Tedy chtěl bych říci: Zachovati individuu, jednotlivci, možnost vývoje jeho vlastní silou a vlastní zásluhou podle jeho schopností, vlastností, zkušeností a podle jeho nadání je vůbec povinností všech, kdo chtějí nechati otevřenu všemu pokroku volnou dráhu. Chce-li však někdo svobodu člověka omezovati přes meze nezbytně nutné, nejedná správně, omezování takové nikdy nebude založeno na všeobecném přesvědčení o nutnosti, dá se držeti jenom násilím. A každé násilí jest jenom dočasné, je zavržitelné.
Tolik všeobecných poznámek. Jestliže hospodářskou skupinu rozpočtu přehlédnu, zajisté mohu říci, že by zde bylo možno učiniti podstatný krok úsporný. Především pokud jde o ministerstvo pro zásobování lidu. Častokráte přede mnou bylo již prokázáno, že toto ministerstvo je zbytečné, že nám to nedělá dobře ani za hranicemi, máme-li příliš mnoho ministerstev. To je pravda, a já jsem pevně přesvědčen, že náprava v této věci se již nebude dále jen slibovati, nýbrž že v brzké době se také dostaví. Agendu tohoto ministerstva může zajisté převzíti některé ministerstvo hospodářské nebo politické. Prozatím však musíme s existencí tohoto ministerstva počítati.
Vážně však musíme se zamysleti nad tím, je-li nadále u nás třeba udržovati lichevní úřad. Je pravda, lichva může se vyskytnouti a vyskytovala se zcela určitě i v dobách předválečných. Nikoho však tenkráte ani nenapadlo, aby udržoval lichevní úřady, resp. lichevní kontroly. Tu byl nápravný prostředek jiný. Kdo byl nesolidní, byl potrestán tím, že prostě zákazníci ho opustili. Myslím, že tento prostředek úplně máme po ruce i dnes. Je nebezpečno obecenstvo ukolébávati a utvrzovati v domnění, že stát stará se a bdí nad tím, aby jeden druhého v ničem nešidil. O to přece se musí starati občané sami, to není věcí státu, na to ostatně stát ani nestačí. Proto myslím, že by se naprosto nic nepříznivého pro občanstvo nevyvinulo, kdyby ministerstvo pro zásobování lidu lichevní kontrolu zrušilo. Troufám si říci, že by konsumenti na tom byli v brzku lépe, kdyby vůbec tato kontrola odpadla, poněvadž by byli sami donuceni přemýšleti, aby dovedli proti nesolidnosti a vykořisťování hájiti se sami, jestliže by se nesolidnost a vykořisťování objevily. Ale jsem přesvědčen, že by se ani neobjevily. Udržuje-li se však přes to lichevní úřad, je nezbytně nutno, aby kontrola lichevními orgány prováděna byla formou, která je snesitelná, která nevyvolává nepřátelství, rozčilování, urážek a podobných zjevů, které pak mají v zápětí trestní stíhání a podobné nepříjemnosti. Účelem kontroly zajisté je, aby zcela objektivně a věcne konstatovala se určitá věc, a k tomu účelu musí se nalézti vhodná forma. Najde-li se, jsem přesvědčen, že vhodná forma sama už bude působiti k náležitému uklidnění a že budeme moci vždy o objektivní výsledky takové kontroly se opříti a podle výsledku té kontroly bezpečně rozhodnouti otázku, je-li účelno nadále kontrolu držeti, nebo ji rušiti. Jsem přesvědčen, že kontrola potvrdí, co jsem řekl dříve, že lichvy žádné již není. Neříkám tím, že není drahoty, ale to je jiná věc.
Ministerstvo pro zásobování lidu za své praxe nejednou mělo příležitost se přesvědčiti, jak velký a nesnadný je problém výživy našeho občanstva, resp. i domácího zvířectva. Zajisté mělo příležitost se přesvědčiti, že je neustále nutno tento veledůležitý problém míti před očima, studovati ho co nejpilněji a míti po ruce plán, jímž by se naše národohospodářská politika měla říditi. Správný hospodářský plán, toť také jeden náš důležitý úkol v budoucnosti, a to nejen pro dobu mírovou, nýbrž pro všechny případy, zejména však pro případ, kdybychom byli odkázáni jedině na sebe. Ministerstvo pro zásobování lidu samo nemělo možnosti vědecky v celém rozsahu a systematicky tento veliký problém studovat a vhodné plány připraviti, poněvadž se zabývalo otázkami denní praktické politiky zásobovací. Přece však snažilo se různými anketami, jakož i stykem s našemi národohospodářskými korporacemi přispívati k hlubšímu proniknutí problému tohoto a jsem přesvědčen, že loučení naše s tím ministerstvem bude tím upřímnější, bude-li jisto, že tato práce nebude odložena někam do zapomenutí, nýbrž že na jiném místě bude sledována - myslím tím totiž státní zdravotní ústav. Přál bych si jen, aby tento státní zdravotní ústav co nejdříve vešel v kontakt s našimi praktickými kruhy národohospodářskými, neboť jednostranně, teoreticky tento problém řešiti se nesmí a bez praktických znalců byla by práce ta jednostrannou.
