Předseda (zvoní): Žádám p. posl. Mikulíčka, aby zachoval klid.
Posl. Dyk (pokračuje - k posl. Mikulíčkovi): Vy nemůžete vůbec posouditi nic, to je to nejsmutnější. (Posl. Malá: Napsal jste v "Prosinci": Jsme narozeni pro ostudu!)
To jsem tušil již váš příchod, vážená kolegyně! (Výborně!)
Nechci se příti tam, kde rozhoduje vkus, přál bych jen řečníku komunistické strany, dr. Šmeralovi, aby mohl říci tak poctivě jako já, že nikdy ve svém životě nehlásal a nehájil nic jiného, než svého skutečného, spodního, nenamlouvaného přesvědčení. (Výborně!) S potěšením konstatuji, že po německém řečníku přišel řečník komunistický s volebním heslem, nikoliv rozumného kladu, nýbrž nerozumného záporu: "Zničte koalici!" Čím jasněji, tím lépe. Kdo půjde za volební devisou Hackenberga a dr. Šmerala, nebude se moci nikomu vymlouvati, že nevěděl, komu slouží. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Rozprava povšechná je tedy skončena. Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné o tom, má-li osnova - a je-li několik osnov, která z nich býti základem rozpravy podrobné.
Byl mi však podán návrh pp. posl. dr. Czecha, Hillebranda, Pohla a druhů na přechod k dennímu pořadu. O tom dám hlasovati napřed.
Žádám, aby byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte): Návrh posl. dr. Czecha, Hillebranda, Pohla a druhů:
Navrhuji, aby se přešlo k dennímu pořadu.
Předseda: Pan zpravodaj zřekl se doslovu a vyhrazuje si doslov po skončené debatě specielní.
Dám nejprve hlasovati o přečteném návrhu pp. posl. dr. Czecha, Hillebranda, Pohla a druhů na přechod přes státní rozpočet a přes finanční zákon k dennímu pořadu. (Posl. Kreibich: Pryč s tímto podvodným rozpočtem!)
Volám pana posl. Kreibicha za tento výrok k pořádku.
Kdo souhlasí s právě přečteným návrhem pp. posl. dr. Czecha, Hillebranda, Pohla a druhů na přechod k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. dr. Czecha, Hillebranda, Pohla a druhů na přechod k dennímu pořadu je zamítnut.
Teď je zde návrh pana zpravodaje, aby se zahájila specielní debata o státním rozpočtu, jakož i o finančním zákoně.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh pana zpravodaje je přijat.
Zahájíme teď debatu podrobnou, a to nejprve o skupině I, tak. zv. politické, která vztahuje se k těmto kapitolám státního rozpočtu: Kap. I. President republiky, kap. II. Kancelář presidenta republiky, kap. III. Národní shromáždění, kap. IV. Nejvyšší správní soud a volební soud, kap. IX a IX A. Předsednictvo min. rady, s přílohou, kap. X. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. XI. Ministerstvo nár. obrany, s přílohou, kap. XII a XII A. Ministerstvo vnitra, kap. XIX a XIX A. Ministerstvo spravedlnosti, kap. XXIV. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.
V této specielní debatě k této skupině I, politické, jsou dosud přihlášeni na straně "proti": pp. posl. Budig, dr. W. Feierfeil, Rustler; na straně "pro": pp. posl. Prokůpek, dr. Hajn, Hummelhans, Janalík, Ant. Novák.
Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr. Budigovi.
Posl. Budig (německy): Slavný sněme! K nejdůležitějším úkolům každého parlamentu patří jednání o státním rozpočtu a přezkoušení účetního uzávěru. Jen u nás tomu tak není, protože prý žijeme v demokratickém státě. Neboť při tomto vládním systému, jak zde je obvyklý, nemá spravedlivá kritika nějaké předlohy a dobrý podnět žádné ceny. Každý oposiční poslanec a konečně i poslanci většiny mají od první chvíle, kdy se předloží návrh v tomto sněmu, pocit, že se na návrhu a tedy také na rozpočtu nezmění již ani čárky. I jsou-li většinové strany sebe více přesvědčeny, že by bylo lépe, v tom nebo onom případě souhlasiti s tím, co navrhuje oposice, přece tak na tom lpějí a jsou svatou "pětkou" a tajnými ujednáními vázány, aby na každý způsob zamítly oposiční návrhy, že tím parlamentarismus, nejdůležitější nástroj demokratické ústavy, se stává skutečnou komedií.
