Je všeobecne známe, že Slovensko nemá rozvinutého ľudového úverníctva. U nás ľudové úverníctvo nie je vybudované ani zdánlive v tej miere, ako je tomu v historických zemiach. Kým v historických zemiach je asi 11.000 malých ľudových úverových ústavov, na Slovensku a Podkarpatskej Rusi niet ani 500 takých malých peňažných ústavov. Z tohoto vidíte, že náš malý človek nemôže dostať pre prídel pôdy pôžičky a následkom toho stáva sa pre neho pozemková reforma iluzórnou. Táto pomoc nežiada sa ako prezent. Veď jedná sa tu iba o to, poskytnúť lacnejší úver, aby náš slovenský malý človek mohol prídelovú cenu po zaplatení 10 % za 20 rokov amortizovať. Štát nám nedáva žiadny prezent. Štát zaplatil a hradil by to, čo presiahne pres 5 %, ale ináč slovenský roľník si zaplatí prídelovú cenu sám v anuitách.
Veľactení pánovia! A tu pri rentových pachtoch chceme na niečo poukázať. Žiaľ, že proti tak eminentne slovenskému požiadavku, ktorý nie je a nemôže byť žiadnym straníckym požiadavkom sociálne-demokratických poslancov, keď sa jedná práve o široké vrstvy slovenského ľudu dedinského, tam je Slovák vo svojom, teda so žiaľom konštatujem, že proti tomuto požiadavku eminentne slovenskému stavia sa niektoré koaličné strany, a to menovite tie, ktoré dosiaľ prívržencov na Slovensku nemajú. Myslím, že táto politika je veľmi pochybená a veľmi škodlivá pre záujmy republiky. Škodlivá preto, poneváč takýmto počínaním skutočne ženie sa voda na mlyn tým, ktorí agitujú a štvú ľud proti republike, proti štátu.
Jestli sa neuskutočnia rentové pachty, bude to znamenať, že zbytkové statky, s ktorými my celkom nesúhlasíme, budú sa ešte vo väčšej miere robiť na úkor drobného človeka slovenského. Sú to menovite páni z lidovej strany a českosocialistickej strany, ktorí sa proti rentovým pachtom postavili i v časopisoch. "Lidové Listy" v nedeľnajsom čísle "Večerní České Slovo" v sobotňajšom čísle píše, že osnovu o rentových pachtoch zamietajú z toho dôvodu, poneváč si želajú nápravy v pozemkovom úrade, žiadajúc tam kontrolu atď., atď. Hovoria, že pozemkový úrad je iba v rukách dvoch strán, že pozemkový úrad si vyárendovaly iba dve strany.
Dovoľte, veľactení pánovia, aby som sa s toutou výtkou zaoberal a konštatoval, že to nezodpovedá skutočnosti. Pozemkový úrad na Slovensku, rešp. jeho úradovne a komisariáty, naopak sú v rukách jedinej strany, a nie troch, tým menej všetkých. Robí sa tu všetko možné, aby docielili dajakého úspechu aj sociálni demokrati medzi vonkovským ľudom Obvodovne štátneho pozemkového úradu a prídelové komisariáty na Slovensku nedržia sa toho, čo je v záujme štátu, ale robia iba to, čo je v záujme jednej politickej strany, agrárnej. (Posl. Koudelka: Jenom na Slovensku?) Ja v Čechách nepoznám tie pomery tak, ako na Slovensku, tedy možná, že aj tuná sú také pomery. Prechovávam to presvedčenie, že jestli má kto príčinu volať po odpolitizovaní a kontrole štátneho pozemkového úradu, sme to v prvom rade my, československí sociálne demokratickí poslanci zo Slovenska.
