V letošním rozpočtu přichází k platnosti ohlašované zobchodnění státních podniků. Nejvíce těchto kupecky obhospodařovaných podniků připadá ovšem pod ministerstvo financí. Výdaje a příjmy v těchto podnicích spatříme v souboru výslednic obchodování. Buď schodek nebo výnos. Rád bych viděl, aby tyto výslednice měly také vliv na rozhodnutí o jejich další existenci tak, jak se to jeví v soukromém obchodním životě. Podniky, vykazující pasivum, netěší se lásce majitele, a když po rychlé nápravě neprojeví se žádná změna ve výsledku obchodování, zruší se jednoduše nebo se prodají. Soukromé podnikání charakterisuje při tvoření i ta zásada, že totiž musí míti výnos. K uskutečnění jeho pracuje se tak dlouho, až se výsledek dostaví. Snižují se výrobní náklady, vyhledávají se levnější prameny nákupu surovin a polotovarů, redukují se investice na nejpotřebnější míru, opatřuje se levnější úvěr, zvyšuje se výroba, vyhledávají se odbytiště za příznivějších tarifních podmínek a uskutečňují se prodeje cenově pro závod příznivější.
V naší berní soustavě panuje až dosud morálka velkých zisků a podle toho jsou daně poplatnictvu vyměřovány. A proto náš daňový systém pohlcuje namnoze všechen výdělek poplatníka anebo větší jeho část. To musí přestati, chceme-li se uvarovati velkých hospodářských škod. Živnostnictvo a obchodnictvo chce odváděti část svého zisku na daně, zbytek nutno mu ponechati k dalšímu provozování živnosti, k výživě rodiny a k četným novým investicím a zlepšením v závodě.
Také způsob vyměřování daní podle předchozích let vzbuzuje velké roztrpčení, neboť nelze platiti dnes daně podle předchozích let, když sám pan ministr uznal, že příznivá doba již minula. Placení daní složními lístky se neosvědčilo, neboť úspora na úřednictvu tím docílená vyvážena je dotazy se strany poplatníků. Poplatník dnes ponejvíce neví, kolik má zaplaceno na daních a kolik ještě dluží. Proto smutný stav řemesel, obchodů a živností v Československé republice, datuje se již z prvních let naší samostatnosti. Tak předpisy daňové v letech 1920, 1921, 1922 a 1923 byly o kolik set procent zvyšovány. Veškeré až dosud vyšlé předpisy a zákony o úlevách daňových měly by býti přesně prováděny, aby přinesly to, proč byly sdělány, to jest úlevu přetížených středních vrstev, zejména živnostnictva a obchodnictva.
Je všeobecně známo, že nepřízniví situace v řemeslech, živnostech a obchodu trvá a že jsou to jmenovitě úvěrové podmínky, které ztěžují nákup surovin a polotovarů v příznivé době. Proto je každá hotovost jak v obchodě, tak v dílně vítanou, což však v nynější době, kdy navrátily se již mírové vlastnosti, dávati totiž zboží na úvěr, je pro podnikatele velice obtížnou věcí. Tím vysvětluje se také okolnost, že poplatnictvo při nejlepší vůli nemůže předepsané vysoké daně včas platiti a platí nejen úroky, nýbrž i jiné výlohy, jakými jsou exekuční poplatky. Docházejí stížnosti, že na tyto okolnosti nebéřou finanční úřady zřetele, jmenovitě pokud se týče okolkování peněz. Přes veškeré žádosti a urgence nevyřizují úřady dotyčná podání ke škodě všeho poplatnictva, které by tyto zadržené hotovosti mohlo jiným užitečným způsobem investovati.
Druhá stará bolest týká se nevyřizování rekursů daňových. Mnohý poplatník, který určitě ví a v žádosti dokazuje, že jde, pokud se týká výše předpisů daňových, o nedorozumění nebo přehmat, bývá před vyřízením rekursu exekvován a činěny mu všemožné nepříjemnosti. Musí, chce-li se uvarovati dalekosáhlých šikán, vypůjčiti si mnohdy značný obnos, aby eráru zaplatil, co často dlužen ani není. Opětuji tudíž již v jiných letech přednesenou žádost, aby rekursy byly rychleji vyřizovány.
