Nebudete mě považovati za tak omezeného, abych věřil, že pět koaličních stran, které dnes v tomto státě mají moc v rukách, by se mohlo vzmužiti k takovému činu. Vím, jak to v koalici vypadá, vím, že nejste s to, abyste zmohli jiné, mnohem snažší problemy, vím proto také, že se neodváží, aby přikročila k takové otázce, ačkoliv každý člověk klidně přemýšlející a cítící musí připustiti, že rozluštění této otázky jest naléhavým problémem. Koalice jí nerozluští, ale pevně doufám, že jednoho dne přece bude zlomena moc této koalice, že se konečně jednou jasno a jistota cesty i cíle probojuje i v tomto státě. Doufám v to, neboť žijeme v tomto státě a jsme s ním spojeni v dobách dobrých i zlých. Doufám, že si zde jednou skutečná humanita prorazí cestu a že i zde pak nastane pravé jaro národů, ale teprve toho dne, až zde budou opět jiní lidé dělati politiku, lidé, již tak hluboce nezabředli v klanění se falešným modlám, jež byly postaveny, modlám imperialismu, modlám nacionalismu a všem hříchům, které se touto válkou jen ještě zhoršily, které nám dnes tak ztrpčují život, nejen nám Němcům, ne, nýbrž i milionům lidí, kteří zde úpějí pod páchaným nátlakem. Jednoho dne se to tu změní, a pak, dámy a pánové, pak se zde bude moci také luštiti otázka dorostu, a také otázka populace. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Fr. Navrátil.
Posl. Fr. Navrátil: Slavná sněmovno! Ujímám se slova ke III. skupině státního rozpočtu na r. 1926, jež zaujímá ministerstvo pošt a telegrafů, železnic, zemědělství, veř. prací, soc. péče, zásobování lidu, zdravotnictví a unifikací.
Rozpočet ministerstva pošt a telegrafů na r. 1926 měl býti vypracován na úplně novém podkladě, jelikož vládním nařízením ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., byla československá pošta včetně poštovní šekový úřad prohlášena podnikem spravovaným podle zásady obchodního hospodaření a bylo proto ústřední správě pošt a telegrafů uloženo, aby v duchu zákona ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., provedla pronikavé reformy administrativní a finanční. Rozpočtový návrh čsl. pošt a telegrafů nebyl na r. 1926 však ještě sestaven podle výše uvedeného nařízení, podle zásad obchodního hospodaření, jak z předložené zprávy výboru rozpočtového pozorujeme, poněvadž se tomu stavěla na překážku celá řada nezbytných předpokladů a zejména ta okolnost, že nebyla dosud stanovena výše základního kapitálu a že není dosud vyřešena otázka obnovovacího fondu. Po stránce formální liší se rozpočet ministerstva pošt a telegrafů na r. 1926 proti rozpočtu na rok 1925 dvojí změnou struktury podnikového rozpočtu: 1. všeobecné výdaje a příjmy podniku, které z technických důvodů se nedaly ještě přesně rozděliti na jednotlivá provozní odvětví, vykazují se ve zvláštním novém společném rozpočtu oddílu A. Jsou to jednak pensijní a zaopatřovací požitky a náhrada za zákony ministerstva pošt a telegrafů ve prospěch podniku a jednak pensijní příspěvky zaměstnanců a náhrada vyššího nákladu na pensijní a zaopatřovací požitky podle zákona č. 287 z r. 1924. 2. Dosavadní rozpočtové oddíly A a B v zájmu zjednodušení rozpočtu sloučeny v oddíl B, v němž se vykazují specielně výdaje a příjmy poštovního, telegrafního a telefonního provozu na území celé Československé republiky, tedy i na území Podkarpatské Rusi, které až dosud byly vykazovány v samostatném oddílu B. Mimo to se v rozpočtu na r. 1926 objevují ještě další dvě nové položky výdajové, které rovněž zatěžují rozpočet podniku. Jsou to jednak náklady, spojené se zřízením pobočky poštovního úřadu šekového v Brně a jednak další potřeba na úroky a vedlejší poplatky z investičního úvěru. Proto je tím pozoruhodnější, že ačkoliv československá pošta je těmito novými výdaji značně zatíženější, vykazuje přece jen značný přebytek, kterým přispívá podstatně k úhradě výdajů jiných resortů státní správy, resp. k přebytku celkového státního rozpočtu.
