Začátek schůze v 10 hod. 15 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Anděl, dr. Spina.
222 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr. Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 371. schůzi poslanecké sněmovny.
Došly některé dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotazy:
posl. Staňka ministru financí o slevování daní firmě Eduard H. Müller v Brně,
posl. Staňka, Mašaty, dr. Šrobára a Oriška ministrovi ver. prác v záležitosti prechmatov a nezákonného postupu pri zadávaní štátnych a verejných stavieb zo strany Referátu Ver. prác v Bratislave,
posl. inž. Kalliny ministru zahraničních věcí o válečném zajatci Josefu Müllerovi ve Stancia Siritaria, gubernie Taskent, středoasijská železniční trať,
posl. dr. Brunara ministrovi pošt a telegrafů o poštovním úřadu v Červené Vodě.
Předseda: Dále došly odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Odpovědi:
vlády na dotaz posl. H. Bergmanna o poměrech státních zaměstnanců na Slovensku;
min. školstva a nár. osvety:
na dotaz posl. Hrušovského vo veci štvaníc katechetov na mešťianskej škole v Bánskej Bystrici,
na dotaz posl. Janalíka a druhů o protikatolické agitaci učitele Kampfa na občanské škole ve Znojmě;
min. vnitra na dotaz posl. dr. Patejdla o přijetí majora Luksche k četnictvu;
min. financí:
na dotaz posl. Netolického ve věci daně z obratu, předpisované Vilmě Stuchlíkové v Chrásti z faktorství ručního vyšívání,
na dotaz posl. dr. Lelleyho, prečo bola Etelke Kloszovej, detskej opatrovatelke v Namestove, odňata pense.
Předseda: Přejdeme k pořadu schůze, k jejímu prvnímu odstavci, jímž je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926 (tisk 5329).
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o 3. skupině kapitol rozpočtových, o skupině hospodářské.
Dávám slovo dalšímu řečníku, zapsanému v řečnické listině, p. posl. Grünznerovi.
Posl. Grünzner (německy): Slavná sněmovno! Státní rozpočet na rok 1926 jest sestaven, jak se zdá, na těchže motivech a dána mu táž základní myšlenka, jako zákonu restrikčnímu, který jsme tu projednávali v prosinci minulého roku. Je úplně zařízen tak, aby se zdál cizině aktivním, aby ona považovala stát za schopna úvěru. Hází se tím takřka cizině písek do oči, právě jako se zákonem restrikčním, který tu byl odhlasován loňského roku. Vidíme na př. v oboru železničním z provozních příjmů přebytek 214,772. 610 Kč. Tento přebytek jest jenom přibližně vypočítán a dnes naprosto nevíme, ukáže-li se takový přebytek skutečně po účetní uzávěrce 1926. Přebytek je vypočítán zřejmě z úspor, jichž má býti dosaženo na základě snížení personálu. Ve státním rozpočtu není uvedena úhrada na úpravu platů státních zaměstnanců, která má býti odhlasována podle přání, jak to prohlašovaly koaliční strany opětně jak v tisku, tak i na schůzích, ještě před koncem zasedání tohoto Národního shromáždění. Koaliční strany prováděly úpravou platů státních zaměstnanců také v tomto roce podobnou opovážlivou hru, jak tomu bylo každého roku, když šlo o novou úpravu platů státních zaměstnanců. Již po měsíce předstihují se jednotlivé vládní strany ve slibech státním zaměstnancům a vykřikují do světa, že úprava musí býti provedena ještě před volbami. A nyní při projednávání leží si vzájemně ve vlasech a nemohou se dohodnouti o úhradě, takže to nyní vypadá, jako kdyby k úpravě v nejbližší době vůbec nemělo dojíti. V souvislosti s odhlasováním restrikčního zákona bylo státním zaměstnancům slíbeno, že vláda podá ještě v tomto roce sněmovně předlohu, kterou budou upraveny platy státních zaměstnanců. Bylo to do jisté míry oslazení tohoto zákona, zasahujícího tak hluboko do života tisíců a tisíců zaměstnanců a takřka také krytí pro chování koaličních stran, zvláště stran socialistických, poněvadž o ten zákon usilovaly a pro něj hlasovaly. Nová úprava platů měla býti také uhrazena z úspor dosažených z restrikce. Zdá se, že se tak nestalo. Již loni při hlasování o zákonu o přiznání odměn státním zaměstnancům muselo býti opět sáhnuto k cukru na úhradu nákladu a na cukr byla uložena nová daň, která měla vynésti 217 milionů, dále 10 %ní daň z jízdních lístků, poplatky telefonní a daň z úředních úkonů. Nyní koaliční strany opět přemýšlejí, zda by nová úprava požitků státních zaměstnanců nemohla býti hrazena z opětného zvýšení cukerní daně, a jak se zdá, jedná se vážně o to, aby chybějících 400 milionů korun k úhradě bylo vymačkáno z nového zatížení potřeby cukru. To by znamenalo, že cukr by byl na kilogramu zdražen nejméně o 1·40 Kč pro spotřebitele.