V poválečných dobách, kdy stát měl zájem, aby nebyly za hranice vyváženy suroviny, potraviny a zboží bez jeho vědomí a svolení, bylo konání domácích prohlídek snad na místě. Dnes, kdy netrpíme již změnou poměrů nedostatkem surovin a potravin, naopak oplýváme nadbytkem tovarů, jeví se býti toto opatření, kterého dnes ještě není odvoláno, zbytečným. Proto je jednomyslný názor všech interesentů, že režim zákazu volného vývozu, přehlížení zboží na hranicích a domácí prohlídky jsou úplně zbytečné, poněvadž nemají již jiného účelu, než obtěžování poplatnictva, zdražují vyměřenými poplatky vyvážené zboží a omezují jich konkurenční schopnost na zahraničních trzích. Úplným zrušením domácích prohlídek a celního prohlížení nepatrných zásilek bylo by vyhověno všem interesovaným kruhům, hlavně pokud jde o ztrátu času, který je nutno ztráviti při vyřizování vyclívacích formalit.
U příležitosti projednávání loňského rozpočtu žádal jsem, aby předložen byl projekt daňové reformy, kterou živnostnictvo toužebně očekává, ovšem v předpokladu, že přinese zjednodušení celého berního systému. Odpadly by četné přiznávky, ve kterých se poplatník většinou nevyzná a které jsou tak často hlavní příčinou četných nedorozumění. Dále očekávají poplatníci spravedlnost takovou, aby každý podle svých poměrů byl zdaněn. Co o daňové reformě jsme dosud slyšeli, neodpovídalo by bohužel očekávání, kladenému ve změnu dosavadních daňových zákonů, a přineslo by zklamání do kruhů živnostnictva a obchodnictva. Snad mohl by býti předložený rozpočet, který potvrzuje, že státní příjmy je možno snížiti, dokladem ke změně názorů na celý daňový systém, který vyjadřujeme slovy: Zaveďte jednotnou, pro všechno obyvatelstvo stejně spravedlivou daň ze skutečně docíleného čistého příjmu!
Mimo stížnosti na persekuce daňové přicházejí z řad živnostnictva ještě jiné stížnosti v současné době. V některých okresech konány jsou četnictvem prohlídky v obchodech a dílnách v plné výzbroji v době, kdy obchodník a živnostník má v místnosti kupující. Stížnosti přišly z Dobříšska, Pardubic, Chrudimi, Loun a českého jihu. Něco podobného vyvolává zbytečný rozruch a živnostník jest poškozován na dobré pověsti a dobrém jménu svém, když před zraky kupujících jest vyslýchán, což jest tím více pokořující, když jest si vědom, že se ničím neprovinil. Mám za to, že podobné prohlídky jsou dnes při stávající velké konkurenci zcela zbytečné. Dotyčné službu konající osoby dovolávají se předpisů z dob poválečného hospodaření. Pana ministra žádám, by tyto, dnes zastaralé, neúčelné předpisy odstranil. Nejnovější stížnost v tom směru mám rovněž z Dobříšska. Nadstrážník Kuthan požádal kolem jedoucího řezníka, aby ho svezl. Svezl ho, jel do vrchu, náklad byl veliký, kůň ho nemohl utáhnouti; řezník slezl, četník však zůstal sedět, ale druhý den řezníka udal pro týrání zvírat.
Státní správa stará se také jinak, aby klid a dobrá shoda mezi úřady a obyvatelstvem nenastala. Jde o otázku nedělního klidu. Již několikráte bylo dokázáno, že tato věc nedá se řešiti všeobecnými nařízeními, ježto hospodářské poměry v republice jsou rozdílné.
O této věci bylo již několikráte jednáno a přislíbeno, že v každém případě budou zájmové kruhy brány v poradu. Byl by to také nejjednodušší způsob řešení celého problému. Zemskou politickou správou zaváděn jest však nedělní klid v různých městech, kde zájmy živnostnictva, obchodnictva a konsumentů toho ani nevyžadují. Tím vzbuzuje se nespokojenost, zbytečné rozčilení a podávání stížností. Žádám, aby v těchto případech zachována byla zásada, že kruhy mající zájem na věci, t. j. živnostníci, obchodníci a jich korporace, byly dříve slyšeny, nežli podobné nařízení bude vydáno.