Mám proto za svou povinnost, abych se tentokráte poněkud zevrubněji zabýval návrhem rozpočtu kap. XVI ministerstvo pošt a telegrafů - pro rok 1926 a dále také skutečnými výsledky, jichž finanční hospodářství československé pošty dosáhlo v prvých sedmi letech naší samostatnosti.
Posuzujeme-li návrh rozpočtu kap. XVI. pro r. 1926 vzhledem k jeho významu pro rovnováhu celkových státních příjmů a vydání, nemůžeme nepřiznati, že jeví se výsledky velmi uspokojující.
Tit. 1., kap. XVI. obsahuje rozpočet ústřední správy pošt a telegrafů, v němž preliminují se výdaje částkou 13,203.780 Kč a příjmy částkou 9,350.000 Kč, z čehož pro ústřední správu pošt a telegrafů vyplývá schodek 3,853.780 Kč.
Tento poměrně nepatrný schodek tit. 1. je však mnohonásobně vyvážen velkým přebytkem podniku - československá pošta (včetně poštovní úřady šekové) - jenž v příjmech kap. XVI, tit. 2., vykázán jest částkou 158 mil. 744.129 Kč, takže v rámci celé kapitoly XVI. jeví se přebytek per 154,890.349 Kč.
Z toho vyplývá, že r. 1926 budou ziskem, docíleným z provozu pošt a telegrafů, uhrazeny nejen veškeré výdaje, spojené se správou a provozem pošt a telegrafů, ale že poštovní a telegrafní ústav ještě značnou částkou, 154 mil. 890.349 Kč přispěje k úhradě potřeb jiných oborů státní správy, resp. umožní, aby v rámci celého státního hospodářství bylo docíleno očekávaného přebytku.
Tyto příznivé hospodářské výsledky podniku "Československá pošta" zasluhují, aby byly náležitě zdůrazněny, a to tím spíše, že československé poště bylo dosažení tak značného přebytku pro r. 1926 velmi ztíženo tím, že v důsledku jejího prohlášení podnikem podle zákona čís. 404, r. 1922 Sb. z. a n., byla nucena převzíti řadu nových velkých výdajů, které až dosud jejího rozpočtu nezatěžovaly.
Zejména byl do rozpočtu československé pošty nově zařazen náklad na pensijní a zaopatřovací požitky poštovních zaměstnanců a jich pozůstalých v obrovské částce 135,229.900 Kč, o níž však není ještě zcela jisto, že po ukončení restrikční akce bude plně stačiti. Odhaduje se totiž, že z restrikce počtu zaměstnanectva československé pošty o 4902 osoby, provedené za jediný rok 1925, vyplyne potřeba na pensijní a zaopatřovací požitky větší o cirka 47 mil. Kč. Jak těžce bude toto zcela mimořádné břímě pensijní doléhati na hospodářství československé pošty, o tom nabudeme jasné představy, uvážíme-li, že u pošty a železnic za normálních poměrů nemají pense vyžadovati nákladu většího než činí 10% celkových nákladů osobních proto také na př. spolkové dráhy v Rakousku, řídíce se dobrozdáním anglického znalce, nepřevzaly pensijní náklady, přivoděné tak zv. odbouráváním zaměstnanců, nýbrž břímě to nese v Rakousku stát. Podle vysvětlivek k rozpočtu podniku "Československá pošta" na str. 76 činí osobní výdaje preliminované pro jednotlivá provozní odvětví čsl. pošty okrouhle 578,400.000 Kč. Podle zásady anglickým znalcem doporučené a v Rakousku uskutečněné, měly by tedy pensijní náklady čsl. poštu zatěžovati toliko částkou cirka 58,000.000 Kč. Skutečně však následkem mimořádných poměrů poválečných vyžadují o 77 mil. Kč více. Tu je nutno se pozastaviti a připomenouti důrazně panu ministru pošt a telegrafů, že zvětšování státních výdajů v jednotlivém resortu o 125% výše, než je potřeba skutečná, se napříště trpěti většinou tohoto domu nebude.
