Nyní se chci zabývati ještě chováním české sociální demokracie v otázce celní. Když se jednalo o pohyblivých clech, vedli z počátku čeští sociální demokraté, jak se zdálo, opravdový boj proti zavedení těchto cel. Když v tomto boji ve vládní koalici podlehli, prostě poukázali tehdy své ministry, aby se z tehdejšího zasedání vlády před hlasováním o nařízení o clech vzdálili. Tím chtěli na venek svaliti se sebe odpovědnost ze zdražení dělnického živobytí. Na druhé straně hned volali po rozpuštění Národního shromáždění a po vypsání nových voleb. Nové volby měly rozhodnouti, přeje-li si pracující obyvatelstvo cel na potraviny čili nikoliv. Domnívám se, že je každému jasno, že dělnictvo nikdy a ani dnes nemůže býti pro zavedení cel na potraviny, že je dnes odmítá právě jako v dobách dřívějších. A to by měly věděti v první řadě také strany socialistické a nestavěti se tak naivními a nedávati takovou otázku rozhodovati dělníkům teprve volbami. Kdyby to čeští sociální demokraté svým voláním po nových volbách myslili skutečně vážně, pak by se nemohlo státi, aby krátký čas potom a také v posledních dnech, bylo opět a opět slyšeti, že i po volbách má býti pokračováno v téže všenárodní koaliční politice, proti níž tu po léta bojujeme. Míníte-li to vážně s oposičním stanoviskem ať už v té či oné otázce, pak, pánové z české sociálně demokratické strany, máte velmi jednoduchou cestu. Opusťte tuto nepřirozenou všenárodní vládní koalici a pak spíše bude dělnictvo bráti vážně vaše volání po nových volbách a uvěří vám. Postavte konečně občanské strany před alternativu, nemějte této dětinské bázně a odvažte se konečně přinutiti své občanské strany k tomu, aby si našly jiné spolubojovníky.
Chci českým sociálním demokratům říci staré, avšak velmi pravdivé přísloví, jež zní: "Kdo nejvíce křičí, má obyčejně nejvíce strachu." A zdá se skoro, že je tomu tak, že české socialistické strany, které se snažily vzájemně se předstihnouti ve volání po nových volbách, dostaly dnes již strach a zmlkly. Nelze věřiti, že to myslily doopravdy s voláním o vypsání nových voleb, poněvadž nezamýšlejí svoji politiku změniti. Apeluji na vás, pánové na lavicích strany českých sociálních demokratů, myslíte-li to doopravdy s voláním po nových volbách, myslíte-li to poctivě s dělnictvem a se socialismem, pak jděte i vy jako my do nastávajícího volebního boje s heslem: Pryč s touto nepřirozenou všenárodní vládní koalicí, pryč s koalicemi se stranami občanskými vůbec, pryč se všemi překážkami a volnou cestu čistému a nefalšovanému třídnímu boji. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Pik. Dávám mu slovo.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Celá veřejnost naší Československé republiky je vzrušena zprávami o politické a parlamentární krisi. Tato krise je zde, avšak víme, že má zcela odlišný charakter od politických krisí, které vznikají při velkých konfliktech politických a zásadních. Dnešní krise nemá takového zásadového a programového pozadí. Ona je výsledkem justamentu a nezvyklého postupu proti důležitým státním hospodářským a sociálním zájmům. Faktem je, že zákon o podpoře stavebního ruchu, který je blokován, je potřebou celostátní. Je jí proto, ježto notorická nouze bytová ohrožuje klid ve velkých střediscích našeho státu. Je státní nezbytností také proto, ježto tímto zákonem rozvinul by se stavební ruch, zaměstnání stavebních živností a tím zaměstnání desetitisíců dělnictva. Je nepochopitelno, že právě tento zákon je blokován a že je používán jako prostředek k nemístnému obchodování politickému. Národně-demokratická strana béře na sebe těžkou odpovědnost, když blokuje zákon o stavebním ruchu v okamžiku, kdy běží o zažehnání těžké krise bytové, o zaměstnanost všech stavebních živností a oborů. Je nepochopitelno a neslučitelno, když za tento zákon žádá národní demokracie kompensaci, která nemá nic společného se zájmy těch vrstev v městech, které právě národní demokracie zastupuje. Žádá-li národní demokracie změnu zákona o obecním statku a odmítá-li při nesplnění tohoto požadavku zákon o stavebním ruchu, ocitá se v očividném rozporu se zákmy ohromné majority obyvatelstva v městech proti malichernému zájmu nepatrné části bývalých rustikalistů.