Na všech stranách jeví se neklamné známky, že se systematicky odpírá drobnému lidu možnost obživy, zaručená mu ústavou, a to se strany samých orgánů vládních, jimž v prvé řadě má záležeti na hájení ústavních práv občanstva a náleží starati se o jeho blaho, bez ohledu na jeho hospodářské nebo politické rozvrstvení. Došlé stížnosti na orgány státní správy žalují, že porušují právo soukromého hospodaření a že neobmezují se na odbory, které jim vymezil zákon při plnění jejich veřejnoprávního poslání, nýbrž že úmyslně a soustavně neoprávněným zasahováním do soukromých práv občanstva, nekalou soutěží, ničí existenci celé vrstvy hospodářsky slabších živlů ve státě. Jednou jest to poštovní správa, která svými přebytečnými nákladními automobily nad všemi členy konkurenčně vítězí, po druhé stěžují si krejčí, obuvníci, kováři a zámečníci do soukromého zasahování v jejich obor se strany trestnic, tiskaři a nakladatelé stěžují si do státní tiskárny a ústavu kartografického, truhláři stěžují si na vojenské dílny a továrny na letadla, obchodníci stěžují si na konkurenci různých protežovaných konsumů a družstev, na kantiny a jídelny. Živnostnictvo nalézá se tím v trapné situaci, neboť si nedobrovolně vydržuje placením horentních daní a dávek nevítanou konkurenci. Státní správa mohla by míti věru v době hospodářské a průmyslové krise trochu více ohledu na malé živnostníky a drobné výrobce a neměla by je doháněti k tomu, aby bez rady a pomoci rozšiřovali řady životních trosečníků.
V Českých Velenicích otevřela manželka zřízence železničního v naturální místnosti živnost čištění prádla. Je to třetí podobný příklad v Českých Velenicích, kdy manželky státních zaměstnanců ve státní budově používajíce výhod režijních lístků živnostníky poškozují.
Obyvatelstvo na severu rádo by zvědělo, v jakém stadiu jest výstavba tratí Jičín-Paka-Trutnov. Totéž platí o trati Plzeň-Brno. Bylo by tu záhodno přikročiti k vypracování generálního a detailního plánu této dráhy. Ústřední výpravný výbor se nabízí, pakli by nebylo možno dáti alespoň 3 mil. Kč na přípravné práce, tento obnos opatřiti a žádá pouze záruku za zúročení této částky.
Režijních lístků následkem jich láce se stále zneužívá ke zbytečným jízdám, takže cestující platící plnou cenu, mnohdy místa nedostanou. Mezi cenami jízdenek civilních a režijních jsou příliš velké rozdíly. Tak platí se z Podmokel do Prahy za civilní lístek III. třídy osobním vlakem 28·40 Kč, za režijní lístek 1·20 Kč. Za civilní rychlovlakem 36·40 Kč, za režijní 2·40 Kč. V nutných případech nelze proti takovému cestování ničeho namítati, ale nutno hledati cesty k obmezení zbytečných jízd a obtěžování venkovských příbuzných. Snad by se toho docílilo zvýšením ceny jízdních lístků dvoj- nebo trojnásobnou měrou, proti čemuž by vážných námitek nebylo a jízdy takové by se přece obmezily.
V dodávkách křivdí se živnostnictvu stále. Je to jmenovitě v některých oborech dodávkových. Nejsou zadávány řemeslníkům, výrobcům, nýbrž firmám v oboru tom nepůsobícím. Důsledek toho je, že s těmito dodávkami se provádí řetězový obchod. Firma, když dodávku obdrží a nemůže ji sama vyříditi, neboť nemá potřebných strojů, nástrojů, surovin a pracovních sil, zapracovaných - odborných už vůbec nepočne vyhledávati výrobce, který by zadané zboží zhotovil. Při takovém postupu jsou samozřejmě poškozováni nejen řemeslníci, nýbrž i dělnictvo, ježto se ubírá oběma na výdělku a mzdě. Firma dodávku obdrževší mnohdy za podezřelých podmínek hledí pro sebe co nejvíce vyzískati, obzvláště má-li povinnost ukázati se vděčnou. Tím stlačí cenu výrobků na minimum a často stane se, že řemeslník, chtěje zaměstnati se se svým dělnictvem, přijme dodávku za podmínek nevýhodných. Že takový postup je na úkor bezvadnému vyřízení převzaté dodávky, je zřejmo. Poškozeni jsou nejen ti, kteří se řemeslu řádně vyučili, ať už mistr nebo tovaryš a pomocník, a pracně zkušenosti musili získati, nýbrž poškozen je i stát o to, oč zprostředkovatel obdržel více za své jednání.
Připomínám tudíž při této příležitosti Národním shromážděním usnesenou kvotu 75% malovýrobě a 25% velkoprůmyslu při stáních dodávkách. Pokud jde o příplatky při dodávkách, buďtež povolovány spravedlivě všem živnostníkům. Rozpočty a vzory nechť vyhotoveny jsou státním úřadem, aby předešlo se často se vyskytujícím vadám, že vzorky nevyhovují podmínkám, jak co do jakosti materiálu, tak i provedení. Výrobci nemohou pak býti poháněni k odpovědnosti, jak se, bohužel, děje, když přesně podle dodaných vzorů dodávku vyřídili.