A nyní několik poznámek k dalším kapitolám hospodářským. Národohospodářská politika státu jest, jak jest na prvý pohled patrno roztříštěna a vložena do různých resortů. Jistě by bylo možno tyto resorty vhodně spojiti, když ne v jedno velké ministerstvo hospodářství, tož ve dvě ministerstva: národního hospodářství a dopravy. Rovněž jistě by bylo možno připojiti i ministerstvo soc. péče k ministerstvu zdravotnictví. Udržovati vedle ministerstva železnic ještě zvláštní ministerstvo pošt považuji za neúčelné, rovněž tak myslím, že není účelno udržovati vedle sebe dvě čistě národohospodářská ministerstva, to jest ministerstvo obchodu a ministerstvo zemědělství. Tato ministerstva obě náleží k sobě: ministerstvo průmyslu, obchodu a živností nemá se starati pouze o zájmy průmyslu, obchodu a živností, zrovna tak jako ministerstvo zemědělství nemá starati se jen o zemědělství, nýbrž obě tato ministerstva mají v prvé řadě se starati, aby v oborech jim vytčených náležitě byly obstarávány národohospodářské potřeby celku. Proto myslím, že by bylo dobře, kdyby obě tato ministerstva byla spojena.
K jednotlivým titulům chtěl bych říci: V ministerstvu obchodu jest skryt úřad pro zahraniční obchod, což byl dříve ministerský úřad, ministerstvo obchodu č. 2. Tento centrální úřad se udržuje nadále jakožto sekce ministerstva obchodu, má své příjmy za vystavování povolení k vývozu a dovozu, jakož i za ohlášky vývozu a dovozu. Jest nutno počítati s tím, že tato reglementace přestane. Jak bude potom rozřešena otázka navrácení poplatků a kaucí, jest již nyní nutno věděti. Dnes jest reglementace valně zmenšena, namnoze jest pouhou formalitou. Právě proto myslím, že nestane se neštěstí, jestliže ji vůbec opustíme za přiměřené proti plnění. Zde vidíme, že kolektivism, který s počátku na tomto poli byl odůvodněn, dnes své odůvodnění ztratil a jeho udržování jest vlastně již přežitkem.
Zaznamenati nutno pro budoucí paměť, že praktické kruhy průmyslové i zemědělské to byly, které samy volaly po této kontrole dovozu a vývozu. Jaký to byl často zmatek názorů, o tom by bylo možno psáti veselé kapitoly. Leckdy ten, kdo pro sebe dožadoval se úplné volnosti ať dovozu či vývozu, současně požadoval zákaz dovozu nebo vývozu pro druhého. To dělali průmyslníci právě jako zemědělci a naši konsumenti nebyli o nic lepší. Vždyť jest známo, že i konsumní spolky, které říkaly, že účelem jejich jest zlevňovati, nepřály si volnosti k dovozu mouky levnější, pokud měly zásobu mouky dražší nevyprodánu, a byly to konsumy i komunistické.
