo možno převésti hladce tisíce lidí z jednoho oboru práce do druhého. Povážíme-li, že jest u nás 25 % Němců, 5% maďarské národnosti a 1% národností jiných, nemůžeme z důvodů celostátních a národních schvalovati a připustiti, aby náš český živel ubýval vystěhovalectvím anebo předčasně mřel hlady, ať už je to na Ostravě nebo pod Krušnými Horami.
V dnešní drahotní době jest krutý život pro každého chudého člověka, ale nejtěžší život má horník. Už skoro 4 léta živoří následkem nedostatku práce. Letošního roku je to nejhorší, téměř nesnesitelné. Více jak 2 až 3 směny od jara do nynějška se nepracovalo, mnohé doly se zavřely. Jest pravda, teď těží se více, ale je to jen dočasné. Až ukojí se zimní potřeba uhlí, nastane znovu ochabnutí, a to trvalé.
A pokud se pracuje, poháněn je náš český člověk v německých dolech německými dozorci a německými úředníky, že se nadře za dva dny v týdnu více, než dříve, kdy směny byly pravidelné. Jeť snahou závodu, aby se co nejvíce pracovních dnů využilo. Nic na to nedbá Němec, že padá Čech pod těžkou prací, jsa mimo to hlady vysílen. Štve ho dál a hrozí mu stále vyhazovem. Vším právem volá hornický bard Kaftan do vnitřních Čech: "Sem pojďte, abyste viděli, co umí nenávist rasy!" - A český horník se zaťatou pěstí a bolestí sevřeným rtem trpí v naději, že přece se zlepší ty strašné časy, že v Praze vláda pochopí a pospíší na pomoc. Ale jak dlouho má ještě uhýbat, jak dlouho má čekati, jak dlouho má hladověti, až vysílením zemře v cizích službách na rodné hroudě?
Hornictvo je přesvědčeno, že žádné konference a sliby mu nepomohou. Žádá proto energické činy od vlastní vlády. Přeje si především, aby, nežli se přikročí k vlastní práci záchranné, zrevidovaly se zisky a celé hospodářství těžařů, aby nemohli chystané reformy těžaři opět uloupiti pro sebe a dále dělnictvo poškozovati.
Dávku z uhlí je třeba aspoň pro vývoz do ciziny ihned zrušiti a právě tak železniční tarify zlevniti, aby naše uhlí na mezinárodním trhu se objevilo levnějším než jiné. I premie na vývoz by se doporučovaly.
Nezbytně je však třeba zavésti náhradní průmysl, povstalý ze zpracování uhlí na benzin, oleje, parafin, pradehet, mýdla, voňavky, barvy atd. Dělaly se úspěšné pokusy v té věci na státním dole Hedvice, ale, bohužel, jakmile nastala větší těžba uhlí, hned toho důl zanechal.
Poněvadž krásné kraje severozápadních Čech jsou strašně zpustošeny poddolováním, je potřeba naříditi závodům, aby za přispění okresů i státu uvedly vše do pořádku. Dnes je vlastně příhodná doba k znárodnění dolů. Akcie uhelné jsou levné, a kdyby stát spolu s českým kapitálem získal jich aspoň polovinu, měl by přímo vliv na těžbu i poměry v uhelných závodech a vnikl by do hospodářství uhelného.
V Horním Litvínově, kde je hojnost lesů, i jinde dalo by se zavésti hračkářství a posíliti sklářství, které nachází v cizině velký odbyt. Železniční síť je velmi výhodná a spojení na všecky strany výborné. Kdyby byla dobrá vůle, šlo by vše.
Kdyby vláda se rázně uchopila myšlenky pomoci českému severu a vyvolala v život společnost pro oživení průmyslu v poněmčelých krajích, upsala určitý díl akcií, učinila provolání k národu, k české veřejnosti, která dosud ve věcech národních nikdy nezklamala, hlavně však přinutila české banky, aby se vydatně práce zúčastnily, jistě bylo by hraničářům pomoženo. Obzvláště ony peněžní - ústavy, které dávají se státem sanovati, měly by cítiti povinnost zde pomáhati.