Proto vzhledem k nynější zhoršené hospodářské situaci středních vrstev poplatních měly by státní dodávky býti přidělovány ve větší míře jakožto částečné odškodnění zlé doby, když průmyslu zejména v některých oborech daří se nepoměrně situačně lépe. Statisíce samostatně výdělečně činných živnostníků, těžce poškozených přílišným zdaněním, čeká, že konečně i pro ně nadejde doba lepší budoucnosti a zmizí útisk, pod kterým stále trpí.
Jelikož rozpočet na rok 1926 obsahuje příjmy a výdaje, které v účetní závěrce dojdou jistě značnějších změn, nechovám se k tomuto rozpočtu důvěřivě. Vedle toho obsahuje rozpočet při značném zmenšení příjmů větší požadavek na daních, než v roce 1925 a proto musíme jej se stanoviska středních poplatních vrstev přijmouti s nedůvěrou. Nepřátelské stanovisko proti živnostnictvu vyjádřeno je tedy i letos vysokými daňovými požadavky, neboli větou: Živnostníče, plať a mlč! Z toho důvodu nemůže klub, jehož jsem mluvčím, pro tento rozpočet hlasovati. (Potlesk poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Benda.
Posl. Benda: Vážené Národné shromaždenie! Pred krátkym časom bola v novinách na Slovensku polemika, či Slovensko je problémom politicko-administratívnym, či sociálne-hospodárskym. Polemika nepriniesla nič nového, bolo len dokázané to, že Slovensko je skutočne problémom oboch týchto druhov. My, ako zástupcovia pracujúceho ľudu, držíme za nutné, aby sme poukázali na problémy, ktoré by boly v stave na Slovensku stvoriť novy život, slovenské ovzdušie ukľudniť a ktoré by najnižším vrstvám dalo to, čoho najnutnejšie potrebujú a po čom volajú, to jest chleba a zamestnanosť. Nezamestnanosť na Slovensku rok od roka sa zdvíha, počet nezamestnaných je vyšší, na jednej strane preto, poneváč naši zemerobotníci, ktorí pred vojnou, snáď i po vojne v prvých rokoch nachádzali zamestnanie v historických zemiach, teraz ho nenachádzajú, takže každý rok máme až 100.000 nezamestnaných, mimo toho všetky veľké závody, ktoré po prevrate boly zastavené, nemaly možnosti, aby sa vskriesily. Nie je preto možno, aby robotníctvo našlo zamestnanie. V tom je sociálne-hospodársky problém, ktorý musí byť rozriešený a hlasu, ktorý po tom volá, musí byť porozumené.
Poukázal by som tu na netaktnosť jednotlivých členov vlády, ktorí síce Slovensko zbožňujú, prípadne i navštevujú, ale robia sľuby, ktoré neuskutočňujú. Týka sa to priemyslu v okrese lučeneckom a zvolenskom. Pán minister obchodu bol tak láskavý a navštívil okres lučenecký a tamojšie sklárne. Miesto toho, aby k tomuto robotníctvu, ktoré ho loyálne privítalo, hovoril: Priemysel tento musí byť vzkriesený, reorganizovaný, vy musíte urobiť to a ono a ja ako člen vlády postarám sa o to, aby ste mali lacnejšie tarify, aby ste boli schopní života, hovorí: Továrne, ktoré vyrábajú tak zv. tabulové sklo, sú života neschopné, budú zarazené. Je však otázka, či sa môžu preorientovať na iné druhy výroby skla. V tomto ohľade bolo porobené mnoho sľubov a myslím, že z takých sľubov sa robotníctvo dosiaľ nenasýtilo a je otázka, či robotníctvo sa takými sľuby spokojí a bude-li i v budúcnosti týmto pánom veriť. Lučenecký priemysel, zvlášte sklársky, je odkázaný na to, aby suroviny dovážal väčšinou zo zahraničia, zvlášte z Nemecka. Cesta železnicou je dlhá, tovar musí chodiť prez súkromné dráhy, ktoré pripočítavajú si zvláštné tarify a následkom toho sa doprava zdraží.