S touto agendou ministerstva obchodu souvisí jeho spolučinnost při uzavírání obchodu zahraničního a vliv na zahraniční obchod vůbec. Staré Rakousko pro otázky mezinárodní politiky obchodní čas od času svolávalo jednak celní konferenci rakousko - maďarskou, dále mělo k ruce tak zv. vývozní radu. Také u nás je potřebí zahraniční obchodní politiku přivésti do systému. Nutno zaříditi, aby naše národohospodářské kruhy byly si vědomy, co za dané situace je pro ně dosažitelno a prospěšno, a aby zkrátka hospodářskou politiku dělaly s sebou, jinými slovy, aby měly pocit naprosté bezpečnosti a nebyly v ničem překvapovány. Za starého Rakouska vynikající vývozní průmysl, jakož i vývozní obchod napřed připravovaly již, co teprve později vláda administrativními nebo zákonnými opatřeními uskutečňovala. Průmysl i obchod konal tu své pionýrské poslání. Konal je v naprostém souladu s vládou. Náš průmysl, živnosti, obchod i zemědělství, pokud jsou interesovány na mezinárodní tržbě, doposud si vlastně neuvědomily, že mezinárodní obchodní politika má býti zároveň jejich spoludílem a jejich životním zájmem. U nás narážíme velmi často na značné obtíže, když jde na př. o vyřízení zmocňovacího zákona obchodně-politického. Zemědělství domáhá se parity s průmyslem. Je to požadavek zajisté oprávněný a vůbec jest třeba zharmonovati i zájmy průmyslu, obchodu a živností se zájmy zemědělství a rovněž se zájmem konsumentů; k tomu právě se musí nésti naše politika národohospodářská, a proto myslím, že by bylo správné, kdyby veškerá politika národohospodářská byla spojena a od politiky stranické co možná oddálena. To je zájem celku.
Když jsem u kapitoly ministerstva obchodu, musím se zmíniti také o položkách, jež věnovány jsou na podporu vývozu a průmyslu. Mohlo by se říci, že strana naše kritisuje hospodářskou politiku resortů, jež spravovány jsou ministry jiných stran, naproti tomu blahovolně posuzuje ony, jež spravovány jsou ministry strany naší. Takováto výtka byla by odůvodněna, kdyby byla pravdivá. Strana naše však nemá příčiny vyhýbati se kritice také těch ministerstev, jež spravována jsou zástupci strany naší.
Pokud se týče ministerstva obchodu, chtěl bych říci, že penězi, které ministerstvo na rok 1926 požaduje k podpoře vývozu, jakož i podpoře průmyslu, průmysl a vývoz náš podstatně a znatelně pozvednuty nebudou. Jsou to obnosy opravdu chudičké, nikterak neodpovídající významu průmyslu, obchodu a živností. Pan ministr obchodu nemá na tom viny, naopak vím dobře, že řídí se prostě tím, co mu praxe přináší a co žádá. Praktické kruhy velkorysý plán podpory vývozu a podpory průmyslu nesestavily. Přál bych si, aby pan ministr dal vhodný podnět, aby tento plán připraven byl. Rakousko si takové plány vždycky připravovalo jednak v exportním poradním sboru, jednak v průmyslové radě, jednak v odborných anketách. U nás se konají také odborné ankety, ale význam jejich je velice nepatrný. Rakousko mělo také obchodní museum, které se věnovalo obchodnímu zpravodajství a vydržovalo exportní akademii. U nás na zpravodajství zahraniční v rozpočtu ministerstva obchodu je položka 30 tisíc Kč. Jen mimochodem podotýkám, že obchodní ústav pražské obchodní a živnostenské komory, který také stará se o zpravodajství obchodní, má rozpočet asi jeden milion Kč. Jestliže pan ministr bude chtíti dáti z této položky přiměřenou subvenci, věru nevím, jak obnos 30.000 Kč rozdělí.
Bylo by však nesprávné posuzovati poměr státu k průmyslu našemu čistě podle této kapitoly. Průmysl od státu má podporu ještě v jiných směrech, zejména jsou tu státní dodávky, které jdou do mnoha set milionů. Pokud se týče státních dodávek vím, že průmysl náš u státu přízeň má. Ale přece jen nebudiž pouštěno se zřetele, že většina průmyslu, zejména i průmyslu, který má státní dodávky, musí se za každou cenu chytiti a držeti na cizích trzích. To není dnes věc snadná. Všechny naše sousední státy, i ty, které vůbec žádný exportní průmysl dříve neměly, jde-li o to, aby jejich průmysl se uchytil na zahraničním trhu, štědře otvírají ruku a poskytují hojně podpor na obeslání veletrhů k propagaci, k inkasu a vymáhání pohledávek, podávání informací a pod.