Předem ohrazuje se dělnictvo na hranicích proti tomu, aby při zamýšlené kolonisaci byli v severních Čechách usazováni lidé z vnitřních Čech. Nikdy toho nepřipustíme a najdeme už dosti síly, abychom to zmařili! Je možno pozamhouřiti oko nad tím, co se děje s pozemkovou reformou ve vnitřních částech republiky, ale nikdy - pravím nikdy - nesmíří se hraničáři s tím, aby půda byla jim vyrvána a nepřišla do rukou dělníků bez zaměstnání. To mám za povinnost prohlásiti jménem českého obyvatelstva severozápadních Čech bez rozdílu politického smýšlení. Tam, kde běží o životní zájem státu, přestávají stranické pikle. Půjde-li to tak dále, většina severských Čechů se nám vystěhuje. Už dnes máme v Poruří 100.000 dělníků, ve Francii 15.000, v Belgii 2000 a další stále přibývají. O Americe ani nemluvím, nemajíc přesných dat.
Bohužel, nic se nezměnilo od doby, kdy poprvé jsem mluvila zde o poměrech českého severozápadu. Je tam stejně draho, stejný útisk, čeští lidé každé chvíle jsou zbavováni práce, zatím co Němci trvale jsou zaměstnáni. Tím více musí každého poctivého Čecha zaraziti, slyší-li, že 7000 polských horníků nebylo z důvodů stranických propuštěno v Mor. Ostravě z práce, ačkoliv jsou tam tisíce našich lidí trvale nezaměstnaných a vystěhovalectví je na denním pořádku. Poláci nejsou k nám upřímní a nemůžeme bráti na ně ohledy, tím spíše ne, že dnes v Polsku v hornictví je lepší zaměstnanost než u nás, kde tisíce dělníků a úředníků je bez práce a jejich řady porostou, nepřijde-li rychlá pomoc.
Poměry národnostní u úřadů v mnohých místech jsou hrozné. Stačí, ukáži-li na Horní Litvínov, kde se stal tento případ: Antonín Heran, oficiál státních drah tamtéž, byl předvolán k soudu k projednání pozůstalosti po synu Janu Heranovi, poručíku leteckého pluku čís. 2 v Olomouci, který zahynul při leteckém neštěstí. Okresní soudce pan Krejsa, Němec, měl s ním zavésti protokol. Když mu Heran předložil české dokumenty, prohlásil: "Ja, das ist tschechisch geschrieben, das kann ich nicht lesen" a zavolal sluhu Čecha Förbsta, aby on to přeložil a sepsal s Heranem protokol po česku. Když zřízenec Förbst prohlásil, že se v tom nevyzná a odešel, poslal rada Krejsa Herana k oficiantce Šťastné, která konečně protokol svedla. Pan rada, který jednání byl přítomen, kouřil při tom z dýmky a plival s okna. Je přirozené, že protokol byl sepsán špatně a že proto dostal Heran nový předvolací výměr z Olomouce, na který připsal soudní komisař tato významná slova: "Podotýká se, že vaše dědická přihláška u soudu v Horním Litvínově je vadná, neboť není udán ani důvod přihlášky, ani je-li podmínečná nebo bezpodmínečná. Musí tedy býti v těchto směrech doplněna, jinak by na ni nemohl býti vzat zřetel." Táži se, jaký je to soudce, který volá sluhu, aby jej zastupoval? Ostatně zneuctění soudu spočívá i v tom, jak se pan rada choval při úředním jednání. V Horním Litvínově se vypráví, že již dávno žádná inspekce od ministerstva spravedlnosti tam nebyla a čeští soudní úředníci netroufají si říci ani slova. Možno si lehko domysliti, jak to asi vypadá, přijde-li k soudu v Horním Litvínově někdo ze řad dělnických, neznalý němčiny. Je souzen a odsouzen a neví proč a zač. Český člověk na severu musí se sám před sebou styděti za tyto hanebné poměry. Upozorňuji na to a žádám, aby ministerstvo spravedlnosti vše vyšetřilo a zjednalo nápravu. Vždyť je to dost smutné, že hospodářské poměry jsou neudržitelné. Nedávno oběsil se horník Fogel z Janova, otec 7 dětí, z nichž 4 jsou už dospělé, a všechny bez zaměstnání. Ke všemu dostal ještě rozkaz na zaplacení daní na 4 leta. To byla pro ubožáka rána, které nemohl snésti a proto sáhl si na život. A takové případy odehrávají se na českém severozápadě denně.