Další novou položkou výdajovou je paušální náhrada, kterou čsl. posta bude československým státním drahám platiti za přepravu pošty a jiné služby vykonávané ve prospěch poštovního provozu až dosud bez úplaty. Tato paušální náhrada je pod položkou 24. a v oddílu B vykázána částkou 60 mil. Kč. Ve skutečnosti však bude značně vyšší, neboť značná protipohledávka, která vyplývá pro čsl. poštu z udržování telegrafních a telefonních vedení, není mezi příjmy podniku "Čsl. pošta" nikde uvedena, takže nutno míti za to, že se poštovní správa této protipohledávky ve prospěch železniční správy vzdala. Jinou novou položkou výdajovou je částka 9,240.000 Kč, kterou čsl. pošta bude refundovati 70% výdajů ministerstva pošt a telegrafů, protože toto ministerstvo nevykonává pouze funkci vrchního vedení podniku, nýbrž také agendu ústředního ředitelství podnikového. Již tyto tři právě uvedené položky znamenají nové zatížení v celkové částce 204,469.000 Kč.
Mimo to se v rozpočtu na rok 1926 objevují ještě dvě další nové položky výdajové, které rovněž značně zatěžují rozpočet podniku. Jsou to jednak náklady spojené se zřízením poštovního úřadu šekového v Brně v částce 3,700.000 Kč, jednak další potřeba na úroky a vedlejší poplatky z investičních úvěrů v úhrnné částce 15,296.037 Kč. Nelze proto neupozorniti, že také břímě zúrokování investovaného kapitálu vzrůstá v posledních letech měrou povážlivou. Kdežto v letech 1919 a 1920 investiční výdaje zatěžovaly ještě běžné hospodářství a také za Rakouska veškeré investiční náklady byly hrazeny z běžných příjmů poštovního a telegrafního provozu, byl r. 1921 počínaje kapitál potřebný na investice opatřován z výtěžku investičních půjček, a to jednak 6 %ní domácí investiční půjčky dopravní čili telefonní, jednak 8%ní zahraniční půjčky investiční. V roce 1926 bude československá pošta podle čl. XII. finančního zákona pravděpodobně nucena opatřiti si prostředky pro podnikové investice vlastními úvěrovými operacemi. Podle rozpočtu pro rok 1926 bude pak toliko zúrokování kapitálu investovaného v letech 1921 až 1926 do zařízení poštovních, telegrafních a telefonních vyžadovati částky 43,934.233 Kč, zúrokování kapitálu investovaného do zařízení poštovního provozu automobilního pak částky 2,497.968 Kč; celkem tudíž zaplatí československá pošta za jediný rok 1926 jen na úrocích z kapitálu, investovaného v krátké době 6 let, obrovskou částku 46,432.201 Kč. Z uvedeného vyplývá, že československá pošta, kdyby ještě po dalších 6 let si opatřovala úhradu investičních nákladů výhradně uzavíráním úvěrových operací, rokem 1933 počínajíc by toliko na úrocích z investovaného kapitálu ročně platila skoro tutéž částku, kterou v dvanáctiletém období do svých provozních zařízení každého roku investovala. Postup ten nezdá se mně býti správný ani z hlediska zásad obchodního hospodaření a proto doporučuji, aby poštovní správa svůj investiční program revidovala aspoň potud, že by náklady na menší práce investiční hradila z běžných příjmů provozu a úvěrovými operacemi zabezpečovala toliko úhradu nákladů na vysoce produktivní investice mimořádného rozsahu a významu, jako na příklad na úhradu nákladů na automatisaci pražského telefonu nebo kladení dálkových kabelů. Podle ustanovení jak zákona č. 404 z r. 1922 tak i prováděcího nařízení č. 206 z r. 1924 je dokonce přípustno, aby investiční potřeby československé pošty byly zařaděny pokud možno celou svou částkou mezi výdaje jejího rozpočtu, a aby teprve ona část investičních nákladů, jež by nebyla uhrazena vlastními příjmy, byla zabezpečena úvěrovými operacemi. § 2, odst. 3. zákona č. 404, jakož i § 3, odst. 8. a § 19, odst. 2. vládního nařízení č. 206 z r. 1924 nejen dovolují, nýbrž výslovně předpisují, že státní podnik má si investiční potřeby hraditi z vlastních příjmů. Tak na př. stanoví § 3, odst. 8. citovaného vládního nařízení, že teprve "pokud peníz na investice k řádnému vybavení podniku nezbytně potřebný nemůže býti kryt vlastními příjmy, opatří se buď z investičních úvěrů ústavně vládě povolených na plný úrok příslušné úvěrní operace nebo vlastní úvěrovou operací ústavně schválenou". (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Jestliže tedy, jak jsem uvedl, podnik československá pošta pro rok 1926 vykazuje značný přebytek 158,744.129 Kč přesto, že v důsledku nových zásad správy byl zatížen novými velkými výdaji ve prospěch jiných oborů státní správy částkou více než 200 milionů Kč, lze si tento pro celkové státní finance jistě velmi příznivý výsledek vysvětliti hlavně jen tím, že příjmy československé pošty byly preliminovány na podkladě dosavadních sazeb, které, pokud jde o listovní poštu a telegramy, jsou příliš vysoké a přespříliš zatěžují široké kruhy uživatelů poštovních a telegrafních zařízení. Již před dvěma lety, když jsem mluvil k této kapitole, žádal jsem pana ministra pošt a telegrafů, aby veškerou silou a snahou svou hleděl, aby tyto poplatky pokud možno v dozírné době byly sníženy ve prospěch občanstva, dosud však se tak nestalo.