Dotkl bych se ještě titulu "zvelebování živností". Je nesporné, že ve směru pedagogickém a technologickém jsme ve zvelebování řemesel a živností učinili značný krok ku předu a že učednická otázka, jako jedna z nejdůležitějších, počíná býti správně chápána. Pan ministr obchodu neopomene žádné příležitosti, aby význam a důležitost učednické otázky správně nepodtrhl. Víme, že stále ještě trpíme přílišným návalem inteligence na naše střední a vysoké školy. Vůbec v našem národě je sklon k úřednické karieře, k jistému třeba chudičkému, jen když pevnému - postavení. Stále ještě chybí chuť k vlastní práci, k tomu, aby vlastní pílí každý si založil a udržel samostatnou existenci. Nebude na škodu, budeme-li v této věci trochu veřejné mínění konečně napravovati a správně vésti. Pro nás vyučený a vycvičený řemeslník nebo živnostenský pomocník jako vzdělaný zemědělec musí míti stejnou cenu jako studovaný inteligent. Půjde tedy o to, aby průkaz pro živnostenské podniky, vhodně upravený, stal se oporou pro další zvelebování důležité živnostenské složky našeho národa.
O družstevnictví slýcháme velmi často názory, že to je ve směru ethickém i národohospodářském dokonalejší forma, nežli je forma podnikání individuelního. Je pravda, že družstevnictví, kooperace může býti spasným prostředkem, když půjde o to, rozřešiti jistý hospodářský problém, na který iniciativa, síla jednotlivce nestačí, a není možné, aby tento účel řešil kolektivně stát nebo obec. Takových případů je možno nalézti velký počet a je jisto, že ve všech těchto případech idea družstevní znamená zdokonalení, že její uskutečnění znamená v praxi obecný prospěch. Víme však, že ve formě družstevnictví etablují se často podniky, které ani po stránce ideové ani praktické neznamenají žádnou dokonalejší formu podnikání, než-li je forma jednotlivce, po př. několika jednotlivců, kteří si utvořili jinou formu společenskou. Nemáme nic proti tomu, jestliže se stavy podle svých potřeb a libostí sdružují. Jestliže by se však žádalo, aby družstva, která v podstatě nejsou nic jiného, než konkurenční podniky, byla z veřejných prostředků zvláště subvencována, aby jim byly sanovány deficity, mám za to, že je to věc nespravedlivá, a proti této nespravedlivosti předem musíme se ohraditi. (Tak jest!)
Dovolte, abych několika stručnými poznámkami zavadil o kapitolu "Železnice a pošta". Železnice a pošta jsou podniky státní a jsou spravovány vlastními sbory. Když se jednalo o utvoření těchto sborů, veřejnost byla zvědava, které osoby budou jejich členy. Tenkráte se všeobecně tvrdilo, že ve správních sborech budou míti zastoupení kruhy praktické odborníky. Podíváme-li se, jak věc je provedena, vidíme, že na praktické odborníky se zapomnělo. Trochu je to snad korigováno při železnicích, kde máme ústřední radu železniční a ředitelské rady železniční, ale u pošt podle analogie železničních rad poštovní rady vůbec zařízeny nebyly.
A ještě bych se chtěl dotknouti otázky restrikce u železnic. Vím, že k restrikci dojíti musilo - lex dura, sed lex est - vím, co osobně znamená propuštění ze služby po mnoha letech úředníka v každém ohledu dokonale vyhovujícího, který právem mohl si činiti nárok, že budou uznány jeho vynikající služby.
Dalo se očekávati, jestliže bude sáhnuto k tomuto opatření, že bude prováděno formou humanní a formou přijatelnou. Jestliže slyšíme, že v některých konkrétních případech nebyla zachována ani slušná forma, musíme toho litovati.
Při těchto veřejných podnicích, o kterých jsem mluvil, velkou důležitost a roli hrají dodávky. Dodávky jdou do set milionů. Je známo, že konkurent, je-li odmítnut, vždycky dovede rozšiřovati zprávy, že to neb ono bylo nesprávné. Přál bych si, aby pro všechny dodávky - nemám nic jiného v úmyslu - byla u nás zavedena jistá kontrolní dodávková služba. Už možnost, že dodávky se kontrolují, třeba dodatečně, a že taková kontrolní služba funguje, je dostatečnou zárukou, že se nebudou díti chyby v žádném směru.
Pokud se týče ministerstva soc. péče prosil bych, aby ministerstvo soc. péče nepřehlédlo toto: naše republika postarala se, aby ti, kteří byli válkou poškozeni, dostali, pokud bylo možno, odškodnění. Vím, že jsme vyřešili otázku válečných půjček, vyřešili jsme otázku dodávek bývalým erárům, také válečné poškozence jsme hleděli odškodniti, ale jak vidíme, jsou tu a tam jednotlivé případy civilních poškozenců, na které bude třeba také vzíti zřetel. Tito poškozenci mají organisaci, která, tuším, funguje v Olomouci, a stal se tento konkrétní případ: Poškozenec, který vážil cestu z východního Slovenska do Olomouce k organisaci, byl od ní poslán do Prahy. Zde šel z jednoho úřadu do druhého a ten druhý ho poslal zase zpět k prvému a na konec nedostal vůbec žádné odpovědi a neví, na který úřad se má obrátiti. Dovolím si tento konkrétní případ panu ministru soc. péče oznámiti. Je to zajímavé proto, poněvadž jsem se dověděl, že těch případů je více, a poněvadž je zde celá organisace, která slibuje, že něco vymůže, ale prozatím její práce spočívá v tom, že dotyčné lidi posílá do Prahy.