Národně-demokratická strana žádá novelisaci zákona o obecním statku. Do veřejnosti jsou dávány naprosto nesprávné informace o podstatě a účelu tohoto zákona a veřejnost je iritována tvrzením, jakoby zákon o obecním statku způsobil nějakou křivdu a nespravedlnost. Tento zákon vlastně zrušil křivdu a odstranil nespravedlnost. Je-li vysloveno zákonem o obecním statku, že užitky, které dříve brala třída starousedlých rustikalistů, mají plynouti do obecní pokladny a nikoli k dobru jednotlivců, provedl zákon spravedlnost, když obecnosti, tedy všem obyvatelům obce poskytuje výhodu, kterou měli dříve pouze jednotlivci v obci. Víme, že obecní statek býval, jak nám jeho původ označuje, vždy vlastnictvím obce, a pak-li některé velkostatky přidělily obcím určité nemovitosti, jež staly se obecním statkem, pak obce tyto nemovitosti dostaly za určité úkony, které vykonávaly naproti velkostatkům. Pak-li postupem času na tomto obecním statku bylo uplatněno nějaké soukromé právo uživatelů, nebyla tím změněna podstata a původ tohoto obecního majetku, nýbrž pod titulem veřejno-právním dostávalo se starousedlým rustikalistům užitku ovšem za povinnosti, které podle zákona měli vykonávati.
A nyní jsme u podstaty věci. Obecní zřízení v těch bodech, kde jednáno bylo o užívání obecního statku, určovalo, že ti uživatelé obecního statku, kteří béřou užitky, mají naproti obci konati určité povinnosti. Měli dodávati obci potřebné dříví pro školy, měli obci propůjčovati potahy, měli spravovati cesty a podporovati chudé. Avšak vývojem času se stalo, že požívací právo sice bylo uznáno a bylo uplatňováno, avšak rustikalisté naproti obcím nekonali povinností.
Tento fakt zjistil ve velmi objemném spise zemský výbor země České v roce 1888, kde snesl bohatý materiál, jímž potvrdil, že se dějí s obecním statkem veliké nepřístojnosti, že je ho zneužíváno a že uživatelé obecního statku nekonají předepsaných zákonných povinností naproti obci.
Dále zemský výbor ve své zpráv konstatoval, že od roku 1878 do roku 1888, tedy v jednom desítiletí, starousedlí občané zcizili přes 170 tisíc jiter obecních pozemků, které pod titulem obecního statku příslušely jako vlastnictví obci. Starousedlí zařídili postup tak, že majíce vládu v obci, podali žalobu proti obci na přiznání vlastnického práva k obecnímu statku. Starousedlí, kteří měli rozhodující moc v obci, nevyslali k líčení svého zástupce a v kontumaci vyslovil soud rozsudek, že žalobě se dává místa a vlastnictví obce přiznává se do soukromého držení dřívějšímu pouhému uživateli tohoto obecního statku.
Ve své zprávě důrazně žádal zemský výbor v Čechách změnu zákona, aby tento zlořád byl odčiněn. A nejen zemský výbor, všechny právní autority nejen literárně, ale přímou akcí zasazovaly se o to, aby zákonná ustanovení ohledně obecního statku byla změněna. Poukazuji na bohatou literaturu, jejíž autoři jsou bývalý ministr v Rakousku a český poslanec dr. Fiedler, dále na velmi objemný informační vědecký spis pana dr. Říhy, tajemníka Národního shromáždění, poukazuji na spis býv. tajemníka okresu karlínského, Čížka, který stejně, jako ostatní autority právnické, vyslovil se pro nutnost zrušení zastaralých ustanovení zákona o obecním statku.
Vidíme tedy, že pak-li v naší republice byl proveden zákon o obecním statku, že toto dílo je výsledkem potřeby a nutnosti, dílo odůvodněné právně a hospodářsky, a že se nikomu nestala žádná křivda, nýbrž že zákonem bylo pouze potvrzeno, že obecní statek je kmenovým jměním obecním, že ho nemá býti zneužíváno a že užitky z tohoto obecního statku mají plynouti do obecní pokladny.