Ale tejto otázke nevenuje sa dostatočná pozornosť, nechá sa to len bežať a tým vyvoláva sa veľká nespokojnosť, a to loyálné, republikánsky smýšľajúce robotníctvo stáva sa nespokojným. Na druhej strane tiež nedostatky železničné pomáhajú ubíjať priemysel, ktorý dnes na Slovensku ešte sa hýbe. Viete tak mnohí, že už dlhé roky voláme po tom, aby sa budovala tranzverzálka Handlová - Horná Štubňa-Červená Skala-Margecany. Pána ministra financií navštívila v tejto veci väčšia deputácia občianstva a boli pri tom tiež niektorí poslanci. Pán minister sa osvedčil, že k ne bude štát môcť kryť toto všetko zo štátneho rozpočtu, prikročí k zahraničnej pôžičke. Prosím, v tej veci nestalo sa nič, ač mali sme i záruku, že by pre tie prvé predpráce obyvateľstvo tamojších okresov poskytlo tých niekoľko milionov. My nemôžeme v tomto ohľade prevádzať politiku šovinistickú, ako sa to robilo v prípade stavby Handlová-Horná Štubňa. Poneváč tá trať má ísť prez nemecké obce, jednotliví činitelia sa tomu vyhýbajú na škodu Slovenska a nášho národohospodárskeho života. Trať Červená Skala-Margecany prebiehala by skutočne bohatým krajom na prírodniny. V gemerských vrškoch ležia poklady, ležia miliony, i v tých lesoch by našiel robotník zárobok a majitelia týchto lesov, či je to štát, či súkromník, dostali by sa do lepšieho, rozprúdeného národohospodárskeho života. Ale následkom toho, že nemajú žiadneho spojenia, že sú odtrhnutí od civilizovaného sveta, že ležia, ako sa po slovensky hovorí, pánu Bohu za chrbtom, nemôžu sa vpraviť do národoho-spodárského života priemyslového a obchodného a jednoducho tam upadajú. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Ani tejto veci nevenuje sa pozornosť, ač na tejto trati sú zainteresované i štátné podniky, ktoré sú snáď preto života neschopné a majú deficity, poneváč nemajú tej výhody, ktorú majú podniky v historických zemiach, ležiace na hlavnejších tratiach, ale toto všetko pána ministra financií akosi nebolí, na tom snáď nie je zainteresovaný český kapitál, to robotníctvo, ktoré je tam skutočne republikánske, to nech si robí čo chce, volanie jeho nikto neslyší.
Na druhej strane je to veľmi netaktické, jestliže jeden z ministrov poslancom niečo prisľúbi a nedodrží slova. Ja by som mohol užiť istého výrazu, ja to však neučiním, ale s tohoto miesta dovoľujem si upozorniť, že takéto prípady, najmä v otázkach slovenských, nesmejú sa viac opakovať. My by sme pri týchto železniciach zamestnali celý rad robotníkov. Z Maďarska nám poslali 4000 baníkov. Sú to Liptáci, dobrí republikáni a skutočne ľudia, ktorí s touto republikou cítia, ju ctia a vážia si jej, ale my nie sme v stave ani jedného umiestniť. Keby sme ich neposlali niekoľko do Francie, bol by ten ľud hladoval. Mimo toho štátné bane a podniky tiež reštringovaly robotníctvo, a to je bez zamestnania. Keby sa pri tých predprácach mohlo ich niekoľko umistniť, nebolo by tam toľko kriku, nebolo by tam toľko nadávania, lenže, ako sa hovorí, Slovensko je dosť ďaleko od Prahy a tí páni, ktorí si prípadne tam urobia výlet, urobia tam sľuby, ale mimo týchto sľubov sa nič nestane.
O železničných tarifách nechcem tu hovoriť, poneváč jeden kolega z môjho klubu o tomto tiež pohovoril. Ale tiež ministerstvo obchodu by malo tomu Slovensku venovať viac pozornosti, najmä tiež tomu maloživnostníctvu. My na Slovensku máme malopriemysel, o mnoho snáď vo väčšej miere tak vyvinutý, ako je v historických zemiach. Tí jednotlivci sú tam sdružení v družstvách. Síce môj pán kolega predrečník na tie družstvá nadával, on chce pohovoriť socialistické družstvá, ale to sú družstvá ľudí, ktorí nemajú so socializmom koľkráť nič spoločného. Ale týmto družstvám nejde sa v ústrety a my by sme mohli na tisíce a tisíce prípadov poukázať, že štátné dodávky dostávajú jednotlivci, ktorí žiadneho priemyslu neprevádzajú, sú to len veľkoprekupníci, ale tie družstvá, ktoré zamestnávajú len robotníkov, sú odmietnuté, Sú to družstvá krajčírske, obuvnícke atď.