Dlužno jistě v mi litovati, že poštovní správa je nucena v důsledku prohlášení československé pošty podnikem odložiti na neurčito snížení poštovních a telegrafních poplatků, jež připravovala již v r. 1924. Zásady nového způsobu hospodaření neměly by býti prováděny pouze s hlediska fiskálního tak, aby z provozu pošt a telegrafů byl získán co největší výtěžek, nýbrž mělo by býti v prvé řadě přihlíženo k zájmům veřejným, k potřebám života národohospodářského, kulturního a sociálního. Doufám pevně, že při pokračující konsolidaci celkového státního hospodářství napříště již nebude nutno ukládati poštovní správě, aby se při svém hospodaření řídila zásadou co nejvyššího zisku. Tento režim co nejvyššího výnosu není ostatně odůvodněn ani ustanoveními vládního nařízení č. 206/1924 které v §u 2, odst. 1. výslovně předepisuje, že státní podniky "jest spravovati tak, aby plníce co nejdokonaleji svůj národohospodářský, případně správní úkol a dbajíce všeobecné uznaných zájmů veřejných, byly vedeny podle zásad řádného obchodníka".
Preliminování přebytku per 158,744.129 Kč za současného zařadění nových výdajů v částce více než 200 milionů Kč nebylo ovšem možno provésti bez vydaného snížení výdajů dosavadních, z nichž zejména náklady osobní byly v důsledku restrikce personálu o 4.902 osoby značně redukovány. Snížením počtu zaměstnanectva se ušetří na aktivních platech a kvitančních poplatcích téměř 69 milionů Kč, kterážto úspora se však zase snižuje, jak shora uvedeno, o zvýšenou potřebu na pensijní požitky v částce okrouhle 47 milionů Kč, takže netto úspora z restrikce činí něco přes 22 milionů Kč.
Zcela novými položkami příjmovými jsou položky zařaděné do oddílu A podnikového rozpočtu, a to: "Pensijní příspěvky poštovních zaměstnanců a premiové reservy" v částce 24,200.000 Kč a "Náhrada vyššího nákladu na pensijní a zaopatřovací požitky poštovních zaměstnanců podle zákona č. 287/1924" per 6,916.000 Kč, kteroužto částku finanční správa refunduje správě poštovní jako příslušný její podíl na výtěžku 20%ní dávky z telefonních poplatků, zavedené právě k úhradě zvýšeného nákladu na pensijní a zaopatřovací požitky.
Další úplně novou položkou příjmovou, a to položkou zvláštního významu je položka 4., oddílu B, pod kterou byla do rozpočtu československé pošty po prvé zařaděna "Paušální náhrada hodnoty poštovného za zásilky porta prosté a náhrada hodnoty služeb, prokazovaných poštovní správou jiným odvětvím státní správy, vyjma obor státní správy železniční" v částce 60 milionů Kč. Stejnou částku pak zařadilo ministerstvo financí jako položku výdajovou do kapitoly XIV B "Všeobecná pokladní správa", protože podle ustanovení §u 2, odst. 4. vlád. nařízení č. 206/1924 jest v duchu zásad obchodního hospodaření vyloučeno, aby státní podnik jiným odvětvím státní správy prokazoval služby i nadále zcela bezplatně.