Je velmi příznačné, že městská strana, strana národní demokracie, která má tak četné a čelné pracovníky autonomní, z čistě osobních, politických zájmů a mohu říci pouze z agitačních zájmů - vede boj proti zákonu o obecním statku. Národně-demokratická strana v prvé řadě - chceme-li věřiti komunálnímu programu, který usnesla na svém sjezdu - měla by hájiti zákon o obecním statku, a to proto, poněvadž jeho obhajobou hájí vlastnictví obce proti neodůvodněným nárokům soukromníků-jednotlivců. Národnědemokratická strana dává se do služeb boje na prospěch několika málo jedinců proti naší autonomii, dává se do boje proti zájmům obcí.
Proto tím důrazněji musím odsouditi, že v tomto boji národně-demokratické strany proti zákonu o obecním statku zachází se tak daleko, že se blokuje zákon o stavebním ruchu a že národní demokracie tyto dvě otázky junguje. Zákon o stavebním ruchu je zákonem, který má význam pro všechno občanstvo, on má řešiti bídu bytovou, má řešiti nezaměstnanost a těžkou krisi stavebních odborů, ale požadavek novelisace zákona o obecním statku je požadavkem sobeckým, neodůvodněným, požadavkem, kterým úmyslně, čistě u politických důvodů komplikují se naše vnitřní poměry.
Pravil jsem, že národně-demokratická strana béře na sebe velikou odpovědnost. Ona ji musí převzíti přede všemi těmi, kteří trpí nouzí bytovou a také přede všemi, kteří mají zájem na tom, aby se v republice rozmohl stavební ruch.
Já protestuji jménem všech bezbytných a jsem požádán, abych protestoval jménem naší autonomie, abych protestoval i jménem všech družstev stavebních - proti jungování zákona o stavebním ruchu se zákonem o obecním statku. (Výborně! Potlesk.) My žádáme, aby tato věc byla vložena do poslední části činnosti poslanecké sněmovny ne jako požadavek jednotlivé strany, nýbrž jako požadavek celého státu a všeho obyvatelstva. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Používám příležitosti rozpravy o rozpočtu hospodářských a investičních resortů státních, abych obrátil pozornost těchto ministerstev na potřeby západočeské oblasti naší republiky.
Činím tak nejen proto, že běží o velmi důležitý obvod našeho státu po stránce politické a poplatnosti, nýbrž i z toho důvodu, že tento obvod svojí nejzápadnější polohou má značně nepříznivé podmínky pro žádoucí rozvoj národohospodářský. Hlavní oporou hospodářského života Plzně a západočeského obvodu jest průmysl kovodělný, pivovarský a hornictví vedle četných jiných podniků a provozoven odvětví produkce. Od stavu tohoto západočeského průmyslu jest závislým sociální rozmach pracujícího lidu, finanční síla samosprávy a automaticky i rozvoj ostatních živností a řemesel. V posledních měsících postiženo těžkou krisí západočeské hornictví, a tím veliký počet horníků vyřazen byl ze zaměstnání. Stejně jako kovodělný průmysl i západočeské hornictví dožadovalo se pomoci v tom směru, aby mimořádně zvýhodnělými tarify dopravními umožněn byl vývoz uhlí a jiných výrobků průmyslových ze západních Čech. Tento oprávněný požadavek jest diktován zvláštní polohou našeho státu a nevýhodnou polohou západočeského obvodu průmyslového. V té věci neběží pouze o uschopnění západočeského průmyslu v soutěži a odbytu domácím, jde tu o provoz průmyslu do cizích zemí a konečně i o možnost soutěže s průmyslem cizím, který při menší vzdálenosti a tudíž i menším zatížení tarifovém může snáze soutěžiti s výrobky vzdálenějšího průmyslu západočeského. Ministerstvo železnic briskuje zcela geografickou strukturu našeho státu a bez uvážení diferencí dálkových šablonovitě upravuje dopravní tarify. Zdůrazňuji, že v zájmu ozdravění západočeského hornictví a umožnění soutěže tamního průmyslu kovodělného jest nejvýše žádoucno, aby pro dopravu výrobků tohoto průmyslu byla snížena tarifní jednotka dle vzdálenosti. Za Rakouska jsme měli již mimořádné dopravní tarify pro ony obvody dřívějšího státu, které měly nepříznivou polohu geografickou. U nás se těchto okolností a závad nedbá a přes četné urgence a žádosti ministerstvo železnic nevyhovělo tomuto oprávněnému a přirozenému požadavku západočeského průmyslu.