Není na celém světě parlamentu, kde se oposici přičítá taková role jako v této sněmovně. Zde se znemožňuje oposici každá věcná práce a kritika, jež se snaží zasáhnouti polepšujícími návrhy. Hlásil-li jsem se ke slovu, stalo se to jen ve snaze, abych vyvrátil spoustu číslic, které nám byly předloženy v rozpočtu, a je odůvodnil, ale abych promluvil o závadách ve státě a zvláště o utlačování německého národa a o nespravedlivostech proti němu. Mluví se stále o konsolidaci státu. Nejlepší konsolidace je spokojenost a rovnoprávnost státních občanů pravou demokracií. Německý národ se vidí ve své rovnoprávnosti ošizen o požehnání demokracie, přes práva, která jsou zaručena menšinám smlouvami o ochraně menšin. Octli jsme se místo ve vysoce vychvalovaném českém ráji v pekle, v němž vládnou nejen čerti s dvěma ocasy, nýbrž i čerti s dvěma jazyky. Neustálé žaloby německého národa, které se vznášejí, jsou důkazem, že první věta v ústavní listině, že se všichni národové tohoto státu dobrovolně sešli, aby tento stát založili, se nezakládá na pravdě. Skutečností jest, že v tomto státu nenacházíme dohody, vyrovnání, spolupráce, rovnoprávnosti, ale že se stále prohlubuje propast, která se otevřela mezi národy v tomto státě. Tato politika zášti a zničení znemožňuje jakoukoli úspěšnou spolupráci a každá dobrá vůle s naší strany tím musí býti v zárodku zničena. Počešťovací politika, při níž vám žádný prostředek není příliš špatným a žádný čin příliš nečestným, tato politika zničení nám otevírá oči. Němečtí sedláci a dělníci, němečtí živnostníci, zaměstnanci i podnikatelé, všichni poznávají při nebezpečí ztráty polí a lesů, svých pracovních míst zastavením jejich dílen a továren, nutnost společné obrany za účelem sebezachování. Abyste německý národ zasáhli nejcitlivěji, snažíte se, abyste nám pro budoucnost vzali naši kulturu. Nejen že se zavírají naše obecné školy a zřizují se na místo nich české školy menšinové, nýbrž berou se nám i naše školy odborné. Nemáme fakulty pro lesnictví, ačkoli lesy leží většinou v německém kraji, nemáme fakulty pro zvěrolékařství, nemáme vysoké školy pro hornictví, ba pomýšlelo se již i na to, spojiti obě vysoké školy technické. Víte docela dobře, že mládež je nositelem budoucnosti každého národa, proto nasazujete páku zde, abyste zasáhli německý národ. Dvojí žalobu musíme přenésti proti číslicím vychvalovaného úsporného rozpočtu, který nám daleko nepřiděluje tolik, kolik na nás připadá podle počtu obyvatelstva a daňových břemen. Z celkového vydání pro Čechy, Moravu a Slezsko připadá na Němce sotva 18%. Tak vypadá rovnoprávnost. Další útisk se děje německému národu jazykovým zákonem nám vnuceným, jenž sám o sobě obsahuje tak ukrutně tvrdá ustanovení pro domorodé a usedlé obyvatelstvo venkova, že otevírá utlačování Němců vrata dokořán, hlavně pro státní zaměstnance a v okresích, kde Němci náhodou netvoří celých 20% obyvatelstva, i když bydlí připojeni v jednolitém německém území. Jazyk Němců, pod 20% v jednom okrese, se státními úřady zúmyslně přezírá a jedná se tak, jakoby tito Němci ve svém vlastním okrese byli cizinci, i když žijí v jednolitých německých oblastech a jsou tam domovem. Poukazuji na skutečnou nevážnost k jazykovému právu zvláště u pošty a na železnicích. V Brně, kde německé obyvatelstvo tvoří třetinu, není na dráze jediného německého nápisu. (Posl. Böhr [německy]: Od Chebu až do Liberce také ne!) Tak jest tomu všude. Totéž jest i u jiných úřadů. Tak vypadá naše jazykové právo. Žádáme, aby konečně jednou bylo vydáno prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, na němž se již pracuje plných pět let. Neboť dnes si ve veřejné službě a dopravě každý úřad vykládá jazykový zákon jak chce.