Zkoumaje zevrubně návrh rozpočtu kap. XVI, seznal jsem, že poštovní správa usilovně se snaží výdaje a příjmy podniku preliminovati veskrze reelně a všemožně vyhověti příkazu úsporného obhospodařování. Že tato snaha poštovní správy neminula se s úspěchem, o tom podává jasný obraz tištěná tabulka na str. 99 zprávy rozpočtového výboru, v níž uvedeny jsou finanční výsledky poštovního a telegrafního úřadu v letech 1919 až 1925. V prvních třech letech naší samostatnosti vykazovala čsl. pošta ještě schodek. Podle účetní závěrky ke kap. XVII za léta 1919 a 1920 jeví se sice pošty a telegrafy aktivní přes to, že v těchto letech výdaje investiční zatěžovaly přímo běžné hospodářství, tehdy nebylo osamostatněného rozpočtu státních investic, ve skutečnosti byly však pošty, telegrafy a telefony v letech 1919 a 1920 pasivními, neboť příjmy z poštovního a telegrafního provozu nebyla plně uhrazena ona část provozních výdajů čsl. pošt, která v těchto dvou letech byla z důvodů budgetně technických účtována na vrub kap. XIV a XXIV. V r. 1921 byly sice již všechny běžné výdaje poštovní správy účtovány k tíži kap. XIV, nebyly však ani v tomto roce uhrazeny vlastními příjmy, protože výdaje následkem obrovského vzrůstu nákladů osobních dostoupily r. 1921 povážlivého vrcholu, kdežto výše poštovních a telegrafních poplatků zůstávala až do konce roku 1921 hluboko pod úrovní drahotního indexu.
Vážená sněmovno! Rokem 1922 počínajíc vykazuje však čsl. pošta každoročně pozoruhodný přebytek, jenž z 10,574.000 Kč dosažených r. 1922 vzrostl r. 1924 na 131,344.000 Kč. Příznivé tyto výsledky vysvětlují se jednak nepřetržitým stlačováním provozních výdajů. jež z 1.028 mil. Kč r. 1921 poklesly na 838 mil. Kč r. 1924 - za 3 roky tudíž bezmála o 200 mil. Kč - jednak vzrůstem příjmů nastavším r. 1922 v důsledku všeobecného zvýšení poštovních, telegrafních a telefonních poplatků provedeného 1. lednem 1922. Vzrůst příjmů však r. 1923 přechodně poklesl jednak následkem dočasného ochabnutí dopravy způsobeného stagnací obchodu a průmyslu, jednak následkem značného snížení některých poštovních, telegrafních a telefonních sazeb vnitrozemských dnem 1. května 1923.
Velmi pozoruhodný nepřetržitý pokles výdajů čsl. pošty však úplně se zastavil dnem 1. ledna 1925, kdy čsl. pošta byla podrobena ustanovením zákona č. 404 z r. 1922 o hospodařeni ve státních podnicích. Od té doby, jak shora jsem naznačil, provozní výdaje čsl. pošty naopak velmi značně stoupají. Bylo by si přáti, aby nucené převzetí nových výdajů čsl. poštou bylo trvale vyváženo přirozeným vzrůstem provozních příjmů, jenž, jak doufám, vzhledem k nynějšímu utěšenému stavu výroby a obchodu bude trvalým.
K této kapitole musím se zmíniti ještě o jedné věci, která podléhá rovněž ministerstvu pošt a telegrafů, je to provoz autobusový na státních a okresních silnicích. I po této stránce čsl. pošty učinily vše možné, aby bylo vyhověno nejširším vrstvám lidovým. Přes to však ještě celá řada obcí zvláště v zapadlých horských krajích zůstává vůbec nepřístupna. a zároveň znemožňuje se chudým horským občanům, aby měli častější a levnější styky s městy a s bohatším okolím. Proto apeluji na ministerstvo pošt a telegrafů, aby i tyto nedostatky v příštím roce zmizely a aby umožnilo veškerému státnímu občanstvu, kde není jiných provozních prostředků, aby aspoň autobusy do každého horského okresu byly zavedeny. Celá řada soukromých podniků zabývá se provozem autobusovým se zdarem a dobrým výsledkem. Jestliže se provoz tento vyplácí soukromým podnikům, musí se tudíž vypláceti a rentovati i správě státní.