Pro plzeňský průmysl pivovarský a tím i v zájmu velikého počtu dělnictva pivovarského musím žádati tutéž výhodu, neboť průmysl ten byl vždy a jest i nyní z velké části průmyslem exportním. Všechny státy uschopňují svůj specielní průmysl pro vývoz a jest nutno, aby tato moudrá národohospodářská politika zdomácněla i u nás. Opakuji znovu žádost, aby i v obchodních smlouvách byla zdůrazněna ochrana plzeňského průmyslu pivovarského proti nekalé soutěži v cizině zneužíváním značek plzeňských pro výrobky méněcenné z podniků cizích.
Nezaměstnanost dělnictva v západních Čechách může býti mírněna nejen moudrou tarifní politikou, ale také přímými akcemi investičními. Obrátil jsem již pozornost na krisi v hornických obvodech. Zde je třeba studovati, zda stát nemohl by některé své podnikání položiti do postižených obvodů hornických a též i do těch obvodů, které za nových poměrů v naší republice trpí stejně krisí. Jsou to zejména též obvody bývalé domácké výroby cvokařské na Zbirožsku, Rožmitálsku a Svatodobrotivsku. V těch obvodech je bída, ježto není dostatek zaměstnání a výdělku. Trpí dělníci i živnosti. I Plzeň sama trpí krisí těchto obvodů, neboť ti, kdož ztratili zaměstnání doma, soustřeďují svoji pracovní nabídku na trhu práce v západočeské metropoli. Plzeňský průmysl nestačí zaměstnati tyto uvolněné síly, a nadbytečná nabídka pracovních sil stává se nebezpečnou soutěží dělnictva zaměstnaného. Kdyby tyto poměry měly býti trvalé, byly by dotčeny i hospodářské zájmy, neboť pokles výdělečný způsobil by menší konsumní schopnost pracujícího lidu. Proto žádáme, aby i stát svými investičními projekty pomohl řešiti nezaměstnanost a krisi hospodářskou v postižených obvodech.
Plzeň jest střediskem západočeského trhu práce a Plzeň sama potřebuje uskutečnění neb podporu důležitých projektů a staveb veřejných. Četné pomocné dělnictvo, nenalézající práci v plzeňských závodech, nalezlo by zaměstnání na nutných stavbách a regulacích. Z těch zvláště upozorňuji na pokračování v regulaci řeky Mže v zastavené části města od Saského mostu ke Kalikovskému mlýnu, dále na nejvýše žádoucí regulaci potoka vejprnického ve Škvrňanech, kde jsou veliké závady hygienické a každoroční zátopy. Nejvýš žádoucí jest regulace Úhlavy v obvodu Klatov. Jde tu nejen o zabránění zátopám, ale i o znemožnění infikování vod odpadky z továren klatovských, které způsobují nákazu snětí slezinnou. Konečně upozorňuji na potřebu regulace potoka Srbického v okresu horšovotýnském, kde je značný počet nezaměstnaných horníků, a na regulaci potoka Řubřiny u Staňkova, který zaplavuje nejúrodnější část okresu domažlického.
Ze staveb veřejných poukazuji na projekt stavby poštovního ředitelství v Plzni, což jest dlouholetým požadavkem celého západu českého, dále na žádoucí rozšíření vojenské divisní nemocnice a na četné novostavby vojenských ubikací, rozpočtově již uznaných. Zvláště jest nutno odstraniti z vnitřního města v Plzni v Tovární ulici vojenské konírny, kterými jest ohrožováno zdraví občanstva. V zájmu uvolnění bytů v soukromých domech je žádoucí postavení domu pro vojenské úřady v Plzni, které zabírají nyní čelné a četné místnosti obytné v městě. Také přeložení kasáren 35. pěš. pluku z vnitřního města jest nejvýše žádoucí. Rozvětvený průmysl cihlářský, hrnčířský a kaolinový v okolí Plzně přímo živelně vynucuje zřízení keramické školy v Plzni s dílnami.