Pánovia, čo sa robí na Slovensku pri prevádzaní prídelov s našimi príslušníkmi, to je hotový škandál. Už hneď pri sostavovaní poradných sborov robí sa všetko možné, aby zástupci a stúpenci sociálnej demokracie nemali svoje zastúpenie. Stalo sa veľa takých prípadov, kde nám neprijali zástupcov skupiny domkárov a maloroľníkov, museli sme intervenovať a chodiť, kým sme vymohli toto zastúpenie. A tak sa to robí po celom Slovensku! Dôsledky toho sú potom tie, že číselný prídel prevádza sa tak, ako sa to stalo v Kerestúri v okrese trnavskom, kde Ján Páleník, majúci 40 uhorských jutár, dostal prídel, ale Ondrej Ohreblo, ktorý je ženatý a má 8 detí a je zemerobotníkom sezonným, nedostal nič. Michal Karásek, slobodný, syn bohatého sedliaka, dostal prídel, ale Gustáv Gloss, ženatý, otec dvoch detí, prídelu nedostal. Veľactení pánovia, toto len vytrhujem akosi, aby som dokázal, aké praktiky sa prevádzajú pri pozemkovej reforme po celom Slovensku. A tak sa zdá, že komisariát bratislavský vedie pri tomto politikárení prím. Nuž tedy, ako vidno, keď má niekto príčinu k tomu, aby volal po náprave v pozemkovom úrade, sme to v prvom rade my. Preto je nesprávné, keď páni zo strany čsl. socialistov a lidovej strany hovoria, že pozemkový úrad je i v rukách soc. demokracie a že preto nemôžu byť uskutočnené prevádzané rentové pachty. Pánovia, myslím, že rentové pachty pre Slovensko musia byť prevedené, poneváč je to štátny záujem, to nie je žiadny stranícky záujem. Tuná bol podaný návrh pod písaný 3 zástupcami strán, a myslím, že je to povinnosťou našou, aby sme vykonali to, čo sme v tomto ohľade dĺžni slovenskému ľudu. Ako sa postupuje na Slovensku proti stúpencom našim, vyviera už z toho, že Štátny pozemkový úrad resp. komisariáty rozposielajú šeky pri prvej splátke vystavené na zaplatenia polovice, ba až celej prídelovej ceny. Prečo to robí? To len preto, poneváč sú vedomí toho, že ľud nemá prostriedkov v rukách a že nebude môcť zaplatiť tú sumu, ktorá je na šeku vypísaná a týmto spôsobom odstrašujú ľud, ktorý sa potom vzdáva prídelu. Tieto prídely dávajú sa potom bohatým sedliakom, zväčša tým, ktorí toho nie sú potrební, ktorí sú organizovaní v domovinách. Pánovia, ja veľmi ľutujem, že toto musím tuná prednášať, ale postup, ktorí sa vedie na vonkove proti nám práve so strany republikánskej a pod jej vlivom stojacimi prídelovými komisariátmi, vynútil si toho sám, aby som to tuná prehlásil. A preto, aby sme po tejto stránke docielili na Slovensku nápravy, žiadame, aby boli pri úradovniach Štátneho pozemkového úradu vymenované poradné sbory, poneváč ich tam niet, a žiadame súčasne, aby tiež poradné sbory boly i vedľa komisariátov. Predpisy o sostavovaní miestnych poradných sborov nech sú v tom smysle pozmenené, aby mohly dostať zastúpenie i t. zv. voľné sdruženie uchádzačov. A tu som práve u jadra veci, veľactení pánovia. Predpisy tieto o sostavovaní poradných sborov sú tak sostavené, že vyhovujú jedine domovinárom. Ako je známo, republikánska strana zakladá Domoviny, ktoré nie sú žiadnymi organizáciami stavovskými, odborovými, ale sú to organizácie politické, v pravom slova smysle. Možná, že v historických zemiach tomu nie je tak, ale na Slovensku sú pomery také. Podľa týchto predpisov len záujmové skupiny môžu mať zastúpenie a poneváč iné strany záujmové skupiny na Slovensku nemajú, keď sú tam známe len politické organizácie, v dôsledku toho stáva sa, že sú vylučované a že zastúpenie v poradnom sbore dostávajú len republikáni. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Preto žiadame, aby tieto predpisy boly zmenené. My sme už po tejto stránke dali svojho času návrh v pozemkovom úrade, ale dosiaľ sa nič nestalo.
Veľactení pánovia, tu je tiež otázka zamestnancov veľkostatkárskych. Je veľkým zlom na Slovensku, že komisári nedostatočne poučujú zamestnancov o ich právach pri súpise v dobe prevzatia. Tým sa stáva, že zamestnanci nedostávajú toho, čo by im podľa platných predpisov prislúchalo, totiž odbytné v tom smysle, aby získali držobnosť a pôdu cieľom založenia novej existencie na prevzatých statkoch. Preto aj v tomto smere by bolo treba väčšiu pečlivosť venovať týmto veciam zamestnaneckým. Nech sú zamestnanci, ktorí sú najviac postižení pozemkovou reformou, tak zaopatrení, aby ich existencia v každom páde zabezpečená bola.