Kap. XVII. Ministerstvo železnic. Rovněž i při ministerstvu železnic objevuje se nám snížení položky rozpočtové podle r. 1925 o 18,600.000 Kč a zvyšuje se položka příjmu o 40,500.000 Kč. Menší spotřeba - větší příjem - vzniká následkem přebytku v důsledku snížení osobních výdajů restrikcí personálu r. 1925 provedenou. Úspory ty nutno vřele uvítati, abychom jejich přebytků mohli na řádné vybudování našich železnic a dosud zanedbaných nezbytných potřebných budov a tratí upotřebiti. Zvláště poukazuji k tomu, že je třeba, aby v nejbližší době mohlo nastati řádné, rychlé a krátké spojení se středním Slovenskem a Moravou a tím zároveň s Podkarpatskou Rusí.
K ministerstvu železnic podotýkám, že nutně a nezbytně žádám, aby větší úspornost co nejdříve nastala, jak již bylo dříve v této věci několikráte podotknuto, spojením ministerstva, a to tak, jak bylo za starého režimu pošt a telegrafů s ministerstvem železnic, Jestliže dnes úsporný systém je žádán na každém místě, musíme se ho dožadovati i sloučením jednotlivých ministerstev, které zajisté přinese nám nové úspory. Dále postrádáme v rozpočtu na r. 1926 zařazení stavby dráhy Prostějov-Drahanská Vysočina-Blansko a žádáme proto, aby ministerstvo železnic, které již uznalo nárok těchto zapomenutých, zapadlých horských krajů na komunikační prostředky, jimiž by přišlo do styku s nižšími polohami a městy vzájemně jejich obyvatelstvo, pojalo tuto stavbu do rozpočtu pro r. 1927. Dále je třeba, aby konečně vyhověno bylo širokým vrstvám státního občanstva kraje olomouckého a aby projekt vybudování řádného nádraží olomouckého v příštím rozpočtu byl taktéž proveden. Nádraží v Olomouci přímo ohrožuje život cestujících, kteří nemají řádného východiště a přístupu na peron. Jen obezřetností a opatrností úřednictva a železničního personálu k vážnému úrazu dosud nedošlo. Jsem však přesvědčen, že není možno, aby na toto nádraží a veliké hanácké město nadále bylo zapomínáno.
K ministerstvu zemědělství podotýkám jen jedno. Klub československé strany lidové, který vždy loyálně hleděl dodržeti závazky, které si koalice při svém vstupu do vlády dala, trvá neochvějně na tom, aby ještě v tomto zasedání provedeny byly veškeré předlohy, které týkají - se ministerstva zemědělství, a to jak zákona melioračního, elektrisačního, tak i úpravy daňového systému úměrně ke snížení státního rozpočtu na r. 1926 o jednu třetinu.
Slavná sněmovno! Jestliže koalice přijde domů bez uskutečnění tohoto zákona a bude vyprávěti svým voličům o všem možném, co ve prospěch jejich zde učinila, jistě že každý volič jí řekne: "Pánové, když jste o 5000 mil. Kč snížili rozpočet na příští rok, bylo povinností vaší, abyste úměrně ke snížení rozpočtu přinesli nám snížení veškerých daní!" Lid klesá pod břemeny tíže daňové a nesnese už déle tohoto břemene.
Vážení pánové a dámy! Jestliže dnes počínáme ve státní správě šetřiti a restringujeme náš rozpočet o tak veliké obnosy, jako letos, téměř o jednu třetinu, je nezbytně potřeba, aby osnova daňového systému v nejbližším roku byla provedena.
Dále žádáme úpravu berního systému. Berní systém u nás jest už tak zastaralý, že není skutečně možno, aby poplatnictvo se vyznalo v tom, v jakém stavu má odváděti daně: neví, kdy má platiti, kolik má platiti a zač má platiti. Proto vším právem se dovoláváme toho, aby osnova úpravy berního systému taktéž v tomto zasedání byla provedena, a to tím způsobem, aby každému státnímu poplatníkovi před početím správního roku bylo jasno, kolik má platiti, kdy a zač má daně platiti. Jinak, vážení pánové a dámy, není možno, abychom za další trpělivost státního občanstva, které je tak těžce daněmi zabřemeněno, mohli zodpovídati.