Zaměstnanost stavebních odborů byla by dále umožněna žádoucí výstavbou dalších obytných domů pro státní a železniční zaměstnance v Plzni, v jiných čelných městech západočeských a hlavně také v místech menšinových. Celé západní Čechy trpí nouzí bytovou. Na Plzeňsku se poměrně málo staví obytných domů pro veřejné zaměstnance a nebýti mimořádné akce obce plzeňské, která podporuje stavby zakoupením státních stavebních losů, byl by výkon opravdu minimální. Obec plzeňská zakoupila již za 5 mil. Kč státních stavebních losů pro domy, v nichž ubytováni jsou veřejní a státní zaměstnanci. Je žádoucno, aby na tomto poli státní správa vykonala více, poněvadž v Plzni samé máme asi 800 bezbytných státních a veřejných zaměstnanců.
Také stavby mostů pomohly by jak po stránce komunikační, tak i nezaměstnaným. V okresu zbirožském jest připraven již po desítiletí vymáhaný projekt stavby mostu přes Berounku jako spojka několika okresů. Projekt byl schválen dřívějším ministerstvem veřejných prací v Rakousku. Jest také žádoucí podpora státu pro stavbu mostu přes Radbuzu v Doudlevcích, který má býti spojkou erárních silnic Vodňany - Kraslice - Železná Ruda - Teplice. V okresu stodském jest potřeba stavby mostu přes Radbuzu v Hradci. Žádost o podporu na stavbu tohoto mostu byla podána.
Pro Plzeň a ostatní západní obvody urguji dále silniční stavby a úpravy, a to:
I. Vydláždění erární silnice Beroun-Haselbach ve trati od železničního podjezdu na Letnou.
II. Vydláždění erární silnice Beroun - Haselbach ve Škvrňanech.
III. Dehtování nedlážděných tratí státních silnic v zastavěné části Plzně a okolních osad, a to: 1. Silnice Beroun-Hsselbach a) v Lobzích trať Letná-hřbitov, b) ve Škvrňanech trať mezi chebskou a brodskou drahou. 2. Silnice Vodňany-Plzeň-Kraslice ve směru Nepomucká tř. podél Slovan, dále od Lochotínské restaurace vilovou čtvrtí. 3. Silnice Železná Ruda - Teplice ve směru Klatovská tř. od dělostřeleckých kasáren k borské trestnici, Plasská ul. od Lochotínské restaurace vilovou čtvrtí. 4. Silnice Plzeň - Rozvádov, trať ve Škvrňanech.
Konstatuji, že jsou to silnice plné prachu a bláta v zastavěných částech města. Jsou to silnice státní ve velmi zuboženém stavu. Konečně žádáme rozšíření erární silnice Plzeň - Rozvádov ve Škvrňanech při pravém břehu Vejprnického potoka, kde jest životům nebezpečné zúžení silnice stavením, které nutno vykoupiti.
Ve všech okresích západočeských, zvláště na Zbirožsku, Domažlicku a Manětínsku jest nutna stavba nebo podpora silničních projektů.
Obec plzeňská má povinnost řešiti své důležité projekty kanalisační. Je nutno assanovati zamořenou Berounku v zájmu osad při řece i v zájmu samé Prahy a zříditi kanalisační čistírny. Na dosavadní kanalisační vydání města Plzně 50,000.000 Kč přispěl stát subvencí pouhých 300.000 Kč. Je třeba zvláště státní subvence na kanalisaci osady Plzeň - Doubravka, neboť tato obec leží pod příštími městskými čistírnami a velkým počtem obyvatelstva taktéž silně znečišťuje Berounku.
Ze železničních projektů jsou nutny: stavba budovy zastávky Plzeň-nemocnice, kde jest dnes pouhá nedostačující dřevěná kolna, a dále úprava osobního nádraží výstavbou příjezdné budovy s tunely. Cestující přijíždějící i odjíždějící používají týchž cest, nevyhovujících veřejné bezpečnosti.