Již loňského roku při projednávání zákona o odměnách státních zaměstnanců jsem řekl a říkám vám to dnes zase s tohoto místa do očí, pánové z koaličních stran, že máte zřejmou snahu učiniti státní zaměstnance u obyvatelstva nenáviděnými ukládáním nových spotřebních daní, abyste se mohli státních zaměstnanců snáze zbaviti a nepotřebovali svých slibů plniti. Zaměstnanci poznávají vždy více a více vaše lstivé metody a budou toho míti dost, než aby si nechali dále s sebou prováděti takovou nedůstojnou hru. Celé vaše okázalé počínání při úpravě platů bylo již dávno prohlédnuto jako zcela obyčejná volební machinace, vypočtená na oklamání státních zaměstnanců. Poznáte, že jste špatně informováni, domníváte-li se, že vám budou státní zaměstnanci vděčni za takový způsob péče.
Zvláštní kapitolou je snížení akordních sazeb a akordního výdělku v dílnách státních drah. Již po léta skrblí se na výdělku dílenských dělníků, takže klesl na tak nízkou úroveň, že s ním dnes dělníci nemohou již vystačiti. Jak se zdá, chcete se zaříditi u nás na t. zv. amerikanismus. To vidíme také při udržování drah, kde se ukazuje snaha odstraniti všechny stálé dělníky a na jejich místo stálých dělníků neustanovovati. Vychází se z toho, že se nové stavby kolejí zadávají podnikatelům z druhé ruky a tak se udržuje jenom nepatrný stav dělnictva, který právě jenom postačí na nejnutnější opravy.
Rovněž se odstraňuje po delší dobu hlídačský personál na trati a tak se všude ohrožuje železniční provoz. Zkomercialisováním státních podniků má býti učiněn na tomto poli další krok. U železnic, u pošty a v tabákové režii byly dosazeny správní výbory, které však nebyly voleny, nýbrž jmenovány, při čemž nebylo dbáno rovněž převzatého závazku, totiž, že budou do těchto správních výborů přijati také zástupci zaměstnanců a dělníků, zástupci zaměstnaneckých organisací. Tabákové dělnictvo opětovně kladlo tento požadavek společně s českými organisacemi. Avšak požadavků nebylo dbáno. Tabákové dělnictvo má vlastní centrální závodní výbor u tabákové režie, jemuž se však všecky požadavky odnímají a přikazují se k vyřízení nově dosazeným správním výborům, kde však vyřizovány nejsou. Členové tohoto správního výboru - domnívám se, že je tomu tak stejně u pošty a u tabákové režie jako u železnic - konali sice spoustu schůzí a porad, avšak rozumného vyšlo z toho ještě zatraceně málo. Členové těchto výborů, pokud mají poctivou snahu zavésti v podnicích pořádek, jsou již dávno přesvědčeni o tom, že z celé věci nic zvláštního nebude. Tabákové dělnictvo požadovalo již před léty zvýšení základní mzdy a starobních přídavků. Také tento požadavek byl odňat ústřednímu závodnímu výboru a přikázán správnímu výboru, který o něm dodnes ještě nejednal a organisacím tabákového dělnictva o stavu věci ani nedal odpovědi. Kdyby se české organisace státního úřednictva a dělnictva postavily energicky k obraně proti tomuto nedůstojnému jednání, pak by musela míti byrokracie před nimi respekt a upustiti od přezírání jich.