Kulturní a hospodářský život národů ve státě se zajišťuje jen tím, že jsou s to, aby si spravovaly své vnitřní záležitosti sami. My Němci i v tomto státě žádáme nám patřící autonomii jakožto plně oprávněný požadavek demokratického státu. S politováním musíme však konstatovati, že dosavadní vládní systém se dosud ještě nedostal k tomuto názoru, jeho umění vládnouti pozůstává jen v panování a utlačování. O spoluvládě národa mimo Pětku nemůže v tomto státě vůbec ani býti řeči.
Jiný důkaz, jaké rovnoprávnosti požíváme v tomto státě, jest pověstná pozemková reforma. Pozemkový úřad se skládá z úřednictva s presidentem Viškovským v čele a správního výboru, jenž má býti obsazen jednotlivými politickými stranami parlamentu. Ale až podnes menšiny nemají ani jediného zástupce v tomto výboru. Funkce správního výboru, jenž byl r. 1919 ustanoven revolučním parlamentem, uplynula již r. 1922 a až dosud nebyly provedeny nové volby nynějším parlamentem, ačkoliv je zákon o pozemkovém úřadě předpisuje. U nás to vypadá tak, jako by schválené zákony pro pozemkový úřad pro ministerskou radu, jíž je pozemkový úřad podřízen, neexistovaly. Pozemkový úřad v dnešní podobě jest sinekurou pro ony vládní strany, jež mají přednost, kde si navzájem dávají dary a spolu žerou z koryta. Jsou ovšem také ještě tu a tam nespokojenci mezi nimi a stává se ne zřídka, že si navzájem vyčítají korupci!
Ba, jsou i české listy, které označují toto stranické a přátelské hospodářství za hrozné. A toto hospodářství se docela správně přirovnává k obilní ústředně, kde bylo prohospodařeno podle českých novin za čtyři roky 8 miliard, aniž byl jediný podvodník nebo zloděj chycen a postaven před soud. Takové hospodaření, jaké panuje v pozemkovém úřadě, nesnese kontroly menšin a kontroly parlamentu, proto nebude vyhověno ani volání s české strany, aby pozemkový úřad byl podřízen parlamentu. Celá pozemková reforma slouží jenom oloupení německého majetku zákonitými prostředky, aby se německá půda převedla do majetku českého a aby se Češi obohatili. Pozemková reforma se neprovádí se stanoviska sociálního, ale s čistě česky-šovinistického stanoviska. Ba, jde to tak daleko, že se ministerskými výnosy zapovídá každá kritika Pozemkového úřadu. Mně dokonce politický úřad zapověděl schůze ve vyškovském jazykovém ostrově, kde jsem mezi jiným měl mluviti také o pozemkové reformě. Tam má býti rozdělen velkostatek ležící v obci Kučerově a Hlubočanech, který leží skoro celý v německém kraji, a s české strany se německým uchazečům jen tehdy slibuje přidělení půdy, pošlou-li své děti do české školy. Kdo tak neučiní, nemá dostati půdy. (Výkřiky na levici.) Totéž je v Moravské Třebové, Zaječím, Dvorskách a stech jiných místech, kde se němečtí uchazeči jednoduše odmršťují.