Byl jsem vděčen, že p. ministr dr. Franke jako správce ministerstva železnic pocítil na sobě samém nemožnost plzeňského nádraží. Když byl p. ministr návštěvou v Plzni, nemohl se pro velký nával dostati do plzeňského nádraží a sám tedy viděl tuto strašnou závadu. Chci jen zde zdůrazniti, že obec plzeňská po desetiletí žádá, aby frekvence tak velkého nádraží byla usnadněna rekonstrukcí, pro kterou již dávno byl vypracován projekt.
Dále žádáme podjezd pod tratí Plzeň-Cheb a Plzeň-Brod z Resslovy ul. do Bavorské ul., neboť v této trati jest nedostatek podjezdů. Dále žádáme přístavbu budovy ředitelství státních drah do Purkyňovy ul., čímž uvolní se úřadovny dráhy v soukromých domech pro byty. Žádáme dále přístřešek na zastávce v Doubravce, v jedné z největších obcí sloučených s městem Plzní, při druhé koleji, ježto dnešní budovy vyhovují jen frekvenci na jedné koleji. Konečně žádáme výstavbu dráhy Plzeň-Manětín, jejíž projekt jest stár více než půl století.
Nejen v Rakousku, nýbrž i v naší Československé republice je tento projekt na prvém místě, ale přes to, že zájemníci upsali již téměř zákonem předepsanou příspěvkovou kvotu, železniční správa nedbá, aby manětínský okres, zcela odříznutý a nemající komunikace, byl obšťastněn tímto nanejvýš žádoucím projektem.
Upozorňuji také na důležitý projekt malodrah Mirošov-Rožmitál, Staňkovy-Merklín, Přeštice-Letiny-Nepomuky, na žádoucí malodráhu Žichovice-Nezdice-Kašperské Hory a Klatovy-Plánice.
Po Plzeň a pro jízdní řád na Plzeňsku jest velikou závadou pomalý postup při stavbě druhé koleje na trati Plzeň-Zdice. Opožďování vlaků jest tu pravidlem a hlavně trpí jím dělnictvo, které se vrací večerními a nočními vlaky z Plzně do vzdálených domovů. Doporučuji urychlení dostavby části této trati hlavně mezi Plzní a Rokycany, kde jednotraťové spojení způsobuje poruchu v jízdním řádu na všech tratích z Plzně vycházejících. Tím jest trestáno nejvíce dělnictvo, které následkem opožďování vlaků přichází do svých domovů pozdě v noci a ve vzdálených místech až v časných ranních hodinách. Urychlenou výstavbou druhé koleje bude aspoň hlavní závadě odpomoženo a odčiněno i značné zpoždění pražských rychlíků. Žádám také o účelné rozšíření nádraží v Staňkovech.
Z venkovských projektů upozorňuji dále na četné žádosti a urgence města Klatov o stavbu poštovní budovy a budovy gymnasia. V té věci jsou veliké závady a každý další průtah jest prodlužováním křivdy na tomto významném městě. Upozorňuji dále na žádosti města Rokycan o veřejné stavby a o podporu na zřízení vodovodu. Konečně na stavbu nádraží v Rokycanech, jehož projekt dávno byl hotov, dále zdůrazňujeme potřebu, aby v městě Přešticích provedena byla stavba obytných domů pro státní zaměstnance, neboť tam panuje velká bytová nouze, konečně zdůrazňujeme a žádáme vyřízení žádosti okresu domažlického o stavbu okresní nemocnice a skupinového vodovodu, pro kterýžto účel podána žádost o státní subvenci.
Zvláštní pozornost vyžaduji pro povodňovou katastrofou postižené okresy plzeňský a blatenský, kde bude nutno zasáhnouti jak přímými podporami, tak i regulacemi, úpravou bystřin a všech povodňových toků, jakož i podporou při znovu vybudování silnic, cest, mostů a přechodů. Povodňovým katastrofám nutno čeliti žádoucími opatřeními, aby se každoročně nevracely a nepřinášely zhouby, jakou byla letošní, zvláště na Spálenopoříčsku a Blatensku. Obec Zvíkovec (okres Zbiroh) podala žádost o podporu projekt úpravy strží, aby zamezila škodám, jež vznikají návalem vod a docílila nutné komunikační spojení. Obec je chudá a je proto žádoucno, aby státní podporou byl umožněn důležitý projekt, jímž ochráněno bude 33 domků a zabezpečeny komunikace.