Stejně jednalo se s dělnictvem tabákové režie při úpravě dovolené podle zákona o dovolených a o svátcích. Ani tu nebyli slyšeni zástupci dělnictva, nýbrž úprava byla ujednána a provedena přes jejich hlavu. Tak to u nás vypadá s tou troškou závodní demokracie, kterou vydobyli zaměstnanci a dělníci v dlouholetých těžkých bojích. Nepřirozeným všenárodním koaličním režimem je u nás všechno přiváděno ve psí, a je již nejvyšší čas, aby také české dělnictvo s tímto systémem súčtovalo, nemá-li býti pozdě a nemají-li vymoženosti dělnictva vůbec jíti k čertu.
Od let již nenacházíme žádné položky z provozních prostředků na podpory. Pozůstalí a vdovy po zaměstnancích a dělnících, kteří nemají nároku na pensi a upadli do nouze, nedostanou již žádných podpor z provozních prostředků. Před válkou, tedy ve starém Rakousku, byly těmto lidem poskytovány pravidelné podpory. Československá státní železniční správa poukazuje všechny tyto žadatele na různé fondy, udržované personálem, takže jsou to vlastně peníze personálu samého, které personál sehnal v určitých dobách z příspěvků a z darů. Správa se při tom vymyká z kličky a těmto potřebným lidem neposkytuje již žádných takových podpor.
Již z počátku jsem poukázal na to, že státní rozpočet, který nyní projednáváme, vznikl z těchže motivů, nebo byl spíše sestaven na téže základní myšlénce jako zákon restrikční, který zde byl odhlasován vloni. Když se restrikční zákon projednával ve výborech, pokusili jsme se odstraniti z něho nejnebezpečnější ustanovení. Bohužel se nám to nepodařilo, jako při mnoha jiných předlohách. Koaliční strany bezohledně zamítly všechny naše zlepšovací návrhy. Poslední pokus, který podnikly oposiční strany zakročením u předsedy vlády a u ministra vnitra ztroskotal právě tak, jako pokus, když jsme žádali, aby bylo do zákona pojato ustanovení, které mělo tvořiti záruku, že tento zákon nebude prováděn jednostranně podle hledisek politických a národnostních. Tenkráte nám prohlásil jak předseda vlády, tak i ministr vnitra, že zákon vznikl z věcných motivů a že bude také jenom z věcných hledisek prováděn. Bylo-li tomu skutečně tak, že nebylo úmyslem snižovati počet zaměstnanectva z největší části na útraty národnostních menšin, tu podle mínění mého a mého klubu nebylo překážky, aby takové ustanovení bylo pojato do zákona, jakého jsme žádali. Že naše obavy, které jsme vyslovili při projednávání restrikčního zákona, byly odůvodněny, dokazuje nynější právě prováděná restrikce. Pokud máme do dnešního dne přehled o snižování personálu, pozorujeme, že zvláště zaměstnanci a dělníci německé národnosti byli propouštěni v poměrně větším rozsahu, než tomu bylo u zaměstnanců a dělníků tak zvaného státního národa. Pánové a dámy! Nerad bych vás obtěžoval příliš velkým počtem číslic, avšak nemohu si ušetřiti, abych nedokázal, jak vypadá toto propouštění personálu ve dvou ředitelských okresech, pokud bylo možno opatřiti si z nich přehled. Tu vám chci především uvésti jenom několik cifer z okresu ředitelství Praha-Sever. Stav personálu v dílnách v Ústí nad Labem činil 620 mužů, z toho bylo určeno k restrikci 115 mužů. Z těchto propuštěných byli německé národnosti 102, české národnosti 13. V dílnách chomutovských bylo navrženo k propuštění ze stavu 778 mužů 120, z toho německých dělníků dílenských 113 a českých dělníků 7, v dílnách podmokelských stav personálu 614, k propuštění navrženo 86, z toho německých dělníků 84 a čeští dělníci 2. Výtopna v Podmoklech: stav 