Co pozemková reforma znamená pro nás Němce, říká nám jasně český národně-demokratický tisk, jenž praví doslovně: Národní demokracie trvá na tom, aby pozemková reforma byla prováděna jedině se stanoviska výhody pro celek českého národa, že není jen hospodářskou a sociální, ale i národní a české strany se prou o přednost, kdo dovedl vyzískati nejvíce kapitálu z pozemkové reformy pro československé příslušníky. Národnostní stranictví úřadu je zjevno z akce R a S a výsledku malopachtýřské akce, která byla provedena. V čistě německém kraji bylo dáno celkem ze 112.480 ha zemědělské půdy 2589 ha do nuceného pachtu, to jsou asi 2%, v jazykově smíšeném kraji z 71.819 ha půdy 4088 ha = 5·5 %, v českém kraji z 344.550 ha 34.015 ha = 10%. Při přídělu stavebních pozemků byly zamítnuty nároky na 6.100 ha půdy. Žádost velkostatkářů stran dobrovolného odprodeje půdy Němcům dnes Pozemkový úřad vyřizuje záporně. V čistě německých krajinách, kde se nehlásí žádní čeští uchazeči, přejímá statky česká zemědělská rada nebo se tvoří velké zbytkové statky, které se zadávají českým uchazečům. Pokud jde o sestátňování lesů, které již začalo zabíráním pohraničních lesů, jest to loupež národního statku, proti níž protestujeme co nejrozhodněji. Hospodářským odůvodněním pro sestátnění lesů jest tvrzení, že stát lépe hospodaří než soukromník, tak že sestátnění přináší prospěch, což se však neshoduje, neboť na čem dosud hospodařil stát, na to ještě vždycky dopláceli poplatníci. Státní rozpočet na rok 1926 to dokazuje. Z příjmů z hospodaření na státních lesích a statcích vyplývá částka 580,029.500 Kč, vydání 667,793.400 Kč, zůstává tedy schodek ve výši 87,763.900 Kč z plochy kolem 400.000 ha. O hospodářských příčinách nemůže tedy býti za takových okolností řeči. Podle přídělového zákona mají obce první právo nároku na zabrané lesy. Žádají-li však německé obce, jsou odmítnuty s odůvodněním, že zabraný les má býti dán obcím jen k zaokrouhlení; to jest vědomý boj proti získání půdy německými obcemi. Provádění pozemkové reformy československé, jež se provádí na útraty příslušníků menšin, jest hrubým porušením menšinových práv mírovými smlouvami utvořených a zaručených. Místo aby se zmírnila sociální bída spravedlivým rozdělením půdy, tvoří se nová sociální bída mezi propuštěnými úředníky statků a zaměstnanci, o jejichž existenci následkem propuštění je špatně postaráno, a jejich výkřik bídy Pozemkový úřad přehlíží. Žádáme také, aby se předložila parlamentu podrobná účetní zpráva. Jsme pro rozumnou pozemkovou reformu, době přiměřenou, kde se přihlíží náležitě také k menšinovým národům.
Tak, jako se při pozemkové reformě nepřihlíží k sociálním nutnostem, tak se také nebéře ohledu na jiné sociální požadavky, na př. staropensisty. Kdyby ti chudáci hladovci se mohli nasytiti vládními sliby, pak by se jim věru nevedlo špatně, ale bohužel tomu tak není. Skoro všechny strany zastupovaly oprávněné žádosti staropensistů a také vláda je zákonitě uznala; ale do dneška se nic neudělalo. Myslím, že kdyby oni páni, kteří dnes sed u vládních jeslí, byli dáni na 4 neděle do téhož postavení jako staropensisté, že by to byl nejlepší prostředek, aby se přišlo k úsudku, že tato bída staropensistů musí býti ihned odstraněna. Také vdovy, sirotci a váleční poškozenci jsou odkázáni na milost a hlad, jsou nuceni, aby chodili žebrotou, mezitím co jiní, kteří sedí u jeslí, se stávají milionáři. Také na požadavky státních zaměstnanců nebylo vzato ohledu.