Tedy i v tomto ohľade mal by pán minister obchodu hovoriť pri dodávkach ministerstva nár. obrany, že sa uznáva právo, aby v tomto ohľade Slovensko bolo dostatočne obdarené a aby Slovensku bol tiež jeho diel pridelený.
Z toho všetkého vzniká tedy len veľká nespokojnosť a potom keď je ľud rozbúrený, nadáva sa na republiku. Keď v tomto smysle budú jednotliví vedúci páni pokračovať, presvedčia sa, že v tom slovenskom holubičom národe najdú sa jednotlivci, ktorí rieknu: "Dosť už týchto sľubov."
Hovorí sa tiež o kolonizácii. Budeme prejednávať zákon o rentových pachtoch a niektorí páni z českej strany uznali za nutné, aby túto kolonizáciu, tieto rentové pachty, ktoré sú životnou otázkou Slovenska, nazvali nezbytnosťou, prípadne kritiku, ktorá o tom bola rečená, aby nazvali pletichami. Veci sa majú tak, že ten kolonizačný zákon a rentové pachty potrebujeme, aby sme obyvateľstvo severných žúp: hornej trenčianskej, oravskej, zvolenskej, spišskej atď. mohli prípadne dať na tie žírnejšie kraje, na žitný ostrov, do južných častí Slovenska, aby aspoň našli kus chleba. Takých malých ľudí by sme mali aspoň 30 tisíc. Týchto umiestniť musíme, sú to z väčšej časti naši drotári, pláteníci, ktorí do sveta nemôžu a my ako štát máme povinnosť, aby sme tomu ľudu pomohli. A z tohoto dôvodu voláme po rentových pachtoch, z tohoto dôvodu voláme tiež po kolonizácii. My si tú kolonizáciu predstavujeme trochu v inom stave než v minulých rokoch. Kolonizačné družstvo, ktoré bolo v Bratislave, zklamalo. My sme s týmto družstvom nemali nič spoločného a my si tiež kolonizácie neprajeme. A bolo by nerozumné, aby sa požiadavok, ktorý je eminentne dôležitý, rozbil z nejakého požiadavku politického, aby sa to zpolitizovalo. Páni, ktorí majú záujem na tom, aby bol na Slovensku pokoj, musia nahliadnuť, že sa to nedá s ničím jungovať a ž to musí byť v záujme poriadku a pokoja tiež na Slovensku uskutočnené.
Mimo ho bude tiež nutné, aby otázke zalesňovania sa venovala väčšia pozornosť. My máme jednotlivé dedinky, kde sú lesy vytúbané a niet nikoho, kto by sa o zalesňovanie postaral. Vidíme to na Zvolensku, v Gemeri a tiež v kraji kysuckom, (Hlasy: Trenčianskom!) v kraji Horné Trenčiansko. Tam jednotliví majitelia úsekov, lesov, spoločne predávajú seče, tie sa potom vyrúbajú. Tí chudáci nie sú v stave, aby to zalesnili, a ten, kto vyrúbaním hôr zbohatol, je dávno v sakri a úrady nemajú možnosť, po prípade niekoľkokrát nechcú o tieto veci sa postarať, aby boly uvedené do poriadku. Na veky nemôžeme na Slovensku tieto lesy rúbať, ony raz budú vyrúbané, je otázka, či to pre štátnu pokladnicu a pre obyvateľstvo bude užitočné? Úrady v tejto príčine postupujú veľmi pomaly, nemajú dostatok energie a preto ministerstvo orby je povolané, aby týmto pánom dokázalo, že nemôžu len z tejto prírody bohatnúť, ale že musia sa tiež postarať, aby prírode bolo poskytnuté to, čo potrebuje. Bolo by tiež potreba, aby na tých horských krajoch boly dediny trochu kultivovanén. Voláme po cudzineckom ruchu, ale ja to musím priznať, že do tých špinavých dedín, do tých nezdravých chalúp, kde niet ani komína, kde často dobytok spáva s ľudmi v jednej izbe, cudzinci nepôjdu. Máme tam síce krásné hory, či sú to vysoké Tatry, či jeto snáď okolie Ďumbiera, ale cudzinci tam nechodia, chodia tam snáď len turisti, ale väčší cudzinecký ruch sa tam rozvinúť nemôže, a to len preto, poneváč povolaným činiteľom ani nenapadlo, aby sa zaoberali kultivovaním jednotlivých dedín, aby ukázali, ako tieto dediny stavať a regulovať, aby tým preukázali, že čistota je polovičné zdravie. Pomimo toho nadobudli sme tiež to, že keby tak bolo učinené, že cudzinecký ruch sa tým zvýšil v týchto krajoch a že tým by bolo tiež pomožené hospodárskemu stavu Slovenska.