369, k propuštění navrženo 43, z toho dělníků německých 40, čeští 3. Výtopna v Horním Litvínově: stav 140, k propuštění 13, z toho dělníků německých 12, českých jeden. Výtopna v Chomutově: stav 580, k propuštění navrženo 65, z toho německých dělníků 64 a český jeden. Výtopna v Děčíně: stav 581, k propuštění navrženo 78, z toho restringováni Němci 73 a českých dělníků jenom 5. Výtopna ve Falknově: stav 239, k propuštění navrženo 9, německých dělníků propuštěno 9, český žádný. Výtopna v Karlových Varech: stav 159, k propuštění navrženo 1 3, z toho německých dělníků 12, český jeden. Výtopna v Žatci: stav 151, k propuštění navrženo 22, z toho německých dělníků 17, českých 5. Výtopna v Chebu: stav 226, k propuštění navrženo 66, z toho 61 německých a jenom 5 českých dělníků. Výtopna v Ústí nad Labem: stav 1111, k propuštění navrženo 122, z toho německých dělníků 117 a českých 5. Z celkového stavu v tomto služebním odvětví 5568 mužů bylo tedy navrženo k propuštění 752, z toho neméně než 704 německých a jenom 48 českých zaměstnanců. A tak to jde šmahem dále ve všech ostatních služebních oborech, takže bych tu mohl celou hodinu uváděti sloupce čísel. Mám zde po ruce seznamy, pakli tomu pánové z koalice a vláda nevěří, jsem ochoten uvésti vám všechny číslice. Bohužel musím si, hledě k řečnické lhůtě, odříci přednésti dále číslice, které ukazují výsledky z jednotlivých služebních odborů, a musím se tudíž obmeziti na to, že shrnu číslice tak zvaných restringovaných zaměstnanců a dělníků v obvodu ředitelství Praha-Sever a Olomouc. Před restrikcí byl v obvodu ředitelství Praha-Sever personální stav 30.535 mužů. Z toho bylo k propuštění navrženo 2788 zaměstnanců a dělníků. Z nich bylo německých zaměstnanců 2113 a jenom 676 českých zaměstnanců a dělníků. Týž obrázek je v obvodu ředitelství olomouckého. Tu musím upustiti od přednesu čísel jednotlivých služebních odvětví a mohu uvésti jenom sumu celkovou. Celkový stav personálu tohoto obvodu činil 21.794 zaměstnanců. K propuštění bylo z nich navrženo 1932, z toho bylo zase německých zaměstnanců a dělníků 1119 a jen 813 českých. Uvádím výslovně, že tu jde jenom o dva obvody. Mám po ruce také číslice, přejete-li si, z obvodu ředitelství králové-hradeckého, plzeňského a brněnského, v nichž se rovněž nalézá velký počet zaměstnanců německých. Stav obou ředitelství Praha-Sever a Olomouc činil 52.129 zaměstnanců. Z tohoto stavu bylo navrženo k propuštění 4720, z toho bylo zaměstnanců a dělníků německých 3231, českých jen 1489. Tak v číslicích vypadají spousty, které byly snižováním personálu způsobeny mezi personálem německým. To však je, jak jsem řekl, jenom přehled ze dvou obvodů. Obrázek ve třech druhých obvodech královéhradeckém, plzeňském a brněnském nevypadá jinak, než jaký jsem před vámi rozvinul. Jaká nevyslovitelná bída, jaký strašný obraz zármutku v tisíci rodinách projevuje se těmito suchými číslicemi, dá se sotva slovy naznačiti. Nynější správce ministerstva železničního ministr dr. Franke pozastavoval se v rozpočtovém výboru zvláště nad kritikou s německé strany a prohlásil: "Jestliže pánové z německého tábora zdůrazňují, že se u pošty a železnic přísně dbá na to, aby byla do posledního důsledku uplatněna zákonná práva státní řeči, rád beru na sebe za oba odbory výčitku ťrejdiště šovinismuŤ. Bylo by však nespravedlivé, kdyby se pánové domnívali, že u železnic nebo u pošty jest snaha dotýkati se práv našich spoluobčanů, ať náležejí k té neb oné národnosti."