Stojím také na stanovisku, že se musí spořiti, ale tam, kde je to na místě, a to v ministerstvu pro věci zahraniční, kde vydání činí ještě stále 141 milionů, tedy asi o 10 milionů více než loni, a v ministerstvu národní obrany, kde vydání i se stavbami kasáren pořád ještě pohlcují přes 2 miliardy. Máme tak zvaný úsporný rozpočet, ale přes to stouply příme daně s 1760 milionů v roce 1924 na 1818 milionů v roce 1925. Všichni učitelé národního hospodářství se shodují v tom, že to není možno, aby se takové sumy daňové trvale ubíraly hospodářství. Přes to jsou v státním rozpočtu na rok 1926 opět preliminovány takové příjmy z daní, že je tu odůvodněná obava, že budou moci býti vybrány jen za nejtěžšího zostření daňového nátlaku. Poplatníci nejen že jsou zatíženi běžnými daněmi a tím jejich existence jest otázkou, ale přichází k tou ještě dávka z majetku. Tak zvaný střední stav, na nějž se při novelování dávky z majetku nebral žádný ohled, bude moci zapraviti tuto dávku, má-li majetek přes 50.000 K, jen tehdy, udělá-li nové dluhy. K tomu přichází oloupení o válečnou půjčku při majetku přes 25.000 korun, čímž se řady žebráků ještě rozmnožují, a stát žije pansky. Jeden stesk musím ještě přednésti, že není stále ještě možno zcela uvolniti uzavřené vklady, zvláště vklady března 1919 k okolkování předložených peněz. Pro tyto vklady by se mělo aspoň povoliti přiměřené zúročení až do doby konečného uvolnění. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Projednávaný státní rozpočet jest ovládán duchem křivdy a útisku vůči národním menšinám, jenž v tomto státě panuje. Pokud se panující většina v tomto státě nevysloví pro rovnoprávnost všech státních občanů bez rozdílu národnosti a nebudou nám zajištěna naše nejprimitivnější práva, potud nebudeme moci chovati důvěru k tomuto státu a povoliti mu rozpočet. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Prokůpek. Dávám mu slovo.
Posl. Prokůpek: Slavná sněmovno! Před sedmi lety, převzavše správu věcí svých znovu zase po staletích do vlastních rukou, postupovali jsme v prvých letech v celku obezřetně i při vší revolučnosti. Vybavili jsme si demokratickou ústavu, máme svůj demokratický parlament, máme svou administrativu a v dosavadních svých rozpočtech státních v prvé řadě pamatovali jsme na věci kulturní a sociální.
Nyní po sedmi letech máme potřebu a možnost nejen kritisovati, nýbrž i ze zkušenosti získané formulovati si pokyny, jak dále pokračovati v našem státním hospodářství. Jedno již je předem nutno připomenouti: že prvé chyby, které se nám vloudily do původní organisace administrativy, na př. nepoměr mezi jednotlivými ministerstvy a jejich zájmovými sférami, vybavení jich funkcemi a fondy, jako na př. naprostý nepoměr ministerstva zemědělství k ostatním ministerstvům, stupňují se nyní prováděnými redukcemi percentuelně stejnoměrnými, třebaže jinak nutnými a potřebnými, do neudržitelna.
Podobně musíme se již jednou odhodlati, abychom restringovali konečně skutečně přebytečný a neudržitelný počet ministerstev, a to nejen z důvodu, abychom ušetřili, nýbrž i abychom zjednodušili naši státní správu, jež nejasností kompetence a mnohdy i vzájemnou rivalitou mívá v zápětí důsledky neblahé pro občanstvo a jeho zájmy.
Jak jsem již řekl, starali jsme se v prvé řadě o potřeby kulturní a sociální. V posledním oboru tak dokonale, že právem chlubíme se v cizině a jdeme v těchto opatřeních v popředí celého světa. Ale máme-li tato opatření udržeti a zajistiti a podle potřeby ještě i zlepšiti, zejména pokud se týče školství, pak třeba hospodařiti také na tyto potřeby, a to tím více, že jsme na tyto všechny nutnosti dosud si jen vypůjčovali - a hodně draze vypůjčovali - nejen doma, nýbrž hlavně v cizině.
To vše nutí nás k tomu, abychom povážili, že s investicemi a vůbec výdaji státními musíme zabrzditi ještě více než dosud a starati se důkladněji než dosud o příjmy a hodnoty a bohatství domácí - své vlastní. A tu třeba nahlas říci, že národohospodářsky jsme dosud mnohdy jen politikařili, mnohdy i jen čachrařili, kdežto naopak potřebujeme skutečnou, věcnou a objektivní spravedlivou politiku národohospodářskou, abychom podložili získanými hodnotami naše potřeby a program i do budoucna. U nás po převratu čím dál tím více jsme svědky neblahého zjevu, že politika dělá se mnohdy jen pro politiku, že je nám cílem a ne prostředkem. Varujeme před politickým profesionalismem a voláme všechny složky národa do veřejnosti k demokratické spolupráci. Odpolitisovati život náš vůbec a národohospodářský zvláště je příkazem nám všem do nejbližšího budoucna.