Pokud se týče berních úřadů ve zněmčených krajích, možno o nich říci, že si příliš hlavu nelámou s předpisy daní. Jeden mladistvý dělník v Lomu dostal platební rozkaz i na r. 1920 a 1919, kdy ještě chodil do školy.
Vpravdě tolik bídy jako dnes tyto kraje ještě neviděly. Jsou případy, kdy hornické matky nemají do čeho novorozené dítky zavinouti a slyší-li pak volání po větší plodnosti, musí se cítiti zdejší lid do duše uražen, neboť přiváděti na svět děti předem k smrti odsouzené bylo by zločinem.
Dělnictvo v důsledku stávající krise je finančně i tělesně úžasně vysíleno a zadlužuje se jmenovitě u obchodníků potravinami. Na ošacení není ani pomyšlení. Musím při té příležitosti odmítnouti tvrzení, jakoby hornictvo v dobách dřívějších nepamatovalo na zadní kola a nešetřilo. Peněžní ústavy v Mostě, Duchcově, Dolním Jiřetíně a jinde nejlépe by podaly zprávy, jak šetřil a střádal český lid na severu, když to bylo možno. Za jednotlivce - ponejvíce svobodné mladíky - celek nemůže. Dnes ovšem úspory z lepších dob s pláčem se vybírají, neboť vybírá se už poslední.
Hornické děti chodí polohladové, nedostatečně oblečené, bez bot i v zimě do školy. Ve velkých mrazech do školy vůbec nemohou. Srdce svírá se hrůzou a strachem o tisíce českých dětí, žen i mužů. Je potřeba pomoci ihned.
Ministerstvo sociální péče mělo by podniknouti aspoň ošacovací akci pro nejchudší děti, a to ihned. Požádala jsem nedávno Červený Kříž v této věci. Bohužel, nemá tolik prostředků, aby mohl aspoň pro ty nejhorší případy ihned pomoci. Taktéž pana ministra soc. péče jsem o tom zpravila. Doufám, že se mu podaří něco pro české děti na severu učiniti.
Upozorňuji vládu na tyto poměry a táži se, je-li jí lhostejno, pomře-li nám český dorost na severu hladem, anebo vystěhují-li se české rodiny do ciziny, pokud jim na cestu zbývá? Varuji, dokud je čas. Běda národu, nepochopí-li svou svatou povinnost co nejrychleji zjednati nápravu! Na severozápadě, tam, kde léta čeští lidé zápasili za věc svého národa, na pomezí dvou světů, germánského a slovanského, tam, kde dosud pevně český člověk stál, stál nepoddajně, hrdě, že by spíše ty hory nad ním se pohnuly se svých míst, než by on uhnul od svých svatých práv národních, tam dnes zvolna, ale jistě otvírá se cesta odvěkému nepříteli přímo k tomu, co má republika nejdražšího, k jejímu srdci, ku Praze. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Petrovický.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Rozpočet každého státu je obrazem pořádku jak ve státním hospodářství, tak v hospodářských poměrech celého národa, nebo nepořádku, ve kterém trpí jak stát, tak národ. Takovýma očima je dívati se také na rozpočty našeho mladého státu. Byly doby, kdy rozumní národohospodáři a republikáni, kteří cítili se státem a jeho budoucností, dívali se na rozpočty s oprávněnou obavou. Tenkráte, a zejména v prvních třech a čtyřech letech popřevratových, vydávali jsme daleko více, nežli jsme byli s to přijmouti. (Hluk. - Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.) Tenkráte panovala v některých třídách, a lépe řečeno v politických stranách, bezstarostnost o hospodářství v našem státě. Z této bezstarostnosti byli jsme vytrženi a vzpamatovali jsme se, když v nejkritičtější době octli jsme se téměř nad propastí úplné finanční derouty, která ohrožovala nejen stát, ale i celé naše národní hospodářství. (Výborně!) Díky Bohu, že nastal obrat a včasné vzpamatování. Přišlo konečně ve státním hospodaření k uplatnění heslo našeho největšího finančního genia dr. Rašína, že se musí šetřiti. Šlo to velmi