Pri tejto príležitosti musím vzpomenúť aj paritných komisií. Paritné komisie na Slovensku sa neschádzajú. Sťažnosti proti výpovedi ležia mnohoráz celé mesiace nevybavené a následky toho sú, že sťažnosti tieto prepadajú pre neúčasť stránky, keďže zamestnanci musia odísť, vysťahovať sa, hľadať inde prácu. Tedy i v tomto smere by bolo treba spraviť nápravu. Nech paritné komisie schádzajú sa včas, aby zavčas zase mohly vybaviť sťažnosti, ktoré sa predkladajú proti výpovediam veľkostatkárov. Na niektorých miestach pri intervenciach som uznal, že pre nedostatok právnických síl sa tak stáva. Malo by sa brať v ohľad i to, aby okresné úrady nepostrádaly potrebných síl, aby sa mohla pečlivá pozornosť i týmto prác am venovať.
Veľactení pánovia! Čo sa týče zbytkových statkov, už som povedal, že nesúhlasíme so všetkým, čo sa po stránke tejto robí. Menovite nesúhlasíme s tým, aby sa výmera zbytkových statkov robila tak nepomerne veľká, ako sa to robí v okolí Trnavy na Slovensku. To je často na úkor drobných uchadzačov, robí sa to z protekčných dôvodov, a ako som už hovoril, robí sa to aj preto, poneváč niet dostatočných finančných prostriedkov. Ľudia nemajú dostatok peňazi a tým spôsobom sa stáva, že zbytkové statky sa robia nad mieru veľké. Týmto činom nedostihne sa ten účel, ktorí sleduje zákon a ktorý sa sledovať má aj pri praktickom prevádzaní pozemkovej reformy.
Pri zadávaní zbytkových statkov musia sa zaväzovať nabývatelia týchto voči svojim zamestnancom k určitým záväzkom. Stáva sa, že noví nabývatelia nedodržujú týchto záväzkov, že bezdôvodne prepúšťajú zamestnancov alebo ich trýznia a donucujú k tomu, aby dali výpoveď, aby sa mohli zbaviť povinnosti vyplácania odbytného. Je treba tiež venovať pozornosť i týmto veciam, aby nabývatelia zbytkových statkov neboli horšími zamestnávateľmi nežli maďarský magnát a židovskí árendátori.
Veľactení pánovia! Pastvinárstvu treba venovať na Slovensku zvlášte pozornosť, poneváč veľká časť slovenského obyvateľstva je odkázaná na pastvinárstvo, na dôchod z dobytka. Vzťahuje sa to menovite na Liptov, Oravu a Gemer. Pravdepodobné je, že bude nutné odlesniť určité plochy lesné a obrátiť ich na pastviny. Zdá sa to asi na prvý pohľad neracionelné, ale, pánovia, keď vezmeme do ohľadu, že na Slovensku sa mnohokrát zalesňovaly plochy bez ohľadu na hospodársku potrebu ľudu, musíme uznať, že i po tejto stránke sa musí stať náprava, aby ľud náš všade, kde sa zabýva chovom dobytka, mal aj dostatok pastvín, čo sa môže stať len tým spôsobom, jestliže sa určité plochy odlesnia a učinia sa z nich pastviny. Už včera vo svojej reči povedal kol. Benda, že na Slovensku máme veľké plochy, tak zv. rúbaniská, vykácané lesy, ktoré sa vykácaly počas války a po prevrate. Až doposiaľ nie sú tieto plochy zalesnené. Okolo Trenčína, Bánoviec je na tisíc jutár nezalesnenej plochy, ktoré sa vykynožily, vykántrily počas války a niet nikoho, kdo by tieto plochy opät zalesnil. Z toho plynie pre štát veľká škoda, je to škoda celku a národohospodárska. Upozorňujem na túto vec a žiadal by som ministerstvo zemedelstva, aby sa zjednala náprava i po tejto stránke.
S radosťou vítam, že v kap. XVIII. položka o meliorácii je zvýšená, že je tam 30 mil. pre tento účel preliminované. Bolo by len žiaducné, aby sa meliorácia, ktorú treba na Slovensku prevádzať viac než v historických zemiach, venovala pozornosť, aby táto položka, pokiaľ sa týče Slovenska, bola vyčerpaná.