K tomu ke všemu národohospodářsky i politicky jsme tuze málo vychováni - tato výchova je nepatrná, mezerovitá, ba místy žádná nebo dokonce tu a tam i jednostranná, ba i mnohdy jen úzce stranická. Zvrácenosti v důsledcích toho jsou pak na denním pořádku a přece máme míti před sebou jasnou linii a pevné zásady, jak nutno národohospodářství poválečné rozvinouti, prohloubiti a zajistiti tak, abychom v prvé řadě vyráběli hodnoty doma pro svou potřebu a svými prostředky výrobními ze svých surovin a pod.
Takovou politikou půjdeme nejzdravěji, a to je politika prvovýroby, výroby nejdůležitějších lidských potřeb - potravin. Tato cesta je zajištěním skutečné svobody a ostatního národohospodářství našeho státu. Tento, postup povede a dovede nás i k potřebné soběstačnosti cestou jistou a nejkratší.
U nás dosud, bohužel, vývoj věcí i přes všechnu ochotu, sebezapření a práci zemědělského lidu nejde tou pravou cestou, jak by pravý zájem národa a státu vyžadoval. Dosavadní vývoj národohospodářských věcí vede dále k nebezpečné a nespravedlivé disparitě mezi průmyslem a zemědělstvím a tím vede k nespokojenosti v zemědělství stále se stupňující a mylně podceňované. Zapomínáme, že výrobní prostředky a výroba zemědělská representují z národního jmění, ze skutečného národního jmění, hodnoty největší a nejcennější. O udržení těchto hodnot a jejich využití má se starati v prvé řadě naše národohospodářská politika, a to tím více, že následkem pestrosti a mnohostrannosti potřeb podnikání zemědělského skýtá se tím možnost práce a výdělku i různým přečetným jiným odvětvím práce, výroby a směny.
Zapomínáme dále, že výroba zemědělská u nás je dnes prací a výrobou hlavně malých a středních rolníků! Nežádáme tím věci nemožné, nežádáme ty věci jen s hlediska úzce stavovského, nýbrž věci široce odůvodněné a užitečné i pro nejširší zájmové sféry celého našeho národa. Zájem ten dále je zájmem eminentně národním a státním, neboť i s hlediska národního třeba si uvědomiti, že nejnárodnějším a nejmohutnějším a nejzdravějším odvětvím práce a výroby v naší republice bylo, jest a bohdá zůstane zemědělství. A ministerstvo této výroby, ministerstvo zemědělství s jeho potřebami máme v našem rozpočtu až na místě osmém, ne-li devátém, v pořadí ostatních ministerstev! Již tento zjev je důkazem, že nepostupujeme jako hospodáři státu hospodářsky a podnikatelsky správně, nehospodaříce s jeho potřebami a hodnotami účelně.
Vedle tohoto neblahého zjevu je třeba si stěžovati, že věci zemědělské v těch našich ostatních přečetných ministerstvech u nás nenalézají patřičného pochopení, tím méně zastání. Chybí tu mnohdy věcná objektivita, ba i potřebné informace, někdy i důkladná a povinná znalost věcí ke správnému a spravedlivému posouzení a zastání se také zájmů zemědělských.
O průmysl a obchod postaráno je u nás ve všech směrech tak důkladně, že se nesrovnalosti mezi zemědělstvím a obchodem spíše stále přiostřují, než by se účelně uhlazovaly a odstraňovaly. Tato disparita dá se sledovati nejen ve mzdách dělnictva, nýbrž i v čistém výnosu, v úrocích upotřebitelného úvěru, v opatřeních daňových, v podpoře a ochraně výroby v dopravě i tržbě, v zastoupení těch kterých zájmů doma i v cizině, v administrativě i v zákonodárství, v parlamentě a v celém našem veřejném životě.
Pádným dokladem této naší oprávněné a hluboké nespokojenosti je příšerný útěk z venkova do podnikání průmyslového a obchodního, velký útěk výrobních vrstev venkovských k vrstvám městským, ne vždy produktivním. Nedostatek pracovních sil na venkově stoupá, na poli pracují již jen starci a děti a dorost náš zejména dívčí mnohdy i s perně nastřádaným kapitálem ve formě věna utíká nespokojen a mizí v městských a průmyslových vrstvách šťastnějších a spokojenějších.