Táži se pana ministra dr. Frankeho jako nynějšího správce ministerstva železnic, zdali i nyní po tom, když jsem přednesl úžasné číslice odpovídající skutečnosti, ještě má odvahu popírati, že železniční a poštovní resort jsou opravdu ťrejdištěm národnostního šovinismuŤ nejhoršího způsobu. Mluví-li tak pan ministr, jest možno jenom dvojí: Buď pan ministr o všech těch skutečnostech nemá ani zdání a popírá je nevědomky, což mu nikterak neslouží ke cti a také ho nezbavuje viny, anebo se to vše děje podle jeho poukazu a s jeho vůlí, pak vědomě tvrdil opak a bil skutečnost pěstí v tvář. Táži se však také předsedy vlády a ministra vnitra (Výkřiky na levici.), kteří se blýskají svou nepřítomností, zda se také ještě dnes odváží tvrditi, že restrikční zákon vznikl jenom z důvodů věcných a že se jenom s věcného hlediska provádí. Nejkrutěji byli postiženi restrikčním zákonem dělníci, bez dostatečně započítatelných let do podpůrných fondů, kteří byli zkrátka bez odbytného nebo odpočivného propuštěni na základě pracovního řádu. Tento postup nutno označiti za nemilosrdný a brutální a odsouditi jej co nejostřeji, poněvadž tím bylo tisíce existencí přímo zničeno. S této tribuny protestujeme jménem všech dělníků a jejich rodin, kteří byli tímto postupem vehnáni do zoufalé situace, a žádáme od vlády vydatnou pomoc ve formě darů z milosti.
Ministr dr. Franke v rozpočtovém výboru také prohlásil, že o propuštění rozhodovala jazyková kvalifikace, jde-li o úředníka na odpovědném místě, a jestliže jest tam stejně starý zaměstnanec nebo úředník téže kvalifikace, že pak samozřejmě úředníci jazykově méně kvalifikovaní musí býti restringováni. Prosili bychom vás, abyste nás ušetřili frází "odpovědné místo". Kdyby šlo jenom o to, aby byla požadována jazyková kvalifikace od úředníků, kteří skutečně zaujímají v provozní službě odpovědná místa, kde znalost služební řeči tvoří nutný požadavek, anebo kteří mají konati kancelářské písemné práce ve služební řeči, bylo by to až do jisté míry pochopitelno. Avšak úplná znalost jazyka českého jako řeči služební požaduje se také od posledního dělníka vrchní stavby, a to nejen ve slov, nýbrž i v písmě, a když ji neovládá, hrozí mu propuštění. Nechcete-li tomu věřiti, prokáži vám to také, a to přípisem, který jsem v poslední době dostal od ředitelství plzeňského. Na mé podání odpovědělo mi, že při přijímání dělní a rozhoduje znalost úředního jazyka. Je ostatně všeobecně známo, že se dělníci již nepřijímají ani v provozu železničním, ani u pošty nebo v jiných státních podnicích, neprokáží-li již při přijetí úplnou znalost služebního jazyka. Táži se vás, pánové z koalice, zvláště socialistických stran z vládní koalice, můžete-li skutečně zodpovídati a krýti takový nespravedlivý požadavek, který se žádá od dělnictva?
President Masaryk vyslovil ve svých pamětech na jednom místě: "Šovinistický nacionalismus není nikde oprávněn, nejméně u nás." V praxi vidíme, že se vláda a vládní strany čerta starají o učení a zásady - jest jich mnoho - vyslovené náčelníkem státu, prostě je přecházejí. Dokonce při tvoření jazykového zákona prohlásil výslovně 27. února 1920 referent posl. dr. Hnídek: "Máme nutiti také ty, kteří naprosto nepotřebují znáti česky, máme na příklad k tomu nutiti dělníky a železniční hlídače v Liberci nebo v Chebu? Toto si, velectěné shromáždění, nebude nikdo z vás přáti a také toho není třeba."
Co tenkráte vyslovil pan kolega dr. Hnídek, jest pravda. Ve skutečnosti není naprosto třeba, aby dělník vrchní stavby, dělník dílenský, dělník skladištní, dělník na nádražích uměl služební řeč v takové míře, jak toho požaduje železniční správa a její orgány, jak toho požadují nejen orgány státní správy, nýbrž zvláště také organisace českého železničního personálu samy. Organisace jako na př. "Jednota" považují za svůj přední úkol požadovati od železniční správy, aby tato ustanovení jazykových výnosů byla nejen zachovávána, nýbrž aby byla také nejdrakoničtějším způsobem vykládána proti německým zaměstnancům a proti nim používána. Kdybyste tomu nevěřili, mohu to dokázati provoláním teprve v poslední době zase vydaným "Jednotou" v jejím odborném listě, kde jsou její lidé v pohraničním území vyzýváni, aby oznámili všecky zaměstnance německé národnosti - jde o proces - kteří prošli při jazykových zkouškách, t. j. zkoušky udělali, kteří však neovládají služební řeči v té míře, jak si to tito šovinisté představují. Je smutné od odborové organisace a zavržitelné, že usiluje o zničení existence soudruhů ze své třídy a spoludělníků (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Tu se ve vašem táboře nikdo nehne, tu nepozorujeme, že by se vzchopily koaliční strany, nebo že by předsednictvo sněmovny, které si dovolilo protestovati proti činnosti místopředsedy našeho soudruha dr. Czecha při rozpočtové debatě ve výboru.