Veľactení pánovia, ešte máme tu jeden požiadavok, ktorý je pre Slovensko veľmi naliehavý: Je to predĺženie zákona o nútenom pachte. Na Slovensku dostalo sa 65.000 uchadzačom prídelu podľa §u 63 prídelového zákona, okrúhle 58.600 kat. jutár. A poneváč na Slovensku bola len z polovice pozemková reforma prevedená, tedy z 600.000 kat. jutár pridelilo sa čosi vyše 300.000 kat. jutár 67.000 prídelencom, zbýva nám na Slovensku ešte polovica výmery určenej pre drobný prídel. Pozemková reforma bude sa prevádzať ešte asi 2 roky, možná že i tri a preto predĺženie zákona o vnútených pachtoch je naliehavou potrebou slovenských domkárov. Jestli by tento zákon nebol predĺžený, znamenalo by to, že toho roku pozbavíte vyše 30.000 uchádzačov, ktorým vnútené pachty letošným rokom vypršia. Ufáme, že sa stane to, čo sme povinní vykonať aj po tejto stránke, abysme zabezpečili nútené pachty i pre nastávajúce roky do tých čias, kým pozemková reforma neprevedie sa definitívne.
Veľactení pánovia! Chcem ešte predniesť niektoré veci, týkajúce sa Podkarpatskej Rusi. Jestli je historickou nutnosťou prevedenie pozemkovej reformy na Slovensku, a tou je, poneváč bez pozemkovej reformy nie je možné oslobodiť slovenského človeka úplne, tak zaiste ešte vätšou historickou nutnosťou je prevedenie pozemkovej reformy na Podkarpatskej Rusi. Som istý, že neodčiníme všetko zlo a nedostatky, tú hospodársku a sociálnu biedu, ktorá na Podkarpatskej Rusi je, ani vtedy, keď prevedieme pozemkovú reformu najideálnejšiu. Ale predsa len je potreba, aby sme vykonali všetko, čo je v našich silách, aby sme pomáhali, kde je toho naliehave potreba. Pozemková reforma na Podkarpatskej Rusi sa musí previesť tak, aby sa previedla v každej obci, kde sa prevádzať má a aby sa netrestaly obce len preto, že komunisticky hlasovaly.
Žiadam preto, ako pre Slovensko, aby sa s pozemkovou reformou nerobilo žiadné politikárenie, naopak nech sa provádza i v Podkarpatskej Rusi podľa toho, ako je to v záujme ľudu rusínskeho a v záujme celoštátnom.
Veľactení pánovia! Úprava Čierneho Močiaru, zlikvidovanie feudálnych panství Schönborna, Telekyho a ostatných je naliehavou potrebou, a preto, myslím, že povinnosťou Pozemkového úradu je, aby čo naj skôr bola prevedená parcelácia i na týchto statkoch. Pokiaľ sa týče vecí lesných pre Podkarpatskú Rus, je potreba, aby bola venovaná zvláštna pozornosť pastvinárstvu.
Práve tak, ako na Slovensku, i v Podkarpatskej Rusi bude potreba, aby určité lesné plochy boly odlesnené a aby sa dostaly tieto ako pastviny ľudu. To je naliehavá potreba Podkarpatskej Rusi. Kto Podkarpatskú Rus zná, kto tam bol a kto videl biedu tamojšieho ľudu, kto videl, ako je obkľúčený schönbornovskými lesy, kto videl, ako ten ľud je prenasledovaný keď vkročí do týchto panských lesov so svojou kozičkou, kravičkou, ten chápe, čo to znamená pre Rusína, zabezpečiť pre neho dostatočné množstvo pastvín. To je jeho životný záujem. Myslím tedy, že sa urobí všetko, aby sa i v Podkarpatskej Rusi zjednala náprava pomerov v pastvinárstve.
Pánovia, ja končím. Stanovisko naše, sociálnych demokratov, k rozpočtu je známe. Dávame štátu, čo mu patrí v tej nádeji, že i tento štát a jeho vláda vykoná všetko, čo bude potrebné pre široké vrstvy pracujúceho ľudu slovenského. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové! Pan posl. Viktor Dyk nešetrně se mne dotkl ve své řeči k věcné poznámce dne 1. října. Promíjím mu to, neb myslím, že je to věcí jeho vkusu, zda jako vysoce vzdělaný básník, jehož básně jsem velmi rád pročítal, může si cos podobného dovoliti vůči malorolníku, který vychodil pouze 4třídní obecnou školu, ale který od 14 let se živí poctivou produktivní prací, a který i dnes, když funkce poslanecká mu to dovolí, denně na poli pracuje.