Další věc, na kterou bych chtěl rovněž upozorniti, je tato: Celá řada československých příslušníků dříve sloužila jako veřejní státní zaměstnanci po různých částech tenkráte Rakousko-uherské monarchie: v Polsku, v Bukovině, v Tyrolsku, atd. Jako veřejní zaměstnanci nabyli tam domovského práva, a poněvadž státní příslušenství bylo jedno, předlitavské, byli vlastně příslušníky tam, a po převratu, když zde vznikly nové státy, jsou příslušníky tamějších států. Tyto státy měly přirozeně povinnost vzíti na sebe jejich pensijní zaopatření, ale tito příslušníci, poněvadž jsou to naši lidé, vracejí se k nám, z větší části žijí v republice a nemohou přes všechny návrhy a přímluvy dosíci, aby státy, ve kterých jim nároky na pensijní zaopatření vznikly, jim jejich zaopatřovací požitky vyplatily, ačkoliv náš stát v této věci vždy hájí zásadu reciprocity. My o té věci jednáme, ale věc je neobyčejně palčivá, vždyť jde skoro výhradně jen o lidi chudé a staré. Já bych velice prosil ministerstvo pro zásobování lidu, aby tento specielní případ nespojovalo při jednání s věcmi jinými a pomohlo vyříditi samostatně.
Pokud se týče stavebního ruchu, mám za to, že k rozřešení této otázky se dostaneme. My jsme veřejně slibovali, že se budeme o to přičiňovati, je to naší povinností, nemůžeme od započaté práce, jak se říká, utéci, musíme přemýšleti a raditi se, jak bychom dokonali toto dílo, a zejména vhodnými předpisy musíme postaviti na jisto poměry, ve kterých družstevníci jsou. Zde musí býti právní jistota úplná, aby věděli, s čím do budoucna musí počítati. Měl jsem příležitost informovati se, jaké jsou tyto věci v cizině, a viděl jsem, že v některých státech cizích stavební ruch není financován státem, že jsou tam jiná opatření. V ohledu finančním, jestli by nebylo možno, aby stát stavební ruch trvale až do konce financoval, myslím, že při dobré vůli najdeme možnost řešení jiného. Ostatně podotýkám, že jistá podpora stavebního ruchu je možná i nepřímo, slevou daní, dávek, poplatků, dávky z přírůstku hodnoty, prodloužením úlev od stavebního řádu. Také tyto výhody jsou vysoce cenné a jsme o ně ze všech stran podnikatelskými kruhy žádáni.
Chtěl bych se ještě stručně dotknouti ministerstva zdravotnictví. Zde mají lékárníci velice odůvodněné stížnosti na postup při stanovení lékárnické taxy. Dokazují - podle mého soudu přesvědčivě - že v taxách nemají ani úhradu výloh, které musejí platiti svému odborně vzdělanému personálu. Považoval bych za nespravedlnost, jestliže bychom nepřáli těmto pracovníkům hlavou jejich slušnou mzdu.