těžko a zdálo se, že toto heslo se neujme. Že se ujalo, bylo zásluhou zmíněného muže, který s bezpříkladnou obětavostí, jež byla vykoupena až jeho životem, vytknul nám sice trnitou, avšak pevnou a cílevědomou cestu svým finančním plánem. Tento finanční plán byl rýsován dr. Rašínem již za jeho prvního ministrování. Již tenkráte ve svém prvním rozpočtu ministr dr. Rašín pokládal za povinnost šetřiti. Věděl, že šetření ve státních výdajích lze provésti s úspěchem jenom tenkráte, když bude pevná stabilisace naší měny. Tuto stabilisaci naší měny založil dr. Rašín již svojí okolkovací akcí, kterou byl překvapen cely finanční svět. Následovaly těžké chvíle zkoušky v našem finančním hospodářství a jeho budgetování. Stát musil, bohužel, na svém těle s národem vycítiti, že nehospodářství, které dostoupilo vrcholu zejména za druhé vlády Tusarovy, je neudržitelné, je nebezpečné a katastrofální jak státu, tak celému národu. - Byla to práce úporná, která po druhé vládě Tusarově, jež byla právem nazývána rudozelenou koalicí, ve které spolurozhodovali také zástupci politicko-živnostenské strany, musila býti podnikána na záchranu našeho mladého státu. Tímto úkolem byla nejdříve pověřena úřednická vláda, jež nahrazena byla vládou Benešovou a před třemi roky nynější vládní koalicí. Nynější koalice vytknula si za pevný úkol postupně odčiniti velké škody, které byly způsobeny národu a zejména poplatnickým třídám dřívějším nehospodářstvím. Šla za tímto pevným cílem na počátku svého nastolení v čele s dr. Rašínem. Na této cestě padl tento muž, jehož ztráta otřásla celým národem. Bylo štěstím pro náš stát, že tento muž položil pevný základ ke státnímu rozumnému hospodaření v budoucnu a naznačil svým finančním plánem linii, která dodnes byla udržována a zachovávána. Jeho odchodem nebyla jím vytknutá linie opuštěna, nýbrž k prospěchu státu i celého národa zachována.
Jestliže sám ve svém rozpočtu na r. 1923 již šetřil, pokud bylo možno za daných okolností šetřiti, jeho nástupce linie šetření neopustil. Nynější ministr inž. Bečka předložil nám letos po třetí státní rozpočet, z nichž první dva pohybovaly se v mezích šetrnosti, ač nevyhnuly se deficitům.
Letošní rozpočet je prvním rozpočtem státním, který snížil výdaje státu na možnou míru. Jeho předností je také, že není již rozpočtem deficitním, nýbrž aktivním. Zatím aktivum, jež vyznačuje státní rozpočet na r. 1926, není sice cifrou tak velké, avšak je významné tím, že vytyčuje konečnou hranici k dalšímu cílevědomému hospodaření ve státu. Z tohoto rozpočtu měl by míti radost celý národ. Mělo by býti jeho aktivum akcentováno všemi stranami, a to nejenom stranami koaličními, nýbrž také oposičními. Oposičními proto, že státní hospodářství u nás dospělo tak daleko, že dostavila se chvíle, která byla sledována nynější koalicí vůči našemu poplatnictvu v úlevách finančních povinností, které jistě také musily sledovati oposiční strany, jestliže prováděly oposici proti dřívějšímu státnímu vydání.
Podle pronesených řečí zástupců oposičních stran jak v rozpočtovém výboru, tak v plenu sněmovny je však viděti, že těmto pánům státní rozpočet a jeho snížení není tolik v srdci, jako spíše jejich oposiční linie, která byla vždy více agitační než věcná.
Je nesporno, že poplatnictvo v našem státě je daněmi hodně vysokými přetíženo. Nesmí se však zapomenouti, že toto přetížení nekotví jenom ve státních daních, které by v celkovém svém rámci odpovídaly jak zdanění předválečnému, tak nynějším poválečným poměrům, nýbrž toto zatížení kulminuje nejvíce ve vysokých přirážkách všeho druhu.