Jen jednu odpověď bych od p. posl. Dyka žádal. Mluvil on, bývalý revolucionář, opravdu upřímně, když hájil p. dr. Kramáře za to, že té rakouské, českému národu tak krajně nepřátelské vládě odhlasoval rozpočet i s položkami rakouského militarismu, který v krátké době nato povraždil statisíce českých a slovanských synů a otců rodin? Pan Viktor Dyk vyvrcholil svoji řeč prohlášením, že vždy jednal politicky tak, jak to odpovídalo jeho vnitřnímu přesvědčení. O jeho dnešním hájení předválečných hlasování mladočeské strany a p. dr. Kramáře pro rakouský militarismus nemám a nemohu míti toho dojmu. Jsem přesvědčen, že tyto věty p. Viktor Dyk nemluvil z přesvědčení, nýbrž na komando vůdce své strany.
V polemice uveřejněné v Národních Listech ze dne 2. října, podepsané p. V. Dykem, jest vylíčen obraz kontroverse mezi p. Dykem a námi nepravdivě. Je to opět otázkou vkusu vysoce vzdělaného básníka, zda je přípustno vytrhávati z výkřiků druhých poslanců, co se mu hodí, a co se mu nehodí, zamlčeti. Tak můj výkřik zněl: "Vás orgán a orgán dr. Kramáře krmí veřejnost pečenými dětmi v Rusku, nesmyslnými aférami o atentátech a podobnými hloupostmi. Ač jsem zvyklý mluviti hlasitě a srozumitelně, pan Viktor Dyk o pečených dětech a atentátech ničeho neslyšel. Rovněž neslyšel můj výkřik "za ministerské fraky a pense hlasovali mladočeši pro rakouský militarismus".
Ve státním rozpočtu na r. 1926 je uvedeno, že půda, kterou stát převzal na základě mírových smluv, jakož i v důsledku pozemkové reformy v celkové výměře 871.182 ha čili 4,530.146 měřic, vynese za r. 1926 87·7 mil. Kč čistého zisku. Ačkoliv je to půda nejlepší, obhospodařuje se za pomoci všech moderních technických vymožeností a za použití všech prostředků i pomůcek chemických i umělých hnojiv, přece se vypočítává čistý zisk z 1 ha na pouhých 97 Kč 50 hal., čili z 1 měřice půdy 19·50 Kč. My komunisté jsme přesvědčeni, že z těchto úrodných polí, luk a lesů dalo by se docíliti daleko vyššího čistého zisku, ovšem ve společnosti o hospodářství kolektivním, kde zájem celku je postaven nad zájem jednotlivce. Nynější kapitalistická společnost, resp. její placení sluhové, úmyslně ve veřejném a státním statku hospodaří tak, aby indiferentnímu občanstvu názorně ukázali, že výroba, kterou provádí tento kapitalistický stát, vynáší daleko menší čistý zisk, nežli kdyby na témž podniku hospodařil soukromý podnikatel. V tom je promyšlený tendenční plán, aby myšlenka kolektivního obhospodařování půdy, která za použití všech technických a chemických vymožeností by vyžadovala daleko méně práce a námahy lidské a při tom byla by pro jednotlivce spojena s daleko menším risikem při eventuelním neštěstí, setkala se u pracujícího venkovského lidu s nepřátelstvím co největším. Co by si páni, kteří takto hospodaří na dvorech a velkostatcích o výměře několika set hektarů, počali, kdyby je osud zavál do chatrče na Českomoravské vysočině, na úpatí Karpat nebo na Verchovinu v Podkarpatské Rusi a při 3 ha hospodářství je obdařil 6- nebo 10člennou rodinou? Myslím, že by byli se svým rozumem v koncích. A přece buržoasie i její sociálně patriotičtí přisluhovači denně přežvykují, že třída pracujících dělníků a rolníků není schopna vládnouti lidské společnosti. Jak oni jsou schopni vládnouti, to dokazuje mravní i hospodářský úpadek všech kapitalistických států v Evropě. A stejný výtěžek při 3 ha hospodářství, jaký nám panstvo vypočítalo ze státních statků, stačil by kterémukoliv koaličnímu politikovi tak asi na 2 dny. A přes to, že takový malý zemědělec musí živiti a vším potřebným zaopatřiti rodinu, přijde berní exekutor a napočítá daní a válečných, zemských, okresních a farních přirážek tolik, že obnos 19·50 Kč, který nese 1 měřice půdy obhospodařované státem, je mnohdy jen pro daně více než desetkráte překročen.