Stěžujeme si proto znovu a znovu na nedostatečnou rovnoprávnost výroby a práce naší, varujeme, aby tato nesrovnalost se přehlížela, ba dokonce snad i stupňovala. Vedle mnohých příčin tohoto neblahého zjevu jest, jak již uvedeno, špatná, neúplná výchova v národohospodářství a nepochopení potřeby a poměrů prvovýroby zemědělské nejen na místech kompetentních, nýbrž i v lidu samém demagogickou agitací stranickou stupňovaná a živená.
Dále je potřebí si připomenouti, abychom důkladně začali šetřiti a používali veřejných prostředků mnohdy účelněji než dosud. Tak na př. nechápeme, jak je možno, aby sociální úpravy, které vyžadují a vyžadovati budou tolik milionů, nedotýkaly se těch nejubožších poměrů, ve kterých žijí dnes naši malozemědělci v horských krajinách, naši hraničáři v národnostně smíšených územích. Proč tam na př. především neřeší se bytová nouze atd.? Nechápeme, jak je možno, abychom v obě, kdy máme ještě spousty válečných poškozenců, invalidů, žebráků a mrzáků, vynakládali tak velké veřejné prostředky předčasně jen na stavby nákladných budov.
Žádáme důtklivě, aby naše finanční politika a správa byly, pokud jen možno a brzy, zreformovány a zjednodušeny. Neboť veliká nejasnost, mnohdy i jednostranná nespravedlnost a přetížení ve věcech daňových vede, bohužel, k roztrpčenosti, neklidu, nespokojenosti a vrcholí v nebezpečnou nedůvěru a demoralisaci. Tato nejistota, roztrpčenost brzdí odvahu, chuť a radost podnikatelskou, investiční a pracovní. Nezapomínejme, že přiměřená rentabilita každého podnikání jest a zůstane nejjistějším zdrojem nejen hodnot, ale i odvahy, pokroku a intensity. Každé brzdění a znemožňování rentability a výroby na př. zemědělské především vymstí se na životě hospodářském a našem ostatním vůbec ne změrně.
Postrádáme dále, že o vyšší potřeby našeho venkova, jimiž jsou školství, bezpečnost, komunikace a zdravotnictví, není daleko tou měrou postaráno jako ve vrstvách průmyslových a městských, marně čekáme, jak nám bylo při novelisaci obecního zřízení slíbeno, na splnění §u 20. I v této příčině žádáme více spravedlnosti a alespoň rovnoprávnosti.
Po stránce šetření zdá se nám dále, že by bylo také potřebí více vychovávati a býti si vědomu větší odpovědnosti v jednotlivých ministerstvech a u jednotlivých referentů při používání perně sehnaných veřejných prostředků. Mnohé věci daly by se odsunouti, jiné by počkaly, a vyřizovati měly by se jen ty nejdůležitější a neodkladné, nepostradatelné a skutečně akutní.
Žádáme přísnější kontrolu. Není možno, aby mnohdy rozhodovalo se jen podle nálady nebo stranické politiky nebo odvahy toho kterého ústavu nebo toho kterého referenta.
Čekáme netrpělivě na nutné a trvalé snížení daní, čekáme větší šetrnost státní jako vzor a příklad šetrnosti občanské.
Slavná sněmovno! Příznačnou smutně je skutečnost, že na úrocích z prodlení, exekučních výlohách a pokutách loni sešlo se u nás na 80 milionů Kč. Chceme se přestati dlužiti, chceme se státi soběstačnými, chceme upláceti a umořovati ohromné a dosud ani ne konečně zjištěné naše veliké zadlužení, a hlavně chceme přestati se dokonce dlužiti na dluhy. Investice buďtež pořizovány jen pro věci bezpodmínečně nutné, účelné a produktivní. Radíme a žádáme dále více stabilisace v rozpočtových položkách, aby některá opatření již založená nebyla ohrožována náhlým nedostatkem fondů a podobně.