Nyní jen několik poznámek ke konci. Se strany německých pp. poslanců bylo toho našemu státu vytýkáno tolik, že skutečně nevím, co ještě špatného ten náš stát a naše správa by neměly. Před krátkou dobou měl jsem příležitost na Šumavě navštíviti průmyslový závod německý. V tomto německém závodě jako odborníci jsou zaměstnáni mistři němečtí; jsou to němečtí státní příslušníci. Mluvil jsem s nimi o zdejších poměrech a oni sami ze své iniciativy a ze svého popudu řekli: "Jsme rádi, že máme možnost zde pracovati, jsme zde úplně spokojeni. Jak vidět, není to, co říkají naši Němci, vůbec pravda". Tak soudili příslušníci němečtí, kteří mají možnost vrátiti se kdykoliv do německé vlasti. Ještě jeden moment: Navštívil mne před nedávnem Američan, podle jeho visitky bylo možno souditi, že je to anglický Američan. Vyptával se na poměry a také na poměry Němců u nás. Dal jsem mu o nich informace. V čem zasloužili, jsem pochválil. Německé obchodníky a průmyslníky jsem nehanil. Řekl jsem: takoví jsou, to a to dokázali, v tom a tom se osvědčili. Ten Američan mně odpověděl - a slzel při tom: "Pane doktore, já jsem Němec, jsem Američan, ale jsem také Němec. Jsem vám za to vděčen a velice mne těší, že takto slyším mluviti Čecha o Němcích, a mrzí mne, že Němci takto spravedlivě o Češích nemluví". Tím my, jestliže o Němcích mluvíme pravdu, si neubližujeme, ale jestliže Němci nespravedlivě mluví o Češích, o naší Československé republice, neubližují tím nám, nýbrž sami sobě. Měl jsem příležitost navštíviti několik států, není tomu dávno, prohlížel jsem a všímal jsem si poměrů, a mohu říci jen jedno: Velmi mnoho států a občanů těch států závidí nám, v jakých poměrech žijeme zde, v Československé republice. (Tak jest!) My nemáme příčiny se nikterak rdíti a styděti za to, co jsme od převratu vykonali, naopak máme příčinu býti na to hrdi, máme příčinu se tím chlubiti. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Horák.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Rozpočet projednává se letos ve znamení zkráceného jednání vzhledem k okolnosti, že jde o nápadné snížení výdajů - oproti rozpočtu z r. 1925 činí výdaje o 5·9 miliard Kč méně. Kvap, se kterým rozpočet je projednáván, byl již pozorován v rozpočtovém výboru, a jistě že spíše měla býti k projednávání vyměřena lhůta delší než kratší. Je mnoho důvodů pro to, neboť rozpočet obsahuje položky, o kterých by zevrubně mělo býti pojednáno. Je to výše státního dluhu, konverse jeho, restrikce, komercialisace státních podniků a způsob účtování investicí.
Je zajímavo, že projednávání rozpočtu spadá do doby zahájení konference v Locarnu. Pan ministr zahraničí pravil, že konference ta nebude míti vlivu na naše dosavadní smlouvy a všechny garancie jak s Francií, tak se státy Malé Dohody. Je možno, že při jednáních poukazováno bude k výsledkům našeho rozpočtu, ale nebudiž zapomínán fakt, že závěrka za r. 1926 může býti číselně jiná. Uvádím to proto, že velká víra v pravdivost dnes známých čísel rozpočtových mohla by svésti k takovým optimistickým názorům na naši hospodářskou a finanční mobilitu, jakých si sami nepřejeme.
Jelikož tento parlament má projednati ještě jiné věci, jako volební reformu, zákon stavební, požitkový zákon, a doba do nových voleb, jež se konati mají v listopadu, je krátká, bylo provedeno zkrácené jednání jak ve výboru, tak i v plenu sněmovny. Vládním poslancům není ani dána příležitost zúčastniti se, jak náleží, debaty rozpočtové, což ponecháno oposici.
Chci-li podrobiti rozpočet kritice, je nutno porovnati jej s lety uplynulými.
Státní výdaje činily: r. 1921 18.026 mil. Kč, r. 1922 19.812 mil. Kč, r. 1923 19.371 mil. Kč, r. 1924 16.994 mil. Kč, r. 1925 15.974 mil. Kč a r. 1926 10.070 mil. Kč; výdaje investiční činily r. 1922 3263 mil. Kč, r. 1923 2999 mil. Kč, r. 1924 2229 mil. Kč a r. 1925 1319 mil. Kč.
Z celkových výdajů připadlo podle rozpočtu na 1 obyvatele republiky: r. 1921 1543 Kč, r. 1922 1697 Kč, r. 1923 1645 Kč, r. 1924 1413 Kč, r. 1925 1277 Kč; r. 1926 připadlo by 775 Kč, ovšem zase jen podle rozpočtu. Číslice definitivní uzávěrky budou jiné, při čemž ještě dlužno uvážiti, že dříve investice a státní podniky tvořily součástku rozpočtu a nebyly tudíž zvláště účtovány. Rozpočet sám ukazuje, že daně byly, jak později dokázali, značně zvýšeny, tedy zatížení poplatnictva je větší let minulých. To uvádím na pravou míru proto, že některé listy tuto statistiku, kterou jsem přednesl v rozpočtovém výboru, mylně reprodukovaly. Je nutno také činiti rozdíl mezi pojmy "obyvatelstvo" a "poplatnictvo", které pokud jde o přímé daně, je percentuelně více zatíženo.