Upozorňuj dále na nutnost urychlení zákona o zřizování občanských škol obvodových na venkově, aby i v tomto směru bylo vyhověno přáním lidu venkovského. Je celá řada obvodů, kde není školství občanského. Proto je žádoucno, aby zákon v té věci byl v brzku usnesen, aby právo na školskou výchovu ve školách občanských bylo dáno i venkovským obcím, které tohoto školského zařízení nyní postrádají. Rozvoj tohoto školství bude umožněn, když ze společných zdrojů združených obcí podpoří se výstavba nutných škol občanských.
Také je třeba úpravy, rozšíření neb zbudování nových škol menšinových, a to hlavně: rozšíření české školy v Touškově, přístavba měšťanské školy ve Stodě, stavba školy v Heřmanově Huti, stavba školy v Kotovicích a vyřízení všech žádostí, jež byly ve věci menšinových škol podány. Urguji také urychlení stavby obytných domů pro státní zaměstnance ve Stodě a Touškově, na něž obec plzeňská ze svých zdrojů přispěla zakoupením státních stavebních losů, aby umožnila českému zaměstnanectvu bydliště v těchto obvodech.
Byl bych velmi vděčen, kdyby příslušné resorty vypracovaly pro Plzeňsko a západní Čechy investiční program, který při dobré vůli mohl by býti postupně splňován. Plzeňsko svým významem si toho zasluhuje. Nevyčerpal jsem vše, čeho je třeba pro západočeský obvod. Předkládám hlavní body našeho programu a žádám, aby v zájmu rozvoje průmyslu a národohospodářského života a hlavně dělnictva a malého lidu venkovského bylo učiněno, co jest nejvýš žádoucí a spravedlivé.
Západní Čechy jsou pevnou hradbou naší republiky, budou nejvýš spolehlivé, bude-li podporován jejich rozkvět hospodářský a sociální a bude-li tam žíti a při dobrém výdělku pracovati uspokojené dělnictvo. Co dáte Plzni a českému západu, dáváte republice!
Nežádáme žádných prioritních výhod, žádáme spravedlnost, žádáme to, čeho západní Čechy pro svůj rozvoj potřebují.
Dovoluji si jen krátce polemicky zasáhnouti do vývodů pana kol. Grünznera. Mluvčí německé soc. demokracie vytkl naší straně, že prý při usilování o urychlení voleb do Národního shromáždění zapomíná říci, bude-li její politika v budoucnosti po nových volbách takovou, jako byla politika dosavadní.
Mohu pana kol. Grünznera ujistiti, že československá sociální demokracie půjde i v budoucnosti těmi cestami, jimiž šla v minulosti. Bude-li možno vybudovati na půdě Národního shromáždění takový program a takové styčné body, které odpovídají zájmům pracujícího lidu, nevyhýbáme se ani pro budoucnost positivní politice a nezměníme se v ničem v kladném poměru k Československé republice.
Myslí-li p. kol. Grünzner, že bychom měli nastoupiti nějakou novou cestu, která by imponovala psychologii německé soc. demokracie, musím prohlásiti, že tuto cestu odmítáme, neboť nechceme se dostati do situace německé soc. demokracie. (Tak jest!)
Pan kol. Grünzner měl své výtky adresovati říšsko-německé soc. demokracii a shledal by, že by na tomto poli nepochodil. Německá říšská soc. demokracie by jej poučila o tom, že soc. demokracie má upraviti cesty svého postupu tak, aby to odpovídalo zájmům dělnictva. A pakli německá říšská soc. demokracie hledala také obvod koaliční soustavy, aby mohla pracovati ve státě pro dělnictvo, byly by stejně nemístné výtky p. kol. Grünznera německé říšské soc. demokracii, která dělala stejnou koaliční politiku, jako ji dělá ve prospěch dělnictva čsl. soc. demokracie. Kdybychom šli cestami politiky německé soc. demokracie, pak dělnictvo české i německé v tomto státě by bylo těžce postiženo. Že máme demokratickou ústavu, že i německému dělnictvu dostalo se rovného práva v tomto státě, že i německé dělnictvo těší se velkým výhodám soc. politickým, že i německé dělnictvo užívá výhod zákona o osmihodinné době pracovní, že i německý dělník a německá žena mají stejné volební právo, že i německý dělník jest rovnocenný po stránce politické, že požívá všech výhod politiky našeho státu - je důkazem, že politika čsl. soc. demokracie byla správná. Bylo by chybou, kdyby se vrhla čsl. soc. demokracie na cesty romantické politiky německých soc. demokratů, která sice užívá vábivých hesel, má výhodu oposiční posy, ale nemá žádného praktického výsledku pro dělnictvo německé. My máme závazek k velkým massám pracujícího lidu, my chceme ve prospěch tohoto lidu v republice pracovati tak, aby z politiky, z činnosti našeho státu vzešel prospěch zájmům pracujících vrstev. Děkuji panu kol. Grünznerovi za pozvání na cesty jeho politiky, ale čsl. soc. demokracie půjde těmi cestami, které uzná za správné a výhodné pro pracující třídu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Rouček.