Dalším naším přáním jest, aby jednotlivá ministerstva respektovala a spolupracovala více s odborovými organisacemi, jak jsme v demokratické republice naší hned po převratu očekávali. Je smutné, že musíme konstatovati, že za monarchismu a absolutismu rakouského byly mnohé naše odborové organisace v mnohém směru na tom lépe, než jsou dnes v demokratické republice.
Varujeme před zbyrokratisováním, varujeme před zneužíváním moci a vlivu jednotlivců, třeba schopných a vlivných v naší administrativě. Je také třeba, aby tyto odborové organisace byly více pověřovány některými úkony, které ministerstva konati nemají a jejichž výkon často snižuje prestiž a význam ministerstev samotných. Docílila by se tak větší systematika práce, umožnila by se větší kontrola použití veřejných prostředků a posloužilo by se často, ne-li vždycky, více věci nežli dnes. Ministerstva, opřená o odborové organisace, mohou pak klidněji, bezpečněji a odborněji pracovati nežli dosud.
Vždyť v župním zřízení chceme spojiti tyto dva činitele: byrokracii a samosprávu. Proto bylo by účelné již dnes umožniti tuto spolupráci a spoluodpovědnost jmenovaných činitelů ku prospěchu věcí svěřených.
I s hlediska národního máme důtklivé připomínky, aby věci národní nebyly podceňovány, aby nebyly svěřovány a vyřizovány jen a pouze obětavou a ochotnou, ale málo podporovanou svépomocí, nýbrž i ve větší míře a s větší odvahou zákonodárstvím a administrativou naší československou nežli dosud, aby tak čistý národní charakter naší národní republiky byl trvale zajištěn. Není jistě příkladu v historii, aby některému státu dála se taková křivda nevděčná jako nám a aby se beztrestně trpěly tak dlouho zločinné protistátní rejdy, jako jsme toho všichni svědky v Československé republice.
Fanatismus nepřátel československého národního státu posoudí objektivně spravedlivě budoucnost, před kterou neobstojí ani lživé útoky, demagogické štvaní, ani velezrádné úklady. Jenom vzpomeňme, jak se mluví na různých schůzích a píše v časopisech německých i maďarských a maďarónských, ano, jak se vyjadřují protizákonně dokonce někteří členové Národního shromáždění samotného.
Pochopitelně po takovýchto netrestaných zjevech rostla pánům chuť štváti, lháti a překrucovati skutečná fakta zvláště pro neinformovanou cizinu. A tomu všemu nutno nadále zabrániti pevnou rukou a zjevným naznačením naší vlády a především příslušných orgánů censurních i státního zastupitelství, že nejen nebude ze všeho toho trpěno nic ani v zemích českých, ani na Slovensku, ani na Podkarpatské Rusi, nýbrž že suverenita našeho národního státu po 7leté trpělivosti a shovívavosti bude nadále důsledně uplatňována.
Budou-li tyto skromné požadavky naše alespoň do jisté míry respektovány, dospějeme dříve ke ždané konsolidaci a uklidnění, získáme důvěru, chuť a odvahu k nové práci ve všech vrstvách našeho lidu. Jestliže pevně hospodářsky zakotvíme, zajistíme nejúčelněji naši budoucnost i náš další pro gram ať sociální, či národní, či kulturní a i ostatní. Věnujme proto nyní do budoucnosti otázkám národohospodářským ve všech směrech daleko vyšší měrou svou pozornost, než jak bylo dosud.
My zemědělci slibujeme, že jak ve válce, tak i nyní po válce vykonáme svoji povinnost, že jsme odhodlání přinésti další oběti - i nejzazší - síle, pokroku a potřebám našeho národa a státu. Při tom otevřeně a mužně hlásáme, že politickou loyalitu i solidaritu stavovskou upřímně a rádi budeme respektovati, jsouce přesvědčeni a v naději, že se tak stane konečně i nám.
Resumuji: Není lepší politiky, než dobře hospodařiti. Není hned tak opatření sociálně správnějšího nežli opatřiti a zajistiti práci každému a trvale se slušnou mzdovou úpravotu a není tou dobou nutnějšího národního programu vedle ochrany hraničářů nežli postarati se o to, aby národ náš hospodářsky byl silný, soběstačný a skutečně neodvislý a pak jen a jen tak stát náš, naše republika postaví si základy skutečně nerozborné a trvalé.