Pomimo toho musíme tiež pripomenúť, že ministerstvo ver. zdravotníctva nevenuje dostatok pozornosti našim kúpeľom. Nechcem sa zmieňovať o vnútorných ich pomeroch, ale je potreba poukázať, že tohoročná povodeň, ktorá nám zaplavila celé Piešťany, ktoré sú perlou Europy, vyhnala nám mnoho chorých cudzincov, ktorí si následkom toho o týchto Piešťanoch, po prípade o Československej republike doniesli špatnú mienku, a to preto, poneváč páni, ktorí sú odpovední za osud toho úseku, prípadne za osud týchto kúpeľov, neuvedomili si, že regulácia Váhu, ktorá je obzvlášte v Piešťanoch potrebná, musí byť čo najskôr urobená, poneváč jednotlivé kúpele nemôžu byť vystavené nebezpečiu, že jedenkrát nebudeme v stave, aby sme tých chorých z tejto záplavy odniesli.
To sú veci veľmi závažné. Keď si úrady sťažujú na to, že nemajú dostatok pracovných technických síl, potom pri reštrikcii bude nutné, aby jednotlivé rezort, ktoré majú už techniku dočinenú, príslušné odborné sily postúpily tým úradom, aby otázka táto bola upravená tak, ako toho záujem poplatníkov, záujem obyvateľstva a záujem štátu vyžaduje.
Pomimo toho tiež je potreba pripomenúť, že ministerstvo financií nevychádza dostatočne v ústrety t. zv. zkrachovaným podnikom, na príklad vo Zvolene máme továrňu Union. Tam pracovalo pred prevratom 2000 robotníkov z najširšieho okolia zvolenskej župy. Táto továrňa stojí už po tri roky, tam sa nepracuje. Prispením politických činiteľov a tiež úradov našla sa firma, ktorá by túto bývalú plechárňu preorientovala na výrobu chemických prostriedkov, destiláciu dreva. Avšak pán minister financií neuznal za vhodné, aby tejto firme, poneváč je nemecká, vyšiel lepšie v ústrety a umožnil jej, aby tú továreň poopravili, aby dala nové stroje, aby tam začali pracovať. Myslím, že už niekto sa o ten priemysel zaujíma a hľadí, aby chudobný ľud prišiel k zárobkom, že je svätou povinnosťou vedúcich činiteľov, aby urobili všetko možné, čo v záujme rozprúdenia priemyslu je treba. My sme v tejto veci neboli leniví, podali sme obšírné memorandum, interpelovali sme na županskom úrade, v ministerstve v Bratislave, boli sme u pána ministra financií, tam sa nám síce dala vyhýbavá odpoveď, že sa o veci tej bude jednať. Tento sľub nám bol daný pred 4 mesiacmi a do tej doby sa v tej veci nič nestalo. Ľud tam hladuje, revoltuje a nepracuj e. Myslím, že politika šovinizmu nemôžem to inak nazvať - v tomto ohľade nemá vo Zvelene čo hľadať. Bolo by tu potreba, aby sa dalo ľudu všetko to, čo potrebuje. Keď tá továreň bude pracovať, zarobia viac železnice, poneváč sa bude dopravovať, bude sa viac konkurovať, vyťaží sa viac i na nepriamých daniach. Myslím, že to nemá byť tak ľahko hodené na váhu, o tom má byť uvažované o tých druhých podnikoch nebudem ani hovoriť. To všetko leží, ako a hovorí, vo starom železe Preto hovorím, problém slovenský, po pr. jeho dôležitosť, ako problému administrativne-hospodárskeho, je veľmi dôležitým problémom sociálne-hospodárskym. Mimo toho musím ešte pripomenúť, že česká žurnalistika v jednom prípade nebola dosť dobre informovaná. Keď sme mali na Slovensku povodeň, úsek medzi Žilinou a Vrútkami bol zatopen, nebola tam žiadna premávka. Tu pisaly jednotlivé časopisy, že máme výborné železničné spojenie so Zvolenom na Košice. Ja znám každý kútok Slovenska a bolo by ma veľ i tešilo, keby som to spojenie železničné bol našiel. Konečne prišiel som na to, že autobusové spojenie do Košíc máme, ale železničné žiadné. Myslím, že v tomto ohľade to z nejakého ministerstva bolo objednané a že to nebolo taktické, že je to klamanie širokej verejnosti a tež cudzí príslušníci, ktorí v tomto prípade Slovensko poznali, myslia, že slovenský ľud je klamaný. Menovite tiež vidíte, že je to veľké nebezpečie, že v tom okamžiku, keď, východné Slovensko a Podkarpatská Rus sú od celej republiky odrezane, že je to úpadkom štátnym, že je to otázka tiež finančná a vôbec otázka celoštátna. Tam máme ešte časť priemyslu, máme tam obchod, vojsko a obyvateľstvo a to by bolo potom od celého sveta odrezané. Z toho dôvodu vidíte, že je nutno v tejto veci, aby sa niečo iného stalo mimo sľubov, aby sa pristúpilo k činom, a na druhej strane, aby svet nebol v tomto ohľade falošne informovaný, lež aby sa povedalo, ako vec stojí.