Tak v Žatci vyměřil vrchní finanční rada Zeier ze 16 arů deputátního pole vdově Fischerové z Velkého Lipna 672 Kč. Ve výměru se praví: Měla jste 2 kozy a 8 slepic. A na důkaz, jak je republika demokratická, bylo poznamenáno, že obnos je příliš malý a že se proto stížnosti jako neodůvodněné do výměru nedává žádného místa. Jednorukému deputátníku Potužákovi, který měl jako deputát přidělených 20 arů pozemků na brambory, vyměřil týž finanční rada Zeier z berní žatecké správy 1092 Kč. Odvolání, které postižený podal zemskému finančnímu ředitelství, bylo zamítnuto s poukazem, že prý toto zdanění deputátní služby vyhovuje a že podle §u 21 zákona o dani z obratu a o dani přepychové je výměr správný a každá další stížnost nebo odvolání jsou úplně bezpředmětná. V Chožově před 2 roky vyměřili 13ti strychovému chalupníku dávku z přírůstku na majetku 24.000 Kč. V Solanech 3strychový domkář musel zaplatiti 8500 Kč. Tak zvaná právní cesta, odvolání, byla rovněž marná. Domkář musel prodati na to 2 krávy. Berní správa v Lounech odhadla deputátníku V. Kafkovi pro r. 1922 roční příjem 12.657 Kč a vyměřila mu daně z příjmu i s válečnou přirážkou 392 Kč, ač tento vydělal pouze 5000 Kč. Sám ústřední orgán p. min. předsedy Švehly otiskl zprávu z Litomyšlska, že tamější berní správa provedla exekuci u kováře Al. Štefla pro berní nedoplatek 352 Kč a že exekutor zabavil jednu krávu, 2 slepice, jízdní kolo, šicí stroj, šatník, stůl, 2 postele a 2 židle. Kromě drobných dětí nic jiného už v chalupě nebylo. Takovým způsobem postupuje nynější koaliční systém proti chudým pracujícím lidem. Podobných příkladů, jak nahoře uvedeno, mohli bychom napočítati na desetitisíce. A zatím na druhé straně odepisují se daně velkostatkářům a velkokapitalistům. Tak anglický baron Forest dlužil republice 20 mil. Kč daní, které mu při koupi jeho statku na Moravě byly prominuty.
Ovšem, čte-li člověk v časopisech, že právním zástupcem barona Foresta byl dlouhá léta nynější ministr spravedlnosti dr. Dolanský, pak se ničemu nediví, zvláště když samy klerikální listy potvrzují, že československý ministr spravedlnosti dostal od cizího barona, který vedl spor s Čsl. republikou, odměnu za advokátní práci 1,700.000 Kč. Toto samo o sobě mluví za celé knihy. Rovněž tak čekají se daně v obnosu přes 60 mil. Fürstenbergovi, odpisují se daně v obnosu 7 mil. Innwaldovým sklárnám, továrně na auta Laurin a Klement v Ml. Boleslavi a rovněž tak německo-židovské firmě Weimann a Petscheck v Ústí nad Labem. Povinné úroky se jim čas od času odpouštějí. Když jsme žádali vyvlastnění velkostatku Berchtolda, Fürstenberga a jiných válečných zločinců bez náhrady, vymlouvali se naši vlastenci, že tak nelze učiniti vzhledem k mezinárodní situaci a že by jim to versaillesští vykonavatelé vůle francouzských kapitalistů nedovolili. Nevím, jakou výmluvu si opět najdou, že těmto válečným zločincům promíjejí daňové povinnosti zrovna po celých desítkách milionů, zatím co chudáci stále pronásledovaní berním úředníkem se ze zoufalství věší. Tak nedávno oběsil se ve Volyni rolník Hannach, otec 5 dětí, protože mu exekutor zabavil posledního koně. Provaz, na němž skončil předčasně život, odkázal berním úřadům. V zoufalství se však zmýlil v adrese. Vinníkem tohoto trvalého daňového režimu, jenž dohání malé poplatníky k zoufalství, nejsou berní vykonavatelé, nýbrž tento protekční a korupční systém nynější vládní koalice.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.
Posl. Mikulíček (pokračuje): Pánům z vládní koalice patřil provaz uštvaného oběšence, neboť oni svým berním šroubem dohánějí pracující poctivce k sebevraždám, zatím co potomkům loupežných rytířů, kteří v době pobělohorské jako krkavci slétli se z celé Evropy na český národ, který vyvraždili či vyhnali za hranice a o jeho drahocennou půdu ho oloupili, této šlechtě se ohromné daňové obnosy, jdoucí do desítek milionů, napřed blahovolně čekají a nakonec odpisují. Ovšem pánové za to dovedou nynějšímu systému býti vděčni. A zvláště Fürstenberg tuto vděčnost prokázal tím, že zaopatřuje velmi teplá místečka různým radům v ministerstvu zemědělství a že občas pozve naše vládní panstvo na hon, který přirozeně končí dobrým napapáním a nabumbáním.