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Grünznera k pořádku za tento výrok.
Posl. Grünzner (pokračuje): Bylo by bývalo aspoň povinností a úkolem místopředsedy kol. Buřívala, jako ústředního sekretáře "Jednoty", vykonávati vliv na "Jednotu", jež přece stojí a pracuje pod jeho odpovědnosti, aby upustila od takové politiky, která není ničím jiným než politikou štvaní a která jako každé štvaní proti národnosti jest proti zákonu na ochranu republiky. Avšak tu nepozorujeme nic, tu se nic nehne, tu nikdo z koalice ničeho nepodnikne, aby takovému zavržení hodnému postupu a jednání udělal přítrž.
Jeden pán z řad koaličních pravil v rozpočtové debatě také toto: Že se bojí, že péče o české menšinové školy v severočeských krajinách narazí v budoucnosti na těžké překážky, zvláště v župě karlovarské a zde jmenovitě v okrese falknovském, kde jsou české menšiny více seslabeny a ohroženy než před převratem. Bez hospodářské podpory těchto věrných a spolehlivých vrstev pracujícího lidu že může přijíti k tomu, že bude nutno zavříti tamější českou školu pro nedostatek českých dětí. Kdo to dobře myslí s těmito českými menšinami a poctivě se státem, kdo je dobrým Čechem, že je povinen přispěti k nápravě těchto poměrů. Bez hospodářského zajištění českých menšin že by bylo české školství v budoucnosti těžce poškozeno.
Tak mluví český sociální demokrat. Kam míří taková řeč? K zatlačení německých dělníků v západních Čechách, aby bylo uděláno místo dělníkům českým a aby tam mohly býti udrženy menšinové školy, německé školství naproti tomu aby bylo zničeno.
Jednou z nejsmutnějších kapitol v oblasti správy státních drah je smluvní dělník. Tito ubožáci jsou vypovídáni a propouštění a nahrazováni dělníky nestálými, ba říká se jim dokonce při propuštění, že mohou hned zase, chtějí-li, vstoupiti do služeb jako dělníci nestálí. Dostávají bídnou mzdu, z níž nemohou žíti se svými rodinami, nedostávají žádného drahotního přídavku, žádných režijních výhod, nejsou přijímáni do pensijního fondu. Železniční správa se domnívá, že těmito methodami zabije dvě mouchy jednou ranou, za prvé úspory špatně placenými silami dělnickými a za druhé odstranění německých dělníků z jejich míst a dosazení na místo nich dělníků českých. Celé transporty českých dělníků jsou dopravovány do německého území a dosazovány na místa, z nichž byli před tím odstraněni dělníci němečtí. Tito čeští dělníci jsou ubytováni v bídných obydlích a dostávají špatnou mzdu. Tím pěstuje vláda a odpovědné strany národnostní nenávist, ba zdá se přímo, že je úmyslem vždy zase poskytnouti národnostní nenávisti nové potravy a nedopustiti, aby došlo k dorozumění. Je to nepřímé dráždění, které provádějí odpovědné státní orgány. Proto se zase táži: Kde zůstává tu ohled na zákon o ochraně republiky? Také tu je ticho nade všemi vrcholky a jenom české noviny píší, že se špatně jedná s českými menšinami, s českými dělníky, kteří jsou tam hromadně posíláni a že tam Němci s nimi zle jednají a je nenávidí. V německých územích, kde je bytová nouze mnohem křiklavější než v ostatních územích státních, a kde obce nemohou stavěti, nevynaložil stát dosud ani koruny na dělnické byty. A když se němečtí zaměstnanci a dělníci ve svém těžkém existenčním boji brání zákonnými prostředky proti těmto brutálním opatřením, pak přijde censura, škrtne články, spoutá odborné listy a censuruje provolání a plakáty a na konec vytáhne státní policie, jak se to stalo nedávno při projevu v Ústí nad Labem.