Pri hospodarení štátnych lesov ministerstvo orby preukazuje, že má dosť pekný nadbytok, že niečo uhospodárilo. Pri tom všetkom myslím, že tento nadbytok mohol byť väčší, že mohol byť istejší, keby skutočne k tomu drahocennému pokladu štátnym lesom a obchodovaniu v nich bola venovaná skutočne lepšia a odbornejšia pozornosť. Vidíte, že jednotlivé súkromné firmy na Slovensku trebárs ani nevedia keťasovať, ale dosť bohatnú, ačkoľvek obrábäjú len malý zlomok krásnych hôr. Ministerstvo orby má pod správou veľkú väčšinu slovenských hôr a má len taký malý, nechcom riecť taký fiktívny nadbytok. Budúcnosť ukáže, že v tom ohľade musí sa už skutočne jedenkrát správa upraviť tak, aby odpovedala potrebám štátu, že celé hospodarenie v týchto štátnych lesoch nemôže byť otázkou len niekoľko osôb, prípadne riaditeľov tých jednotlivých úsekov. Lež na toto musí byť tiež vo verejnosti poukazované a verejnosť sa musí dovedieť, ako sa skutočne v tých štátnych lesoch hospodári. Tiež každé také tajomstvo, ktoré sa robilo s odpredaním tých lesov, prípadne s licenciou pre exploitáciu, musí byť verejnosti vysvetlené, aby táto dela, že celý tento štít je čistý, že sa nerobí tu žiadna špekulácia, že tu nebudú kupované žiadne politické strany, lež že tá vec je s obchodníckeho stanoviska celkom čistá.
Veľmi často sme čítavali, že tá alebo oná správa pojednáva s ministerstvom orby a hneď vo verejnosti sa vyskytovaly zprávy, že tá alebo oná politická správa dostane toho toľko a toľko na volebný fond. Myslím, že v takomto prípade musí štátna správa - a v tomto ohľade je to ministerstvo orby dávať si lepšie pozor a jednať reelnějšie. Týmto by sme skutočne dostali to štátné hospodárstvo do iného behu a bolo by tiež možnosťou, aby skutočne v tomto ohľade nastal poriadok, a to poriadok taký, ktorý by prospel celému štátu.
Musím sa vrátiť ešte k tým povodniam; o úhrade škôd narobených živelnými pohromami bude ešte hovorené, ale poneváč v tejto kapitole hovoríme tiež o ministerstve verejných prác, s ktorým je život a budúcnosť Slovenska veľmi spiata, nechcem tu hovoriť o štátnych podnikoch, o tom budú hovoriť mojí druhovia z klubu, ktorí v tom sú snáď sbehlejší. Predsa však držal by som za nutné poukázať na to, že Slovensko bolo tohoto roku postižené značnými živelnými pohromami. Na mnohých riekach boly spôsobené značné škody, taktiež na budovách, pozemkoch a hospodárských budovách. Najviac šarapatily vody na rieke Váhu, na rôznych prítokoch Tisy a v pohraničnom toku Moravy. Uznávam, že v štátnom rozpočte na r. 1926 bola čiastka na zaišťovacie práce na riekach Váhu, Hrone, Tise, Bodrogu atď. zvýšená oproti minulému roku o 3,500.000 Kč, ale ani táto čiastka nestačí, aby potrebné stavby mohly byť riadne rozvinuté. Nejedná sa len o škody, ktore boly spôsobené na vlastných a už prevedených stavbách brehových, ale nastala nutnosť, aby boly čo možná najrýchlejšie zabezpečené brehy veľkou vodou zničené, podomleté tam, kde dosiaľ žiadné stavby ochranné sa neprevádzaly.