Tomuto předanění má odpomoci daňová reforma. Byla připravována již za života dr. Rašína, který před svojí tragickou smrtí prohlásil nutnost úlevy našemu poplatnictvu na základě jím již připravované daňové reformy. S daňovou reformou souhlasila celá nynější koalice. Její souhlas je tím pozoruhodnější, když byl projeven také socialistickými stranami, jež dlouho u nás nechtěly uznati předanění, zejména našeho obchodu, průmyslu, živností a zemědělství. Proto byla přirozená důvěra naší strany, že tuto daňovou reformu projednají a odhlasují všecky koaliční strany, jimž přece musí záležeti na uklidnění poplatných vrstev, které svým povinnostem v našem státě po stránce finanční tak těžkým mohou zadostiučiniti jenom tehdy, když jejich platební povinnost bude upravena podle skutečného výdělku, podle skutečného příjmu.
Bohužel, že tato důvěra byla téměř se všech stran zklamána. Toto zklamání vyvolaly hlavně ty strany, které volaly a volají po volbách, aniž by se vůbec pokusily o projednávání daňové reformy. (Výkřiky posl. Dyka.) Toto zklamání vyvolala však také strana politických živnostníků, která po celou svoji existenci získávala své příslušníky jenom protestováním proti daňovému zatěžování, protestováním proti ministru financí a proti vysokým daním.
Je možno nesouhlasiti snad s vládním systémem, je možno proti tomuto systému vystupovati, je možno žádati nápravu, avšak je nemyslitelno, odpírati nedávno zrozenému státu, obklopenému nepřáteli se všech stran a zejména také nebezpečným nepřítelem vnitřním, to, čeho potřebuje ke své existenci. Jestliže by nemohl existovati stát, nemohlo by se v něm udržeti ve své hospodářské linii ani živnostnictvo, ani obchodnictvo, ani zemědělství. Hospodářská linie živnostnictva a obchodnictva a zejména jeho poměry nebyly u nás potěšitelné, zejména v prvých poválečných letech. Proto vázanosti nastoupila volná výroba, volný obchod a volné podnikání. Proto jsme ukazovali, kam by dosáhlo další držení vázaného hospodářství státního a zejména nehospodářství v těch různých válečných institucích, které ne naší vinou, nýbrž často demagogií politickou a také asistencí samotných zástupců politicko-živnostenské strany v rudozelené koalici přineslo nynější tak velké zatížení živnostnictvu a obchodnictvu a zemědělství. Proto celá ta veřejnost živnostenská a obchodnická, jménem které vědomě dnes mluvím, protestuje proti těmto stranám a proti těm, kteří odmítají projednávání zejména daňové reformy, která přece nynějšími koaličními stranami byla opravdu živnostnictvu a vůbec našemu poplatnictvu slibována.
Vyličovati lidské utrpení, které u živnostnictva, obchodnictva a zemědělců je dnes na bíledni při všem jeho předanění a dnešním jeho zatížení, není žádným uměním. Strana naše rovněž nemůže souhlasiti i s postupem jiných stran a zejména těch stran koalovaných, které činí překážky klidnějšímu a reálnějšímu postupu v našem výrobním, obchodním a průmyslovém procesu. Je-li pravda, že ministerstvo soc. péče dalo se v poslední chvíli přesvědčiti stranami socialistickými k tomu, že chystá vládní nařízení o zavedení rázem všeobecného nedělního klidu v našich obchodech a živnostech, tu musím protestovati s tohoto místa proti takovémuto neschůdnému postupu, proti takovémuto násilnému rozřešení otázky, která se dá rozřešiti cestou, odpovídající požadavkům obou vzájemných skupin. Řešení nedělního klidu bylo dosud na cestě kompromisu, na cestě pravého hospodářského rozhledu a pravého dnešního hospodářského života. Máme velikou řadu míst v naší Československé republice, kde řádným a náhlým zavedením nedělního klidu bylo by obchodnictvo naráz ohroženo ve své existenci.