Politická korupce a zamoření železničního ministerstva podle dočasné politické příslušnosti ministrovy zasahuje vždy dál a dále. V tom směru byl zvláštní pokrok učiněn za správy ministra dr. Frankeho. Za ministrování pátera Šrámka bylo železniční ministerstvo svého času rejdištěm klerikálním, tam přicházely a odcházely deputace jeptišek a jezuitství dařilo se v plném květu. Vyšší úředníci nebyli jisti před denunciacemi a ve svém úředním jednání byli ve stálé obavě před klerikálním osočováním. Od té doby, co v ministerstvu železnic vládne ministr strany národně-sociální, není zase žádný vyšší úředník jist před tím, že nebude očerněn kreaturami této strany a potom potrestán. Tyto intriky rozvinuly se v poslední době způsobem přímo úzkost vyvolávajícím od té doby, co je správcem ministerstva železnic pan dr. Franke Zasloužilí úředníci, kteří v domnění, že slouží státu, věnovali všechny své síly, odstraní se zkrátka ze svých míst, posílají se předčasně na odpočinek, pakliže neotročí nějakému pomahači strany národně-sociální, pakliže nejsou po vůli anebo nepřísluší jako členové k této straně. Nechci zde jmenovati žádných jmen, koaličním stranám jsou přece tyto věci známy, jak možno zajisté předpokládati. Při tom nikdo není ušetřen, i když úředníci s chutí a v každé době obětavě věnovali všechny své síly službám věci. Není naším úkolem v stupovati jako obhájci těchto úředníků, s nimiž se jedná tak špinavě a brutálně, podle našeho mínění bylo by to v první řadě povinností českých sociálních demokratů postaviti se energicky proti tomuto bezpráví, proti takové politické korupci úřednictva. My však považujeme za nutno ukázati před celou veřejností, jak daleko postoupilo a zakořenilo se zbahnění a zlumpačení správy za režimu všenárodní nekontrolovatelné vládní koalice. Půjde-li to tak dále, nebudou se moci na vedoucích místech velmi brzy udržeti již ani úředníci vaší národnosti, pokud nenáležejí některé z koaličních stran a tu především straně národně-socialistické, anebo pokud při svém úřadování netančí podle jejich píšťalky. Zdali je to v zájmu státu, který vám přece tolik přirostl k srdci, ponecháváme vašemu posouzení, poněvadž se nepokládáme k tomu za povolané.
Nyní chtěl bych se zabývati ještě některými vývody z řeči pana generálního zpravodaje dr. Srdínka, kterou proslovil v rozpočtovém výboru. Pan prof. dr. Srdínko řekl na příklad toto: "Od roku 1920 do dneška vyplňujeme mezery a zmenšujeme nedostatky, kdežto vy - to je tedy mířeno na naši adresu - když to někde skřípe, hned do všeho bijete a přejete si, aby se všechno zřítilo. Toho my nečiníme, naopak, my chceme budovu zdokonaliti. Toho se budeme držeti také dále, i kdyby se tak mělo díti proti vám, t. j. proti nám. Nám by bylo milejší, kdybyste s námi pracovali."
Nuže, bylo by velmi zajímavé konečně se dověděti, v čem má také vlastně spolupráce záležeti, co si vlastně představují české koaliční strany pod tímto pozváním ke spolupráci. Táži se, pánové z koalice, nedokazovali jsme již po léta ochotu ke spolupráci? My jsme se sem přece neposadili pro potěšení, my jsme přece ve výborech a také v plenu nebojovali pro potěšení celé dny a noci. Nebyla to spíše vážná práce, kterou jsme my všichni konali jak ve výborech, tak i v plenu? Řekněte konečně poctivě, co vy pod touto spoluprací rozumíte, abychom věděli konečně, co chcete. Vy se však svědomitě vyhýbáte to říci, poněvadž to od vás není míněno poctivě s tímto vyzýváním ke spolupráci, poněvadž uvnitř myslíte zcela jinak, ježto jste jednotni v myšlence vzdalovati nás věcné spolupráce, znemožniti nám naši věcnou práci. Dále prohlašujete neustále, že se tak nemůže státi, pokud se otevřeně nepřiznáme ke státu. Nuže, co vlastně myslíte pod tímto přiznáním ke státu? Také to je představa, která od vás ještě se žádné strany nebyla vysvětlena. Dále prohlásil vůči nám pan prof. dr. Srdínko jako generální zpravodaj: "Stěžovali jste si, že jsme použili proti vám hanebných metod. Snad česká veřejnost řekne, že jsme nejednali správně, avšak mohu konstatovati, že jsme se jako členové rozpočtového výboru chovali vůči vám velmi šlechetně."