Páni poslanci z vládní koalice hausírují už leta s daňovou reformou. Balamutí tím pracující lid na venkově, ale k uskutečnění daňové spravedlivé reformy je nedotlačíte ani heverem. Kdyby zájem pracujících venkovanů jim ležel na srdci, jak denně své voliče kašulírují, byli by hned v revolučním Národním shromáždění uzákonili daněprosté existenční minimum i pro malé domkáře a rolníky, kteří nevlastní více než 1 ha půdy na jednoho člena rodiny. Ale místo této spravedlivé úlevy zavedli pánové ještě nové poplatky z domácích porážek, a dnes jsme svědky velmi častého zjevu, že zřízenec důchodkového úřadu kontroluje hrnce na plotně domkáře a malorolníka, zdali se v nich nevaří kousek masa z kozy či prasátka zabitého na černo. Desetitisíce venkovského lidu bylo už pokutováno proto, že opomenuli zaplatiti povinnou dávku z domácí porážky, dávku, o níž sami ani nevěděli, že jsou povinni ji platiti. A přece spravedlivá daňová reforma je největší aktuelností. Podle dnešního berního systému pracující venkovan musí zaplatiti ročně takový obnos na daních, že ho není s to ani za plné dva pracovní měsíce vydělati, zatím na př. jenom král ševců Baťa ve Zlíně neplatí přímé daně celoročně ani polovicí svého denního výdělku. Při tom mu ještě berní úřady v jeho rekursech vyhovují, že prý platiti nemůže. Ale vyhazovati statisíce Kč na různé protidělnické extratury, na to finančně stačí. A proto požadavek komunistické strany, zrušiti daň pozemkovou a zavésti vzestupnou daň z pozemkové renty a zavedení existenčního minima pro domkáře a malorolníky do té výše, aby celý jeden ha, připadající na jednoho člena v jeho rodině, byl jakéhokoli zdanění prost, jest jistě spravedlivý, a všichni pracující domkáři a malorolníci musí ve vlastním zájmu za tento požadavek podstoupiti rozhodující zápas. Vždyť i nejklidnějšího poplatníka musí vyburcovati fakt, že 46 předáků a funkcionářů agrární strany p. Švehly dostalo pod různými tituly ze státní pokladny téměř 8 milionů Kč. Když noviny oznámily čísla úředních spisů, kterými byly tyto obnosy povoleny, tu teprve pan ministr Hodža sdělil, že těchto 46 osob podělil v rámci řádného rozpočtu ministerstva zemědělství. Jedni v rámci řádného rozpočtu platí, až se prohýbají, exekutor jim vyhání poslední kravku z chléva, a druzí dostávají milionové premie. Marné až dosud byly dotazy na p. ministra Hodžu, aby ty chudáky, kteří dovedou dobře republiku dojiti, jmenoval. Ti všichni se kryjí před přívalem hněvu poplatníků pod deštníkem p. min. předsedy Švehly. Chudákovi se sebere poslední koza na to, aby se mohlo generálu Bomberovi za jeho provokaci v Římě vypláceti ročně 40.000 a Práškovi 20.000 Kč pense. Daně vymáhají exekutoři od domkářů a malorolníků s největší bezohledností, ale panstvu, které po celoroční zahálce pro změnu jede do lázní, sleví se s jízdného 66, 50 a 33%.
Místopředseda Buříval (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, aby ukončil.
Posl. Mikulíček (pokračuje): Hned budu hotov, pane předsedo.
Přicházím k druhé otázce pro náš drobný venkovský lid neméně ožehavé nežli otázka daňová, k pozemkové reformě. V dobách, kdy bylo potřeba zasáhnutí revolučního hnutí pracujícího lidu, slibovali vůdcové zahraniční revoluce hospodářské a sociální osvobození. Dnes se pracující lid venkova i měst přesvědčil, že toto poselství nemá o nic větší ceny, než královské poselství rakouských monarchů, které tyto slavnostně proklamovali, když jim teklo do bot. Podle zákonů o pozemkové reformě mělo se dostati půdy těm, kteří na ní osobně pracují a k živobytí jí nutně potřebují. O zbytkových statcích nebylo v původním zákoně ani zmínky. Před šesti lety, kdy vlna revoluce pracujícího lidu byla vysoko vzedmutá, netroufal si nikdo o podělování protekčních dětí zbytkovými statky ani pípnouti. Až se hrubá policejní a četnická moc vládnoucí kapitalistické třídy za pomoci sociálních patriotů zkonsolidovala, tu teprve nastala hotová pračka o zbytkové statky. Pozemková reforma místo odpomoci bídě venkovského lidu zvrhla se v ohromný chabrus a švindl na kvadrát.