Zmenšení rozpočtu na r. 1925 oproti r. 1924 obnášelo 1930 mil. Kč. Schodek r. 1924 jevil se číslicí 600 mil. Kč, r. 1925 272 mil. Kč, r. 1926 aktivum 15,481.130 Kč, při čemž vydání r. 1925 poklesla oproti r. 1924 o 1019 mil. Kč, příjmy o 689 mil. Kč, r. 1926 činí preliminární pokles 5·9 miliardy.
Slyší-li o tomto poklesu příjmu poplatnictvo, mělo by býti přirozeně jeho první myšlenkou - a také je - že nastal tu dávno želaný okamžik zmenšení daní, jelikož příjmy státní z největší části z daní sestávají.
Rozpočet končí tedy-přebytkem 15,481.000 Kč, který, jak pan zpravodaj řekl, docílen byl několikerým způsobem, jmenovitě vyšším preliminářem některých příjmů na základě toho, co známo je o účinech z let 1924 a 1925, to jest položek, které prokázaně byly výše preliminovány, dále restrikcí a odloučením státních podniků od rozpočtu.
Pokud jde o restrikci, uspořiti se má 473 mil. Kč, při čemž však nesmí se zapomínati na pensijní a zaopatřovací požitky, které budou se musiti platiti. Mám za to, že na výplatu uvedenou padne jistě polovina úspor docílených restrikcí. Mám dále za to, že je hodně ilusorní mluviti již při rozpočtu o úsporách, když víme z let minulých, že účetní uzávěrky ukázaly nám zcela jiné cifry oproti číslicím rozpočtovým. Byly případy, že skutečné výdaje byly oproti rozpočtu třeba dvakrát i vícekráte vyšší. A nebyly to jen tisíce, v mnohých případech šlo o miliony, aniž se vztahovaly na nějaké mimořádné doby.
Jistě že každý pozdravil by zlepšení naší finanční situace a sanaci našich hospodářských poměrů, ale pakli nějaké zlepšení u nás v rozpočtu nastane, znamená to ihned zhoršení pro poplatnictvo, jak předložený rozpočet ukazuje: Přes snížení příjmů a výdajů, značné zvýšení daní. Přitom ovšem dlužno ještě uvážiti, že až dosud daně více vynesly, než bylo preliminováno, důkaz, že postupuje se, ovšem jen u malých poplatníků, způsobem rozhodným a odsouzení hodným.
Přes značný pokles celkového rozpočtu, o jehož pravdivosti nám musí dáti potvrzení teprve účetní závěrka, nelze s ním projeviti spokojenost, dokonce ne nadšení, s jakým se tu a tam shledáváme. Mluví se o státní události, o vyléčení státu z revoluční nemoci a o rovnováze pro budoucí časy, i o nezbytné u nás cizině, co ta té události bude říkati.
Mám za to, že vyčká jako každý opatrný hospodář účetní závěrky na r. 1926, neboť teprve ta nám může říci, byl-li tento skok náhlého snížení rozpočtu o celou jeho třetinu oproti roku 1925 šťastný a podařený a není-li to pokus učiniti dnešní koaliční systém líbivějším. Jsou k tomu příčiny, neboť stojíme těsně před novými volbami do parlamentu. Hospodářský vývoj našeho státu opravňoval jistě k nadějím, že rozpočet bude rok od roku příznivější, a mám za to, že by v tomto znamení byl všade také příznivěji přijat, než při tak náhlém zjednání jeho rovnováhy. Očividně měla při sestavování rozpočtu i restrikční akce svůj vliv. S tu právě mám obavu, že při jejím skončení skutečnost zůstane daleko za očekávaným finančním výsledkem.
Zmenšování hospodaření státního přirozeně musí míti vliv na celkové sestavení rozpočtu. Bude míti na rozpočet vliv i zavedená komercialisace státních podniků, příznivý ovšem jen tehdy, pakli se akce ta zdaří tak, jak je očekávána a předpokládána.
Musím při té příležitosti vzpomenouti na nebožku úspornou komisi, která přece za krátkou dobu své činnosti vykonala dost dobrého a snad proto nebyla k další činnosti svolávána. Měla přece dobrý program, když dohlížela k tomu, by v každém ministerstvu docílena a prováděna byla největší ekonomie jak po stránce finanční, tak i výkonné. (Tak jest!) Návrh na zavedení kontrolního hospodaření v každém ministerstvu, vyšlý z úsporné komise, byl realisován a očividně vykonal svůj dobrý účinek na celek.