K ministerstvu zásobování podotýkám jen jedno: Ministerstvo toto už od roku 1924 stojí v likvidaci a mělo býti již zrušeno. Dosud se však tak nestalo Proto výslovně žádáme, aby aspoň během roku 1926 toto zbytečné ministerstvo bylo zrušeno a jeho agenda aby byla přidělena jednak ministerstvu zemědělství, jednak ministerstvu soc. péče. (Výkřiky.)
K rozpočtu ministerstva obchodu. Dožadujeme se spravedlivého rozdělování státních dodávek družstvům, zvláště malých živnostníků. Dále žádáme, aby agenda vývozního a dovozního povolení byla upravena takovým způsobem, aby tento obor neposkytoval různým vykořisťovatelům nový obor živnosti, nýbrž aby na základě spravedlivého vyřizování bylo přímo zúčastněným stranám podle možnosti vyhověno.
K ministerstvu soc. péče podotýkám, že z důvodů úsporných žádáme spojení tohoto ministerstva s ministerstvem zdravotnictví. Dále se dožadujeme uzákonění zákona o stavebním ruchu, zvláště ve prospěch malých stavebníků.
Při ministerstvu zdravotnictví pak žádáme, aby v nejbližší době byl proveden celý zákon zdravotní a aby bylo zabezpečeno zřízení výzkumného zdravotního státního ústavu.
K ministerstvu veř. prací podotýkám, že pokládáme položku na stavbu obecních a okresních cest a silnic za nedostatečnou. Žádáme, aby v příštím rozpočtu na rok 1927 byl obnos na podporu těchto preliminován do té výše, aby mohly zvláště v horských chudých krajinách dobudovány býti ony stavby, které na základě zastavení podpory v nezaměstnanosti zůstaly dosud nedostavěny.
Slavné Národní shromáždění! Pře stížnosti a přání, která jsem zde přednesl, podle veškerých kapitol našeho státního rozpočtu na rok 1926 pozorujeme, že postupně nastupujeme cestu celkové redukce našeho státního rozpočtu, která znamená pro stát určitou vývojovou směrnici, kterouž jest nutno vládní většině i na dalším postupu udržeti, poněvadž je v souhlase v intencích s vývojem našich hospodářských poměrů a znamená rok od roku jeho zlepšení ve všech oborech státní správy.
Z uvedených důvodů prohlašuji, že klub čsl. strany lidové pro tento rozpočet bude hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. John.
Posl. John (německy): Slavná sněmovno! V rozpočtu, který byl předložen, mělo by se vlastně zrcadliti celé naše národní hospodářství. Pohlédneme-li povrchně na číslice, zejména na konečná čísla, vypadá to skutečně také tak, jako by naše národní hospodářství zde, v tomto státě, bylo skvělé. Již naši řečníci v povšechné rozpravě i oposiční řečníci v podrobné debatě poukázali, čeho se v tomto státě našemu národnímu hospodářství nedostává. Bylo na to poukazováno, že se staly ohromné chyby, jimž mohlo se vystříhati, kdyby se v tomto státě pracovalo s plnou opravdovostí a kdybyste se nestavěli na stanovisko justamentu, že to, k čemu radí oposice, jest špatné a že se smí dělati jen to, na čem se usnesou koalované strany či vlastně "pětka". Bylo dnes a také v dřívějších dnech debaty zejména poukazováno na obchodní smlouvu s Polskem a prohlášeno, že uzavření této smlouvy bylo poškozením české hospodářské politiky. Polsko vyrábí ročně 50 milionů tun uhlí, jeho spotřeba činí 20,000.000. jest tu tedy přebytek 30,000.000 který musí odbýti. Polská vláda to dovedla a dovede, že při uzavírání obchodních smluv klade zvláštní váhu na to, aby i její uhlí získalo co největšího odbytu v cizině. To způsobilo, že mezi vyjednáváním Polska s Německem nastala bezesmluvní doba proto, že Německo nechtělo vyhověti přáním Polska. My jsme byli brzy hotovi, byla velmi rychle uzavřena smlouva a následky jsme pocítili. Pan ministr veř. prací odpověděl na vývody našich řečníků v rozpočtovém výboru, že skutečně hospodaření uhlím prodělává krisi, že však jsou tím vinny různé okolnosti, nikoliv vláda. Poukázal na to, že zejména byl dán souhlas ke zvýšení dovozu uhlí z Polska do Československa, že však dovolené množství pravděpodobně nebude dovezeno. Polsko dováží 60.000 tun, my sami vyvážíme do Polska měsíčně průměrně jen 558 tun. Již při této cifře vidíme ohromný rozdíl, neobyčejné poškození našeho uhelného hospodářství, především však také následky, které z toho povstávají a něž bylo již častěji poukázáno, že se tím připravují tisíce horníků o výživu. Různé výhody poskytnuté Polsku způsobují, že tento obraz se ještě podstatně zhoršuje.