Posl. Rouček: Slavná sněmovno! V rozpočtové debatě nutno ukázati na jeden z nejtmavších koutů našeho státního rozpočtu, okolo něhož se v této sněmovně chodívá velmi opatrně a takřka po špičkách. Je to obrovská, skoro 70milionová položka, v níž jsou zahrnuty příspěvky státu na kultus čili na účely ryze církevní. Na položce této participuje ovšem skoro 4/5 církev římsko-katolická, majitelka ohromných komplexů půdy v naší republice, církev, kterou nás president Masaryk před časem nazval institucí velkokapitalistickou a velkostatkářskou.
Před tímto tmavým koutem je nutno se zastaviti, promysliti celou tu krvavou historii našeho národa, ubíjeného po celé věky papežským Římem, a potom říci toto:
Vydržování církví, zejména absolutistické církve římsko-katolické demokratickým státem, za který chce býti považována naše republika, jest v dnešní době naprostým anachronismem. Demokratický stát nepotřebuje přece naprosto žádné církve jako služky ke státním účelům a nemusí si tudíž zjednávati její přízně žádnými subvencemi. Demokratický stát nemůže uznávati žádnou církev za nějakou privilegovanou společnost, která má své vlastní kanonické právo a své vlastní zákony, které se naprosto odlišují od státního občanského práva a přicházejí s ním dokonce velmi často do marně zahalovaného konfliktu.
A tu stojíme před velikou záhadou: Naše demokratická republika tyto církevní zákony, zákony cizí moci, respektuje a uznává, snažíc se je marně uváděti v soulad s celým svým vlastním státním zákonodárstvím. Ona dokonce poskytuje i trestní ochranu církvi, ona trestá podle přísných paragrafů neuctivé chování při úkonech bohoslužebních, snižování církevních ceremonií, rozšiřování nevěry atd.
Jak dovede této všeobecné právní stylisace využívati k ochraně nejčernější reakce naše republikánská byrokracie, censura i justice, o tom u nás svědčí konfiskace Havlíčkových epigramů a trestání těch, kdož je přednášeli, velmi výmluvně. Zdá se, že by v naší republice mistr Jan Hus dnes beztrestně nekázal pod širým nebem, jak to svobodně činil v době krále Václava IV. na hradě Krakovci a na Kozím Hrádku. Zdá se, že by dnes v naší husitské republice docela nemilosrdně zavřeli pro proticírkevní skutky a řeči i toho slepého Jana Žižku z Trocnova a s ním všechny málo uhlazené Tábority.
Náš stát dnes totiž nadržuje církvím a přímo slouží církvi římsko-katolické, které dělá ochotné světské rameno "brachium saeculare", a tato církev za to státních zákonů buď neuznává - pro foro interno - nebo je cynicky obchází podle theorie papeže Bonifáce VIII. "o dvou mečích" a tvrdí dokonce, že církev jest nad státem a že více sluší poslouchati Boha nežli lidí. To je dnes také všeobecné i pastýřskými listy biskupů podepřené pravidlo pro případ nějakého konfliktu mezi státem a církví. Ukázalo se to nejvýrazněji ve starém Rakousku po vydání státního základního zákona a tak zvaných zákonů květnových z r. 1867 a 1868. Poněvadž těmito zákony byla prohlášena svoboda vědeckého badání, svoboda víry a svědomí, cítila se jimi býti dotčena papežská stolice a papež Pius IX. prohlásil je ve své alokuci květnové za nicotné a neplatné a slavnostně je - ex kathedra - proklel.