Nyní několik slov, jakou radost poplatné vrstvy, najmě živnostnictvo a obchodnictvo, z rozpočtu předloženého míti budou. Samozřejmé je, že když uslyší o tak značném snížení státních výdajů a státních příjmů, první myšlenkou bude, že na stati má též značný pokles u daní, který je tak naléhavým a nutným a je, řekl bych, státní nezbytností, chceme-li dosíci ozdravění našich hospodářských poměrů. Pokles příjmů státních jeví se všade, jenom ne u daní.
Reální a osobní daně činily pozemková r. 1925 140·5 mil. Kč, r. 1926 139·8 mil. Kč; domovní daň r. 1925 9·6 mil. Kč, r. 1926 9·72 mil. Kč; činžovní daň r. 1925 68 mil. Kč, r. 1926 72·7 mil. Kč; daň výdělková v r. 1925 247 mil. Kč, v r. 1926 250 mil. Kč; výdělková podniků veřejně účtujících v r. 1925 248 mil. Kč, v r. 1926 280 mil. Kč; důchodková v r. 1925 85·8 mil. Kč, v r. 1926 98·9 mil. Kč; daň z příjmu v r. 1925 800 mil. Kč, v r. 1926 995 mil. Kč; válečná daň v r. 1925 120 mil. Kč, v r. 1926 115 mil. Kč. Jedině válečná daň je preliminována o 5 mil. méně, ačkoliv o válečné dani dnes v sedmém roce trvání republiky nemělo by se vůbec jednati.
Cla vynášela v roce 1925 804,993.000 Kč, na rok 1926 preliminována jsou a 805,571.000 Kč, cukerní daň ze 164,870.000 Kč v roce 1925 na 172,492.000 Kč r. 1926, daň z kolků ze 130,804.000 Kč na 193,432.000 Kč, daň z jízdních lístků ze 130·1 mil. Kč na 150·1 mil. Kč.
I pokračování daňové persekuce, vyjadřované exekučními poplatky a pokutami, nalézáme v předloženém rozpočtu. Kdežto v r.-1920 činily exekuční poplatky, pokuty a úroky z prodlení 17.5 mil. Kč, zvýšily se v r. 1924 hned na 36 mil. Kč, v r. 1925 na 77,100.000 Kč a preliminář na rok 1926 činí 95,300.000 Kč.
Půjde-li to tak dále, dočkali bychom se, že veškeré státní příjmy bude hraditi výlučně poplatnictvo.
Uvedená statistika skýtá velmi poučný obraz, jak se v republice nestejně měří a jak provádí se heslo o rovnosti. Rozpočet nebyl tudíž, hlavně pokud jde o přímé daně, snížen z toho důvodu, že tyto daně platí v ohromné většině samostatně výdělečně činné osoby, naopak lze konstatovati, že přes značné snížení celého rozpočtu, tedy i přes snížení příjmů, výnos daní má býti zvýšen. Skýtá tedy letošní rozpočet věrný obraz proti živnostenského kursu, který koaliční strany provádějí. Je to skrytá nenávist vůči pracovitému, výdělečně činnému poplatnictvu, které svojí prací a poplatnou silou je nejužitečnějším stavem v tomto státě. Pro živnostenské kruhy mají číslice uvedené tu zajímavost, že válečná daň v sedmém roce míru je ještě u nás předpisována. Není tudíž divu, když hned s počátku vrstvy obchodní a živnostenské nemají příčiny k radosti, nýbrž ke znepokojení, a táží se, kdy vlastně ke snížení břemen, které státu přinášejí, dojde, neboť rozpočet vykazuje oproti dřívějším letům snížení, aniž by tyto poplatné vrstvy dočkaly se nějaké úlevy ve svých daňových povinnostech. Nevím, jak dlouho lze zabezpečiti normální chod v našem státě, když takovýmto způsobem stlačujeme rozpočet. Předpokladem normálního hospodářského života je, když podporuje se činnost podnikatelská, která čerpá prostředky z hospodářského života, aby úspory docílené mohla proměniti v nové prostředky výrobní a rozmnožiti míru zaměstnanosti. Tato činnost potřebuje různých podmínek ke svému zdaru a těmi jsou levný domácí úvěr, ustálená soustava cen hospodářských statků a snesitelná břemena daňová. Toho dnes nemáme a tak brzděn je soustavně náš pokrok hospodářský.