Bylo již také poukázáno na tarify. Máme dnes tarify o 30% až 60% vyšší než ostatní státy. Všimneme-li si států, které hlavně pro nás mají význam, seznáme, že mají nejméně o 37 až 40% nebo více než 40% vyšší sazby. Poukázali jsme již na to, že uhelná dávka jest zvláštní překážkou pro odbyt našeho uhlí v cizině a abychom zůstali schopnými soutěže. V rozpočtu preliminovali jsme příjem z této daně, při čemž však se současně přiznává, že se tato částka asi nesejde. Uváží-li se učiněný odpis a to, co zbude, musíme říci, že by požadavek, aby uhelná daň byla odstraněna, neznamenal v rozpočtu tohoto státu vůbec žádný podstatný úbytek, neboť znamená to nejvýše zatížení pro odbyt uvnitř tohoto státu.
Při této příležitosti chci také poukázati na to, že by bylo třeba upraviti daň z vodní síly. Nemluvím snad v zájmu průmyslníků, jestliže však daň z vodní síly tíží určité závody, trpí touto daní zvláště dělnictvo, neboť ohromná daň z vodní síly má za následek, že se spoří na dělnících, daň stlačuje mzdy.
Bude-li upravena dávka uhelná, rozumí se samo sebou, že bude přiměřeně upravena i daň z vodní síly, aby mohl existovati i průmysl závislý na vodní síle. Musíme dále především žádati, aby byla přiměřeně upravena daň z příjmu, ona zatěžuje zvláště dělníky. V rozpočtovém výboru bylo řečeno, že nelze daň vybrati v preliminované výši. To jest zhola vyloučeno a jest to zvláštní tvrdost, že tato daň jest téměř násilně sháněna u dělníků, kteří musí se spokojiti s malou mzdou. Jest to tvrdé, předpisuje-li se bez okolků tato daň libovolně dělníkům, kteří snad pracovali jen po několik měsíců v roce a následkem toho utrpěli velkou újmu na příjmech. Žádosti za úlevy daňové zůstaly zpravidla nevyřízeny. Bylo by na čase vyhověti naší žádosti za odpis daně z dřívějších let a zvýšiti především existenční minimum.
A nyní k uzavírání smluv. Několikráte již a také v podrobné rozpravě poukázali jsme na nutnost včasného a rychlého uzavírání obchodních smluv s jinými státy, aby se naše národní hospodářství povzneslo, a zvláště na to, abychom i s Ruskem konečně přišli ve spořádané poměry. Zajímavé jest tu, co řekl za svého pobytu v Berlíně ruský lidový komisař Čičerin cizozemským zástupcům ohledně Československa. Pravil: "Co se tkne Československa, jest to země, jejíž zástupci jediní v Moskvě jsou uznáni pouze de facto a ne de jure, což znamená velkou překážku pro vývin normálních styků. Ta má přirozeně nepříznivý vliv na obchodní vztahy, neboť tyto vyžadují spořádaných diplomatických poměrů." V této souvislosti zmiňuje se Čičerin o rozsudku, který byl nedávno v Praze vynesen a podle něhož nebyla uznána ruská práva na pozemky, protože prý ruská vláda není uznána československou vládou, příklad pro to, jak může škoditi na poli národohospodářském nedostatek diplomatického spojení. Totéž řekli jsme již často ve sněmovně a ve výborech; zmeškáváme vůbec ruské možnosti a příležitosti. Ať kdo zaujme některému státu a jeho správě stanovisko jakékoliv, především nutno však s ním vejíti v hospodářské styky, aby se našla příležitost, odbýti u něho vlastní výrobky. Ostatní státy uzavírají s Ruskem smlouvy a dobře při tom pochodí, kdežto my přijdeme za nimi a pro nás již nic nezbude.