Drobným a velmi potřebným domkářům a malorolníkům hodí se ohlodaná kost v podobě jedné nebo dvou měřic na písčině nebo nedostupném kopci, a to ještě v poměru k ceně zbytkových statků za vysoký peníz, zatím co protekčním dětem dá se ze tří čtvrtin zadarmo 80 až 100 hektarů zbytkový statek nejlepší půdy a budovy hospodářské se přidají. Tak na př. ve Svatobořicích na Kyjovsku bylo přes 60 drobných oprávněných uchazečů zamítnuto, ale bývalému agrárnímu poslanci Měchurovi dal se zbyťáček, ač vlastní grunt v Šarticích a jeho dcera rok předtím dostala rovněž zbyťáček v rozloze přes 300 měřic. Totéž se stalo v Hluku na Uh. Hradišťsku, kde jednotlivec dostal 120 ha půdy, tedy více než 150 drobných uchazečů dohromady. Z lidí, kteří na svých gruntech ročně přidělávají dluhy, dělá se nová šlechta, která českého dělníka odměňuje 6 až 8 Kč denní mzdy. Nazval sem svého času v této síni protekční způsob nabývání zbytkových statků moderním lupičstvím. A také to nic jiného není. Každý jiný občan, když si zařizuje podnik, aby měl bez vlastní práce vysokou roční rentu, musí si ho plnou hodnotou zaplatiti, jenom lidem, kteří mají protekci u státního pozemkového úřadu, takové rentové podniky se rozdávají z polovice zdarma. Prý podle zákona! Ovšem, vládnoucí třída si vždy vytvoří zákony, jakých k svým sobeckým účelům potřebuje. Zvláště když má v této sněmovně tak vždy ochotný nástroj. Z pozemkové reformy má vyjíti na 2000 zbytkových statků. Chabrusáci ve dvou tisících případech se dohodnou, jak zaopatřiti svým protekčním dětem pohodlný a zahálčivý život.
Pan min. předseda Švehla prohlásil při jedné slavnosti, že první člověk byl zemědělec a že bude jím i poslední. Měl by však své tvrzení opraviti v tom směru, že většina národa u nás jsou pouze "zeměběžci", jak je totiž v jejich chudobě četníci a policajti po zemi honí, a protekční agrární děti že jsou "zemělezci", kteří v lenosti z práce zemědělského dělníka žijí a tyjí. Statistika také dokazuje, jak je pravdou agrární heslo: Venkov jedna rodina. Při posledním sčítání zemědělských závodů bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku napočteno 1,483.042 držitelů se 7,761.000 ha půdy a z těchto bylo 667.526 držitelů do výměry půl hektaru, 201.389 držitelů od půl hektaru do 1 ha výměry a 190.524 držitelů do výměry od 1 do 2 ha. Celá skupina drobných držitelů půdy - s výměrou do dvou hektarů vlastní pouze 503.000 ha půdy čili z celkové výměry 6 1/2 %, ačkoliv k nim patří 1,059.439 držitelů, kteří tvoří celé tři čtvrtiny všech vlastníků půdy. Naproti tomu 236 latifundistům s výměrou přes 2000 ha náleželo 2,761.000 ha, čili plných 27%, tedy o 2,200.000 ha více nežli vlastní přes milion drobných držitelů. Velká většina těchto latifundistů rekrutuje se z doby předbělohorské cizácké šlechty, která půdu buď prostě uloupila nebo ji dostala za žold za dobré služby prokázané Habsburkům. Tak rod Schwarzenbergův má 247.000 ha půdy, tolik co 868.000 držitelů s výměrou do jednoho hektaru. Černínové mají 61.000 hektarů, Colloredo Mansfeld 81.000 hektarů, dohromady o 20.000 hektarů více, než 668.000 držitelů s výměrou do půl hektaru. A podobných dědiců pobělohorských lupičů a žhářů jest ještě několik desítek, na jejichž majetek se koaliční maffie neodváží důkladně sáhnouti.