Ano, nutno věřiti na slovo panu generálnímu zpravodaji, že byste to byli učinili v rozpočtovém výboru zajisté jinak, než jak jste byli nuceni se chovati, kdybyste se nebyli styděli skutečně již před cizinou, kdyby vás nebyl zdržoval stud před postupem proti oposici ještě brutálnějším a bezohlednějším. To není žádné umění a žádný hrdinský čin potlačiti a znásilniti slabšího, když má někdo moc. Zvláště neslouží ke cti profesoru, když to tak nechá mezi slovy probleskovati. Pan prof. Srdínko řekl též dále: "Ničeho neskrývám. Mně jsou známa jednání v koalici, jsem členem desítky, jíž se posmíváte, vím všechno, co se tam o vás mluví a uvažuje, abyste nebyli poškozováni, aby se vám vyšlo vstříc. Byl bych rád, abyste slyšeli, jak se tam mluví o oposici. Prohlašujete, že my jsme brutální, že vás znásilňujeme a vynášíte to za hranice." Pan prof. Srdínko prohlásil dále, že se nám nepodaří vykonati vliv na cizinu a přesvědčiti ji, že rozpočtové číslice nejsou správné.
Je-li to upřímným přáním pana prof. dr. Srdínka, abychom věděli, co se děje v "desítce", v "pětce" a ve "dvacítce", pak máte, pánové z koaličních stran, vždy cestu otevřenu. Je přece dosti způsobů jednati a rozhodovati ty věci v plné veřejnosti a nikoli za zavřenými dveřmi v pravém konklave, a když se dohodnete, přijíti s tím do sněmovny a prostě oposici znásilniti.
Odpovím panu generálnímu zpravodaji jenom toto: Ať se sám neklame. Cizina snad silou skutečností spíše pozná, než se sám domnívá, že tyto rozpočtové číslice byly fikcí. Nejsou to jenom oposiční strany, které jsou nespokojeny s vládnoucím systémem, který se tu ve sněmovně zahnízdil a rozšířil skrze všenárodní vládní koalici. Denně se hlásí také více hlasů z českého tábora, které již s tímto systémem nejsou srozuměny. Teprve před několika dny předčítal tu můj soudruh Pohl zprávu z "Národního Osvobození". Včera byla již opětně taková zpráva v "Národním Osvobození", která zní takto: "Jinde se volby opakují tak dlouho, až se najde většina. Nepodaří-li se většinu sestaviti, vládne se za systému menšinové vlády, kterou některá loyální strana podporuje. U nás jsou jiné poměry. My máme ve státě jinonárodní menšiny, které jsou státu nepřátelské." To však pisatel článku míní jenom ironicky. Pisatel pokračuje: "Bohužel, že situace je taková, ale činí se velmi málo, aby se zlepšila. Za dosavadního poměru koalice k oposici těžko mohla vzniknouti jiná atmosféra. Poukázali jsme vícekrát na neudržitelnost poměru koalice k oposici, ale nikdo toho nedbal. Nebylo často dost loyality k oposici, návrhy oposice, i dobré, byly zamítány a podány koalicí s jiným nadpisem a podpisy, což se mstí. U nás se vychází z předpokladu, že většina musí být i za cenu obejití ústavy. Jest jisto, že úprava volebních řádů vyvolá protiakci. Odium výjimečného zákona je dobrým agitačním prostředkem stran menších a oposičních." Pisatel tohoto článku nebo spíše list "Národní Osvobození", jež je listem legionářským, jistě nebude v podezření z nepřátelství k státu, jak se to vždy vykládá vůči stranám oposičním. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)